Smiřice - oběti okupace z let 1939 – 1945

Zpět na hlavní stránku

Doklady pro pamětní knihu města Smiřic vyhledával kronikář p. Zahálka. Všechny materiály pocházejí z archivu Smiřic.



Antonín Seliger
Nedatovaná vzpomínka na oběti 2. světové války.


Na hřbitově ve Smiřicích jsem našel hrob se jménem ing. Vladimír Karel *1904, zemřel 10.12.1944 v koncentračním táboře Struthof - Natzweiler umístěném ve Francii. Na náhrobním kameni je chybně napsáno: konc. tábor Netzweiler Neměcko.



1 marka z Buchenwaldu Utrpením koncentračních táborů za doby okupace ze Smiřic prošli a vrátili se:
  Cihlo Jaroslav 1939 – 40 studující
  Kalista Vladimír 1939 – 40 nyní MUDr. studující
  Malý Karel ( manžel Anežky Malé ) truhlář
  Plastil Antonín 1939 – 40 studující, nyní Ing.
  Rezková Magda
  Šmída Rudolf




Vpravo
1 říšská marka do kantiny koncentračního tábora Buchenald. Velikost 8 / 10,7 cm.
Ivan Kukla



21.8.1945
Bratr Kukla Ivan
   Bratr Ing. Kukla Ivan, narozen dne 4.8.1890 v Žamberku. Byl vrchním hospodářským správcem státních dvorů v Holohlavech u Smiřic a tím i členem naší jednoty.
  V roce 1940 byl pro neschody s vedoucím zdejší vrchní správy státních statků, vrchním inspektorem Rieblem, přeložen k okresnímu úřadu v Čáslavi jako vrchní komisař politické správy, hospodářský referent. Tam spolupůsobil při vydávání nepravých osobních dokladů osob němci pronásledovaných ( razítka na nepravé doklady ).
  Zanechal po sobě choť sestru Etelu Kuklovou a dva chlapce Ivana a Jiřího ( 20 a 18 let ) Praha – Krč.
  Bratr Ing. Ivan Kukla byl popraven 20.6.1942 v 18 hodin 45 minut v Praze.
  Podpis, jednatel: Bartoš

Foto pana Kukly mi poslal P. Kareš.



Antonín Seliger

Válka – partyzán, bratr Antonín Seliger. ( opis dle Sokolské kroniky, díl II. str.39 ) Antonín Seliger- foto F. Hnik
   V bojích posledních revolučních dní padl hrdinnou smrtí člen naší jednoty, br.Antonín Seliger, dne 9.května 1945, příslušník brigády Václavík.
   Narodil se 22.ledna 1924 v Hradci Králové. Celé své dětství prožil ve Smiřicích, tamtéž vychodil školu a prošel všemi stupni sokolské výchovy. Vyučil se mědikovcem, pracoval ve Dvoře Králové a po denní práci docházel pravidelně do cvičení v Sokole, cvičil se i v boxování v Hradci Králové. Ze svého povolání byl počátkem února 1944 vytržen a totálně nasazen do uhelných dolů v Malých Svatoňovicích. Při toulkách po lesích vešel po 13.listopadu 1944 ve styk s velitelem 1. družstva partyzánů v Jestřebích horách Josefem Porejtem. 3.března 1945 sběhl od práce v dolech a přidal se k 1. družstvu partyzánů. Jsa nebojácný, byl zařazen do bojové jednotky a účastnil se řady akcí. Jmenovitě přepadení vlaku v Radvanicích /několikrát v únoru/, kde si opatřovali zbraně a střelivo, vykolejení transportních vlaků v Poříčí, přetrhání telefonního vedení v Dolních a Horních Vernéřovicích a Starkově, zavaření ložisek vagónů k Broumovu. Několikrát byl vyslán do Teplic na výzvědy o pohybech transportů.
   V sobotu 5.května byl činný jako střelec bojové jednotky v Úpici. 6.května s puškou v ruce bojoval v Batňovicích a na Vartě. Se dvěma kamarády odzbrojil 9.května ve 4 hodiny ráno 4 auta obsazená ozbrojeným mužstvem. Po zprávě o přijíždějících tancích vyjelo 16 mužů auty do Batňovic, tam vyskákali a postupovali proti esesákům.? Vznikla přestřelka v níž byl br. Toník zasažen střelbou ze samopalu do hlavy a na místě mrtev, spolu s ním padli ještě dva druzi a poručík. Kamarádi svědčí, že byl Toník dobrý druh a věrný kamarád, nadřízení, že byl bojovník neznající bázně. A přece se jednoho bál, aby se maminka nedozvěděla v čem je zapleten a co dělá.
   President republiky udělil za osobní statečnost v boji za osvobození Československé republiky partyzánovi Antonínovi Seligerovi, příslušníkovi brigády Václavík, medaili za chrabrost im memoriam. Položil svůj mladý život, abychom my žili. Čest jeho památce!
   9.května - opět svobodni! S jakou radostí jsme vítali ruské junáky, naše osvoboditele, jak jsme jim tiskli ruce, jak jsme je objímali. A zase vzkřísíme Sokol a učiníme vše, aby rány okupací zasazené se zacelily a aby jednota zase vzkvétala. První schůze výboru od r.1941 byla stanovena na 23.května.
   Členstvo se v hojném počtu zúčastnilo 10.května? pohřbu br. Pavlisty, popraveného nacisty u zámku a 12.května ? pohřbu br.Seligera, hrdinsky padlého partyzána.(1)
( zveřejněno ve zvláštním čísle Zpravodaje – 2009 )
(1) Dle kroniky města se pohřby konaly 11. a 13.května. Třináctého potvrdila i paní M. Tarantíková, sestra Toníkovi maminky.
Autor Ing. Milan Plšek
Foto ze smiřického archivu.



Válka – Batňovice, smrt Antonína Seligera.
   Přes paní starostku Batňovic jsem dostal kontakt na pana Jiřího Hofmana. Jeho otec Buhuslav se na události pamatuje, narodil se r.1927, žijí společně v Batňovicích čp. 96. Otec pana Hofmana má staršího bratra Josefa, žijícího v Plzni, který se na události také velmi dobře pamatuje a shodou okolností přijel do Batňovic na návštěvu, je ročník 1926. Jejich nejstarší bratr Karel již nežije. Společně si udělali výlet do Smiřic, kde jsme se po předchozí domluvě sešli v sobotu 27.6.2009 v kapli, oddával jsem. Hosté si krátce prohlédli kapli a pak jsme debatovali o květnových událostech, u nich v Batňovicích, zejména v souvislosti se smrtí Ant. Seligera. Prošli jsme se parkem a sedli jsme si v restauraci Dvorana, kde jsme pokračovali v debatě o květnových událostech v Batňovicích. Zde jsem si již dělal poznámky. Pan Bohuslav Hofman s sebou přivezl fotky dvou mrtvých, pánů Turka a Kuldy ze Rtyně. Antonín Seliger
   Vyprávění se ujal zejména Josef Hofman: Od Rtyně přijížděla kolona německých vojáků asi na šesti nákladních automobilech, přičemž poslední táhl kanón. Žádné obrněné vozy tam nebyly. Nejednalo se ani o SS, ti byli v Batňovicích 5.května, byli z Úpice, kde měli posádku a kde se cvičili, měli tam i tanky. Ti ale včas zmizeli, ještě před podpisem kapitulace, poté, co během trestné výpravy zastřelili několik lidí, odplata by je neminula. Němci na náklaďácích přijeli od Odolova, přes Jestřebí hory, snažili se nejspíše dostat ke svým, do Sudet, kam to již nebylo daleko. Před nimi jel cyklista, který volal: „Schovejte se, Němci jedou“! Lidé se snažili ukrýt v domech, pan Josef se schoval pod kůlnou na zahradě čp.46.
   Proti této německé koleně vyjel náhle ze zatáčky motocykl se dvěma civilisty ozbrojenými puškami, Antonínem Seligerem a jeho druhem Vyskočilem.( dle školní kroniky ) Seliger se znal s horníky z Úpice z práce v dolech, snad je byl navštívit a někde tam sehnali i ten motocykl, na kterém pak jezdili. Na Němce narazili nejspíše nečekaně a náhodou. Ozbrojení civilisté byli pro Němce bandity, tak došlo ke střetu. Muži seskočili z motorky a zaběhli za dům č.38 p. Josefa Rosy. Pak vběhli do domu, ten uzamkli a uschovali se ve sklepě. Dům byl postaven r.1937, měl vchod vpředu i vzadu. V levé části bydlel pan Rosa. V té době bylo v domě asi 9 osob a ti dva „motoristé“. Začalo dohadování, aby ozbrojenci vyšli ven, ti nechtěli. Vojáci pak prohledávali okolí, zda ještě někdo není ozbrojen, nikoho ale nenašli. Pana Josefa vytáhli z kůlny a poslali na silnici. S několika dalšími ho postavili k domu, kde je hlídal voják s puškou, jako rukojmí.
   Asi po 10-ti minutách, za zatáčkou kam nebylo vidět, vystřelila pancéřová pěst a střílelo se i ze samopalu. Pancéřovku vystřelili Němci od domu pana Šrůtka, ta vyrazila okna domu pana Rosy, poškozeno bylo i telefonní vedení. Po střelbě prý partyzáni vyšli ven a tam je Němci zastřelili. Ke střelbě na Seligera došlo nejspíše na zadní straně domu. Žádné další padlé jsem tam neviděl, ani stopy po střelách. Někdo později pana Rosu odsuzoval, ale jak by se asi sám zachoval, kdyby v tom sklepě byl s manželkou a dvěmi dcerami ve věku cca 7a 9 let. Antonín Seliger
   Žádní jiní partyzáni tam tehdy nebyli. Motali se tam ale ještě další civilové. Velitel také nechal odpojit kanón a namířit ho na kopec na Vartě, kde zahlédl skupinu lidí. Vojáci se k tomu moc neměli, upozorňovali, že je již po válce, rozkazu ale uposlechli. Když velitel ve svém dalekohledu viděl, že si tam hrají děti, nechal zase kanón připojit za náklaďák. Rovněž telefonisty, který přijel s brašnou na kole spravovat poškozené telefonní vedení si nevšímali. Bylo vidět, že nejsou nikterak bojechtiví, spíše měli strach.
   Pak se však objevil v poručické uniformě důstojníka čsl. armády Josef Průša, přijel automobilem od Úpice s čsl. vlajkou a jal se s Němci vyjednávat. Důstojník v uniformě byl pro Němce důvěryhodným partnerem, nechali se od něho přesvědčit, aby ho následovali do Úpice, kde jim zaručil důstojné odzbrojení. Rukojmí tedy propustili. Průša patřil k obyvatelům odsunutým z pohraničí po jeho obsazení Němci, uměl perfektně německy. Josef Hofmanem ho znal z učení, ze strojírny Schreiber a Kulda ve Rtyni. Rukojmím možná zachránil život, kdo ví?
   Padlý ruský partyzán Turín, pohřbený na hřbitově v Batňovicích, byl zastřelen 5.května při přestřelce s SS. /zápis v kronice Batňovic/ Jeho jméno spolu s Seligerem a Vyskočilem je na památníčku před hasičskou zbrojnicí v Batňovicích.
   Antonín Seliger – nar. 22.1.1924, padl 9.5.1945 v Batňovicích
Zapsáno ve Smiřicích, 27.6.2009 Ing. Milan Plšek



Antonín Seliger Na stránce http://www.batnovice.cz/ jsem našel zajímavé čtení a zmíňku o Antonínu Seligerovi. ( Také s chybným jménem. )
   Ale to už přišel rok 1945 a s ním i dlouho očekávaný konec války. „V Malých Svatoňovicích odzbrojili v pátek 4. května místní občané tamní Němce a zastavili vlaky do Sudet; přitom byl německým důstojníkem zastřelen Otto Herzog, dělník z přádelny ve Svatoňovicích. V pátek a v sobotu byly odstraňovány německé firmy a nápisy. V sobotu dopoledne došla na poštu v Malých Svatoňovicích zpráva o úplné kapitulaci, byla to však zpráva mylná.
   Toho dne povstal celý národ, aby zúčtoval s nenáviděnými okupanty. Z Prahy ohlásil rozhlas výzvu k povstání a brzy na to volání o pomoc proti zuření německého vojska a k záchraně Prahy. Občané přešívali protektorátní prapory neb vytáhli čsl. vlajky s modrým klínem a radostně je vyvěšovali. Ojedinělí němečtí vojáci, kteří na svou pěst spěchali domů, byli občany odzbrojováni a od některých horkokrevnějších i biti.
   V místnostech obecního úřadu se sešli členové ilegálního národního výboru utvořeného tajně koncem dubna za předsednictví řídícího učitele Václava Lukáše. Tam se odváděly zabavené zbraně, jimiž se ozbrojili naši bývalí vojáci. Většina občanů byla na silnici a u obecního úřadu a sdělovala si došlé zprávy. Dva důstojníci přijeli s dotazem, zda je třeba někoho z Němců neb kolaborantů zajistiti; odpověď byla záporná. Odpoledne přijeli partyzáni a k nim se připojili občané s úmyslem pomoci Úpici, kde SSmani zakázali vycházení z domů a asi 4 osoby zastřelili a několik zranili. Večer došlo k přestřelce na Vartě nad Sychrovem, Němci si ale netroufali blíže přijíti.
   V Zálesí postavili občané na mostě u čp. 191 a 170 barikádu z kmenů lesních stromů, k níž večer přijelo auto s esesáky a tito hodili na občany utíkajícími do domu Josefa Kulta č. 198 asi 3 granáty. Všem se podařilo utéci a nikdo nebyl raněn. V domě byla rozbita okna a poškozena fasáda. Také v okolních domech se vysypaly okenní tabule. Překážku Němci rozbili a jeli k Malým Svatoňovicům; cestou postřelili dva občany konající hlídky na silnici. Za těchto okolností vyzval národní výbor občany, aby odstranili čsl. vlajky. Národní výbor úřadoval po celou noc a venku chodily ozbrojené hlídky. Noc a nedělní dopoledne prošly v klidu.
   V neděli 6. května přijela z Úpice dvoučlenná hlídka SS na motocyklu a střílela po každém, kdo se objevil venku a po čsl. Vlajkách, pokud ještě někde visely. Před domem Josefa Rosy č. 38 vystřelil na ně za živým plotem ukrytý partyzán Dimitrij Konstaninovič Ťurin. Němci se skryli a pálili do křoví a partyzána smrtelně zranili zásahem do břicha. Potom se vrátili pro posily, poručili starostovi, aby nechal nastoupit všechny muže; tyto pak vedli před sebou a postupovali ke Rtyni. Ve Rtyni došlo k přestřelce s tamními hlídkami, mladý hoch Nývlt byl zastřelen a 2 hoši Kulda a Turek chyceni se zbraněmi a odvezeni do Úpice, kde byli druhého dne zastřeleni. Pak kryti zástupem mužů sehnaných ve Rtyni vraceli se do Úpice; v Zálesí muže propustili.
   K večeru přijeli znovu a asi hodinu stříleli z příkopu od č. 31 na Vartu; hlídkovali v obci po celou noc a když pršelo, vzbudili v několika příbytcích občany a schovali se v krytech, v domě č. 130 v místnosti Kampeličky byl do jedné hodiny v noci ukryt plně ozbrojený oddíl SS. Z domu nesměl nikdo vycházeti, každý byl vyslýchán a prohlížen a ve Rtyni byli zastřeleni občané Hanuš a Pavlísko jen proto, že byli přistiženi na silnici.
   V pondělí 7. 5. Ve 14:41 hod. byla v Berlíně podepsána bezpodmínečná kapitulace; v úterý a ve středu táhla naší obcí od Hronova ustupující německá armáda, nepřehledné kolony aut, tanků, vozů i pěších. V Úpici byli našimi důstojníky odzbrojováni. Zastřelený ruský partyzán Ťurin byl v pondělí nákladem obce pohřben na hřbitově v Zálesí u zdi vedle batňovické brány.
   V úterý odpoledne odtáhla posádka SS z Úpice, když zvěděli, že se od Broumova blíží ruská armáda. Občané si oddechli, když po 4 dnech věznění mohli opět vyjíti z domu.
Antonín Seliger- hrob    Ve středu dopoledne projížděl obcí německý dělostřelecký pluk, na jehož čelo některý z našich ozbrojených mužů vystřelil opět u č. 38. Němci zaujali hned bojové postavení a vypálili několik ran, jimiž byli usmrceni na dvorku partyzáni Vysloužil z Prahy, zeť v pátek zastřeleného Herzoga, a Antonín Selinger ze Smiřic
   Od rány ručního granátu neb pancéřové pěsti byla rozbita okna v čp. 38. Na zákrok čsl. důstojníků přestali Němci střílet a táhli k Úpici až do večera.
   V patách za posledními Němci přijela navečer 9. května první pancéřová auta ruských vojáků přes Odolov a Rtyni. Občanů se zmocnilo nadšení, kde ještě neměli vlajky, ihned je vyvěsili a vše se hrnulo k silnici a s jásotem pozdravovalo osvoboditele. Vítání trvalo do 1 hodiny v noci a stále bylo mnoho občanů venku. Od rána 10. května (svátek Nanebevstoupení Páně) projížděly obcí další oddíly všech zbraní Rudé armády pozdravovány občanstvem, jež jim podávalo občerstvení, zvalo je do příbytků a hostilo. Po šestileté okupaci násilnickým režimem fašistických Němců oddechl si konečně český národ, a proto tak spontánně a radostně vítal ruské vojáky - hrdiny a vítěze nad nenáviděným hitlerovským fašismem.“
   „V Batňovicích bylo za okupace jen 6 Němců, z nichž 4 byli dříve Čechy. Bývalý majitel úpravny v Zálesí Josef Rudolf, který se přihlásil k Němcům, zemřel svobodný ve věku 60 let týden před osvobozením.“

Antonín Seliger


Antonín Seliger


Antonín Seliger
U příležitosti 1 výročí smrti padlého bratra Seligera delegace Sboru hasičů města Smiřic
klade věnec na hrob padlého hrdiny - bratra hasiče. 9.5.1946, foto F. Hnik



Josef Pavlista

Josef Pavlista
Josef Pavlista na nástěnce ve smiřickém Erbovním sále 8.5.2018
Kliknutím se fotografie zvětší a ukáže další oběti ze Smiřic.

Josef Pavlista
Pohřební průvod přicházející od kostela ( vpravo za stromy ) do centra města. Květen 1945.
Více fotografií z pohřbu --- je na této stránce ---

Josef Pavlista
Hřbitov v Sendražicích
Na výše zmíněné stránce je fotografie z pohřbu Josefa Pavlisty na smiřickém hřbitově.
Podle fotografie jsem na stejných místech hrob hledal, ale nenašel.
Až paní Vágnerová se mnou zajela na sendražický hřbitov a vysvětlila důvody přemístění celého hrobu na tento hřbitov

Josef Pavlista
Hrob s nápisem Rodina Pavlistova
I když hrob leží v Sendražicích, jeho podoba je prý zachována a takto vypadal i ve Smiřicích.