Konec 2. světové války popsaný ve smiřické kronice

Výpis z kroniky doplňují fotografie Jaroslava Litomiského --- na této stránce ---

Zpět na hlavní stránku

Přepsal Přemek Andrýs. Foto smiřický archív.



Revoluční národní výbor ve Smiřicích.
  Již 10. dubna 1945 obdržel ředitel hlavní školy Jan Černý prostřednictvím posla vzkaz, aby se dostavil k důchodnímu města Jaroměř Josefu Hamplovi. Po předběžné informaci jednal ředitel Černý přímo osobně s důchodním Hamplem 2. dubna 1945. Na schůzce byl vyzván, aby on sám nebo někdo jiný, o němž je přesvědčen, že je schopný, zřídil z osob ze všech stavů a tříd ve Smiřicích národní výbor, který by se ujal vedení, jakmile dojde ke vzpouře Čechů proti okupantům. Ředitel Černý výzvu přijal, 29. dubna 1945 se ujal funkce a když u všech občanů, které pořádal o spolupráci, našel porozumění a ochotu, ve Smiřicích revoluční národní výbor sestavil.
  Zasedali v něm:
  Jan Černý, ředitel hlavní školy, nar. 21.12.1888, předseda
  Vratislav Karpíšek, ředitel lihovaru, nar. 3.12.1900, I. náměstek předsedy jako čsl. nadporučík v záloze
  Josef Čeněk, obchodník bývalý ruský legionář, nar. 8.2.1894, II. náměstek předsedy
dalšími členy byli:
  Rudolf Bretschneider, policejní praporčík v.v., *4.2.1892
  František Hlava, elektrotechnik cukrovaru, *14.4.19..
  Josef Hlava, dělník VDP, soc. demokrat, *18.2.1899
  Josef Kutil, obchodník palivem a rolník, komunista, *23.12.1893
  Josef Němec, klempířský dělník, soc. demokrat, *20.3.1899
  František Polák, bývalý policejní nadstrážník a italský legionář
  Josef Seidl, zaměstnanec ČSD, komunista, *28.10.1892
  Václav Suchánek, úředník lihovaru, lidovec, *21.5.1909
  Josef Vlček, truhlářský dělník, komunista, *24.3.1904
  Václav Volt, klempíř, *1.9.1909
Později byl revoluční národní výbor rozšířen a zasedali v něm též:
  Alois Jakl, zaměstnanec ČSD, čsl. socialista, *6.1.1895
  Adolf Novák, typograf, čsl. socialista, *25.11.1896
  František Voženílek, mlynář, *14.8.1905
  Fratišek Jordánek, důchodní státního velkostatku
  Ustavující schůze revolučního národního výboru ve Smiřicích konala se v sobotu 5. května 1945 v 8 hod. večer v hasičské zbrojnici.

kulometné hnízdo
Kulometné hnízdo u Tyršova mostu. Pohled od mostu na levou stranu do parku



5.květen 1945
Německá vlajka na zámku ve Smiřicích
  Sobota 5. května 1945… Je už zřejmo, že konečně nastává doba posledních dnů závěrečných bojů hrozné války. Poslední dobou viděli jsme nejen na civilních občanech německé národnosti, ale i u příslušníků německé branné moci, jistou nervositu a nejistotu, strach z blízkých dnů.
  Místní Němci ( vojenská jednotka „Reiman“ i všichni civilní Němci ) stáhli se nyní do budovy zámku, který jim má být bezpečnou obranou před nastávajícími událostmi. Vytvořili si z něho opravdu pevnost. Byl chráněn m.j. též dvěma dřevěnými zábranami, z nichž jedna byla umístěna u Tyršova mostu druhá mezi zámeckou kaplí a městským hotelem. Ve zdi kolem zámku byly připraveny otvory pro strojní pušky. také do konstrukce Tyršova mostu na Labi byly před několika dny položeny dynamitové nálože. K pracem n zábranách a na Tyršově mostě byli nuceni smiřičtí občané, kteří je konali pod dozorem německých vojínů. Na tzv. Slezákově zahradě na Štemberku měli němci také 2 letadla typu „Čáp“, která odtud denně odlétala do Německého ( nyní Havlíčkova ) Brodu, kde byla část nebo velitelství této německé posádky.
  Němci vysílají stále na všechny strany dobře vyzbrojené hlídky. Činí tak i dnes. Dny jejich panství ve Smiřicích i v celé naší zemi jsou však již sečteny. Je ovšem jisto, že jako Němci, zpupní, neurvalí, suroví, tvrdí bezohlední Němci nebudou se chtít své nadvlády jen tak lehce vzdát. Je to vidět i na jejich chování, třeba zdánlivě klidném.
  Po městě je už od rána mezi občanstvem rozruch. Zprávy z Prahy a jiných měst již naznačují, že závěr tragické války vrcholí. Lidé si mezi sebou vypravují už volně, bezpečně, sem tam již odstraňují německé nápisy a názvy, strhují německé plakáty a vyhlášky.
  Kolem 11 hodiny přijíždí na nádraží nákladní vlak s lokomotivou, ozdobenou již čsl. státní vlajkou.
  A již vlaje první čsl. státní vlajka ve Smiřicích na nádražní budově. Vlaje radostně a svobodně nad svobodnou zemí …. Ve městě ji následují vlajky další, zprvu jen nesměle, ojediněle, později stále ve větším počtu. Je to krása !
  Radostně vzrušeni chodí naši lidé a sdělují si navzájem rozechvěni radost nad konečným vítězstvím naší spravedlivé věci. Pravda přece jen vítězí !

  Mezi těmi, kteří přišli oznámit radostnou novinu, že válka končí, je i Josef Pavlista. Pomáhá odstranit německé označení městského úřadu a hned nato snaží se sundat i vývěsní skříňku NSDAP na sousedním domě. Němečtí vojáci jsou v první chvíli tímto obratem překvapeni a neodvažují se na ulici. Jen bázlivě vyhlížejí ze vrat městského hotelu a hostince u Vávrů, kde jsou ubytováni.

skříňka
Na Městském hotelu vlevo je vidět skříňka, možná stejná za jejíž sejmutí byl zastřelen Josef Pavlista. Tato fotka je ale z roku 1941.

Akce -V- Viktoria - Vítězství.
Akce -V- byla organizována jako protiakce proti psychologické diversi, zamýšlená na území Protektorátu. Angličtí výsadkáři a české odbojové skupiny měly ve stanovený den na dostupných místech napsat -V- jako symbol vítězství. Německá protišpionáž akci zjistila a písmeno -V- bylo všude umístěno. Tím akce stratila význam.


  Čsl. státní vlajky a prapory v čsl. barvách vlají již téměř na každém domě, neboť občané byli k jejich vyvěšení vyzváni městským rozhlasem.
  Během 10 minut vybíhá ze zámecké budovy velitel posádky hejtman Lange s pistolí v ruce a současně s výkřikem „Bando komunistická !“ vystřelí do vzduchu. Po jeho výstřelu dodávají si Němci odvahy a se zbraněmi vybíhají. Pavlista po výstřelu pokládá skříňku na chodník a vbíhá do průjezdu městského hotelu přímo do náručí německých vojáků. Ti ho ihned odvádějí do zámku.

  V těchto místech zatčen byl v krátké chvilce nato i fotograf Bohuslav Pádr, který v blízkosti fotografoval zábranu s německou hlídkou. Vše se stalo v rychlosti okamžiku a brány zámku se za zatčenými zavírají. Nepříjemnost s Němci měl i zahradnický pomocník Marel pro odstraňování něm. nápisu firmy L. Ježek, zahradnictví. Byl rovněž zatčen.
  Asi o 11.hodině dopoledne odchází ze školy předseda revolučního národního výboru ředitel Jan Černý, aby shlédl stav věcí a na nádraží si obstaral spolehlivé informace. Vzruch v městě mezi občanstvem vzrůstá, zpráva o incidentu u městského hotelu letí od úst k ústům rychlostí blesku po celém městě.
  Již před polednem prochází městem německá vojenská hlídka a hrubým způsobem nařizuje obnovení německých nápisů na firmách a úřadech ( zvláště na nádraží ) a.j. a uvedení jejich do původního stavu, rozkazuje sejmout i čsl. státní vlajky, jejichž vyvěšení považují za provokaci.Vojáci při tom kopou do kbelíků s vápnem, připraveným na zamalování něm. nápisů a shazují postavené žebříky, které před brutální hlídkou občané neměli čas z ulic a chodníků uklidit.

němci
Hlídka Wehrmachtu nutí obyvatele obnovit německé nápisy u brány lihovaru ( Malburg )

  Za poledne posloucháme pražský rozhlas žádostivi radostných zpráv. Slyšíme však obvyklé zprávy. Teprve po nich ve 12,33 zaslechneme náhle rozechvělý hlas od mikrofonu: „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu…“ Tato výzva rozechvívá srdce každého věrného Čecha a vzbuzuje zmužilou odvahu i úzkostlivou obavu současně. Nevíme nic bližšího, jen tušíme. Praha je v revoluci, Praha bojuje, Němci se nevzdávají, byť jejich odpor je zcela beznadějný.
  Německý vojenský velitel ve Smiřicích vyhlašuje stanné právo ( za poledne ) a pro zajištění klidu odvádí 14 členná ozbrojená rokorta německých vojáků do zámku jako rukojmí 3 občany – legionáře obchodníka Josefa Čeňka, rolníka Františka Holečka ( byl nemocen, ležel na lůžku, ale přesto musel vstát, ustrojit se a jít s rákoskou ) a Jana malého, zaměstnanec ČSD.
  Byli odvedeni bez oznámení příčiny zatčení do malé místnosti při vchodu do zámku, používané jako strážnice. Potkali se tu se dříve již zatčeným Pavlistou, Pádrem a Marelem. Bylo jim zakázáno mezi sebou mluvit a dívat se oknem. Vyšetřování nebyli. Krátce před 3 hodinou odpoledne byl odveden zatčený Josef Pavlista k výslechu. Po 3 hodině třeskly v zámeckém parku 2 výstřely a Pavlista se již k zatčeným nevrátil.
  Ve 13,55 hod. dochází na nádraží depeše ministra železnic Dr. Kamenického: „S okamžitou platností zrušují se dosavadní jazykové předpisy a zavádí se jak ve vnitřním, tak i ve vnějším styku služební řeč česká. Vyvěste ihned vlajky Československé republiky !“

Tyršův most
Protitankové zátarasy a konstrukce pro zničení mostních oblouků minami na Tyršově mostě.

  Členové revolučního národního výboru radí se o postupu v činnosti za dané situace. Těžká je jejich úloha: V hodinách, plných napětí, zachovat rozvahu a udržet v klidu rozjitřené mysli občanů, které hrozí vybuchnout každým okamžikem nad provokacemi německého vojska: vyhlášení stanného práva, zatčení J. Pavlisty, B. Pádra, V. Marela, zajištění 3 legionářů jako rukojmí, vyzbrojené německé vojenské hlídky, procházející městem, šílené jízdy autem nenáviděného vrchního správce velkostatku Riebla, všeobecně zvaného Lomikara apod. Improvisované odpolední shromáždění občanstva před městským hotelem ani po uklidňujícím proslovu zástupce revolučního národního výboru neuspokojilo rozčilené a rozjitřené mysli obyvatelstva, které se jen pozvolna za zesilujícího deště rozcházelo. Netrpělivě jsou poslouchány rozhlasové zprávy z pražského rozhlasu, které jsou neúplné, nepřesné a stále vzácnější.
  Rovněž z okolních obcí a měst docházejí zprávy o průběhu dnešního rušného dne. Hlášeny jsou i zprávy o tom, že leckde němečtí vojáci sami odhazují zbraně nebo je na vyzvání odevzdávají i civilistům, kteří sami se jimi ozbrojují.
  Také na Trotině odevzdávali v tamějším hostinci ubytovaní němečtí vojáci zbraně občanům z Trotiny a Rodova. Z neuvážení použili mladí civilisté zbraní proti Němcům – vojínům přijíždějícím po státní silnici, při čemž zranili německého důstojníka. Němci opětovali palbu a zranili 3 české civilní občany: Mil. Hofmana a Františka Vachka z Rodova a 1 občana ( z Hoříněvsi ) z Habřiny.
  Německé zbraně byly odevzdány také civilním občanům v Černožicích.
  Odpoledne jedná předseda RNV Jan Černý o propuštění zatčených a zajištěných osob v zámku s velitelem něm. Vojenské posádky hejtm. Lange, který prohlašuje, že J. Pavlista pro zneužití výsostného znaku něm. Říše bude poslán k soudu do Hradce Králové ( podle výpovědi občanů z okolí zámku a zatčených osob – viz dřívější zápis ! – byl však v době této rozmluvy již zastřelen, neboť před tím kolem 3. hod odpoledne zaslechli směrem od zámeckého parku volání a výstřely ) a rukojmí budou propuštěni, bude-li v městě zachován klid. RNV ve Smiřicích byl dále donucen převzít záruku za to, že na Trotině a v Černožicích budou odebrané zbraně opět Němcům vráceny. Také bylo sjednáno, že občané, bydlící na Šternberku a v Mlýnské ulici nesmějí v době od 8 hodiny večerní do 6. hod. ranní vycházet z domu. Němci totiž měli na mlýnské zahradě vysílací stanici, o kterou měli obavu. Tento zákaz byl prováděn již několik dní před rozmluvou.
  Incident na Trotině byl ještě týž den v sobotu 5.5. prostřednictvím delegátů revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové majorem četnictva Cibulkou a kapitánem četnictva za přítomnosti předsedy RNV Jana Černého ze Smiřic smírně vyřízen a odevzdané něm. Zbraně byly opět vojenské posádce ve Smiřicích vráceny. Podobně se stalo i v Černožicích.
  O 8. hod. večerní byli po opětovaném zákroku majora četnictva Cibulky z Hradce Králové zajištění rukojmí J. Čeněk, Frant. Holeček a Jan Malý propuštěni na svobodu. Zatčení fotograf B. Pádr a zahradník Marel byli propuštěni teprve v neděli 6. května 1945 dopoledne.

  Od 5. května 1945 neřídí již správu obce místní správní komise, vedená ing. Zd. Lamešem, ale revoluční národní výbor ( ing. Zd. Lameš byl zbaven funkce 8. května 1945 po odchodu Němců ), který v sobotu 5. května 1945 o 8. hod. večerní koná svou ustavující schůzi v hasičské zbrojnici.
  Bratři Bretschneider, Čeněk, Polák a Volt byli pověřeni, aby ze spolehlivých občanů vytvořili pořádkové čety a byli podřízeni br. Vrat. Karpíškovi.
  Ve stálé pohotovosti RNV až do neděle 6. května zůstalo 5 členů: br. Jan Černý, Adolf Brezschneider, Josef Čeněk ( byl propuštěn ze zámku teprve večer ), František Polák st a Václav Volt, klempíř.

  5. května 1945 v den, kdy Praha povstala, aby se krví statečných synů osvobodila uz germánského jařma, v nadšení a nezlomné víře ve vítězství spravedlivé věci padl při útoku na Košínce v Praze VIII kapitán dělostřelectva čsl. armády František Novák, otec 2 malých dětí. Bydlil dlouhá léta v našem městě. Jeho otec byl na smiřickém nádraží vrchním traťmistrem.

vlajky
Protitankové zátarasy u železného mostu ( dnes je zrušený ). Ve Smiřicích už jsou vyvěšené vlajky.



Neděle 6. května 1945

  V noci na neděli 6. května spali jen málokde. Všude se poslouchal obraz o událostech v Praze, kde se urputně bojovalo. A ni neděle nepřinesla klid.
  6. Května vypravil RNV ve Smiřicích sbírku poživatin na pomoc bojující Praze. Sbírku vezlo auto Smiřických mlýnů, přímo do Prahy.
  6. května dala se plně do služeb RNV místní četnická stanice, na níž tehdy byli: vrch strážmistr V. Hvězda, Vojt. Němec, František Novotný, Al. Trmal a Skalický.
  6. května 1945 sledovány v nádražní kanceláři telegrafické a telegrafní zprávy o postupu tankového oddílu z východních Čech od Žamberka přes Rychnov n. Kněžnou do Týniště n. Orlicí, odkud další zprávy ustaly. Kolem 10. hodiny dopolední projížděl tento oddíl v počtu 7 vozů Smiřicemi a jel směrem na Hořice. Zanedlouho nato bylo slyšet od Hořic dělové rány. Bylo tam středisko partyzánského oddílu „Pěst“, které tam na silnici zbudovalo zábrany. Střetnutím sil bylo povstání na Hořicku likvidováno. Bližších zpráv se RNV nedověděl.

Josef Pavlista – zpráva o zastřelení J. Pavlista
  6. května 1945 dopoledne posílá velitel něm. vojenské posádky Lange po vojínovi místní posádky, který umí česky, písemnou zprávu, že zatčený Josef Pavlista byl podle stanného práva jako buřič odsouzen k trestu smrti vojenským soudem a zastřelen. Nařídil, že zpráva musí být rozhlášena městským rozhlasem. Bylo uposlechnuto. Zpráva přijata s odporem, protože Pavlista nemohl být souzen podle stanného práva, neboť byl zatčen hodinu před jeho vyhlášením.
  Josef Pavlista, jediná přímá oběť revolučních událostí ve Smiřicích, narodil se 11. dubna 1917 v Sendražicích. Byl vyučeným strojním zámečníkem, nyní zaměstnancem ČSD. Byl ženat, bezdětný ( vdova děcko očekává ), bytem ve Smiřicích.
  Téhož dne 6. května odpoledne zaslána kpt. Langemu žádost o vydání mrtvoly J. Pavlisty k řádnému pohřbení. Žádosti bylo vyhověno. Současně nařídil Lange, že pohřeb bude proveden ve vší tichosti bez účasti občanstva. Rakev dodalo město. Musela být donesena do zámku ve 12 hodin v noci dne 7. května. K žádosti obce bylo dovoleno 2 zástupcům obce, aby se před uzavřením rakve přesvědčili o totožnosti mrtvoly. Na mrtvole bylo k poznání, že byla již zakopána, exhumována a před uložením do rakve nedbale omyta. Měla 7 střelných ran. Později zjištěno, že byla zakopána ve starém labském řečišti za zámeckou zahradou ( dnes v místech parku – pozn. P. ). K pohřbu již pro rychlý odchod Němců nedošlo aj. Pavlista pohřben až 11. května za velké účasti občanstva.



Pondělí 7. května 1945
odchod Němců
  Rozluštění revolučních událostí nepřineslo ani pondělí 7. května 1945, ačkoliv se již Němci houfně stěhovali od neděle směrem ku Praze. Po státní silnici projížděly a procházely ( jízdní napřed ) zprvu menší a v delších intervalech, později větší kolony německého vojska, které před rychle se blížícími sovětskými armádami ustupovaly bez nálady na západ. První skupiny si ještě zbraně ponechaly, ale další již rády všecky zbraně a náboje odevzdávaly do rukou narychlo sestavených hlídek, skládajících se ze záložních důstojníků, poddůstojníků a vojínů čsl. armády.
  Byla smutná podívaná na poraženou armádu, kdysi Hitlerovu chloubu, když se takto loučila s našimi kraji, do nichž onoho tragicky proslulého dne 15. března 1939 s takovou slávou přijela.
  Když pražský rozhlas v pondělí hlásil podepsání kapitulace německé armády, vyslechlo občanstvo toto hlášení z amplionu fy. Em. Skákal u Bartošků ( před četnickou stanicí ). Po poslechu zapěna čsl. státní hymna a občanstvo vyzváno k rozchodu ( platilo dosud stanné právo ). Lidé se však dále shromažďovali na náměstí ( bylo to místo na křižovatce u kostela – pozn. P. ), kde v zábraně stáli němečtí vojáci zdejší posádky v plné zbroji s hejtmanem Lange v čele. Lange si zavolal vrchního četnického strážmistra Hvězdu a předsedu RNV Jana Černého a tázal se jich, co lidé na náměstí chtějí. Jmenovaní odpověděli, že vyslechli zprávu o podepsaném příměří. Lange nato dodal, že tuto zprávu Němci vědí již 3 dny. Pohrozil také výzvou, že nerozejde-li se shromáždění na náměstí do 5 minut, dá do lidí střílet. Přítomní členové četnické stanice nato utvořili spolu s předsedou RNV kordon a aby nedali příležitost k hrozícímu zákroku, i přes námitky některých občanů, kteří nepochopili plně danou situaci ( jak již zmíněno, pro Smiřice vyhlášené stanné právo dosud nebylo odvoláno, ačkoliv se to vše stalo v pondělí 7. května odpoledne ), náměstí vyklidili.
  Od Hradce Králové jsou slyšet velké výbuchy. Němci vyklízejí a ničí tamější letiště. také na nouzovém letišti u Semonic hoří německá letadla.
  V 9 hodin večer zavolal si kpt. Lange úředníka městského úřadu Josefa Zilvara do zámku, kde mu nadiktoval hlášení., které muselo být pod dozorem ozbrojeného německého vojína přečteno v městském rozhlase.Kpt. Lange prohlásil, že rozkaz vydal na příkaz generála Schörnera – měl hlavní stan ve Velichovkách ), velitele německých vojsk ruské fronty.
  Vydaný rozkaz zní:
Generální velitelství oznamuje:
  Ve Svobodných Dvorech 3 km západně Hradce Králové bylo na německou brannou moc stříleno.
  Odplatou a pro výstrahu ostřeluje německé dělostřelectvo Svobodné Dvory.
  Obyvatelé města Smiřic se na to upozorňují, že město Smiřice bude rovněž dělostřelectvem ostřelováno, když se v nejmenším dopustí jakéhokoliv přestupku proti branné moci a německému obyvatelstvu.
  Velitel místní německé posádky se co nejdůrazněji upozorňuje, že je zakázán jakýkoliv pobyt na ulici od 21. do 5 hodiny ranní mimo osoby, které mají pracovní knížku a potvrzení, že jdou za zaměstnáním.
  Shlukování osob na ulicích v denní době je zakázáno a bude co nejpřísněji trestáno.

  Rozkaz byl na příkaz jmenovaného velitele ihned zveřejněn městským rozhlasem.
  Při své návštěvě v zámku viděl zavolaný úředník J. Zilvar, že Němci se připravují k odchodu. byly ničeny psací a počítací stroje, rozřezávány stovky gumových vysokých bot a jiné výstroje a snášeny na velkou hromadu na zámeckém dvoře, kde polévány benzínem a olejem. Příští den pak hromada byla zapálena a připravené věci tk zničeny. ( oheň byl zapálen v úterý 8. května ráno ).
  Všichni němečtí vojáci včetně kapitána Langeho byli ve stavu značné opilosti a alkohol bylo cítit po celém zámku.



Úterý 8. května 1945


Němci na ústupu Hostinec u nádraří - pan Horák odstrańuje německý nápis
  Po celý den je státní silnice již plna ustupujících Němců, kteří naprosto odzbrojení, nevyspalí, chatrně oblečení, se strachem před nastávajícími událostmi, procházeli téměř nepřetržitým proudem ke Hradci.
  Již brzy ráno odjel ve Smiřicích zatím bezpečnou zbraní chráněný, ale nenáviděný „Lomikar“ Riebel a jeho společník Alois Lenfeld, zástupce Vůdce Hitlera ve Smiřicích, jak o sobě rád v době německé slávy říkal. S nimi odjela též Němka Klouzová.
  Před odjezdem německé vojenské posádky zavolal si úředníka městského úřadu J. Zilvara major zvěrolékař a jako vedoucí veterinářského skladu ho upozornil, že uskladněný materiál je v hodnotě 50 milionů marek a obsahuje t.č. nedosažitelné věci ( materialie, přístroje apod. ) a že by nebylo rozumné sklad poškodit, zničit nebo rozebrat. Část materiálu byla ovšem již z příkazu kpt. Lange naházena do mlýnského náhona. jen na zákrok majora veterináře a snad i proto, že na zničení nebylo dosti volného času, byl tento cenný materiál ( hlavně léčiva )zachráněn a odevzdán vojenské posádce v Josefově.
  Při rozmluvě s úředníkem městského úřadu prohlásil již zmíněný major veterinář soukromě, že je štěstím pro „toho s dlouhými vousy“ ( pro předsedu RNV Jana Černého ), že dnes odcházejí. Jinak by do večera nežil.
  Také německý šikovatel jako velitel hlídky na cihelně, kde byly uskladněny letecké bomby ( na cihelně byli nuceni smiřičtí občané pod dozorem Němců ještě v pátek 4. května 1945 kopat směrem od nádraží u silnice podél břehu hluboký příkop ), nabádal při odchodu Němců k objektivnosti a opatrnosti u cihelny, kam bylo pravidelně od RNV posílány občanské stráže.
  Předseda RNV Jan Černý jednal ještě v úterý ráno s hejtmanem Lange o propuštění 3 mladíků z Čibuze, kteří byli zatčeni za to, že pod Čibuzí naházeli na silnici železné bodcové trojhrany. Propuštění jich slíbeno a také před odjezdem posádky uskutečněno.

Ústup Němců ze Smiřic
  Odpoledne o 3 hodině odjíždějí konečně ze Smiřic všechny zbývající německé oddíly. Odjíždějí od nás v plné zbroji směrem ke Hradci. Při svém odchodu přímých škod ve městě vojenská posádka nenadělala, ačkoliv hrozila vyhozením Tyršova mostu.
  Na nádvoří pivovaru však zapálili Němci před svým odjezdem důležité listiny a válečný materiál: různé stroje ( též psací a p., gumové kabely, nákladní auta a sudy s pohonnými látkami, motorový petrolej ), které nejdříve prostřílela a pod.
  Hasičský sbor, který měl již od soboty v hasičské zbrojnici nepřetržitou pohotovost, zasáhl ihned v hašení četou dobrovolníků ( hrozilo nebezpečí výbuchu ) s hasícími přístroji. Po rychlé prohlídce zavolána další četa s autostrojem, která požár uhasila a část materiálu zachránila. Bratřím Etflauišovi, Krymlákovi a Dohnálkovi se podařilo zachránit z hořícího petroleje některé prostřílené sudy a po přečerpání do dobrých nádob zachráněno ještě 970 l petroleje, který byl odevzdán RNV, dále několik kotoučů telef. kabelu a jiné věci.

Skladiště materiálu – zajištění
  Ve 2 místnostech zámku bylo uskladněno velké množství dynamonu a nevybuchlé pumy. Sklady v zámku a na cihelně byly střeženy dobrovolnými hlídkami ze řad občanů po 3 dny. V budově pivovaru zůstalo 40 vagonů různého cenného kovářského nářadí, koňských podkov, hřebíků a pod. Vše bylo odevzdáno vojenskému velitelství v Hradci Králové.

Parlamentáři – průjezd
  V úterý odpoledne projížděla po státní silnici z prahy do Velichovek do hlavního stanu něm. polního maršála Schörnera auta, opatřená americkými vlajkami, s parlamentáři dojednávat podmínky příměří.

Kapitulace Němců
  8. května 1945 podepsána byla bezpodmínečná kapitulace veškerých německých branných sil v Praze. Prohlášení a tom vydala v zastoupení vlády ČSR Česká národní rada a zástupci něm. branné moci.
  Je tedy jisto, že pro nás je již hrozná válka skončena. Němci naše kraje opouštějí a již se nevrátí. Doba strašného útisku, poroby a nesvobody je za námi. Každý z nás může zase svobodně vyjadřovat to, co cítí a o čem ví, že je ku prospěchu všem. Dosud každý z nás byl krutými opatřeními donucen pracovat často proti svému přesvědčení, denně zapírat a zastírat své city. Kéž všechno naše strádání a utrpení, které český národ v této strašné době 7 uplynulých let prožil, nebylo nadarmo ! Kéž si všichni uvědomíme, že skutečná a pravá svoboda je květem nejkrásnějším, který nám v letošním máji 1945 vykvetl !

Ing. Zd. Lameš – zbavení funkce
  Po odjezdu němců ze Smiřic byl revolučním národním výborem zbaven ing. Zd. Lameš funkce předsedy místní správní komise.

Revoluční národní výbor – rozšíření
  RVN rozšířen byl o zástupce politické strany čsl. Socialistů, jimž byli: Alois Jakl, zaměstnanec ČSD a Adolf Novák, typograf. Mlynáři F. Voženílkovi, rovněž dodatečně jmenovanému členu RNV, svěřen referát zásobovací. Důchodní státního velkostatku František Jordánek, přizvaný též dodatečně, pověřen byl převzetím zásob a živého inventáře velkostatků Zderaz, Holohlavy a Rodov. Jemu ku pomoci přidělen i adjunkt rolnické školy Böhm. Oba však byli v nepřízni u zaměstnanců z dob Protektorátu a proto volba nebyla vhodná.



Středa 9. května 1945

  Dozvídáme se, že ruské tankové oddíly jsou již v Praze, kterou osvobozují. Rusové jsou všude nadšeně vítáni. První sovětské tanky přijíždějí už také do Hradce.
  Na státní silnici stále týž obraz jako včera. Odzbrojení Němci se musí podrobit nesčetným a důkladným prohlídkám ( někdy i zbytečným ) našich ustanovených i nejmenovaných a nekontrolovaných hlídek. Podél silnice od Jaroměře ke Hradci plno odložených součástek výstroje a výzbroje, říšskoněmeckých platidel, vyřazených vozidel, někde i uhynulých koní atd.

Ústup SS
  Za poledne přichází zpráva o příjezdu plně ozbrojených oddílů SS, které směřují na západ a cestou ohrožují obyvatelstvo střelbou. Jsme varováni. Daleko však jmenované oddíly SS nedojely – již v Hradci byly odzbrojeny.

Antonín Seliger Partyzán Antonín Seliger padl.
  Smutná zvěst dochází z Batňovic u Úpice. Tam byl dnes 9. května 1945 za poledne při přestřelce s SS many zastřelen smiřický rodák partyzán mladý Antonín Seliger.
  Narodil se 22. ledna 1924. Bydlil ve Smiřicích, kde jeho otec je zaměstnancem lihovaru. Antonín Seliger byl zaměstnáním mědikovcem, pracoval ve Dvoře Králové n. Labem a odtud byl pracovním úřadem násilně přikázán k hornické práci v uhelných dolech v Malých Svatoňovicích. 3. března 1945 zběhl od své nucené práce a přidal se k partyzánskému oddílu pod vedením ruského poručíka v okolí Malých Svatoňovic v Jestřebích horách. Za této činnosti hlásíval se sám ( podle údajů svého velitele ) k nejobtížnějším úkolům a zvláště k rušení železničních tratí a vyhazování německých muničních vlaků.
  Dne 9. května 1945 o 12. hod. polední ve skupině 16 druhů účastnil se odzbrojování německých vojsk na silnici v Batňovicích u Rtyně v Podkrkonoší. Automobilová posádka 160 mužů oddílu SS se však nevzdala těmto 16 partyzánům a v kratičké přestřelce pravděpodobně automatickou pistolí byl partyzán Antonín Seliger těžce zraněn do levé tváře a průstřelem krku, takže ihned skonal.


  Ještě téhož dne ve středu 9. května odpoledne se roznesla městem zpráva, že po státní silnici od Náchoda jedou první, dlouho očekávané jednotky Rudé armády. Množství obyvatelstva se shromáždilo u křižovatky na státní silnici, aby přivítalo naše bratry osvoboditele. Bohužel Rusů jsme se ve středu již nedočkali. Jen neradi se dlouho večer rozcházíme.



Čtvrtek 10. května 1945


Vstříc Rudé armádě.
  Již v 7,30 hodin ráno jedou úředník městského úřadu Josef Zilvar a profesor rolnické školy osobním autem řízeným úředníkem Jarkou Litomiským podívat se po státní silnici směrem k Jaroměři, zda se blíží Rudá armáda. Po státní silnici jde nepřetržitý transport rozbité německé armády.

Rudá armáda přijíždí.
  Za rybníkem u Černožic přijíždí čelo Rudé armády. Vpředu několik ruských důstojníků. Transporty Němců ustupují před Rusy poníženě do příkopů u silnic a na pole. Němci jsou dosud v plné výzbroji. Žádáme česky vyššího důstojníka RA, aby navštívil naše město. Ten se usmál, ukázal na německé řady, naznačil že je velitelem ruského oddílu a má právě práci. Zakýval na 2 nižší důstojníky, kteří ihned nasedli do našeho vozu a odjeli před radnici ve Smiřicích, kde se jim dostalo vřelého uvítání. To byli první 2 Rusové, kteří přijeli do Smiřic. S předsedou RNV Janem Černým jedou pak autem po okolí ( k Vlkovu aj. ), když se dříve již zapsali do pamětní knihy podpisů.
  Krásný obraz naskýtá se početně shromážděnému smiřickému obyvatelstvu u státní silnice. Kolem 8. hodiny ranní přijíždějí od Jaroměře první ruské jednotky. Jsou to nákladní automobily, kterým mávají vstříc děvčata v národním kroji a malí sokolíci s československými a sovětskými vlajkami. Před křižovatkou auta zastavují, rudoarmějci vystupují a následuje dojemné přivítání: vzájemné objetí, polibky, výměna vlajek a bezmezná radost. Na tento okamžik jsme se těšili plných 6 let. Rudoarmějci zdobí svá auta československými vlaječkami a květinami, které dostávají od dětí. Fotoamatér Jarka Litomiský zvěčňuje tyto krásné a nezapomenutelné chvíle. Zastávka Rusů netrvá však dlouho. Znovu nasedají a odjíždějí dále ke Hradci.

Rudá armáda ve Smiřicích
  Zatím ve Smiřicích letí od úst k ústům radostná zvěst: Rusové jsou již zde !
  Občanstvo se rychle shromažďuje u městského hotelu, kam od Černožic přijíždějí nové oddíly Rudé armády. Všeobecné nadšení nezná mezí. Děti v národních a sokolských krojích mávají osvoboditelům na pozdrav. Květiny dopadají pod kola motocyklů, aut a děl slavné Rudé armády. Prostranství před radnicí se zaplňuje, protože každý chce aspoň zrakem – když nemůže tak učinit rukou – pohladit naše milé bratry. Zde se rudoarmějci zastavují. Jménem revolučního národního výboru a všeho smiřického občanstva vítá naše osvoboditele náměstek Josef Čeněk a děkuje jim za osvobození. Děvčata v národních krojích přinášejí milým hostům chléb a sůl, aby tak uctila po starém slovanském zvyku chrabré bojovníky. Velitel jednotky děkuje za tak nadšené přivítání. V odpověď zazní mu spontánní volání slávy Rudé armádě, maršálu Stalinovi a presidentu Benešovi. Za tohoto triumfálního nadšení nasedají Rusové znovu na svá vozidla a odjíždějí směrem ke Hradci. Přes město vezou na autech děti, chlapce i děvčata, kteří jistě na tyto krásné chvíle nikdy v životě nezapomenou.
  Zanedlouho od státní silnice přijíždí nová kolona nákladních automobilů, která ve Smiřicích zůstává delší dobu. Rusové jsou opět obyvatelstvem velmi vřele přijati. Děti ozdobují jejich auta květinami a vlajkami, krasnoarmějci jim za to rozdávají čokoládu a jiné dobroty. Jinde zas malý sběratel podpisů ( a takových je mnoho i mezi dospělými ) se chlubí, že získal autogramy četných rudoarmějců. Lidé si odvádějí vojáky domů na oběd. Nevadí, že Rusové neumějí česky a my zase rusky, vždyť náš jazyk je příbuzný ruštině, a když si snad nerozumíme, pomůžeme si posuňky. Rádi posloucháme jejich řeč, vždyť je tak milá, měkká a opravdu bratrsky něžná, tak odlišná od nenáviděné a po celou dobu okupace nám vnucované němčiny, kterou jsme slyšeli z úst vrahů a viděli na nárožích oznamující s krvavě červených plakátů smrt našich nejlepších lidí.
  Rusové přivezli s sebou i „Harmošky“. Slyšíme radostné i tesklivé národní písně ruského lidu vedle bojových rázných písní sovětské armády. Na jiném místě rudoarmějci skočí dokola a tančí pěkně vesele rusky tanec „kozáček“. Tak ubíhá celé odpoledne. Vojsko zůstává zde přes noc. Dlouho do noci zní ruská píseň, dlouho slyšíme na ulicích příjemný hlas ruštiny.
  Štáb této skupiny generálmajora Govorova ještě před příjezdem velitele samého je pohoštěn v kanceláři RNV, kde je přítomen i celý revoluční národní výbor.

Generálmajor Govorov ve Smiřicích
  Velitel skupiny generálmajor Govorov, který přijel s druhou skupinou, zůstává ve Smiřicích a dostává se mu vřelého pohostinství. Je ubytován v bytě ředitele Karla Štípka v budově spořitelny. Odpoledne jsou u něho hosty zástupci RNV. Generál. Govorov zůstává ve Smiřicích po 4 dny.

3 Němci SS – dopadeni a zastřeleni
  10. května 1945 byli odsouzeni a ihned od Rusů ve Smiřicích zastřeleni 3 Němci, příslušníci SS, přistiženi se zbraní v ruce. Zprvu byli prozatímně pohřbeni v lesíčku u jezu, ale na žádost sousedů byli po 3 dnech přeneseni a pohřbeni u hřbitovní zdi. Práce s tím spojené vykonali zajištění Němci R. Malburg a zvěrolékař J. Čech

Okres Jaroměř
   Ihned za květnové revoluce byl zřízen v Jaroměři revoluční okresní národní výbor a zřízen samosprávní okres jaroměřský, což bylo dodatečně potvrzeno i nadřízenými úřady a vládou. Prvním předsedou revol. ONV v Jaroměři byl Vojtěch Prokop st. rolník z Holohlav. Do oblasti nového zřízeného jaroměřského okresu patří i naše město Smiřice.

Německé marky neplatí
  Již v dubnu 1945 se rozšířila zatím nikým nepotvrzená zpráva, že německé marky přestávají být platidlem a způsobila velké návaly zvláště na poště a v peněžních ústavech, neboť každý se chtěl marek zbavit. Mezi vkladateli byli i Němci. Úřední zpráva o tomto opatření byla vydána teprve po revoluci 10. května 1945 Českou národní radou v Praze. Vklady německých příslušníků byly obstaveny a naopak majetek židovských příslušníků uvolněn.

Revoluční závodní rady
  Ihned po květnové revoluci jsou tvořeny na výzvu Ústřední rady odborů na závodech, majících více než 20 zaměstnanců, revoluční závodní rady, v podnicích menších jsou voleni důvěrníci. Revoluční rady mají velikou pravomoc: zasahují jak do záležitostí zaměstnaneckých tak i přímé výroby. Podle pokynů ÚRO má být všude v závodech, podnicích a úřadech provedena očista od kolaborantů a zrádců. Revoluční závodní rady byly utvořeny také ve smiřických průmyslových závodech.

Zjednodušení politického stranictví.
  Podle vládního programu bylo uskutečněno při znovubudování osvobozené Československé republiky zjednodušení politického stranictví, při čemž v českých zemích povoleno bylo tvoření pouze 4 politických stran: komunistické strany čsl., čsl. sociálně – demokratické, čsl. národně socialistické a čsl. strany lidové. Ve Smiřicích byly postupně vytvořeny místní polit. organisace všech jmenovaných stran brzy po květnové revoluci.



Pátek 11. května 1945


Josef Pavlista – pohřeb
  V pátek 11. května dopoledne konal se pohřeb Němci 5. května zastřeleného zaměstnance ČSD Josefa Pavlisty ze Smiřic. Pohřbu na místní hřbitov se zúčastnilo velké množství občanstva ze Smiřic a z okolí, zvláště ze Sendražic, odkud jmenovaný pocházel. Ke hrobu jej doprovodili též četní jeho spoluzaměstnanci, mládež místních škol a Rusové, kteří toho dne ve Smiřicích byli posádkou.
  Ve prospěch pí. Věry Pavlistové, vdovy po zastřeleném Josefu Pavlistovi, vykonána po městě peněžitá sbírka, která vynesla cca Kčs 35 000,-. Částka byla rozdělena tak, že část ve výši Kčs 5 000,.- byla uložena jako fond na udržování hrobu J. Pavlisty. Kčs 10 000 na vkladní knížku Věra Pavlistová k přímému používání vdovy a zbytek na jméno děcka, jehož narození vdova očekává ( v listopadu 1945 se narodila dcera ).

Zápis ruských hostí do pamětní knihy.
  11. května zapsali se podobně, jako zástupci prvních 2 skupin to učinili již 10. května, do pamětní knihy města Smiřic ruští hosté: velitelský sbor skupiny generálmajora Govorova.
Zápis v překladu zní:
  Srdečně prožíváme radost československého národa v den jeho osvobození od německo-fašistických okupantů. Této radosti jsem si povšiml osobně při svém setkání, jak organisoval československý národ a zvláště obyvatelé města Smiřic našim vojákům, poddůstojníkům a důstojníkům. To byl spontánní projev vítězství svobody milovného národa nad mocí krvavého fašismu, vroucí lásky československého národa k svému osvoboditeli, dělnicko – rolnické Rudé armádě, přátelskému národu – Svazu sovětských socialistických republik, jejímu vůdci maršálu Stalinovi.
  Přejeme celému československému národu brzké očištění od zbytků fašismu, ustanovení demokratického pořádku, aby se stal svobodným, silným a nezávislým státem.
  Přeji dobré zdraví presidentovi Československé republiky doktoru Ed. Benešovi.
  Podepsáni jsou: ulička u cukrovaru
  Generálmajor Govorov
  Podplukovník Gazev
  Plukovník Djudu
  Plukovník Astefeb
  Major Zednický
  Major Tjutjunikov
  Starší leitnant Latšekov
  Hrdinové Sovětského svazu:
  Širikov, Krasnov, Bočarov

Ohňostroj na cvičišti
  V sobotu 12. května 1945 večer uspořádali Rusové, kteří tou dobou byli ve Smiřicích ubytováni, na sokolském cvičišti na Šternberku raketový ohňostroj, četně navštívený jak dospělými, tak zejména mládeží.

Vlasovci v našem kraji – čístka
  Při čístce, konané Rusy v našem okolí, byl zastřelen v uličce u cukrovaru nedaleko cukrovarské kantiny ( viz. foto ) příslušník Vlasovovy armády. Těchto vlasovců ( Rusů v německém zajetí, kteří se připojili ke generálu Vlasovovi ) bylo v našem okolí v poslední době více.



V neděli 13. května 1945


Slavnost díkuvzdání
  konala se na sokolském cvičišti na Šternberku za velké účasti občanstva ze Smiřic i širokého okolí slavnost díkuvzdání.
  Slavnosti předcházel průvod městem od nádraží s městskou hudbou a zúčastnil se jí m.j. hosty též generálmajor Govorov s jinými zástupci Rudé armády – Osvoboditelky, mezi nimiž zvláštní pozornost budili mladí prostí vojíni, vyznamenaní nejvyššími sovětskými vyznamenáními: zlatou hvězdou. Byli to Hrdinové Sovětského svazu: Širikov, Krasnov a Bočarov. hrob Antonína Seligera
  Účastníky slavnosti přivítal předseda RNV Jan Černý, za Rudou armádu promluvil generálmajor Govorov. Další proslovy pronesli Adolf Novák a Josef Seidl. Slavnost ukončena čsl. státní hymnou a písní Hej, Slované ( místo hymny SSSR, která t.č. nebyla u nás ještě dostatečně známá ). Po ukončení slavnosti následoval koncert hudby na cvičišti.
  Proslov gen.mjr. Govorova byl později vytištěn a spolu s textem upomínkového zápisu v pamětní knize města Smiřic ze dne 11. května 1945 mezi občanstvem rozšířen.

Partyzán Antonín Seliger – pohřeb
  Odpoledne konal se z domu rodičů na Šternberku, kam byl z místa svého skonu v Batňovicích převezen, pohřeb smiřického partyzána Antonína Seligera, který ve věku 21 let v revolučních bojích s Němci padl. Byl pohřben na smiřický hřbitov. Pohřbu jeho se zúčastnili kromě velkého množství občanstva, mládeže i vojska též kamarádi padlého: partyzáni z Jestřebích hor, jejichž jménem učinil projev nad rovem svého druha a spolupracovníka velitel skupiny.



Oběti okupace
  Bartošek Bedřich, narozený 11.prosince 1909, zemřel 6.3.1944 v trestnici na Mírově
  Holeček Josef, *14.3.1896, zemřel v Mauthausen
  Jirka Josef, *14.8.1894, †4.12.1942 ve Smiřicích
  Kačer Josef, *13.3.1920, †25.11.1941 v Osvěčimi
  Lederer Eduard, *8.4.1874, zahynul jako Žid
  Ledererová Elsa, *8.12.1888, zahynula jako Židovka
  Malá Anežka, *7.1.1910, popravená 24.11.1942 v Plötzence
  Novák František, padl 5.5.1945 v revolučních bojích v Praze
  Pavlista Josef, *11.4.1917, popraven 5.5.1945 ve Smiřicích
  Procházka Václav, *23.11.1901, †22.10.1942 v Oranienburku
  Rousek Josef, *14.3.1923, †20.4.1945 ve Smiřicích
  Seliger Antonín, *22.1.1924, padl 9.5.1945 v Batňovicích
  Žďárský František, *30.11.1908, zastřelen 4.5.1945 v Melzeburgu

Smiřičtí koncentráčníci
  Utrpením různých koncentračních táborů za doby okupace ze Smiřic prošli a vrátili se:
  Cihlo Jaroslav v letech 1939 – 40
  Kalista 1939 – 40
  Malý Karel
  Pleštil Antonín 1939 – 40
  Rezková Magda
  Šmída Rudolf

Obnovování pravidelného života
  14. květen 1945. V závodech, živnostech,ústavech a školách začíná pozvolna pravidelný život, který v poslední době nacistického panství u nás byl velmi narušován a ve dnech revolučních nemohl být ještě obnoven.

Zajištění příslušníků německé národnosti
  14. května podle rozhodnutí RNV byli umístěni příslušníci německé národnosti v přízemních místnostech zámecké budovy, označeni náramenní páskou „Němec“ a uklidili budovu, ve které byla dříve německá vojenská posádka. Při úklidu pracovali tito Němci a kolaboranti: rodina Malburgova ( Rudolf, Illona a Imgarda ). F. Lenfeldová, Jiřina Zelfelová s dcerou, Rud. Diviš s dcerou, Zd. Kernová, Věra Hodrová, Albert Pavlíček, Karel Pluhař, Josef Čech, Rud. Färber.
  Později byli přemístěni na velkostatek Zderaz, kde byli zaměstnáni při polních pracích. Jednalo se celkem o 13 osob a 3 děti do 14 let.
  Movitý majetek německých státních příslušníků byl zajištěn ve vile Rudolfa Malburga, nemovitý majetek ( domy R. Malburga, M. Klouzové, O. Kerna a Alb. Pavlíčka ) v pozemkových knihách okresního soudu v Jaroměři. Národním správcem zajištěného majetku ustanoven stavitel Václav Volt ( Učiněno tak podle dekretu presidenta republiky o majetku Němců, zrádců akolaborantů ).

Nenávist k okupantům
  Z nenávisti k nacistickým okupantům, kteří u nás natropili tolik zla našemu národu, byly podány v novinách návrhy, aby slova Německo a Němci byla psána počátečním malým písmenem. Návrhů se využilo jen zprvu také pouze částečně. Arndo Riebel

Revoluční národní výbor – rozšíření.
  19. května byl revoluční národní výbor rozšířen prozatím o 3 členy komunistické strany čsl. Byli to: Josef David, invalida, Jiří Krupka, tesař a Jan Luňáček, zedník.

Pátrání po Němcích Rieblovi a j.
  V téže schůzi 19. května usnesl se RNV pátrati po pobytu Arnda Riebla, bývalého Oberinspektora státních statků a Aloise Lenfelda, bývalého účeního fy. Malburg, kteří jako němečtí příslušníci napáchali v městě mnoho zla. Lidovému soudu mají být předáni: bývalý hejtman zdejší německé vojenské posádky Lange, strážmistr Allmeyer a poddůstojník Löpenkaus, kteří byli vinni zastřelením místního občana Josefa Pavlisty dne 5. května 1945. Pátrání po pobytu jmenovaných Němců zůstalo však bezvýsledné.

Ladislav Brunner - zbavení funkce
  19. května 1945 revoluční závodní výbor státního pivovaru ve Smiřicích zbavil funkce bývalého vedoucího sládka Ladislava Brunnera

F. Hozra –zbavení funkce
  19. května 1945 zaměstnanci státního cukrovaru ve Smiřicích ustavili revoluční závodní výbor, který správce podniku F. Hozra zbavil funkce správcovské a prozatímním vedením závodu pověřil nejstarší zaměstnance podniku ing. Vlad. Kafku a účetního F. Stárka

Dobrovolníci do pohraničí.
  20. května 1945 odjíždějí dobrovolníci ze Smiřic a okolí do pohraničí chránit a zajišťovat majetek.

Delegace RNV u gen.mjr. Govorova na Hrádku
  Téhož dne 20, května navštívila na pozvání osmičlenná delegace RNV ve Smiřicích generálmajora Rudé armády Govorova v jeho dočasném sídle na Hrádku u Nechanic. Gen.mjr. Govorov daroval městu jako pozornost za milé přivítání 1 nákladní a 1 osobní auto a 2 motocykly. ( Auta i motocykly musily však být podle pozdějších předpisů odevzdány předepsaným úřadům. )

Nevybuchlé bomby – zneškodňování V květnu 1945 odstřeloval pyrotechnik poručík čsl. armády Hrdlička jako odborník nevybuchlé bomby ze zámku a skladu z cihelny. Zneškodnil i nálože, určené ke zničení Tyršova mostu. Při zneškodňování bylo poškozeno mnoho oken. Karel Vorel se sezbíranými zbraněmi

Mimořádná vojenská služba
  Začátkem června 1945 byli někteří záložníci, zvl. Důstojníci povoláni k mimořádné vojenské službě.

Nálezy nevybuchlých nábojů – neštěstí
  13. června 1945 zemřel žák III. Třídy zdejší měšťanské školy Josef Skalický ze Smiřic, který byl těžce zraněn výbuchem náboje na letišti u Hradce Králové. Stalo se to při náhodné vycházce a prohlídce neznámé, ale osudově nebezpečné „věci“. Jeho kamarádi, neštěstí přítomni, byli náhodou raněni jen lehčeji.
  Protože Němci na svém rychlém útěku z našeho kraje odhazovali nezodpovědně zbraně i náboje apod. na různá místa: do příkopů, na pole, do obilí, do trávy, do rybníků a potoků, zanechávali je v přechodných ubytovnách atd., docházelo často k nepředvídatelným výbuchům a tím spojeným neštěstím jak u dospělých, tak zvláště u mládeže vzdor všem ochranným opatřením ( sběr třaskavin, jejich povinné hlášení SNB atd. ).
  ( Zbraní se všude válelo plno. Pan Josef Štrégl st. mi vyprávěl, že v Holohlavech se dokonce jeden kluk zastřelil, když si hrál s pistolí. - pozn P. )

Magda Rezková – návrat z koncentračního tábora
  V létě 1945 vrátila se do Smiřic zdejší rodačka Magda Rezková, která ztrávila řadu let v jkoncentračním táboře za aktivní účast v ilegální činnosti proti okupantům. Měla v Praze svou živnost ( modní závod ) a pěkný byt. Po jejím zatčení bylo jí všechno vyrabováno a utrpěla tím značnou škodu, která jí byla jen částečně nahrazena z konfiskovaného majetku ve Smiřicích.

Karel Malý – návrat z koncentračního tábora
  V červenci 1945 se vrátil domů také smiřický občan Karel Malý, truhlář, který byl po řadu let vězněn v různých německých žalářích hrůzy. Jeho žena Anežka Malá spolu s popraveným Josefem Pavlistou a zastřeleným partyzánem Antonínem Seligrem patří k trojici přímých obětí poslední války z našeho města.

Revoluční národní výbor – ukončení činnosti
  6. července 1945 ukončil svou činnost RNV s předsedou řed. Janem Černým a byl nahrazen národním výborem, ustaveným téhož dne podle zákona č. 3/1945.
  Úkolem prvého RNV bylo především vyřešiti všecky otázky, vyplývající z doby převratu: zajištění pořádku, klidu, nerušeného chodu práce v dílnách, závodech, na polích i ve školách a ústavech, pohřbení obětí, otázky Němců, zrádců a kolaborantů, uvítání Rudé armády atd.

Podle dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945 bude majetek nepřátel přidělen do rukou našich lidí. Přidělená půdy a nemovitý majetek bude vlastnictvím přídělců.

Odchod obyvatel do pohraničí.
  Na základě tohoto rozhodnutí se mnoho obyvatelstva přestěhovalo z vnitrozemí do pohraničí nejen do zemědělství, ale i za jiným zaměstnáním. Ze Smiřic se v r. 1945 odstěhovalo přes 600 osob.
  Při obsazování a osídlovaní pohraničí docházelo často k různým přehmatům. Mnozí občané zneužili svého postavení a snažili se nabýt rozmanitých věcí, zvl. Látek, prádla apod. nepoctivým a nedovoleným způsobem. Takto získané věci rozesílali svým příbuzným do vnitrozemí, kde se na jejich činy občas přišlo. Také místní četnická stanice zabavila několik takových zásilek, adresovaných zdejším občanům.

Národní správa majetku F. Brůny
  Na domy čp. 107 a 128 ve Smiřicích a na pozemek zv. „Bělidlo“ na Šternberku, které jsou majetkem bývalého továrníka F. brůny z Plav, jenž je zajištěn jako kolaborant, byla zavedena národní správa majetku.

Odsun Němců
  2. srpna 1945 podepsal president republiky ústavní dekret o úpravě čsl. státního občanství osob národnosti německé a maďarské. S vyhlášením tohoto dekretu byl spojen i odsun Němců, čímž se napravují státnické a politické omyly celého tisíciletí.
  Revoluční rok 1945 stává se tímto rozhodnutím velkým mezníkem v životě národa. Přestáváme být státem národnostním, ale stáváme se státem národním, opírajícím s na východě o velikého slovanského spojence.
  Ustanovení dekretu týkalo se i smiřických Němců, kteří jeho rozhodnutí podléhali a postupně byli odsunuti.

Ulice Anežky Malé
  24. srpna 1945 ve schůzi MNV bylo usneseno přejmenovati dosavadní ulici „U vlečky“ na ulici Anežky Malé, která v této ulici bydlela do doby, než byla Gestapem zatčena a popravena. Místní názvy ulic, pokud byly za okupace změněny, byly opět přejmenovány na původní jména.

Vojenská posádka – umístění
  25. září 1945 usnesl se MNV vyhověti žádosti velitele posádky v Jaroměři, aby ve Smiřicích byla umístěna stálá vojenská posádka v počtu asi 200 – 300 mužů. Bylo k tomu účelu vyprázdněna celá budova bývalé radnice. Kanceláře MNV přestěhovány do bývalé vily Rudolfa Malburga, která jako majetek německého příslušníka je zabavena. Rovněž sbírky městského musea byly do této budovy přeneseny.
  Umístění stálé vojenské posádky v našem městě občanstvo rádo přivítalo, neboť to znamená značné oživení hospodářského i kulturního života. Mimo to vojsko nahradí i četné obyvatele, kteří v důsledku osídlovaní pohraničí od květnové revoluce z našeho města se odstěhovali.

Vojenská posádka ve Smiřicích
  Vojáci, kteří k nám přibyli v těchto dnech, budili mezi naším občanstvem zaslouženou pozornost a jejich přítomnost ve Smiřicích byla mile přijata. Bylo radost podívat se na naše urostlé a ukázněné hochy, kteří nyní často procházeli městem a svým zpěvem rozveselovali jinak tiché naše městečko. Také za války opuštěný stadion nyní oživl vojenským cvičením a ráznými povely velitelů. Rovněž po stránce společenské, hospodářské a kulturní město získalo, neboť vojáci se zúčastňovali veškerého života: přednášek, zábav, filmových a divadelních představení, spolupracovali při kulturních podnicích apod. Měli jsme z našich hochů opravdu radost. Tak jako dny a večery byly vojenským životem veselé, tak zase tklivě působila dojímavá večerka, ukončující rušný den.

Činnost očistné komise a lidového soudu
  U okresní očistné komise v Jaroměři nebo lidového soudu v Hradci Králové bylo obviněno z přestupku případně ze zločinu proti národní cti ze Smiřic na 25 osob. Z nich část byla pro nedostatek důkazů osvobozena, část odsouzena k trestu veřejného pokárání a kratším trestům na svobodě nebo k trestům peněžním případně přeložení na jiné služební místo, část podle rozhodnutí presidenta republiky byla amnestována, případně trest prominut. Bližší údaje viz. V městském archivu z let 1945 – 1948.
  K německé národnosti se přihlásila ze smiřických občanů národnosti české rodina bývalého zvěrolékaře Josefa Čecha. Josef Čech, manželka Filomena a nezletilá dcera Eva.
  Ve Smiřicích bydlící Němec František Zelfel byl za okupace příslušníkem německého policejního sboru a asistoval 10. června 1942 při ničení Lidic. Po květnové revoluci 1945 byl ve vazbě u lidového soudu a ze strachu před následky svých činů spáchal sebevraždu ( oběsil se ). malburgova vila čp. 205

Konfiskace majetku Němcům a kolaborantům
  Nemovitý majetek byl konfiskován Němcům a kolaborantům: Rudolfu, Illoně a Irmgardě Malburgovým dům čp. 205 ( Malburgovi byli odsunuti do Rakouska ), Marii Klouzové dům čp. 337, Oldřichu Kernovi dům čp. 403, Albertu Pavlíčkovi dům čp. 53, Frant. Brůnovi, bývalému továrníkovi ze St. Plavů domy čp. 107 a 128

Soupis škod za války
  Na vyzvání úřadu proveden byl soupis škod, napáchaných okupanty v našem městě. Nebylo jich málo:
  Obec Smiřice odhaduje své škody na …. Kčs 553 600,-
  Hospodářská správa státních statků na …..24 000,-
  Místní státní rolnická škola na …. 45 000,-
  Škody tyto lze přesně číselnými údaji doložit. Škody ostatních korporací, spolků a soukromníků nejsou zaznamenány.