------------------

C.K. okresní hejtmanství ve Dvoře Králové n. L.
   K žádosti p. Josefa Berana uděleno bylo témuž povolení k stavbě nového přízemního domku na jeho pozemku při domě čp.: 140 témuž náležejícího.
   Stavba tato jest nyní úplně dohotovena a uživatelně dokončena, o čemž za příčinou vyměření daně domovní zprávu podáváme.
   Novostavba tato obdrží nové číslo popisné 230.
Obecní úřad ve Smiřicích dne 15/10 1904
starosta Hojný

Stavba domu čp. 230 30. června 1903 započala a dnem 15. října 1904 úplně dohotovena byla

------------------

Z protokolu
   sepsaného 15. srpna 1905 k vyšetření žádosti p. Josefa Berana za povolení přístavby kuchýně a komory k stávajícímu stavení čp: 230.
   Soused Václav Cejnar nemá nic k namítání.

Povolení k obývání přístavby bylo od 29. ledna 1906.

Vpravo:
Plán na přístavbu domu pana J. Berana ve Smiřicích č.p. 230,
rýsoval J. Andrejsek v srpnu 1905

Na plánu
Situace jsou vlevo čísla 140 a 230 J. Berana, za šrafováním soused V. Cernar č. 130.
Na půdorysu byl k cestě vlevo Krám, Pekárna, Chodba a Pokoj, v zadním výklenku byl vlevo Chlév, zde se přistavěla Kuchyň, Spíž a Komora.

------------------

Beran dusil kuřátko !
   Pro Zpravodaj přišel z Prahy od p. Jaroslava Litomiského pozdrav a výše uvedené dvě „zprávy“. Už je poměrně málo těch, kteří vědí o co se jedná - proto musí následovat vysvětlení hlavně pro mladší čtenáře Zpravodaje. Tak např., co znamená označení Šternberská republika ? Jednalo se o část města Smiřic oddělenou od vlastního města tzv. krytým mostem, tokem mlýnského náhonu a řečištěm Labe. Později - po roce 1908 - byla toto území nazváno „Šternberkovo nábřeží“ (lidem šlo lépe do úst nesprávné Štemberkovo nábřeží). Jedná se o nejstarší smiřickou část, založenou jako podzámčí. Žilo se zde poněkud svérázným životem a zdejší lidé se cítili svobodnější než ostatní měšťané. Scházeli se ve „svých“ hospůdkách (těch bylo svého času ve Smiřicích více než deset) a měli své žerty a vzájemné „špičkování“. Proto zde také vznikla zpráva, že „beran dusil kuřátko“. Ono je to totiž mluvnicky naprosto chybně - češtinářsky správně má být totiž napsáno: Beran, Dusil, Kuřátko. A jednalo se o tři ctihodné měšťany Šternberské republiky !
   Pan Beran (z čp. 140 a čp. 230) byl mistrem pekařským a chodíval do velice útulné hospůdky pana Dusila (čp. 196 a čp. 204) - ta se jmenovala nejdříve Hankova a později Balašova. Podle dokumentace byl zde pan Dusil pouze nájemcem. Na dvoře této hospůdky bydlel v malém domku krejčí pan Kuřátko, který zde měl i svou krejčovskou dílnu. Není divu, že při častých návštěvách příjemného šenku a při popíjení lahodných moků pak vzniklo spojení, že „beran dusil kuřátko“. Na doplnění - i když byl pan Kuřátko společenský a oblíbený, nevedlo se mu dobře. Existenční nejistota ho dovedla k rozhodnutí ukončit dobrovolně svůj život. Byl nalezen utopený v Labi u Skalice v místě zvaném Pardědub (Pod skálou). A to je smutný závěr rozmarné smiřické povídačky.
   Děkujeme do Prahy p. Jaroslavu Litomiskému za námět na pěknou vzpomínku. Vážení čtenáři, pokud byste znali podobnou historku z minulosti, podělte se o ni s ostatními.
   Ve smiř. zpravodaji napsal Ing. Lubomír Kupka.

Vložená fotografie hrobu na smiřickém hřbitově: Josef Kuřátko 1872 - 1936 Byl rád vesel, dobře šil, četnou pověst zůstavil