Děd nynějšího majitele pily Jiřího Lefnara – Josef Lefnar měl ve Smiřicích obchod smíšeným zbožím ve vlastním domku čp. 27 (nyní patří Hemelíkovi). Obchod ten založil v r. 1867.
   Syn tohoto obchodníka vypomáhal v tomto obchodě ještě po nějaký čas, ale později koupil dům čp. 99 od jistého Hermana. Na tomto domě byla též zapsána koncese hostinská. Zpočátku provozoval pouze obchod a zabýval se též nákupem ječmene pro pivovar, později otevřel též hostinec, při němž zřídil sál, kde se konaly taneční zábavy, divadla ochotnická (bratr jeho Jan byl prý dobrým ochotníkem) a také kočující divadelní společnosti mívaly zde svoji „štaci“. O pohřbu spisovatele Dr. A. Jedličky v r. 1883 a při odhalení obelisku Jedličkova v r. 1884 byla prý „hospoda nabita“. Nebyloť ve Smiřicích v té době hotelů a též ne mnoho větších hostinců.

   V r. 1888 rozhodl se postaviti Josef Lefnar (syn) sušárnu čekanky.
   Zrušil zahradu při hostinci i kuželník (zahrada byla pěkná, bylo v ní kvítí a krsky v gordonech pěstěné, a stinná, takže v ní hosté rádi besedovali) a na jaře r. 1889 chodil od obce k obci poučovati rolníky o výhodném pěstování neznámé zde dosud čekanky, jež by mohla poskytnouti dobrého výtěžku. Prvého úspěchu dosáhl v obci Újezdě, kde několik rolníků zavázalo se osíti aspoň malé plochy čekankou. Semeno objednal z Magdeburku ( v Německu se již čekanka pěstovala ve značném rozsahu a semeno magdeburské – zejména značka „Magdeburský špičák“ dodnes je vedoucí ) dodal je rolníkům v obcích, kde docílil ujednání a pokusném pěstění.

   V r. 1889 postavil 1 oddělení sušárny s 2 sušícími drátěnými plochami ( tzv. liskami ), pod nimiž byly pece k vytápění koksem. Na podzim, když rolníci svezli prvou úrodu ( ze všech obcí asi 20 vagónů syrových kořenů ) dal zříditi asi 15 lavic, opatřených na konci dvojitými noži. U každé lavice pracovaly 2 ženy, jež ručně řezaly jednotlivé kořeny čekanky na koláčky, které padaly do košů. Rozřezané se vynášely na sušící plochy (lisky) a zde horkým vzduchem, proudícím od pecí přirozeným tahem do dřevěných komínů ( parníků ), se sušily.
   Tato sušárna byla jednou z prvních sušáren čekanky v Čechách.

   Rolníkům se pěstování čekanky v dobré půdě dařilo, výnos byl uspokojivý, takže v příštím a dalších letech se pěstování její rychle rozšířilo.
   Druhým rokem pořídil majitel sušárny žentour a malou řezačku z Německa a tak odpadla drahá a zdlouhavá práce ruční. V dalších letech rozšiřoval jak budovy, tak i strojové zařízení, takže asi v r. 1900 byla sušárna vybavena 6 odděleními o 12 komorách, 42 pecích, parním kotlem a strojem, výtahy, transportéry a plavištěm a zpracovalo se denně asi 10 vagónů syrových kořenů.
   V r. 1894 koupil pozemek v Pardubicích vedle Prokopovy továrny na mlýnské stroje a také zde zařídil sušárnu čekanky, v r. 1905 koupil sušárnu n ovoce v Ostroměři u nádraží, kterou přestavěl rovněž na sušárnu čekanky a řepy a asi v r. 1907 koupil vyhořelou sušárnu v Račicích n. Trotinou, kterou zařídil na sušení čekanky a řepy.
   Asi v r. 1895 zrušil hostinec, v r. 1901 / 02 přestavěl přízemní dům čp. 99 na obchodní dům a zařídil v jedné polovině obchod a v druhé vinárnu (návštěvníci hlavně z řad úřednických pojmenovali vinárnu „redakcí“). Obchod byl provozován i ve velkém, obchodníci z okolních obcí jezdili nakupovat vždy na týden nebo na 14 dní. V r. 1905 přestavěl pro syna Oldřicha domek čp. 26 na jednopatrový dům (nyní majetek p. Weidnera).
   Po smrti majitele Josefa Lefnara v. r. 1909 zřídila vdova Aloisie Lefnarová obchod železářský (vedle dosavadního koloniálního) a v r. 1911, když se sušení čekanky zmocnila agrární družstva, byla přeměněna část sušárny na výrobu kávových náhražek (nyní zvané kávoviny). Byloť v letech 1900 – 1910 postaveno v okolí asi 10 rolnických sušáren, čímž se osevní plocha pro závod tento podstatně zmenšila. v r. 1917 ( za světové války ), kdy narukovali příručí i učňové na vojnu, byl obchod fy Lefnar uzavřen a již neotevřen.
   V r. 1928 byla pak zřízena na místě dosavadního závodu parní pila.
Zdroj: Smiřická kronika - snad v roce 1932.

---

Protokol sepsaný dne 12. července 1888 za povolení stavby sušárny na čekanku a ovoce.
   Stavitelský znalec pan františek Hellman, inžinýr v Jaroměři.:
   Budova sušárny na čekanku jest 16.65 m dl. 7.70 šíř. a vys. až po pozednici 8.50 m, krytina střechy jest tašková. Zdě hlavní jsou cihelné a 0.63 m sil., v hoření části však 0.48 sil.; schodiště, jehož stupně jsou kamené, odděleno jest zdí 0.48 sil. Budova sama nalézá se v zahradě na zdi při labské struze osamocena a měří nejkratší vzdálenost nejbližšímu stavení obydelnímu ca 100 m.
   Stavba provádí se za mého dohledu.
   Mezující sousedé pp. František Čeřovský, Eduard Veselovský a p. Šimon Klein, dali své vyjádření do protokolu při komisionálním šetření dne 8. května 1888 odbývaném a zbývá tudíž ještě vyjádření p. Václava Svatoše a Bedřicha Bartoška.

Z povolení k stavbě ze dne 31. července 1888:
   … žádných námitek proti zařízení tohoto závodu potud, pokud návrh ohledně topení nepřejinačíte tak, aby topení toliko žárem se dělo a aby z ohně vycházející plýny železnými rourami aneb jiným způsobem komínem odváděny byly.

----------------------


Plán na rozšíření sušárny na čekanku pro p. Jos. Lefnara č. 99. ve Smiřicích
rýsoval J. Andrejsek dne 28/5 1892.
Komisní předložení ve Smiřicích 13/6 1812.


Nahoře Půdorys půdy, uprostřed Půdorys II. humna, dole Půdorys I. humna. Lísky
Rýsoval J. Andrejsek dne 28/5 1892.


----------------------

Panu Josefu Lefnarovi v Smiřicích čp. 99
   K vyřízení žádosti z 22/4 a 20/8 1891 a vzhledem k výsledkům místního šetření komisinelního z 4/5 1891 povoluje se ve smyslu §.32 sušárnu a řípu(?) v domě čp. 99 ve Smiřicích umístěnou …. rozšířiti:
   1.) prodloužením budovy ve směru podélném a tím získáním 10 nových topenišť ku stávajícím již 8 jakož i;
   2.) ve zvláštním přístavku umístiti parní motor a strojní zařízení na transmisse, pod následujícími
podmínkami:
   1.) zamýšlené použití stávajícího komínu v staré části sušírny ku odvádění kouře z topeniště parního motoru jest s tou podmínkou přípustno, když světlý průřez tohoto komínu obnášeti bude nejméně 45/45 cm. a když hoření vyustění jeho bude nejméně 1m. převýšovati hřeben střechy.
   2.) Vzhledem k zamýšlenému použití komínu v předstojném odstavci 1) poznamenaného postaven budiž (co nezbytně nutný) komín nový pro odvádění kouře z topenišť sušíren … a bude mít ve velikosti 70/70 cm.
   6.) Jelikož parní kotel stojatý, dle udání má průměr pouze 0.86 m. tak jest postavení takového „malého kotle“ v základě ustanovení §.89 stav. ř. v dílně co „strojovně“ nazvané, přípustno, předpokládaje, že dovolené napnutí páry v kotli nebude převyšovati tlak 6 atmosfér. ...
   8) Vytahováku smí se toliko pro zboží a nikoliv též pro dělníky používat.
   9) Ohledně používání vody z mlýnské strouhy ku praní rozřezané čekanky, pak čištění a zpět oddělení vody platí ustanovení tatáž, jako byla v tom ohledu jíž dle protokolu ze dne 8.5.1888 pro závod starý předepsána. Voda, odpady hlíny znečištěná musí totiž před vrácením do mlýnské strouhy být přečištěná; za tím účelem musí býti zřízena kalová (usazovací) jáma 3 m. dlouhá, 1 1/2m . široká a 1 1/2m. hluboká tvrdě pálenými cihlami na cement vyzděná a v prostřed příčkou opatřená aby střídavě působila, když z jedné polovice znečištěná voda stéká, aby z druhé usazený kal mohl být vybírán. ...
C.k. okresní hejtmanství ve Dvoře Králové dne 22. září 1891.
   (povolení od obecního úřadu ve Smiřicích přišlo 25. září 1891)

----------------------

Panu Josefu Lefnarovi. majiteli sušírny na čekanku ve Smiřicích.
   Vyhovuje žádosti Vaší ze dne 11/6 1900 uděluji Vám na základě výsledku místního šetření konaného dne 21/7 1900 … povolení, byste směl dle předložených sem plánů za dole uvedených podmínek rozšířiti svou sušírnu na čekanku čp. 99 ve Smiřicích o 1 oddělení se 4 pecemi.
   1) Stavba zamýšleného rozšíření budiž provedená dle předložených plánů úředně oprávněným živnostníkem a to s tou změnou, že délka projektované přístavby obnášeti bude pouze 7.6 m. a to od zevnější hrany čelní zdi až ku zevnější hraně čelní zdi stávajícího závodu.
   2) Veškeré konstrukce dřevěné při střeše a podlahy budtež tak voleny, aby jich síla odpovídala 600 násobné jistotě při nahodilém zatížení. …
   3) Veškerá okna budtež tak zařízena, aby je lze zvenčí vyklápěti a to pohodlně přístrojem zvenčí lehce ovladatelným.
   4) K zamezení vnikání spalných koksových plynů z topeniště pod lísky v době, kdyby dělnictvo na lísky vstoupiti a zde pracovati museli, nechť se provede takové opatření, aby každé topeniště zásuvkou opatřeno bylo, která by přístup plynů z topeniště pod lísky úplně těsně uzavírala.
   5) Dříve než dělnictvo do prostoru lísek za účelem obracení sušící se čekanky vstoupí, musí se uzavřením šoupátek ve všech topeništích unikání plynů pod lísky zameziti; na to otevrou se z venku současně veškerá k tomu upravená okna, jakož i dvéře, načež po uplynutí 15 minut ve kterém čase místnosti tyto byly dostatečně vyvětrány, smí teprve dělníci do místnosti těch vyjíti.
   Opatření toto budiž vyvěšeno v pracovních místnostech vyhlášeno.
   6) Podlaha půdního prostoru, prkenní stěny parníků, jakož i uzavírky otvorů, kterými se spouští čekanka na první lísky, musí být tak utěsněny, aby plyny nemohly sparami do prostoru půdního unikati. ....
C.k. okresní hejtmanství Dvůr Králové dne 26/7 1900

----------------------

Modrý plán rýsoval J. Andrejsek:
Situační nákres od továrny pana Jos. Lefnara ve Smiřicích.
Komisi dne 21. července 1900 předloženo.
Texty zleva dolů:
Pan Š. Klein a synové. Role č., Náhon mlýnský, Přístavba, Řezárna, Kotelna, Zahrada č. 98, Továrna, Zahrada č. 100, Skladiště, Maštale, p. Anton. Bartošková, Chlév, p. Marie Veselovská, Skladiště, Dům č. 98., Dům č. 99., Dům č. 100.

----------------------


Nákres na přístavbu továrny na čekanku p. Josefa Lefnara ve Smiřicích,
rýsoval Josef Andrejsek v ůnoru 1903.


Nákres na přístavbu kotelny a strojovny v továrně na sušení čekanky pana Josefa Lefnara ve Smiřicích. - první část


Pohled.


Půdorys, texty zleva: Kovárna, parní kotelna, Kotelna, Strojovna I., Parní stroj, Strojovna II., Výtah, Vodní čerpadlo, Řezačka I. a II., Pračka, Centrifugální čerpadla I. a II., Šikmý ptansporter, Odpadní stoka.
Plán rýsoval J. Andrejsek v říjnu 1904.

  Značný vzestup prodělalo podnikání české rodiny Lefnarových. Původně byl majetkem této rodiny obchod smíšeným zbožím a později hostinec. V r. 1881 (na lístku dole je ale rok 1867) zřídili jako jedni z prvních ve východních Čechách sušárnu čekanky, která jí ročně zpracovala na 20 vagónů. Roku 1911 zavedl Lefnar výrobu kávovin, od níž však pro velkou konkurenci upustil a od r. 1928, kdy zřídil parní pilu, věnoval se podnikání v tomto oboru.
  Na popud smiřického občana Josefa Lefnara schází se 12. června 1898 v hotelu Andrejsek ustavující valná hromada a je ustavena TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL i u nás ve Smiřicích. Přítomných 56 mužů zvolilo 1. starostu jednoty Josefa Lefnara, který tuto funkci zastával až do roku 1909, jeho syn Jiří Lefnar byl starosta jednoty v létech 1918 - 1923.

Vpravo: zvětšená část reklamního lístku.