Úvod: Rychlý spád mimořádných událostí a přerod veřejného, kulturního i hospodářského života obce přímo vybízel k tomu, aby alespoň v hrubých rysech byly zachyceny. Za nehotový díl II., který byl za okupace zaslán do Prahy, byla započata tato nová kniha. Ochota a spolupráce předs. M.N.V. Frant. Chlupatého a řed. školy Ant. Šejvla ulehčily výběr látky z archivu obce a školy. Nedostatečné zápisy korporací a spolků, někdy i netečnost činovníků, kteří se někdy i několikrát za rok měnili, mohly zaviniti možné mezery. Pokud se některé nedostatky nepodařilo odstraniti informacemi ochotnějších jedinců, budiž to laskavě omluveno.
Prokop Vojtěch

Kronikář Vojtěch Prokop
   Narodil se 23. března 1886, co nejmladší syn malorolníka Frant. Prokopa v Holohlavech, čp. 13. V pěti létech nastoupil do místní 3tř. školy obecné, dále absolvoval občanskou školu ve Smiřicích a v Kuksu, hosp. školu zimní a různé odborné kurzy. Původně byl určen pro další studia, ale po těžkém onemocnění otce, vedl od 15 roků samostatně hospod. usedlost čp. 13 v místě. Vojenskou službou byl přidělen do stát. hřebčince v Radovci ( Bukovina ), a v červenci 1914 byl mobilisován a celou světovou válku prodlel v poli na bojišti ruském, italském, v Srbsku a v Albánii. Vrátil se opět k původnímu zaměstnání do rodné obce, kde se činně účastnil převratu r. 1918. Od r. 1919 byl předsedou Okresní správní komise jaroměřské a po sloučení obou okresů členem okres. výboru ve Dvoře Král. až do jeho rozpuštění okupanty a předs. okres. komise pro soudní okres Jaroměř. Zúčastnil se aktivně odboje ( „Pěst“, sekce Vltava ) a v r. 1945 povolán byl za předsedu revolučního Okres. nár. výboru v Jaroměři, který zavedl samostatnou správu okresu jaroměřského, která byla dodatečně úředně uznána. Po dobu svého působení zastával i jiné funkce kulturní a hospodářské na okrese a v obci. Co milovník historie, převzal v r. 1920 vedení kroniky obce.



Předseda M.N.V. František Chlupatý
   narodil se 15. března 1893 v Holohlavech. Otec Václav Chlupatý byl dělníkem ve stát. cukrovaru, později obec. strážníkem. Navštěvoval 3tř. obec. školu v místě a 2let. všeobec. státní školu ( nižší průmysl ) v Jaroměři. vyučený strojním zámečníkem pracoval v různých továrnách ( automobilka v Mladé Boleslavi, na šicí stroje v Míšni v Německu aj. ). Co vojín strávil svět. válku na bojišti ruském a italském a po osvobození r. 1918 zúčastnil se obrazení pohraničí a Slovenska, kde byl r. 1920 demobilisován. Po samostatné živnosti ( 1920 – 23 ) zaměstnán byl v cukrovarech v Černožicích ( do 1929 ) a ve starých Benátkách ( do 1949 ), vždy do zrušení obou cukrovarů, nyní sdruž. kom. pod. závod Autoslužba v Hradci Králové. Byl veřejně i politicky činným ( co důvěrník strany soc. dem. od r. 1926, byl r. 1928 – 1931 starostou obce ). Další činnost v obci je zaznamenána. Horlivý včelař, je místopř. a předsedou A.V. Včelařského spolku ve Smiřicích.

Kulturní referent Antoním Šejvl
   narodil se 7. prosince 1902 v Jasenné u Josefova. Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové učil na několika školách. Od r. 1924 – 1945, byl řídícím učitelem v sousední Habřině. 1.září 1945 přeložen byl na vedoucí místo školy v Holohlavech. Škola a kulturní činnost jsou náplní jeho plodného života. Stal se organisátorem kulturní činnosti v obci a účinně spolupracuje při všech místních podnicích kulturního rázu, ve knihovně i při soustřeďování látky letopisecké.

1.1.1945 - Nový rok.
   Nový rok 1945 konečně počínal svoji vládu. Povrchnímu pozorovateli zdálo se snad, že začíná podobně, jako jeho nejbližší předchůdci. Projevy význačných představitelů říše byly stále naladěny bojovně, takže se zdálo, že válečné běsnění ještě vrcholí a postihne i náš kraj. Ani projevy protektorátní vlády nebyly takového rázu, aby rozptýlily chmurnou náladu občanstva, které oficielní projevy posuzovalo již dle svého vlastního úsudku, ovlivňovaného jednak zprávami ze zahraničí ( Londýn, Moskva ), jednak vlastními poznatky. Německá fronta se přes novinářské ujišťování a rozhlasové projevy stále blížila ( bylo slyšeno i občasné dunění děl ) a průběžná státní silnice byla spolehlivějším informátorem o stávající situaci. Na rozcestí stál pravidelně hlouček pozorovatelů ( Novák, Kocián, Hanzl s lopatou aj. ), který si své poznatky vyměňoval s návštěvníky kovárny, kde scházeli se většinou posluchači zahraničních zpráv. provoz na státní silnici, jmenovitě směrem na Náchod byl značný a stálí pozorovatelé dobře odhadovali náklady četných nákladních aut směřujících ku frontě, která se stále blížila Krkonošům. Jmenovitě zajímavé byly zprávy a dohady o Vratislavi. V té době již nikdo nevěřil ve vítězství nacistů. Činily se přípravy na konečné jejich zhroucení a debatovalo se o budoucím uspořádání osvobozené republiky. I když se názory v detailech různily, končily vždy: Svoboda národa bude !

Prohazování sněhu.
   Jako minulá léta i tento rok se pilně uvolňovaly silnice, aby byly stále provozu schopné. Dohlédací orgány dbaly aby přísný příkaz okupantů byl náležitě plněn. Měl jsem i ostrou debatu se zástupcem silniční správy, který se na tyto příkazy odvolával, tvrdě, že okupanti jsou v této otázce velmi nedůtkliví. Totéž vycítilo občanstvo a nemělo valné chuti ku této nucené pracovní povinnosti. Při prohazování se hodně debatovalo a všeobecný úsudek byl, že se Němcům prohazují silnice, aby se jim lépe utíkalo. Okresní silnice na Habřinu a dál na Dubenec vedli Němci od záboru v patrnosti. prohazovalo se na ní i když se válo a tak k Červenému kříži po několikerém vyhazování vznikl „tunel“, vyšší muže, s četnými výhybkami.

Národní hosté.
   Bylo to brzy po novém roce, když na hrázi rybníka Pazderný zastavil nezvyklý povoz, který upoutal moji pozornost. Těžký selský vůz, tažený párem silných koní, řídil starší muž, který podal opratě ženě, sedící se třemi dětmi na voze, naloženém vším možným. Sám odepjal od vozu vědro a ve struze nabral vody, aby napojil koně, kteří ač bylo chladno hltavě pili. Zřejmě jeli z daleka a spěchali. Mluvili tiše, německy a chovali se tak, aby nebudili pozornost. Snad měli obavy z přijetí v českém prostředí a jak jsem později zjistil, obec rychle minuli. Při tom mně známá silniční hlídka potvrdila, že často se jim zdá, jako by se Němci u nás schovávali. Brzy o tom nebylo pochyb. Zjevy zpočátku ojedinělé, se stále množily, až vznikl organisovaný, nepřetržitý proud vozů a lidí pěších neb na kolách. Dle úředních vyhlášek říkalo se jim „Národní hosté“ a když se někdo zmýlil ( z počátku říkalo se jim uprchlíci ) byl ironicky opravován. Naše občanstvo muselo jim v mnohém přispívati. Velmi udivovalo jejich počáteční vystupování, velmi sebevědomé, někdy až arogantní. ( Jednu skupinu, asi z jedné obce vedla energická, mladší žena s drdolem, která jako rychtář si vedla. Možná, že jím i byla. Když procházeli naší obcí, tála slabá vrstva v noci padlého sněhu. Zle se čílila, když viděla zástup diváků, že silnici do jejich příchodu nezametli a její mladé spolucestovatelky ji horlivě přizvukovaly. Dobře, že proud je rychle odnášel dál, takže nedošlo k výtržnosti. ) Později jejich počáteční jistota v brzký návrat a tím i jejich sebevědomí velmi pokleslo, jmenovitě, když mnozí byly odkázáni na pomoc těch, kterými dříve jako nadřazený národ, pohrdali.

Stěhování
   V době tohoto neobvyklého stěhování jsem byl většinou mimo domov, jsa pověřen organisací branného odporu, národních obran a revolučních M.N.V. Doufám, že pro náležité pochopení stačí následující vylíčení jednoho z těchto rušných dnů, kterému jsem byl osobně přítomen. Spadá as do polovice tažení.

24.2. - Došlo i na ně !
   kdyby cizinec byl 24. února zaslechl tento výrok na státní silnici, domníval by se, že patří Němcům. Domácí zasvěcenci obraceli se však s úsměvem k čp. 43, obydlí šťastných bratrů Valáškových. Sběhlo se vše takto:
   Byl to jeden z těch pohnutých dnů , 24. února, sobota. Silnice i ves hemžila se auty a různými povozy všech typů. Náměstek starosty, Jan Tuček se několikrát podrbal za uchem, jak pobíhal kolem naplněných vozů, ze kterých bodří občané semoničtí kvapem vypřahali spocené koně, aby snad nikoho nenapadlo, poslati je o katastr dále. Poslední se přece ještě ohlédl a na potvrzení, že nařízený úkol řádně provedli, domácím se chechtal: „Tak tady je máte!“Zbytkem biče však hned prudce zašermoval aby mu ostatní neujeli a něco neslízl. ( V té době byl odsun uprchlíků organisován za dozoru gaulaiterů tak, že obce se musely postarati na vlastní útraty o dopravu vozů těch uprchlíků, kteří přišli cestou o potah, případně o jejich přechodné ubytování. Po staru se říkalo, že „šli šupem“. V našem případě byla přísunná stanice Semonice a přejímací Lochenice. Nad prováděním bdělo četnictvo a obce hleděly této povinnosti zhostiti, aby „Hosté“ neuvázli v obci. )
   Ku podivu brzy byly nové potahy, za ochotného spolupomoci zevlujících, u podivuhodných ojí opět připřaženy. Starý Prokop zbytečně bručel a okukoval hřebnou klisnu a frkající hřebici, kterými by byl stačil za těžkým vozem ještě přivázaný landauer. Soused Tvrdý zase smutně omakával naručního vola. „Kulhá“. I sedlák Merkl měl již zapřaženo a starý válečník Sehnoutka zamračeně pošilhával po jeho lehčím voze. Zůstala na něho pořádně naložená kára a starý kůň, který mu pod sedlo zůstal, smutně věšel hlavu vedle svého mračícího velitele, který stále ještě na chodníku stál a vrtě svojí bílou hlavou: „Nemožná věc, nemožná věc:“ Ale k čemu bychom měli úřady ? Eihle ! Náměstek přivádí mladého Tučka z čp. 12 a oba pobízejí starou fuksu, kterou už dávno přešly všechny roupy a která jen této době děkuje za to, že je ještě nepostradatelná. Sehnoutka spokojeně pomáhá zapřahati do páru, jako by chtěl říci: „Však my to ještě dokážeme !“
   Potahy zabírají. I dobytek cítí, že i v jejich zájmu musejí se kola točiti až za trotinský kopec. Náměstek Tuček ještě upozorňuje, ať jedou jen do Lochenic a sleduje celý transport, odlehčuje si: „Vas muss sein, das muss sein !“ Chvála bohu, jde to ! Chvíli stojí na silnici zadumán. Což jestli sám tak někdy pojede ! Vidí se v duchu u rozkroucených volů, staří, mladí, robátka. – Obrátil se prudce do úřadu, kam mířil i starosta Křeček, kterého zastavil. „Tak co je, co je ?“ Táže se starosta usměvavě. Tuček mu podává zprávu. „Právě jsme to zase vypravili !“ A aby nezmeškal příležitost rychle dodává: „Dnes již asi nic nebude, podívám se domů. Běhám celé dny a kdyby něco trhlo jseš tu zase ty ! Starosta jej uznale propouští: „Pravda, pravda, jen si jdi. Máš toho za celý týden dost !“ Není však třeba pobízeti. Tuček natahuje holínky jen což ! Starosta ohlíží zástup šlapajících bláto. „Kdybyste si to alespoň pod sebou podhodili škvárou !“ Navazuje hovor. Nikdo se však neměl k činu, ani k řeči. Starosta neví, že jsou na stráži ! Odešel tedy volně do úřadu. Ne však na dlouho.
   Od rybničního kopce rýsuje se koňská hlava „Už jedou, už jedou“, hlásí štafeta kluků dále na silnici. Skutečně ! Těžkým krokem vylézá na kopec celá kobyla, za ní povoz. „To jsou naši – vůz je prázdný !“ Odhadují zklamaně zkušenější diváci, vidouce vozku seděti na voze. Než každý člověk se někdy zmýlí. Za chvilku se objevil i kočár připřažený za vozem. „Semoňák, Semoňák !“ volají rozhorlené hlasy, ale soused nedbá a již prudce oponuje hlučícímu davu, který jej pobízí dále voláním, že již všecky potahy „na fišpon“ již odjely. „Dnes jeli i s volama, křičí někdo důrazně, když nevítaný Semoňák bezohledně zastavuje na rozcestí a ruče odepíná řetězem k vozu připnutý staromódní kočár. „Co je mi po tom, kde máte potahy“, odbývá horlivce a pohání koně, aby se dostal z dosahu hlučících.
   Když odejel, obrátila se pozornost zase ku kočáru. „Snad je to prázdný“, pozoruje vechtr Novák. Ale nebylo ! Po chvilce se odhrnula záclona a objevila se hlava k kokrheli. Pak pozpátku vylézala zachumlaná dáma. Ale, jaká dáma. Vyčouhlá nad střechu landauru, na obličeji si držela šálu a zděšeně hleděla, proč kočár stojí na silnici. Potah byl již dávno z dohledu.
   „To je fon – nějaká stará panna“ a jiné více méně přiléhavé poznámky vysílají diváci, sledující každý její pohyb. Ale madam nedbala. Nač Němci nařídili oboujazyčné, informační nápisy ? Ptáti se musí u nás pouze negramotný. Přes to, že měla nosánek tůze vyvinutý, očka měla jako trnky. Hajdy na obecňák, kde si přece se vším musí vědět rady. Starosta vychází však sám . Ať si již kritika jeho činnosti bude jakákoliv, vystupovati dovede. Jmenovitě, když vyjde prostovlasý a klene se jeho bujná postříbřená kštice nad hladce vyholeným obličejem laděným k úsměvu a pokloní se, je krátce „representábl“. Dáma byla spokojena. Jen ta obtíž, dorozuměti se ! Když ona chudinka, zakrývajíc svá pokřivená ústa, huhňala do šály tak, že by jí stěží kovaný Němec porozuměl. Situace i bez výkladu byla jasná. Kočár bez koní s hosty – potah – Lochenice ! Zkoumavě obešel kočár, vzal za oj, ož to dámou trhlo strachem, aby ji neulomil. landauer se pohnul. „Valášků fuksík to utáhne“, přerušil starosta lamento sluhy Pácalta, kde sežene potah, když všichni odjeli. „Valášek pojede, a hned !“ Rozkaz je rozkaz, a Pácalt běží, aby se neznámé nezalíbila obec tak, že by žádala ubytování.
   Na zápraží, ruce v kapsách, Béda Valášků labužnicky vychutnával cigaretu pochybné kvality a vůně. ( Obecně se kouřila „Domovina“ )
   „Hned zapřahat, pojedete jeden do Lochenic“, zašermoval pojednou před ním Pácalt rukama. „My ? „ Odfoukl si Béda, zkoumaje vážnost situace. „Frac není doma!“ „Ale jseš tu ty a fuks stojí, tak honem, honem zapřahat. Panstvo se již zlobí a je tam četník!“ Chrlila ze sebe obce pravá ruka s takovým výrazem a gestikulací, že Béda v krátkosti, dlouhý burnus rozepjatý, fuksíka v pravé, něco z části bič a z části žezlo v levé ruce, širokým krokem brázdil cestu ke státnici, až se bláto rozestupovalo pod jeho širokou botou. . Ještě cestou zvonilo mu v hlavě: „No – kdo na tohle přišel !“
   Na rozcestí se pozornost obrátila do vesnice zvědavostí, s jakým výsledkem se strážník vrátí. Novákovi zaleskla se očka, olízl se? „Béda jede! Koukejte, jak si fuksík vykračuje !“ Fuksík ! Kdo by ho neznal ? Všichni Valáškové s ním jezdili, nebožtíkem starým počínaje. A přes to, že již major Sedlatschek do rubriky stáří zabroukl mu své známé „hundert“, zmátl zase jeho nástupce při nejbližším odvodu koní ve Smiřicích tak, že chtivě sáhl po jeho nozdrách a protáhl obličej, až když fuksík cenil zuby. Zachovalý ! Šetřili ho majitelé a i sám má filipa v ušlechtilé hlavě. Žádný z Valášků by nezpočítal, kolikrát svou mocnou plecí tlačil do klanice, když fuksík poznal, že ho přelořili. Teď po proleželé zimě nešel. On se nesl !
   Rozhorlená dáma zmlkla, starosta se usmál: „Pferd kommt, gleich.“ Ukázal ku zodpovědné povinnosti a i panstvo s ulehčením nasedalo.
   Ne tak Beda. Dosud hučel: „Prosím vás, kdo tohle – vždyť to neutáhnu !“ Ale silniční hlídka zasáhla. Novák protestoval: „To fuksík utáhne, starosta s tím hnul rukou !“ To se lehce řekne, starosta má vytrénovanou ruku od kladiva – ale Fuksík – na Trotině – váhal dále Béda. „To by bylo pěkné, takový pérák, ten pojede sám. Honem, honem, je tam ňáká „šlachta“, ať zas nevyleze, vykládá Novák a tlačí Bédu s fuksem ku landauru. Nová obtíž – se zapřaháním. Ale naše silniční služba poznala již více cizích vozů. Nádražák Černý – mašina – sanita – fůrberk. Umělým způsobem zadrhl návojník, jiný rozpůrku, třetí zapřahal Béda nad obyčej pružně vyšvyhl se na kozlík – chyba lávky. Kozlík byl jako jindy zarovnán až po samé přední prkénko a téměř do výšky střechy vehiklu různými saky paky. Tudíž nevyšvihl se, bylo by to málo. Byl to akrobatický výkon. Pod nepromokavou pokrývkou nebyly vejce, nebo cos podobného, poněvadž ani po tomto pádném dosedu nezachrastilo a Béda uspokojen pokynul bezděkým výpravčím: „Z místa zatlačte !“
   Bůh milý ví, jak se to stalo. Buď ochotní pomocníci tak mocně zatlačili, snad vozka chopil špatně otěže, neb fuksík měl chuť zpátky do maštele, možná, že i kombinace toho všeho zapříčinila, že celá společnost se v mžiku mačkala na druhé straně silnice u hluboké škarpy, výstražně volajíc: „Auto, auto !“ Situaci zachránil rozvážný Béda. Jako metráková bomba sletěl mezi škarpu a fuksíka. Zem se otřásla, kůň se lekl, Béda jej mocně stiskl pod bradou a i s kočárem řítili se vpravo a dále, dále –
   Viděli jste krasojezdce v cirku, jak v plném trysku dosedne v sedlo a hrdě kyne nadšenému publiku ? Tak to nějak bylo – ba s ohledem na okolnosti výkon ještě těžší. Plným právem náš soused se ohlédl. Snad i řekl:“Tak se to dělá !“ Nevím, ale milý fuksík pádil jedna radost. „Podíváme se, vyjede-li ke školnímu statku“, začal první Novák. Zbytečná starost. Fuksík bystrým klusem zmáhal stoupání, až se mu zlatá hříva natřásala a brzy zmizel z očí. Ne však z myslí. „Kdybych tu měl kolo, jel bych na Trotinu,“ usvědčil se kdosi ze zvědavosti. Než i ta byla brzo ukojena. Státní silnice má svoji krátkou vlnu. Cyklista jakýs schválně skočil s kola: „Pěkný jste poslali fišpon !“ Směje se na celé kolo. „Fuksík, fuksík ?“ Vyzvídají domácí . „Ano, fuksík, to vám byla švanda. Pod kopcem zpátky a zpátky – zadním kolem byl kočár až u příkopu. Zděšeně vylézaly samé dámy. „Mein Gott, mein Gott !! Lomí ruce. Ale kočí chlapák. „Žádné hot, ale tlačit !“ Ukazuje a sám se řádně vzepřel. Dámy pojednou rozumněly česky. Viribus – unitis zatlačily a fuksík zabral. Tlačili všichni až na kopec. Kdo ví, co vše vezou, že je to tak težké:“ – Však na pány v krytém voze“ – vzpomněl si někdo, že udával kdysi ve školní lavici. „To se té frajli jistě nikdy ani nezdálo, že bude někdy do trotinského kopce tlačit“, smál se jiný a tak to šlo stále o všem zajímavém co silnice přinášela.
   Odpoledne hlídka na rozcestí obyčejně slábne. ve vesnici jsou bližší starosti. Náměstek Tuček hledá ubikace pro vojsko a potahy. Vrchní Bašek se brání a tak zbývá vždy dost na vesnici. Mnozí bývají ten čas ve střehu u svých objektů. Ale jsou vytrvalci , kterým neujde nic a druhým to zítra sdělí. Zdáli již kývají na Frantíka Valáškovic, který klátivým krokem vracel se z pole domů. „Franc, Béda je na fišponu“, křičí přes cestu. „Nekoupejte, nekoupejte“, šklebí se napadený, ale nic nezmůže proti skutečnosti.
   Dočkali i Bédu – Na koni, burák do široka, v pravici kus biče jako žezlo, rýsovala se zajímavá silhueta na podvečerním nebi. Obličej ozářený zapadajícím sluncem a vědomím vykonaného dobrého skutku ( je Adventistou ), třeba na théma – Béda bohatýr. Na rozcestí vytáhli jezdce z rozjímání. „Tak Bédo, šlo to ?“, usmíval se Novák. „Ale jó“, dobrácky odpovídá, „jen na Trotině tlačily. Byly v tom tři a děti a kdo ví, co všecko“. „A jak pak, diškerece byla ?“ Zpovídá dále vechtr. Béda se jen usmívá. „Než se z bryčky vyhrabaly, byl jsem již kdo ví kde. Ale na obecňáku byli čilejší. Vyšel takový mladíček a hrozil za mnou, kde má na noc sháněti potah, že od nás ani nezatelefonují. Co mě je po tom ? Ujížděl jsem dále. Ale telefonovat by měli. Řekněte to starostovi !“ !Víš Bédo, on ten tajemník je koumák“, vysvětluje Novák. „Starosta asi telefonoval , ale to on chtěl, abys jel až do Plotišť. Tuhle taky telefonovali a on si zatím sehnal rozkaz od nějakého fúhrera a naši museli až do Plotišť. Zeptej se Andrýse.“ Béda uhodil fuksíka do slabin spokojen, že to tedy dobře provedl.
   Mimo jedné vojenské kolony, zastavila k večeru v obci ještě dvě velká vojenská auta. Průvodčí se čerta starali a to, že vezou výbušniny. V zátiší si pořádně zabendili. Měli s sebou vše. Cigarety, různý alkohol a jiné dobré věci, o kterých se dnes obyčejným smrtelníkům ani nezdá. V našich hospodách nekoupíš ani limonádu a pijeme obarvenou vodu z Knejpovy studně.
   Tak s různými obměnami jde to již čtvrtý týden za sebou a kdož ví, kdy vše skončí. Čtenář si již některé podrobnosti domyslí a porozumí různým poznámkám některých zajímavostí, které pozbudou lesku, jsouce vytrženy z tohoto všeobecného proudu. Ano, proudu. pozorovatel má dojem, že ti všichni jmenovaní a četní jiní nestojí u silnice, nýbrž u rozvodněné řeky po které plují kry, které bedlivě sledují a všemožně se snaží, aby nenastala zácpa, která by zatopila jejich domovy. A věru při větších návalech, pozoruješ-li tu zátopu, která se kolem stále valí a valí, maně přijde na mysl kníže Václav, přes to, že památný Chloumek je schovám za kovárnou. Bohdá, nedá zahynouti nám ni budoucím.
   To je stručné vylíčení dojmů v jednom z mnohých podobných dnů, kdy všichni v obci, jmenovitě kolem obecního úřadu měli pernou, nevděčnou práci a mnoho starostí.

Ondatra
   Víte, co je to ondatra ? V této době není to krysa pižmová. Tak pojmenoval nějaký ferina charakteristický účes, který tak hojně u cizích žen vidíme a který tak dobře kontrastuje s dobou a prostředím. Přes to je zřejmé, že mnohá dáma si na něm zakládá. Nesporně zvyšuje sebevědomý výraz tváře, Místní tato zvláštnost se ku podivu rychle ujala. Podobně vznikaly různé názvy a rčení v určitém okruhu, kam pronikly a zdomácněly, než zase upadly v zapomenutí.

Zágloba ?
   Zágloba ? Nikoliv – pan Hofmann ! Přijel proti proudu , prý od Jičína. ( Asi se oddělil od všeobecného proudu uprchlíků a cestoval na svoji pěst. ) U nás, chytrák, mluvil ostentativně polsky, předstíral nemoc a hrál roli nešťastného trpitele. Byl poukázán na nocleh k bratřím Valáškovým, aby si se svou, taktéž nemocnou manželkou, jak žádal, trochu odpočinul. Byl jsem pozván na večerní besedu s tím starým Polákem, jak se mu všeobecně říkalo. Dle udání bylo mu 70, jeho paní 62 let. Vypadal však jako hříbek a očka mu svítila, jako starému lišákovi. Z mé návštěvy měl malou radost a málo mluvil. Nejvíce opakoval, že „bolí nógy“ a jeho paní též. Snažil se všemožně, aby si pobyt v obci prodloužil a budil náladu cennými věcmi, které na voze s pěknými koňmi s sebou vezl. Hlavní slovo vedl Béda, který nadšeně vykládal příběhy z bible a snažil se ustarané hosty potěšiti a obrátiti na pravou cestu. Chytrák Hofmann na oko přizvukoval, aby si nepokazil azyl. Když však zvěděl o oberinspektorovi Rieblovi, dal tomuto přednost a sjednal si pobyt v místním dvoře. Inu, s tím si jistě lépe rozumněli. Byloť jistě v Hofmannovi notně polské krve, ale žena němka, starosta šesti polských obcí od Lodže za okupace, bývalý carský důstojník, obchodník, aukcista a kdož ví co ještě, pěkně se ošíval mezi adventisty. Ale ani ve dvoře necítil se již v bezpečí a brzy rozejel se dále proti frontě, prý do Broumova; podařilo-li se mu proklouznout na druhou stranu, hrál asi opět roli polského, nebo ruského vlastence.

28.2. - Josef Klouza 41, hříbě, úraz.
   Ondrej Marič, čeledín od Klouzů čp. 41, prováděl hříbě po státní silnici. Hříbě bylo zachyceno autem, které mu způsobilo tržnou ránu. Zvěrolékař Jekl ze Smiřic provedl zašití rány 14 stehy a hříbě zápasí o život. Týž čeledín již v sobotu před tím stál na rozcestí s plemenným býkem. Snad se chtěl kolem jedoucím pochlubiti naším plemenným materiálem. Nákladní auto, které pojednou zahnulo ze silnice do vsi, sehnalo jej i s býkem k domku na chodník. Bohudík, býk měl náhodou více rozumu, než jeho zvědavý opatrovník a tak se nikomu nic nestalo, ač tam stálo právě dosti lidí.

5.2. - Úmrtí Jelínek František z čp. 24
   Přes to, že nádražní zřízenec V. V. ( ve výslužbě – pozn. P. ) Jelínek Fr. č. 24 žil v obci dlouhou řadu let, ve svém domku u uličky, vzbudilo jeho úmrtí malý ohlas. Veřejnost byla příliš zaměstnána různými událostmi doby. Dožil se 82 roků a byl milovníkem růží, které ve své zahrádce sám na šípky očkoval.

Pracovní tábor.
   V tahu transportů procházel obcí i pěší transport pracovního táboru, patrně mimo péči N.S.V.. Mnozí byli zbědovaní, hladoví a byli vděčni za kus chleba nebo trochu domoviny. Poněvadž byl právě slunný den, používali mnozí této příležitosti a někde stranou u kompostu pobíjeli vši. Jeden z nich nabízel za malý vozík 100 marek, aby nemusel vléci svůj majeteček na zádech. Někteří šťastnější měli již všeliké takové vehikly, hodně ze starých dětských kočárků improvisované. Ten den ztratil se šenkýři Srkalovi vozík, na které vozil mléko na stanoviště a cestář Hanzl jen tak tak že zachránil inventární dvoukolku. Zdálo se jim asi, že nemá na ni co voziti a oni ji nutně potřebovali. Inu, nouze i morálku láme.

Vlasovci.
   U obecního úřadu zastavilo as 10 vojínů, cyklistů v německých uniformách, ozbrojených automatickými puškami a pistolemi různých typů, s mladším důstojníkem, který odebral se do úřadovny a představil se slušně co ubytovatel vojenského útvaru o 130 mužích, 10 důstojníků, 10 žen a několika dětí. Jednal o ubytování. Důstojník mluvil plynně německy a choval se jako německý důstojník útvaru. Když byl však ohledně zásobování odkázán na vojenské velitelství v Josefově, zdálo se, že je uveden do rozpaků a při poznámce insp. Votrubce o výrobě likérů u firmy Malburg ve Smiřicích, jevil o „!šňaps“ velký zájem. Zatím vojíni na silnici okázale stavěli divákům na odiv zbraně a když důstojník s náměstkem, odešli do vsi, rozešli se též po vsi a každý na svůj vrub sjednával a okukoval ubikace. Nebyli s výsledkem spokojeni a důstojník po chvilce přerušil jednání o ubytování s Tučkem vedené, slíbiv, že se ještě vrátí. Odejel s ostatními muži pravděpodobně za lihovinami. Na rozcestí zůstal pouze vojín, jako by čekal na oddíl, který se měl po silnici dostaviti. Byl mnohomluvný, Rusín a od něho se zvědavci dozvěděli, že jsou Vlasovova armáda, která po bojích na Odře táhne ku Praze a vůbec napovídal toho tolik, že soudný posluchač poznal, že se nejedná o žádné vojsko, nýbrž o různorodý, dobrodružný vojenský útvar. Když konečně též vyžvatlal, že mají sice zbraně, ale bez nábojů, které jim byly odebrány, bylo po respektu a všech ilusích o vojsku. Podobné zprávy došly i od jiných informátorů, takže když více a více se ukazovalo, že jedná se o tlupu, která v nepořádku již obec minula, občanstvo si oddechlo. Později došly z Lochenic, kam Vlasovci zapadli, špatné zprávy, které původní naše obavy potvrdily. Vlasovci opustili Lochenice teprve po policejní intervenci a mnohé rodiny budou na jejich pobyt dlouho a neblaze vzpomínat.

26.2. – Zabrání naší školy.
   O naší škole se za okupace často jednalo a mluvilo, jak je zřejmo z různých předchozích poznámek. Vyniká nade všecky budovy v obci a pouhá pozornost každého návštěvníka, jmenovitě má-li slídivé oči. V poslední době poukazovali na ni různí činitelé ( jmenovitě ubytovatelé ), ale vždy se podařilo zachovati ji svému kulturnímu účelu. V té věci sešlo se přání občanstva i se zájmy říd. učitele Jos. Tučka, který přes to, že školu i velmi loyálně vyzdobil, opravdově se dle potřeby česky i německy snažil, aby budova zůstala nedotčena pod jeho správou. Stálým přílivem po státní silnici se situace přiostřovala. Téměř každý z ubytovatelů poukazoval náměstku Tučkovi na nevyužitou, prostrannou budovu, takže sám přišel s návrhem, uvolniti spodní trakt ( loutkové divadlo ) pro přechodné ubytování. Soudil, že již použití školy neubráníme a že bude lépe. zařídí-li se částečné používání od obce samé, dříve než bude škola zabrána případně celá, aniž bychom tím ulehčili obci, na níž ubytování těžce doléhalo. Při nové prohlídce školy poukazoval však říd. uč Tuček znovu na obtíže při vyučování a na školní předpisy, jmenovitě na příkaz okr. škol. inspektora, takže od úmyslu bylo opět upuštěno.
   V sobotu, 24. února došlo však již ku vážnějšímu zásahu zvenčí. Již několikráte stalo se, že z radnice Smiřické bylo jednáno, jakoby Holohlavy byly osadou Smiřic. Tentokráte dostavil se sám předs. správní komise smiřické, rada ing. Lameš, aby zabral zdejší školu pro ubytování civilních uprchlíků. Starosta Josef Křeček, který byl okres. úřadem pověřen též vedením funkce za zrušenou místní školní radu., právem se cítil dotčen tímto zásahem do jeho pravomoci a když rada Lameš svoje oprávnění k svému samovolnému jednání neprokázal, odkázal téhož do příslušných mezí.
   Budoucnost snad ukáže, zda ing. Lameš si stěžoval, nebo byl vyslán a hlásil výsledek, ale vypadalo to jako kapric, když ihned v pondělí ráno dostavili se na obecní úřad, velmi nakvašeni, Oberinspektor A. Riebel a známý německý representant Alois Lenfeld ze Smiřic, aby provedli zábor naší školy pro uprchlický tábor. Zvláště Lenfeld počínal si velmi radikálně, prohlédl každý kout školy a nešetřil ani úplně zbytečnými pohrůžkami ( bude se sčílet a p. ). Oberinsp. Riebl sepsal na místě ve škole, v kuchyni říd. uč. Tučka příkaz, kterým zabral 5 místností školy i s příslušenstvím ( všecky 3 třídy se školní kuchyní a s loutkovým divadlem )
   ( Následuje doslovný německý přepis příkazu – pozn. P. )
   Jakou funkci při záboru zastával Lenfeld, není známo. Současně sdělil o.insp. Riebel, že transport se ještě tento den dostaví a dal striktní příkazy, o jejichž plnění se přijel koňmo přesvědčiti. Mistr Voňka a spol. za spolupomoci velkostateckých dílen provedli adaptaci školy k novému, nekulturnímu účelu. Zábor stal se za účasti říd. uč. Jos. Tučka a jeho rodiny, jakož i náměstka st. Jana Tučka. prokop Vojt. st., dostavil se později. Jejich účast neměla významu. Zástupci obce a školy byli přibráni pouze proto, aby převzali a provedli rozkazy, a aby vyslechli pánovité výklady Lenfeldovy. Říd. uč. Tuček spoléhal se ještě na okr. škol. inspektora, o jehož příkazy se vždy opíral. Zajel osobně k němu i k okres. úřadu, doufaje v jejich podporu. Přesvědčil se však o jejich nemohoucnosti a o tom, že příkaz Rieblův budil všude náležitý respekt.
   Otázka záboru školy řešila se jednostranně, bez ohledu na vyučování dětí a ani osobní návštěva říd. Tučka u o.insp. Riebla, neumožnila našim dětem možnost návštěvy školy. „Kultury není nám naléhavě třeba“ a učitelstvo má přikázané jiné povinnosti mimoškolní. Kdo se bude teď starati o děti, když hoří koudel pod nohama. také stanovisko ! A tak naše děti pořádají běhové závody uslyší-li známý dusot inspektorova koně, neb přihlížejí podivným, ne právě kulturním výjevům na státní silnici.

26.2. – Transport uprchlíků z Eudersdorfu vedený H. Görlitzem.
   Odpoledne, 26. února dorazil do obce skutečně transport uprchlíků o 134 osobách se 30 povozy a příslušnými potahy a školu obsadil. Transport vedl Gutsinspektor H. Görlitz z Eudersdorfu, kraj Rejchenbach. Byl to zkušený muž, invalida a bylo zřejmo, že má bohaté zkušenosti, jakož i svůj vlastní názor na prožívaný světový zápas. Svěřeným lidem se snažil prospěti a ti mu zase důvěřovali a byli ho poslušni. Ihned po příjezdu chystali si uprchlíci za jeho vedení sami ubikace, za použití místním dvorem dodané slámy. Uprchlíci pobyli ve škole až do 1. března a sice ve všech třech třídách a školní kuchyni, ve které se vařila kaše a káva pro děti. Na školním hříšti stálo auto a traktor a vozy. Ostatní povozy byly ve dvoře, koně a hovězina částečně ve dvoře a po vsi. Dle disposic vedoucího měl se transport po dlouhé a obtížné cestě zotaviti a připraviti na další pouť. Zvířata odpočívala a lidé hleděli si vše potřebné opatřiti. Nouze neměli, vezli s sebou ještě zásoby, drůbež i maso poražených zvířat, což sobě na různých místech připravovali. Hůře bylo s obuví, a s kováním. Mistr kovář, Václav Chlupatý osobně zašel k o.insp. Rieblovi se žádostí o opatření nutných podkov i hřebíků, které již během dřívějších transportů po silnici spotřeboval. Riebl žádal naopak téhož, aby zatím koval z přídělu pro domácí rolníky, že se pokusí něco opatřiti. Ovšem náš mistr musel s úsměvem sděliti, že ač je již březen, příděl pro toto čtvrtletí ( byť i vždy nedostatečný ) dosud nedostal a že je s materiálem naprosto u dna. A tu i Rieblovi, který si ještě při záboru školy houkal, pojednou splaskl hřebínek a došel rozum. A proto se tedy nekovalo ! Na obecním úřadě zásoba bot a jiných potřeb žádná. Například jedna dívka ztratila podkůvku s opatkem; podkůvku měla, ale nebylo žádných hřebíčků na přibití. Uprchlíci byli již podobné nedostatky zvyklí a vedoucí nedoufal ani v přízeň a pomoc Riebla.1. března v 7 hod. ráno seřadili se u rozcestí a odejeli dle disposic směrem k Praze. V obci zanechali 2 krávy dalšího pochodu neschopné s jiným nevítaným hostem - slintavkou a kulhavkou.

Němci z Uher
   S předešlým transportem přijelo k nám též několik vozů vystěhovalců – Němců z Uher. Ty odjížděli opět něco později za nimi. Měli dobré koně, lehčí uherské vozíky a říkali, že transport brzo dohoní.

1.3. – Pomoc válečným zajatcům.
   Na obecním úřadě mají telefon, často v době největší potřeby beze spojení. Za to na rozcestí funguje bezdrátová stanice bezvadně. Tam se kdo chce dozví všecko, i to, co se třeba ani nestalo. Vlna státní silnice přinášela zprávu za zprávou o transportech zajatců na trati Hradec Králové - Všestary – Lípa. Zprávy líčily bídu, hlad a často zoufalé poměry válečných zajatců. Líčily dále dobrovolné stravování ve Všestarech a na Lípě, jakož i vyčerpání tamních občanů, kteří dávají již z posledního a prosí za ty nešťastné ubožáky. Zpráva o zastřelení anglického zajatce ve Všestarech dodala. Musíme pomoci – rychle pomoci ! Beze vší agitace, opravdu jako na telefonický příkaz, snesli občané 1. března, často i po kilech poživatin, hlavně brambor, mouky a chleba na 2 pořádné fůry. Ani po tahy nebylo třeba určovati. Do večera byly potraviny na Lípě a ochotní průvodci ještě večer sdělovali své dojmy. Fůry vezli ochotně Koldínský a Kozina. Kočárem je doprovázeli Prokop V. ml., Andrýs Václav Ml., Slezák J. a Jambora Alois. Zprávy o zajatcích zněly poměrně příznivěji, než ústní podání dřívější !

1.3. - Dočasné zastavení transportů uprchlíků.
   Došly zprávy, že transporty uprchlíků jsou dočasně zastaveny, aby nepřekážely chystaným přesunům vojenských útvarů. Uprchlíci byli zadrženi v místech, kde se právě nacházeli a jen ti, kteří byli na pochodu, postupovali dále do zázemí.

Přesuny německých vojsk.
   Transporty německých uprchlíků byly nyní podstatně omezeny, ač neustaly úplně a v menším měřítku střídaly se se zvětšeným provozem armády. U hlavního nádraží v Jaroměři usídlil se hlavní štáb pověstného generála Schörnera a v celém okolí umísťovaly se různé vojenské jednotky, které byly spojovány s velitelstvím telefonním vedením. Šířil se názor, že německá armáda se v našem okolí postaví na odpor a přesídlení velitelství do Lázní Velichovek, kam stavěly se rovněž nové telefonní spoje, jakož i nymbické pověsti o schopnostech generála Schörnera z německé strany šířené a další přísuny vojska domněnku tuto potvrzovaly. Připouštěna byla možnost, že německá armáda tísněná ve Slezku použije výšin na pravém břehu Labe a levého břehu Metuje za novou oporu. Tím vznikají i obavy, z nucené evakuace okolí nové fronty, jak ji líčili někteří uprchlíci ze Slezka. Na základě těchto úvah zapojila se chystaná akce Národního odboje v jižní části okresu na partyzánské vedení v okresu Hořickém ( Pěst, sekce Vltava ) se kterým měla výhodné spojení přes lesy, kam měli schopní mužové z národních obran v tomto případě ustoupiti a tamní jednotky posíliti pro poslední zápas s nacisty.

14.3. – Transport uprchlíků z Rensendorfu.
   Poslední ve škole umístěný transport uprchlíků přišel 14. března a druhý den zase odcestoval jak je zřejmo z přiloženého protokolu. Škola však nebyla vrácena, nýbrž byla zabrána pro německou brannou moc.

27.3. – Štáb oddílu motorové vozby německé branné moci č. 607.
   Obec naše po různém stěhování vojenských útvarů dostala svoji vlastní posádku nastěhováním oddílu motorové vozby německé armády č. 607, které, když se všecka vozidla sjela, okupovalo volná prostranství v obci, že nebylo možno po chodníku bezpečně projíti. Štáb oddílu usídlil se ve škole, kde se stále více a více roztahoval. Riebl při záboru ponechal řídícímu byt a tím i oddělenou zasedací síň se zvláštním vchodem, kde se dosud tísnili při polodenním vyučování všichni naši žáci I toto skrovné opatření mělo nyní přestati. Důstojníci a různé pomocné síly byly umístěny, pokud se do školy nevešly ve vsi a hlavně na volném děkanství, které se stávalo střediskem jejich schůzek, kterými si po svém způsobu zpříjemňovali vojenský život. Bylyť ve stavu i celkem slušné ženské síly ( říkalo se ji telefonistky ), které nepohrdly dobrým jídlem a hojným pitím. V rozjaření byly i povolnými společnicemi svých vojenských kolegů. Aby snad děkanská budova nebyla znesvěcována a tyto orgie zůstaly občanstvu, které strádalo utajeny a později, když se situace stále pro ně zostřovala, i z důvodů bezpečnějšího soustředění oddílu usiloval velitel major Schlőlz stále o vyklizení celé školy, až 25. dubna vydal přímý rozkaz a jen stálé průtahy říd. Tučka přemesly tento stav až do situace pro německé vojsko beznadějné, kdy se i major Schmőlz obával tak příkře proti škole postupovati.

Muniční skladiště v místní cihelně.
   Skladiště nábojů pro tento úsek něm. fronty v místní cihelně svého času zřízené a dle zpráv dosti zásobené bylo stálým strašákem svého okolí . Proto bylo předmětem úvah v bytě M. Böhma, adjunkta na školním statku, který byl do připravované odbojové akce zasvěcen, při častém poslechu zahraničních zpráv. Pod záštitou loyality řed. Färbra se tam bezpečně poslouchalo. Měl dobrý stroj, který dobře ovládal a svědomitě se staral, aby veškeré pokyny londýnské vlády zachytil. Byl též nenápadnou spojkou pro úsek Hoříněves – Hořice svým bytem mimo obec a držel svoje osobní auto v pohotovosti pro všecky případy. Měl i vzhledem na svou rodinu a blízkost cihelny osobní zájem na věci samé. Důstojníci, spravující muniční skladiště, bydleli ve vile statku a stýkali se často s ředitelem Färfrem a byli společensky přístupní. Böhm neměl příliš těžký úkol, zpracovati Färbra, který se také o svůj a rodiny osud obával. Týž sjednal s něm. velitelem, že v případě rozkazu skladiště zničiti, jej předem o tom uvědomí. V tom případě měl Böhm ihned zavolati posilu ku radikálnímu opatření. Tímto způsobem získal i informace o způsobu ničení výbušnin.

Vojenské stráže v obci.
   Z příkazu velitelství „Vltavy“ byly v okolí obce přerušeny některé telefonní spoje venkovských oddílů. Major Schmölz nechal si zavolati starostu Křečka a hrozil represáliemi.Nařídil noční stráže, které měli každou podezřelou osobu zadržeti. Byla vydána též vyhláška, vybízející občanstvo ku klidu a toto varováno před nepředloženými, armádě nepřátelskými činy. Ozbrojené stráže procházely celé noci vesnicí. Vracel jsem se v noci pozdě domů z Hoříněvsi. U Srkalových na rohu zadržel mne německý vojín, kterého jsem ve tmě neviděl. Mluvil těžce srozumitelným německým dialektem. nevěděl jsem ještě o tomto novém opatření a na otázku, co dělám, jsem mu sdělil, že jdu z hospody domů. Bohužel, Němec si lépe všiml, nežli já, že v hospodě se již dlouho nesvítí a tak jsem vzbudil jeho podezření. Dokazoval jsem mu sice, že jsem seděl vzadu, v kuchyni, ze které světlo nevidí a na důkaz totožnosti ukázal jsem mu občanskou legitimaci. Měl sice baterku, ale ukázalo se, že čísti nedovede. Chopil mne pevně za ruku a vlekl do Knejpova výměnku, ze kterého si, jak jsem seznal zřídili strážnici. Situaci rozuzlil kmotr Knejp, který ležel na síni a zle bručel že nemůže spát. Na otázku vojínovu, zda mě zná, osopil se na něho, než jeho, že jsem se v obci narodil a co že nenechá pořádné sousedy na pokoji a jeho spát ! A to něco vydalo. Když si jeho kolega přečetl legitimaci, řekl mu německy, ať nedělá hlouposti a propustili mne bez prohlídky, které jsem se nejvíce obával, maje v kapse revolver, který jsem na delší cesty nosil. Od té doby cítil jsem se bezpečnější beze zbraně. Jak jsem se později dozvěděl zadržely a vyšetřovaly stráže i jiné občany, jako Josefa Pultra aj. rovněž bezvýsledně.

Nervosita posádky stoupá.
   Měsíc květen působil velmi neblaze na klid a bývalé sebevědomí německých formací. Po získané zkušenosti snažil jsem se, abych se ze svých pochůzek vrátil za světla, neb když to nebylo možno přenocoval jsem, poněvadž i jinde Němci již svoji bezpečnost střežili a měli z národního odboje větší respekt, než si ve skutečnosti zasluhoval, vzhledem na to, že nebylo zbraní. Tak jsem šel na večer od školního statku domů a na rozcestí vidím německé vojáky s těžkým kulometem, namířeným proti habřinským lesům a v celé obci nebývalý ruch. Posádka očekávala přepadení obce partizány. Nevím z jakého důvodu tento poplach vznikl, poněvadž mimo „Vltavu“ zasahovala do naší oblasti působnost i skupiny Václavíkovy a nějaká špatně organisovaná činnost mladistvých, kteří očekávali, že z nebe jim naprší bedny zbraní, nebo že Němce utlukou čepicema, ale pro charakteristiku této doby je příznačné, že stačil takový nějaký bluf, aby i tak silné oddělení vojska, vyzbrojené kulomety, automaty a pancéřovanými pěstmi bylo na nohou. Jednalo se sice před tím v tajné schůzce o odzbrojení venkovských posádek, ale po odpovědi velitelství „Vltavy“, že zbraní pro nás nemá a po selhání akce v Josefově, byl by každý pokus selhal, jako se později ukázalo ve Rtyni a u rybníka v malém měřítku.

3.5. - Návrat transportu z Eudersdorfu
   Nečekaně vrátil se pojednou transport uprchlíků z Eudersdorfu, vedený energickým inspekt. M Görlitzem, který koncem února několik dnů odpočíval v naší škole. Měli již dosti zážitků od té doby a dali přednost návratu do území Rusy již obsazenému, i když před nimi dříve tak prchali. Litovali, že nalezli školu obsazenou vojskem. Přenocovali ve dvoře a jak se dalo. Časně ráno opět vyjeli a zřejmě velmi spěchali. Sjednával jsem společný postup s Národním výborem na radnici v České Skalici a kolem 9. hod. ráno projížděl transport již městem. Jak pozdější události ukázaly, spěchal Görlitz, aby předstihl zmatek a chaos v dopravě, který po zhroucení německé fronty očekával. Vzpomněl jsem si na starého lišáka Hofmanna, který toto vyváznutí z pasti hledal dávno před nimi. Dle toho, jak Rusové u nás potom s uprchlíky jednali, dostali se asi lehčeji domů a bylo to v dané situaci pro ně nejlepší východisko.

5.5. – Národ setřásá německé panství.
   V některých místech počínala již činnost Národních výborů a jmenovitě ve městech bylo nutno propukající výbojnost občanstva usměrňovati, poněvadž něm. vojsko setrvačností ještě poslouchalo rozkazů Schörnerových. Též v naší obci byla již 5. května v půldvanácté hod. snesena dvojjazyčná tabule ( Volkschule – Škola ) za přítomnosti starosty Jos. Tučka a zástupce lidu. Tabule byla dělána tak, že zastírala původní nápis „Obecná škola“ v omítce při stavbě provedený, který po dlouhé době naše veřejnost uvítala s jásotem. Tím bylo započato s odstraňováním, německých nápisů a značek po obci, které se různým způsobem odstraňovaly, neb zastíraly.
   Jmenovitě, když pražský rozhlas z krytu ( na vlně 415 ) od 14. hodiny hlásil zánik Protektorátu a převzetí vlády Českosl. Národ. výborem a Vojenským velitelstvím Velké Prahy, zařizovalo se občanstvo jako o převratu 1918. Upomínky na německé panství mizely a vyvěšeny byly prapory, které každý dle možnosti sháněl. Místní posádka chovala se k těmto projevům občanstva z počátku bezradně a pasivně.

5.5.- Derner Jan a Hofmann V. postřelení.
   Odpoledne, ke 4. hod. při pokusu zatarasiti státní silnici u rybníka Pazderný k Černožicům byli postřeleni Jan Derner, dělník z místního státního dvora a Václav Hofmann ze sousedních Černožic. Oba zranění byli odvezeni do jaroměřské nemocnice, kde Derner těžkému zranění 23. května podlehl. A tak ani u nás nebyl převrat zcela bez obětí. ( Ku zastavení provozu u nás by nestačilo v té době ani silné oddělení vyzbrojeného vojska. Němci se chystali ku šílenému útěku, kterému jsme brzy přihlíželi. K nepředloženým činům nabádali ti, kteří se sami drželi v ústraní. )

Počátky činnosti revolučního Národního výboru.
   Povstání v Praze bylo pokynem pro činnost připravených Národních výborů, které, ač ještě ne otevřeně, od té doby měly říditi další postup veřejné činnosti. V neděli, 6.května bylo umístěno školní rádio na obecním úřadě, kde byl zahájen stálý a veřejný poslech, přirozeně že hlavně vlny 415 a s napětím sledován byl postup boje o Prahu, kde Němci podnikali zuřivé útoky na místa obsazená a hájená českým odbojem. Všeobecně byl očekáván rozkaz ku povstání všeobecnému.
   Odpoledne však projížděl obcí směrem od Hradce Králové kurýr tamějšího Národního výboru, který nařizoval sundání vyvěšených vlajek a praporů s poukazem, že vojenské jednotky německého vojska bezohledně střílejí na ozdobené domy i lidi. Členové Nár. výboru zařizovali potřebné v obci. Tak na škole byl příkaz sdělen ve 3 na 5 čl. R Pinkasem. ( V okolních městech provádělo něm. vojsko různé zákroky, jako př. v Jaroměři musely se sundati české, ale i zabílené firmy obnoviti do původního stavu a jako rukojmí byli zajištěni někteří členové již úřadujícího Nár. výboru. Městem procházely ozbrojené hlídky a kolem města stály stráže přísně kontrolující chodce. Připravovali jsme právě otevření kanceláře Okres. N. V. a byl jsem nucen ve městě přenocovati. Dálo se tak z příkazu štábu feldmarš. Schörnera z Velichovek ).
   I v naší obci počala si posádka počínati výbojněji, vojsko bylo soustřeďováno do školy a stěhovali se do ní i důstojníci bydlící dosud ve vsi. Říd. uč.Tuček byl velitelem Schmölzem i s rodinou vypovězen, aby vojsko bylo výhradním držitelem školy. Kolem školního plotu byly položeny miny s poukazem, že při pokusu o nepřátelství bude podkop vyhozen a posádka sáhne k represáliím. Přes to byl v noci přeříznut vojenský kabel ( Později se ukázalo, že podminování za plotem bylo pouze maskováno a na zápalné vedení byly zavěšeny a zakopány obyčejné, zabalené cihly místo náloží ).

7.5. – Příprava posádky k útěku.
   K dalším zásahům posádky nedošlo a rovněž vystěhování říd. Tučka k jeho velké radosti již provedeno nebylo, neboť po dojití zprávy, že Německo bezpodmínečně kapitulovalo, posádka překotně soustřeďovala vozidla, pálila mapy, dokumenty a různé věci vojenské. Rádia a méně hořlavé věci polévala petrolejem a benzínem. Bylo zřejmo, že sami připravují stěhování a při tom ( snad na postrach ) stříleli z pancéřových pěstí, které byly ve škole ve větším množství uskladněny.

8.5. - Překotný útěk posádky a německého vojska.
   V úterý, 8. května v 7 hod. ráno zabíjeli vojáci na školním statku vepře ( 2 ), na příkaz o.insp. Riebla sebraných v místním dvoře. Tyto mimoúřední zabíjačky byly však přerušeny poplachem, že velké muniční skladiště, umístěné v místní státní cihelně bude vyhozeno do povětří a že již Rusové projeli obcí. Na tyto poplašné zprávy celá posádka kvapně z obce odjela se všemi vozidly, které v tom spěchu nebylo možno spočítati. Vozidla den před tím zatarasila veškeré ulice obce a nádvoří dvora. Státní silnice byla již plna německého vojska, které o překot prchalo i třemi proudy.

9.5. – Ohrožení obce.
   V proudu němec. vojska přijížděli v 11 hod. dopol. SSmani od Jaroměře a cestou stříleli. Občané, kteří útěku přihlíželi, polehali v polích do obilí, a SSmani v domnění, že chystají přepad, postavili se s dvěma děly do palebné posice. Neměli bohudík mnoho času. Proud vojska je nutil k dalšímu postupu a tak zanechavše obě děla na silnici, ujížděli výhrůžně dále. ( Jednal jsem tehdy v Josefově na radnici, kam došla telefonická zpráva, že v Holohlavech se prudce střílí a že budou v občanstvu velké ztráty. Zpráva se bohudík nepotvrdila a není známo, že by byl někdo zraněn. ) Obě na obec namířená děla, nechal M.N.V. dopraviti na školní hřiště, kam soustřeďoval se vojenský materiál. Toho dne táhly již vojenské jednotky většinou odzbrojené a byly místní národní pohotovostí ještě prohlíženy. Našly se ještě různé zbraně, ukryté většinou ve vozech. Příkladnou horlivost ukázal řezník Mrkvička, který neúnavně pobízel utíkající v kopci u rybníka. To již bylo hej u zbraně a na obecním úřadě se hromadila stále další kořist. Na obecním úřadě a většina občanstva tuto noc nezamhouřila oka a bděli nad obcí, aby prou nezarazil a obec nezaplavil. Tentokráte i cestář Hanzl se staral o plynulou frekvenci na silnici a rozkazoval jako generál. Úsilí utíkajících i domácích dá se stručně vyjádřiti: Dál – pryč – dál. Kdo by se byl chtěl zastaviti , dostal od Mrkvičky, neb jiného strážce za ucho a jechal dále. Německé vojsko se snažilo, aby Rusům uniklo a dostalo se do zajetí západní armády.

10.5. – První ruští vojíni ve škole.
   Ve čtvrtek, 10.května se ukázalo, proč měla německá armáda tak naspěch. V 11. hodin dopoledne přijeli již opravdu Rusové, velitelství s plukovníkem, podplukovníkem a majorem. Ubytovali se ve škole, důstojníci v kabinetě a vařilo se pro ně a 30 doprovázejících vojínů dole na ohništi a ve školní kuchyni.

11.5. – Příchod rudé armády.
   Již za dva dny před tím přicházely zprávy o rychlém postupu rudé armády a občanstvo se na její příchod připravovalo. Na silnici objevovali se i krojované dívky a různě se občanstvo chystalo na uvítání Rusů. Toho dne však časně ráno pojednou byla škola, park i celá obec s okolím zaplaveno ruským vojskem, vozy a koňmi. Na organisované uvítání nebyl vhodný čas a Rusové se ani o různé projevy přízně valně nestarali a různé naše pečiva byla většinou odmítnuta. Ještě tak vodka, jak všeobecně naším likérům a různým domácím vyrobeninám říkali. Také neměli mnoho času na vzájemný styk. Byly taženy ihned telefonní spoje a značná část armády do obce vůbec nepřišla. Zastavila je rybniční soutěska a návrší nad ní, kde na Tučkovým poli a dále přes pole Nepasických až k obec lesíku zajišťovalo zákopy. Tučkovo řepniště ( pole měl tehdy najmuto od Vyhnálka ) se změnilo v taneční parket, kde Rusové předváděli divákům své národní tance a kde i některé místní děvuchy se s nimi proskočily.

Třídění na sádkách.
   Proud uprchlíků vojenských i civilních ( kteří se opozdili zastavením transportů ( uhýbán byl na okresní silnici ke dvoru, kde byli na louce na Sádkách ihned a rychle tříděni. Koně, dobytek a vozy pokud nebyly ponechány civilním uprchlíkům, které vraceli zpět k jejich domovům, zůstaly na louce na starost obci, kde byla zřízena nedostatečná hlídka místní pohotovosti, a dobytek byl krmen, jak se dalo. Část koní byla umístěna jednotlivě v obci a zhřeblé klisny u Zilvarů, Tučků č. 12, a u Nepasických se později ohřebily. Koně byli sice O.N.V. vzati do evidence, ale přemístěni byli do jiných obci teprve, když tráva byla úplně spasena do kořenů. Několik koní bylo mezi tím nutně odporaženo.
   Vyšetřování uprchlíků dálo se přísně a byli odesíláni zpět sloučeni, vždy několik rodin na jeden vůz. Rovněž němečtí zajatci byli ihned řazeni a transportováni pryč. Též několik ustrašených Vlasovců bylo vyslýcháno ještě přísněji než předešlí a co se zajatci bylo s nimi zacházeno. Vojsko je vzalo s sebou. k tomuto víření hrála hudba Čertnerova a četní zevlouni přihlíželi. Někteří odnášeli domů věci z ponechaných německých vozů a kde se co dalo, jmenovitě když se setmělo v noci.

Čištění krajiny od nepřítele.
   Jiná část rudé armády se ihned po příchodu rozešla po okolí, hlavně do lesů, aby vyčistila krajinu úplně od nepřítele.

Zásobování rudé armády.
   Pro zásobování zřídili se ve škole kuchyně stravovalo se odtud vojsko v obci a kolem ní. Plškovu vojtěšku u svodnice a Andrýse Rudolfa jetel za kapličkou spotřebovali pro četné koně. Též nejedna kupa sena zmizela. U srovnání s armádou německou nečinila rudá armáda velké nároky na veřejnost. O vše většinou starala sama, ač na ochotě občanstvu nescházelo. U pekaře Vágnera za účinné pomoci jeho personálu pekli pro celý oddíl chléb a místní ženy s děvčaty vyvářely v místní škole.

12.5. – Odchod rudé armády.
   Jak rychle přišla, tak rychle zase rudá armáda druhého dne odešla směrem ku Praze.
   Po tak rušných dnech posledních dvou měsíců vypadala vesnice jako osiřelá a různé zůstatky po uprchlících a po obou armádách byly uklízeny. Jmenovitě na hřiště školy hromadila se tak zvaná válečná kořist, kterou později převzala naše armáda. V té době již různé pokyny útočily na svědomitost občanstva a O.N.V. činil M.N.V. ( Okresní a Místní národní výbor – pozn. P. ) zodpovědny za národní majetek. Žádáno, aby byl řádně uskladněn a na příslušná místa dle pokynů odevzdán. Od té doby počíná se obec probouzeti k vlastnímu, samostatnému životu občanskému a zásahy armád, i když plně nepřestaly, slábnou.

15.5. – Ustanovení revolučního Místního národního výboru.
   Ustavení M.N.V. v naší obci, dálo se v pravdě revolučně. Ustavením byl pověřen starosta Josef Křeček, který za okupace vedl úřad několik roků a v té době byl jediným veřejně činným předákem strany soc. demokratické, která se v naší zemi stala po světové válce vedoucím činitelem. Dle tehdejších pokynů vybral z občanstva 6členný výbor: Křeček Josef čp. 23, Andrejsek František čp. 55, Beneš Otta čp. 65, Jelínek Jaroslav čp. 115, Prokop Vojtěch st. čp. 13 a Tuček Jan čp. 52, a jménem M.N.V. vyvěsil již 29. dubna následující, psacím strojem rozvržené provolání k občanstvu:

Spoluobčané !

   Válka, která po celých šest let zmítala všemi národy, je u konce. Její hlavní průvodci vyhodili poslední trumfy a nyní očekávají výsledky. Pro národ český nastává doba, znovu dokázati, že jsme sto, a plně připraveni k řešení všech věcí, které nám v nejbližších dnech nastanou. Tohoto úkolu se nejlépe zhostíme, když svorně, s klidnou rozvahou, ukázněně jako národ s vysokou kulturní úrovní budeme řešit naše otázky v nejbližších dnech.
   Jako všude, i v naší obci byl ustanoven Národní výbor, který má v první chvíli podchytiti veškerou organisaci celého postupu, býti obyvatelstvu vydatnou pomocí po dobu, než budou provedena další opatření. povinností každého je přičiniti se, aby likvidace války byla u nás provedena v klidu a se zdarem. Tím nejlépe prospějeme naší věci.
   V Holohlavech, dne 29.4.1945. Místní národní výbor.
   V prvých dnech převratových zdálo se, že výbor působí. Události plynuly přirozeným vývojem a vedle Křečka veřejné dění usměrňují z dřívějších dob známí Andrejsek Fr., Pinkas, Voňka, Tuček Jan aj.
   K definitivnímu ustavení tohoto Nár. výboru protože Prokop Vojtěch a Beneš Otto byli povoláni do O.N.V. v Jaroměři, ale jmenovitě pro roztržku, která nastala 5.5., když dle vládního nařízení Křeček členy svolal , aby výbor doplnil, ustavil a povolal k činnosti. Dostavší se člen Andrejsek Frant. se ostře proti svolavateli postavil, činil mu příkré výtky, protestuje proti jeho účasti na veřejné správě.
   De facto v mezidobí po 5. květnu řídily obec výbory dva, až vlivem Andrejska Fr. ustaven byl ve schůzi 15. května revoluční Národní výbor následovně: Andrejsek František 55, Lochman Václav, Chlupatý František st., Meduna Josef, Melgr Josef 59, Beneš Otta, Rohlena L., Pultr Josef 79, Pinkas Richard, Maršík Jan, Peřina František, Kučera V. Andrejsek Fr. 97 a Tuček Jan 52 – Jednomyslně byli zvoleni: předsedou Andrejsek Frant. 55, místopředseda Chlupatý Frant. st. a jednatelem Pinkas Richard.
   Křečkovi Jos., který byl dosud považován jen za starostu, dáno na vědomí, že ve smyslu vlád. naříz. ze dne 5.5. paragraf 2 odst. 4 funkce obec. zastupitelstva ( které vlastně již neexistovalo a dávno se nescházelo ) a tím i jeho starostování končí a žádáno předání úřadu. Stalo se tak 20.5.

Dozvuky války.
   po odchodu rudé armády změnila se i tvářnost státní silnice. I když počasí se zlepšilo a slunko pěkně hřálo, nálada byla různá. Po silnici vraceli se uprchlíci opět zpět, teď již ne v napěchovaných vozech, v menším počtu, částečně pěšky, vezouce svoje ztenčená zavazadla na vozících, neb trakařích. Když odpočívali, ve vsích se nestavěli. Stanuli někde v poli a ženy vyhřívaly na slunci své opotřebené životy. Muži mlčeli a posupně vůkol hleděli. Měli již tak obávané střetnutí s rudou armádou za sebou. Třeba kázeň ve vojsku byla velmi přísná, těžko bylo zabrániti různým represáliím a výstřelkům jednotlivců. Ukázalo se to i později, kdy nestřežení jedinci povolovali uzdu svým vášním. Německé dělnice byly s oblibou vyhledávány při pracech polních, neb v jejich ubikacích na velkostatcích, při čemž docházelo k různým scénám, které někdy končily povoláním ruských důstojníků, kteří radikálně zjednali pořádek. Staly se i případy, že i domácí obyvatelstvo bylo obtěžováno. Kdo by se však divil, po všem tom, co předcházelo ! ( Mluvil jsem o tom s jedním velmi intelig. rus. plukovníkem; fašisté mu zabili děti a mladou ještě ženu odvlekli, neznámo kam. Znám mnoho ještě těžších případů, pravil. Vojsko na pochodu mnoho vidělo, slyšelo a zažilo. ) A pak, jak si ještě na útěku mnohé německé ženy vedly, ač i ony měly značný podíl na válce, neočekávajíce taková psotný konec čisté rasy. Nedůstojné kulturního národa však při tom bylo, že se našli i u nás jedinci, kteří v roli kuplířů sledovali své zištné cíle a takový dvorský dělník Meduna, neb Rubák prokázali vyšší stupeň inteligence, aniž si zadali na své národní cti. Ostatně, nebylo to vždy tragické. Fašistický režim nevychovával ženy k cudnosti a mnohé z nich mu i sloužily, jak bylo vzpomenuto na str. 27. ( Z praxe: Při umístění dojných krav pro ruské letiště v Hradci Králové ve Skaličce starali se ubytovatelé i o obsluhující persońál, vyžadujíce s průhlednou tendencí německé dívky, o nichž se z úst hradeckého průvodce dozvěděli a v místním dvoře si je přímo vyžádali. Pisatel se později na místě přesvědčil, že se jim lépe vede, než při těžké polní práci ve dvoře. Dámy spaly v bílých peřinách a i jinak se jim dařilo tak, že se nijak nenamáhaly o návrat na původní místo svého určení. Podobný případ byl i v Hradišti, kde Němky nastrojeny chodily samy vstříc ruským důstojníkům, kteří je navštěvovali a bohatě odměňovali. )

Koně – kobyly.
   Podobalo se to záplavě sarančat a štáb kap. Fůrst se svými pomocníky měl mnoho práce, než vše spořádal a usměrnil. Rusové zvyklí na své poměry, pustili koně své i různě získané volně na luka, takže od Jaroměře až ke Hradci pohybovalo se stádo koní v bujné trávě. I ve většině obcí bylo koní, co se jich tam vešlo. Přirozeně, že v naší obci, která byla průchodní stanicí, jich též bylo více, než bylo zdrávo. Kdo měl trochu chuti, jezdil s koňmi. I hotel Srkal si vybral pěkného Hucula – Karla. Velké štěstí bylo, že časté deště umožnily nebývalou úrodu zelené píce, takže velké ztráty píce se tímto přirozeným způsobem vyrovnávaly. Mnoho koní bylo též včasně odesláno na Moravu a Slovensko do krajů postižených válkou, kde mnoho koní bylo armádou odebráno.

Transporty krav.
   Po záplavě koní objevily se opět krávy, různý dobytek a někdy i ovce. Transporty tyto byly již organisované a provázeli je honci na koních a vozech. Rusové uklízeli svou válečnou kořist, kterou doma potřebovali. Několik vojáků s civilisty a děvčaty volně hnali dobytek od jedné stanice ke druhé. K nám přiháněli je většinou z luk u Brodu a Heřmanic a když nezastavili pod Semonicemi, bylo jejich oblíbené místo na Sádkách, někdy i ve statku státní rolnické školy, kam lákalo je ubytování a ohrazené pastviny při silnici. Krávy, většinou dojné, černé straky, provázející je děvčata dojila, mléko odstřeďovala a stloukala. Tak se celý průvod živil a přebytečné mléko rozdávali lidem. Někdy si i domácí ženy sami dojily. Řídčeji vozili Rusové dobytek nákladními auty. S chovnými vepři nikde nestavěli. Pěších transportů bylo však tak velké množství, že se počet dobytka nedá odhadnouti. Někdy musely obce dodati i honce, kteří pomohli dobytek dohnati do nejbližší stanice. Dobytek, zvláště bylo-li tepleji, špatně šel a opět hrozila nákaza slintavky. Strážci dobytka se všemožně starali, aby jim kusy neubývaly a nemohl-li některý dále, vyměňovali jej za jiný. Když si u nás někdy chystali večeři, dozvěděl jsem se, že průvody pocházejí z území poškozeného válkou, dopravuje si určitý, přiřčený počet kusů domů a proto se tak stará, aby jich neubývalo. Každý průvod žil, tak říkaje pro sebe a zvláštních styků s místním občanstvem nevyhledával. Ve styku však byli slušní a jako Rusové obyčejně, srdeční. Nároky na místní správu měli minimální. Jak přišli, tak obyčejně, po krátkém odpočinku, odešli dále.

Dávaj, dávaj.
   Nutno především předeslati, že lidská fáma v tomto ohledu mnoho zvětšila, zkreslila a líbivě upravila, až se toto rčení změnilo v líbivé a hojně užívané pořekadlo. Nesporně našli se i ti, kteří ztrátu pouze předstírali, domáhajíce se náhrady z věcí nahromaděných u Národních výborů a že mnoho věcí skutečně ztracených, bylo před tím lehce získáno a neslo značky německých výrobků. Byla však doba, kdy nebylo radno vyjeti si na pěkném kole, motoru, neb i pěkném autu a zvláště se nedoporučovalo, honositi se pěknými hodinkami. Dávaj, dávaj – mohlo zazníti pojednou nečekaně a když se na rameně houpal automat, znělo tak důrazně, že málokdo odolal a dal. Často to byla pouze výměna za kolo, motor, neb auto jízdy neschopné. Výměna však pouze provisorní, protože věci se musely potom později odvésti. I koně,.neb dobytek byly někdy tímto způsobem vyměněni a poškozenému nezbylo, než dovolávati se náhrady. Za hodinky, které nebyly nikde na skladě, nebylo náhrady a postiženému dlouho – dávaj časy – znělo v uších. Bylo to jmenovitě v začátcích, kdy byl stále značný pohyb na silnicích a četní ruští vojíni spěchali za různými úkoly ( někdy i na frej neb kořist do německého území ). S hodinkami i jinými ukořistěnými věcmi vyvinul se čilý výměnný obchod a nejhledanějším platidlem byla vodka. Kdo ji uměl a mohl rychle vyrobiti, měl možnost lehce získati mnoho různých věcí. tento obchod byl velmi výnosný, poněvadž Rusové někdy i darovali, nikdy však nepředražovali a získávané věci bývaly opravdu cenné. Později měli Rusové, kteří jezdili auty do pohraničí své stanice, kde zastavovali. ( Pil jsem též za pěknou černou látku vyměněnou, domácky vyrobenou vodku ( lavorovici ) a byla tak podřadné kvality, že jsem se v duchu styděl za vyměňovatele. Než Rusové ji snesly a naše cigarety s díky odmítal. Byly jim slabé. Raději si udělal „báčko“ z novinového papíru. )

Úmrtí Josef Sýkora.
   Josef Sýkora, klempíř, podlehl 21. května zranění způsobené neopatrným zacházením se zbraní. Účast veřejnosti byla značná, s ohledem na známou rodinu i mládí jeho samého. Narodil se 2.1. 1924.

Úmrtí Jan Velc.
   23.května zemřelo děcko Velc Jan, ve stáří 2 r. I tato ztráta mladého života zarmoutila rodiče i známé.

Místní národní výbor – Činnost a změny ve vedení. Další rozšíření.
   Nově zvolený Národní výbor pořádal četné schůze ( i několikrát týdně ). Veřejnost byla ve stálém ruchu a docházely denně různé pokyny nadřízených orgánů, jmenovitě od nově ustaveného revolučního O.N.V. v Jaroměři, který se snažil, aby prokázal potřebu O.N.V. v Jaroměři, což se mu zdařilo, takže byl z prvních okresů, který zavedl pořádek ve veřejné správě a jmenovitě v zásobování. Byl proto ministerstvem vnitra definitivně schválen. M.N.V. dbal o to, aby požadavkům naň kladeným a různým přáním občanstva vyhověl. Vytvořeny byly strážné čety a resort zásobování byl vzhledem k odchodu insp. Votrubce předán pí. Kvasničkové za měsíční odměnu 600.- Kč. Po stížnosti z řad občanstva byla vyvěšena schránka a toto bylo vybídnuto, aby stížnosti podávalo. Několik jich bylo podáno. Program schůzí byl zatěžován věcmi osobními, poněvadž různá nazírání nebyla ještě usměrněna, pojem státní spolehlivosti nebyl ještě ustálen a M.N.V. úřadovalo pod vlivem rozčeřené veřejnosti. Než-li se nový výbor řádně rozejel, ukončil předs. Andrejsek svoji dobrovolnou rekonvalescenci, nastoupil opět své zaměstnání ve Velké Poříči u Trutnova a vzdal se své funkce v M.N.V.

2.6. - Nová volba předsedy M.N.V.
   Novou volbou byl zvolen předsedou Chlupatý František st. a místopředsedou Melgr Josef čp. 59 a usneseno výbor o 4 členy rozšířiti. Práce přibývalo, absence na schůzích byla značná a vlastní práce se zúčastnilo několik málo členů. Stalo se tak ve schůzi 16.6. a nově povoláni byli do výboru: Špryňar Václav, Červinka František, Provazník Václav a Jelínek František č. 34. Za Pinkase Richarda byl zapisovatelem zvolen Špryňar Václav. Podobně kooptací povoláni byli i Trnka Emil a Verner Vojtěch, kteří v některých schůzích zasedali.

4.6. – Přehlídka rudé armády na odchodu od nás.
   4. června probudil jsem se časně z rána před 4. hod. Směrem od státní silnice slyšel jsem hudbu a šel jsem za jejími zvuky. Směrem od Habřiny, Rodova a Hradce Králové valili se proudy vojska rudé armády. Největší množství táhlo od červeného kříže a vše zahýbalo na státní silnici k Jaroměři, odkud zněla i hudba. Na stezníku, naproti božím mukám ( vysoký kamenný sloup na konci vesnice směrem na Jaroměř – pozn. P. ) na pozemku Nepasických hrála do pochodu hudba 14 mužů ( turecká ) s kapelníkem. Vedle v předu stál důstojnický sbor s generálem Sergi Bečko v čele. Po pravé straně silnice defilovalo vojsko a důstojníci se zdravili s přihlížejícím generálem. Četná pěchota byla vesměs vyzbrojena automatickými puškami jednotného typu. Podobně i četné dělostřelectvo bylo moderně vyzbrojené. Bylo to poprvé, kdy rudá armáda představila se přítomnému hloučku diváků ve své prvotřídní, bojové síle. Třeba do této chvíle viděli jsme již mnoho, co udivovalo, při přehlídce bylo jasné zřejmo, proč podlehl nepřítel, jakým bylo poražené Německo. Kdo pozoroval jednotlivé oddíly, jmenovitě ve volné chvíli, kdy proniká bratrský duch a nenucená jednání vojáka s důstojníkem, který liší se od mužstva jen svou hodností a převážně i vyšší inteligencí, nesoudil by na takovou zřejmě dobrovolnou kázeň, jaká se při defilé jevila. Vzájemná úcta k důstojníkům a těchto k vyšším nadřízeným a všude naprostá, příkladná poslušnost a kázeň. Nejen prvotřídní výzbroj, ale i duch, který celou armádu ovládá, zvítězili nad německou dresurou. Ani styk důstojníků s generálem nečinil v tomto ohledu žádných výjimek a přehlížející sbor vyšších důstojníků nepřihlížel tak strnule, jak bývali jsme zvyklí při pozorování přehlídek armády německé, nebo případně i naší. Neměl jsem času dočkati konec, any proudy vojska valily se stále a nepřetržitě. Maně naskýtá se otázka, odkud tolik lidu ? Ruská armáda táboří na pochodech s oblibou v lesích, takže se její množství v kraji zdánlivě tratilo oproti armádě německé, která často i násilně vymáhala ubytování v ubikacích a hrozila vystěhováním obyvatelstva. ( Někde se také stalo. ) Tím se vysvětluje, že nejvíce vojska ruského táhlo z lesnaté krajiny za Habřinou.

11.6. – Další odchod rudé armády.
   Další velká část rudé armády táhla dne 11.června přes naši vesnici, s hudbou početnější prvé ( měli i píšťaly a buben ). Při tom byly umístěny polní kuchyně v čp. 52 Tučka Jan na dvoře. Byly to útvary, které vracely se co vítězové od Prahy a vojíni se těšili, že budou demobilisováni. Toužili a vzpomínali na své domovy. Děti těšili se jejich pozornosti. ( Jak jsme u ruského vojáka často viděli. )
   Rovněž četné motorisované oddíly po silnici projížděly obcí s výzdobou obrazů svých vůdců ( někdy i presid. Benešem ), jakož i četnými nápisy azbukou, bílým písmem v rudém poli. ( Sláva voditeli a pod). I tato jednotná výzdoba svědčila o jednotném duchu armády, jak bylo již vzpomenuto. Obě hudby výkonem byly pod úrovní našich hudeb, ač hrály velmi neúnavně a většinou zpaměti.
   Po odchodu rudé armády jakoby lehl stín na počáteční vyrušení a slavnostní náladu. Na rozdíl převratu v r. 1918, kdy celý národ s nadšením a téměř z ničeho počal budovati svoji národní samostatnost, nebylo tentokráte tolik materielních starostí. Okupanti, kteří dobře znali pravé smýšlení našeho lidu, sice hrůznými a krvavými činy jej zastrašovali a mnoho našich rodin želí svých milých a známých, kteří na popravišti, v žaláři, neb v koncentrácích padli za oběť jejich řádění. Hospodářství však, ve svém vlastním zájmu, věnovali dosti pozornosti, aby měli zálohu pro vlastní nedostatky. Půdy a stavy zvířectva byly udržovány v dobrém stavu. Při svém útěku neměli již možnost rabovati a odvážeti domů ( jak to uměli ). Mimo to, zůstalo zde leccos z válečné kořisti ( pokud to armády nespotřebovaly ) a celé pohraničí, rovněž v dobrém hospodářském stavu ( dostávalo i podpory z Raichu ).
   Pozornost lidu obrátila se brzy k očistě národa. Kolaborace, kolaborant byl nesčetněkráte vyslovováno a různě vykládáno dle názorů jedinců, než byl tento výklad pokyny z hůry usměrněn. Nepřipuštění bývalé strany republikánské, živnostenské a národní demokracie bylo v počátcích vykládáno tak, že stačilo pouhé členství v těchto, ano i v činitelích vysloveně hospodářských ( svaz zemědělců, chovatelů a p. ) pro nařčení ze spolupráce s Němci. Uváží-li se různé frakce fašistické a organisace vyvolané Němci, neb jejich přisluhovači ( na vesnici vzácné ) byla to velmi podstatná část národa, která byla vylučována ze spolurozhodování, než nové formování uznaných státotvorných stran tyto rozpory částečně vyrovnalo. Dle měřítka prvního převratu vyslovené šmelinářství bylo tentokráte omlouváno sabotáží.
   V naší obci vítězila rozvaha vedoucích činitelů a k radikálnímu řešení nedošlo a i ve městech byly některé omyly později korigovány a omezeny na případy skutečné kolaborace.
   Z tohoto titulu byl zajištěn vazbou ředitel rolnické školy Rudolf Färbr, bydlící v čp. 111. Původ zatčení byl však ve škole samé a ve Smiřicích, kde služebně a společensky působil. V obci samé se akce tato omezila na několik stížností. Jmenovitě vytýkáno bylo mírnější zacházení s Němci, ve dvoře a v obci zaměstnanými, než jak to předepisovaly úřední instrukce, které za jejich dodržování činily zodpovědnými jejich zaměstnavatele. Někteří Němci nenosili předepsané označení N a služka v hostinci u Mrkvičků svým zjevem i úslužností získávala příznivce. Němci snažili se uspokojiti prací a doufali namnoze, že uniknou vysídlení, jehož se velmi obávali. Přesné dodržování předpisů, nad jejichž prováděním bděl Jos. Pultr čp.79 působilo obtíže, jmenovitě v menších hospodářstvích, kde se vařilo jednotně. Nesnáze tyto zakončil provedený odsun Němců.

Pěticípá hvězda.
   Ačkoliv probíhající přerod v mnohém navazoval na revoluci táborskou, neujal se znak husitství kalich. Již příchod rudé armády vítaly vedle státní vlajky i četné prapory Sovětů a s oblibou nošen byl na klopích jejich výsostný znak, rudá pěticípá hvězda. Rovněž továrny, lokomotivy, auta, traktory aj. se tímto znakem s oblibou zdobily. tak přejala tato doba i u nás svůj trvalý znak. Z něho odvozen byl i členský oznak K.S.Č.

Počasí a jarní práce.
   Příznivé počasí s dostatečnými srážkami volalo zemědělské vrstvy na pole i luka. Bylo nutno dohoniti, co se válečnými dozvuky zpozdilo. Velkým i větším statkům pomáhaly brigády z měst a škol. U nás státnímu statku. Zemědělce zabavila příroda tak, že málo se starali o věci veřejné, které běžely rychlým tempem kolem nich bez jejich účasti. Sena a zelené píce byl nadbytek, obilí pěkně zrálo a okopaniny zdárně se vyvíjely.

Stěhování do pohraničí.
   O.N.V. v Jaroměři, ihned po svém ustavení prováděl dekrety přes. Beneše a osídloval německé obce na okrese. Jmění Němců bylo zabaveno a dosazovány byly všude české správy. Tím se stalo, že než obec navázala náležitý styk s novým úřadem a místní zájemci se rozhodli, byly již obce našeho okresu osazeny, takže od nás se stěhovali osídlenci až koncem června dále, většinou na území okresu královédvorského, kde se osídlování zpozdilo. Mezi prvními byl Josef Kudyvejs, zahradník z čp. 22. Šindelář František z čp. 74 a Plšek Josef, tesař z čp. 89. Na jejich majetky ustanovil M.N.V. národní správce ( čp. 22 Knejp Jaroslav, čp. 74 Kučera Václav a čp. 89 Chlupatý Václav, kovář ). Opatření toto bylo dle pozdějších výnosů zrušeno a majetek podrželi dosavadní majitelé. Též z místního dvora odešla za týmž posláním většina deputátních dělníků, takže zůstalo pouze několik stálých zaměstnanců ( Duchoň, Palaš, Provazník, Rubák, Valenta, Šimek ). Usídlili se hlavně v Choustníkově Hradišti ( Kopic, Bezvoda Jos., Jarkovský, Veselka, Hrubý, Červinka, Meduna, oba Trnkové )
   Též dělníci ze vsi zabírali v pohraničí domky se zařízením, případně se zahradou a polmi, aby lépe bydleli a žili ( Němeček Václav, Kopecký Josef, Rybín Josef, Mach J. Machová Frška, Feifrová Anna, Andejs Jaroslav, Satránský Josef, Engler Jan, Kocián František, Fikar R. Beneš Oto )
   Jiní odešli do pohraničí za zaměstnáním ( Hencl V., Kábr Jaroslav, Peřina Jar. Mach Lad. )
   Postupně se odstěhovalo na 230 duší z obce

M.N.V. další činnost.
   Další činnost M.N.V. byla velmi rušná. Stálé přesuny obyvatelstva, které vyžadovaly mnoho úřední práce ( přihlášky, odhlášky, osvědčení nár. spolehlivosti aj. ), přivodily i další změny ve složení M.N.V. ( v některých schůzích zasedali mimo již uvedených k. př. Trnka Emil, Verner Vojtěch aj. ). Za Jana Maršíka, který na místo Beneše Otty nastoupil do O.N.V. v Jaroměři, zvolen byl 24.6. Zilvar Josef st. Bohužel zápisy jsou v této době velmi stručné a neúplné ( 20.6. převzal funkci zapisovatele za R. Pinkase člen Špryňar Václav ) a je z nich zřejmo, že strana lidová a soc. demokratická domáhají se zastoupení. Návrhy však nevyhovovaly. Lid strana ( Jelínek Fr., Jaroš Václ., Slezák Josef ) požádána o nový návrh. Soc. demokr. Josefu Křečkovi a Ant. Krejčímu byla vyslovena nedůvěra. Po krejčím převzal funkci důvěrníka Rohlena Ladislav a na Křečka byla podána stížnost. Rovněž na říd. uč. Josefa Tučka bylo stěžováno pro jeho vystupování za okupace a na návrh J. Zumra připravovala se stížnost na správce dvora K. Baška. Na podporu činnosti míst. skupiny Svazu čs. mládeže zapůjčena byla 1 skříň ze školy.

24.6. - Kampelička, národ. správa.
   Ve všech závodech, ústavech i spolcích byly nařízeny do ustavení nových, prověřených orgánů nár. správy. Do místní Kampeličky byl jmenován nár. správcem Prokop Vojtěch, ml. Valná hromada 25.7. odbývaná zvolila poslední činovníky. Tito byli potvrzrni a tím národní správa skončila svůj úkol.

12.7. – Úmrtí Řehák Václav.
   11. července zemřel Řehák Václav, dělník na odpočinku ve stáří 70 r. Býval dlouhá léta zaměstnán v místním dvoře a z úspor postavil si domek čp. 92, v němž si syn Josef zařídil obchod. Četní známí doprovodili ho na poslední cestě.

11.7. - Žňová komise.
   Pro nastávající žně jmenoval M.N.V. žňovou komisi: Červinka Frant., Nepasický Kamil a Matějček Jos. Náhradník Merkl Jos. – Místní skupina S. Čs. M. dává svých 73 členů k disposici na žně.

22.7. – Vichřice.
   V neděli, 22. července byl krásný, slunný den. Na smiřickém stadionu pořádal Sokol veřejnou ukázku tělovýchovy, spolu s jinými tělovýchovnými korporacemi. Jednalo se již o slučování těchto. Ku konci cvičení vystupovala černá mračna a hrozící bouře s vichřicí rozehnala velmi četné diváky z celého okolí. I z naší obce byla účast značná a většinou spěchali jsme, abychom stihli blízké domovy. Vichřice byla tak prudká, že všichni museli hledati útulek před deštěm a větrem. Po utišení větru lezli jsme přes větve rozlámaných kaštanů pode dvorem a cesty byly plny rozbitých tašek ze střech, které byly značně poškozeny, podobně jako stromy v sadech i alejích. Na statku rol. školy čp. 110 sesula se až do základů zánovní, velká stodola, postavená dle návrhu arch. prof. Petříka. V obecním lese způsobila vichřice 2 1 m3 polomu a na polích rozmetala mandelíky a posečené obilí, neboť žita a ječmeny se již kosily.

6.8. – Úmrtí Nováková Anna.
   Nováková Anna, soukromnice na odp. zemřela v požehnaném věku 75 let. Její život vyplnila stálá práce a těšila se vážnosti těch, kteří ji znali.

15.8. – Úmrtí Kroupová Anna.
   Kroupová Anna, dělnice na odp., narozena 14.4.1882 zemřela v jaroměřské nemocnici. Byla též všeobecně známa.

22.8. – důvěrník Svazu Československo – Sovětského přátelství.
   Důvěrníkem pro místní odbočku SČSP jmenován byl M.N.V. ve schůzi 22.8. Rohlena Ladislav.

S.Č.M. Dožínky.
   I při stávajícím rušném žití a pilné práci pociťován byl nedostatek kulturní a společenské činnosti. Ochotníci sice již 30.4. zvolili předs. Řeháka Jos., místopř. Merkla Jos. a Pultr Josef slíbil vypraviti hru, ale ačkoliv M.N.v. již 1.8. vyhověl žádosti o vykácení 3 smrků pro divadlo v přírodě, z představení sešlo. Ani V. Hemcl aj. Řehák neměli úspěch a Al. Jambora ztroskotal na špatné docházce do zkoušek. Omezili se tudíž ochotníci na podporu místní mládeže, které na dožínky zapůjčili kulisy. ( za 10 procent hrubého výdělku ). Rovněž jim půjčili potřebné= kulisy na vypravení alegorického vozu na Národní dožínky v Jaroměři, zdarma. Byly tudíž dožínky mládeže toho času jediným podnikem v obci a že se zdařily, svědčí ochotníkům odvedená 10 procentní kvóta – 1054,- K. Rovněž okresní slavnost se vydařila a z naší obce byla na ní slušná účast.

29.8. – Zásobování, změna vedení.
   Od pí. Kvasničkové převzala vedení zásobování Vlasta Špryňarová, za měsíční honorář 400,- K.

3.9. – Správa školy, změna.
   Vzhledem k tomu, že dosavadní říd. uč. Josef Tuček vzdal se svého místa, byla mu M.N.V. přiznána státní spolehlivost, aby mohl nastoupiti místo ve Smiřicích. Svého času podaná stížnost na jeho působení byla vzata zpět. Jako nový správce školy byl ustanoven říd. uč. Antonín Šejvl z Habřiny.

3.9. – Změna místopředsedy M.N.V.
   Ve schůzi 3. září byl zvolen místopředsedou M.N.V. Zilvar Josef st. a současně byl ustanoven i předsedou hospodářské komise.

4.9.- Klub turistů, ustavení.
   V úterý, 4. září odbývala se ustavující schůze turistů za účasti: St. Bureš, Fr. Gurovský, Jos. Jošt, Mir. Duchoň a R. Pinkas ml. Bylo usneseno ustavení samostatné odbočky podléhající jen Ústředí v Hradci Králové. později bylo pořádáno ještě několik ustavujících schůzí, až byl klub ustaven co odbočka Smiřic takto: Klub čs. turistů, odbor Smiřice, odbočka Holohlavy. Předsedou byl zvolenSt. Bureš a jednatelem R. Pinkas ml. Svoji činnost podporuje vývěsnou skříňkou na čp. 12.

15.9. – Volba volitelů do O.N.V.
   Již při volbě zmocněnců stran pro volby do O.N.V. 12.9. nebylo docíleno dohody se stranou soc. demokrat. která trvala na volbě Jos. Křečka. Roztržka tato přenesla se i do volby volitelů 15.9. u Srkalů konané. Zvoleni byli: za stranu čs.kom. – Andrejsek František 55, za stranu lidovou – Knejp Václav 40, za stranu čs. soc. – Němeček Václav 15, za stranu soc. dem. – Kouba Josef 24.

19.9. – Dar lidové hvězdárně.
   M.N.V. usnesl se věnovati na lidovou hvězdárnu 1000,- K a ku provedení sbírky se přihlásili: Lochman L., Špryňar V., Kučera V., Tichá E. a za velkostatek závodní rada.

30.9. – Rekonstrukce M.N.V.
   Dle dohody státotvorných stran provedena byla, podobně jako v O.N.V. rekonstrukce M.N.V. na základě rovnosti všech čtyřech stran s platností do voleb. M.N.V. byl složen ze zástupců:
   Za stranu čs. kom.: členové – Chlupatý František, Špryňar Václav, Lochman Václav, náhradníci - Horák František, Tichá E., Rohlena Lad.
   Za stranu lidovou: členové – Jelínek František, Knejp Václav, Vágner Antonín, náhradníci – Černý Jaroslav 39, Slezák Josef
   Za stranu čs. soc.: členové – Peřina František, Zilvar Josef st., Voňka Lad., náhradníci – Němeček Václav, Tuček Jan
   Za stranu soc. dem.: členové – Valenta Josef, Černý František st., Kubec Eduard, náhradníci – Kouba Josef, Novák Jan 22
   Jako odborníci: S.Č.M. – Hencl Václav, J.S.Č.Z. – Andrýs Rudolf, Osvěta – Šejvl Antonín
   Ani toto ustavení nebylo trvalé. Již 7.10. jmenovala strana za Tichou E. náhradníkem Půltra Josefa 79

30.9. – volba sociální komise.
   Do sociální komise byli zvoleni: Šejvl Antonín, Rohlena Lad. a Pultr Josef.

7.10. – Elektrický proud, změna vybírání, Družstevní dar.
   M.N.V. usnesl se zaslati Elektr. svazu příkazy, aby vybírání peněz za proud ( místo Jos. Křečka ) byla pověřena místní Kampelička.
   M.N.V. usnesl se věnovati na družstevní dar 1000,- K.

26.10. – Noční hlídky.
   M.N.V. zavedl noční hlídky. Sestavením byl pověřen Kučera Václav a strážník Pácalt.

29.11. – Úmrtí Hubálek Alois
   Na statku rolnické školy čp. 110 zemřel Hubálek Alois, tkadlec na odp. nar. 21.7. 1882, který se s rodinou za okupace na statek z pohraničí přistěhoval a tamtéž vypomáhal.

2.12. – Turisté I. výlet.
   Odbočka turistů spolu s odborem Smiřice zúčastnili se svého 1 výletu do Hradce Králové vlakem ( chrám sv. Ducha, Jiráskovy sady a pohled na město s Bílé věže ). Zúčastnili se 4 členové.

5.12. – Úmrtí Koubová Růžena.
   V jaroměřské nemocnici zemřela na záškrt dcerka z čp. 24 Koubova Božena ( ? – pozn. P. ), nar. 26.5.1941 k velkému zármutku rodičů.

5.12. – Obecní knihovna, rozšíření. Místní školní rada, volba. Obecní les, výsadba. Pozemky Macháčkovy. Turisté, Mikulášský večer.
   M.N.V. se usnesl svým nákladem rozšířiti skříň pro obecní knihovnu, která nepostačuje.
   M..V. zvolil novou školní radu: zástupci školy: Šejvl Antonín, Šejvlová Vincencie, za občanstvo: Pultr Josef 79, Prokop Vojtěch st., Knejp Václav a Vacek R.
   M.N.V. usnesl pozemky po Fr. Bohdaneckým a Jos. Plškovi zalesniti jehličninami a obecní louku ( husí krk ) osázeti olšemi.
   Správcem polností Macháčkových byl ustanoven Zilvar Josef st.
   Odbočka turistů uspořádala veselý Mikulášský večer v hostinci u Mrkvičků, který se vydařil a povzbudil pořadatele k další činnosti.

6.12. – Úmrtí Němeček Václav.
   Němeček Václav, který se vystěhoval do Dvořaček na okresu Vrchlabském tamtéž 6.12. zemřel. Nar. 18.9.1879. Převezen byl na místní hřbitov a rodina se vrátila do rodné obce a vzdala se přiděleného domku s polnostmi.

9.12. – Rolnická škola, výročí 25 let.
   Na oslavu 25letého výročí založení státní rolnické školy ve Smiřicích byli 9.12. za M.N.V. delegováni Rohlena Ladislav a Špryňar Václav.

11.12. – Úmrtí Plšek Josef.
   Plšek Josef st. zemřel 11.12. v čp. 89 na výměnku. Nar. 30.5.1875. V r. 1920 postavil obytné a postupně i hospodářské budovy. Byl dovedný tesař a vyškolil i syna, který ho předstihl. Četná rodina a mnozí známí jej posledně doprovodili.

Dar okr. péči o mládež, Místní rada osvětová, volba.
   M.N.V. poukázal okres. péči o mládež 1000,- K.
   M.N.V. zvolil 19.12. místní radu osvětovou: Šejvl Antonín, Sehnoutka Josef, Šejvlová Vinc. Andrýs Václav ml. Pultr Josef 79a Špryňar Václav.

31.12. – Turisté, Silvestr.
   U nás nebyla zábava pořádána a kdo chtěl poslední den v roce oslaviti, musel do sousedství. Ale naši turisté jej přeci oslavili hlučnou pijatikou s tamburinami.

Dodávky dobytka.
   Dodávky hověz. dobytka a vepřů v období od 1.8.1945 do 31.7.1946 řídili se jinými směrnicemi, než za doby okupace. Předpisy jsou příznivější podnikům malým, více zatěžují střední a chrání velké. Při hověz. dobytku bylo určeno rozpětí 50 – 80 kg živé váhy na 1 ha zemědělské půdy. Diferencování se provádělo takto:
   Do 1 ha včetně se dodávka nepředepisuje; držitelé jsou však povinni ( od 0,3 do 1 ha ) vykrmiti si alespoň 1 prase pro vlastní potřebu. Pro ostatníse nejdříve vypočítávala přírůstková hodnota dle stavu 1.7.1945. Počítalo se hodnota dle stavu 1.7.1945. Počítalo: telata á 140 kg, mladý dobytek do 2 r. 160 kg, býci k chovu od 2 r. 140 kg, tažní voli 70 kg krávy 50 kg a ostatní 120 kg živého přírůstku. Takt vypočítaný přírůstek dělil se počtem ha a výsledek byl kontingentním číslem. Bylo-li nižší než 50 kg na 1 ha započítávalo nejméně 50 kg, bylo-li vyšší než 80 kg, bylo 80 kg nejvyšší přípustnou dodávku.
   Při vepřovém dobytku bylo předepsáno rozpětí 25 – 35 kg ž. v. z 1 ha orné půdy. Diferencování se provádělo takto: při výměře 1 – 1,49 ha celkem 25 kg ž.v., 1,5, - 1,99 ha celkem 35 kg ž.v., nad 2 ha orné půdy á 30 kg ž.v. na 1 ha.
   Dle těchto směrnic bylo předepsáno na jednotlivé držitele dobytka, jak následuje:

Držitel, číslo popisné: - dobytek hovězí: – vepři:

Andrýs Rudolf, 20 – 754 kg živé váhy – 231 kg živé váhy
Andrýs Václav, 28 – 746 – 232
Bohdanecký František, 16 – 151 – 72
Černý Jaroslav, 39 – 562 – 176
Hanzl Josef, - 107 – 25
Klouza Josef, 41 – 1238 – 374
Klouzová Marie, 48 – 273 – 83
Hofmann Jan, 33 – 302 – 156
Jelínek František, 34 –732 – 231
Knejp Václav, 40 – 661 – 218
Ornstová Anna, 47 – 1442 – 455
Matějček Josef, 46 – 1537 – 428
Merkl Josef, 31 – 1309 – 483
Melgr Josef, 59 – 142 – 25
Němeček Václav, 23 – 154 – 25
Nepasická Marie, 36 – 1831 – 1552
Pácalt Josef, 18 – 266 – 48
Plšek Josef, 89 – 685 – 227
Prokop Vojtěch, 13 – 839 – 307
Pultrová Marie, 42 – 64 - /
Rohlena Ladislav, 86 – 118 - /
Řehák Václav, 45 – 425 – 134
Sehnoutka Josef, 21 – 987 – 307
Slezák Josef, 50 – 625 – 196
Srkal František, 30 – 150 – 52
Štefan Jan, 78 – 313 – 100
Tuček Josef, 12 – 957 – 297
Tuček Jan, 52 – 658 – 217
Tvrdý Josef, 29 – 1126 – 355
Valášek František, 43 – 595 – 164
Vítek Jan, 90 – 495 – 149
Vognar Josef, 51 – 524 – 165
Voltr Josef, 84 – 503 – 154
Zilvar Josef, 37 – 791 – 243
Celkem zemědělci: - 21942 – 7911
--------------------------------------------------
Statek rolnické školy, 110 – 1200 – 598
Státní statek, 2 – 14 984 – 8417
-------------------------------------------------
Úhrn obce: 38 126 kg - 16 926 kg

14 malých držitelů nemělo předpis dodávky.
   Pozoruhodné výkyvy činila u skotu různá přírůstková čísla, takže zemědělci s poměrně vyššími stavy dobytka ( jmenovitě mladého ) byli v nevýhodě proti velkým statkům, které byly pod minimální sazbou 50 kg, kdežto u menších zemědělců často přírůstek přesahoval nejvyšší mez 80 kg. Dodávky byly překračovány a přitom ještě počet kusů stoupal.

Vázané hospodářství.
   Podobně byly překračovány i povinné dodávky obilí, jak o tom svědčí připojený seznam pěstitelů, kteří dostali příplatky za prodané obilí ( 97,20 K za 1 q ). Předpisy dodávek byly rovnoměrné a odpovídaly sklizni a hospodářským možnostem jednotlivých hospodářství. Dávka na mletí, jakož i příděly občanstva byly dostatečné a doufalo se, že brzy bude vázanost zrušena.
   Dodávka vajec byla vyměřována dle počtu nosnic ( á 60 kusů ). Dodávka mléka plnila se v rámci celé obce, která předpis překračovala, neboť držitelé dojnic měli dostačující množství plochy pro krmivo, které se urodilo. Dodávka sena a slámy nebyla velká.

Plnění dodávek v obci Holohlavy – 20.června 1946
   Seznam pěstitelů, kteří dodali ze sklizně 1945 větší množství chlebového obilí, než kolik činí jejich dodávková povinnost.

Jméno / čp. – Předepsaný dodávkový kontingent - Přikoupeno – Celková povinnost – Dodáno do 30.4.1946 – Nad kontingent – Vyplaceno odměny

Andrýs Václav , 28 kg – 2680 kg – 200 kg – 2880 kg – 3187 kg – 307 kg – 298,40 K
Bohdanecký František, 16 – 630 - / - 630 – 730 – 100 – 97,20
Černý Jaroslav, 39 – 2184 - / - 2184 – 2775 – 591 – 574,40
Klouza Josef, 41 – 3779 – 325 – 4004 – 4790 – 786 – 763,90
Klouzová Marie, 48 – 728 - / - 728 – 830 – 102 – 97,40
Hofman Jan, 33 – 819 - / - 819 – 1096 – 266 – 258,50
Jelínek František, 34 – 2740 - / - 2740 – 3940 – 200 – 194,40
Knejp Václav, 40 – 2539 – 100 – 1639 – 3270 – 631 – 613,30
Ornst František, 47 – 6490 – 100 – 6590 – 7520 – 930 – 903,90
Pácalt Josef, 18 – 637 - / - 637 – 810 – 173 – 168,10
Prokop Vojtěch, 13 – 3110 – 75 – 3185 – 4040 – 855 – 831,0
Řehák Václav, 45 – 1456 - / - 1456 – 1840 – 384 – 373,20
Sehnoutka Josef, 21 – 2785 – 200 – 2985 – 3200 – 215 – 209,0
Školní statek,110 – 6859 – 330 – 7189 – 7405 – 216 – 209,90
Štefan Jan, 78 – 1000 - / - 1000 – 1140 – 140 – 136,0
Tuček Jan, 52 – 2457 - / - 2457 – 3635 – 1178 – 1145,0
Tvrdý Josef, 29 – 4040 - / - 4040 – 4702 – 662 – 643,40
Vítek Jan, 90 – 1911 - / - 1911 – 2113 – 202 – 196,30
Vognar Josef, 51 – 1911 - / - 1911 – 2150 – 239 – 232,30
Voltr Josef, 84 - 1911 - / - 1911 – 2160 – 249 – 242, 0
Zilvar Josef, 39 – 2730 - / - 2730 – 3400 – 670 – 651,20
------------------------------------------------------------------------------------
Celkem dodáno nad kontingent: 9091 kg, vyplacené odměny: 8838,80 K
Za M.N.V. Chlupatý František m. p.

Rok 1946

Josef Hloušek – zatčení a smrt.
foto: vychodoceskearchivy.cz
    Josef Hloušek narodil se 18.března 1906 v Holohlavech. Jeho otec, Václav Hloušek příslušel do Běleček, byl dělníkem v místním státním statku a bydlel s rodinou v čp. 32 ( Josefa Vognara ). Spolu s druhými dětmi navštěvoval místní obecní školu a vyučil se holičství u zdejšího holiče Václava Jambory. Byl všeobecně znám co tichý, v sebe uzavřený mladík a i když ho povolání a rodina přiměly k pobytu v jiných obcích, udržoval i dále kontakt s rodištěm. 8. října byl gestapem zatčen ( akce Velký a Malý Josef ) uvězněn v pověstném Terezíně, kde byl po 8 měsíců trýzněn. Netěšil se dlouho z vykoupení milované vlasti, za niž trpěl, neboť následkem prožitých útrap 19.5.1945, nemoha snésti převozu, na cestě (v nemocnici v Mladé Boleslavi ) zemřel.Oplakáván manželkou Boženou a dětmi Stáňou a Romanem pohřben byl 23.5. v Jezbinách ( nový hřbitov ). Ostatní dopoví připojená fotografie. Vzpomeňte !

1.1.1946 – Nový rok.
   Nový rok 1946 byl rokem budování a organisace nového kulturního a společenského života obce. Iniciativu a vedení převzala K.S.Č., do které se přihlásila většina stoupenců strany soc. demokratické ( včetně vedoucích činovníků ), která od světové války byla nejsilnější stranou v obci. Pouze Josef Křeček soustředil malý zbytek, který udržoval organisaci při životě. Rovněž strana lidová a českosl. socialistů oživovaly svoji činnost. Ples byl pořádán společenský pro všechny.

19.1. – Úmrtí Marie Hrubá.
   19. ledna zemřela důchodkyně Marie Hrubá, rozená Ježková v požehnaném věku 77.r. ( nar. 2.2.1879 ), po celoživotní práci a starostech o rodinu.

23.1. – Převoz Anny Kučerové.
   23. ledna byla převezena na místní hřbitov Anna Kučerová, roz. Havrdová ( 24.8.1862 ), která byla poslední čas u přátel ve Stěžerách, kde 20.1. zemřela. Její četná rodina žila dlouhý čas v Holohlavech, takže ji četní přátelé a známí posledně doprovodili.

23.1. – Úmrtí Františka Kolínové.
   23. ledna zemřela Františka Kolínová, roz. Karešová čp. 75 v požehnaném věku ( nar. 5.1.1869 ) Četní známí vzpomněli jejího celoživotního pobytu v obci, jakož i celé rodiny Karešovy.

25.1. - Ustavení místní školní rady.
   25. ledna konána byla ustavující schůze nové místní školní rady za předsednictví okres. škol. inspektora R. Berana, takto: předseda Václav Knejp čp. 40, místopředseda Josef Pultr čp. 79, členové Vojtěch Prokop st., Rudolf Vacek, Antonín Šejvl a Vinc. Šejvlová.

Úspora paliva.
   Aby bylo ušetřeno palivo, jehož byl značný nedostatek, zavedeno bylo na zdejší škole v měsíci lednu a únoru pětidenní vyučování. Správa školy měla v té době četné starosti, aby opatřila vše potřebné.

24.2. – Divadlo Nezlobte Emánka.
   Vzhledem k tomu, že u nás jeviště zahálelo, sehrála na něm Mládež církve československé veselohru „Nezlobte Emánka“, od Baláka. Obecenstvo po delší přestávce zdařilou hru vděčně uvítalo. Režie J. Jakl.

3.3. – Otevření loutkové scény.
   Již od počátku roku pracovala naše mládež za pomoci některých starších příznivců na nové úpravě loutkové scény. V neděli 3. března, v rámci akce „Mládež sobě a republice“ vzpomenuto bylo narozenin T.G.M. pod heslem „V duchu Masarykově ne slova, ale činy“ a velmi pěkná scéna loutkového divadla byla předána veřejnosti. Mimo četné účastníky místní , přítomni byli hosté: Okr. osv. insp. Srufa ( ? ) , prof. Hofmann aj. Rykr z Jaroměře, dr. Hausmann z Hradce Kr. a spisovatel Fr. Michálek z Libčan, kteří se zúčastnili případnými proslovy. Holdem loutek presidentu osvoboditeli i vlasti slavnost končila. Všichni přítomní ocenili celozimní práci S.Č.M. s předsedou Rudolfem Andrýsem čp. 20.

3.3. – Loutková „Lucerna“.
    Ještě toho dne večer byla uspořádána na počest presidenta Masaryka hra „Lucerna“ od Aloise Jiráska, za řízení ochotníka Šimka ze Smiřic, který hru přizpůsobil loutkové scéně. Účast byla velmi četná, i z okolí, kam došla zpráva o dokonalém vybavení scény.

Odchod ledů a povodeň na Labi.
   Letošní odchod ledů na Labi byl provázen velkými vodami, které vyvolávaly zácpy a hrozily zátopou okolí. Jmenovitě, když zřítil se levostranný pilíř dřevěného mostu v Černožicích, který voda podemlela, byla naše obec se Smiřicemi ohrožena, neboť rozšířeným průtokem valilo se více vody do starého řečiště a břehy se sesouvaly. Musela se udržovat stálá pohotovost občanstva, neboť přes to, že noční mráz srazil zátopu na levém břehu a voda opadávala, rozšiřováním řečiště udržovala se velká voda v řece stále v úrovni břehu a slabého ochranného stávku, takže stále hrozila průtrž břehu a vylití vod na pravý břeh. Když největší nebezpečí minulo, konalo se 8. března na místě šetření za účasti zástupců úřadů a zájemníků. Za obec se zúčastnili předs. M.N.V. Chlupatý František, Zilvar Josef a Prokop Vojtěch st., kde předložili následující požadavky:

1. Aby bezodkladně byla provedena opatření, která by zamezila velké vodě, dostavující se někdy i v době jarní přelití na pravý břeh.
2. Aby do té doby, než bude postaven definitivní most přes Labe v Černožicích, bylo zřízeno aspoň takové přemostění, které by umožnilo sklizeň polí a luk na levém břehu.
3. Aby brzkým dokončením regulace Labe v úseku Smiřice – Černožice odstraněn byl tento neudržitelný a stále hrozící stav. Do té doby budiž věnována stálá pozornost ochrannému stávku na pravém břehu řeky.
Důvody byly uznány a slíbena brzká náprava.

4.2. – Převoz Marie Šecové.
   4.února zemřela v Černožicích Marie Šecová, soukromnice ( nar. 11.2.1880 ), která byla převezena na místní hřbitov do rodinné hrobky, které si některé rodiny i po zřízení hřbitova v Černožicích u nás udržují.

16.2. – Úmrtí Františka Henclová.
   16.února zemřela Františka Henclová, rozená Hrochová ( nar. 1.5.1868 ) z čp. 62 vdova po Václavu Henclovi, který si domek u Brodku zakoupil, po dlouhém a klopotném životě.

23.2. – Úmrtí Josef Voltr.
    23.února zemřel Josef Voltr ( nar. 27.12.1864 ) čp. 54, známý soused, který vlastní usilovnou prací domohl se menšího hospodářství a proto byl vážen.

7.3. – Loutkové „Psohlavci“.
    Po nedělním úspěchu sehrála mládež ve čtvrtek 7.3. další hru Aloise Jiráska „Psohlavci“, rovněž za režie Šimka. Vážná tato hra na loutkové scéně již tak nepůsobila.

11.3. – Divadlo „Praha je naše“.
    Představení „Praha je naše“ od Lužanské bylo pop delší přestávce novým dokladem, že naši ochotníci jsou stále schopni, při dobré hře uspokojiti obecenstvo.

16.3. – Loutkové „Kašpárkovo pometlo zametlo“
   16. března představilo se obnovené loutkové další hrou „Kašpárkovo pometlo – zametlo“. Hru nastudoval a řídil Rudolf Andrýs a malí diváci se také dobře pobavili.

22.3. – Obětavost horníků ve Svatoňovicích.
    Od Báňské společnosti ve Svatoňovicích dovezeny byly 22. března 2 fůry uhlí, když horníci se zřekli svého přídělu a uhlí bylo přiděleno naší škole. Tomu se říká vytrhnutí trnu z paty.

24.3. – Loutkové „Honzova maminka“.
   Naši loutkáři neúnavně hrají a 24.března znovu vidíme „Honzovu maminku“ od Fr. Weniga, maličcí diváci nadšeně tleskají.

Akce: Pomozte Slezsku.
    V rámci akce „pomozte Slezsku“ vybráno bylo školními dětmi 108 kusů částí obleků, 15 párů dětské obuvi a 212 Kčs. Díky těm, kteří pochopili bídu našich slezských bratrů a dle možností projevili alespoň účast.

28.3. – K.Č.T. přednáška.
    Klub čes. turistů uspořádal 28. března zajímavou přednášku se světelnými obrazy na théma „Hrady a zámky české“, která se líbila a byla slušná účast.

31.3. – Úmrtí Hencl Václav.
    31. března odešel na věčnost Václav Hencl ( 16.2.1859 ) po delší nemoci sešlostí věkem. Však se dosti nalopotil, aby rodině zabezpečil domek u Brodku čp. 62, který s manželkou zakoupili. Rodina i všichni známí často vzpomenou na dobrého člověka a souseda.

27.4 – Zábava K.Č.T.
    Po taneční zábavě u Srkalů ( 22.4. ) pořádal i K.Č.T. 27. dubna rovněž taneční zábavu u Mrkvičků ( předs. Bureš ).

10.4. – Úmrtí Tuček Václav.
   10.dubna zemřel v čp. 52 na výměnku Václav Tuček, ( nar. 13.9.1867 ) známý soused, který dříve pracoval co kovář u velkostatku a spravoval menší hospodářství, které zvelebil. I jinak byl v obci velmi činný co obecní pokladník a čelný ochotník, na jehož podání komických rolí se dodnes vzpomíná. Účastnil se prací ve všech místních spolcích ( Čtenářská beseda, hospod. spol., N.J.S. aj. ) Vyznamenával se dobrou pamětí a uchovával mnohé místní tradice, které převzal od otce, výměnkářky Chybové a od starousedlého rodu Andrejskova z čp. 29, s jejichž dcerou se oženil. Měl zájem o historii a i když jeho zprávy byly často dlouhým předáváním zkresleny a přikrášleny, přispěl účinně k objasnění staré historie obce a rodů žijících v obci v devatenáctém století. Čest jeho životní snaze !

13.4. – Správa školy, mírová slavnost
    13. dubna uspořádala správa místní školy ve škole „Mírovou slavnost čes. červ. kříže 1946“, za četné účasti rodičů dětí a hostů. Školní děti přednesli velmi pěkný a líbivý program ( recitace, zpěvy a scény ).

14.4. – Loutkové „Májová kytička“.
    14. dubna předneslo Loutkové divadlo pásmo „Májová kytička“, odpoledne pro děti a večer pro dospělé, aby se četné obecenstvo rozdělilo a bylo spokojeno. Také bylo !

25.4. – Učitelka V. Vágnerová, přeložení.
    25. dubna byla přeložena učitelka domácích nauk V. Vágnerová do Šluknova a na její místo nastoupila pí. uč. Pavlíková ze Smiřic.

4.5. – Tryzna za padlé hrdiny.
    4.května pořádána byla pod patronací M.N.V. důstojná tryzna za padlé hrdiny a mučedníky v koncentrácích u desky padlých před školou. Za četné účasti byla slavnost zahájena v 9 hod. dopoledne hasičským signálem pozor a zahajovacím proslovem př. M.N.V. Františkem Chlupatým. Po zapění chorálu „Bývali Čechové“ zapáleny byly řecké ohně, proveden byl štafetový běh po vsi s pochodněmi, načež po řeči řed. Ant. Šejvla zapěn byl chorál „Kdož jste boží bojovníci“. Po dětských básních byla společně zapěna hymna, předs. Chlupatý doslovem ukončil a hasičská burcovka dal signál k rozchodu.

5.5. - Oslava.
    5. května v pravé poledne, když se rozezněly zvony a tovární sirény, vztyčeny byly vlajky a vyvěšeny prapory. Večer u Srkalů uspořádal klub čes. turistů pásmo filmů z doby revoluce za předs. St. Bureše. Pěkné filmy předvedli ochotně V. Litomiský a St. Novák ze Smiřic.

9.5. – Oslava našeho osvobození.
    Ve čtvrtek, 9. května o půl 6 hod. ráno vyvolal neobvyklý budíček občanstvo na ulici- Trubači Alois Jambora, Rudolf Andrýs a Jar. Pácalt projížděli vsí na dvou dvorských, ověnčených traktorech, které řídili Valenta s Rubákem. Také se přitom střílelo. V 9 hod. seřadil se průvod na děkanství, v čele motory a traktory, mládež, hasiči, korporace, občanstvo a pochodoval slavnostně na školní hřiště, ke tribuně. Předs. M.N.V. František Chlupatý po zahájení přečetl poselství přes. Eduarda Beneše. Vhodné básně přednesli žákyně Sehnoutková Zd., Klouzová L. a Peřinová Věra. Slavnostní řečník prof. Soukup z Jaroměře šířeji promluvil o vítězstvích rudé armády, která Prahu a nás všechny osvobodila z fašistického otroctví a zaručila nám skvělou budoucnost. Po řeči byly odeslány telegramy vládě a přesid. Ed. Benešovi, které na poštu odvezla motorová štafeta. Ukončeno hymnami. Rozcházejícímu se občanstvu na cestu vyhrávala reprod. hudba říz. Josefem Štréglem.

12.5. – Loutkové Lešetínský kovář.
    12. května připojilo se i naše Loutkové ku slavnostní náladě týdne. Sehrálo „Lešetínského kováře“ a dětské říkanky. Děti oslavovali radostně, potleskem.

12.5. – Divadlo Vrchlický Jaroměř.
    Jako na ukončení oslav sehrál 12. května večer na ochotnickém jevišti divad. odbor Vrchlický z Jaroměře pohostinsky ukázku z ruské dram. tvorby: V.N.Bitl. Béloarkovsky – „Život volá“. Za režie Rob. Kaisra účinkovali osvědčení ochotníci odboru se slušným úspěchem.

18.5. – úmrtí Rousek Rudolf.
    18. května zemřel a na místní hřbitov byl pochovám Rudolf Rousek ze Smiřic. V obci byl málo znám.

26.5. – Volby do Národního shromáždění.
    Na neděli, 26. května byly vypsány volby do Nár. shromáždění. Všechny čtyři státem uznané strany se již dávno na ně připravovaly. Jmenovitě tiskem a v poslední době byly všechny vývěsní tabule, rohy a jiná příhodná místa polepeny rozměrnými plakáty. Každá strana po svém způsobu, různými způsoby se snažila získati co největší počet hlasů, poněvadž dle toho mělo se vyměřiti její zastoupení nejen v Nár. shromáždění, ale i ve všech složkách veřejné správy. ( Dosud měly stejné zastoupení a leckdes tento stav vyvolával spory; bylo zřejmo, že skutečná síla stran je různá. ) Jmenovitě na venkově po zrušení republikánské a živnostenské strany byla situace velmi nejasná. Byloť zde velké množství voličů mimo strany, o nichž se nedalo bezpečně určiti, kam se přikloní.
    Kandidátní listiny stran dostaly tato čísla:
čís. 1 - Komunistická strana československá
čís. 2 - Lidová strana čsl.
čís. 3 - Československá strana sociálně demokratická
čís. 4 - Československá strana socialistická    V naší obci se volilo v sále u Srkalů, celkem klidně, za dozoru zástupců stran.     Celkem bylo odevzdáno 482 platných hlasů. Z nichž patřilo č. 1 – 222 hlasů, č. 2 – 44 hlasů, č. 3 – 95 hlasů a č. 4 – 119 hlasů. 2 lístky byly prázdné     Obavy z velkého počtu prázdných lístků se nesplnily i neorganisovaní voliči volili a posílili všechny čtyři strany, nejvíce čs. socialistickou.

2.6. – Staročeské máje.
    Naše vyšňořená mládež provedla a opětně vypravila u náš již známé „staročeské máje“ a tlampači ( Klouzovi Jos 41 ) se přece podařilo rozjasniti mnohé chmury a pak mládí. To se rozdovádělo a veselilo se v obou hospodách až do bílého rána. Vždyť přišel opět máj – lásky čas.

20.6. – Volba presidenta.
    20. června zvolen byl opětně Dr. Eduard Beneš presidentem osvobozené republiky. Tato slavná historická událost byla uvítána i u nás.

23.6. – M.N.V nové ustavení.
    23. června byl M.N.v. znovu sestaven na podkladě všeobecných voleb a mandáty rozděleny byly takto: č.1. KSČ – 7, č.2. ČSL – 1, č.3 ČSSocD – 3, č.4 ČSSoc – 3. Přiděleno bylo 14 mandátů.
    Zbývající neobsazené místo připadlo na největší zbytek čs. straně socialistické.
Dle pořadí kandidátů do M.N.V. nastoupili:
    Za čs. stranu komunistickou: Chlupatý František, Lochman V., Špryňar Václav, Horák František, Provazník Václav, Novák Jan a Samek Rudolf.
    Za čs. stranu lidovou: Knejp Václav.
    Za čs. stranu soc. demokr.: Křeček Josef, Černý František a Špelda Karel.
    Za čs. stranu socialist.: Peřina František, Voňka Ladislav, Zilvar Josef a Kouza Josef čp. 41.
    Proti Jos. Křečkovi bylo však podáno odvolání, které bylo vyřízeno až 22.2.1948, takže nezasedal.

19.6. – úmrtí Hencl Josef.
   19. června zemřel Josef Hencl ( nar. 19.9.1885 ) z čp. 62, kolář státních statků na rakovinu jater. Smrt si v rodině zařádila. V jednom roce po rodičích odešel i starší jejich syn, dobrý řemeslník a soused.

20.6. – školní výlet.
    V rámci týdne dětské radosti pořádala naše škola výlet do České Skalice, kde si děti i jejich průvodci prohlédli museum Boženy Němcové a památná místa v Ratibořicích. Škoda, že déšť výlet trochu pokazil.

22.6. – čestné uznání škole.
    22. června bylo předáno škole čestné uznání za vzorné plnění školního programu. Stalo se tak k návrhu okresního pedagogického sboru v Jaroměři.

24.6. – Školní zápis.
    24. června proveden byl zápis nových žáků. Zapsáno bylo 7 dětí ( 2 žáci a 5 žákyň ).

7.7. – pouťová zábava.
    7. července pořádal hostinský Václav Mrkvička, pouťovou zábavu od 16 do 4 hod. Účast hojná.

10.7. – úmrtí Jelínková Marie.
    10. července zemřela Jelínková Marie, roz. Jílemnická ( nar. 5.2.1877 ) z čp. 24, vdova po železničním zřízenci. Dobrá a tichá žena. Účast při pohřbu hojná.

12.7. – úmrtí Sikel Miroslav.
    12. července zemřel Miroslav Sikel, školák ( 9.5. 1934 ) v nemocnici v Jaroměři na tetanus. Byl převezen.

22.7 – úmrtí Šiftová Marie.
   22. července zemřela Šiftová Marie ( roz. Mecnerová, nar. 14.9.1881 ) choť známého železničního zřízence. Zaslouží si vzpomínku všech, kteří ji znali.

23.7. – úmrtí Plšková Marie.
    23. července zemřela Plšková Marie ( roz. Mutzerová, nar. 25.5.1876 ) výměnice v čp. 89. její otec byl známým dělníkem při velkostatku a při řezání píce přišel o obě ruce. Byl národnosti německé. Zesnulá řádně se starala o otce a četnou rodinu. Byla proto vážena.

8.8. – úmrtí Merklová Františka.
    8. srpna zemřela v Jaroměři ( v nemocnici ) Františka Merklová ( roz. Sehnoutková, nar. 1872 ) výměnice na statku čp. 31. Rod Sehnoutků držel statek od nepaměti. Byla převezena na místní hřbitov.

11.8. – dožínková slavnost.
   11. srpna, v neděli, byla na ukončení žní uspořádána dožínková slavnost. Veselý průvod se seřadil u dvora a po obvyklém přání u vrchního pochodoval vsí na školní hřiště, kde po projevu předs. M.N.V. Chlupatého a okresního referenta Pytlíka koncertovala hudba Čertnerova ze Smiřic. Večer se pokračovalo v tanci u Srkalů. A bylo veselí až do bílého rána.

12.8. – úmrtí Černý Jan.
   12. srpna zemřel ( rakovina ) Černý Jan, nar. 20.5.1883, pomocný dělník. Nenadělal mnoho řečí, ale přes to byl oblíbený.

14. a 15. 8. – Velký úklid školy, založení vodovodního fondu.
    Vzhledem k tomu, že škola nemá již dávno pomocnou sílu na úklid a čištění školy, provedlo velký úklid 19 matek dětí. Odpracovaly 149 hodin a obnos 1164 Kč na práci připadající věnovaly škole jako základ fondu pro postavení školního vodovodu.

2.9. – zahájení vyučování.
    2. září bylo zahájeno vyučování na národní škole. Učitelé: Antonín Šejvl, Vinc. Šejvlová, dívčí práce, Miroslava Hanušová, katolické náboženství, Em. Hemelíková, československé náboženství, Marta Pecinová.

4.10. – výlet žáků.
    4.října navštívili žáci II. tř. výstavu Jaroměřsko – buduje 1947 – 1948. ( dvouletka ) v Jaroměři. Při té příležitosti prohlédli si i město Josefov a pevnostní hradby.

18.10. – úmrtí Trnková Marie.
   13. října zemřela Marie Trnková ( roz. Mórová ), vdova na odpočinku, nar. 7.7.1880

27.10. – divadlo Paní Marjánka, matka pluku.
    27. října sehráli ochotníci hru Josefa Kajet. Tyla, Paní Marjánka, matka pluku, za režie Rudolfa Daška. Obecenstvo bylo vděčné za slušné provedení i za hodnotný kus, dlouho u nás nedávaný.

3 a 4.11 – posvícenská zábava.
   O posvícení se přece musí tančiti. Proto se hostinský Václav Mrkvička postaral o zábavu na dva dny. Není sice posvícení a „zlatá“ jak bývávalo, ale mládež má teď málo příležitostí k zábavě a proto o účast není nouze.

Dodávky skotu a prasat na r. 1947.
   Dodávky dobytka od 1.8.1946 do 31.7.1947. Směrnice pro dodávku dobytka byly opět velmi podstatně změněny. U hovězího dobytka pohybovala se dodávka mezi 40 – 80 kg živé váhy z 1 ha zemědělské půdy.
    U prasat 40 kg živé váhy z 1 ha orné půdy. Povoleno bylo společné plnění a z prasnice místo ročních 40 kg se započítává 45 kg na každý vrh.
    Držitelům plemeníků se započítává na býka 365 kg živé váhy a na kance 182 kg ž.v.
    Neplnění bude přísně stíháno podle paragrafu 8 a 9 dekretu presidenta republiky č. 118 / 45 Sb.
   Tímto způsobem bylo vyměřeno:
držiteli, čp.: - hovězí dobytek: kg - prasat: kg
Andrýs Rudolf 20 – 880 – 348
Andrýs Václav 28 – 866 – 371
Černý Jaroslav 39 – 590 – 271
Hanzl Josef 108 – 108 – 41
Hofmann Jan 33 – 302 – 128
Jelínek František 34 – 732 – 308
Klouza Josef 41 – 1238 – 498
Klouzová Marie 48 – 283 – 111
Knejp Václav 40 – 678 – 299
Šácha Karel 47 – 1546 – 660
Matějček Josef 46 – 1616 – 591
Merkl Josef 31 – 1715 – 644
Mergl Josef 59 – 186 - 70
Němeček Václav 23 – 100 – 43
Nepasická Marie 36 – 2219 – 1269
Pácalt Josef 18 – 314 – 129
Prokop Vojtěch 13 – 923 – 409
Rohlena Ladislav 86 – 59 - /
Řehák Václav 45 – 505 – 218
Sehnoutka Josef 21 – 986 – 409
Slezák Josef 50 – 653 – 275
Srkal František 30 – 159 – 69
Štefan Jan 78 – 441 – 191
Tuček Josef 12 – 994 - 396
Tuček Jan 52 – 658 – 289
Tvrdý Josef 29 – 1126 – 474
Valášek František 43 – 513 – 219
Vítek jan 94 – 495 – 199
Vognar Josef 51 – 583 – 244
Voltr Josef 84 – 486 – 197
Zilvar Josef 37 – 937 – 359
--------------------------------------
Rolníci celkem – 229.61 – 9729
Statek rolnické školy čp. 110 – 1.608 – 739
Státní statek čp. 2 – 14.003 – 10762
Úhrn obce – 385.78 kg – 212.30 kg

   Hovězí dobytek nemá v celku zvláštních výkyvů a úbytek tří chovatelů ( Bohdanecký, Pultrová M. a Plšek Josef ) se snížením u státního statku ( o 981 kg ) vyrovnal přírůstek u ostatních chovatelů, který činil 1019 kg, takže snížení minima na 40 kg se prakticky projevilo pouze u stát. statku. Zvýšený kontingent prasat, při nedostatku jadr. krmiva však již značně zatěžoval a případy společného plnění, aby byla dodávka splněna, byly již dosti časté. Bratři Valáškové vepře, jako již dříve, nedrželi.

Dodávky obilí.
   Rozpis dodávky chlebného obilí byl tentokráte sděláván dle odhadu( poměrně vysokého, kolem 26 q ) a poněvadž byla osevní plocha vyšší ( 169.54 ha ) předepsáno obci 3232 q a při srovnání s rokem minulým, byly povinnosti jednotlivců ca o polovinu zvýšeny. S odhadem nebyli mnozí spokojeni. Těžké je správné vystihnutí sklizně, i potřeby zeměd. závodů a předem určená dodávka O.N.V. musí být dodržena. Za tohoto stavu tížila především dodávka krmného obilí, jehož osevní plocha zvyšováním plochy chlebovin a rostlin průmyslových - ubývala. V obci bylo předepsáno 375 q ječmene a 19 q ovsa. S ohledem na zvýšený kontingent vepřů, dle možnosti nahražovalo se krmné obilí chlebovinami. Proti 90.91 q roku minulého ( hlavně žita ) předáno bylo7 zemědělci pouze 22.40 q pšenice, která se tento rok nejlépe urodila. Tentokráte předal pšenici i státní dvůr ( viz přehled dodávek a seznam pěstitelů ).

Dodávky sena a slámy.
    Na pěstitele byla rozvržena i dodávka 80 q sena a 60 q slámy. Při malých množstvích se jedná více o dovoz do družstva

Přehled dodávkových povinností chleb. obilí 1946 /47.
Jméno pěstitele, čp. – osevní plocha 28.5.1946 ha/a – odhad sklizně q – odhad potřeby pro závod q – dodávka nejméně q
Andrýs Rudolf 20 – 2/40 – 54 –16 – 38
Andrýs Václav 28 – 2/60 – 60 – 17 – 43
Černý Jaroslav 39 – 2/- - 48,70 – 17,70 – 31
Hofmann Jan 33 – 1/39 – 20,60 – 8,60 – 12
Jelínek František 34 – 2/61 – 69 – 19 – 40
Klouza Josef 41 – 4/20 – 95 – 30 – 65
Klouzová Marie 48 - -/90 – 18,50 – 8,80 – 10
Knejp Václav 40 – 2/45 – 59,50 – 21,50 – 38
Ornstová Anna 47 – 4/94 – 136 – 26 – 110
Matějček Josef 46 – 4/ 80 – 115 – 29 – 86
Merkl Josef 31 – 5/47 – 143 – 33 – 110
Mergl Josef 59 - -/46 – / - / - 2
Nepasická Marie 36 – 10/74 – 260 – 60 – 200
Pácalt Josef 18 - -/34 – 18 – 11 – 7
Prokop Vojtěch 13 – 3/30 – 78 – 31 – 47
Řehák Václav 45 – 1/74 – 39 – 21 – 18
Sehnoutka Josef 21 – 3/25 – 80 – 30 – 50
Slezák Josef 50 – 2/14 – 47,50 – 19,50 – 28
Dvůr Holohlavy 2 – 84/52 – 2380 – 497 – 1883
Štefan Jan 70 – 1/65 – 33 – 13 – 20
Tuček Josef 12 – 3/10 – 71 – 31 – 40
Tuček Jan 52 – 2/45 – 59 – 19 – 40
Tvrdý Josef 29 – 4/ - - 84 – 24 – 60
Valášek František 43 – 1/19 – 34 – 14 – 20
Vítek Jan 90 – 1/90 – 42 – 14 – 28
Vognar Josef 51 – 1/85 – 52 – 18 – 34
Voltr Josef 84 –1/54 – 47 – 19 – 28
Zilvar Josef 37 – 2/85 – 62 – 18 – 44
Chlupatý Václav 61 - / - / - / - /
---------------------------------------------
Celkem 169/54 – 4402,75 – 1124,10 – 3232

    Seznam pěstitelů, kteří dodali pšenici ze sklizně 1946 a dodali ze sklizně 1946 do 30. dubna 1947 větší množství chlebového obilí, než kolik činí jejich dodávková povinnost.

Jméno pěstitele – předepsaná dodávka – přikoupeno – celková dodávka pšenice a žita – dodáno: pšenice / žita – nad kontingent dodáno - vyplaceno
Státní statek – 188300 kg – 0 kg – 188300 kg – 179200 kg / 15180 kg – 2341 K
Školní statek – 10000 – 140 – 10140 – 10260/1840 – 1960 – 768,25
Knejp Václav – 3800 – 3800 – 2165/2205 – 215 – 82
Tuček Jan – 4000 – 225 – 4225 – 2265/1920 245 – 96
Vítek Jan – 2800 – / - 2800 – 1060/2180 – 180 – 71
Černý Jaroslav – 3100 - / - 3100 – 1585/2710 – 665 – 252
Klouza Josef – 6500 - / - 6500 – 3840/790 – 50 – 19
Štefan Jan – 2000 - / - 2000 – 1605/2600 – 395 – 156
Vognar Josef – 3100 - / - 3100 – 1010 – 510 – 201
---------------------------------------------
Celkem dodáno nad kontingent 10300 kg.

Rok 1947

1.1.– Nový rok.
  Nový rok byl ve znamení dvouletého plánu. Budování nového, svobodného života byla věnována všeobecná pozornost, i když do poměrů obce zasahovalo dosud nepřímo. V obci samé mimo státní statek není větších podniků, ani jiných zemědělských závodů nad 50 ha, takže velký znárodňovací postup přímo prožívali jen dělníci a zaměstnanci pracující v podnicích okolních. Více se týkalo veřejného života politické rozvrstvení občanstva a vliv státotvorných stran, které v některých otázkách se v názorech na další postup různily, což se z jejich schůzí přenášelo i mezi lid. Mluvilo se i o možnosti brzkých voleb a všecky strany se tiskem i přímou agitací snažily upevniti svoji posici u těch, kteří se dosud nezařadili. Všeobecně vzrostla i činnost veřejná i kulturní.

2.1. – Divadlo Trampoty pana lesního.
  2.ledna sehráli ochotníci veselohru „Trampoty pana lesního“ s dobrým úspěchem. Režie Josef Sehnoutka.

2.1. – Úmrtí Peřinová Antonie.
  2.ledna zemřela Antonie Peřinová, roz. Štefková ( nar. 18.12.1891 ) manželka kováře ze dvora, z čp. 98, tichá žena, která se věnovala pouze práci.

5.1. - S.Č.M. rozhovor s mládeží, Loutkové
  5. ledna pořádal Svaz českosl. mládeže rozhovor s mládeží.
  5. ledna sehrálo loutkové divadlo hru „Kašpárek a loupežník“ od Eugena Stoklasy. Naši mladí se nemohou ani nasytiti.

12.ledna
  12.ledna sehrálo loutkové divadlo hru „Kuba všecko snědl“ od B. Schwaigstila. Nejmenší dlouho si pamatovali hrdinu kusu.
  12. ledna pořádal Svaz českosl. mládeže opět rozhovor s mládeží.

19.1 – Loutkové.
  19. ledna pořádal odbor loutkářů opět hru Eugena Stoklasy „Víla Dobrunka“. Bylo opět mnoho radosti u malých.

25.1. – I. ples K.S.Č.
  25. ledna pořádala K.S.Č. svůj první ples v hostinci u Srkalů. Návštěva i zábava odpovídala síle strany a končila v hodinách ranních.

26.1 . – Loutkové.
   26. ledna ( v neděli ) sehrál odbor loutkářů hru „Drak“ od Frant. Čecha. I když hra se po čase opakovala, slavil okřídlený a osvětlený drak znovu triumfy.

2.2. – Loutkové.
  2.února, jako dosud každou neděli uspořádalo Loutkové hru, „Jenovefa“ od J. Bartoše. Hrálo se odpoledne i večer, aby všichni přátelé loutek přišli na své.

9.2 – Loutkové.
  9. února opět se těšilo loutkové z úspěchu hry „Škrhola a Bavlnka“ od J. Průchy. I finanční výtěžky všech představení sanují zařizovací náklady.

16.2. – Školní děti: divadlo Popelka.
  16.února pořádali školní děti za vedení učitelů a režie sl. Fan. Pultrové divadelní hru „Popelka“ od Frant. Procházky na ochotnickém jevišti u Srkalů. Rodiče a přátelé našich dětí neskrblili pochvalou, neboť představení i provedení se líbilo.

18.2. – loutkářský karneval.
  18. února o masopustním úterý pořádal Loutkářský odbor karneval, při kterém obnovil starou tradici maškarního průvodu. Průvod organisoval Andrýs Rudolf za pomoci omladiny a Srkalova „Karla“ ( koníka ), který trpělivě tahal vůz s medvědem a černochem ( bratři Chlupatové ). Průvod mimo obec navštívil i Smiřice a končil na sále u Tučků, kde se tančilo při neobvyklé návštěvě. Pí. Jamborová v masce smrti zvyšovala tak dost rušnou zábavu i finanční úspěch podniku ( také velmi slušného ), který byl věnován škole.

6.3. – Masarykův večer.
  6. března, v předvečer narozenin presid. osvoboditele, pořádala správa školy spolu s Hasičským sborem pietní Masarykův večer v místní škole za hojné účasti ctitelů prvého presidenta.

9.3. – Ochotníci Z českých mlýnů.
  V neděli, 9. března sehráli ochotníci ( odpoledne i večer ) známou divadelní hru „Z českých mlýnů“od Karla Fořta za společné režie Jos. Řeháka a Al. Jambory. Zpěvy doprovázel místní hudební kroužek za řízení Václava Jambory. Hrály vesměs dobří ochotníci ( Krajánka - Al. Jambora, Jůlinku - Mil. Křečková, Filoménu – pí. Němečková, Zlámaného – Fr. Bohdanecký atd. ). Častý a hlučný potlesk svědčil o naprostém úspěchu.

16.3 – Dětské divadlo Kouzelné kladivo.
  V neděli, 16. března sehrály školní děti divadelní hru od J. Toucové-Metlerové „Kouzelné kladivo“, která zachycuje legendární postavu našeho 1. presidenta T.G.M. Režii vedl Jos. Sehnoutka a slavnostní proslov pronesl Rudolf Andrýs. Úspěch byl velmi slušný.

19.3 – Ochotníci Pepíkovská.
  19.března pořádali ochotníci „Pepíkovskou“ taneční zábavu v sále u Srkalů. Vstupné 20 Kč. Byly to zdařilé dozvuky divadla „Z českých mlýnů“.

26.3. – Dorost Č.Č.K. sbírka.
  V duchu hesla „Děti – dětem“ provedl 23.3. dorost Č.Č.K. sbírku na vybudování pomníčku vnukům T.G.M. Herberta a Leonarda. Sbírka vynesla 247 Kč.

30.3. – Sokol Smiřice. Besídka žaček.
  30. března uspořádal Sokol Smiřice od 15. – 18. hod. v sále u Srkalů besídku žaček. Dobrovolné vstupné bylo věnováno ve prospěch výpravy sokolského žactva na slet. Přispěla značně ku pochopení významu Sokola a dobře secvičené žačky se líbily.

15.4. – Úmrtí Joštová Anna.
  15. dubna zemřela vdova Joštová Anna, roz. Picková ( nar. 25.8.1877 ). Známá, bodrá stařenka byla oblíbena a hojné přátelstvo ji doprovodilo.

20.4. – Úmrtí Jelínek Karel.
  20. dubna zemřel Jelínek Karel, nar. 14.3. 1858. Za dlouhého života byl cestářem, známým sekáčem, polním hlídačem a ponocným. Od obce pobíral penzi. Jím odešla výrazná postava starého života.

26.4. – Škola, sběr tkanin.
  Naše škola plný vzorně svůj sběratelský úkol, přes to, že má jen menší počet mladých žáků. Také 26.dubna sebráno bylo 490 kg tkanin – začež odměna obnášela 515 Kč.

28.4. – Sbírka pro Rumunsko.
  Ve prospěch Rumunska, postiženého katastrofální neúrodou, sebráno a odesláno bylo 764 kg brambor a 1507 Kč.

5.5. – Filmy.
  V upomínku na osvobození pořádal Svaz čs. mládeže a místní rada osvětová slavnostní promítání filmů ze života T.G.M. v 8 hod. večer u Srkalů. Účastníci vzpomínali.

6.5.- Úmrtí Crešárov Georgi.
  6. května zemřel po delší nemoci důchodce Crešárov Georgi, nar. 3.8.1899 v jaroměřské nemocnici. Byl převezen. Týž po pádu Stambolijského uprchl co student z Bulharska přes Jugoslávii k nám a byl delší dobu zaměstnancem stát. dvora. Tam se i oženil s dcerou dozorce Kuhna a vlastnili čp. 114.

8.5. – Úmrtí Šafránková Marie.
   8. května zemřela Šafránková Marie, roz. Skokanová, vdova na odpočinku, nar. 14.4.1861, v požehnaném věku.

13.5. – Úmrtí Kotlant Jan.
  13. května zemřel Kotlant Jan, rolník na odpočinku v čp. 47, nar. 13.9.1867. Jako důverník poslance J. Jaroše z Čáslavek převzal po něm více funkcí. Býval zemským i říšským poslancem, okresním starostou, členem představenstva Ú. Jednoty, Selekty, Kooperativy atd. Většinu života věnoval veřejné práci. Pro svoji rakouskou orientaci odešel po světové válce do ústraní a věnoval se hospodářství, které mu dříve vedl otec. Byl vznětlivé povahy a ke konci zatrpklý. Málo se stýkal se zdejším občanstvem. Jeho jediná dcera Anna provdala se za statkáře Ornsta ze Správčic, ale na statku, který pronajali, nehospodařili. Pohřbu se zúčastnila celá řada jeho bývalých spolupracovníků, aby uctili jeho životní práci, která nebyla malá. Bylť velmi pilný a hospodárný.

25.5. – Sdružené spolky, Máje.
  25. května pořádaly sdružené spolky ( S.Č.M. hasiči, Turisté, Ochotníci aj. ) na školním hřišti tradiční „Staročeské máje“ s obvyklým pořadem, spojené se slavností „Týden lesů“. Do májového vínku u Srkalů platilo se vstupné 20 Kč.

10.6 – Děti z Otnic u Brna.
  Za vedení učitele Jana Mráze a lit. uč. Šebetové navštívilo naši školu a obec 44 žáků 1 a 3 třídy měšť. školy z Otnic u Brna a týž den ( 10.6. ) shlédli blízký Chloumek. Ubytováni byli po domácnostech a druhý den podnikli další výlet do Kuksu a babiččina údolí-

19.6. – Škola výlet.
  19. června výletovala opět naše škola do Dvora Králové, na labskou přehradu u Tešnova a vrch Zvičínu. Výletníkům přálo krásné počasí, ze Zvičíny byl pěkný výhled na Krkonoše, takže byli všichni i četné maminky děti doprovázející spokojeni.

22.6. – Správa školy, Besídka.
  22. června pořádala správa školy na ukončení týdne dětské radosti dětskou besídku „radovánky“ v místní škole o 19 hod. Od spokojených rodičů a hostů bylo darováno 665 Kč na zakoupení květinového stolku na školní chodbu.

25.6. - Úmrtí Kábr Jan
  26.června zemřel Kábr Jan, zemědělský dělník na odpočinku, nar. 23.10.1863. Býval věrným dělníkem zemědělského dvora a známým společenským člověkem. Vrstevníci o něm říkávali, že má železné zdraví. A přece i on podlehl.

4.9. - Úmrtí Beran Bohuslav
  4. září zemřel v Černožicích Beran Bohuslav, správce cukrovaru na odpočinku, nar. 10.5.1876. Byl převezen do rodinné hrobky na místní hřbitov.

13.9 – M.R.O. Vzpomínka na T.G.M.
  13.září pořádala místní rada osvětová o 8mé hod. večerní, před místní školou k výročí úmrtí pietní vzpomínku na T.G.M. Slavnost zahájil A. Šejvl a slavnostní proslov přednesl okres. osv. inspektor A. Šrůta z Jaroměře. Po zapálení pamětních ohňů hasiči, přednesli příležitostné básně děti, Jar. Pultrová a Pultr Josef. Do vlahého záříového večera pěkně se nesly tklivé tóny houslí ( Ant. Jambora ) Teče voda teče. Zakončeno bylo hymnami a prostranství zůstalo vyzdobeno i přes neděli 14.9.

24.9. – Úmrtí Jamborová Anna
  24. září zemřela Jamborová Anna, roz Šimková, nar 30.9.1884 choť místního holiče čp. 91. Spoluprací v dílně a jako ochotná zpěvačka na pohřbech byla známá i v okolí, takže účast na pohřbu byla značná.

26.10. – Národní směna mládeže
  26. října provedena byla národní směna mládeže, při které bylo vysazeno 400 olší v obecním lese pod Chloumkem a jiná část pracovala též na sokolském hřišti ve Smiřicích.

27.10. – Výnos sběru
  Z výnosů různých sběrů školních žáků vyzdobena chodba, schodiště a předsíň četnými zarámovanými obrazy a zakoupena byla plastická mapa republiky.

28.10. – Oslavy dne svobody
  K oslavě dne Svobody byly předem postaveny základy k ozdobným sloupům ve školním parku. Sloupy darovala rolnická škola ve Smiřicích a byly za pomoci četných občanů převezeny povozy Jos. Zilvara a K. Nepasického.
  Oslava sama uspořádána byla za četné účasti žactva i občanstva v loutkovém sále školy. Místopředseda M.N.V. Josef Zilvar přednesl projev před otevřenou scénou, pěkně vyzdobenou silhuetou Hradčan a ověnčenými obrazy obou presidentů, jakouž i četnými květy a stuhami. Hold republice zakončen byl hymnami.
  Po oslavě předvedl loutkařský odbor hru Balderani-Plumlovský „Probuzení“. Hra líčí pohádkovou formou 300letý spánek národa a jeho probuzení.

1.a 2.11. – Dušičková sbírka
  Ve dnech 1. a 2. listopadu sebrali školní děti u hřbitovních vrat 1706,60 Kč na čs. sociální pomoc.
  V dušičkový den 2. listopadu sehrál loutkařský odbor Velického hru „Červená karkulka“. Provedení se všeobecně líbilo.

12.11. – Úmrtí Chourová Kateřina
  12. listopadu zemřela vdova po rolníku na odpočinku v Luži, okres Vysoké Mýto Chourová Kateřina, roz. Bártová, nar. 8.4.1877. V obci nebyla známa, ale když se rozneslo, že je to matka paní Šáchové z čp. 47 zúčastnilo se převozu a pohřbu dosti účastníků.

16.11. – Loutkové: Jak v hospodě napálili čerta
  V neděli 16. listopadu sehrál loutkářský odbor hru „Jak v hospodě napálili čerta“ od B. Schmigstila, která jmenovitě u nejmenších budila nadšení, když čert tak dlouho byl na dovolené.

5.12. – Loutkové: Mikulášská nadílka
  5. prosince uspořádal loutkářský odbor za přispění rodičů i občanstva „Mikulášskou nadílku“ spojenou s provedením hry Frant. Čecha „Svatý Mikuláš“. Vše se líbilo neboť Mikuláš byl štědrý a anděl hodný. Čertovi se pak již něco prominulo.

20.12. – Úmrtí Matějček František
  20. prosince zemřel Matějček František, rolník na odpočinku z čp. 46, nar. 10.10.1864. V době před koncem světové války, byl dlouhý čas starostou obce. Až do konce žila v něm myslivecká krev. Býval dlouholetým nájemcem obecní honitby a myslivcem na slovo vzatým. Doprovodili ho myslivci i četní přátelé a známí.

Počasí
  Rok 1947 zapsal se do paměti velkým suchem, které přivodilo neúrodu, zvláště píce a slámy, takže se spotřebovaly veškeré rezervy. Ačkoliv naše hluboké půdy nejsou v tomto ohledu tak citlivé, jako písčité a těžké, přec i u nás se velmi podstatně snížil i výnos zrní. V některých polohách přivodilo však sucho přímo katastrofální neúrodu, takže byly obavy z nedostatku, který byl zažehnám dovozem obilí z přátelského Ruska, což značně obyvatelstvo uklidnilo. Při trvalém suchém počasí sklidily se plodiny lehce, a zrno bylo kvalitní. Ani o zních nedostavily se žádoucí srážky, takže strniskové směsky naprosto selhaly a výnos okopanin byl hluboko pod průměrem. Řepy sklízely se za sucha, ve větší míře pomerickým způsobem a lehce se svážely. Půda proschla až do větších vrstev, takže to i stromy a hluboce kořenící rostliny pocítily. V obecním lese bylo mnoho souší, jmenovitě při horním okraji lesa a nová výsadba vzdor vší péči velmi utrpěla. Ovoce podřadnější kvality ve velké míře spadlo ze stromů, předčasně uzrálo a špatně se uchovávalo. Aby se povzbudila dodávka a na částečné vyrovnání škod v zemědělství byly stanoveny mimořádné příplatky na výkupní ceny obilovin i okopanin ( př. pšenice a ječmen 200,- Kč, žito oves 150,- Kč, cukrovka 20 Kč aj. za 1q ). Zemědělci, kteří v minulých létech předávali, snažili se alespoň dodávky splniti, takže později nastal u nich nedostatek jaderných krmiv, čímž při menším množství píce značně utrpěly stavy dobytka. Pozdě dostavivší se deště umožnily sice osev a vzejití ozimů, ale nestačily napojiti spodní vrstvy, takže byl i nedostatek vody ve studních, některé se prohlubovaly s nevalným výsledkem.

Plánování, dodávky
  Jako v jiných odvětvích, zavedeno bylo plánování i v zemědělské výrobě. Plán sliboval omezený osevu obilovin a zvýšení ploch pro zvyšovanou živočišnou výrobu. Mimo obvyklou dodávku sena i slámy ( 80q a 60q ), byla obci předepsána dodávka 830q pšenice, 1240q žita, 150q ječmene a 17q krmného obilí. Stanoveny byly lhůty dodávací, ( do 31.10. – 60 procent, do 31.12. – 30 procent a do 29.2.1948 – 10 procent ) a dle dotazníku ku 10.12.1947 byl kontingent z valné části dodán přes to, že ukázaly se obtíže s elektrickou sítí a proudem. 48 držitelům nosnic bylo rozepsáno 20 840 kusů vajec a ku 10.12. bylo dodáno 27 379 vajec.

Další dvě stránky kroniky obsahují tabulku 38 zemědělců s rozpisem jejich dodávek. Dovolil jsem si ji vynechat.

Josef Voltr přesídlení.
  Voltr Josef, nájemce čp. 84 ( děkanský statek ) najal si větší hospodářství ve Rtyni u Jaroměře, kamž přesídlil. Čp. 84 převzala později obec, takže tím opět zemědělská, výkonná rodina ubyla.

Rok 1948

Nový rok
  Každý vstup do nového roku vyznačuje se obyčejně náznaky směrnic, které usměrňují další nové období, ku kterému se vždy upírá pozornost a naděje širokých mas lidu v lepší a lepší budoucnost.
  Tento nový rok přijímán byl veřejností s různými pocity, které různost názorů na tvoření našeho veřejného a hospodářského zřízení a tím i vznikající nejistotu vyvolávaly. Byly tudíž obvyklé novoroční projevy pozorně sledovány.
  Největší pozornosti se těšil novoroční projev předsedy vlády Klementa Gottwalda, současně representanta nejsilnější strany Národní fronty, komunistické strany českoslov. Po shrnutí výsledků roku minulého, vytýčil týž nejzávažnější úkoly pro nastávající rok parlamentních voleb a svůj významný, energický projev končil: „Ku předu dnes již vyzkoušenou cestou lidové demokracie k pokojnému a šťastnému životu všech pracujících, ku předu, zpátky ni krok.“
  Tušilo se, že nový rok vejde do dějin jako rok významných historických událostí, které budou mezníkem v naší historii a dalším vývoji našeho národa, takže další vývoj událostí byl očekáván veřejností s neobvyklým napětím, které zvyšovaly i důsledky katastrofálně suchého roku minulého. V tomto ohledu nečinila ani naše obec výjimku, ačkoliv nebyly zde rozpory tak vyhraněné, jak se snad projevilo jinde, poněvadž značná převaha K.S.Č. Od počátku našeho osvobození z německé okupace se ve vedení již dříve uplatnila a obec poměrně čestně zhostila se budovatelského úkolu.

Loutkové: Maškarní rej - 3.1.
  Čilý odbor loutkového divadla, držící se vždy na neutrální půdě kulturní činnosti nedal se rušiti a připravil v sobotu, 3. ledna veselou a družnou zábavu, „maškarní rej“ u Srkalů, příznivci loutkového divadla hojně navštívenému, takže účastníkům byl příjemným osvěžením a výtěžek přispěl loutkářům na značné pořizovací investice, spojenou s úplnou přestavbou původního divadla.

Loutkové: Kašpárek loupežníkem – 11.1
  V neděli, 11. ledna zahájil odbor loutkářů svoji sezonu pro nejmenší příznivce hrou Fr. Čecha „Kašpárek loupežníkem“, za režie osvědčeného principála Andrýse Rudolfa.

Loutkové: Oldřich a Božena – 18.1.
  V neděli, 18. ledna pokračoval loutkářský odbor hrou „Oldřich a Božena“ od J. Káše, za téhož vedení. ( Tato hra byla již prvním zahajovacím představením na původním jevišti )

K.S.Č. Ples – 25.1.
  II.ples K.S.Č. v neděli 25. ledna rovněž splnil svůj společenský a zábavní úkol. Výnos věnován byl škole na zřízení vodovodu.

Loutkové: Radúz a Mahuléna - 25.1 a 28.1.
  Odbor loutkářů sehrál pohádku „Radúz a Mahuléna“ od Julia Zeyera, v úpravě pro loutky od Antonína Šimka ze Smiřic, který též hru na scénu uvedl a řídil. Splnila očekávání pořadatelů a líbila se. Svědčí o tom, že byla hrána v neděli 25. ledna odpoledne a večer a znovu opakována ve středu 28.1. večer. Tohoto dne navštívili představení i žáci rolnické školy ve Smiřicích.

Loutkové: Dva bratři – 1.2.
  V neděli, 1. února sehrál loutkářský odbor hru „Dva bratři“ od L. Scheinera, za režie Rudolfa Andrýse.

Loutkové: Ostatkový průvod a maškarní rej – 10.2.
   V masopustní úterý, 10.února, uspořádal odbor loutkářů za vedení Andrýse Rudolfa a Bohdaneckého Ladislava v obci obvyklou ostatkovou zábavu, tentokráte ve větším měřítku. Oslavu zahajoval pestrý maškarní průvod, jehož tykadly byli policajt ( Andrýs Rudolf ) se dvěma židy ( Peřina Jan ml. a Oppa Květoslav ), bába s děckem ( Jošt Josef ), za nimiž kolébal se nepostradatelný medvěd ( Černý František ml. ) s medvědářem ( Tvrdý Josef ml. ) před cikánskou rodinou s originálním spřežením „Zilvarova Žida“a „Srkalovic Karla“ a s „přepychovým“ vozem, v němž i při jízdě vyvářela cikánská kuchyně. Podařenou cikánskou vytvořili Chlupatých Míla, Kozina Josef, Pultrová Eva a Bohdanecký František. Za bujnými cikány se potácel, „rytíř smutné postavy“ zchudlý cikánský baron ( Bohdanecký František ml. ), jehož zubožený zjev v cilindru a fraku kontrastoval s bujným veselím a pestrostí krojů v průvodu. Nesl velkou pokladnu, nad níž bděl i energický policajt, který mistrně naháněl dárce, neboť vedle veselí a zábavy sledoval odbor též praktický cíl, opatřiti prostředky na zakoupení promítacího přístroje na úzký film a přísl., jehož rozpočet se točil kolem 45.000.-Kč. Průvod provázela maskovaná, nekoncesovaná kapela ( Zilvar Josef ml., Chlupatý Václav ml. a jiní více-méně školení hudebníci ), aby zpříjemnila doprovod obecenstva a dobrovolný odvod bankovek.
   Po obětavém cestování průvodu ve Zderazi, Smiřicích, Černožicích a v místě rádi si účinkující oddechli při veselici večer, v sále hostince u Srkalů, kam účinná reklama přilákala i množství obecenstva všeho druhu, aby si prodloužili veselou a příjemnou zábavu, která dočkala rána.
  Finanční zdar této akce umožnil koupi promítacího stroje, který od té doby zpestřuje kulturní program v obci, jak je zřejmo z dalších zápisů.

S.Č.M. valná hromada 13.2.
  S.Č.M. odbýval 13. února valnou hromadu za účasti br. Reicharda z okres. sekret. S.Č.M. z Jaroměře. Zvoleni byli : Předsedou Matějček František, místopřed. Chlupatý Václav ml., jednatel Zilvar Josef ml., pokladník Černý František, revis. úč. Hanzl Zden. a Vítková M., referenti kulturní Šácha Lad., zeměděl. Tvrdý Josef ml., delegáti do O.V.S.Č.M. Chlupatý Míla a Hanzlová Božena.
  Br. Reichard delší promluvou zahájil rozhovor o poměrech a povinnostech mládeže.

Sbírka na čs. soc. pomoc
  Dle usnesení valné hromady provedli Jošt Josef a Hanzlová Božena v neděli 15. února sbírku na čs. soc. pomoc

Loutkové: Ponocný a strašidlo – 15.2.
  Odbor loutkářů sehrál v neděli, 15.února loutkovou hru „Ponocný a strašidlo“ od J. Žemly. Režie Andrýs Rudolf.

Loutkové: Honza hledá Kašpárka – 22.2.
  Odbor loutkářů sehrál v neděli, 22.února loutkovou hru „Honza hledá Kašpárka“ odB. Schneigstila. Režie Andrýs Rudolf.

Sjezd závodových rad v Praze – 22.2. Účast.
   Veřejné události dostávaly v historických únorových dnech rychlý spád. Rozhodnutí presidia Ú.R.O. ze dne 12. února, svolati na 22. února do Prahy 8.000 delegátů závodních rad předcházely tři bezvýsledné schůze N.F. o zásadních otázkách vlády a následovala mimořádná schůze předsednictva K.S.Č. dne 17. února, demise zástupců strany národní sociální, lidové a slovenské demokratické ve vládě 20.2.. 21. února tábor lidu na Staroměstském nám. v Praze a i jinde v celé republice naslouchalo se hlasu předs. Klementa Gottwalda, jeho výzvě ku tvoření akčních výborů N.F. a hesla: „Buďte jednotní a rozhodní a vaše pravda zvítězí !“
  Sjezd delegátů závod. rad v historicky památnou neděli 22. února v zastoupení 2,000.000 odborářů manifestoval pro novou vládu Klementa Gottwalda, vytýčil požadavky uzákonění ústavy, národního pojištění, nové pozemkové reformy, znárodnění velkoobchodů, zahraničního obchodu a kapitalistických podniků s více než 50 zaměstnanci.
  Manifestačně přijatá resoluce stanovila na úterý 24.2. jednohodinovou stávku na podporu přijatých požadavků. Tohoto sjezdu jako delegáti se z naší vsi zúčastnili Hanzl Josef z čp. 102 a Bezvoda František z čp. 27. Byli ušetřeni informací, poněvadž celá veřejnost z rozhlasu celé jednání sjezdu, jmenovitě projevy předs. Ú.R.O. Antonína Zápotockého a předs. vlády Klementa Gottwalda pozorně sledovala.

Úmrtí Valášková Marie – 23.2.
  V nemocnici v Hořicích zemřela v pondělí 23.2. po bolestivé, delší nemoci Valášková Marie z čp. 43, sestra známých bří Valáškových ve věku 45 let ( svobodná ). Po převozu měla pohřeb 25.2. na místní hřbitov.

Ustavení M.A.V. N.F. - 24.2.
  Místní org. K.S.Č. poslušna pokynů svých představitelů prováděla ihned uspořádání místních poměrů, pokud se toho jevilo potřeba. V historickém únorovém dění stáli jí v čele:
Předseda I. obvodu: Novák Jan - předseda II. obvodu: Musil Jan
místopředseda: Hanzl Josef - místopředseda: Horák František
jednatel: Špryňar Josef - jednatel: Kopecký Václav
členové: Chlupatý František st. - pokladník: Sikela Matuš
Jošt František - zapisovatel: Šejvl Antonín revizoři účtů: Peřina Josef a Bezvoda František

Strana především zařídila ustavení Místního akčního výboru Národní fronty, který byl ustaven:
Předseda: Tvrdý Josef st., z čp. 29
místopředseda: Novák Jan, z čp. 67
členové: Voňka Ladislav, z čp. 113
Lochman Václav, z čp. 112
Chlupatý František st., z čp. 101
Horák František, z čp. 3
Hanzlová Jiřina, z čp. 102
Šácha Karel, z čp. 47
M.A.V. – N.F. se ihned svojí funkce ujal.

Jmenování Gottwaldovy vlády, obrození N.F. – 25.2.
   President republiky Dr. Eduard Beneš jmenoval novou vládu. Toto vítězství obrozené Národní fronty bylo uvítáno prapory a jinými veřejnými projevy spokojenosti, že úsilí pracujícího lidu, vedeného K.S.Č. mělo úspěch.

Úmrtí Peřina František – 29.2.
   Po delší nemoci zemřel 29. února Peřina František, kovář ve státním dvoře v čp. 98, které si postavil ( dřevostavba ). Byl stár 57 let. Zesnulý byl známým veřejným činovníkem a zastupoval stranu čes. soc. v obec. zastupitelstvu a komisích řadu let. Byl i v M.N.V. , jehož zástupci s četným občanstvem zúčastnili se pohřbu. Byl oblíben a známí věnují mu častou vzpomínku.

Prověření a ustavení M.N.V. – 1.3.
  Místní Národní výbor byl v pondělí 1. března prověřen a ustaven v následujícím složení:
Předseda: Chlupatý František st.
místopředseda: Horák František
členové ob. rady: Lochman Václav, Novák Jan
členové M.N.V.: Špryňar Václav, Provazník Václav, Peřina Josef, Valenta Josef, Voňka Ladislav, Klouza Josef 41, Knejp Václav
zástupce S.N.R.: Šácha Karel
zástupce J.S.Č.Z.: Zilvar Josef
zástupce Čsl. obce leg.: Hanzl Josef
volební referent: Pultr Josef 79
pokladník: Tvrdý Josef st., obec. hospod. Zilvar Josef 37
zás. ref.: Šolcová Hana, obec. posel: Pácalt Josef.

Akční výbor Národní fronty prověřil členy obecních komisí, které byly takto ustaveny:

komise finanční:
předs. Štrumhaus Vilém
místopř. Turek Josef
zápis Prokop Vojtěch ml.
členové: Lochman Václav, Vágner Antonín, Horák František

komise hřbitovní:
předs. Zilvar Josef
zapis. Špryňar Václav
členové: Horák František, Tuček Jan, Knejp Václav
hrobař: Pácalt Josef

komise zdravotní:
předs. Slezák Josef
členové: Kopecký Václav, Lochman V. Kouba Josef, Němeček Václav

komise stavební:
předs. Voňka Ladislav
členové: Jelínek František, Peřina Josef, Kopecký Václav, Jošt František 121

komise bytová:
předs. Bezvoda František
členové: Voňka Ladislav, Novák Jan, Jošt František 121, Marks Zd., Kudyvejs Josef

komise zásobovací:
předs. Peřina Josef st.
členové: Štrégl František, Černý Jar. 39

komise letopisecká:
Hlava Jaroslav, Šejvl Antonín
kronikář Prokop Vojtěch st.

komise trestní:
předs. Pultr Josef 79
členové: Horák František, Slezák Josef, Klouza Josef 41, Zilvar Josef

komise vyživovací:
předs. Levinský Rudolf členové: Lindrová M., Andrýs Rudolf


komise volební:
předs. Kopecký Václav
místopř. Knejp Václav
členové: Valenta Josef, Štrégl František, Špyňar J. 119, Pácalt Jan

komise rolnická:
předs. Šácha Karel
místopř. Horák František
členové: Rohlena Ladislav, Hlava Boh., Vítek Jan, Hanzl Josef, Štrégl František, Provazník Václav

komise pro sestavení porotních seznamů:
předs. Novák Jan
členové: Kopecký Václav, Knejp Víáclav, Vacek Rudolf, Šácha Karel

komise chudinská:
předs. Rohlena Ladislav
členové: Pultr Josef, Vágner Antonín, Valenta Josef, Levinský Rudolf

komise kulturní a osvětová ( M.R.O. ):
předs.Šejvl Antonín
jednatel Sehnoutka Josef
pokladník Andrýs Václav ml.
ref. žen Šejvlová Vinz.
členové: Pultr Josef, Špryňar Václav

komise pro sběr odpadních hmot:
referent Šejvl Antonín
správce sběrny Bureš Stáňa

Sjezd rolnických komisí v Praze 28. – 29. 2 účast
   Památného sjezdu rolnických komisí v Praze, který se plně postavil za požadavky závodních rad, zúčastnili se z naší obce Horák František, zřízenec státního statku a Rohlena Ladislav, zedník z čp. 86 jako delegáti.

Prověření korporací a spolků
A.V.N.F. postupně dále prověřil:
Místní školní rada:
předs. Knejp Václav
místopř. Pultr Josef
jednatel Šejvl Antonín
pokladník Prokop Vojtěch st.
členové: Vacek R. Šejvlová Vinz.

rodičovské združení:
předs. Vágnerová Zden.
místopř. Pultrová M.
jedn. a pokladník Šejvl Antonín
revis. účtů: Hlava Boh. a Černý

Újezd. škol. rada Smiřice: referent Tvrdý Josef st.

Místní rada osvětová film Šejvl Antonín, Štrégl Josef

Okres. péče o mládež: místní důvěrník Krejčí Antonín.

Místní sociální pomoc: důvěrník Rohlena Ladislav, Pultr Josef, Vágner Antonín.

Jedn. svaz čs. zemědělců:
předs. Šácha Karel
místopř. Tvrdý Josef

Odbor chovatelů:
předseda Andrýs Rudolf
místopř. Klouza Josef
jednatel Levinský Rudolf
pokladník Andrýs Václav

„Uran“ spolek chovatelů poštovních holubů:
předs. Bohdanecký Ladislav
místopř. Andrýs Rudolf
jednatel Andrýs Václav

Kroužek myslivců: nájemce honidby Zilvar Josef

Kremační odbor pro Smiřice a okolí: předs. Zilvar Josef

„Kampelička“ spořitelna a záložna spol. v Holohlavech:
náměstek Andrýs Václav st.
čl. předst.: Tvrdý Josef, Zilvar Josef, Levinský Rudolf
dozorčí rada:
předseda Němeček Václav
místopř. Tuček Jan
členové Andrýs Rudolf, Knejp Václav, Prokop Vojtěch st. Vítek Jan
pokladník Prokop Vojtěch ml.

Družstevní prádelna:
předseda Zilvar Josef
pokladník Bludský Karel
Jednatel Nepokoj J.

Klub českých turistů:
předseda Bohdanecký František ml.
jednatel Štrégl Josef

Svaz přátel SSSR:
předseda Chlupatý František st.
jednatel Jošt Bohuslav
pokladník Sehnoutka Josef

Spolek divadelních ochotníků:
předseda Pultr Josef
místopředs. Dašek Rudolf st.
jednatel Štrégl Josef
pokladník Peřinová Věra
režisér Jambora Alois
zapisovatel Chlupatá Františka
knihovník Bohdanecký František ml. hospodář Andrýs Václav ml.
členové: Novák Jan, Černý Jaroslav, Dašek Rudolf ml.

Kroužek loutkářů:
předseda Zilvar Josef st.
jednatel a pokladník Šejvl Antonín
principál Andrýs Rudolf
revis. účtů Prokop Vojtěch ml.

Dětské divadlo: Pro květinu míru – 7.3.
  Na oslavu narozenin přes. osvoboditele T.G.Masaryka sehráli děti naší školy, nacvičené a vedené učitelským sborem, pohádkovou hru o 3 jedn. „Pro květinu míru“ od j. Toncové- Metlerové, v sále host. u Srkalů, na ochotnickém, zdarma jim propůjčeném jevišti. Při živém obraze před divadlem promluvil o T.G. Masarykovi Pultr Josef, člen M.A.V.-N.F. I když dětská divadla mají v rodičích dětí vždy vděčné posluchače, učitelská režie zvládla přes 40 ogařů a dívek tak, že hra se líbila a při dobré výpravě byla oslavou důstojnou. Ochotně a obětavě pomohli scénáři Jambora Alois, Černý Jaroslav čp. 6, Štrumhaus František, Pácalt Jan a Rohlena Ladislav. Čistý výnos byl použit na zdokonalení školy.

Tragická smrt Dr.h. p. Jana Masaryka
   Tragická smrt Dr. h. p. Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí zasáhla naši veřejnost jako blesk a lidé veřejně na návsi plakali. Nezapomenutelný syn velkého otce byl lidem, jmenovitě za své rozhlasové zprávy ze zahraničí v době okupace opravdu a upřímně milován.

K.S.Č. směna vítězství – 21.3.
  Vstup do práce v nových poměrech zahájen byl v neděli, 21. března velkou směnou vítězství, které se zúčastnilo 77 mužů i žen, kteří odpracovali ve prospěch obce 632 hodiny. Za vítězné nálady proveden byl průklest veřejného a školního sadu, postaveny byly podstavce pod budoucí sochy a vůbec proveden byl generální úklid sadu po zimním období. Současně naváželo 5 potahů z místní cihelny písek na chodníky po obci, který byl rozprostírán, takže jarní úklid rozšířil se téměř na celou obec. Práce tyto byly později doplněny potažními pracemi v obecním lese, 3 potahy po 8 hod. tj. 24 hod. a kácením olší v obec. lese za rybníkem, 7 mužů po 4 hod. tj. 28 hod. s 1 potahem ( Zilvar Josef ) 4 hod.

K.S.Č. brigáda – 27.3.
  Dobrovolná brigáda 7 mužů po 5 hod. provedla úklid dříví ve škole, které před tím nakácela v obec. lese a odvezlo 5 mužů s 1 potahem za 5 hod.

S.K. Viktorie zápas 4.4.
  V neděli, 4.dubna na svém hřišti odpoledne sehráno bylo utkání v házené S.K. Viktorie Holohlavy – Sokol Chroustovice s výsledkem 13 – 11.

K.S.Č. přednáška – 24.4.
  V sobotu 24. dubna pořádala K.S.Č. veřejnou přednášku „O ústavě“, přednášel řed. Lhotaš z Jaroměře.

S.K. Viktorie házená – 25.4.
  V neděli, 25. dubna odpoledne na hřišti sehrán byl zápas S.K. Viktorie Holohlavy – Sokol Hradec Králové nerozhodně s výsledkem 10 –10.

Odvod branců – 27.4.
  Povinný odvod nastoupili naši chlapci vesele, se zpěvem a hudbou, která vedla spořádaný průvod do Jaroměře a zpět, v čele se státní vlajkou. Ž dobrá nálada udržela se i do věnečku, dosvědčí věrný průvodce rekrutů Zdeněk Marks. Výtěžek 780.- Kč odvedli na zařízení vodovodu ve škole. Co bychom chtěli víc ?
   Za Holohlavy byli odvedeni: Černý Jar., Černý Fr., Dašek Rudolf, Gurovský František, Hanzl Zdeněk, Chlupatý Václav, Jošt Josef, Křeček Josef, Hencl Josef a Matějček František.
   Vyvázli: Němeček Václav, Černý Stanislav, Střecha František, Tvrdý Josef, Šír Otta, Čapek Karel, Křížala Ladislav, Špelda Mír., Kozina Josef, Sikel František, Batou Marcel, Zelník Mil. a Příložný Martin. Radovali se všichni ! Jedni, že to mají za sebou a druzí, že budou asi odvedeni příště.


Odvedenci r. 1948 nesou věnec k desce padlým: v popředí zleva: Matějček František, Chlupatý Václav, Křeček Josef 24, u věnce: Černý František a Dašek Rudolf. Hudba Čertnera. Foto: Střecha František. Příloha kroniky archiv HK:

Oslava 1.května.
  M.A.V. – N.F. organisoval průvod a účast na velkou tentokráte společnou manifestaci v okres. městě Jaroměři. Účastníci zdejší připojili se k průvodu, který obcí procházel se dvěmi hudbami. Podobným způsobem i jinými směry proudily masy na oslavu vítězství, takže účast byla nebývalá. V obci byla zvýšena slavnostní nálada všeobecným vyvěšením praporů.

Brigáda hasičů 1 – 10.3.
  Suché jaro nebylo příznivé výsadbám kultůr v obecním lese. Hasiči použivše traktoru z hospodářské školy, zalévali motorovou stříkačkou výsadby lesních stromků dle potřeby. Stroje obsluhovalo 6 mužů.

Divadlo ochot. sp. Rožnov Národ pod křížem – 9.5.
  Na oslavu dne vítězství ( a dne matek ) sehráli ochotníci z Rožnova u nás pohostinsky hru „Národ pod křížem“ od J. M. Veselého. Před vystoupením přečetl proslov Pultr Josef ! Vlastenecká hra z doby okupace ochotníky dobře sehraná a vypravená se líbila přes to, že některé scény byly hodně drastické a dobře přiléhala významu dne.

M.A.V. přednáška - 14.5.
  V pátek, 14. května pořádal M.A.V. předvolební přednášku v host. u Srkalů, na které referoval kandidát K.S.Č., předseda O.N.V. v Jaroměři, Dolek Jan. Sebevědomá přednáška byla četně navštívena i ze Smiřic a účastníci po přednášce intervenovali u hosta.

Adm. Turek Josef nastoupení – 16.5.
  V neděli, 16. května nastoupil správu děkan. úřadu a věřícím se představil administrátor Turek Josef, za dosavadního administrátora Špeldu Josefa, který byl přeložen do Kuklen. Dobře se uvedl svým společenským vystupováním.

S.K. Viktorie házená – 16.5.
  V neděli, 16. května odpoledne na hřišti sehrán byl zápas S.K. Viktorie Holohlavy – S.K. Chrást, s velmi dobrým výsledkem pro domácí 16 – 2.

Ochotníci: Trikolora - 16.5.
  Místní ochotnický spolek sehrál ve sváteční neděli 16.5. odpoledne a večer divadelní hru „Trikolora“ od Boženy Rajské Smolíkové, za režie Jambory Aloise. Před zahájením přednesli zdejší žáci vhodné básně, písně a myšlenky ku shromážděným matkám. Vlastenecká, dobře sehraná a řízená hra působila podobně, jako „Národ pod křížem“.

K.S.Č. přednáška – 21.5.
  Návštěvníky mile překvapilo zahajovací vystoupení pěveckého sboru Jaromír z Jaroměře, který za řízení řed. Novotného pěkně přednesl Moravské dvojzpěvy a jiné sbory, což starší posluchače uvedlo do dob, kdy se u nás ještě sborově zpívalo ( Karel Janků, Krejčí, Polák, Šimek ) Nyní se již nezpívá ? Po tomto pěkném úvodu se dobře poslouchala přednáška předsedy O.N.V. z Jaroměře, Kábrta, který případně navázal na národní duch přednesených písní a řed. hosp. sklad. družstva Holdy, který po objasnění nových zemědělských zákonů držel se hospodářského významu družstevnictví. Oba řečníci ku konci upozornili na význam blízkých voleb a jmenovitě na bílé lístky, v kterých doufají, že u nás nebudou.

Oslava narozenin presidenta Ed. Beneše – 28.5.
  Oslava narozenin přes. Dr. Eduarda Beneše počala již ráno ve škole projevem správce školy, básněmi a poslechem školského rozhlasu. Odpoledne byly promítány filmy ze života presidentova, květnové revoluce r. 1945 a historická část Prahy, s okénkem do světa. Večerní oslavu pro dospělé se stejnými filmy doplnilo ještě zahájení řed. A.Šejvla, proslov uč. A. Grúfy a volební přednáška J. Moníka, z Jásenné.

Volby 30.5.
  Jako v celé republice prováděly se i u nás všeobecné volby s tímto výsledkem:
všech voličů k volbě oprávněných – 506
nevolilo – 31
pro jednotnou kandidátku - 467
prázdných – 22
bílých 16

Volby probíhaly a skončily se klidně a s ohledem na bílé lístky byla obec na 11. místě ze 48. obcí okresu.

Prověření komise zemědělské - 5.4. Komise zemědělská, nákazová a pro soutěž pro výstavbu republiky byla ustavena a prověřena takto:
předseda Klouza Josef čp. 41, místopřed. Šácha Karel
členové: Horák František, Hanzl Josef, Knejp V., Zilvar Josef, Tvrdý Josef, Levínský R., Ruček Jan a Andrýs Václav ml.

Prověření komise reklamační – 19.4.
Reklamační komise byla prověřena takto:
předseda: Knejp Václav, místopředs. Lochman Václav.
členové: Vágner Antonín a Šejvl Antonín.

S.Č.M. Kácení máje - 30.5.
  Kácení máje omezilo se letošního roku na průvod s vyváděním a věneček v sále hostince u Srkalů. Májová veselice byla veselá, líbila se všem

Labské vodní družstvo I. stav. etapa řízení - 24.5.
  Z.N.V. v Praze svolal řízení o projednání změn v projektu Labského vodního družstva Jaroměř – Smiřice v I. stavební etapě na den 24. května 1948. do úřadovny místní Kampeličky. Celodenního jednání byli přítomni:
Za ministerstvo techniky: odb. rada ing. J. Jirout
Z.N.V. v Praze: vr. tech. rada ing. Fr. Ducháček
Řed. vodních cest: vr. tech. rada ing. B. Tippel
O.N.V., tech odděl.: vr tech. kom. ing. Just. Jarkovský
M.N.V. v Holohlavech: řed. Antonín Šejvl
Vodní družstvo: předseda V. Prokop st. aj. Klouza 41
Zúčastnili se i zástupci Ředit. stát. drah, zást. M.N.V. ve Smiřicích a četní zájemci soukromí.
   Po pochůzce po zájmovém území, při kterém byla podána příslušná vysvětlení a předneseny připomínky zájemníků, sepsán byl o výsledku jednání obsáhlý protokol.
  Poněvadž projekt dotýká se přímo důležitých zájmů celé obce a provedení jeho souvisí v mnohém ohledu se stavebním programem obce, žádal její zástupce:
  a) Přestavbu propustku dráhy v km 33.977 trati Pardubice – Liberec ( u Brodku ), aby obec získala silniční spojení se sousedním městem Smiřice, což by též umožnilo zrušení dosavadního úrovňového přejezdu přes dráhu používaného státním statkem.
  b) ohradil se proti vedení hlavního odpadu O1 k výše zmíněnému propustku dráhy, aby splašky z průmysl. závodů v Černožicích do něho sváděné nezhoršovaly ještě více zdravotní závady v této části obce. Další svedení vod v tato místa by rovněž zvětšilo obtíže v inundačním území obce.
  c) žádal urychlenou úpravu spodní části odpadu o2 ( v návrhu O1 ) s dostatečným jeho zahloubením, aby se úprava železnič. podjezdu a projektovaná regulace potoka Jordánu dala brzy provésti. Na tyto úpravy by obec navázala nové úpravy komunikací, které spolu s odvodněním spodní části obce by umožnily realizaci rekreačních a sportovních potřeb obce na velmi vhodných místech. Obec by se mohla dále tímto směrem výhodně rozvíjeti, což bez definitivní úpravy poměrů vodních není možné, tím spíše, že stále ještě hrozí zatopení spodní části obce, kde ani kanalizace nemá odpad a hnijící splašky ohrožují zdraví obyvatelů obce.
  Důvody obce byly uznány a připraven byl návrh na vyhovující řešení ( v podjezdu alternativní ). Současně bylo sděleno, že se stavbou I. etapy započne Řed. vod. cest ještě tohoto roku.

Úmrtí Knejp Václav – 1.5.
  Výměnkář z čp. 40 Knejp Václav zemřel 1. května klidně ve věku 77 let. Jeho život vyplnila samá práce a starost. Byl i veřejně činný v obecním zastupitelstvu a v družstvech. Původní malou chalupu svou příkladnou houževnatostí podstatně rozšířil a povznesl.

„Uran“ činnost v jarní sezóně
   Spolek chovatelů poštovních holubů „Uran“ se jarních závodů zúčastnil vždy velmi slušně. Odeslal jarní závody starších holubů v Třebechovicích 18.4., v Chocni 25.4., ve Svitavech 9.5., a v Boskovicích 16.5.
  Ve spolkovém závodě Boskovice – Holohlavy se umístili
  I. Fabián Václav z Velké Skalice rychlostí 1099 za 1 min.
  II. Andrýs Václav z Holohlav rychlostí 1089 za 1 min
  III. Oppa Květoslav z Holohlav rychlostí 998 za 1 min
  V závodě okrsku Hradec Králové z Trnavy do Holohlav se umístil Andrýs Václav rychlostí 1287 m za 1 min jako třetí. Cvičeno bylo celkem 120 holubů.

Přes. Dr. E. Beneš abdikace – 7.6.
  Předseda vlády Klement Gottwald v mimořádné schůzi vlády za tím účelem svolané oznámil, že se president republiky dr. Eduard Beneš vzdal ze zdravotních důvodů svého úřadu. Rozhlasová zpráva o tom vyvolala velké vzrušení lidu.

Klement Gottwald presidentem – 14.6.
  Dle jednomyslného usnesení Ú.V. K.S.Č a vlády Klement Gottwald ( s kandidaturou touto vyslovilo též bezvýhradný souhlas předsednictvo Ú.A.V. N.F. ) byl jednomyslnou volbou Národního shromáždění zvolen presidentem republiky. Nový president jmenoval ihned novou vládu s Antonínem Zápotockým v čele a udělil amnestii. Rozhlasové zprávy byly dychtivě sledovány, každý den přinášel zprávy o dalekosáhlých počinech. Všeobecné vyvěšení praporů, které byly snímány namnoze dlouho po oznámené lhůtě.

M.R.O. ( Místní rada osvětová ) film – 18.6.
  Péčí M.R.O. promítán byl v pátek 18.června úzký film „Boj o novou Britanii“. Původní zájem o filmy slábne.

Školní výlet – 24.6.
  Výlet našich školních dětí do Adršpašských skal, Náchoda a Hronova za spoluúčasti četných matek se vydařil a líbil. Celá výprava se bez nehody vrátila.

M.R.O. film – 25.6.
  Místní rada osvětová promítala 25. června u Srkalů zajímavý film „Život ve vodě - Toscaninny“. Zasloužil si jistě větší pozornosti.

M.R.O. přednáška „O alkaholismu“ – 29.6.
  Místní rada osvětová pořádala v úterý 29. června přednášku se světelnými obrazy v přednáškovém sálku ve škole na théma „O alkaholismu“. Uváží-li se zhoubné následky tohoto moru, byla tato časová přednáška poměrně slabě navštívena.

S.K. Viktoria změna na Sokol Holohlavy – 1.7.
   V důsledcích všeobecného sjednocení tělovýchovy, včleněna byla Házená S.K. Viktorie Holohlavy do jednotné tělovýchovné organizace Sokol, takže dále působí pod novým názvem „Sokol Holohlavy“. I když vnitřní složení se nijak nezměnilo, loučíme se tímto s chvalně známou činností S.K. Viktorie.

M.R.O. film – 2.7.
  Místní rada osvětová připravila filmy „Ze života lidí – Jan Prokouk úřaduje a Pan Prokouk v pokušení“, které dobře návštěvníky pobavily.

Všesokolský slet 3. – 8.7.
  Začátkem července byl ve znamení hlavních sletových dnů. Sletu v Praze se zúčastnila i řada sokolů a sokolek od nás. Co k tomu dodati ? To se musí vidět a na místě prožít !

M.R.O. film – 9.7.
  Místní rada osvětová 9. července promítala film „Z ulice – Státní zdravotní ústav“, který se líbil, pobavil i poučil.

Nadmořská výška, nivelační tabulka – 12.7.
  V pondělí, 12. července byla na budovu obec úřadu zasazena nivelační tabulka s přesným vyznačením nadmořské výšky, která byla úředními orgány udána na 259.256 m.

„Máj“ z Jaroměře Třináct u stolu – 8.8.
   Divadelní spolek „Máj“ z Jaroměře sehrál v neděli 8. srpna pohostinsky na zdejším jevišti divadelní hru „Třináct u stolu“ od Jiřího Šindeláře s průměrným úspěchem.

Úmrtí Hubáčková Františka – 7.7.
  Ve středu 7.července zemřela v požehnaném stáří 85 let manželka bývalého, u nás dobře známého zřízence dvora, Hubáčková Františka, roz. Skokanová. Tehdy bydleli delší čas v čp. 67 a generace, která je znala, si vzpomene na dobré lidi.

Úmrtí Kopecká Františka – 2.8.
  V pondělí, 2.srpna zemřela Kopecká Františka roz. Hojná, dcera někdejšího poklasného ve dvoře, ve věku 63 let. Vyrostla a své mládí prožila u nás, jaký div tedy, že na sklonku svého života se vrátila zpět. Vrstevníci se dobře pamatují na kdysi mírnou a jemnou dívku.

Úmrtí Mikeš Josef – 27.7.
  Zasloužilý učitel mnoha starších občanů Mikeš Josef, řídící učitel v.v. zemřel 27. července ve věku 73 let. Narodil se 15.12.1875 v Račicích n. L., navštěvoval obec. školu na Chotěborkách, měšť. školu v Jaroměři a učitel. ústav v Hradci Králové n.L. Od 1. listopadu 1894 působil na obecných školách okresu Královédvorského, postupně v Jásenné, v Habřině, v Holohlavech co učitel I. tř. od 1.9.1903 do 31.12.1910, co správce školy v Žiželevsi a v Rodově a posledně opět byl od 1.7.1932 dekretem Z.Š.R. ustaven def. říd. uč. zdejší nově zbudované školy, kterou zařizoval až do 30.9.1935, kdy odešel na zdravotní dovolenou a později do výslužby. Za svého učitelského působení v obci účastnil se čile i veřejného života. Pro jeho kladný poměr k přírodě, včelám a milou povahu byl velmi oblíben, takže celá veřejnost uvítala jeho jmenování správcem školy, jejímuž zařízení a vybavení se na sklonku svého plodného učitelského působení plně věnoval. Obci zůstal již věren a společnou prací s rodinou Karpíškovou ( dcery ), zbudoval na pozemku, koupeném od Slezáka Josefa čp. 53, na rozhraní katastru se Smiřicemi, rodinnou vilu se zahradou, která se stala brzy vzorem. V ní vídávali jsme ho často v práci a zajímal se vždy o poměry v obci a dobře mu známém okolí. Ve Smiřicích pomáhal v okrašlovacím spolku a i jinde.

K.Č.T. letní výlety
   Klub čes. turistů v Holohlavech pořádá velmi oblíbené výlety. Tak výlet 4. a 5. července, kterému přálo velmi pěkné počasí, při plném obsazení vozidla 35 osobami, byl pěknou a příjemnou prohlídkou Prahy, Karlštějna, Mělníka a Kokořína. Pouze Kokořín jim ukázal též pěknou průtrž mračen. Ale dobře jim tak ! Proč se zdržovali na Mělníce na motocyklových závodech tak dlouho. Ale i ten úkryt před deštěm nebyl tragický a dobré vozidlo přejelo i vymleté cesty. Po návratu ve 3 1 hod ráno, spali a spali, jako broučci.
   Rovněž jiný výlet 23. a 24. července autokarem na Bezděz, Máchovo jezero, Děčín a Hřensko přinesl 22 účastníkům velmi příjemné zážitky. Sice je stihla místy slabá mlha a jednou docela i slabé mžení, ale krajina a jiné požitky nahradily tento malý rozmar přírody, při pohodlnějším cestování.
   A Macocha 16. a 17. srpna při 25 veselých účastnících a pěkném počasí, ta se také dobře vyvedla. Kdo tam byl, lehce nezapomene a zatouží poznati ještě více z naší krásné vlasti. Pojedeme zase někam, že ?

Máj z Jaroměře Záhadný případ 15.8.
  Divadelní spolek „Máj“ z Jaroměře sehrál v neděli 15. srpna pohostinsky opět další divadelní hru „Záhadný případ“ od Rudy Niškovského, tentokráte při lepší souhře. Obě pohostinská vystoupení dobře vyplnila mezeru, kdy naši ochotníci, na hru dosti skoupí, jsme v pilných žňových pracích.

Úmrtí Richter Anežka cikánské děcko – 15.8.
  Nezvyká událost budí vždy zájem. Tak i úmrtí malého děcka z cikánské rodiny, zaměstnané ve zdejším dvoře. Několikaměsíčnímu děcku vyhrávala v pohřbu celá kapela, hrob byl prkny upraven dle způsobu hrobky a zarmoucený otec složil u M.N.V. 1200 K na úhradu 10letého udržování hrobu. Po pohřbu vyhrávala hudba v hostinci p. Mrkvičky, které se přátelé a účastníci pohřbu zúčastnili. Ostatně píti musel každý, kdo do hospody přišel.

S.Č.M. mimořádná valná hromada – 20.8.
  Vzhledem k odchodu 3 funkcionářů byly provedeny nové volby výboru, následovně:
  Předsedou: Hanzlová Jarmila, mistopř. Valenta Jiří, jednatel Hlava Vlastimil, pokladník Rohlenová M., org. ref. Valentová Jos., náhradníci Sikelová Olina, Kozina Josef a Pultrová Jarmila.
  Tito zvolení byli ve výb. schůzi 30.8. rozšířeni o: kult. ref Palašová Líba, zeměd. ref. Pácalt Josef, sport. ref Sehnoutková Zd., hospodář Vítková M., revis. účtů Lindr Václav a Tvrdý Josef. Zvolená Sikelová se vzdala.

S.Č.M. dožínkový věneček - 22.8.
  Nově zvolený výbor urychleně uspořádal dožínkový věneček 22. srpna u Srkalů, který mládež poněkud soustředil, takže byl ještě uspořádán 6.9. tajný výlet.

Úmrtí přes. Dr. E. Beneše - 3.9.
  Smrt Dr. Ed. Beneše, i když její blízkost veřejnost již tušila, zachvěla celým národem. Hluboký smutek opanoval naši veřejnost a narychlo shledané smuteční prapory byly slabým výrazem toho, co ovládalo nitro našeho lidu.

Státní pohřeb Dr. Ed. Beneše – 8.9.
  8. září, po převozu přes. Dr. Ed. Beneše ze Sezimova Ústí do Prahy byl z Pantheonu Národního musea jeho triumfální, státní pohřeb. Již před tím sjíždělo se množství lidu do prahy, že někdy nestačily vlaky a byla činěna policií bezpečnostní opatření. Též z naší obce byli někteří očití poslední cesty II. presidenta republiky Prahou.

M.R.O. Tryzna za přes. Dr. Ed. Beneše – 8.9.
  Málo bylo těch, kteří mohli od nás vzdáti poslední hold velikému mrtvému. Proto uspořádala místní rada osvětová ve středu 8. září večer u Srkalů tryznu za zemřelého přes Dr. Ed. Beneše. Úvodní slovo přednesl předs. M.R.O. řed. A. Šejvl, promluvil knih. insp. Stan. Raindl, vhodná sborová zpěvní i sólová čísla obstarala sl. Kovandová z Jaroměře a Jambora Alois. Básně žák. Černá M., Joštová V. a Peřinová Věra. Účast i program byl, dle našich poměrů důstojný.

Házená Sokol Holohlavy – 12.9.
   V neděli, 12. září sehrány byly na hřišti odpoledne tyto zápasy:
Sokol Holohlavy – Sokol Škoda Hradec Králové
Sokol Holohlavy, dorost – Sokol Smiřice dorost
s výsledkem 5-6.

Úmrtí Šecová Marie – 15.9.
  Ve středu, 15. září zemřela tiše v požehnaném věku 85 let Šecová Marie, roz. Šandová, matka sousedky Janatové ( dříve Klouzové ) v čp. 48, která se s dcerou přistěhovala do obce, kde dožívala svůj, klopotnou prací vyplněný život.

Školní vyučování a dětská obrna.
   Školní děti nastoupily jako obvykle 1. září do školy, ale vzhledem na onemocnění malé, sotva roční dcerušky vedoucího prodejny Konzumního družstva K. Bludského v čp. 35 byla docházka školní přerušena, neboť u malé Irenky byla zjištěna dětská obrna. Poněvadž výskyt obrny omezil se na tento ojedinělý případ a ani jiných nakažlivých nemocí dětských v obci nebylo, bylo vyučování dále od 15. září.

M.R.O. výstavka ovoce – 19.9.
   Místní rada osvětová uspořádala v neděli 19.září v kulturním sálku školy výstavku ovoce místních pěstitelů. Podnět zavdala první slušná úroda výstavního ovoce ve školní zahradě, která se zotavila z poškození za doby okupace. Současně bylo použito této příležitosti ku pietní vzpomínce na Jos. Mikeše, správce školy, který při zakládání nové školní zahrady a parku účinně spolupůsobil a prvotřídní ukázky ovoce z jeho vlastní zahrádky dokazovaly, že i dobu zaslouženého odpočinku využil ku založení vzorné domácí zahrady při novostavbě čp. 127.
  Kvalitní ovoce pěstitelů Andrýse Václava, Andrýse Rudolfa, Bohdaneckého Fr., Cardy Jos., Černého Fr., Gurovského Fr., Chlupatého Fr., Jambory Al., Kábra Jos., Karpíška V., Klouzy Jos., Kvasničky Fr., Merkla Jos., Nepasického Kamila, Pinkase R., Prokopa V., Řeháka V., Srkala Fr., Tučka Jan, Vacka R., Valáška Fr. a Zilvara Jos. doplnily vzorky ze zahrady školní v ucelený a ladný celek.
   Výstavka splnila svůj výchovný a hospodářský úkol. Byla názorným dokladem, že v naší obci jsou podmínky pro tvořivou práci i v tomto důležitém hospodářském odvětví a též toho, že přirozenou cestou omezuje se výběr druhů hlavně na jablko Kroncelské, Malináč Holovouský a Hornokrajský, Matčino ( Nonetit ) Krasokvět, Hornvalské, Bojkovo, Boskopské, Ontario, r. Baumanovu, Panenské české a Studničné. U hrušek na Hardyovu, Konferenci, Lektierovu, Poděbradku, Pařížanku, Drouardovu a Hardenpoutovu.
  Vystavené vzorky Kalvilu zimního bílého i červeného, Bernského růžového, Jonathanu, Eduarda VII., Poutojského aj. lákaly zájemníky i pro jejich pěstění ( v příznivých podmínkách ) ( omlouvám se, za možná chybný přepis názvů – pozn. P. ) Při uspořádání zúčastnil se mimo místních zájemců též okres. pomolog. v.v. Václav Špaček z Jaroměře.
   Význam výstavky pro místní poměry zhodnotil Vojtěch Prokop st. Vzpomenul činnosti místních učitelů Karla Mojžíše a Mikeše. Dle vystaveného ovoce poukázal na různé podmínky zdaru v polohách jihovýchodních, ( chráněné ) severovýchodních a jihozápadních ( otevřené ) a z toho vyplývající výběr sort. Rovněž na plodech ze zahrad obdělávaných a ošetřovaných je rozdíl velmi patrný. Poukázal na nové před. M.N.V. Chlupatým do obce přivezené jablko Bláhovo Libovízské, jehož tři ukázky návštěvníky uspokojovaly a zkušenosti s několikaletým jeho pěstěním doporučují další rozšíření jmenovitě v polohách otevřených, poněvadž stromy jsou zdravé a ovoce dobře drží, nepadá. Na výstavce objevil se i starý místní druh jablko lidově zvané „Kuželové“ ze zahrady Václava Řeháka, na který upozornil Jos. Klouza čp. 41 v jehož zahradě původní starý strom ( asi semenáč ) stál. Strom v otevřené severní poloze ze zdravý, dobře přečkal mrazové kalamity a s ohledem na udávanou jakost ovoce a jeho trvanlivost bylo v zavedeném rozhovoru doporučeno vyzkoušení v různých polohách obce a řed. Šejvlem navrhovaný případný název „Kuželka holohlavská“, se líbil. Rozhovor rozšířil se i na zkušenosti s jinými sortami z poloh otevřených a zhodnoceny byly dobré výsledky u Studničního, Parkerova, Panenského a Parmény zimní. Výstavka po nepříznivém, suchém roce 1947 oživila zájem o ovocné stromoví, který se uplatnil výsadbou dalších nových sadů, jak se uvádí v jiných statích ( fotografie pořídil J. Valenta ).

Házená věneček na rozloučenou s branci – 25.9.
  Házená, Sokol Holohlavy, uspořádal v sobotu 25. září věneček na rozloučenou se svými členy a příznivci, branci, kteří nastupují vojenskou službu. Nastupují: Černý František, Dašek Rudolf, Hencl Josef, Hanzl Zdeněk, Gurovský František, Černý Jaroslav, Křeček Josef a Jošt Josef. Odvedenci Matějček František, Chlupatý Václav spolu s přítelem Zilvarem Josefem vzdálili se ze vsi, dosud neznámo kam.( do USA – pozn P. ) Družné a veselé zábavy zúčastnili se i mnozí přátelé, neodvedení druhové a známí odcházejících branců.

„Uran“ cvičení holoubat a závod – 26.9.
  Uran, spolek chovatelů poštovních holubů zúčastnil se cvičení holoubat Třebechovice – Holohlavy 5.9., Choceň – Holohlavy 12.9., Svitavy – Holohlavy 19.9. a Blansko – Holohlavy. Ve vrcholném závodě Blansko – Holohlavy získal I. cenu Andrýs Rudolf z Holohlav časem 1080 m za 1 min. Ostatní holubi doletěli až po závodní době.

Házená Sokol Holohlavy – 3.10.
  V neděli, 3. října sehrán byl odpoledne na hřišti zápas Sokol Holohlavy – Sokol Moravany a Sokol Holohlavy dorost – Sokol Kukleny dorost 2 – 4.

Házená 19.9.
  Zápas Sokol Holohlavy dorost – Sokol Těchlovice dorost skončil výsledkem 6 – 0.

Divadlo Peldramové – 26.9.
  Spolek divadelních ochotníků sehrál v neděli 26. září odpoledne i večer divadelní hru „Peldramové“ od Leska, za režie A. Jambory. Nová scéna ( sloupy v popředí poněkud zacláněly ), pečlivá výprava a režie, jakož i dobrá souhra vytvořily poměrně nejzdařilejší divadlo letošní sezóny a uhájily, v přátelské soutěži s hostujícími spolky velmi dobrou pověst našeho ochotnického spolku.

Počasí, úroda, sklizeň.
  Po loňském katastrofálním suchu následovala poměrně příznivá zima, takže polní kultury dobře přezimovaly, až na menší poškození pozdními jarními mrazy. Většího poškození doznaly stromy. V lese jsou ještě patrny účinky loňského sucha, poněvadž spodní vrstvy půdy nenapojily se ještě tak, aby tvořily dostatečnou rezervu vláhy pro hlouběji kořenící rostliny, což ukazuje velké množství souší a nasazení šišek ve větším měřítku. Ovocné stromy ( choulostivějších odrůd bujněji rostoucích, neb v nepříznivých poměrech ) částečně, při slunných dnech a pozdních mrazech namrzly. Květ meruněk zmrzl v poupatech, která spadla, takže plodů vůbec nebylo. Třešně dosti obstály. Měly již nasazeno, když silný mráz přišel do plného květu ranného ovoce, jmenovitě ranných sliv a renglod, které nasadily v nejlepších případech pouze ojedinělé plody z květů, které se ve vegetaci opozdily. Pozdní švestky, které se v květu zpozdily, měly střední úrodu ( po katastrofách mrazových a puklicové máme ale nedostatek stromů, takže se pro švestky jezdilo až na Hořicko i jinam ). Pozdního ovoce, hlavně jablek, bylo poměrně dosti, a plody byly pěkně vyvinuté. Mnoho plodů znehodnotil však obaleč jablečný, který způsobil odpad plodů ve velkém měřítku. Rovněž moniliová hniloba u některých odrůd ( kupř. Bleinhaimská zl. ) působila ve větším měřítku, takže ovoce, ještě vlivem jarního sucha předčasně vyzrálé, špatně se uchovává.
   Jarní osev byl proveden za velmi příznivých podmínek ale později hrozilo sucho ( viz. brigáda, zalévání lesa ), které přispělo ku hladké sklizni sena. Po senoseči dostavily se však vydatné deště, které ještě mnoho zlepšily ( jmenovitě u okopanin ) a vystačily přes hlavní žen, která se také dobře, při pěkném počasí odbývala. Pouze část sklizně u státního statku ( kde se poněkud opozdili ) zasáhly nové deště, které naštěstí nebyly trvalé.

Požár kůlen státního statku – 8.10.
  V pátek, 8. října odpoledne, kdy všichni, kteří nebyli v obci nutně zaměstnáni rozešli se do polí, aby pracovali na sklizni řepy a čekanky, hráli si malé, ještě školou nepovinné děti ( kolem 4 roků )maďarských zaměstnanců státního dvora a v nestřežené chvíli schovaly se pod mlátičku v otevřené kůlně, ve které byla složena nevymlácená pšenice a sláma. Mláticí garnitura byla přichystána, aby jak pilné práce v poli dovolí byl výmlat proveden. Rovněž v sousední kůlně stála mlátící souprava, aby dokončila výmlat ječmene tam uskladněného. Vedle třetí kůlna se slámou, plevami a za ní opět veliký stoh namlácené slámy.
  Děti vidouce tolik hořlavin, zatopili si pod mlátičkou ohníček a neštěstí bylo v mžiku zde. Ačkoliv lidé, pracující na sousedních polích ihned přispěchali, bylo již přece pozdě. František Půr, z Černožic, který byl nejblíže, spěchal do dvora, způsobil poplach, který zřízenec Horák František telefonicky šířil, takže v zápětí ozvalo se zvonění a poplašné sirény okolních závodů. Ostatně mocný sloup černého dýmu sám stačil, aby lidé od práce v polích spěchali k domovu. Soused traktorista Andrýs Rudolf s obsazeným strojem od Chlomku ke vsi vířil silniční prach a každý se dle jeho vzoru činil jen což. Mezi tím Nepasický Kamil se zaměstnanci, kteří pracovali poblíž na čekance, marně se snažili odporovati dravému živlu a kočí Koldinský odnesl to popálenou tváří.
   Hasičské sbory z Černožic, Holohlav a ze Smiřic měly dost práce, aby požár omezily. Dvě stříkačky motorové a 1 přenosná chrlily vodu, vedenou z blízkého rybníku „Pazderný“ přes státní silnici a pole. Dostatek vody, příznivý vítr a dobrá technická výzbroj podporovala dobrou snahu hasičů, takže se jim zdařilo druhou již též hořící kůlnu uhasiti, umístěnou tam mlátící soupravu dopraviti do bezpečí a za pomoci občanstva vyvézti 40 q ječmene. Rovněž na druhé straně stojící kůlna se stohem byly ochráněny, ačkoliv nebezpečí bylo bezprostřední. Sbory Černožic a Smiřice, oba s auty a 9 muži pomáhaly účinně plných 2 1 hod. Místní sbor 7 mužů s motorovou stříkačkou od 15 hod odpoledne do 9 hod – ráno druhého dne, tedy plných 18 hodin. Bezpečnostní hlídku, při které přemístil stříkačku k malému rybníčku „Nadýmáku“ držel 48 hodin a musel ještě, jak vítr oheň rozdmýchával, několikráte zasáhnouti. Při požáru velel velitel sboru Josef Zilvar. Hasičský sbor z Jaroměře, který se dostavil později, kdy největší nebezpečí minulo, hájení se již nezúčastnil.
   K požáru se dostavil též předseda O.N.V. Jan Dolek, který příčinu ohně přísně vyšetřoval a ředitel státního statku Bašek s místním správcem Novákem st. byli voláni do Jaroměře k výslechu. Byli však z vazby po dvou dnech puštěni. Hospodine, kdož obstojí ! Již při ohni se mluvilo o tom, že z ohně kůlen před 10 léty viněn byl chromý hlídač Špaček. Prostranství kůlen při okresní a nedaleké státní silnici, ze všech stran lehce přístupné mělo se již tehdy oplotiti. Nestalo se tak dodnes, ač dvůr zaměstnával často i živly nespolehlivé. Nebezpečí požáru za těchto okolností je stále značné. Kdo zaviní možné neštěstí příští ?
  Na ožehnutého Václava Koldinského a jeho kobylu se při těchto starostech zapomnělo, ač rozbrázdění slámou pokryté půdy mezi druhými kůlnami, zdrželo rozšíření ohně na tyto objekty, takže mohly býti přispěchavšími hasiči uhájeny.

Škola národní
  Dle nového školního zákona místo dřívějšího pojmenování Obecná škola, nazývá se naše škola „Škola národní“.

Kampelička změna na lidový peněžní ústav.
   Kampelička, spořitelna a záložní spolek v Holohlavech, zapsané společ. s neobmezeným ručením, změněna byla na lidový peněžní ústav „Kampelička – Záložna“ v Holohlavech s ručením obmezeným.

Házená Sokol Holohlavy – 10.10.
  V neděli, 10. října odpoledne sehrán byl na hřišti zápas Sokol Holohlavy dorost – Sokol Hradec Králové dorost s výsledkem 6 – 5.

S.Č.M. Brigáda - 10.10.
  Brigáda S.Č.M. provedla úklid na školním hřišti. Účast: Hanzlová, Hlava, Valentová, Hlavová, Špačková, Šimek, Peřina.

M.A.V. N.F. 10. výročí Mnichova – 13.10
   Místní akční výbor Národní fronty vzpomenul 10. výročí Mnichova 13. října večer u Srkalů projevem, který zahájil předs. M.A.V. Josef Tvrdý. Případný veřejný projev přednesl Prokeš Josef, ředitel školy ze Smržova.

Žampióny, sklizeň otavy.
   Po vydatných deštích po senoseči vyrazilo tolik pěkných a zdravých žampiónů na polabských lukách v množství tak nezvyklém, že lidé chodili na luka na houby jako do lesa a v krátkém čase vraceli se s plnými koši. Ještě při sklizni otavy byly v trávě staré houby a lidé se těšili, že po osečení luk vyrostou nové serie těchto chutných hub. Snad že podhoubí se vysílilo, nerostly. Otava sklidila se dobře a doplnila slabší sklizeň sennou.

Osev ozimů.
  Počasí stále příznivé umožnilo včasný a plný osev ozimů a olejnin ( řepky ). I po okopaninách mohlo se seti. Bohužel mimo malého množství superfosfátu, nebylo umělých hnojiv.

Kříž mezi čp. 12 a 13 přemístění.
  Při navážení štěrku na průjezdní okresní silnici již v únoru skácelo nákladní auto silniční správy O.N.V. v Jaroměři kříž na rozcestí mezi čp. 12 a 13 při silnici umístěný. Poněvadž dávno vadil čilé frekvenci v těchto místech bylo o jeho přemístění několikráte jednáno a nyní též s ohledem na jeho poškození stalo se přemístění nutným. Hledáno vhodnější místo, ale jednání se opět protahovalo. Když ani návštěva zástupce památkového úřadu, kterého zdejší administrátor J. Špelda povolal nepřivodila konečné řešení a rozvalené kameny na rozcestí ohrožovaly veřejnou bezpečnost, byly svépomocně dobrovolnou brigádou 5 mužů a 1 potahu velkostatku přemístěny. Po opravě poškozeného železného kříže správou okres. silnic, byl tento za vedení Lad. Rohleny, s pomocí J. Cardy a Černého Jarosl. z čp. 6 znovu postaven na ohrazeném obecním pozemku před Kampeličkou ( kostelem – pozn. P. ) ( bez velkého vrchního kamene, který již dříve vlivem mrazu měl nebezpečnou trhlinu ). Přemístění mimo potah vyžádalo si 45 hodin pilné práce. Za nutné snížení dostal kříž velmi podstatně na vzhledu vhodnějším umístěním ku všeobecné spokojenosti veřejnosti. Brigády zúčastnili se vesměs členové M.N.V., kteří na podnět předs. Chlupatého usnesli se osobně povzbuditi občanstvo ku dobrovolným pracem.

K.S.Č. dobrovolná brigáda – 17.10.
  V neděli, 17, října na výzvu předsedy strany J. Nováka dostavilo se 33 členů, mužů i žen k dobrovolné práci na řepu státního statku „u Svatých“. Řepná sklizeň na polích státního dvora pro nedostatek pracovních sil vázla a byla obava, že řepa nebude včasně dodána ku zpracování do cukrovaru. Též v případě nepříznivého počasí byla by sklizeň v červince velmi ztížena. Brigáda shazovala řepu na hromady, aby další práce mohla býti urychleně a lehčeji provedena. Pracovala v úkolu a práce byla ohodnocena obnosem 1560 Kč, kterážto částka byla věnována na zařízení vodovodu v nové škole.

K.S.Č. dobrovolná brigáda – 24.10.
   V neděli, 24. října zorganizovala K.S.Č. k uctění národ. svátku 28. října dobrovolnou brigádu, která pracovala na řepě státního statku u „Kříže“ a na čekance. Po vyúčtování práce brigády, která značně statku přispěla bude výsledek zapsán.

Správa školy, Oslava 30. výročí Č.S.R. 28.10.
  Třicáté výročí Č.S.R. bylo mimo obvyklé vyvěšení praporů oslaveno pěknou domácí slavností, kterou připravila správa školy. Započala ve škole proslovem řed. Šejvla, recitacemi žáků a hymnou. V upomínku na 30. výročí zasadila každá třída po 1 jabloňce ve školní zahradě. Slavnostní program přenesen byl o 3. hodině odpoledne do sálu u Srkalů, kde slavnostní pořad rozšířen byl o zvukový film „Pád Berlína“ a pro dětské pobavení film „Zvířátka a Petrovští“.

Házená Sokol Holohlavy – 7.11.
  Aby se posvícenská zábava ještě více povedla, sehrán byl na hřišti 7. listopadu zápas v házené Sokol Holohlavy – Vojenská jednotka Josefov V.S.Z.

Posvícenská zábava – 7.11.
  Různé atrakce pro malé a posvícenská zábava u Srkalů svědčily o tom, že je ještě dobrá vůle, udržovati staré zvyky. Ovšem chybí ještě některé předpoklady, aby to o posvícení opravdu všecko vonělo, veselím.

Výstava české knihy – 13.-15.11.
  Okres. rada osvětová a okr. školní výbor v Jaroměři zaslal do naší obce putovní výstavu české knihy, která byla vkusně a vhodně upravena v budově školní. Návštěvníci seznámili se s nejnovějšími knihami, které objasňují problémy dneška a odpovídají na otázky, které hýbou celým světem. Vedoucí výstavy řed. Šejvl ochotně vysvětlil a každému poradil při výběru a nákupu knih, které si jednotlivci v hojné míře objednávali. Výstava byla pozoruhodným kulturním podnikem v letošním roce. Výstavu navštívil i okres. osvět. inspektor Stan. Raindl.

M.A.V. N.F. oslava 52. narozenin přes. Kl. Gottwalda – 20.11.
  Místní akční výbor Národní fronty pořádal v sobotu 20. listopadu večer, ve vyzdobeném sále u Srkalů, oslavu 52 narozenin přes. rep. Klementa Gottwalda. Po zahájení předs. M.A.V. Jos. Tvrdým a úvodním slově řed. A. Šejvla přednesl k četným posluchačům slavnostní projev referent O.N.V. Róhn z Jaroměře.

K.S.Č. brigáda – 21.11.
  K.S.Č. svolala dobrovolnou brigádu na neděli 21. listopadu na práce pro obec. 3 traktory, 6 povozů a 54 brigádníků odvezlo 429 m3 štěrku z Vlkova a 16 fůr škváry z podniku V.D.P. v Černožicích. Štěrk byl rozprostřen na obecní cestě od kovárny ke Chlomku, takže 600 m cesty bylo upraveno. Mimo to provedeny byly některé práce v obecním lese ( očíslování souší aj. ) Tato práce ve prospěch obce oceněna byla obnosem 6.877 Kč.

Úprava zákulisí loutkového divadla – 23.-26.11.
  Tak jako většina úprav od založení loutkového divadla pořizována byla za účinné spolupráce členů a příznivců loutkového odboru, bylo i potřebné rozšíření zákulisí loutkového divadla, záležející ve vybourání staré zdi a znovupostavení na místě výhodnějším. Práce tato se souhlasem M.Š.R. ( místní školní rady - pozn. P.)provedena byla dobrovolnou svépomocí a na pracech se zúčastnili:
  23.11. vybourání a postavení zdi od 18.-24. hod večer Rohlena Lad. a Bezvoda František zedníci, Zilvar Josef st., Bohdanecký František ml., Bohdanecký Ladislav, Chlupatý Míla, Matějček Jiří, Kozina Josef, Tvrdý Josef ml. a Šejvl Antonín. Odpracováno bylo celkem 78 hodin.
  24.11. nahazování aj. od 18 hod. večer do půl jedné ráno: Rohlena Lad. zedník, Štrégl Josef, Hlava Ladislav, Jambora Alois, Chlupatý Míla, Bohdanecký Lad. a Šejvl A., odpracováno bylo 45 a půl hodin.
  25.11. odklízení rumu od 19 – 22 půl hod. večer, Zilvar Josef st., Chlupatý Václav st., Řehák Josef, Matějček Jiří, Bohdanecký Vladislav a Pultrová Eva. Odpracováno bylo 21 hodin.
  26.11. mytí zákulisí, divadelního sálu a chodeb od 17-20 hod. večer. Kudivejsová Anna, Dufková Marta, Šejvlová Vil., Jamborová Božena, Černá M., Holečková M., Kubelková Božena, Pultrová Eva, Štrumhausová Al., Štrégl Josef, Hlava Vlast. a Šejvl Antonín. Odpracováno bylo 36 hodin. Úhrnem odpracovaných 180 a půl hod. přispělo ku dalšímu zdokonalení loutkového divadla.

S.Č.M. Kateřinská – 27.11.
  Mládež pořádal 27. listopadu v sále hostince u Srkalů obvyklou Kateřinskou taneční zábavu. Bylo veselo a tančilo se do rána jen což.

K.S.Č. Brigáda - 27.-29.11
  V další úpravě cesty bylo pokračováno 27 a 29.11. a 10 brigádníků se dvěma traktory z Vlkova odvezlo a na cestě rozprostřelo 15 m3 štěrku. Merkl Josef, který se nemohl dřívějších prací zúčastniti, 1 potahem odvážel po 10 hod. škváru z V.D.P. v Černožicích.

Úmrtí Karpíšek Vratislav - 3.12.
   Bleskově šířila se obcí nečekaná zpráva o sebevraždě všeobecně známého a oblíbeného ředitele lihovaru ve Smiřicích, Národ. podnik, Vratislav Karpíška, který se v noci, v den svých 48 narozenin, ve své zahradě čp. 128 zastřelil. Zesnulý byl znám co tichý, nenáročný člověk dobrého srdce a ušlechtilých vlastností, takže jeho dobrovolný odchod byl vysvětlován nervovou poruchou, vyvolanou poměry v závodě, jemuž od mládí věnoval své schopnosti a síly. Mimo závod věnoval se rodině, co záložní důstojník zapojil se i do odboje a skrýval se, aby unikl pátrání německých orgánů. Později se stal ředitelem znárodněného podniku. Pohřeb v neděli dne 5. prosince o půl třetí odpoledne na hřbitov ve Smiřicích byl dokladem obliby a úcty, jaké se ve veřejnosti těšil. Účast osazenstva závodu, korporací a občanstva z celého okolí byla mimořádná. Kondukt vedl farář čs. církve Pecina, který spolu s jinými ocenil jeho životní práci a zakončen byl ostrou salvou střelců. Tragiku jeho odchodu zvyšovala i ta okolnost, že v krátké době za sebou odešli z rodiny všichni muži. Rovněž vážený jeho tchán Josef Mikeš a v minulém roce jediný, nadějný syn Ivan, lesník ( též se zastřelil ).

Prověření mimořádné vyživovací komise 28.11.
  V neděli, 28. listopadu byla ustavena prověřená mimořádná vyživovací komise v tomto složení: Předseda: Tvrdý Josef st., členové Zilvar Josef, Chlupatý František ml., Pácalt Jan č.122, Štrégl František a Musil Jan.

S.Č.M. volba nového výboru – 15.10.
  Ve valné hromadě 15.10. provedena byla nová volba výboru S.Č.M. takto: Předseda Kozina Josef, místopř. Hanzlová Jarmila, jednatel Cresarov Jiří, pokladník Rohlenová Marie, člen Vítková M. referent kulturní Hlava Vlastimil, tělovýchovný Valenta Jiří, zemědělský Pácalt Josef ml., revisoři účtů tvrdý Josef ml. a Ryšavý.

Loutkové Mikuláš a loupežníci – 5.12.
  Odbor loutkářů sehrál v neděli, 5. prosince hru Mikuláš a loupežníci, spojenou s mikulášskou nadílkou. Školní potřeby od místní Kampeličky a různé dárky od rodičů za velké radosti malých rozdělil Mikuláš, 2 čerti a 3 andělé, které představili jejich starší spolužáci.

K.S.Č. Brigáda – 2.12.
  Brigáda 6 mužů s 1 traktorem odvezla v neděli 5.prosince 22 velkých skruží, které složila před kancelář M.N.V.

M.R.O. film – 9.12.
  Místní rada osvětová promítala s úspěchem zvukový film „Zemětřesení ve škole“, v přednáškovém sále místní školy.

Odvoz žuly - 10. a 11.12.
  5 povozů dobrovolně odvezlo 130 q a 1 traktor 200 q žuly z nádraží Smiřice ku Brodku. Po 2 dny pomáhali 4 muži, celkem 36 hodin.

Kruhový hon – 12.12.
  Místní střelecká společnost pořádala 12. prosince kruhový hon. Po honu vystřelili střelci na počest zemřelého druha Vrat. Karpíška čestnou salvu. Tichá poslední leč odbývala se pak v hostinci u Mrkvičků.

K.S.Č. Brigáda – 12.12.
  V neděli, 12. prosince 11 mužů usadilo a zabetonovalo minulou neděli přivezené skruže v příkopě u čp. 98. Pomáhal jim 1 povoz, který přivezl 10 q cementu ze Smiřic. Mimo to 9 mužů nakládalo štěrk ve Vlkově, který dva traktory odvezly ( 29.50 m3 ) a 6 mužů na cestě štěrk složilo a rozprostřelo. Celkem pracovalo 26 mužů po 5 hod. = 130 hod 2 traktory a 1 povoz.

Úmrtí Kuhnová Marie – 15.12.
  Ve středu, 15. prosince zemřela Kuhnová Marie, roz. Vaňková, manželka dlouholetého zřízence ve dvoře, dcera též hosp. zřízence Vaňka, ve věku 79 let. Celý život pracovala při velkostatku. Četná účast, jmenovitě těch, kteří obě rodiny znali provázela ji na poslední cestě a děkan Turek ocenil její práci.

K.S.Č. Brigáda – 15. a 16.12.
  Na odvoz štěrku z Vlkova se 15. prosince zúčastnilo 7 mužů s 1 traktorem po 8 hodin, 16. prosince 6 mužů s 1 traktorem po 8 hod. Obě party současně štěrk na silnici složily a rozprostřely. Celkem 104 hodin.

M.R.O. film – 21.12.
  Místní rada osvětová promítla v úterý 21. prosince zajímavý zvukový film „Moskva“. Po promítání měl projev referent O.N.V. Morávek.

M.R.O. Vánoční strom republiky – od 19. – 31.12.
  Místní rada osvětová vystrojila letos poprvé vánoční strom republiky. Použit byl osamocený stříbrný smrk ve školním parku, na který ochotně osvětlení zavedl J. Juriček ml. Osvětlený strom na okraji veřejného sadu se velmi pěkně vyjímal. Výtěžek sbírky 1165.20 Kč opravňuje k názoru, že tento pěkný zvyk se bude trvale opakovati.

Družstvo pro kulturní povznesení venkova.
  Podobně, jako v jiných místech bylo i u nás založeno „Družstvo pro kulturní povznesení venkova v Holohlavech“. Ve schůzi 27.7. po vzájemném ujasnění stanovisek, zvolili zástupci obce a místních kulturních složek přípravný výbor: Sehnoutka Josef, Vágnerová Zd., Zilvar Josef st., Bohdanecký Vladislav a Šejvl Antonín, kterému bylo uloženo, aby připravil definitivní ustavení družstva, se zapojením všech v úvahu přicházejících složek. Družstvo, které v příštím roce zahájí svoji činnost, má obsáhlý program, který po sjednocení a náležitém usměrnění veškeré kulturní činnosti v obci možná, vyvrcholí výstavbou vyhovujícího kulturního domu, v němž by se pro vždy veškerá kulturní činnost soustředila. Dle pětiletého programu obce zařazena je stavba kulturního domu do roku 1952.

Loutkářský kroužek
  Mimo pravidelnou činnost pravidelným vypravením her pro malé i velké, stará se loutkářský kroužek stále o zdokonalování svého jeviště a inventáře. V letošním roce mimo přestavbu zákulisí zakoupil elektrický gramofon se zesilovačem a vyřezávací pilu na motorický pohon. Jeho činnost v tomto směru je známá a časté návštěvy zájemníků z jiných míst svědčí, že jeho stánek stojí za zhlédnutí. Svoje přebytky, pokud je sám neupotřebí, používá pro povznesení místní kulturní činnosti. V letošním roce zakoupil zvukový promítací aparát na 16 mm s převíjačkou za 40.420,- Kč, který se již letos uplatnil v činnosti M.R.O. Do budoucna počítá s tím, že ještě před postavením kulturního domu opatří předem ještě další cenné pomůcky pro zvýšenou kulturní činnost.

Ochotnický spolek.
  Mimo již uvedenou divadelní činnost v místě, sehrál ochotnický spolek pohostinskou hru v Rožnově, kde oplatil ochotu tamějšího spolku dobře nacvičenou hrou „Trikolora“ s velmi pěkným úspěchem. Do pětiletky chystá přestavbu stísněného zákulisí svého jeviště a ještě plodnější činnost.

Klub čs. turistů.
  Místní klub čs. turistů zakoupil chatu č. 37 v Maršově II. ( v měsíci srpnu ), vyloučenou z přídělu pastvinářského družstva Maršov II. Chata byla dána klubu již předběžně do užívání a správy. Členové klubu chatu svépomocně upravili k používání, mimo vlastních příspěvků a práce ( i řemeslné ), nákladem přes 6.000.- Kč. Používá se k rekreaci a co východisko pro výlety do Krkonoš. V zimní době co středisko pro lyžaře. Členové klubu a jejich hosté tráví v ní osvěžující a příjemné chvíle ve volném čase, jmenovitě v neděli. Další zlepšení a rozšíření svého střediska chystá klub v pětiletém plánu, po definitivním získání chaty.

Další výsadba lesa.
   Místní turistiku podporuje též soustavná výsadba obecního lesa v okolí památného Chlomku, kterážto místa jsou v letní době četně vyhledávána. V letošním roce bylo opět znovu vysazeno 5 000 borovic, 2 800 jedlí, 200 habrů, 200 jasanů, 200 jilmů, 1 500 dubů, 3 000 olší aj. Mimo dobrovolné práce bylo na výsadbu a zlepšení lesa hotově zaplaceno: za březové semeno 150.-, za sázení 3 104.- a za sazenice 4 730.- a přísp. les. společnosti 218.20 Kč. Bohužel, že touto výsadbou se musela většinou vylepšiti satba v loňském suchém roce poškozená. V pětiletém programu bude osázeno dalších 5 ha špatné půdy, takže obecní les vytvoří příjemné, osvěžující prostředí na okraji polabské rovinky a již dnes je vítaným příspěvkem k řešení tísně o palivo.

Meliorace luk.
   V rámci projektu Labského vodního družstva Jaroměř – Smiřice ( celkový náklad dle cen z r. 1947 činí 27 172.- Kč ), bude v pětiletce provedena meliorace polabských luk v katastru holohlavském a černožickém. Řízení o finančním zajištění závlahového podniku bylo provedeno ve dnech 26. a 27. listopadu. Pro r. 1949 je povoleno 2, 500.000.- Kč na stavbu odpadu O1. Vzhledem k tomu, že též práce regulační se v našem úseku dokončují, lze míti za to, že konečně budou odčiněny škody, které v labské části katastru činily labské povodně a současně projektovaná regulace místního potoku Jordánu, umožní další rozvoj obce v dosavadním inundačním území, poněvadž nebezpečí opakovaných zátop v území Jordánu i Labe bude trvale odstraněno.

Sklizeň okopanin, suchý podzim.
  Dík příznivému počasí probíhala sklizeň okopanin i při nedostatku pracovních sil v zemědělství, stále uspokojivě. U státního statku ku konci byla obava, že v případě nepříznivého počasí se sklizeň řepy protáhne přes konec kampaně v cukrovaru Smiřice. Dostavily se již menší srážky a mrazíky. Ale dík pomoci brigád a pracovnímu úsilí byla i zde řepa v čas do cukrovaru dovezena. Výnos čekanky i řepy byl při dobré cukernatosti a kvalitě uspokojivý ( kolem 300 q po 1 ha ).
  U brambor byla sklizeň velmi snížena virovými chorobami ( černý kořen, mosaika, pestrost listů aj. ) které se objevily v míře nebývalé i u dovezené, uznané sadby.
  Pouze poloranné Krasavy vzdorovaly a vynikaly v kulturách zdravých vzhledem k výnosu. Okolnost tato byla odborně vysvětlována působením loňského sucha a tím zaviněným špatným dozráním sadby. Obec naše byla zařazena v tomto ohledu mezi nejvíce poškozené obce okresu. Byly případy, že sklizeň rovnala se satbě.

Hospodářské poměry.
   Po odchodu části obyvatel do pohraničí, udržuje se počet obyvatel kolem 610 ( dříve se blížil 900 ) a zvyšuje se přechodně změnami sezonních dělníků státního statku v letní době. Odliv do pohraničí ( skoro 1/3 ) bylo by možno nahraditi zvýšeným stavebním ruchem, any se nároky na bydlení zvýšily a počet dětí proti době předválečné poklesl. 50 zemědělských závodů ( včetně jiných katastrů ) obhospodařovalo půdy: orné 517.57 ha, zahradní 0.80 ha, domácích zahrádek 5.77 ha, ovocných sadů 8.53. ha, školek ovocných 0.30 ha, trvalých luk 108.67 ha, pastvin 7.18 ha, lesů 13.17. ha, rybníků 4.17 ha, zastavěné plochy 10.58 ha, ostatní neplodné půdy 2.36 ha.
  Celkem 679.10 ha.

Osev.
  Orná a zahradní půda byly osety: obilninami na zrno 252.04 ha, luštěnin. směskami 2.43 ha, okopaninami 143.49 ha, zeleninou 0.40 ha, olejninami 30.68 ha, obchodními plodinami 2.32 ha, pícninami 87.06 ha.
  Celkem 518.35 ha.

Předpis dodávek.
  V obci bylo předepsáno: 280 000 kg chlebovin, 59 000 kg ječmene, 13 600 kg ovsa, 199 000 kg brambor, 42 592 kg hovězího dobytka, 42 400 kg vepřů ( včetně samozás. 16 700 a 2 500 prém. (?) )

Rozdělení zemědělských závodů
Zemědělské závody s ohledem na dodávky se dělily:
skupina 0.5 – 1 ha --- 20 závodů
skupina 1 – 2 ha ---- 3 závody
2 – 5 ha ---- 5
5 – 10 ha ---- 11
10 – 20 ha ---- 6
20 – 50 ha ---- 4

Plnění dodávek. Ve skupině do 1 ha nebylo předpisů a do 2 ha pouze několik předpisů dodávek brambor. Z ostatních skupin uvádějí se příklady předpisů a plnění. V předu výměra půdy, první číslo předpis – druhé dodávka do 31.12.

Pácalt Josef, čp. 18
celkem půdy 3.95 ha, orné 3.22 ha, luk 0.70 ha
pšenice 550 kg – 560 kg
ječmene 240 kg – 280 kg
brambor 200 kg – 200 kg
skot 340 kg – 658 kg
prasata 145 kg – 145 kg
mléka 5 379 – 5 419 (?)
vejce 670 – 671 (? asi kusy)

Štefan Jan, čp. 78
celkem půdy 3.18 ha, orné 2.37 ha, luk 0.63 ha.
( U všech uvedených hospodářů následuje rozpis, jako nahoře – pozn P. )

Tuček Jan, čp. 52
celkem půdy 6.63 ha, orné 5.30 ha, 1.03 ha

Valášek František, čp. 43
celkem 6.81 ha, orné 5.50 ha, luk 1.01 ha

Klouza Josef, čp. 41
celkem půdy 17.75 ha, orné 11.31 ha, luk 3.39 ha

Sehnoutka Josef, čp. 21
celkem půdy 12.54 ha, orné 10.22 ha, luk 2.24 ha

Šácha Karel, čp. 47
celkem půdy 21.33 ha, orné 18.26 ha, luk 3.06 ha

Merkl Josef, čp. 31
celkem půdy 23.19 ha, orné 17.39 ha, luk 5.37 ha
chlebovin 9 500 kg – 6 860 kg
ječmen - - -
oves 2 500 kg – 1 500 kg
brambory 12 900 kg – 11 600 kg
skot 1 880 kg – 1 880 kg
prasata 792 kg – 1 246 kg
mléko 9 411 – 9 508 (?)
vejce 2 130 – 2 129 (? asi kusy)


  Z uvedených příkladů ze všech skupin je zřejmo, že kupř. u chlebovin nestačí závody nad 20 ha, i když ještě drží krok v živočišné produkci, na kterou jsou objekty zařízeny. Poměrně nejrovnoměrnější dodávky jsou ve skupinách 5 – 15 ha, kde se nejeví ještě nedostatek pracovních sil a hnojiv v takovém měřítku, poněvadž čím menší podnik, drží poměrně větší počet hospodář. zvířectva a pracovní ( byť i přepínaný ) výkon vlastních sil, stačí ještě na sklizeň a obdělání polí. Avšak i v těchto jeví se ve výnosu nedostatek drasla, které velká ( zvětšující se ) plocha okopanin vyčerpává tak, že náhrada chlévskou mrvou nestačí. Ještě názornější se to jeví kupř. u školního statku, kde mimo toho poklesla ( srounej dobu okupace ) i živočišná produkce. U státního statku se v dodávce velmi nepříznivě jeví škoda vzniklá požárem, což podstatně snižuje celkový výsledek dodávek obce. Uváží-li se, že obci byl předepsán nejvyšší výnosový základ ze všech obcí okresu ( 25.50 q á 1 ha ) zhostila se svých povinností, až na malé výjimky, velmi čestně ( jsou ještě možné menší doplňky ).

Rozšíření obce, parcelace č. kat. 444/1.
  Projektované stavby státních statků čtyř bytových jednotek v domě na rohu č. katastrální 444/1 u okresní silnice směrem k Červenému kříži vedoucí pohotově použil předseda K.S.Č. Jan Novák, kolář stát. dílen z čp. 67 ku dalšímu přídělu stavebních pozemků od státního statku. V pořadí je to již 4 etapa staveb rodinných domků na pozemcích statku, kterou bude vytvořena druhá strana ulice od okresní silnice až po svodnici. Intervencemi u ministerstva zemědělství bylo docíleno urychlení přídělu , který byl schválen jak následuje ( směrem od okresní silnice ): díl č. kat. 444/31 ( rohový ) - státní statek
444/32 - Provazník Václav
444/33 – Novák Václav
444/34 – Novák Jan
444/35 – Palaš Karel
444/36 – Rubák Václav
444/37 – Špryňar Josef
444/38 – Knejp Jaroslav
444/39 – Hlava Josef
444/40 – Hlava Bohuslav

  Noví vlastníci každý dle svých možností opatřuje si stavební materiál o který je nouze a některým se daří tak, že Novák Václav, správce stát. statku v.v., spolu se synem Janem Novákem postavili si již z bouraček heraklitový dvojdomek, z valné části svépomocně a vlastní prací. Tímtéž způsobem postupovali i Špryňar na č par. 444/37. Tyto novostavby budou již v příštím roce obydleny.

Nové sady a obnova starých.
   Jednou z prvních starostí nových majitelů stavebních parcel bylo jejich oplocení drátěným pletivem a pokut to možno na jaře, neb v podzimu osázeli pozemek, pokud jej nepoužijí stavebně, ovocnými stromy a keři. Rovněž Chlupatý Václav, místní kovář, vysázel novou zahradu na stavební parcele, zakoupené od Nepasických. Též Knejp Václav osázel pole u své zahrady při čp. 40 čímž tuto velmi vhodně rozšířil. Bohdanecký František čp. 16 provedl v zahradě větší úpravu zřízením stupňů a novou výsadbu. Vůbec v tomto oboru byl čilý ruch a doufejme, že přes 300 nových stromků ponese brzo ovoce, se kterým se setkáme na příští výstavce.

Státní statek, závodní organisace.
   I závodní organisace státního statku ustavena byla 28. prosince následovně: předsedaSikela Matůš, místopř. Valenta Josef, jednatel Horák František, pokladník Ryšavý František, člen výboru Palaš Karel, Rubák Václav a Šimek František.

Státní statek, stavby.
   Státní statek postavil na stavební parcele č. kat. 444/31 jednopatrový dům o 4 bytových jednotkách, který je téměř dohotoven a bude v příštím roce obydlen. Stavbu provedl stavitel Belinger ze Smiřic, Kromě toho provádí se rozsáhlá přestavba kravína se silem a stavba nové močové jímky ve státním dvoře samém. Přestavbu provádí stavitel Josef Hájek ze Smiřic a bude dle stavebního programu v r. 1949 dokončena. Pilíře, které po požáru kůlny zůstaly, byly zbourány a kůlna nebyla obnovena.

Státní statek, pětiletý plán.
T.Ú.S.L.S. stanovilo pro dvůr v Holohlavech následující pětiletý plán:
rok / stupeň naléhavosti / náklad Kč

1949
1. Dostavba kravína a močové jímky ( dokončení z r. 1948 ) / 1 / 2 000 000.-
2. Sklad na pohonné látky ve dvoře / 1 / 250 000.-
3. Postavení transformátoru v cihelně / 1 / 88 000.-
4. Nová budova sušárny v cihelně / 1 / 800 000.-
5. Nová budova pro lisovnu v cihelně / 2 / 350 000.-
6. Instalace elektrického vedení v cihelně / 1 / 150 000.-
7. Zřízení nové studny v cihelně / 1 / 80 000.-
8. Stavba umýváren, šaten a prádelny pro dělníky v cihelně / 2 / 500 000.-

1950
1. Rekonstrukce mléčnice ve dvoře / 1 / 350 000.-
2. Rekonstrukce vepřince pro 200 k. ve dvoře / 1 / 400 000.-

1951
1. Garáže na 4 traktory ve dvoře / 2 / 360 000.-

1952
1. Kolna na vozy a nářadí ve dvoře / 2 / 300 000.-
2. Výdlažba a kanalizace dvora I. část / 3 / 600 000.
3. Oplocení státní cihelny Smiřice / 1 / 40 000.-

1953
1. Výdlažba a kanalizace dvora II. část / 3 / 500 000.-

Obec Holohlavy, pětiletý plán.
Dle usnesení M.N.V. určila si obec Holohlavy pětiletý plán následovně:
rok / stupeň naléhavosti / náklad Kčs

1949
1. Dlažba ulice a kanalizace / 1 / 2 500 000.-
2. Družstevní prádelna / 1 / 100 000.-
3. Rozšíření cesty u Vágnerových a zřízení tarasu u děkanství / 1 / 100 000.-

1950
1. Kanalizace podél státní silnice / 1 / 100 000.-
2. Postavení nakládací rampy / 1 / 50 000.-
3. Rozhlas a přestavba obecního domu / 1 / 150 000.-

1951
1. Postavení kulturního domu / 1 / 15 000 000.-

1952
1. Hasičská zbrojnice / 1 / 100 000.-
2. Úprava ulice u Voňkových / 1 / 200 000.-

1953
1. Úprava dlažbou u Bohdaneckých / 1 / 750 000.-
2. Kanalizace u Kulhánkových / 1 / 50 000.-

Cena železa.
  Pro srovnání s jinými dobami zaznamenávají se běžné ceny železa za 1 kg: ráfy 4.50 – 4.54, plech kotlový 3.90, surové podkovy 9.80, řetěz délkový 13.30, plech černý 1-2 mm 16.07, kulatina 4.54.

Ceny práce kovářské.
   Ceny práce kovářské byly stanoveny: podkovy letní 32.50 – 41.50 Kč, ostření ostří pluhů 10.-, okování oje star. kováním ( u leh. vozu ) 49.50, okování žebřin star. železem 178.-, natažení ráfu 100 mm 107.-, ostření sekery velké 8.-

Změny v M.A.V. N.F.
  Na žádost S.N.B. byl k doplnění M.A.V. povolán 29.3. co zástupce S.N.R. Šácha Karel a zástupce R.O.H. Pultr Josef čp.79 byl koncem roku vystřídán Lochmanem Vác. čp. 112. Za vystouplého Knejpa Václava nebyl dosud zástupce jmenován.

Oprava prověření finanční komise.
  Zápis prověření ze dne 4.3. se opravuje takto: V době té byl ještě předseda finanční komise vrchní správce státního statku Bašek Karel, který byl nahražen po požáru kůlen ( 8.10. ) Vil. Štrumhausem. místopředseda byl toho času adm. Špelda Josef, kterého 16.5. vystřídal jeho nástupce administrátor Turek Josef.

Oprava ustavení trestní komise.
  Komise trestní byla ustavena takto : Předseda Klouza Josef čp. 41, členové Slezák Josef, Pultr Josef čp. 79, Horák František a Zilvar Josef čp. 37.

Zemědělský plán na rok 1948.
   Zemědělský plán na r. 1948 nesplnil předpoklady z r. 1947. Povinnosti v živočišné výrobě ( i počet kusů ) se zvyšují a odprodej telat se stěžuje. naproti tomu byl zvýšen osev chlebovin a olejnin, čímž snížil se osev pícnin ze 102 ha na 87 ha. Dodávka brambor byla nepoměrně zvýšena. Dodávka vajec byla zemědělcům předepsána dle výměry orné půdy čímž se zvýšila z 20 250 na 36 380 kusů. Rovněž dodávka mléka stoupá . Tyto poměry nelákají k nástupu do zemědělství a kdo může hledá si výhodnější práci. Z výrobního plánu r. 1948 jsou vyjmuti Bohdanecký František, Hanzl Josef, Němeček Václav a Voltr Josef, kteří ještě minulý rok obhospodařovali 7 ha 40 a orné půdy. Nikdo na jejich místo nenastupuje.

Pila František Bohdanecký, zrušení.
  Pila Františka Bohdaneckého v čp. 16 byla K.N.V. v Hradci Králové zrušena a v podzimu tohoto roku samostatný podnik zrušen.Zaměstnanci přešli do výroby ( Krkonošský lesní průmysl a Čs. automobilové dráhy ). Tím zastaven byl i odprodej odpadků dřeva a pilin v místě.