Poddaní, zběhlí ze svých gruntů
a z panství smiřického a hořiněveského

Uváděna jsou jména poddaných, místo jejich původního bydliště, rok opuštění gruntu, případně další informace s tím související. Naproti tomu podrobnosti o osudech poddaných ze Smiřicka a Hořiněveska v cizině (včetně údajů o jejich potomcích) obsahují v závěru uvedené publikace paní Edity Štěříkové. V těch čtenáři naleznou také zajímavosti o životě v exulantských koloniích v Sasku, Lužici, Berlíně a okolí, Slezsku, Polsku a Uhrách (na Slovensku) a stejně tak i odkazy na další prameny a literaturu, pojednávající o problematice pobělohorského exilu.

Pro zvětšení mapy klikněte na obrázek.

V době třicetileté války:

Roku 1624 byla celou řadou dekretů zahájena v českých zemích systematická rekatolizace. Ze země byli vypovězeni všichni zbývající nekatoličtí faráři a učitelé. V květnu 1627 bylo pro Čechy vydáno Obnovené zřízení zemské – katolictví bylo nezvratně uzákoněno jako jediné v zemi trpěné náboženství. Za Trčků z Lípy byl však postoj k nekatolíkům na Smiřicku velmi tolerantní (v Hradci Králové si například stěžovali arciděkan a farář na Jana Rudolfa Trčku z Lípy, „že na panství smiřickém, náchodském a na Opočně přechovává predikanty a trpí schůze lidu po tisících“). Emigraci v době třicetileté tak ovlivnilo spíše povstání na trčkovckých panstvích roku 1628, nástup nové vrchnosti (Gallasů) a neúnosné zadlužení, způsobené zejména vpády švédských vojsk.

Hlavsa Matouš, Libřice, 1628

• Majitel zahradnické usedlosti v Libřicích. Z této živnosti utekl, zanechal v ní však dojnou krávu, téměř dvouleté tele, husu, dvě slepice, chatrný vůz, pár bran s železnými hřebíky, měděnec v kamnech, stůl ve světnici, polici, radlici a další drobnější vybavení. Vrchnost poté zahradu se vším prodala za 50 kop grošů.

Kuzburský Valentin, Ples, do 1644

• Po roce 1639 zběhl ze své zahrady na Plese, kterou poté vrchnost prodala za 19 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 22.10.1644).

Malina Václav, Librantice, po 1634

• Roku 1638 opět koupil za 100 kop grošů statek v Libranticích, z kterého dříve „pro velikou chudobu a nuznost“ způsobenou vojenskými vpády zběhl (zápis v gruntovní knize ze dne 20. března 1638).

Mikuláš (Mikulášek) Adam, Jasenná, 1628

• Vrchnost prodala jeho statek v Jasenné, z kterého zběhl, za 67,5 kopy grošů. Nový majitel dostal k živnosti přidány jedny brány a vůz o třech kolech. Zbylé vybavení statku si odvezla exulantova sestra Marta do Jeníkovic.

Paděra Jan, Jasenná, 1619

• Majitel statku v Jasenné. Po jeho odchodu byl statek vrchností prodán za 100 kop grošů včetně tří sviní, vozu, pluhu s železem, branami s hřebíky a jiným drobným hospodářským náčiním.

Pišl Bartoň, Jasenná, 1626

• Držel statek v Jasenné, z kterého však (pravděpodobně kvůli své zadluženosti) utekl. Zanechal v něm klisnu, hřebce, 4 slepice s kohoutem, vůz, pluh s železem, brány, měděnec v kamnech a další běžné vybavení statku. Vrchnost grunt prodala za 90 kop grošů.

Podzimek Michal, Libřice, do 1641

• Po roce 1636 zběhl ze své zahrady v Libřicích, kterou poté vrchnost prodala ze 10 kop grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 18.5.1641).

Řehák Jan jinak Janeček, Ples, 1628

• Zahrada byla prodána kostelníky pleského záduší za 25 kop grošů dalšímu majiteli, protože Jan Řehák jinak Janeček „skrze své lotrovské a nenáležité chování“ zběhl.

Valeš Jan, Ples, do 1638

• Po roce 1634 zběhl ze svého statku, který patřil k největším na Plese, a jeho živnost byla později vrchností prodána za 210 kop grošů.

Vyhnálek Tobiáš, Ples, do 1641

• Po roce 1639 zběhl ze svého statku na Plese, kterou později vrchnost prodala za 36 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 6.7.1641).

Zvolský Jan, Výrava, 1634

• Roku 1638 vrchnost prodala za 100 kop grošů pustý a zbořený selský statek ve Výravě, který Jan Zvolský roku 1634 opustil (zápis v gruntovní knize ze dne 6.3.1638).

V druhé polovině 17. století:

Sotva vstoupily v platnost smlouvy vestfálského míru a země byla zbavena cizích vojsk, byl 1. února 1650 vydán nový císařský protireformační patent. Evangelíci byli znovu postaveni před rozhodnutí změnit vyznání nebo opustit vlast. Ze smiřického panství prchlo v tomto období 223 osob. Císař přikazoval, aby prchající poddaní byli pohraničními strážemi zadržováni a vraceni svým vrchnostem. Podle jeho vůle měli být vraceni zpět dokonce i ti poddaní, kteří se dostali šťastně za hranici do Saska. Aby byli saským kurfiřtem snázeji vydáváni, obviňovaly je některé vrchnosti z krádeže, rebelie, žhářství a jiných přestupků. V osmdesátých letech 17. století už sice české země platily za rekatolizované, ale to neznamenalo, že by horliví katoličtí misionáři polevili ve své bdělosti. I nadále se snažili všemi možnými prostředky pátrat po „kacířích“, tj. po tajných evangelících. Podle jejich větší či menší horlivosti rostly za hranicemi Čech a Moravy rychleji nebo pomaleji zástupy exulantů.

Vliv rekatolizace po roce 1650 na zvýšený počet exulantů Jedním z prvních prostředků cílevědomé rekatolizace měla být dokonalá náboženská evidence obyvatelstva. Na Smiřicku byl tento soupis datován 11. dubna 1651 a postupně je v něm uvedeno 41 vsí s 876 usedlostmi a 4.936 osobami. Z těch byly katolického vyznání necelé čtyři stovky. Silné zastoupení katolíků bylo prakticky jen ve Smiřicích, Smiřičkách a v Holohlavech – sídle děkanství. I obyvatelstvo na smiřickém zámku však mělo mezi sebou ještě téměř polovinu nekatolíků. Z úředníků k nim patřil mladší purkrabí Jan Flekač, který „pro zatvrdilost nechce býti katolickým“, jinak se udržovali mezi služebnictvem, zámeckými řemeslníky a lesním personálem. Obyvatelé Rožnova, Neznášova, Jeřiček, Vlkova, Lejšovky a Smržova se odmítali dostavit na zámek k vyučování katolického náboženství. Pozdější exulanti se však rekrutovali zejména z dále uvedených nejzatvrzelejších a nejhouževnatějších obcí: Hustířany: „Tito nekatoličtí jsou tvrdí, spurní, postaviti se na zámek nechtěli.“ Nejpřednějším z buřičů zde byl podhradní mlynář Václav Dušta. Račice: „Tato ves jest druhá spurná, protivná, rebelantská, z který se žádný postaviti nechce na zámek.“ Hořiněves: „Tato jest třetí ves rebelantská, z který se žádný člověk na tak pěkná napomenutí na zámek postaviti nechce.“ Benátky: „Tato jest čtvrtá ves z protivných, něco na drobet mírnějším gradu, avšak ti, kteří sou nekatoličtí, postaviti se nechtí.“ Žíželeves: „Tato jest pátá vesnice z protivných pikartských kaceřů a žádný se na zámek stavěti nechce.“ Lužany: „Tato jest šestá ves protivná, zatvrdilá, právě rebelantská.“ Rtyně: „Tato jest sedmá ves protivná, tvrdá, která se stavěti nechce a píše z nich každý soused, že oni katolickýho náboženství poznati nemíní.“ Máslojedy: „Mimo rychtáře a ty osoby, kteří sou katoličtí, ani jeden se nechce stavěti na zámek. A jest tato ves na počtu osmá.“ Čistěves: „Tato ves jest devátá v počtu protivných a spurných, kteří se stavěti nechtějí.“ Lípa: „Tato ves jest desátá z počtu protivných a spurných, kteří se na zámek stavěti nechtějí.“ Sendražice: „Tato ves jedenáctá jest na vejbor rebelantská, z nich žádný se stavěti na zámek nechce.“ Na obrázku kostel sv. Stanislava (první zmínka roku 1356, částečně zbarokizován na počátku 18. století). Brzice: „Tato ves jest dvanáctá z protivných honáků, kteří se stavěti na zámek nechtí.“ Mezilečí: „Tato ves jest třináctá z protivných, kteří se na zámek stavěti nechtí.“ Semonice: „Tato ves jest čtrnáctá z rebelantských, protivných, kteří vystoupili a na zámek se stavěti nechtí.“ Ples: „Tato ves jest patnáctá protivná, kacířská, která se na zámek žádným způsobem stavěti ani o katolický víře slyšeti nechce.“ Jasenná: „Tato ves jest šestnáctá z protivných rebelantských, kteří se naprosto stavěti na zámek nechtějí, naskrze jest tvrdá.“ Na obrázku kostel sv. Jiří (první zmínka roku 1352, částečně zbarokizován roku 1718; kresba Josefa Matějky před zvýšením věže roku 1892). Černilov: „Tato vesnice jest sedmnáctá z protivných, která se taky stavěti a o katolický víře nic učiti nechce.“ Černilovský rychtář Jakub Adam Jíra (Adamíra) byl „buřičem, který jim rozpakoval“. Byl vyučeným řezníkem a v obci držel také krčmu a masný (řeznický) krám. Skalička: „Tato ves jest osmnáctá z protivných, spurných, která se stavěti na zámek nechce.“ Rusek: „Tato ves jest devatenáctá, která se stavěti na zámek nechce.“ Piletice: „Tato jest ves dvacátá, která se stavěti na zámek nechce.“ Svinary: „Tato jest ves jednadvacátá, která protivná jest a stavěti na zámek se nechce.“ K tehdejším selským autoritám v boji proti rekatolizaci patřil například Martin Pitr ze Smiřiček, „arcirebel a protivník, který jiné rozpakuje a je v arestu (vězení)“. Rodovský rychtář Bartoň Barták byl „luteránů patriarcha, buřič a rebel. Na tolik pěkných napomenutí postaviti se (na zámek) nechtěl a nechce, a z této vsi všickni podle něho, jichž on praporečníkem jest.“ Z výše uvedených „spurných“ obcí známe dnes jména exulantů prakticky jen z Jasenné a Plesu. Přestože ani zde se nejedná o seznam vyčerpávající, je procento zběhlých poddaných překvapivě vysoké. Důkazem o skutečnosti, že velké množství poddaných tehdy odešlo i z dalších obcí smiřického panství, svědčí počet usedlostí, které zůstávaly ještě roku 1654 pusté (vrchnost pro ně hledala nové hospodáře): na Plese bylo 12 pustých usedlostí, 7 v Černilově, 6 v Jasenné, po 5 v Brzicích, Svinarech a Boháňce, po 4 staveních ve Výravě a Sendražicích, 3 ve Smiřicích, 2 ve Vlkově, Skalici, Pileticích a Hustířanech; v dalších deseti obcích zbývalo ještě po jednom pustém stavení.

Andrlová Anna se synem Janem, Ples, 1651 a 1652

• Roku 1651 Anna Andrlová „z tohoto statku z uhrputilosti své pro náboženství utekla a ven s panství se dala, za ní potom (roku 1652) Jan Andrle, syn její taky pro tuž příčinu utekl a 3 klisny s sebou vzal.“ Celou živnost, která patřila k největším na Plese, koupil od vrchnosti za 340 kop míšeňských grošů švagr zběhlého hospodáře – Jakub Konečný. K hospodářství dostal přidáno valacha, jedno dvouleté a jedno roční hříbě, vola, býka, dva roční volky, roční jalovici, 9 kusů svinského dobytka, 2 husy, housera, kohouta, 5 slepic, 2 moučnice, luži, truhlu, almaru, brustečnici, křennou pánev, měděnec v kamnech, polici, chatrný vůz, pluh s železy, pluhové kolečko, 2 páry bran s železnými hřebíky, saně, senné vidle, kopáč a ruční sekeru (zápis v gruntovní knize ze dne 11.5.1652).

Arnošt Jan, Jasenná, 1651

• Majitel statku v Jasenné. Ze statku zběhl bez dětí a manželky. Ta poté celou živnost spolu s klisnou, půl vozem, pluhem a obilím prodala za sumu 200 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 9.9.1651)

Bareš Jan, Výrava, 1676

• Zběhl ze svého gruntu ve Výravě, který následně vrchnost prodala za 45 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 31.10.1676).

Čapek Matouš, Semonice, do 1650

• Zběhl ze svého statku v Semonicích.

Černý Matěj, Jasenná, 1653

• Majitel statku v Jasenné. Z gruntu zběhl i s manželkou a zanechal jej „beze všech svršků“ z výjimkou vysetého obilí. Vrchnost živnost prodala novému hospodáři za 110 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 23.8.1653)

Dočkal Václav, Ples, 1650

• Statek prodal na místo svého zběhlého syna Jan Dočkal za 90 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 10.9.1650).

Dvořan Mikuláš, Ples, 1652

• Krčma na Plese, z níž Mikuláš Dvořan zběhl, byla vrchností prodána za 60 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 11.5.1652).

Formánek Václav, Lípa, 1682

• Zběhl ze své chalupy, která byla poté prodána za 45 kop grošů. Louku a 8 korců polí, náležejících k chalupě, koupil za 60 zlatých pan hofmistr (zápis v gruntovní knize ze dne 14.10.1682). Do dvou let se však Václav Formánek vrátil a chalupa mu byla prodána zpět, ovšem již bez výše uvedených pozemků (zápis v gruntovní knize ze dne 23.8.1684).

Holič Matěj, Ples, 1697

• Jeho chalupa, z níž zběhl, byla poté prodána vrchností za 60 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 9.5.1697).

Hrubý Jan, Smiřičky, 1651

• Krejčí ve Smiřičkách. Popisován jako „arcirebel a protivník, ruhač blahoslavené Panenky Marie“. Odešel i se svou manželkou Evou, která stejně jako on nechtěla přestoupit na katolickou víru.

Jasenský Adam jinak rychtář, Jasenná, 1652

• Rychtář a majitel statku s krčmou a kovárnou v Jasenné. Odešel i se svou manželkou a jeho grunt byl poté vrchností prodán za 230 kop míšeňských grošů. Nový hospodář obdržel pluh, truhlu na mouku, řezačku, 6 stolů, kovadlo v kovárně a z osení pšenici, žito, ječmen a oves (zápis v gruntovní knize ze dne 18.5.1652).

Jasenský Jiřík, Jasenná, 1652

• Majitel zahradnické usedlosti v Jasenné. Ze živnosti zběhl i s manželkou a dětmi „vedle jiných jemu v této příčině podobných, kteří se předně nad Pánem Bohem, potom vrchností svou zapomněli.“ Vrchnost poté zahradu prodala za 100 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 8.6.1652).

Jirkl Jakub, Ples, 1679

• Jeho zahrada, z níž zběhl, byla prodána vrchností za 40 kop míšeňských grošů spolu s obilím, stolem, měděncem, lopatou, kolečkem, a dvěma vidlemi na hnůj (zápis v gruntovní knize ze dne 11.3.1679).

Jungman Eliáš, Jasenná, 1652

• Majitel zahradnické usedlosti v Jasenné. Ze živnosti zběhl bez své manželky, která ji poté prodala za 56 kop grošů míšeňských (zápis v gruntovní knize ze dne 6.9.1652).

Karel Jan, Jasenná, 1657

• Majitel statku v Jasenné, který byl po jeho odchodu vrchností prodán včetně dvou klisen, tříletého hřebce a vysetého žita a pšenice za 120 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 18.5.1657).

Karel Jiřík, Jasenná, 1652

• Jeho statek v Jasenné, z něhož si při útěku vše odvezl, byl poté prodán vrchností za 300 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 8.6.1652).

Kolčar Petr, Jasenná, 1651

• Majitel statku v Jasenné, který opustil „pobravši všeckny svršky, toliko jednu svini zanechajíc a hřebíků železných s jednú bránú“. Vrchnost prodala živnost spolu s vysetým obilím (žitem, pšenicí a ovšem) Janu Kovářovi za 130 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 19.8.1651).

Koníř Bartoloměj, Ples, 1652

• Bartoloměj Koníř „uševši z tohoto gruntu, pro náboženství zapomenul se nad vrchností svou“. Ta poté statek na Plese prodala pouze se žitem setým na ozim novému hospodáři za 170 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 6.4.1652).

Kopecký Adam, Jasenná, 1652

• Majitel zahradnické usedlosti v Jasenné. Zběhl i s manželkou a pustá živnost byla vrchností prodána za 70 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 19.10.1652).

Kovář Jan, Jasenná, 1652

• Převzal statek v Jasenné po zběhlém Petru Kolčarovi. I s manželkou však z této živnosti odešel a vrchnost ji prodala dalšímu hospodáři za 140 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 1.6.1652).

Krátký Jiřík, Jasenná, 1652

• Zahradnická usedlost v Jasenné byla po jeho odchodu prodána vrchností za 40 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní ze dne 23.3.1652).

Krejsl (Krejzl) Jan, Libřice, do 1655

• Zběhl ze svého statku v Libřicích, který poté vrchnost prodala za 60 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 8.1.1655).

Kroupa Václav, Ples, 1683

• Jeho zahrada, z níž zběhl, byla prodána spolu s obilím, pluhem s radlicí, párem bran s železnými hřebíky a drobným vybavením za 120 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 27.11.1683).

Kříž Pavel, Ples, 1651

• Pavel Kříž se „zpronevěřil vrchnosti a po své vůli odešel příčinou náboženství“. Jeho zahrada na Plese byla prodána za 110 kop míšeňských grošů myslivci Janu Kopidlantskému, který k ní dostal přidán stůl, polici, luži, řezačku, starou díž, vanu na praní, vůz sena a rýčovou lopatu (zápis v gruntovní knize ze dne 15.9.1651).

Macháček Řehoř, Ples, 1652

• Utekl z Plesu i se svou manželkou „jsouce již lidé katoličtí“. Jeho zahrada byla vrchností prodána za 20 kop míšeňských grošů.

Matyáš Václav, Žiželeves, 1672

• Opustil svůj statek, který byl poté prodán vrchností za 115 kop grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 6.5.1672).

Mejstřík Jan, Ples, 1674

• Majitel statku na Plese. Tato živnost byla po jeho odchodu prodána vrchností za 130 kop míšeňských grošů spolu s obilím, pluhem bez železa, řezačkou, stolem, díží a saněmi (zápis v gruntovní knize ze dne 25.4.1674).

Michek Mikuláš, Jasenná, 1651

• Majitel statku v Jasenné, kde po sobě zanechal vysetou pšenici, žito, ječmen, oves a hrách, 3 telata, 8 úlů včel, stůl, řezačku, pluh bez želez, váhy a sekeru.

Morávek Jakub, Černilov, do 1684

• Syn sedláka Martina Morávka z Černilova čp. 45. Po odchodu z Čech žil v Žitavě.

Morávek Matěj, Černilov, asi do 1684

• Syn sedláka Martina Morávka z Černilova čp. 45. Po odchodu z Čech žil v Žitavě.

Pechan Václav, Jasenná, 1655

• Majitel statku v Jasenné. Odešel i s manželkou, ale v živnosti zanechal klisnu, vůz, pluh bez želez, brány, měděnec v kamnech, moučnici, konev, škopek a vědro u studnice. Toto vybavení měl získat nový hospodář. Zápis v gruntovní knize ze dne 12.6.1655 byl však později škrtnut – Václav Pechan se pravděpodobně do Jasenné vrátil a roku 1660 se ujal také části jednoho z pustých jasenských statků.

Pelikánová Kateřina, Smiřice, 1651

• Před svým odchodem žila jako vdova v domě mladšího rychtáře Jiříka Balcara. Uváděna jako zarputilá nekatolička.

Reis (Rais) Jan, Jasenná, 1664

• Majitel zahrady v Jasenné, kterou zanechal zcela pustou a bez vybavení. Vrchnost ji poté prodala za 70 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 25.1.1664).

Řehák Jan, Ples, do 1654

• Asi roku 1652 zběhl ze svého statku, který byl později prodán jako pustý bez jakéhokoliv vybavení za 30 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 5.9.1654).

Říha Jiřík, Výrava, 1652

• Zběhl z tehdy největšího statku ve Výravě, v němž zanechal klisnu, valacha, dva chomouty, 4 slepice s kohoutem, vůz, pluh s radlicí, brány, hnojné vidle, kopáč, řezačku, žejbrovnu, věrtel, kotlík na ryby, moučnici, stůl, díž, 4 police ve světnici a almaru. Celá živnost byla poté prodána za 450 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 13.5.1652).

Říha Tobiáš, Výrava, 1655

• Majitel statku ve Výravě. Roku 1655 „zpronevěříce se vrchnosti z živnosti utekl opustivše při tom ženu i své dítky.“ Grunt byl prodán novému majiteli za 90 kop míšeňských spolu s vozem se vším vybavením, pluhem bez želez, branami s železnými hřebíky, naklizenou pšenicí, žitem, ječmenem a ovšem (zápis v gruntovní knize ze dne 25.9.1655).

Slezák Martin, Ples, do 1653

• Zběhl ze své zahrady na Plese, která byla poté vrchností prodána (zápis v gruntovní knize ze dne 5.4.1653).

Strejček Tobiáš, Jasenná, do 1653

• Zběhl ze svého statku v Libřicích, který poté vrchnost prodala za 75 kop grošů míšeňských (zápis v gruntovní knize ze dne 14.6.1653).

Šotolová Anna, Ples, do 1668

• Dědička statku na Plese, která zběhla a její grunt byl prodán vrchností novému majiteli za 150 kop míšeňských grošů – s obilím, senem, slámou, stolem a hustým sítem (zápis v gruntovní knize ze dne 19.12.1668).

Špryngar (Špryňar) Jan, Ples, 1685

• Zahrada na Plese byla po jeho odchodu prodána za 40 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 21.6.1685)

Vančura Jan, Černilov, Smiřičky, 1651

• Syn nejbohatšího sedláka a majitele kovárny v Černilově. Vyučil se sladovnickému řemeslu a jeho manželkou se stala Kateřina, vdova po starším smiřickém sládkovi Matouši Khunovi. Vzpurný nekatolík, který i se svou rodinou odešel.

Vojtěch Jan, Čistěves, 1683

• Jeho statek byl po jeho odchodu na poručení pana hejtmana „prošacován“ za 220 kop míšeňských grošů se vším k němu od starodávna patřícímu příslušenství. Nový hospodář tak získal 2 tažné klisny s chomouty, sedlo, kohouta a 8 slepic, řezačku s kosířem, okovaný vůz s potřebami, pluh s radlicí, hák s radlicí, pár bran, hasák se sochorem a řetězem, 2 sekery, vozní provaz, motyku, lopatu, vidle na hnůj, podávky na seno, věrtel, kladivo, srp, pilu, žejbrovnu, díž, kopáč, dláto, kosu s hrabicej, 3 sýta, pánev na kamna, měděný kotel, měděnec a obilí (zápis v gruntovní knize ze dne 18.2.1683).

Zich Tobiáš, Ples, do 1676

• Majitel statku na Plese, z něhož zběhl už jeho dřívější držitel Martin Slezák. Po Zichově odchodu byl statek prodán vrchností za 160 kop míšeňských grošů spolu s velmi chatrným vozem o třech kolech, okovaným vědrem ke studnici, senem, slámou a obilím (zápis v gruntovní knize ze dne 24.1.1676).

Žežulka Adam, Ples, 1683

• Ze svého statku na Plese zběhl a dal se na vojnu. Živnost byla poté prodána za 120 kop míšeňských grošů s těmito přídavky: obilí, 2 kobyly, slepice, husa, vůz, 3 kovaná kola, pluh s potřebami, brány s železnými hřebíky, vidle na hnůj, řetěz, řezačka s kosířem, měděnec v kamnech, háková radlice (zápis v gruntovní knize ze dne 26.6.1683)

Žežulka Jan, Ples, 1684

• Zahrada na Plese byla po jeho odchodu prodána za 40 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 21.10.1684).

Prvních čtyřicet let v 18. století:

Počátkem 18. století došlo v Čechách a na Moravě k oživení evangelické víry – mezi evangelíky se šířila nová naděje na náboženskou toleranci. Od roku 1711 se však nový císař Karel VI. staral o zamezení dovozu zakázané náboženské literatury a o vymýcení zbytků evangelické zbožnosti. Roku 1717 na nádvoří smiřického zámku spálil mnoho knih farář Jindřich Henselius v přítomnosti misionáře P. Matouše Třebického. Roku 1723 přišli Henselius a Třebický do Černilova, s pomocí vojska celou ves prohledali a sebrané knihy naházeli na návsi před kostelem na hranici, kterou zapálili. Už jen strach z odhalení vlastnictví knih a z krutých výslechů byl nejednou příčinou emigrace. I zakázaná cesta do exilu však byla nebezpečná – na útěku hrozily dopadeným poddaným tvrdé tresty, šlo se zpravidla pěšky, a to jen v noci a mimo vsi a města. Ve dne uprchlíci odpočívali v lesních skrýších. Později se exulanti často vraceli na tajné návštěvy ke svým příbuzným, působili jako lidoví kazatelé a přinášeli náhradu za zabrané knihy.

Poněvadž poddaný lid z Černilova, Libníkovic, Vlkova a jiných vesnic smiřického panství ve velkém množství utíkal ze země, snažila se tomu vrchnost zabránit tím, že každému, kdo by některého svůdce poddaných přistihl a zadržel, ustanovila odměnu 30 zlatých, naproti tomu každému sousedovi, který by na svého souseda nedal bedlivý pozor a jeho uprchnutí hned neoznámil rychtáři nebo úřadu, uložila zaplatit 50 zlatých pokuty.

Albrecht Adam, Světí, 1727

• Majitel zahradnické usedlosti ve Světí. Citace z gruntovní knihy: „Adam Albrecht netoliko jako jedna šelma se na panství choval a mnoho pletich nadělal, ale taky posledně z panství bez příčiny zběhl a se v Pardubicích na vojnu dal, pročež tehdy vším právem jest tato zahrada na milostivou vrchnost připadla a mocí kanceláře Matějovi Tomšovi a dědicům jeho se za 150 kop (míšeňských grošů) prodala.“ (zápis v gruntovní knize ze dne 10.5.1727)

Andrejsek (Andres) Jan, Vlkov, 1729

• Syn Mikuláše Andrese, chalupníka ve Vlkově. Pracoval jako pacholek. Odjel z Vlkova v noci z 10. na 11. září 1729.

Bíz Jakub, Vlkov, 1729

• Chalupník ve Vlkově. Odjel v noci z 10. na 11. září 1729 s manželkou Annou a malou dcerou.

Černý Mikuláš, Neznášov, 1720

• Chalupník v Neznášově. Roku 1720 se páteru Firmusovi přiznal, že přijímal pod obojí způsobou, ale jiných osob neprozradil. V celém okolí byl znám tím, že prodával a vyměňoval evangelické knihy. Páterovi však tvrdil, že všechny již odevzdal holohlavskému děkanovi. Koncem září 1720 Mikuláš Černý z Neznášova utekl spolu s matkou, ženou, dětmi a všemi věcmi. Páteru Firmusovi zanechal jen velmi ostrý a málo zdvořilý dopis.

Černý Václav, Librantice, do 1735

• V roce 1730 utekli z Librantic dva synové Černého. Václav Černý se roku 1735 oženil v Berlíně, později evidován v berlínské církvi.

Duchačová Dorota, Světí, 1712

• Majitelka chalupy ve Světí. Po jejím odchodu byla chalupa vrchností prodána za 50 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 21.11.1712).

Felix Mikuláš, Černilov, 1734

• Syn chalupníka Jana Felixe z Černilova. Odešel v noci 9. července 1734 se sestrou Marií Alžbětou (jejich otčím Pavel Flejšar byl kvůli tomu vyslýchán). Žil v Hennersdorfu, později v Berlíně.

Felixová Marie Alžběta, Černilov, 1734

• Dcera chalupníka Jana Felixe z Černilova. Uprchla dne 9. července 1734 jako svobodná s bratrem Mikulášem. Po odchodu z Čech žila v Hennersdorfu (Schönbrunnu) a nakonec v Berlíně.

Hamplovy Alžběta a Magdalena, Čistěves, po 1720

• Dcery tkalce Jana Hampla. Odešly za hranice a odtud poslaly postilu své sestře, která zůstala doma.

Horáková Anna, Librantice, 1731

• Odešla do Berlína i se svým synem Janem Horákem. Ten byl roku 1762 zapsán jako měšťan a tkadlec ve Friedrichově městě s poznámkou, že jeho matka přivedla před časem do Berlína různé české rodiny (mj. i rodinu známého exulanta Jiříka Prokeše – viz).

Jech Jan, Černilov, 1722

• Sedlák v Černilově čp. 14, jeho manželka Anna byla sestrou exulantů Morávkových (viz). Dne 16. dubna 1722 odjel „skrze víru“ s manželkou a třemi dětmi, nechaje své živnosti a 1 krávu, 3 telata a mnoho nábytku. Citace z gruntovní knihy: „Tak jakož jestli Jan Jech zapomenouce se nad svou vírou a vrchnosti milostivé zavázanou poddaností s manželkou a 3 dětmi svejmi, se vším nábytkem a dobytkem z panství a mezi luteriany zběhl, a tudy gruntu svého a jiný vší pozůstalosti se jest zbavil. Jest tehdy grunt ten podle milostivého poručení J. Mti. se vším osením, jak se to při témž statku zaseto nachází, Matějovi Hojnýmu, manželce, dítkám a budoucím jeho k dědičnému užívání prodán za sumu 400 kop míšeňských grošů… Přídavkové, co tak po témž zběhlým Jechovi zůstaly, nacházejí se tyto: klisna slepá 1, kráva stará 1, dvouletý jalovky 2, roční 1, volek roční 1, kozy 2, ovce starý 4 a jehňata 4, ostatní inventář, který za hospodářem zůstává, ukáže.“ (27.6.1722). Po odchodu z Čech žil v Žitavě a v Oberullersdorfu.

Jušta Tomáš, Vlkov, 1729

• Sedlák ve Vlkově. Odjel z Vlkova v noci z 10. na 11. září 1729 s manželkou Annou, osmi dětmi a veškerým nábytkem a dobytkem. Jeho statek (včetně obilí z větší části uloženým ve stodole) byl dne 26. září 1729 vrchností prodán za 400 kop míšeňských grošů. Roku 1743 uváděn jako vlastník domu v Berlíně.

Klaňka Pavel, Černilov, 1731

• Roku 1731 odešel do Žitavy, později do Berlína.

Klaňka Václav, Smržov, 1731

• Chalupník ve Smržově. Roku 1731 odešel s manželkou a (bratrem?) Pavlem Klaňkou do Žitavy. Jeho chalupa byla dne 19. června 1731 prodána za 97 kop míšeňských grošů s tou výjimkou, že tkalcovský stav může nový hospodář užívat jen do zletilosti Klaňkova syna Václava. Dne 15. 1. 1732 byl Václav Klaňka starší odsouzen radou nad apelacemi ke čtvrt roku práce na obecním díle (krom nedělí a svátků) v železech a poutech a jeho manželka Magdalena na 1 rok. Po útěku z vězení žili v Berlíně.

Konečný Antonín, Výrava, do 1732

• Nejmladší syn Karla Konečného, chalupníka ve Výravě čp. 87. Po odchodu z Čech žil v Hennersdorfu, později v Herrnhutu s manželkou Annou a jedním dítětem.

Konečný Jiří, Výrava, 1730, pak 1732

• Krejčí ve Výravě, bratr Antonína a Pavla Konečných. Vyhlášený lidský svodník. Už před svým dvacátým rokem byl přiveden k luterství známým emisarem Staňkem z Machovy Lhoty na panství náchodském. Jiřík Konečný tehdy pracoval v Černilově a u víře se utvrzoval četbou knih – Modliteb Kašpara Motešického a hallského Zákona – které mu dal Jakub Barták z Libřic. Vykonal sice vyznání víry, ale znovu se vrátil k luterství po četbě knihy, koupené od Martina Čejky ze Lhotky, který zběhl z panství hradeckého k Žitavě. Když byli kolem svatodušních svátků poddaní nuceni k biřmování, ukrýval se Jiřík Kopecký po panství.

• Roku 1730 jej z Čech vyvedl Jan Kubka, s nímž se sešel u své příbuzné Javůrkové v Šestajovicích. V Žitavě se nejspíš připojil k Rozvodově skupině, jak k tomu ukazuje skutečnost, že se po dvou měsících vrací zpět ve společnosti Václava Valáška z Malé Skaličky, Jana Němce z Jeníkovic a Anny Vodičkové, sestry maloskalického kováře. Do Čech přinesl knihy, které rozdal a rozprodal bratřím a příbuzným ve Výravě.

• Roku 1731 měl ze země vyvést oba Valášky (starého i mladého) s rodinami, ale nepodařilo se – svodníci byli i s prchajícími asi 13. října 1731 chyceni a drženi v šatlavě ve Smiřicích. Pomohla jim výtečná organizace Žitaváků: syn Václava Klaňky a predikant Jan Mareš přišli do Čech, tři dny se skrývali u Jiřího Těmína v Hubílese a ten dal uvězněným zprávu, že přišla pomoc: V noci dne 4. prosince 1732 vytáhli ze šatlavy za nohy Mařenu a Kateřinu Zylvárkovou se synem, manželku Václava Klaňky, mladého Valáška, manželku starého Valáška a sedmého Jiříka Konečného. Pouta, jež byla volná, jim „bez šustu a cinkání“ přetáhli přes nohy a ještě téže noci s nimi utekli až do malého mlýna za Rozběřicemi (mlynář byl švagr N. Zvolského z Černilova) a odtud do Žitavy a do Herrnhutu.

• Dne 2. října 1734 byl Jiřík Konečný chycen na Hrubé Skále spolu s Jiřím Knejpem z Výravy. O jeho obrácení na katolickou víru se pokoušel P. Firmus a potom D. Sýkora. Tomu Konečný řekl: „Jsem služebník Krista, který si nepřeje někoho k víře násilím nutit“ a „chci přijímat pod obojí“. Dne 17. června 1735 byl odsouzen radou nad apelacemi k jednomu roku práce na obecním díle (kromě nedělí a svátků) v železech a poutech. Apelační soud přitom poručil, „aby smiřičtí lepší pozor na aresty dávali než posavad.“ Téměř po třech letech vězení byl již ochoten učinit vyznání víry v tom případě, že bude propuštěn z vězení, jinak hrozil sebevraždou. Dne 30. ledna 1738 se poníženě ucházel u konzistoře o propuštění k vyznání víry i z arestu. Když toho potom v létě dosáhl, opatřil mu páter Sýkora i prostředek k obživě. Dne 4. května 1738 se oženil s Alžbětou, dcerou Václava Podzimka ze Smiřic.

• Přestože Jiřík Konečný složil vyznání víry, opět prchl dál šířil knihy i evangelickou víru. Byl však znovu chycen. Dne 8. ledna 1740 byl v Králově Dvoře uvězněný Konečný odsouzen pro kacířský blud a vystěhovalectví na 1 rok k obecní práci, ale pracoval bez okovů a „měl s Kateřinou Fouskovou tak svobodné vězení, že mohl kdykoliv mluvit a s kýmkoliv rozmlouvat.“

Konečný Pavel, Výrava, do 1734

• Syn Karla Konečného, chalupníka ve Výravě čp. 87. Z Čech ho vyzvedl proslulý Petr Hejzral z Jeníkovic. Odešel se ženou a pěti dětmi. Nejdříve žil v Ullersdorfu u Žitavy, roku 1734 zůstával u Jana Jecha.

Krušina Jan, Sendražice, 1731

• Syn Mikuláše Krušiny, který asi roku 1705 vystavěl v Sendražicích chalupu. Dědic hospodářství Jan Krušina ovšem „dceru Koutníkovou k pádu přivedl a jako šelma z panství utekl.“ Chalupy se proto ujala jeho sestra Anna provd. Moníková (zápis v gruntovní knize ze dne 16.7.1731). Roku 1744 se Jan Krušina „jakožto poslušný poddaný zase domů navrátil“ a chalupu koupil za 30 kop míšeňských grošů. Sestře pak náležel tento výměnek: „byt ve světnici, komora před okny, jeden strom jabloňový kyselelej podle sklípku česati a ze stromu sladkého třetí díl bráti.“ (zápis v gruntovní knize ze dne 4.3.1744)

Kubásek Jiřík, Rusek, 1732

• Syn sedláka Jiříka Kubáska z Ruseka, bratr Kateřiny Chmelíkové (viz). Emigroval roku 1732 s manželkou Marií (roz. Novotnou ze Skalice) a dětmi do Hennersdorfu a odtud se vydali přes Kotvici do Berlína. Roku 1740 přivedl do Berlína i svého synovce Václava Chmelíka z Holohlav (viz). V roce 1742 zapsán jako kolonista a měšťan ve Friedrichově městě. Mezi chudými se těšil zvláštní úctě a lásce pro svou štědrost.

Kubka (Kupka) Jan, Vlkov, 1729

• Chalupník ve Vlkově. Odjel v noci z 10. na 11. září 1729 s manželkou Annou, třemi dětmi a veškerým nábytkem a dobytkem. Jeho chalupa byla prodána za 35 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 26.9.1729). Roku 1730 zmiňován Jan Kupka v Hennersdorfu.

Lejšnar Jan, Vlkov, do 1736

• Asi roku 1736 přišel do Vlkova páter Sýkora a dozvěděl se o návratu Jana Lejšnara z Berlína. Lejšnar s sebou přinesl jakousi knihu, ale protože ji dobrovolně odevzdal a přál si vstoupit do katolické církve, nebyl prý podezřelým.

Lejšnar (Leschmann) Mikuláš, Vlkov, do 1735

• S manželkou Marií a šesti syny se usadil po roce 1731 v Hennersdorfu. Protože měl tolik dětí, potřeboval především práci; jeho žena prosila o len k předení.

Lhotský Balcar, Ples, 1717

• „Balcar Lhotský s manželkou, matkou a dětmi pro víru zběhl a po sobě pustou chalupu, dvě malá telata a dluhy zanechal.“ Vrchnost poté prodala živnost za 60 kop míšeňských grošů jeho strýci Václavu Vlčkovi, za něhož se museli zaručit tři sousedé z Plesu, „že dobrým hospodářem bude a z panství nezběhne“ (zápis v gruntovní knize ze dne 7.10.1717).

Morávek Daniel, Librantice, 1722

• Syn sedláka v Černilově čp. 45. Dne 16. dubna 1722 odjel, nechajíc manželky Kateřiny a dítek (podle jiných zdrojů emigroval s rodinou). Žil v Oberullersdorfu u Žitavy.

Morávek Jan, Černilov, 1722

• Syn sedláka v Černilově čp. 45. Roku 1722 přišel s bratrem Matějem do Drážďan. Jeho manželka Marie (roz. Picková z Černilova) patrně zůstala v Čechách.

Morávek Matěj ml., Černilov, 1722

• Syn sedláka v Černilově, kde pracoval jako krejčí. Dne 16. dubna 1722 emigroval se svými čtyřmi sourozenci, nechajíc manželky a dítek. Odešli pod záminkou obchodu s obilím, které vezli do České Lípy. Zde prodali obilí, vůz i koně a odešli přes hranice. S bratrem Janem přišel do Drážďan a poté do Žitavy.

• Jeden z jeho potomků Karl Gottlob Moráwek (* 1816 † 1896) byl uměleckým zahradníkem a zasloužilým žitavským regionálním historikem (mj. autor knihy „Geschichte der böhmische evangelischen Exulengemeinde in Zittau“).

Morávek Václav, Černilov, 1722

• Syn sedláka v Černilově čp. 45, vyučil se mlynářem. Po odchodu z Čech žil v Obersdorfu, kde se oženil a živil se zahradničením.

NN, Semonice, 30. léta 18. století

• Kostelník ze Semonic. Jak později hlásal listem poslaným ze Saska, vystoupil z katolického náboženství a odešel do ciziny jedině proto, že se nemohl dále dívat na nekřesťanské a nelidské nakládání holohlavského děkana s osadníky.

Novotný Matěj, Skalice

• Syn zámožného sedláka Jana Novotného ze Skalice a bratr Marie Novotné, provd. Kubáskové (viz). Po smrti otce se našetřených peněz zmocnil syn z prvního manželství a děti z druhého manželství vyrůstaly v chudobě. Kdy emigroval Matěj Novotný, není známo. Roku 1750 přivedl z Čech do Berlína svou neteř Marii, která zde o tři roky poté jako svobodná zemřela. Byla dcerou Pavla Novotného a Doroty roz. Jákobové.

Pilcová Dorota, Vlkov, 1729

• Dcera vlkovského kováře Pavla Pilce. Odjela z Vlkova v noci z 10. na 11. září 1729 jako svobodná.

Prokeš Jiří, Černilov, 1731, pak 1733

• Syn sedláka v Černilově, kolář tamtéž. Roku 1716 byl předvolán s některými svými přívrženci na faru, kde jim bylo domlouváno, „aby kacířství zanechali a knihy (zvláště Nový zákon) odvedli“. Neuposlechl však a o rok později ho jeho tchán udal pro přechovávání knih. Kromě značné pokuty se musel odříci kacířství a po osm dní vozit kolečko na obecní práci.

• Roku 1731 s manželkou Alžbětou (roz. Černou z Librantic) a dvěma dětmi emigroval do Sas, ale nic s sebou nepřinesli. Když se poté vrátil ještě pro svého syna Václava, byl v Turnově chycen a ve Smiřicích uvězněn. Umínil si však z vězení uprchnout. Po čtyři neděle podhrabával s ostatními vězni zeď svého vězení, až utvořili otvor, jímž 6. listopadu 1733 uprchli a šťastně se dostali za hranice. Zdařilý útěk z vězení byl provázen radostí přívrženců doma i v cizině a zachoval se v paměti lidu. Ještě roku 1773 byla v Berlíně vydána tato píseň českých exulantů:

Až se Bůh ujevil v pomoci,

vysvobodil je svou mocí,

mnohým milost prokázána,

že byla zeď prolámána.

• Jiřík Prokeš žil v Žitavě, později v Dolní Lužici, ale vrátil se do Hennersdorfu. Nakonec přišel s rodinou do Nízkého.

Pultar Mikuláš, Černilov, asi 1734

• Syn Tomáše Pultara, po kterém převzal chalupu čp. 145 v Černilově. V této chalupě uviděl v jednu hodinu ráno světlo černilovský farář, který se právě vracel od nemocného. Oknem zahlédl ve světnici několik osob, vešel proto dovnitř, aby zkontroloval, zda se zde nekoná schůzka tajných evangelíků. Někdo však zhasl světlo a faráře popadl a porazil na zem (více viz výslech Pavla Flejšara). Mikuláš Pultar odešel z Čech zřejmě brzy po narození své nejmladší dcery (únor 1734). Jeho první manželka Dorota později zemřela a Pultar se roku 1738 oženil v Berlíně s Dorotou Matějčkovou. V Černilově zůstal Pultarův nejstarší syn Mikuláš, který koupil i rodnou chalupu čp. 145.

Skalický Vilém, Libřice, Libníkovice, 1734

• Před odchodem ze země byl zahradníkem v Libníkovicích. Pro podezření z kacířství byl vězněn. Roku 1734 odešel se svou druhou manželkou Marií a dvěma dětmi. V té době byl téměř 60 let starý a nebyl pohyblivý (chodil o berlích). Žil v Hennersdorfu, nesehnal však práci a byl odkázán na almužnu.

Skrovná Anna, Vlkov, 1729

• Dcera Mikuláše Skrovného, chalupníka ve Vlkově. Pracovala jako děvečka. Odešla v noci z 10. na 11. září 1729 jako svobodná.

Souček Matěj, Bukovina, 1733

• Syn sedláka v Bukovině. Roku 1717 vyšetřován pro víru, roku 1731 se dostal pro evangelické knihy do vězení. Dne 16. září 1732 byl odsouzen radou nad apelacemi ke dvěma letům práce na obecním díle (krom nedělí a svátků) v železech a poutech. Z vězení poslal dopis do Saska; utekl odtud v listopadu 1733. Manžel Kateřiny roz. Fouskové z Výravy. Žil Berlíně, později v Nové Vsi.

Sovák Pavel, Librantice, do 1735

• Tkadlec v Libranticích. Z Čech odešel jako svobodný – žil v Hennersdorfu, později pracoval jako tkalcovský mistr v Münsterbergu.

Suchánek Mikuláš, Habřina, 1707

• Zběhl ze svého statku, v kterém zanechal obilí, starého valacha, roční tele, prase, přední a zadní nápravu, 2 stará kola, pluh s radlicí, hák s radlicí, 3 brány s železnými hřebíky, 2 moučnice, postel, 2 stoly, pánev, řezačku, 7 šinů, 6 pásů, trevník, zdviž, nebozez plotník, dláto, 3 konve se škopkem, díž, 6 ošatek, sud, másnici, věrtel, ouhrabnici, 3 cepy, měděnec a 2 kolovraty. Polorozbořená živnost byla krátce nato vrchností prodána za 340 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 30.8.1707).

Svoboda Jiří, Černilov, 1734

• Čeledín v Černilově. Roku 1734 uprchl třicetiletý Svoboda z Čech do v Hennersdorfu, později žil v Münsterbergu.

Šimon Matěj, Ples, 1722

• Statek na Plese zanechal při svém odchodu sešlé, beze všech potřeb a dobytka. Jako takové bylo vrchností prodáno novému hospodáři za 150 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 13.11.1722).

Špelda Tomáš, Ples, do 1707

• Syn Matěje Špeldy, majitele zahrady na Plese.

Šrámek Karel, Svinary, 1738

• Chalupník ve Svinarech. Uprchl v noci dne 27. března 1738 se svou manželkou Dorotou, čeledínem a pohůnkem. Vzal s sebou pár věcí ze své živnosti, v níž zanechal hovězí dobytek. Po odchodu z Čech žil s rodinou v Münsterbergu.

Tesař Karel, Lípa, 1709

• Jeho chalupa v Lípě byla poté prodána vrchností za 35 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 22.6.1709).

Tesař Václav, Čistěves, 1716

• Koncem roku 1715 působil páter Třebický v Čistěvsi a Lípě, kde mezi katolickým lidem agitoval tkadlec Václav Tesař rozdáváním protestantských knih ze Slezska. Krátce nato zběhl a vrchnost prodala jeho chalupu v Čistěvsi novému hospodáři za 90 zlatých (zápis v gruntovní knize ze dne 15.5.1716). Odchodem Václava Tesaře z Čech se prý Třebickému značně ulevilo. Roku 1730 byl jistý Václav Tesař vyslýchán v Bydžově. Obvinění z přechovávání zapovězených knih se bránil tak, že knihu plnou nadávek na papeže měl u sebe pouze přes noc a vůbec v ní nečetl.

Těmín Jiří, Hubíles, 1733

• Žil se svou rodinou v Hubílese a udržoval styky s emigranty. Dne 15. ledna 1732 odsouzen radou nad apelacemi k půl roku práce na obecním díle (kromě nedělí a svátků) v železech a poutech. Nemilosrdně byl zmrskán důtkami za to, že kdysi přinesl Matěji Součkovi dopis od jednoho vystěhovalce ze Žitavy. Pokládán za jednoho z nejvíce zatvrzelých kacířů. Pokud smiřičtí úředníci přišli rozdávat do vězení almužnu, Těmínovi namísto ní tužeji svázali okovy, aby ostatní nesváděl. V prosinci 1732 se u něho tři dny skrýval Jan Mareš a syn Václava Klaňky, kteří pak 4.12.1732 pomohli skupině vězňů ze smiřického žaláře. Roku 1733 byl sám opět uvězněn. V listopadu 1733 se mu ale spolu s Prokešem a Součkem podařilo z vězení uprchnout a následně emigrovat. Odešel bez manželky Kateřiny, která se úplně odřekla náboženských zásad svého muže, čili podle Těmínových slov „milejší stal se jí chléb vezdejší nežli slovo boží.“ Těmín později docházel do Čech jako predikant.

Valášek Jan, Skalička, 1731

• Zemědělec a nádeník v Malé Skaličce, kde měl chalupu a zahradu. Z Čech odešel asi roku 1731 do Hennersdorfu „pro Slovo Boží, protože měl nepokojné svědomí“. Jeho druhá manželka Kateřina (roz. Slavíková z Výravy) a syn Václav byli uvězněni ve Smiřicích. Jejich útěk z vězení roku 1732 viz život Jiříka Konečného.

Volášek Jan, Librantice, asi 1735

• Odešel s manželkou Marií a 3 dětmi (dcery 12 a 15, syn 6 let). Žil v Hennersdorfu.

Volák Lukáš, Lejšovka, 1735

• Syn lejšovského sedláka Jiřího Voláka. Roku 1733 byl vyslýchán s manželkou Marií ve Smiřicích pro podezření z kacířství. Byli přísně napomenuti, aby se „zlého tovaryšení a podezřelých knih vyvarovali a aby udávali osoby, přicházející podvodně do české země.“ Roku 1735 odešel (se svými třemi dětmi) za manželkou do Hennersdorfu (Schönbrunnu), odtud odešli do Chotěbuzi (Kotvice), poté do Berlína a nakonec do Rixdorfu.

Výravský Václav, Vlkov, 1729

• Před odchodem z Čech byl pacholkem u Tomáše Jušty ve Vlkově. Se svým hospodářem odjel jako svobodný v noci z 10. na 11. září 1729.

Zilvarová Dorota, Smržov, do 1734

• Dne 15. ledna 1732 odsouzena radou nad apelacemi k jednomu roku práce na obecním díle (krom nedělí a svátků). Po odchodu do Saska za ní přišel za matkou před rokem 1734 i její syn Jiří Zilvar (zápis v gruntovní knize ze dne 18.2.1734).

Zvolský Jiřík, Vlkov, 1729

• Podruh u Jakuba Bíze ve Vlkově, voják. V noci z 10. na 11. září 1729 odjel se svou ženou Marií a třemi dětmi.

Žoldán Václav, Žiželeves, do 1732

Za časů Marie Terezie:

Necelé dva měsíce po smrti císaře Karla VI. propukla válka o rakouské dědictví, které bylo jeho dceři Marii Terezii některými evropskými panovníky upíráno. Jako první ji napadl pruský král Fridrich II. Čeští tajní evangelíci už po desetiletí čekali na účinný zásah pruského krále v jejich prospěch – nyní ho žádali o zajištění náboženské svobody. Fridrich II. jim nabídl náboženskou svobodu v zabraném Slezsku, kde jim chtěl v českých exulantských koloniích postavit kostely a školy. Emigranti se měli vystěhovat svobodně pod ochranou pruského vojska. Vystěhovalcům byly vydávány pasy jako pro pruské rekruty a jako viditelné znamení červené šátky kolem krku. Přítomnost pruského vojska v Čechách využili mnozí v zahraničí žijící exulanti k tomu, aby si pod jeho ochranou vyřídili své pohledávky a především aby našli své jim odebrané děti. Zimní počasí roku 1742 nebylo právě příhodné, ale možnost beztrestného odchodu ze země byla jedinečná a králem slibovaná půda ve Slezsku mírnila starosti o obživu. Ochrana pruského krále ne cestě do emigrace však byla nedostatečná (obávaná byla zvláště cesta přes kladské území, kde na exulanty číhaly ozbrojené lupičské bandy).

Adamíra Václav, Rusek, 1764

• Syn Daniela Adamíry z Ruseka (pocházel z rodu známého černilovského rychtáře a náboženského buřiče Jakuba Adama Jíry). Roku 1764 jej Karel Svoboda převedl přes hranice do Německé Čermné spolu se ženou Dorotou (roz. Karpíškovou z Holohlav), malou dcerou a rodinou Mikuláše Veselovského. Poté přijel do Husince. Majitelem usedlosti v Dolních Poděbradech, odkud však roku 1767 zběhl.

Andrejsek Jan, Holohlavy, do 1766

• Syn Jana Andrejska z Holohlav. Odešel z Čech jako svobodný – žil v Husinci, poté v Dolních Poděbradech, kde zbankrotoval.

Bukovský Mikuláš, Lejšovka, 1742

• Nejmladší syn Samuela Bukovského, po kterém převzal chalupu v Lejšovce. Odjel do Slezska s manželkou Kateřinou (roz. Jandíkovou z Lejšovky) a čtyřmi dětmi, bratrem a sestrou. Odvezli s sebou 1400 zl. Zpustlá chalupa bez vybavení byla 12. července 1742 vrchností prodána za 130 kop míšeňských grošů. Bukovský žil v Münsterbergu, poté v Chechlově. Zde byl roku 1744 byl jako jeden z nejvěrnějších přívrženců sektáře Václava Hejcmana zatčen. Po roční vyšetřovací vazbě byl odsouzen k půlleté nucené práci (přikován ke káře) na pevnosti v Kladsku. Po propuštění z vězení odešel do Friedrichova Tábora, později jeden ze zakladatelů Friedrichova Hradce.

Černý Daniel, Černilov, 1742

• Konšel a sedlák v Černilově čp. 66. Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Dne 26. února 1742 odjel s manželkou Marií (roz. Hynkovou z Černilova) proti její vůli a s jedním dítětem. Žil v Münsterbergu, poté v Husinci.

Červený Tobiáš, Librantice, 1742

• Syn Řehoře Červeného, po kterém převzal statek v Libranticích čp. 56. Bratr Doroty provd. Matějíčkové (viz). Dne 12. března 1742 odjel s manželkou Dorotou (roz. Hanušovou z Librantic) a dvěma dětmi. Jeho živnost byla bez vybavení prodána za 300 kop míšenských grošů. Žil v Münsterbergu, poté v Husinci (starší sboru). Dne 25. července 1785 „v stodole farní neštěstí měl, že s fůry chtěje po žebříku dolů jíti, jej chybil, na humno spadl a hned na místě dokonal.“

David Jiří, Neznášov, asi 1777

• Syn Jiříka Davida z Neznášova. Zadlužený chalupník a tesař, který po selském povstání roku 1775 uprchl do pruského Slezska se svou druhou manželkou Marií (roz. Mackovou) a dětmi. Byl střední postavy, snědého, podlouhlého obličeje, černého velikého obočí a též takových vpadlých očí, černého, řídkého vousu, černých vlasů; mluvil česky, málo německy, měl tvrdou výslovnost, nosil zelený kabát s vázáním a zelený soukenný lajblík (tričko) se stejnými knoflíky, bílé kožené kalhoty, nosíval obyčejně vysoké boty. Žil v Husinci.

David Tomáš, Hubíles, 1742

• Chalupník v Hubílese. Roku 1742 odešel s manželkou Dorotou a dětmi (jeho dospělá dcera Anna se ještě v Čechách provdala ze Jana Mrdka – viz). Po jeho smrti se vdova odstěhovala do Husince.

Flegr (Flegl) Mikuláš, Světí, 1742

• Syn Jana Flegla, po kterém převzal zahradu ve Světí. Roku 1742 ji prodal se vším příslušenstvím za 90 kop míšeňských grošů v hotovosti (zápis v gruntovní knize ze dne 20.2.1742) a odešel z Čech spolu se svou manželkou Marií (roz. Tarabovou ze Světí). Žili v Münsterbergu, později v Chechlově, Husinci a nakonec v Horních Poděbradech.

Flejšar Pavel, Černilov, 1742

• Sedlák v Černilově čp. 39. Roku 1734 byl vyslýchán v souvislosti s útěkem dětí jeho manželky (Mikoláše a Alžběty Felixových). Při výslechu mu bylo vytknuto, že byl „dopadenej již od nynějšího p. faráře před několika lety, že tu noc před sv. Štěpánem, když p. farář v noci okolo jedný hodiny od nemocnýho šel, vidouce světlo v chalupě Mikoláše Pultara, do příbytku jeho vešel a tam mnoho lidu spatřil, když skrze vokýnko koukal.“ Když farář vešel do světnice, zhasli přítomní světlo a někdo popadl faráře a porazil na zem. Pavel Flejšar přiznal, že přitom byl i s Václavem Hejcmanem, Jiříkem Kačerem a Mikulášem Broučkem, ale tvrdil, že se nejednalo o schůzku tajných evangelíků, že jen hráli karty a nic jiného že neví. Z Černilova odjel 15. března 1742 pravděpodobně i s manželkou Dorotou (roz. Kolářovou), ale jednoho syna musel dát za vojáka.

Fousková Kateřina, Černilov, 1742

• Vdova po Jiřím Fouskovi († 1727), podruhovi a přadláku v Černilově. Dne 8. ledna 1740 odsouzena ve Smiřicích pro kacířský blud na půl roku vězení v železech a poutech na obecním díle. Roku 1741 se účastnila schůzky u Matěje Veselovského. Roku 1742 kázala v kádi a téhož roku i s dětmi emigrovala. Po odchodu z Čech žila v Münsterbergu.

Hanuš Pavel, Librantice, 1742

• Sedlák v Libranticích. Jeho první manželkou byla Dorota Černá z Librantic († 1734), švagrová známého exulanta Jiříka Prokeše (viz). Dcera z tohoto manželství Dorota Hanušová se provdala za exulanta Tobiáše Červeného (viz). Dne 27. února 1742 emigroval Pavel Hanuš se svou druhou manželkou Marií (roz. Davidovou ze Skalice) a dětmi. Žil v Münsterbergu, poté v Husinci.

Hejcman Jan, Černilov, 1742

• Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Po odchodu z Černilova žil v Münsterbergu, kde zemřel už roku 1743.

Hejcman Mikuláš st., Černilov, Librantice, 1742

• Dne 27. února 1742 emigroval s manželkou Dorotou a dětmi. Žil v Münsterbergu, poté v Husinci.

Hejcman Mikuláš ml., Librantice, 1742

• Tkadlec, syn Mikuláše Hejcmana z Librantic. Roku 1742 odešel s rodiči. Žil v Münsterbergu, poté v Herrnhutu, Kunzendorfu, Chechlově a Husinci.

Hejcman Václav, Černilov, 1742

• Chalupník v Černilově. Syn černilovského sedláka Mikuláše Hejcmana a bratr Anny, provd. Voltrové (viz). Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Označován jako podněcovatel (byl hlavním vůdcem a utvrzovatelem sousedů v jejich přesvědčení). Roku 1742 prodal svou chalupu v Černilově strýci za 200 zl. a dne 26. února 1742 odvezl manželku Annu (roz. Voltrovou z Černilova), která nechtěla, a tři děti. Žil v Münsterbergu, poté odešel do Chechlova. Zde se stal vůdčí osobností zvláštní sekty a roku 1744 byl spolu s dalšími sektáři zatčen. Po roční vyšetřovací vazbě byl odsouzen k půlleté nucené práci (přikován ke káře) na pevnosti v Kladsku. Ve vězení se mu jezuita svou vlastní duší zaručil, že v katolické církvi bude spasen. Hejcman tedy přestoupil ke katolíkům a napsal o svém přestupu dopis do všech slezských exulantských kolonií. Po odpykání trestu se vrátil do Chechlova. Jeho manželka zemřela v káznici v Břehu, kam se dostala rovněž pro sektářství. Poté se Václav Hejcman oženil s vdovou po Václavu Křečkovi (viz), která se také vrátila ke katolické církvi.

Holeček Josef, Sendražice, 1762

• Sedlák v Sendražicích. „Roku 1762 z panství jest zběhl, živnost pak sedlskou zpustlou a celou zruinovanou, pole nezaseté po sobě zanechal.“ Vrchnost v těchto nelehkých vojenských časech dlouhé měsíce marně sháněla jiného hospodáře. Nakonec musela být živnost rozdělena na dva díly - každý byl prodán po 386 zlatých 3 krejcarech s tím, že novým majitelům byla slevena potažní robota a odpuštěna robota pěší (zápisy v gruntovní knize ze dne 24.3.1763).

Hostan Josef, Habřina, 1765

• Syn Jana Hostana, po kterém měl zdědit chalupu v Habřině. Ještě předtím však z obce a z panství zběhl (zápis v gruntovní knize ze dne 19.10.1765).

Hynek Štěpán, Černilov, do 1766

• Zednický tovaryš v Černilově. Odešel jako svobodný a žil v Münsterbergu.

Chmelík Václav, Holohlavy, 1740

• Syn chalupníka Jana Chmelíka a Kateřiny rozené Kubáskové (viz). Emigroval roku 1740 do Berlína, o čtyři roky později zapsán jako měšťan, tkadlec a kolonista ve Friedrichově městě.

Chmelíková Kateřina, Rusek, Holohlavy, 1752

• Dcera sedláka Jiříka Kubáska z Ruseka. Emigrovala roku 1752 jako vdova se dvěma dcerami. Po krátkém zastavení v Gebharsdorfu a Niesce přišla do Berlína, kde byla roku 1753 přijata do církve.

Jandík Jan, Černilov, do 1777

• Odešel jako svobodný – žil v Husinci.

Jušta Václav, Černilov, po 1775

• Byl střední, podsadité postavy, chodil poněkud ohnutý, měl černé vlasy a poněkud tmavé oči, podlouhlý tmavý obličej, zahnutý a špičatý nos, vzdorovitý pohled, díval se stále jen pod sebe, mluvil česky, ve všední dny nosíval režnou kazajku (kytli), zelený lajblík (tričko), žluté kožené kalhoty a nejraději chodil ve vysokých hranatých botách, měl zelenou soukennou čepici. O nedělích nosíval třírohý klobouk, zelený kabát a lajblík bez kapes, úzké žluté kalhoty, bílé punčochy a boty z teletiny se žlutými přezkami. Po selském povstání roku 1775 odešel do Slezska.

Karel Pavel, Černilov, 1742

• Sedlák v Černilově čp. 86. Dne 16. února 1742 odešel s manželkou Dorotou, dvěma syny a dcerami. Po odchodu žil v Münsterbergu.

Křeček Václav, Lípa, 1742

• Syn Jakuba Křečka, po kterém převzal chalupu v Lípě. Předtím, než s manželkou Kateřinou (roz. Morávkovou z Lípy) odešel do pruského Slezska, prodal chalupu vybavenou stolem, měděncem a kotlem za 38 kop míšeňských grošů v hotovosti (zápis z 21.2.1742). Křeček žil v Münsterbergu a poté v Chechlově. Zde byl roku 1744 byl jako jeden z nejvěrnějších přívrženců sektáře Václava Hejcmana zatčen. Po roční vyšetřovací vazbě byl odsouzen k půlleté nucené práci (přikován ke káře) na pevnosti v Kladsku. Po propuštění z vězení se vrátil do Chechlova na svou usedlost, kde učinil pokání a krátce nato zemřel. Vdova Křečková se poté provdala za Václava Hejcmana.

Macháň Václav, Habřina, 1765

• Zběhl ze svého habřinského statku, který byl poté vrchností prodán za 1374 zlatých a 56 krejcarů (zápis v gruntovní knize ze dne 6.10.1765).

Matějíček (Matějček) Jan, Vlkov, 1742

• Syn Mikuláše Matějíčka z Vlkova a bratr Alžběty provd. Skrovné (viz). Majitel zahradnické usedlosti ve Vlkově. Když odešel s manželkou Dorotou (roz. Červenou z Librantic) a dětmi do Slezska, prodala vrchnost grunt jeho bratrovi Lukáši Matějíčkovi za 200 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 20.5.1742). Rodina Jana Matějíčka žila v Münsterbergu a poté v Husinci, kde byl Matějíček zvolen obecním starším.

Morávek Šimon Petr, Lípa, 1742

• Syn Jonáše Morávka, po kterém převzal chalupu v Lípě. Šimonova nejstarší dcera Kateřina se provdala za budoucího exulanta Václava Křečka (viz). Když odcházel s manželkou Alžbětou a čtyřmi dětmi do Pruska, prodal svou chalupu Jonáši Havrdovi, tehdejšímu trotinskému šenkýři, za 290 kop míšeňských grošů v hotovosti. K chalupě mu přidal obilí (pšenice a žito) vyseté na ozim, slámu, seno, stůl, měděnec, moučnici, vál pro šaty, hnojné vidle a pánev (zápis v gruntovní knize ze dne 17.4.1742). Po odchodu z Čech žil v Münsterbergu.

Mrdek Jan, Divec, 1742

• Dne 27. února 1742 odjel s manželkou Annou (roz. Davidovou z Hubílesa), jedním synem a dvěma malými dětmi. Žil v Münsterbergu.

Nedobyl Václav, Světí, 1742

• Se svou manželkou Kateřinou hospodařil v chalupě ve Světí. Než odešel z panství a české země, prodal svou chalupu ve Světí se vším příslušenstvím za 45 zlatých v hotovosti (zápis v gruntovní knize ze dne 20.2.1742). Žil v Münsterbergu a poté ve Friedrichově Hradci.

Nosek Jonáš, Čistěves, 1742

• Když odcházel do Pruska, prodal svou chalupu za 297 kop míšeňských grošů s těmito přídavky: vysetou pšenicí a hrachem, 2 tažnými kobylami s chomouty, krávou, okovaným vozem s příslušenstvím, pluhem, branami nabitými železnými hřebíky a měděncem v kamnech (zápis v gruntovní knize ze dne 21.4.1742).

Pácalt Mikuláš, Černilov, 1742

• Sedlák v Černilově čp. 42. Roku 1724 odmítl přijmout svátost sv. biřmování. Dne 15. března 1742 odjel (musel dát jednoho syna za vojáka).

Pech Jan, Černilov, asi 1742

• Syn kováře v Černilově. Odešel jako svobodný pravděpodobně se svým příbuzným Mikulášem Pechem. Žil v Husinci, později jeden ze zakladatelů Nových Poděbrad.

Pech Mikuláš, Černilov, 1742

• Sedlák v Černilově čp. 40. Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Dne 26. února 1742 odjel s manželkou Magdalenou (roz. Morávkovou z Černilova) proti její vůli a s dětmi. Žil v Münsterbergu, později v Husinci, kde byl „od dřeva zabit“.

Pultar Matěj, Divec, 1742

• Sedlák v Divci. Roku 1742 odjel s druhou manželkou Magdalenou (roz. Pilcovou z Bukoviny) a dětmi, ale jeden jeho syn zde zůstal, protože chtěl po otci obdržet živnost. Žil v Münsterbergu.

Řehák Jiří, Černilov, 1742

• Podruh a tkadlec v Černilově. Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Dne 2. března 1742 odjel s manželkou Veronikou (roz. Hejcmanovou z Černilova) a třemi dětmi. Žil v Münsterbergu.

Skrovný Mikuláš, Vlkov, 1742

• Syn Mikuláše Skrovného (chalupníka ve Vlkově) a bratr Doroty Skrovné, která odešla už roku 1729. Majitel zahradnické usedlosti ve Vlkově. Odešel s manželkou Alžbětou (roz. Matějíčkovou z Vlkova) a dětmi; jeho grunt vrchnost prodala za 250 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize z května 1742). Žil v Münsterbergu, později v Chechlově a nakonec v Husinci.

Slezák Jiří, Jasenná, do 1779

• Syn Jiříka Slezáka z Jasenné. Odtud odešel po roce 1776 s manželkou Kateřinou (roz. Kindlové z Jasenné) a malou dcerou. Žili v Husinci, později v Sacken.

Sovák Jan, Černilov, Lejšovka, 1742

• Syn Jana Sováka, chalupníka v Černilově čp. 148. Podruh v Lejšovce. Roku 1742 odjel s manželkou Kateřinou (roz. Hejcmanovou z Lejšovky) a dětmi.

Sovák Jan, Divec, 1742

• Syn exulanta Matouše Sováka. Soused a tkadlec v Münsterbergu, později v Husinci – Starém Městě („soused staroměstský, slušně zřízený rychtář husinecký a zasloužilý starší církevní“).

Sovák Matouš, Divec, 1742

• Sedlák v Divci. Dne 10. března 1742 odjel s manželkou Dorotou (roz. Horákovou z Librantic), dospělým synem Janem Sovákem (viz) a dvěma dcerami. Žil v Münsterbergu, později ve Střelíně – Starém Městě.

Taraba Karel, Neděliště, Světí, 1742

• Syn Mikuláše Taraby. Do Slezska odešel jako svobodný s rodiči a sourozenci. Žil v Münsterbergu, později v Chechlově, poté v Husinci. Roku 1766 převzal usedlost v Horních Poděbradech, ale krátce nato zběhl a usadil se s rodinou ve Friedrichově Táboře.

Taraba Mikuláš st., Světí, 1742

• Nejmladší syn račického sedláka Jana Taraby. Šafář na panských dvorech v Nedělišti, Žiželevsi, Jeřičkách a Světí. Než odešel se svou druhou ženou Dorotou (roz. Purovou ze Sendražic) a dětmi z panství a české země, prodal svou chalupu ve Světí se vším příslušenstvím (celkem za 300 kop míšeňských grošů v hotovosti) a kus panského pole u dvora ve Světí (zápis v rustikální gruntovnici ze dne 20.2.1742, v dominikální gruntovnici ze dne 12.6.1742). Žil v Münsterbergu, později v Chechlově.

Taraba Mikuláš ml., Neděliště, Světí, 1742

• Syn Mikuláše Taraby. Do Slezska odešel s manželkou Dorotou (roz. Nedobylovou z Lípy), rodiči a sourozenci. Žil v Münsterbergu, později v Chechlově, Husinci a nakonec v Horních Poděbradech (zde byl zvolen obecním starším a rychtářem). 

Tomšů (Tomeš) Matěj, Lípa, 1742

• Když odcházel do Pruska, prodal svůj statek za 535 kop míšeňských grošů s těmito přídavky: vysetou pšenicí, ječmenem, ovsem a čočolkou, okovanými vozy, pluhem, hákem, 2 páry bran nabitými železnými hřebíky, 2 žebřinami a kamencem (zápis v gruntovní knize ze dne 17.4.1742). Krátce předtím prodal i ke statku náležející chalupu za 40 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 3.4.1742). Po odchodu z Čech zmiňován ve Friedrichově Táboře a poté ve Friedrichově Hradci.

Tyč Matouš, Lejšovka, 1767

• Svůj statek zpustil a poté z něj zběhl. Vrchnost jej následně prodala za 527 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 18.10.1767).

Veselovská Alžběta, Černilov, asi 1742

• Dcera Matěje Veselovského, kováře v Černilově. Odešla asi se strýcem Mikulášem Pechem a bratrem Josefem. Žila v Münsterbergu, později ve Velkém Táboře.

Veselovský Josef, Černilov, asi 1742

• Syn Matěje Veselovského, kováře v Černilově. Odešel asi se strýcem Mikulášem Pechem a sestrou Alžbětou. Žil v Münsterbergu, později v Husinci.

Veselovský Mikuláš, Černilov, 1764, poté 1769

• Syn Matěje Veselovského, kováře v Černilově. Roku 1764 jej Karel Svoboda převedl přes hranice do Německé Čermné spolu se ženou Marií (roz. Adamírovou z Ruseka), malým synem a rodinou Václava Adamíry. Poté přijel do Husince. Jeden ze zakladatelů Nových Poděbrad.

• Roku 1766 přišel do Čech navštívit své rodiče, byl však chycen, uvězněn, obviněn z emigrace a 23. 6. 1766 odsouzen apelačním soudem v Praze ke 3 letům nucených prací. Byl vězněn v Hradci Králové a střelínský landrát se marně pokoušel intervenovat o jeho propuštění. Po odpykání trestu opět odešel z Čech a založil svou existenci jako kolonista Sophienthalu. Nakonec odešel do Zelova.

Vichek Jan, Černilov, 1742

• Syn černilovského sedláka Matěje Vichka. Chalupník v Černilově. Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Dne 15. března 1742 odjel s manželkou Annou (roz. Jakoubkovou z Černožic) a dvěma dětmi. Žil nejdříve v Münsterbergu, poté v Chechlově a ve Velkém Táboře (jeden ze zakladatelů této kolonie).

Vichek Karel, Černilov, do 1766

• Nejstarší syn Václava Vichka z Černilova. Emigroval jako svobodný. Žil v Münsterbergu, poté ve Friedrichově Táboře.

Vojtěch Jiří, Žiželeves, 1742

• Majitel chalupy v Žiželevsi. Při jeho prvním sňatku mu šla za svědka Dorota, manželka pozdějšího exulanta Mikuláše Taraby (viz). Než odešel z panství a české země do pruského Slezska, prodal svou chalupu se vším příslušenstvím za 60 kop míšeňských grošů (zápis v gruntovní knize ze dne 20.4.1742). Se svou druhou ženou Marií (roz. Junkovou z Hořiněvsi) a dětmi žil v Münsterbergu, poté v Chechlově.

Voltr Jan, Černilov, 1742

• Chalupník v Černilově, syn černilovského sedláka Mikuláše Voltra a bratr Jiřího Voltra a Anny, provd. za exulanta Václava Hejcmana (viz). Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Do Slezska odjel jako jeden z posledních s manželkou Dorotou (roz. Blatníkovou z Výravy) a dětmi. Krátce poté se vrátil a dne 6. dubna 1742 odvezl svou starou a téměř hluchou matku, která s nimi nejdříve „na žádný způsob jíti nechtěla“. Žil v Münsterbergu (obchodoval s obilím, zvolen starším sboru, vlastnil dům a pole).

Voltr Jiří, Černilov, 1742

• Majitel statku čp. 112 v Černilově, který převzal po svém otci Mikuláši Voltrovi. Bratr Jana Votra a Anny, provdané za exulanta Václava Hejcmana. Roku 1741 se účastnil schůzky u Matěje Veselovského. Do Slezska odjel jako jeden z posledních s manželkou Annou (roz. Hejcmanovou z Černilova) a dětmi. V květnu 1742 vrchnost prodala jeho opuštěný statek za 400 zl. a výměnek staré matky za 100 zl. Žil v Münsterbergu, později v Husinci.

Zákravský Václav, Librantice, 1742

• Dne 12. března 1742 odjel s manželkou Annou (roz. Veverkovou ze Svinar) a dětmi. Žil v Münsterbergu (starší sboru), později v Husinci.

Zilvar Václav, Černilov, 1742

• Zahradník v Černilově. Dne 15. ledna 1732 odsouzen radou nad apelacemi k půl roku práce na obecním díle (krom nedělí a svátků) v železech a poutech. Roku 1733 vyslýchán ve Smiřicích; měl být přísně napomenut, „aby se zlého tovaryšení a podezřelých knih varoval, též aby při právě vyjevil podvodné lidi vcházející soukromě do českých zemí.“ Dne 13. února 1742 odjel s manželkou Kateřinou (roz. Rezkovou z Černilova), 2 syny a 2 dcerami. Žil a zemřel v Münsterbergu.

Použité prameny:

Národní archiv v Praze:

fond Staré české místodržitelství

• Emigrant Jiří Těmín, inv. č. 5.444, sign. 1735/XII/d/32

• Emigrant Václav Vodička a Dorota Wotmarová, inv. č. 5.449, sign. 1738/VII/d/5

• Výslech Jiříka Prokše po jeho dopadení při odchodu z Čech, inv. č. 6427, sign. 1733/VI/d/23, 24

• Útěk nekatolíků z Vlkova mezi luterány, dopis hradeckému biskupovi a kr. hejtmanům, jak zamezit podobné útěky, inv. č. 20.953, sign. 1729/IX/d/42

• Emigrant Karel Šrámek ze Svinar, inv. č. 20.959, sign. 1738/IV/d/6

Státní oblastní archiv v Zámrsku:

fond Velkostatek Smiřice-Hořiněves

• gruntovní knihy panství

Státní okresní archiv v Hradci Králové:

fond Archiv obce Černilov:

• Kniha zápisů úřadů rychtářského a konšelského (1589 – 1738), inv. č. 56, kart. 1 (zpráva o odchodu Jana Jecha a bratří Morávkových roku 1722)

fond Biskupská konzistoř Hradec Králové, spisová manipulace I.:

• Vyšetřovací protokol Jana Součka, Bukovina (1734), inv. č. 1442, kart. 42

• Vyšetřovací protokol Pavla Flejšara a Matěje Veselovského, Černilov (1734 – 1742), inv. č. 1445, kart. 42

• Vyšetřovací protokol Doroty Eliáškové, Holohlavy (1734), inv. č. 1450, kart. 43

• Revers Václava Lukáše, Jasenná (1734), inv. č. 1458, kart. 44

• Filip Tichý, Libníkovice (1768), inv. č. 1473, kart. 44

• Vyšetřovací protokol Václava Jirky a jeho ženy, Libřice (1734), inv. č. 1474, kart. 44

• Štěpán Morávek, Matěj Černý, Lukáš Volák, Pavel Hanuš, Václav Černý, Jiří Hejcman, Pavel Matuška, Jiří Konečný a Mikuláš Slezák, Smiřice (1729 – 1732), inv. č. 1498, kart. 46

• Vyšetřovací protokol Doroty Říhové, Újezd (1741), inv. č. 1505, kart. 46

• Vyšetřovací protokol Jiříka Konečného, Výrava (1734), inv. č. 1510, kart. 46

Základní literatura:

Bouza, E.: Popisy zběhlých poddaných z r. 1775. In: Acta musei Reginahradecensis, 3, 1959, s. 209 - 216

Hraše, J. K.: Popis poddaných z kraje Královéhradeckého, kteří se povstání selského r. 1775 byli zúčastnili a do ciziny utekli. In: Památky archeologické a místopisné, 18, 1898/99, s. 517

Kořán, I: Opočenská rebelie roku 1732. In: Práce muzea v Hradci Králové, 12, 1970, série B (vědy společenské), XII – 1970, s. 93 – 137

LEONIER, M.: Velké ortele za rok 1732, 1733, 1735 a 1736. Archiv, 1904 (r. 1), č. 3, č. 4, č. 6

Mach, J.: Z dějin farnosti černilovské. strojopis 1981 (přepisy starých farních dokumentů, mj. paměti černilovského kantora Václava Šusta o útěku poddaných do Slezska v letech 1741 a 1742)

NEUMANN, A.: Prostonárodní náboženské hnutí dle dokladů konzistoře královéhradecké. Díl 1. (Doba temna do r. 1740). Hradec Králové 1931

REZEK, A.: Dějiny prostonárodního hnutí náboženského v Čechách. Díl 1., Praha 1887

SVOBODA, J.: Z kraje Hradeckého (K dějinám katolické reformace). Praha 1892

SZALATNAY, J.: Paměti evangelického reformovaného sboru v Černilově. Praha 1898

Štěříková, E.: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Praha 1999

Štěříková, E.: Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. Praha 2004

Štěříková, E.: Exulantský kazatel (biografická novela o Václavu Blanickém, zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku). Praha 2007

Štěříková, E.: Pozváni do Slezska (vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku). Praha 2001

Štěříková, E.: Stručně o pobělohorských exulantech. Praha 2005

Štěříková, E.: Z nouze o spasení (Česká emigrace v 18. století do Pruského Slezska). Praha 1992

Štěříková, E.: Zelów (česká exulantská obec v Polsku). Praha 2002

Volf, J.: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech 1736, Časopis Českého muzea, 84, 1910