Holohlavy - foto z alba
Rudolf Andrýs *1919 †2009, Holohlavy 20
Zpět na hlavní stránku
Děkuji za fotografie Haně Týfové roz. AndrýsovéZa některé popisy děkuji paní Ludmile Vokřálové a Haně Týfové, další byly na zadní straně fotografií.
Jan Mrázek *1857 a Anna roz. Dubická, jejich dcery Anna (vlevo) a Aloisie
Anna si vzala Hofmana z Habřiny a Aloisie *1892 je budoucí druhá žena Rudolfa Andrýse *1884. Vzali se v roce 1918.
Zleva stojí Jan Andrýs (zemřel v 1. sv. válce), jeho sestra Anna s manželem Václavem Dubickým. Syn František se jim narodil v roce 1906.
Dole sedí Františka Hodková roz. Andrýsová, pí. Dubická s manželem Františkem.
Děti pisatele holohlavské kroniky: Marie Anna a Vojta Prokopovi čp. 13.
Rudolf Andrýs
U Andrýsů čp. 20, za domem je vidět staré Srkalovo stavení (čp. 30) jezdec je neznámý.
Formování májového průvodu u "Brodku"
Josef Klouza a slečna Voňková vdaná Hrochová.
Rudolf Andrýs
Zleva: Ladislav Bohdanecký, Hroch Josef, ?, Rudolf Andrýs, František Bohdanecký, Václav Hencl, Vojtěch Prokop, ?, ?
Nakládání písku.
Rudolf Andrýs projíždí "pod brodkem".
Pohřeb s bílou rakví je vypraven z Habřiny č.1. Jedná se o pohřeb Zdeňka Hofmana, který v mládí spadl na poli pod povoz a po celý zbytek života byl upoután na vozík. Zemřel ve věku kolem 35-40 let. Pohřbený je na Chloumku. V průvodu jde i Rudolf Andrýs s manželkou (přímo proti fotoaparátu, kdy průvod zahýbá nahoru na Chloumek). Zdeněk byl bratrancem Rudy (*1919).
Rudolf Andrýs v Holohlavech čp. 20 před stodolou. Vzadu je vidět dům Václava Andrýse čp. 28.
Vollejball 1936. Učitelský ústav v Hradci Králové IIa.
Vlevo stojí Líba Štrumhausová (nevdala se), vpravo klečí Pěva Krejčová - obě z Holohlav.
Školní park v Holohlavech 1937.
Zleva V. Hencl, Rudolf Andrýs, řídící Jan Polák, Líba Štrumhausová, a uč. Al. Vaňura. Voják je neznámý.
Sokolský slet v roce 1938 - R. Andrýs a Vojtěch Prokop čp. 13.
Návrat ze sokolského sletu 1938.
Zleva: Líba Krejčová, Vojtěch Prokop, Líba Štrumhausová, Rudolf Andrýs, Jaroslav Peřina a Josef Mach.
Dorost Sokol Smiřice.
Zleva: Jarda Hynek, Vojta Prokop, Josef Křeček, Jaroslav Peřina, Sl. Lefnarová, Horáková, Vl. Kosařová, K. Fišerová.
Výlet pěšky do Borku.
Rudolf Andrýs a Růžena Voňková, M. Prokopová, Líba Štrumhausová, Líba Krejčová. Fotila Pěva Krejčová.
Uprostřed vpředu sedí Božena Andrýsová, vzadu Rudolf Andrýs
Zemědělská mládež v Jaroměři
Vlevo sedí Danuška Tichá, za ní Vojtěch Prokop, čtvrtá zleva je Božena Andrýsová vdaná Chlumecká čp. 28.
Zemědělská mládež - výlet Praha, hradní nádvoří.
Zemědělská mládež - výlet Praha, hradní nádvoří.
Zleva Rudolf Andrýs, Božena Andrýsová a Ladislav Bohdanecký.
Kočí Karel Novák drží Rudolfa Andrýse, Aloisie Andrýsová vzadu, je jeho matka.
Zemědělská škola ve Smiřicích, u Labe za školou.
Zleva: V. Fabián Skalice, O. Střihavka Ohnišov, S. Havrda Vrchovnice, Josef Čech Ples, V. Skořepa Habřina,
sedící Josef Rousek Přibyslav a Rudolf Andrýs Holohlavy.
Zájezd do Rychnovka.
Zleva František Chlupatý, Josef Hroch, Rudolf Andrýs a V. Hencl. Děvčata jsou z Rychnovku.
Ladislav Kábrt, hospodářská škola Smiřice.
Pohřeb Václava Andrýse *1888 †1961, Holohlavy čp. 28
Zleva stojí: Václav Andrýs *1948 †2015, Jaroslava Rintová (roz. Andrýsová čp. 20) *1923 †1993, p. Knejp, Václav Andrýs *1915 †1986 a jeho žena Marie roz. Lašková *1925, Marie Andrýsová *1923 †2007 (čp. 20), Milena Bečvářová-Hrabčíková, vpředu vedle Marie stojí její dcera Milena., před nimi asi Antonín Bečvář, Marie Lašková roz. Jeklová *1896 †1996, Marie a malý Přemysl Andrýsovi (čp.28), Marie Horáková, J. Sehnoutka.
Navíc je zde pan Řehák vlevo a náš soused Josef Sehnoutka (čp.21), který se nahoře otočil.
Na honu - více fotografií myslivců
Snad před holohlavským domem čp. 38, vzadu je státní silnice.
Na lukách pod Chloumkem.
Cesta ze Smiřic kolem soch svatých do holohlavského statku. Přejezd je dnes zrušený.
Hana a Rudolf Andrýsovi.
Hana Andrýsová.
Rudolf Andrýs a Míla Chlupatý se setkali s Josefem Zilvarem (uprostřed), který emigroval. Od vnuka pana Zilvara jsem dostal dopis
Hana Týfová:
Na poslední fotografii je Andrýs Ruda, Pepa Zilvar a Míla Chlupatý. Návštěvu z Kalifornie vyvezli na Kunětickou horu - bylo to v létě 1965.
První návštěvu Pepy Zilvara tipuji tak na rok 1959. Ten rok z jara zemřeli za sebou jeho otec ( 26.11.1895-30.4.1959),pak pan Vognar a pan Merkl. Myslím,že Pepa Zilvar konečně dostal povolení navštívit vlast.
A co se týče emigrace - hoši odešli v červenci 1948. První dopis pro dědu je datován 16.10. 1948 z Holanska. Z Německa nechtěl psát, protože byla korespondence velmi sledována. Druhý dopis je datován 10.2. 949 ze stejného místa (Brunssum). Oproti Německu byli zde moc spokojeni. Chtěli zde zůstat přes zimu a na jaře pokračovat do Kanady, nebo do severní Afriky.
Asi se jim moc stýskalo.
A nakonec citace z dopisu:" Často jsem se Ti chtěl svěřit, že brzo budem muset opustit naši rodnou zem a naši vesnici, kterou mám tak rád. Ani nevíš, jak mi bylo u srdce, když jsem se posledním pohledem z Pácaltovýho kopce loučil s naší vesnicí, ve které jsem prožil tolik krásných chvil. Hlavně když jsem pomyslil na to, že ji možná vidím naposledy. Pevně však věřím, že nám bude dopřáno, že se tam budem všichni tři moci vrátit." - konec citace.
Hlavní důvod jejich emigrace byl asi ten, že byli odvedeni a v září měli nastoupit na vojenskou službu. A hlavně byli mladí a chtělo se jim do světa. Netušili, že ten jejich "výlet" bude trvat tak dlouho.
Na poslední fotografii je Andrýs Ruda, Pepa Zilvar a Míla Chlupatý. Návštěvu z Kalifornie vyvezli na Kunětickou horu - bylo to v létě 1965.
První návštěvu Pepy Zilvara tipuji tak na rok 1959. Ten rok z jara zemřeli za sebou jeho otec ( 26.11.1895-30.4.1959),pak pan Vognar a pan Merkl. Myslím,že Pepa Zilvar konečně dostal povolení navštívit vlast.
A co se týče emigrace - hoši odešli v červenci 1948. První dopis pro dědu je datován 16.10. 1948 z Holanska. Z Německa nechtěl psát, protože byla korespondence velmi sledována. Druhý dopis je datován 10.2. 949 ze stejného místa (Brunssum). Oproti Německu byli zde moc spokojeni. Chtěli zde zůstat přes zimu a na jaře pokračovat do Kanady, nebo do severní Afriky.
Asi se jim moc stýskalo.
A nakonec citace z dopisu:" Často jsem se Ti chtěl svěřit, že brzo budem muset opustit naši rodnou zem a naši vesnici, kterou mám tak rád. Ani nevíš, jak mi bylo u srdce, když jsem se posledním pohledem z Pácaltovýho kopce loučil s naší vesnicí, ve které jsem prožil tolik krásných chvil. Hlavně když jsem pomyslil na to, že ji možná vidím naposledy. Pevně však věřím, že nám bude dopřáno, že se tam budem všichni tři moci vrátit." - konec citace.
Hlavní důvod jejich emigrace byl asi ten, že byli odvedeni a v září měli nastoupit na vojenskou službu. A hlavně byli mladí a chtělo se jim do světa. Netušili, že ten jejich "výlet" bude trvat tak dlouho.