Nahoře na obrázku je reklama asi z roku 1910, vzadu je napsáno: Gegründet 1755 -- Luiquer - Spezialitäten -- značky Végétal, Crâme Cordial, Curacao triple sec. blanc, Cherry Brandy, Liqueur des Péres de Carmes, Getreide - Kümmel, Bienóvka, Kontuszowka polská

-----------------------------

Časopis Ratibor 20.12.1913:    Smiřice n. L. Ve skladišti lihu firemní Ed. Ad. Malburg a syn ve Smiřicích zaměstnáni byli 11. t. m. opravou železné nádrže na líh strojníci J. Junek a J. Nýdr. Oprava prováděla se při osvětlení elektrickou žárovkou, která byla připevněna na přenosném vedení. Když byli oba zmínění již s opravou hotovy, asi v 5 hodin odpoledne, udála se nehoda která se mohla státi velké části Smiřic osudnou. Aby se přesvědčili, je-li nádržka úplně těsná, napouštěli do ní vodu, při čemž jeden z obou strojníků stoje na žebříku dával pozor, až bude plná. Nešťastnou náhodou a nevysvětlitelným způsobem prasklo zorné sklo blíže stojící druhé nádrže, která byla naplněna lihem a ostří štěpin skla porušilo izolaci elektrického vedení. Dotekem obnažených elektrických drátů vzniklo krátké spojení, které mělo za následek utvoření se elektrické jiskry, od níž pak vzňal se líh, který ze zorného skla vytékal. Oba výše z uvedení J. Junek i J. Nýdr v prvním okamžiku pokoušeli se výtoku lihu zavřením kohoutů zabránit, leč byli sami hořícím lihem politi, takže museli se rychle ze skladiště vzdálit. Utekli do blízké kotelny, kde topiči se podařilo hořící oděv na nich uhasit. Oba byli na rukou popáleni, ne však nebezpečně. Na jejich pokřik upozorněni na oheň A. Jirka a E. Karpíšek, kteří rychle pospíšili ku dveřím skladiště, kde oheň čím dále tím více se vzmáhal. Nastalým žárem v malé místnosti praskla i ostatní zorná skla, takže líh vytékal třemi proudy z nádrže plné lihu a rozléval se po podlaze skladiště. Mezitím, co dělníci A. Jirka a F. Kutík pohotově jsoucími hadicemi stříkali do dravého živlu proudy vody,

odvážil se E. Karpíšek dovnitř skladiště a nedbaje nebezpečí života vystoupil po hořícím dřevěném žebříku obklopen jsa plameny a zavřel 2 kohouty vedoucí k zorným sklům. Třetí kohout sám zavřít nemohl a pro silný žár musil ven z místnosti na čerstvý vzduch. Po chvilce odvážil se ještě jednou s A. Jirkou dovnitř a po společném úsilí i třetí kohout zavřeli. Odvážným tímto činem zabránili dalšímu šíření se ohně a zabránili nejen továrnu, ale i ostatní sousedstvo lihovaru, neboť následky dalšího šíření se ohně byly by hrozné. K uhašení hořícího lihu, který byl rozlit po podlaze skladiště, přispěl tovární sbor hasičský i ostatní dělnictvo. Ve skladištní místnosti, ve kterém požár vznikl, nalézaly se současně ještě 4 lihem naplněné nádrže, které taktéž plameny byly obklopeny. Že líh v ostatních nádržích se nevzňal, lze děkovat pouze tomu, že všechny spojeny jsou s Politzerovým aparátem, takže žárem vyvinuté lihové páry nevnikaly přímo do plamenů, jimiž byly reservoiry obklopeny, nýbrž odcházely tímto aparátem, který postaven jest v bezpečí. Nebýt spojení s tímto aparátem, jistě by se byly vzňaly lihové páry v ostatních nádržích, čímž by i exploze byla povstala a žádnému prostředku ani moci nepodařilo by se zhoubnému živlu čelit, natož ho utišit.

-----------------------------

Ve smiřické kronice:
v roce 1916: Za světové války z nařízení a pod dozorem tehdejší vlády byly v továrně firmy Ed. Ad. Malburg ve velkém vyráběny přípravky k výrobě třaskavin.
4. května – 31. července 1917 továrna Ad. Ad. Malburg a syn svým nákladem otevřela v místnostech lihovaru „válečnou kuchyni lidovou“, v níž podělováno obědy ve všední dny 128 chudých dospělých a 50 žáků a žákyň obecné a měšťanské školy smiřické.

2. června 1925 zemřel v sanatoriu Gottebadenském v Badenu u Vídně v 52. roce svého věku továrník Jan M. Malburg,
zakladatel nadace pro chudého žáka smiřické školy. ( sm. kronika )

---

V novinách MF DNES - Kraj Hradecký vyšel dne 03.05.2008 tento článek:

Firma šla kvůli tanečnici na buben

  Smiřice - „Cherche la femme!“ - Za vším hledej ženu, říkají Francouzi. A ta, která stála za pádem smiřického velkoprůmyslníka Malburga, nebyla žena ledajaká: šlo totiž o světoznámou tanečnici a zpěvačku Josephinu Bakerovou, proslulou nejen odvážnými tanečními kreacemi, ale také nevázaným vztahem k mužům.
  Není proto divu, že když ve dvacátých letech navštívila Prahu, bankovní i průmyslová smetánka jí ležela u nohou. Mezi nimi i smiřický lihovarník Osvald Malburg. „Stála ho moc. V boji o ni se stal konkurentem vrchního ředitele Živnobanky a najednou se rodinná firma E. A. Malburg a syn změnila na akciovou společnost. Dluhy byly totiž tak vysoké, že je už dobře prosperující likérka neunesla,“ říká bývalý smiřický kronikář Lubomír Kupka.
  Počátky firmy, jejíž výrobky putovaly ve velkém do různých koutů světa, začala psát židovská rodina Mautnerů, která přišla okolo roku 1750 do Smiřic z Prahy. Od majitelů smiřického panství si pronajala neprosperující starou pálenku a pivovar.
  Mautnerům se dařilo, ale když roku 1839 velká část Smiřic vyhořela, dopustili se chyby. Do veřejné sbírky věnovali víc než hradecký biskup. „To byl první malér. Ten druhý byl, že jim pivovar vzkvétal a přinášel takové peníze, až to začalo být místním úředníkům podezřelé. A tak jim smlouvu na pálenku ani na pivovar neprodloužili,“ líčí Kupka.
  Část rodiny odešla do Vídně, ti, kteří ve Smiřicích zůstali, se nechali pokřít a přijali jméno Malburg.
  Poté, co byli Mautnerovi vypuzeni z pálenky a pivovaru, část rodiny, která ve Smiřicích zůstala, nakoupila pozemky a postavila si vlastní továrnu. „Vyráběli likéry, potaš, octan olovnatý a ocet. Když baron Liebig postavil ve Smiřicích cukrovar, začali zpracovávat i melasu na výrobu lihu,“ líčí bývalý kronikář Smiřic Lubomír Kupka začátky rodinné firmy Malburgových.
  Největší rozkvět firma zažívala v letech 1900 až 1920. Před první světovou válkou si Malburgovi nechali postavit k závodu pro expedici zboží a surovin železniční vlečku.

Přes 150 receptů na exotické likéry

  Recepty na likéry draze sháněli po celém světě. V jejich prvorepublikové nabídce jich figurovalo na 152, ne všechny však vyráběli, na některé jim chyběly ingredience.
  Vyráběli i několik druhů curass, krémových likérů, čokoládové koktejly, punče, čaje, ovocné šťávy, provozovali velkoobchod s víny, nabízeli v několika druzích rum, a dokonce i hořčici. Obchodům s velkým odbytem hořčice na ni půjčovali zdarma automat. „Specialitou Malburgů byla hořčice s okurčičkami. Byla to dost drahá lahůdka, vozila se do velkých hotelů. Malburgovi jinak vyváželi do celého světa, a to hlavně nápoj Vegetal, který vymyslel míchač likérů pan Sladký,“ vzpomíná Kupka a dodává, že ještě v roce 1951, dlouho po znárodnění firmy, přišel dopis z Francie. „Kdybyste obnovili výrobu svého vynikajícího likéru Vegetal, odebereme jakékoli množství, určete si cenu. Neobnovili,“ říká Kupka.
  Malburg pro své ředitele postavil byty, slušně placeni byli i dělníci, kterých za první republiky zaměstnával okolo sta. Od svého zaměstnavatele dostávali dárky k Vánocům či k významnému životnímu jubileu, dlouholetým dobrým pracovníkům, pokud onemocněli či odcházeli do důchodu, firma až do smrti vyplácela mzdu.

Baronka, která přišla z Maďarska

  Osvald Malburg, který vedl firmu v době jejího největšího rozkvětu, se ve snaze zajistit si lepší společenské postavení na počátku 20. století oženil s baronkou Ilonou Puteani. Pocházela z jednoho z nejstarších maďarských šlechtických rodů, ale zároveň i z nejzadluženějších. „Malburg většinu dluhů vykryl, dalo by se říct, že si manželku vlastně koupil. Už to se jí nelíbilo. Znepřátelila si všechny jeho příbuzné. Osvaldova bratra Jiřího, který si koupil velkostatek ve Štýrském Hradci, nazývala sedlákem a nesměl překročit práh jejího domu,“ vypráví bývalý smiřický kronikář.
  Dceru Irmgardu ani manžela nikdy příliš v lásce neměla, syna Rudolfa - „věčného studenta práv“ - mnozí nazývali floutkem a hejskem. Asi proto si Osvald Malburg hledal povyražení na obchodních cestách. „Musel se reprezentovat, jezdil po velkých hotelích a všude byly umělkyně, jejichž morálka byla zaplatitelná. Firma to unesla až do okamžiku, kdy do Čech přijela Josephine Bakerová. Stála ho moc. Dluhy už byly tak vysoké, že je už ani dobře prosperující likérka neunesla,“ říká Kupka.
  Firma Eduard Adolf Malburg a syn se musela změnit na akciovou společnost, jejíž většinový podíl koupil Osvaldův bratr Jiří, který chtěl rodinnou firmu zachránit.

Nacisty uplatili, po válce však museli z vily pryč

  Osvald firmu nadále vedl, ale nedlouho po transakci se 13. března 1930 těžce zranil při autonehodě a po převozu do nemocnice zraněním podlehl. Bylo mu 59 let. Zůstala po něm vdova, která se s novým majitelem firmy nesnášela, i když jí a jejím dětem ponechal vilu.
  Horké chvíle si Malburgovi zažili za druhé světové války, když na ně kvůli židovskému původu přišlo udání. Vše nakonec vyřešil úplatek.
  Po skončení války však byli ze své vily přece jen vystěhováni. „Paní byla Maďarka, obě děti Němci. Mladý Malburg jezdil po Smiřicích s voly, slečna pracovala na státním statku. Nakonec skončili ve Štýrském Hradci, rodina jejich příbuzného je ubytovala v bývalé faře. První zemřel mladý pán - na mrtvici - pak jeho matka a poslední slečna. Likérka fungovala ještě kolem roku 1960. Pak se tam likéry jen dovážely, plnily do miniaturek a velice dlouho se vyráběl ocet. Byla to poslední výroba, která tu po Malburcích zůstala,“ dodává Kupka.
  Dnes na místě někdejší Malburgovy továrny stojí jediný český závod dánské firmy Danisco Ingredience. Vyrábí pektin a zaměstnává stejně jako kdysi Osvald Malburg okolo stovky lidí.

  Před r. 1755 M. Mautner zřídil lihovar
2. pol. 19. stol. závod rozšířen o samostatnou továrnu
1867 založena octárna
1881 až 1887 Malburgovi vyrábějí i cukrovinky
okolo r. 1920 součástí továrny je kromě lihovaru čistírna lihu, likérka, draslovna, octárna, výrobna octanu olovnatého, hořčice, malinové šťávy a velkoobchod vínem
březen 1930 šéf firmy Osvald Malburg umírá po autonehodě.
Po r. 1945 byla firma znárodněna
1960 zrušena výroba lihovin
1965 závod přestává být lihovarem.
  JANA KREJČOVÁ

Pan Zdeněk Hrdina mi poslal dokument s razíkem firmy z roku 1911 s textem:
Ed. Ad. Malburg & Sohn, Smiřic
Spiritus -, Pottasche - Fabrik & Raffinerie,
Ligueur - & Essigfabrik (?).

Výstřižek z pražského telefonního seznamu je z roku 1937 ( nahoře ).

---

Z programu 2. řádné valné hromady akcionářů firmy ... dne 28. května 1937 v zasedací síni Společnosti pro zpeněžení lihu v Praze II. Na Poříčí 26:
Bod 8. Zpráva o provedeném zvýšení akc. kapitálu, povoleném výnosem ministerstva vnitra ze dne 25. května 1936 ... a o převzetí firmy Vančura.

--------------

Z výroční zprávy firmy Ed. Ad. Malburg a syn a.s. Smiřice za obchodní rok 1937:
Správní rada: předseda: Jiří Malburg, místopředseda: Dr. Ing. Jan Voženílek.
Členové: Jan Holák, Pavel František Löw, Karel Musil, Dr. Karel Müller, Dr. Karel Antonín Müller, Jan Šindelář.
Dozorčí rada: členové: Ing. Václav Adamec, Dr. Adolf Konečný, Josef Plesar, náhradník: Bohumil Kopal