Smiřice - Lefnarova rodina a jejich firma

Zpět na hlavní stránku

   Děd nynějšího majitele pily Jiřího Lefnara – Josef Lefnar měl ve Smiřicích obchod smíšeným zbožím ve vlastním domku čp. 27 ( nyní patří Hemelíkovi ). Obchod ten založil v r. 1867.
   Syn tohoto obchodníka vypomáhal v tomto obchodě ještě po nějaký čas, ale později koupil dům čp. 99 od jistého Hermana. Na tomto domě byla též zapsána koncese hostinská. Zpočátku provozoval pouze obchod a zabýval se též nákupem ječmene pro pivovar, později otevřel též hostinec, při němž zřídil sál, kde se konaly taneční zábavy, divadla ochotnická ( bratr jeho Jan byl prý dobrým ochotníkem ) a také kočující divadelní společnosti mívaly zde svoji „štaci“. O pohřbu spisovatele Dr. A. Jedličky v r. 1883 a při odhalení obelisku Jedličkova v r. 1884 byla prý „hospoda nabita“. Nebyloť ve Smiřicích v té době hotelů a též ne mnoho větších hostinců.

   V r. 1888 rozhodl se postaviti Josef Lefnar ( syn ) sušárnu čekanky.
   Zrušil zahradu při hostinci i kuželník ( zahrada byla pěkná, bylo v ní kvítí a krsky v gordonech pěstěné, a stinná, takže v ní hosté rádi besedovali ) a na jaře r. 1889 chodil od obce k obci poučovati rolníky o výhodném pěstování neznámé zde dosud čekanky, jež by mohla poskytnouti dobrého výtěžku. Prvého úspěchu dosáhl v obci Újezdě, kde několik rolníků zavázalo se osíti aspoň malé plochy čekankou. Semeno objednal z Magdeburku ( v Německu se již čekanka pěstovala ve značném rozsahu a semeno magdeburské – zejména značka „Magdeburský špičák“ dodnes je vedoucí ) dodal je rolníkům v obcích, kde docílil ujednání a pokusném pěstění.

   V r. 1889 postavil 1 oddělení sušárny s 2 sušícími drátěnými plochami ( tzv. liskami ), pod nimiž byly pece k vytápění koksem. Na podzim, když rolníci svezli prvou úrodu ( ze všech obcí asi 20 vagonů syrových kořenů ) dal zříditi asi 15 lavic, opatřených na konci dvojitými noži. U každé lavice pracovaly 2 ženy, jež ručně řezaly jednotlivé kořeny čekanky na koláčky, které padaly do košů. Rozřezané se vynášely na sušící plochy ( lisky ) a zde horkým vzduchem, proudícím od pecí přirozeným tahem do dřevěných komínů ( parníků ), se sušily.
   Tato sušárna byla jednou z prvních sušáren čekanky v Čechách.

   Rolníkům se pěstování čekanky v dobré půdě dařilo, výnos byl uspokojivý, takže v příštím a dalších letech se pěstování její rychle rozšířilo.
   Druhým rokem pořídil majitel sušárny žentour a malou řezačku z Německa a tak odpadla drahá a zdlouhavá práce ruční. V dalších letech rozšiřoval jak budovy, tak i strojové zařízení, takže asi v r. 1900 byla sušárna vybavena 6 odděleními o 12 komorách, 42 pecích, parním kotlem a strojem, výtahy, transportery a plavištěm a zpracovalo se denně asi 10 vagonů syrových kořenů.
   V r. 1894 koupil pozemek v Pardubicích vedle Prokopovy továrny na mlýnské stroje a také zde zařídil sušárnu čekanky, v r. 1905 koupil sušárnu n ovoce v Ostroměři u nádraží, kterou přestavěl rovněž na sušárnu čekanky a řepy a asi v r. 1907 koupil vyhořelou sušárnu v Račicích n. Trotinou, kterou zařídil na sušení čekanky a řepy.
   Asi v r. 1895 zrušil hostinec, v r. 1901 / 02 přestavěl přízemní dům čp. 99 na obchodní dům a zařídil v jedné polovině obchod a v druhé vinárnu ( návštěvníci hlavně z řad úřednických pojmenovali vinárnu „redakcí“ ). Obchod byl provozován i ve velkém, obchodníci z okolních obcí jezdili nakupovat vždy na týden nebo na 14 dní. V r. 1905 přestavěl pro syna Oldřicha domek čp. 26 na jednopatrový dům ( nyní majetek p. Weidnera ).
   Po smrti majitele Josefa Lefnara v. r. 1909 zřídila vdova Aloisie Lefnarová obchod železářský ( vedle dosavadního koloniálního ) a v r. 1911, když se sušení čekanky zmocnila agrární družstva, byla přeměněna část sušárny na výrobu kávových náhražek ( nyní zvané kávoviny ). Byloť v letech 1900 – 1910 postaveno v okolí asi 10 rolnických sušáren, čímž se osevní plocha pro závod tento podstatně zmenšila. v r. 1917 ( za světové války ), kdy narukovali příručí i učňové na vojnu, byl obchod fy Lefnar uzavřen a již neotevřen.
   V r. 1928 byla pak zřízena na místě dosavadního závodu parní pila.
Zdroj: Smiřická kronika - snad v roce 1932. ( obrázek z aukce )

Zleva stojí Josef Lefnar *11.12.1856 / 14.2.1909, JIří Lefnar *19.4.1890 / 31.5.1946, Zdena Lefnarová vdaná Freiberková * 28.11.1887 / 5.4.1972, Václav Janoušek bratr Františky, Aloisie Lefnarová *1858 / 1929, babička Anežka Janoušková, teta Ulrichová, Františka Lefnarová rozená Janoušková, Oldřich Lefnar * 4.4.1880 / 25.7.1958. Popisovala dcera Oldřicha Lefnara paní Miloslava Formánková v Butovsi 1984. Fotografii mi poslal M. Sládek. Fotil J.Junek, atelier Smiřice.


   Pan Martin Sládek potomek Oldřicha Lefnara mi popsal historii rodiny, ve vztahu k Oldřichu Lefnarovi, takto:

   Václav Lefnar a Veronika Bejrová ( oba z Havlovic ), měli syna Josefa *1832 / 1889, zakladatele podnikatelské dynastie ve Smiřicích. Josef se oženil s Františkou Andrejskovou *1831 / 1908 z Holohlav 49. S manželkou vychovali syna Josefa Lefnara II *1856 / 1909 ( nar. Habřina 25 ).
   Josef Lefnar II byl 2x ženatý. Syn Oldřich ( můj pradědeček ) se narodil v manželství s Antonií Ježkovou z Nového Plesu 6 *1856 / ????. Nevlastní sourozenci Oldřicha - Jiří, Josef a Zdena, byli s druhého manželství s Aloisií Lefnarovou.
   Oldřich Lefnar *1880 / 1958, prvorozený syn Josefa Lefnara II, se po smrti otce staral o dědičný majetek – „Sušírna na čekanku ve Smiřicích, Pardubicích a Ostroměři“. V r. 1910 odkoupil za 150 tisíc čs. korun filiálku v Ostroměři, kde založil firmu „Lefnarova cikorka“ se lvem ve znaku. Sušírna byla spojena s výrobou kávových náhražek jejíž hlavní součástí byla čekanka. Kromě cikorky Milka a žitné kávy se tu vyráběla i mentolová francovka Mikádo. Podnikání zpočátku fungovalo velmi dobře, ale díky celkové hospodářské situaci a nástupu 2. sv. války bylo podnikání ukončeno.
   Oldřich se oženil v r. 1910 s Františkou Janouškovou *1888 / 1967, se kterou žil v Ostroměři a později se odstěhoval s celou rodinou do villy Anežka v Butovsi u Jičína. Jméno Anežka je po matce mé prababičky Anežky Janouškové. Oldřich měl s Františkou 4 děti. První syn Jiří zemřel ještě jako batole. Dcera Věra *1912, zemřela ve věku 89 let, neměla žádné potomky. Právě tak syn Jiří *1919, který zemřel ve věku 64 let. Dcera Miroslava *1917, provdaná Formánková (moje babička) zemřela 7.11. 2005 ve věku 88 let. Oldřich Lefnar zemřel 25.7.1958 a je pochován se svými dětmi v rodinné hrobce Janouškových v Popovicích u Jičína.

   Úmyslně je článek napsaný ve vztahu k Oldřichu Lefnarovi. Vše co je uvedeno mám ověřeno, vycházím z dokumentů, které po sobě Oldřich Lefnar zanechal. Pokud by mi někdo mohl podat další informace k rodu Lefnarů či Andrejsků kontaktujte mne prosím na martin.sladek.hk/zavináč/seznam.cz
Děkuji Martin Sládek
   V Hradci Králové 11.4.2006

Obrázky výrobků ostroměřské firmy Oldřicha Lefnara   --- jsou zde. ---    Vpravo je ukázka.

  Značný vzestup prodělalo podnikání české rodiny Lefnarových. Původně byl majetkem této rodiny obchod smíšeným zbožím a později hostinec. V r. 1881 ( na lístku dole je ale rok 1867 ) zřídili jako jedni z prvních ve východních Čechách sušárnu čekanky, která jí ročně zpracovala na 20 vagónů. Roku 1911 zavedl Lefnar výrobu kávovin, od níž však pro velkou konkurenci upustil a od r. 1928, kdy zřídil parní pilu, věnoval se podnikání v tomto oboru.
  Na popud smiřického občana Josefa Lefnara schází se 12. června 1898 v hotelu Andrejsek ustavující valná hromada a je ustavena TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL i u nás ve Smiřicích. Přítomných 56 mužů zvolilo 1. starostu jednoty Josefa Lefnara, který tuto funkci zastával až do roku 1909, jeho syn Jiří Lefnar byl starosta jednoty v létech 1918 - 1923.

Vpravo: zvětšená část lístku zobrazeného až dole.

s textem:
V celé republice vaří se káva se Smiřickou cikorkou a žitnou kávou !
Tisk Holeček a Moučka, Hradec Králové
Text vlevo výrobek ,,Irča", na válečku vpravo je text:
Pravá Smiřická Přísada ku kávě, Smiřice továrna na kávové náhražky Josef Lenar ( chybí F !! ).