Mlynář - orgán spolku mlynářů českomoravských Číslo: 16 - 1940

Padesát let poctivé a vzorné práce mlynářské

K 50. výročí trvání firmy Josef Voženílek, automatické válcové mlýny Předměřice n. L.
   Padesát let je doba poměrně krátká, necelý lidský věk, ale měří-li se podle vykonané práce, zdá se mnohdy závratně dlouhá; nelze často dobře pochopit, jak hrstka lidí při dobré vůli a usilovné práci dovede za pouhého půl století vytvořit dílo, na které je jinde potřeba sta let. Nelze namnoze uvěřit, že několik členů rodiny jednoho, dvou pokolení je schopno vyvinout a uspořádat úsilí svoje a svých spolupracovníků tak, aby z něho vznikly velké trvalé hodnoty, prospívající nejen těm, kdo je vytvářeli, ale i nepřímo účastněným v obci, okresu, zemi.

   I u nás vznikly některé velké podniky z práce několika málo podnikavých, přičinlivých a poctivých jedinců, které jsou vzorem nejen uvnitř, ale i daleko za hranicemi obvodu jejich působnosti. V mlynářském oboru jsou to Voženílkovy mlýny, jež začal budovat jejich zakladatel právě před padesáti lety. Tehdy, roku 1890, jistě nikdo netušil, že mladý syn hostovického sedláka a pozdějšího mlynáře v Kuklenách, Josef Voženílek, klade základy k velkému dílu, jakých se u nás podařilo jen málo. Začal skromně, když se vrátil jedenadvacetiletý z tříleté vojenské služby ke svému otci na kuklenský mlýn Temešvár, který se tehdy zabýval mletím námezdním, krupařstvím a pecnářstvím. Práce bylo mnoho na malém mlýně pro rodiče i čtyři děti, ale přece zbyly Josefu Voženílkovi chvilky na plány do budoucnosti, živené vrozenou podnikavostí a snahou po osamostatnění, podporovanou i jeho otcem. A tak za dvě léta po návratu z vojny hledá třiadvacetiletý průbojný snaživec podnik, v němž by mohl uplatnit svou práci, své schopnosti. Volba padla na mlýn Budín v Předměřicích, který se prodával dražbou. Peněz však nestačilo a mlýn získal jiný vydražitel. Zklamání ještě více podnítilo úsilí mladého mlynáře, který si vypůjčil od hrušovských příbuzných nedostávající se částku a mlýn koupil z volné ruky od vydražitele, poskytnuv mu značný výdělek.

   To byl skrovný začátek samostatnosti, který zavazoval k obezřetné a neúnavné práci. Bylo nutno vést obchod i sedlačit, ale především počítat, aby bylo možno vyvésti mlýn z malých začátků, zrekonstruovat jej a zvelebit za několik málo let tak, že se stal známým v celém kraji. Dobrá práce se brzy vyplácela. Již první rok skončil se výdělkem 1800 zlatých, dobrá pověst Voženílkova mlýna šla krajem, mléčů přibývalo, dojížděli až z Bydžovska, Chlumecká, Nechanicka, ze vzdálenosti 30 až 40 kilometrů proto, že měli zaručeno bezvadné mletí a vždy vlídné přijetí. Na příkladě Voženílkově se osvědčilo, že solidnost při podnikání je důležitější než vložený kapitál. Předměřické podniky v nynější své podobě jsou toho nejlepším důkazem.

   Podnikatelský duch Voženílkův však po prvních úspěších neochabl. Vedle mletí námezdního zavedl mletí obchodní a svůj vzrůstající podnik stále zdokonaloval. Velmi platnou pomocnicí mu byla od roku 1895 jeho choť Františka, rozená Kučerová, která dostala věnem statky v Holohlavech a ve Skalici. Ona neobyčejnou měrou přispěla k rozvoji podniku. Neznala únavy, vstávala před sluncem, budila dům, většina tíhy vedení statků spočívala na ní. Svoje úkoly plnila stejně ráda a statečně jako její muž. Není proto divu, že společná práce takové dvojice musila mít úspěchy, které jsou patrny z toho, že již roku 1902 byl získán druhý mlýn v Předměřicích, nynější hlavní podnik. Tehdy to byly jen dřevěné boudy, pokryté lepenkou. Takový stav nově získaného mlýna byl opět podnětem ? budování. Již roku 1903, kdy se začal rozmach obchodního mletí, byl postaven moderní mlýn Na Nových s výkonností 100 g za 24 hodiny. R. 1911 byla vybudována vodní síla Na Starých o 230 HP a zřízena malá elektrárna. R. 1912 byl vybudován tak zvaný žitný mlýn o výkonu dvou vagonů žita za 24 hodiny, který však již rok na to vyhořel, a r. 1914 byla jeho výroba přenesena do budovy mlýna pšeničného, jehož výkonnost byla rozšířena na tři vagony pšenice za 24 hodiny.

   Světová válka dočasně zastavila rozvoj podniku jako všech větších mlýnů. Ale již r. 1917 Josef Voženílek znovu buduje, tentokráte hydrocentrálu na Labi o výkonu 1500 HP, aby se hospodárně využilo přebytečné vodní síly. Toto dílo bylo jeho pýchou a dobrý osud mu nedal dožiti se chvíle, v níž rozpoutané živly zničily tuto velkou stavbu. Po světové válce již za součinnosti svých synů překonával obtíže doby, které nebyly mlynářství příznivé. Přece si však Voženílkovy mlýny bezpečně uhájily prvenství ve východních Čechách, ač dva požáry si vyžádaly nového budování a zhospodárnění mlýnů. R. 1926 byl najat Střemchův mlýn Kydlinov, r. 1929 koupen Harrachův mlýn v Sadové, který slouží jen rolnickému mletí. Největším dostiučiněním však Josefu Voženilkovi patrně byla skutečnost, že překročil r. 1930 bránu smiřických mlýnů jako jejich majitel. Tyto mlýny byly největším soutěžitelem Voženílkovým a jejich původní majitel vítával snaživého průbojného mlynáře předměřického jen úsměšky. Skutečnost, že na sklonku svého života se Josef Voženílek stal majitelem smiřického podniku, nejlépe potvrdila pravdivost jeho starého hesla, které vštěpoval svým dětem:
   S poctivostí nejdál dojdeš! Peníze můžeš ztratit, celý majetek pozbyti a prací a šetrností znovu získat. Ale čest a poctivost nesmíš ztratit, ty se nedají koupit!

   V předešlých řádcích je stručně zachycena historie velké budovatelské práce Voženílků, nelze však zde dobře vylíčit poctivou průbojnost zakladatele velkých závodů, něžnou starostlivost matky nynějších majitelů a úzkou součinnost zaměstnanců se zaměstnavateli, spočívající na velké vzájemné důvěře. Tyto těžko postižitelné základy a sloupy Voženílkových podniků byly však patrny na intimní slavnosti ve slavnostně ozdobené předměřické sokolovně v neděli 8. prosince 1940, kde před obrazy zakladatele podniků a jeho choti — jichž hroby byly pietně ozdobeny a navštíveny všemi účastníky slavnosti — staří dělníci slovy neumělými, ale upřímnými vzpomínali prů kopnické práce zakladatelovy, dobroty jeho choti a nynější dobré spolupráce s dědici ne jen jména, ale i dobrých vlastností.

   V plně naplněném sále sokolovny po slavnostním sboru Věno, který zapěli zaměstnanci firmy, zahájil slavnost na památku padesátého výročí trvání firmy Josef Voženílek, automatické válcové mlýny v Předměřicích n. L., syn zakladatelův Josef Voženílek, který se zmínil o začátcích a velké práci svých rodičů a plně ocenil spolupráci zaměstnanců, z nichž šest je v podnicích zaměstnáno déle než třicet let, osm déle než dvacet let a třicetpět déle než deset let. Tito zaměstnanci stáli při podnicích v dobách dobrých i zlých, také oni mají zá sluhu o to, že podnik nešel nikdy zpět.

   Zástupce obchodní komory v Hradci Králové generální tajemník dr. Tobiáš ocenil velký význam VoženíIkových podniků pro kraj, jemuž Voženílkové byli a jsou skutečnými otci. Poděkoval za dobré dílo a zdůraznil, že na prosperitě jubilujících podniků má zájem široká veřejnost celého kraje. Starým zaměstnancům rozdal komorní diplomy za dlouhé služby. Starosta obce Předměřic p. Bartoš vděčně vzpomněl porozumění zakladatele podniků i jeho synů pro potřeby obce a její chudé obyvatelstvo. Stejně i vedoucí Národního souručenství p. Knejp uvedl, že obec roste s podnikem, celé dění v obci je zapojeno na firmu, které přál, aby při stálém vzestupu vyvážela i po dalších padesát let dobrou mouku a rozšiřovala dobré jméno podniku i dobrou pověst obce. Neobyčejně vřele se o vzájemné důvěře a součinnosti zmínili zástupci dělnictva a úřednictva pp. Dvořák a Chalupa, jakož i zástupce zaměstnanců smiřických mlýnů, které jsou právě deset let vlastnictvím rodiny Voženílkovy. Poměr Voženílků k zaměstnancům není jen přátelský, ale bratrský, loyalita je dnes stejná jako před padesáti lety. Poděkovali Josefu Voženílkovi za jubilejní dar 400.000 ? a za příděl fondu pro přestárlé zaměstnance v Předměřicích 150.000 ? a ve Smiřicích 100.000 K.

   Také zaměstnanci přinesli zaměstnavatelům své dary na památku. Josef Voženílek v projevu díků za ně připojil k starému heslu svého otce heslo nové: Od srdce k srdci! Vyjadřuje se jím snaha po další spolupráci, po stálé vzájemné důvěře, která přispěla ? vybudování podniků, jejichž jubileum není významné jen pro majitele a okruh spolupracovníků a krajanů, ale pro celé naše mlynářství a hospodářský život. Toto jubileum je také dokladem poctivé a vzorné práce pro rozvoj a povznesení mlynářství, jemuž Voženílkové věnovali neúnavně a nezištně mnoho úsilí.
F. B.

-----------------
Vložené fotografie: Voženílkovi v USA 1971, nahoře František Voženílek

---

Zaměstnanci mlýna, F. Voženílek a jeho paní s dětmi, vedle majitele sedí dlouholetý stárek mlýna Valtr.
Uprostřed s bílým límečkem sedí Anna Andrýsová *1914 z Holohlav, která majitelům hlídala děti.
Kliknutím se fotografie zvětší


Korespondenční lístek s rukopisem F. Voženílka:
Městskému úřadu ve Smiřicích napsal 30.5.1919 v úplné úctě Josef Voženílek
Text: Oznamuji následující osev na pozemcích od paní Ruz. Rollové najmutých: po 5 korcích pšenice, 14 korcích jetel, 1 korec louka.

-----------------

Dopis panu Litomiskému od p. Voženílka


Cicero 24. června 1972.
   Vážený pane Litomiský!
   Jarka Váš syn z Prahy mě píše že vám bude 80 let.
   Dovolte mě abych Vám přál šťastné 80leté narozeniny a hodně zdraví do dalších let.
   Váš syn Jarka je jediný ze všech našich zaměstnanců, který se k nám hlásí po 25 letech, kdy jsme opustili Československo. Myslím, že je to i Vaše zásluha, že jste vychoval tak hodného syna jako je Váš Jarka. Já jsem už také v pensi ale stále pracuji nyní jako šofér u starého 77 letého pána a tak čas lépe utíká.
   Žijeme společně s moji dcerou, která má 11 r. starého syna, který je k nám velice hodný, chodí do katolické školy, kterou máme naproti našemu bytu.
   Syn je ženat má 3 děti a jeho žena nám ho odcizila, skoro nás nezná. Tak vidíte jak to dnes na světě chodí. Sobectví převládá v celém světě. Tož milý pan Litomiský, ještě jednou díky za Vašeho syna Jarku je to hodný syn.
   Zdraví Vás Voženílek
Zdroj: Milan Plšek

---

  Úmrtní oznámení

  V zármutku oznamujeme všem našim přátelům, známým,exulantům a
krajanům, že na Boží zavolání odešel z našeho rodinného středu můj dobrý
manžel, drahý táta a dědeček, milý tchán, bratr a strýc, pan
František Voženílek,
bývalý spolumajitel Smiřických mlýnů
v Československu.
   Narodil se 14. srpna 1905 v Předměřicích nad Labem v Královéhradeckém
kraji a po komunistickém puči odešel s rodinou do exilu. Po těžkém životě v up-
rchlických táborech v Západním Německu vyemigroval do USA, kde nám svou
houževnatou pílí vybudoval nový domov. Do svého odchodu na odpočinek měl
živou účast na veškerém krajanském životě, byl členem Sdružení exulantů a Čs. Orla.
  Po krátkém pobytu v berwynské nemocnici Mac Neal lékaři u něho zjistili
nevyléčitelnou chorobu. Oslavil s námi v rodinném kruhu své nedávné 80.
narozeniny a v úterý 20. srpna dopoledne tiše usnul ve svém domově v Ciceru,
III. ( 2419 W. 53rd. Ave. )
  Pohřeb měl ve čtvrtek v 10 hod. dopol. z Moravečkova pohřebního ústavu v
Ciceru (adresa s tel. číslem - pozn P.), a po zádušní mši sv. v 10:30 hod. dopol. v
kostele Panny Marie Královny nebes ( 5300 W. 24th Str. ) jsme jej doprovodili na
stejnojmený hřbitov Královny nebes v Hillside.
  Děkujeme všem, kdo si na něho s námi vzpomenou v tiché modlitbě.

Marie Voženílková, manželka;
Jiří Voženílek s manželkou Mary
roz. Menšíkovou, syn;
Marie Chaloupková, dcera;
Ann, Tony, Georges a Joanna
Voženílkovi, Petr Chaloupka, vnoučata;
a ostatní příbuzní v USA, v Kanadě i v Československu                 Za kopii smutečního oznámení děkuji p. Volákovi.

---