Holohlavy, Smiřická ulice čp. 71
Jsou použity materiály z SOA v Hradci Králové.Zpět na hlavní stránku Popis celé ulice
Čp. 71 - 21.3.2015
V holohlavské kronice popsané číslo popisné 70 má být asi 71, vypadá to na přehozená čísla 70 a 71
V r. 1873 stavěl Josef Sehnoutka, vulgo Pospíšil, obuvník. Zdědila dcera Pavlína, která se provdala za Františka Macha, dovedného koláře, který tamtéž provozoval delší čas své řemeslo. Byl velmi živé letory a zúčastnil se každého veřejného podniku a různých taškařic, v té době obvyklých. Býval často jednám na výpomoc jako číšník od okolních hostinských (většinou zemědělců) takže byl známým v celém okolí a pro svoji společenskou povahu byl oblíben. Dosud se vyprávějí různé zajímavé historky z jeho života. Když počaly se šířiti motocykly, zanechal neznámý, měšťanský jezdec vzdorovitý motocykl v kovárně p. Huška v Černožicích – Čáslavkách do druhého dne. Všetečný kovářský tovaryš o své újmě zabýval se cizím strojem a samozřejmě i náš Mach (pocházel z Černožic a robil cosi v kovárně) musel býti při tom. Když motocykl začal „hovořit“ přisedl Mach na zadní sedlo, že se s tovaryšem profláknou po obci před udivenými diváky. Bylať neděle a Mach každého nadšeně zdravil. Nálada jezdců značně ochabla, když seznali, že nedovedou stroj uvedený v chod zastaviti a když po marných pokusech tovaryše tvrdohlavá mašina rychlost zvyšovala, vyjeli bezděční turisté na státní silnici a přes Jaroměř byli by se dostali až za hranice, kdyby u České Skalice nedošel benzin. Tak zůstali vězet na silnici a jezdci (kteří měli prázdné kapsy) tlačili „moto“ zpět do dílny. Mach dovedl velmi zajímavě líčiti tuto ztřeštěnou jízdu a na konec dodával: „Nikdy jsem se tak nezapotil !“ Vyléčen ale nebyl, jak by se seznalo z jeho dalšího počínání.
Dle jeho vlastního vyprávění zaznamenávám i historii, která ho proslavila: Bylo to r. 1899, kdy před smiřickým výsadním mlýnem odbývala se velká komise, o které na Labi nebyla nikdy nouze, zjišťovalo se vodní oprávnění mlýna a odkýval se tzv. „práh“, který značil možnost nejvyššího nadržení vody. Macha, který šel ze Smiřic u opatrovny potkal habřinský soused, starý Hroch a ptal se ho, co znamená ten shluk lidí před mlýnem. Mach svým způsobem, s něžnou tváří vysvětloval: Víte kmotře, to je tak ! Ten veliký orel (nalézal se na štítě mlýna) se jednou vy…. a teď, si na to páni vzpomněli a to hovno hledaj! Tento smělý šprk by byl zanikl, ale zvědavý Hroch zastavil se u komise a předseda v domnění, že se jedná o zájemníka, tázal se ho na jeho přání. Hroch dobrák se zeptal ,,Našli jste to ?" Předseda se zeptal co by měli najít.
„Ale to hovno, co tu hledáte“, odvětil nic netušící Hroch.
Předseda komise, starý rakouský ouřada se rozčílil, slovo dalo slovo a nad Machem se zachmuřilo nebe, neboť tato pohana říšského znaku mistrem Machem byla na příslušná místa oznámena.
Snad by se to nějak zkroutilo a zaretušovalo, ale mezi tím byla zrušena t. zv. Badeniho nařízení a po vlastech českých konaly se velké demonstrace protirakouské za velké účasti lidu, které byl vojskem potlačovány. I ve Smiřicích se tak dálo za velkého množství lidu z celého okolí a i násilně byly odstraňovány říšské znaky (na poště, trafikách a.j.). Samo sebou se rozumělo, že při takové příležitosti nesměl chyběti ani vlastenecky založený všudybyl, mistr Mach z Holohlav, který z humorem sundával nenáviděné orly a posílal je s podobným šprochem „vy….“ poněvadž stále visíce neměly příležitost. Též tato demonstrace byla vojskem rozehnána (i náš učitel J. Pavelka tajně léčil bodnutí bajonetem a podobně i jiní pak svoji účast zastírali) a nastalo přímé šetření. Přes to, že tehdy již četnictvo a nižší orgánové správní stáli na straně národa (alespoň velkou většinou), nemohl se jinak bystrý Mach nijak vyvléknouti a přes různou pomoc a polehčující okolnosti odsouzen byl co politický provinilec a odvezen byl do vazby v Kartouzích, kde strávil rok svého rušného života. Doma zatím provedena byla sbírka, z které obecní úřad neoficiálně podporoval rodinu, aby nouzi netrpěla. Mistr Mach se též brzo ve vazbě orientoval, byl velmi zručný a z výdělku podporoval i rodinu, takže jeho Pavlínka byla tehdy spokojena. Když se Mach vracel, šlo se na nádraží a malou kutálkou a mistr byl vesele uvítán ve společnosti i doma, neboť přinesl i část ušetřené mzdy. Ještě dlouho vrtal trouby a opravoval pumpy i tehdy ještě, když vlastně již řemesla zanechal.
Po smrti manželů Machových osídlili a převzali domek zeť Frant. Nepokoj a Marie Nepokojová roz. Machová. – Hol. archiv
Z matriky:
František Nepokoj *30.10.1898, holič v Jaroměři č. 63,
syn Františka Nepokoje, řezníka v Jaroměři č. 63 a Albíny, rodem Rydlovy z Krčína č. 106
si 16. března 1922 vzal za manželku
Marie Machová *23.4.1899
dcera Františka Macha, koláře v Holohlavech č. 71 a Pavlíny, rodem Sehnoutkové z Holohlav č. 71
7.6.1925 zemřela
Jana Sehnoutková, rodem Pácaltová *16.5.1844 Mimoň, okr. Česká Lípa, vdova po Josefu Sehnoutkovi, obuvníku v Holohlavech č. 74
----------------------------
Plán nahoře byl připojen k vystavenému plánu na dům čp. 73 .
Texty Zahrada J. Pultra, Koupený díl zahrady Jos. Kotlanta a Staveniště, Koupený díl zahrady Jos. Pospíšila a Staveniště, vlevo Zahrada Zylvarova, vpravo Cesta od Smiřic a do pole.
Smiřice dne 13. března 1874
----------------------------
Foto domu čp. 71 vpravo, je ze dne 26.7.2006.
----------------------------
Pan Jaroslav Mach mi 3.3.2008 napsal:
František Mach a jeho žena Pavla Sehnoutková měli 4 děti:
Ludmilu *16.9.1894, Marii *23.4.1899, Josefa *29.12.1902 a Karla.
Karel Mach a Marie Šullíková (Jaroměř č. 44) měli 4 syny: Mirka, Karla *5.12.1917 (otec pisatele, Jaroměř č. 55), Dušana a Luďka.
Za doplnění panu Machovi děkuji.
----------------------------
Doplnění:
Starý pan Nepokoj (vyfocený na mé stránce o JZD Holohlavy) stříhal vlasy pánům. Chodil jsem k němu jako malý kluk na zástřih. Mluvil jakoby nosem. Vždy jsem k němu chodil navečer a on mě nadával, že není vidět. Mám prý chodit ve dne nebo večer. Břitvu si brousil na řemenu, který visel na dveřích, čekal jsem že mě podřízne. Starou paní si také pamatuji, vybavuji si ji jako hodnou paní. Marie Nepokojová roz Machová + František Nepokoj měli dvě děti: Lídu Špryňarovou (s Václavem Špryňarem měla syny Milana a Václava a dceru Lídu, zemřela v r. 2006) a Jaroslava (ten měl dva syny). Oba bydleli ve Smiřicích.
Domek byl delší dobu prázdný, noví majitelé ho opravili. Pozn. Přemek
V r. 1873 stavěl Josef Sehnoutka, vulgo Pospíšil, obuvník. Zdědila dcera Pavlína, která se provdala za Františka Macha, dovedného koláře, který tamtéž provozoval delší čas své řemeslo. Byl velmi živé letory a zúčastnil se každého veřejného podniku a různých taškařic, v té době obvyklých. Býval často jednám na výpomoc jako číšník od okolních hostinských (většinou zemědělců) takže byl známým v celém okolí a pro svoji společenskou povahu byl oblíben. Dosud se vyprávějí různé zajímavé historky z jeho života. Když počaly se šířiti motocykly, zanechal neznámý, měšťanský jezdec vzdorovitý motocykl v kovárně p. Huška v Černožicích – Čáslavkách do druhého dne. Všetečný kovářský tovaryš o své újmě zabýval se cizím strojem a samozřejmě i náš Mach (pocházel z Černožic a robil cosi v kovárně) musel býti při tom. Když motocykl začal „hovořit“ přisedl Mach na zadní sedlo, že se s tovaryšem profláknou po obci před udivenými diváky. Bylať neděle a Mach každého nadšeně zdravil. Nálada jezdců značně ochabla, když seznali, že nedovedou stroj uvedený v chod zastaviti a když po marných pokusech tovaryše tvrdohlavá mašina rychlost zvyšovala, vyjeli bezděční turisté na státní silnici a přes Jaroměř byli by se dostali až za hranice, kdyby u České Skalice nedošel benzin. Tak zůstali vězet na silnici a jezdci (kteří měli prázdné kapsy) tlačili „moto“ zpět do dílny. Mach dovedl velmi zajímavě líčiti tuto ztřeštěnou jízdu a na konec dodával: „Nikdy jsem se tak nezapotil !“ Vyléčen ale nebyl, jak by se seznalo z jeho dalšího počínání.
Dle jeho vlastního vyprávění zaznamenávám i historii, která ho proslavila: Bylo to r. 1899, kdy před smiřickým výsadním mlýnem odbývala se velká komise, o které na Labi nebyla nikdy nouze, zjišťovalo se vodní oprávnění mlýna a odkýval se tzv. „práh“, který značil možnost nejvyššího nadržení vody. Macha, který šel ze Smiřic u opatrovny potkal habřinský soused, starý Hroch a ptal se ho, co znamená ten shluk lidí před mlýnem. Mach svým způsobem, s něžnou tváří vysvětloval: Víte kmotře, to je tak ! Ten veliký orel (nalézal se na štítě mlýna) se jednou vy…. a teď, si na to páni vzpomněli a to hovno hledaj! Tento smělý šprk by byl zanikl, ale zvědavý Hroch zastavil se u komise a předseda v domnění, že se jedná o zájemníka, tázal se ho na jeho přání. Hroch dobrák se zeptal ,,Našli jste to ?" Předseda se zeptal co by měli najít.
„Ale to hovno, co tu hledáte“, odvětil nic netušící Hroch.
Předseda komise, starý rakouský ouřada se rozčílil, slovo dalo slovo a nad Machem se zachmuřilo nebe, neboť tato pohana říšského znaku mistrem Machem byla na příslušná místa oznámena.
Snad by se to nějak zkroutilo a zaretušovalo, ale mezi tím byla zrušena t. zv. Badeniho nařízení a po vlastech českých konaly se velké demonstrace protirakouské za velké účasti lidu, které byl vojskem potlačovány. I ve Smiřicích se tak dálo za velkého množství lidu z celého okolí a i násilně byly odstraňovány říšské znaky (na poště, trafikách a.j.). Samo sebou se rozumělo, že při takové příležitosti nesměl chyběti ani vlastenecky založený všudybyl, mistr Mach z Holohlav, který z humorem sundával nenáviděné orly a posílal je s podobným šprochem „vy….“ poněvadž stále visíce neměly příležitost. Též tato demonstrace byla vojskem rozehnána (i náš učitel J. Pavelka tajně léčil bodnutí bajonetem a podobně i jiní pak svoji účast zastírali) a nastalo přímé šetření. Přes to, že tehdy již četnictvo a nižší orgánové správní stáli na straně národa (alespoň velkou většinou), nemohl se jinak bystrý Mach nijak vyvléknouti a přes různou pomoc a polehčující okolnosti odsouzen byl co politický provinilec a odvezen byl do vazby v Kartouzích, kde strávil rok svého rušného života. Doma zatím provedena byla sbírka, z které obecní úřad neoficiálně podporoval rodinu, aby nouzi netrpěla. Mistr Mach se též brzo ve vazbě orientoval, byl velmi zručný a z výdělku podporoval i rodinu, takže jeho Pavlínka byla tehdy spokojena. Když se Mach vracel, šlo se na nádraží a malou kutálkou a mistr byl vesele uvítán ve společnosti i doma, neboť přinesl i část ušetřené mzdy. Ještě dlouho vrtal trouby a opravoval pumpy i tehdy ještě, když vlastně již řemesla zanechal.
Po smrti manželů Machových osídlili a převzali domek zeť Frant. Nepokoj a Marie Nepokojová roz. Machová. – Hol. archiv
Z matriky:František Nepokoj *30.10.1898, holič v Jaroměři č. 63,
syn Františka Nepokoje, řezníka v Jaroměři č. 63 a Albíny, rodem Rydlovy z Krčína č. 106
si 16. března 1922 vzal za manželku
Marie Machová *23.4.1899
dcera Františka Macha, koláře v Holohlavech č. 71 a Pavlíny, rodem Sehnoutkové z Holohlav č. 71
7.6.1925 zemřela
Jana Sehnoutková, rodem Pácaltová *16.5.1844 Mimoň, okr. Česká Lípa, vdova po Josefu Sehnoutkovi, obuvníku v Holohlavech č. 74
----------------------------
Plán nahoře byl připojen k vystavenému plánu na dům čp. 73 .
Texty Zahrada J. Pultra, Koupený díl zahrady Jos. Kotlanta a Staveniště, Koupený díl zahrady Jos. Pospíšila a Staveniště, vlevo Zahrada Zylvarova, vpravo Cesta od Smiřic a do pole.
Smiřice dne 13. března 1874
----------------------------
Foto domu čp. 71 vpravo, je ze dne 26.7.2006.
----------------------------
Pan Jaroslav Mach mi 3.3.2008 napsal:
František Mach a jeho žena Pavla Sehnoutková měli 4 děti:
Ludmilu *16.9.1894, Marii *23.4.1899, Josefa *29.12.1902 a Karla.
Karel Mach a Marie Šullíková (Jaroměř č. 44) měli 4 syny: Mirka, Karla *5.12.1917 (otec pisatele, Jaroměř č. 55), Dušana a Luďka.
Za doplnění panu Machovi děkuji.
----------------------------
Doplnění:
Starý pan Nepokoj (vyfocený na mé stránce o JZD Holohlavy) stříhal vlasy pánům. Chodil jsem k němu jako malý kluk na zástřih. Mluvil jakoby nosem. Vždy jsem k němu chodil navečer a on mě nadával, že není vidět. Mám prý chodit ve dne nebo večer. Břitvu si brousil na řemenu, který visel na dveřích, čekal jsem že mě podřízne. Starou paní si také pamatuji, vybavuji si ji jako hodnou paní. Marie Nepokojová roz Machová + František Nepokoj měli dvě děti: Lídu Špryňarovou (s Václavem Špryňarem měla syny Milana a Václava a dceru Lídu, zemřela v r. 2006) a Jaroslava (ten měl dva syny). Oba bydleli ve Smiřicích.
Domek byl delší dobu prázdný, noví majitelé ho opravili. Pozn. Přemek
<