dívky v krojích:
1. Stáňa Beránková - provdaná Kozová, 2. Danuška Joštová -Hájková, 3. Marie Slezáková, mladší ze sester, odešla do Prahy, 4. Blanka Jírková, *1926, z mlékárny, 5. Jindra Slezáková, starší sestra, 6. Eva Julišová - Těšitelová, *1929, 7. Světluše Holubcová, vdaná do Prahy, 8. holčička s podnosem ?, 9. Milada Patáková - Mrázová, *1927, 10. Vlasta Kosařová, bydleli vedle dnes Sluníčka, na rohu, otec četník, 11. Božena Trmalová, *1930, dcera četníka, 12. Maruška Bělohlávková, *1928, 13. Jitka Jírková, *1925, z mlékárny,
zadní řada:
1. pošťák Kubásek, 2. pošťák Rieger, bydlel u Kubešů, „žebravý student“, 3. četník Kosař, 4. četník Novotný, 5. četník Šíma, 6. četník Trmal, 7. četník Němec, 8. hlava za Patákovou v čepici ?, 9. dívčí hlava u okna ?, 10. nos s čepicí ?, 11. klobouk před Kosařovou ?, 12. hlava v baretu ?, 13. četník Městecký (byl zavřený v 50. letech se Sezimou, Bačou,), 14. pí. Bělohlávková, 15. Šimek, vrátný u Malburgů, ochotník, měl dceru Stáňu, 16. četník Hvězda
sestavil Milan Plšek 2010-12-12

1. Stanislava Beránková - Kozová, 2. Marie Slezáková- mladší sestra, 3. Blanka Jírková z mlékárny, po válce odešli do Pardubic, 4. Dáša Joštová - Hájková, učitelka, 5. Maruška Bělohlávková, *1928, bydleli v biografu č.94, pak v Liberci, 6. Jindra Slezáková -Špinková, baťovna - prodej obuvi, bydlí ve Chvaleticích, 7. Eva Julišová -Těšitelová, pak Šternberk 8. Libuše Kopecká - nejstarší, bydlí v HK, otec nádražák, 9. holčička ?, 10. Zdena Sehnoutková - Merglová, 11. Světluše Holubcová, 12. Milada Patáková - Mrázová, *1927, Žižkova ul., otec voják, 13. Lída Lášková - Kováčová, 14. malá holčička, 15. paní z Vlkova, dnes Bouzová, 16. Jitka Jírková, z mlékárny, sestra Blanky č.3., 17. Vlasta Kosařová, roh vedle Sluníčka, otec četník
zadní řada:
1. ?, 2. ?, , klobouk u okna p Vágner, mezi 2-3, 3. ? Rybín, nádražák, z Černožic, pak v Lochenicích, 4. Ceral, úředník u Voženílků, ochotník, 5. Šimek, vrátný u Malburgů, dcera v HK, bydlel v Malburg. uličce, ochotník, 6. Rieger pošťák, bydlel u Kubešů, čepice před oknem, 7. ? Šaroun, bydlel dnes V.Suchánek, spíše ne, 8. Šlitr- nádražák, lampář, 9. Šaroun pošťák, 10. ? zaměstnanec MěÚ nebo záložny, 11. Hvězda, četník, 12. Dědeček, četník , 13. Šíma četník, obecňák, 14. Trmal, četník, - sestavil Milan Plšek, 2010-12-12

Starosta pan Josef Čeněk vítá první předvoj Rudé armády.
Zleva:- vedle Čeňka smiřický strážník Polák Fr. , - hlava ve skautské čepici - Ladislav Šubrt, poznal se, - hlava v klobouku: Pleštil, řed. lihovaru, ( Pleštilovi chodili hrát tenis, syn měl za ženu Lefnarovou, cikorkárna, později pila ), -sovětští vojáci

zleva: 1. Eva Julišová-Těšitelová *1929, + cca 2008, Sm 11, 2. Jitka Jírková *1925, mlékárna Rašínova 191, od 2.7.1940 Smiřice,
od 4.8.1945 Pardubice, 3. Jan Černý *1888, ředitel školy, předseda předseda Revolučního národního výboru ve Smiřicích, 4. sovětský důstojník, 5. Kutil Josef *1893, otec Karla, rozvoz uhlí, 6. Brettschneider Rudolf *1892, policejní prap.v.v., ruský legionář, 7. Burešová Hana, provdaná Syrová, dřevař a uhlíř, sestra J. Bureše stavaře, 8. Schücner, hostinský z Lednice, kuželkář, 9. sovětský důstojník, 10. Holubcová Světluše, bydleli Ohrady, pak J.Černý, 11. za ní s brýlemi ?, 12. Suchánek Václav *1909, úředník u Malburgů, 13. vykukuje hlava, snad dívčí ?, 14. sovětský důstojník, 15. Koza Václav, Ohrady, děda Jardy, bratr puškaře Kozy Fr., 16. Julišová Bohuše-Dorotíková *1925, krámek na Palackého ul. č.13, 17. za ní policajt Dušek, 18. Horák Vladislav, 19. sovětský důstojník, 20. ? čepice s kšiltem, voják čsl. armády, 21. Pacák Jan, vysloužilý učitel, učil ve Velichovkách, psal kroniku Sokola, 22. Čeněk Josef *1894, starosta, 23. Hlavatý Josef, bydlel nad holičem Čertnerem
sestavil Milan Plšek 2011-07-22

1. důstojník Rudé armády, 2. Marta Řízková-Škodová, *1929, manžel Julek zpěvák, tančila v souboru písní a tanců, 3. klobouk s brýlemi ?, 4. Suchánek Václav, *1909, 5. Pecina Josef, farář, 6. Jarča Nováková - Mařanová, sestra Karla Nováka z Jiráskovi ul., 7. důstojník RA, 8. část hlavy ?, 9. Koza Václav, bratr František byl puškař, 10. část hlavy ?, 11. Bohuše Julišová - Dorotíková, *1925, 12. čepice s kšiltem, policajt Dušek - ochotník, 13. vykukuje obličej ? 14. důstojník RA 15. klobouk vzadu, Vladislav Horák *1899, otec pí.Skořepové a Wágnerové, 16. nos mezi čepicemi ?, 17. čepice s kšiltem ? 18. Čeněk Josef, *1894, starosta města, Němci ho ale nepotvrdili, legionář, 19. Hlavatý Josef, činovník fotbalu a kuželek, 20. důstojník RA, 21. Vír, bydlel v domku u čsl. sboru, jeho žena č.25, 22. Adolf Novák, otec Karla, *1896, 23. část obličeje ? 24. Vácha Karel, Šternberk, 25. Vírová, z pily u Lefnarů, malý domek proti sboru, 26. důstojník RA, 27. Anna Váchová -slečna, dělala za války u Junkersů ve Dvoře Králové, měla sestru Marii, 28. Volt Václav, *1909, 29. četník Městecký
sestavil Milan Plšek, 2010-12-12

Zleva stojí:
1. Stanislava Beránková - provdaná Kozová, *1930, 2. pí.Trmalová, žena Fr. Trmala, 3. Lída Lášková - Kováčová, *1938, 4. ruský voják, 5. Eva Julišová - Těšitelová, *1929, 6. Danuška Joštová - Hájková, *1932, 7. voják Rudé armády, 8. Jitka Jírková, z mlékárny, *1925, 9. voják RA
sestavil Milan Plšek 2011-07-22

   Před příjezdem Rusů už byl ustanoven Revoluční národní výbor, který převzal řízení města od správní komise. Ve všech smiřických závodech byly ustaveny revoluční závodní rady, které přispěly k očistě závodů od kolaborantů. Ve městě byl zabaven majetek Němců, zrádců a kolaborantů a 13 těchto osob bylo přikázáno k práci pod dohledem
   Zdroj: Dějiny města Smiřice.

   V Černožickém zpravodaji 2 / 2004 vzpomíná MUDr. Jan Hynek:
   Vojáci hodně pili a v opilosti byli občas nebezpeční. Dokonce u Smiřic nějakého civilistu zabili. Okamžitě prý šel jeden voják před vojenský soud a byl zastřelen.

Vlevo: sovětský důstojník a vyparáděný důstojník Čsl armády František Voženílek. Majitel či lépe provozovatel mlýna. Před komunisty musel on s rodinou i jeho bratr Josef s rodinou utéci do zahraničí. Bratr Jan, který měl statek v Jeřicích zde zůstal a byl dlouho vězněn. František zemřel buď v USA, nebo Kanadě, Josef v Německu, Jan ( asi v r. 1990 ) v Praze

Zápis v pamětní knize města Smiřic 11. května 1945.

   Srdečně prožíváme radost čechoslovanského národa v den jeho osvobození od německo-fašistických okupantů. Této radosti osobně jsem si povšiml při svém setkání, jak jej organisoval československý národ a zvláště obyvateléměsta Smiřic našim vojákům, poddůstojníkům a důstojníkům. To byl spontánní projev vítězství svobodymilovného národa nad mocí krvavého fašismu, vroucí lásky československého národa k svému osvoboditeli, dělnicko-rolnické Rudé armádě, přátelskému národu - Svazu Sovětských Socialistických Republik, jejímu vůdci maršálu Stalinovi.

   Přejeme celému československému národu brzké očištění od zbytků fašismu, ustanovení demokratického pořádku, aby se stal svobodným, silným i nezávislým státem.

    Přeji dobré zdraví presidentu československé republiky doktoru Ed. Benešovi.

Generálmajor Govorov
Podplukovník Gazev
Plukovník Djudu
Plukovník Astefeb
Major Zednický
Major Tjutjunikov
Starší leitnant Latšekov
Hrdinové sovětského svazu: Širikov, Krasnov, Bočarov

Jan Pácal z Hradce Králové mi napsal:
  Díval jsem se na fotografie ruských vojáků osvobozující Smiřice, kde je uvedeno jméno generála Govorova. Musím upozornit že generál uvedený na vašich stránkách není pravděpodobně totožný s tím který byl v roce 1945 ve Smiřicích. Podle mých údajů by se mělo jednat o velitele 120. střelecké divize / 117. střeleckého sboru / 21. armády / 1. ukrajinského frontu generálmajora Ivana Pavloviče Govorova.
  Pro zajímavost ještě uvádím že nedalekou Jaroměř měly osvobodit jednotky 13. střelecké divize (generálmajor Sergej Nikolajevič Alexandrov) /43. střeleckého sboru / 59. armády, Hradec Králové pak 314. střelecká divize ( plukovník Petr Filimonovič Jefimenko ) ze stejného sboru.

Pro zajímavost: ;Leonid Alexandrovič Govorov
   Leonid Govorov se narodil 22.2.1887 ve vesnici Burtyki ve Vjatské gubermii. Vystudoval reálné gymnázium. Za revoluce bojoval jako dělostřelecký důstojník, rok na straně bělogvardějců v tzv. Sibiřské armádě, ale potom přeběhl k Rudé armádě. Po revoluci se věnoval studiu a v roce 1937 se účastnil sovětsko - finské války již jako brigádní velitel dělostřelectva. V roce 1941 se zůčastnil jako velitel dělostřelectva úspešné bitvy pod Moskvou, za což získal Stalinovu důvěru. Byl velitelem 120. dělostřelecké gardové divize, jež byla součástí 43. střeleckého sboru generála Andrejeva zapojená ve svazku 59. armády generála Korovnikova a 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva. Aby mohl získat v roce 1944 hodnost maršála SSSR, vstoupil v roce 1942(!) do KSSS. Jeho stálý výstup v kariéře přerušila v roce 1955 náhlá smrt v Moskvě.

1939 – 1940 velitel dělostřelectva 7. armády ve Finsku
1940 zástupce inspektora dělostřelectva
1941 velitel Dzeržinského dělostřelecké akademie
1941 velitel dělostřelectva Západního okruhu
1941 velitel Záložního dělostřeleckého frontu
1941 – 1942 velící důstojník 5. armády
1942 velící důstojník 21. armády
1942 velitel Leningradské skupiny vojsk
1942 – 1945 velitel Leningradského frontu
1945 velitel 2. Baltského frontu
1945 velitel Leningradského vojenského okruhu
1945 generální inspektor pozemních sil
1948 – 1955 vrchní velitel sil protiuvzdušné obrany
1948 náměstek ministra obrany SSSR




Obrázky:
Dobový propagandistický plakát.
Socha maršála Govorova v Petrohradě
Nositeli Řádu vítězství bylo pouze 17 osob, 12 z nich ze Sovětského svazu (tři z nich dvojnásobní nositelé) a 5 cizinců. Govorovovi byl řád udělen 31. května 1945.
Řád vítězství - nejvyšší sovětský vojenský řád. Řád je vyroben z platiny (47 gramů), stříbra (19 gramů) a zlata (2 gramy) a vyzdoben je brilianty (16 karátů) a rubíny (25 karátů).