Pamětní kniha - Jan Kotlant, Holohlavy

Zdroj: Helena Rezková, ofoceno v archivu. Originál kroniky pana Kotlanta se stále nepodařilo nalézt.
Fotografie z knihy jsou doplněny dalšími materiály. Text byl sepsán v roce 1938.

Zpět na hlavní stránku       Dům Jana Kotlanta v Holohlavech      Dokumenty z jeho práce




   kronika Naše selské hnutí, vyjádřené polit, i hospodářskou silou dneška, nesmí přehlížet svoje začátky. Naopak, musí se vracet k jeho všem momentům vzniku. Znáti historii a celý řetěz vývoje, kterým se ubíralo vzkříšení politické síly a hospodářské obrody jest povinností mladé generace, vstupující do nové epochy a odpovídající za slavné a těžce vybojované posice otců a dědů v údobí posledních padesáti roků. Zákonem zániku a smrti odcházejí nám první bojovníci a nejpřednější hlídky a zanechávají nás často, aniž popsali listy o základních věcech úseku, v němž pracovali a takořka celý svůj život zasvětili práci pro našeho zemědělce, pro lepší podmínky života vesnice.

   Jedním z takových výrazných věrných synů a prvních průbojných bojovníků je z Jaroměřska Jan Kotlant, rodem z Holohlav. Svérázná osobnost, která na rozhraní dvou století chápe volání doby, v níž kristalisuje touha rolníka po svobodě a rovnoprávnosti. S mladým elánem, s velkou vírou v srdci, usměrňuje dech svůj a přidává do kroku, aby dospěl k výšinám poznání, které vytvářeli buditelé agrarismu. Formát Jana Kotlanta brzy přerůstá rámec své obce, vniká do jaroměřského kraje, kde zakládá rolnické družstvo svépomocné, druhu první v Čechách. Dostává se do politického proudu, kterým je unášen a důvěrou selského lidu posilován. Dostává se mu té cti, ze zastupuje českého rolníka na sněmu zemském a později i říšském. Řada význačných funkcí dává příležitost Janu Kotlantovi, aby jeho osvícený duch vydal nejušlechtilejší plody a tak přispěl bohatou hřivnou práce a nadměrného úsilí k tomu velkému dílu, z kterého se dnes těší naše velká republikánská rodina s pevnou politickou, družstevní a kulturní základnou. Tři desítiletí práce veřejné je velké údobí, které právem Jana Kotlanta z Holohlav staví do galerie vzácných a drahých průkopníků agrární ideje, a jeho svérázný profil, musí si dnešní mladá generace připomínati, poznati jeho kontury, jimiž bylo tvořeno vzácné dílo. Pouhý sedlák — s kázní a silnou vůlí, který došel se svých polí a rodného gruntu k nejvyšším hodnostem a vykouzlil sobě při těch všech starostech krásný a příkladný rodinný život. Rodný statek, žena, rodina, veřejná práce, to všechno byly pro Jana Kotlanta pevné a opěrné body života. Držel se jich vší silou, šel jako kapitán s kompasem lásky a odhodlání v srdci rozbouřeným mořem dnů a roků. Proto nezabloudil, proto loď jeho života, naplněna nákladem veřejné práce, doplula až do jeseně přístavu.

  Dnes díváme se zpět do všech těch úseků jeho bohaté, činorodé práce a s úctou i obdivem zároveň zaznamenáváme zde v naší rodopisné kronice života běh, osudů spleť Kotlantova rodu, v němž dnešní a dosavadní hospodář Jan je šťasten, když kronikazdravím oplývající jeho tělo a svěží duch může dát polím a stájím starost a nejlepší péči. Jediný, ale velký stín padl do jeho života. Choť jeho drahá a milovaná, hospodyně vzácná, odešla tiše loňského května na holohlavský hřbitůvek... Když jsme navštívili Jana Kotlanta a měli příležitost shlédnouti tisíce svazků v jeho knihovně, řady svázaných ročníků novin, vlastivědných a odborných časopisů, vysvětlili jsme si rozlet a šířku, i hloubku, které tvořily ušlechtilost ducha a vědnou základnu Jana Kotlanta. Je to příkladné pro naši generaci, aby v tomto poznání pochopila, že lidé druhu Kotlantova nevyrůstali náhodou, ani štěstěnou, nýbrž tuhou prací, hledáním pravdy v pramenech vzdělávacích. Kniha a časopisy doplnily, vyrovnaly mezery, usměrnily tohoto tribuna lidu. Proto vydržel, nepadl, a dnes díváme se na jeho dílo i na něho samého s obdivem, nebo zde stojí oba jako bratři, kteří si nejsou nic dlužni, a selsky zdravě se na sebe dívají s úsměvem vyrovnaným, usmířeným. Nemíníme uzavřít tímto popisem Kotlantova rodu výhled do činnosti veřejné Jana Kotlanta. Vidíme, že se to rozrůstá, že je zde tolik látky, která se naskýtá naší sběratelské vášni, že jsme si umínili zachytiti v samotné publikaci paměti z veřejné, tak obsáhlé jeho práce a hlavně onen zajímavý úsek ze začátku družstevnictví, kterému stál v čele a byl jeho platným, účinným spolutvůrcem. Nesmí býti opomenuto zachycení oné prvé etapy družstevní, neboť s odchodem těchto prvních bojovníků bychom ztratili onu pravou nit, která by smrtí jejich přišla v zapomenutí.


   Dnes vypisujeme z Kotlantovy rodinné kroniky, v níž s obdivuhodnou pílí je sneseno tolik dokumentu, některé z nespočetných zajímavých okamžiku, které jsou jako živé mezníky, ohraničující vývoj rodu a v němž vrcholí kapitola plodného života osvíceného Jana Kotlanta, který dal Švehlově agrární rodině, velkou hřivnu. Promítáme filmové pásmo tohoto selského rodu, usedlého třetí století v Holohlavech, vložené do slov a odstavců Poslechněte si s námi vypravování rodinné kroniky, založené Janem Kotlantem, bývalým zemským a říšským poslancem české strany agrární.







Kotlant
Usedlost čp. 47 v Holohlavech. Obrázek výše ukazuje stránku 56 v knize nahoře.

Kotlant
Pohled na stejná místa 14.7.2018.
Další informace o domě čp. 47 v Holohlavech.


ROD KOTLANTÚ V HOLOHLAVECH NA JAROMĚŘSKU A DĚJINY JEJICH GRUNTU ČÍS. 47.

   Nejmanová Po válce třicetileté nastal hluboký úpadek českého národa po stránce kulturní i národnostní. V Čechách ze 3 milionů obyvatelů zbylo 800 tisíc, na Moravě ze 2 milionů jen 500 tisíc duší. Do této doby klade se zmínka o jménu Kotlantů. Jak vývoj v Čechách pokračoval, líčí ve svém mohutném románu »Temno« Mistr Alois Jirásek. Poslední Habsburk zemřel v roce 1740 a pragmatickou sankcí nastoupila na trůn rakouský císařovna Marie Teresie. V této době žil v Holohlavech sedlák Matěj Kotlant na čís. 42. Jeho manželka se jmenovala Františka. Ze starých zápisů nebylo možno více zjistiti, pouze z knihy »Z pamětí Smiřic n. L.« od Josefa Zemana, rodáka smiřického, kde v kap. »Poddanství« na str. 65 uvádí mezi jinými, dalo se vyčíst, dle soupisu roboty z r. 1777 v r. 1780 v Holohlavech robotil a ještě určitou dávku zaplatil. Též jako tři čvrtě láník byl zde Matěj Kotlant na tehdejším čísle 42. (v pozdější době bylo číslování pozměněno o číslo 5 výše, poněvadž všecky tehdejší údaje o domovních číslech, proti nynějšímu číslovaní se o tuto číslici shodují), tedy na dnešním čís. p. 47.

Matěj Kotlant se vykoupil z roboty za 53 zlatých.
   Zápisy z tehdejšího archivu panství Smiřického uvádějí, že tři čtvrtě láníci. kterých bylo v Holohlavech 6, konali robotu třikráte týdně, se třemi potahy, jízdní, a třikrát týdně od sv. Jana do sv. Václava robotu ruční za 1 a čtvrt libry chleba, a že Matěj Kotlant z částečné roboty se vykoupil obnosem 53.30 zl. Údaje, že skutečně Matěj Kotlant byl výše uvedeného roku majetníkem usedlosti dle tehdejšího číslování 42., potvrzuje i »matrika« děkanského úřadu v Holohlavech, ve které je patrno, že r. 1755 dne 5. dubna narodil se Matěji a Františce Kotlantovým syn, který byl pokřtěn na jméno Matěj a jemuž kmotři byli: Pácalt a Andrys. Dle této skutečnosti dá se souditi, že otec Matěje, pokřtěného v roce 1755, narodil se asi v letech 1720 až 1725. Rodné jméno jeho manželky zůstává nevypátráno.
   Tento předek v rodě Kotlantů, Matěj Kotlant, narozený v r. 1755 narodil se za vlády císařovny Marie Terezie, kdy krutý absolutismus počal ustupovati absolutismu osvícenskému, a i na selských statcích, sice zvolna, ale přece jen začala se zmírňovati robota nevolnická. Matěj Kotlant měl za manželku Nejman Annu, roz. Smotlachovu. Její původ není znám, zápisky z tehdejší doby jsou neúplné. V roce 1776 dne 22. II. narodil se jim syn Jan. Nový nástupce na selském gruntě Kotlantů v Holohlavech Jan Kotlant žil ve veliké pro sedláky době — době Josefínské. První červánky probleskovaly do středověkého »Temna«, kdy český sedlák začal se probouzeti z letargického spánku. Kolem něho lidský duch počal se rozvíjeti v díla technických objevů. Nejen v Čechách, ale v celém civilisovaném světě počaly se stavěti státní silnice a vznikaly první stroje, kterých si vyžadoval vzmáhající se pokrok.

V rodě se vyskytuje sklon k obchodu a jeden člen byl řím. katol. knězem.
   Z manželství sedláka Jana Kotlanta a jeho manželky Kateřiny, rozené Syrůčkové z Holohlav, vzešli tito potomci: Jan, nar. 9. 1. 1811, nástupce na statku, Karel, který vystavěl hostinec v Holohlavech, č. 11, a později provozoval v Hradci Král. rozsáhlý obchod uhlím na Pražském Předměstí. Prastrýc Karel Kotland, nynějšího hospodáře na statku čís. 47 v Holohlavech, a jeho potomci píší se na rozdíl od Kotlantů holohlavských Kotlandové, na konci rodového jména d. Třetí syn Václav narodil se 10. března 1809 a byl knězem. Byl farářem v Bohárně u Nechanic a potom děkanem v Přelouči, kde také roku 1875 26. IX. zemřel a tam je pochován. Čtvrtý syn Josef byl vyučen barvířství. Proto mu v rodě také říkali »strýc Barvířů«. Tento bojoval roku 1849 proti Maďarům v Uhrách. Ve válce byl zraněn a kulhal. Rakouský erár mu přidělil trafiku. Jejich sestry se všechny provdaly.
   Jan Kotlant, nový nástupce na statku, narodil se v čase, kdy Evropa byla zmítána Napoleonskými válkami. Ženil se ještě za časů roboty 19. XI. 1839, za 17 let po roce 1822, kdy církev katolická uznala omyl, že svět není pevný bod, kolem něhož se vše točí. Jeho manželkou byla Kateřina, roz. Charvátová ze Semonic čís. 51. Tito manželé pozdravili požehnaný pro sedláky i veškeré lidstvo rok 1848 — zrušení roboty. — Tímto rokem ukončil svou vládu i osvícenský absolutismus a nastoupil liberarismus. Nahrbená záda sedláků počala se zvolna narovnávati a počínali se dívati na svá pole a statky jinýma očima a i pocity. Pole přestávala zvolna úhořit, zvolna z nich mizel plevel, dříve tak často bujný, že zamořil úrodu, a hlavně počínal se odvodňovat. Pokrok se počal rozvíjeti nejen na selských usedlostech, ale ve všech oborech lidského života. Jan Kotlant

Vzpomínka na otce, který v mladém věku zemřel.
   Manželům Janu a Kateřině, roz. Charvátové, narodil se 15. IX. 1843 syn Jan, nástupce na statku a otec nynějšího hospodáře Jana Kotlanta. Převzal statek po válce v roce 1866 a oženil se s Annou, rozenou Nejmanovou z Rodova čís. 35., narozenou 16. II. 1846. Měli tři děti. Jana, narozeného 13. IX. 1867, nynějšího hospodáře na statku, dceru Annu, nar. 1. IX. 1871, zemřelou 3. VIII. 1872, a Františku, nar. 27. XI. 1874. Sedlák Jan Kotlant zemřel ve velmi mladém věku.
   Jeho syn píše o něm ve své pamětní knize: »Otec můj, kterého jen málo pamatuji, byl dle vyprávění jeho současníků velice hodný a milý člověk. — Bohužel, zemřel velmi mlád, dne 5. května 1875, ve věku 32 let, když mě bylo 7 a půl roku. Byl po 3 léta nemocen u skonal přes dvůr na tehdejším výminku u rodičů, kde měl své trapné nemoci více klidu. Konala se právě procesí o křížových dnech ze Smiřic do Holohlav, když jsme jako školní dětí šli v průvodu kolem našeho statku. Pojednou byl jsem ze řady vyvolán ke smrtelnému loži svého otce. Byla to pro mě truchlivá chvíle. Ač jsem plně nechápal tragiku tohoto okamžiku, nicméně přece jen hluboko vryla se do mé paměti.«
   Na základě úmrtí Jana Kotlanta byla pak podle pozůstalostního řízení vydána okres, soudem v Jaroměři s datem 18. září 1875 »Právní listina« pro Annu Kotlantovou, čís. 47 v Holohlavech, čís. jednací 8727 civil. Listina tato je uložena mezi památnými listinami rodu, neboť jest zajímavá obsahem, který ukazuje na hospodářské poměry tehdejší doby. Po jeho smrti pronajala se živnost do drobného pachtu až na »Čtyřkorečník« a pole »U kapličky«. Asi rok po této události vrátil se z vojenské služby bratr zemřelého hospodáře František. Jelikož si babička Kateřina přála, aby grunt byl obhospodařován Kotlanty, oženil se František Kotlant s Annou, vdovou po hospodáři, dne 12. února 1877. Tím se stal strýc nynějšího hospodáře jeho otčímem. Z tohoto manželství vzešly 4 děti, z nichž však 2 velmi záhy zemřely.

Mladá léta učení, starostí a práce Jana Kotlanta. Anna Kotlantová
   Mladý dědic statku Jan Kotlant, jenž byl stár při úmrtí svého otce 7 a půl roku, navštěvoval obecnou školu v Holohlavech. Vzpomíná na svého řídícího učitele Ignáce Čepka, který v letech 1877 až 1878, když nemohl za tehdejší těžké, protičeské éry rakouské přednášet! českým dětem v české škole o českých dějinách, učinil tak po skončení vyučování. Setrval občas po vyučování se svými žáky určitou chvíli, ve které předčítal články z Českých dějin z jím psaného sešitu. Články byly velice populárně psány a dětská mysl je velmi lehce vnímala. To byl první a nesmazatelný základ v dětské duši navždy, když vrývaly se do ní dějiny slávy i utrpení českého národa. Nehynoucí čest budiž těmto nenáročným českým vlastencům a buditelům. Poté navštěvoval též IV. třídu školy ve Smiřicích. V roce 1879—1881 byl poslán do Broumova do školy za účelem zdokonalení se v jazyku německém. Nebyl zde »na handl«, jak se dříve říkalo, nýbrž »za plat«. Za jeden měsíc se platilo 11 zlatých aneb 22 kor. rak. Bylo mu 14 let, když vychodil německé školy v Broumově. Nemoc jeho otce vyžádala si velkého nákladu a dluhy, které vládly na živnosti, nemohly býti spláceny.
   Těžko se sháněly peníze na placení úroků pro tehdejší bídné hospodářské poměry. Bylo poukazováno na to, že živnost selská vyžaduje k obdělávání dobrých a laciných sil, k nimž počítán i náš nastávající hospodář. Živnost by dalšího nákladu na jeho školy nesnesla a proto musil se smířiti s poměry, vyměniti školní lavice s přednáškami za práci na lánech polí. Brzy ale uvykl a vžil se do selských poměrů a zvláště polní práce se mu stala nezbytnou. Stálý pobyt pod klenbou boží oblohy skýtal mu příležitosti k pozorování zjevu v přírodě a jejím matematicky přesným obměnám. Co dříve mu bylo naznačeno ve škole teoreticky, to prodělával nejen duší, ale i tělem.
   Rok po roku ve stálé a nikdy nepřestávající hospodářské práci plynul mu krásný jinošský věk. Při této často vysilující práci neutuchla v něm nikdy touha po dalším vzdělání. Své záliby ke čtení hojné uplatňoval v »Hospodářsko-čtenářské besedě«, kde byl jednatelem. Nejvíce používal knihovny po svém otci a odebíral tehdy založenou »Zlatou Prahu«, »Světozor«, »Čechy« a jiné časopisy.

Ženitba Jana Kotlanta byla rozhodujícím okamžikem jeho života, od něhož datuje se ona plodná náplň 30 roku ve prospěch zemědělského lidu.
   Anna Kotlantová První železnou zkouškou v životě byla mu vojenská služba. První rok odvodu 1887, ač byl odveden, byl na žádost pro onemocnění otce služby zproštěn, ale druhým rokem musil nastoupiti a prodělati tvrdý výcvik u 18. pěš. pluku v Hradci Králové. Po 7 nedělích byl přeložen k 6. těžkému dělostřeleckému pluku do Košic v Uhrách. Zde byl v poddůstojnické škole a po ukončení kursu jako »Vormeistr« byl zase u pluku. Na jaře 17. V. 1889 byl radostně překvapen. Žádost za jeho zproštění pro nemoc hospodáře na statku v Holohlavech jeho otčíma byla příznivě vyřízena a on propuštěn ihned domů. Tehdy se mu zdálo, že vlak se plazí zvolna jako hlemýžď k nim — domů — do Čech. Vždyť mladý hospodář zanechal tam v sousední obci pár dívčích očí, na které se opravdu těšil. Opět se vložil plnou silou jarého mládí do hospodaření na rodném statku. Přiblížila se slavná chvíle a v životě každého jedince velice významná. Dne 27. září 1892 oženil se Jan Kotlant s Annou, dcerou Václava a Marie Veverkových z Čáslavek, čís, 1., u Černožic. Při tom se svojí manželkou převzal do své správy rodný grunt Kotlantů v Holohlavech čís. 47. Při převzetí byla sjednána tato »Smlouva postupní«.

Odevzdávající listiny, kterými rodný statek přechází do vlastnictví manželů Kotlantových.
   »Vedle zápisu dto v Holohlavech, 1. května 1868 byli jsme, Jan Kotlant a já, nížepsaná Anna Kotlantová po rodu Nejmanová knihovními vlastníky usedlosti čís. 47 v Holohlavech s pozemky.
   Manžel můj Jan Kotlant zemřel dne 5. května 1875 a vedle odevzdací listiny slavného c. k. okresního soudu v Jaroměři ze dne 18. září 1875 čís. 8727 byla polovička mému manželu patřící této usedlosti našim nezletilým dětem Janu Kotlantovi a Františce Kotlantové soudně přiřknuta tak, že já, nížepsaná Anna Kotlantová matka, knihovní vlastnice usedlosti č. 47 v Holohlavech, polovičku — spolupodepsaný nyní již plnoletý Jan Kotlant knihovním vlastníkem této usedlosti čtvrtinou jsem a dosud nezletilá Františka Kotlantová knihovní vlastnice čtvrtinou této usedlosti jest. Níže psaný Jan Kotlant oženil se dne 27. září 1892 s níže psanou Annou po rodu Veverkovou, dcerou Václava Veverky, rolníka z Čáslavek čp. 1. Aby usedlost čís. 47 v Holohlavech zůstala v rodu dřívějšího držitele Jana Kotlanta, otce níže psaného Jana Kotlanta, muže spolupodepsané Anny Kotlantové, usnesli jsme se po zdravém rozumu a obapolném uvážení s poručníkem nezletilé Františky Kotlantové, Václavem Nejmanem z Rodová a to vzhledem ke článku 232 občanského zákona,ke zřejmému prospěchu držitelkyně čtvrtiny této usedlosti nezletilé Františky Kotlantové za následujícím:

   Jan Kotlant 1. Já nížepsaná Anna Kotlantová postupuji svou polovici usedlosti čís, 47 v Holohlavech manželce mého syna Jana Kotlanta, spoludržitele této usedlosti čtvrtinou Anně Kotlantové po rodu Veverkové za cenu 6.000 zl, slovy šest tisíc zlatých, kterouž mě tato dílem směnkami proplatila, takže smlouvu tuto na příjem kvituji.

   2. Já níže psaný Václav Nejman z Rodová, děd a poručník nezletilé Františky Kotlantové, postupují naproti tomu vnuku svému, bratru to mé svěřenky Janu Kotlantovi, spoludržiteli usedlosti čís. 47, v Holohlavech čtvrtinou, této usedlosti čtvrtinu nezletilé Františky Kotlantové, náležející za cenu 3.000 zl., slovy tři tisíce zlatých, a shledávám v tomto přepuštění zřejmý prospěch mé vnučky, neb vedle odevzdací listiny slavného c. k. okresního soudu v Jaroměři ze dne 18. září 1875 čís. 8727 byl mé vnučce vyměřen dědičný podíl v obnosu 2.407 zl. 55 a půl krejcarů, ač v těchto letech usedlosti měly větší cenu, než nyní při všeobecné tísni hospodářské, a matka Anna Kotlantová, má dcera, jí tuto tržní cenu o 3.000 zl. zvětšila tak, že má vnučka úhrnem částku 6.000 zl., slovy šest tisíc zlatých obdrží, kterážto částka se do sirotčí kasy uloží a dobytek na celé usedlosti čís. 47 v Holohlavech pojistí.

   3. Anna Kotlantová matka, vymiňuje si pro sebe a pro svého manžela Františka Kotlanta a to pro poslednějšího proto, poněvadž tento společným hospodařením se mnou usedlost čís. 47 v Holohlavech všech břemen zprostil, následující do obou smrtí bezplatný výměnek:
   Především budou výměnkáři do své libosti, po případě smrti svobodně užívati dílec pozemku ve výměře 6 korců hned od »Kapličky« od pozemku čkat. 273 v Holohlavech, dále budou užívati, veškeré místnosti býv. krámu s půdou a se zahradou až po chlév, vedlejší sekárnu, kůlničku a chlévek u stodoly.
   Kdyby výměníci 6 korců od pozemku č. kat. 273 užívati nechtěli, neb nemohli, jsou povinni mladí manželé Jan a Anna Kotlantovi těmto 3.000 zl., slovy tři tisíce zlatých zaplatiti a stanou se v tomto případě samy skutečnými držiteli těchto 6 korců pozemků. Kdyby však užívání těchto 6 korců až do smrti obou manželů výměnkářů Františka a Anny Kotlantových trvati mělo, jsou povinni nastupující manželé Jan a Anna Kotlantovi, dědicům výměnkářů 3.000 zl. zaplatiti. Dále obdrží výměnkáři každého roku, vždy do 1. listopadu od nových hospodářů sutý výměnek 7 hl pšenice, 7 hl žita, 6 hl ječmene, 25 litrů hrachu, 25 litrů čočky, 25 litrů jáhel, 25 litrů krup, 25 litrů soli, 10 hl přebraných brambor, obilí a vaření dobře čištěné, v létě 22 kg kravského másla, 8 kg tvarohu, 8 kg homolek, celoročně 2 litry kravského mléka teplého jak se nadojí, od sv. Jiří do sv. Havla denně půl litru a od sv. Havla do sv. Jiří čtvrt litru smetany, o vánocích 80 kg Marie Veverkovávepřového masa, na posvícení 1 krmenou husu, 2 kachny a 4 kuřata, 50 kg dobře vyčištěného lnu, 3 kopy slepičích vajec a sicepolovina z jara a druhou polovinu na podzim, 1 vědro nakrouženého a dobře naloženého zelí, třetí díl ovoce ze všeho stromoví 4 metre polenového dříví a 20 centů dobrého kusového uhlí na podzim s přívozem a uložením na místo vykázané dále svobodné pečení chleba a koláčů při hospodářovým dříví a v jeho peci, dovezené obilí do mlýna a mouky ze mlýna a 4kráte za rok kam výměnkářům bude libo slušným povozem do vézti, jakož i v pádu onemocní lékaře zdarma přivézti a odvézti a službu prokázati, prádlo čistě vyprati a vymandlovati a každou sobotu podlahu nechat umýt, volný přístup do sklepa a tam místo pro uložení bramborů a jiných věcí svobodné braní vody ze studny hospodáře, volné pohybování po dvoře a zahradě a bidlo pro peřiny neb prádlo na dvoře u svého bytu. Sutý výměnek počne se odváděti od 1. listopadu 1893, mléko a smetana však od 1. března 1893. V pádu úmrtí Anny Kotlantové výměnice obdrží pozůtalý manžel František Kotlant polovinu sutého výměku, ostatní dávky vymíněné zůstanou nezměněné.

   4. Výměnice Anna Kotlantová jest knihovní vlastnicí usedlosti čís. 17 v Holohlavech, při které málo luk má, z toho ohledu souhlasí s tím noví držitelé usedlosti čís. 47 v Holohlavech, by louka čkat. 319/13 od usedlosti čís. 47 v Holohlavech z knihovní vložky č. 47 v Holohlavech odepsána a k usedlosti čís. 17 připsána byla.

   5. Při provdání Františky Kotlantové odevzdají držitelé usedlosti čís. 47 v Holohlavech této 2 tříleté koně a čtyři pětileté krávy v ceně 700 zl. co přídavek za postoupení čtvrtiny usedlosti čís. 47 v Holohlavech.

   6. Ohledně nezletilé Františky Kotlantové, nabývá tato smlouva platnosti po schválení veleslavným krajským soudem v Hradci Král,

   7. Anna Kotlantová matka, Václav Nejman poručník, nezletilé Františky Kotlantové svolují k tomu, aby Anna Kotlantová po rodu Veverková vydobila vklad práva vlastnického k polovici usedlosti čís. 47 v Holohlavech, Anně Václav VeverkaKotlantové po rodu Nejmanové patřící v knihovní vložce v Holohlavech čís. 47, by vydobil Jan Kotlant, manžel Anny Veverkové vklad práva vlastnického ku čvrtině usedlosti čís. 47 v Holohlavech, nezletilé Františce Kotlantové patřící v knihovní vložce holohlavské čís. 47 tak, že novomanžel Jan, Anna Kotlantovi se stanou knihovními vlastníky usedlosti čís. 47 v Holohlavech a to každý polovičkou.

   8. Tito novomanželé a držitelé usedlosti čís. 47 v Holohlavech, svolují k tomu, aby louka č. kat. 319/13 od usedlosti č. 47 v Holohlavech s knihovní vložky holohlavské č. 47 odepsána a k usedlosti č. 17 v Holohlavech do knihovní vložky čís. 17 připsána byla.
   Dále svolují Jan a Anna Kotlantovi, a) aby bylo vloženo zástavní právo za pohledávání nezletilé Františky Kotlantové při svém provdání obdržeti dva tříleté koně a čtyři pětileté krávy v ceně 700 zl.,
   b) aby byl pro manželé, postupující Františka a Annu zajištěn výměnek v odstavci druhém naznačený, aby zejména vloženo bylo právo užívání těchto manželů k šesti korcům pole od pozemků č. kat. 273 v Holohlavech od »Kapličky« a aby bylo vloženo právo zástavní za pohledávání manželu Františka Anny Kotlantových per 3.000 zl. pro případ vzdání se tohoto užívání, po případě po uhasnutí tohoto užívání smrtí obou výměnkářů a to vše na celé usedlosti čís. 47 v Holohlavech s pozemky čís. 47 v knihovní vložce. Spolupodepsaný František Kotlant přijímá výměnek a užívání šesti korců pole.
   V Jaroměři, dne 28. února 1893. — Podepsáni: Anna Kotlantová, Václav Nejman, Jan Kotlant, Anna Kotlantová, František Kotlant.



Výměnek tento byl odváděn plných 34 roků.



Vstup Jana Kotlanta do veřejné práce.
   Františka Kotlantová Po svatbě věnoval se hospodář plně se svojí manželkou svému statku. Liberarismus zvrhl se ve svém živelném pokroku, kde ne úměrně, nýbrž jednostranně postupoval v dravost obchodní, a bylo nutno i hospodářům na statku rychle se přizpůsobiti zakupováním hospodářských strojů i jiných pomůcek, aby mohli čeliti leckdy i bezohledné konkurenci. Do roku 1893 nezastával mladý hospodář žádné veřejné funkce, kromě v místní Hospodářsko-čtenářské besedě v rodné obci. Při obecních volbách toho roku byl však zvolen do obecního zastupitelstva, kde měl funkci prvního radního. Touto první funkcí byl uveden do plné činnosti veřejného života. Tehdy ještě nevěděl, že zúčastní se významné práce pro český národ a selský stav. Jeho strýc Jan Jaroš z Čáslavek u Černožic, který byl veřejně činným poslancem a jehož byl dobrým přítelem, působil, že i Jan Kotlant sedlák holohlavský věnoval svůj život plodné práci, široké české veřejnosti a hlavně selskému stavu.
   Roku 1895 byl zvolen jednatelem Okresního hospodářského spolku v Jaroměři, Roku 1896 byl zvolen do okresního zastupitelstva okresu jaroměřského. Dne 4. dubna 1897 byl zvolen jednatelem nové ustavivšího se »Družstva pro zvelebení skotu v okrese jaroměřském«. 4. III. 1900 ustavilo se v Jaroměři první české »Družstvo rolnického skladiště«, jehož organisace a vybudování se Jan Kotlant po boku tehdejšího poslance a okres, starosty Jana Jaroše čile zúčastnil. Po dobu prvních let zasedal v představenstvu družstva, načež roku 1903 byl zvolen starostou tohoto družstva, ve kteréžto funkci setrval až do roku 1919. Roku 1901 při novém ustavení okresního zastupitelstva jaroměřského byl zvolen zase členem okres. výboru. Roku 1903 byl zvolen starostou »Družstva rolnického skladiště« v Jaroměři. Roku 1904 dne 18. ledna byl zvolen na agrární program zemským poslancem za okresy Jaroměř a Dvůr Králové. Když pak 26. února t. r. při užší volbě do říšské rady za okr. Jaroměř, Hradec Králové, Opočno, Nové Město, Čes. Skalice, Náchod, Úpice a Police, byl zvolen hrabě Vojtěch Šternberk proti selskému kandidátu Hynku Srdínkovi ze Svob. Dvorů, na protest proti tomu se svého zemského mandátu vzdal. Dne 8. července 1904 byl však opět zvolen zemským poslancem za okresy Opočno, Nové Město, Česká Skalice, Náchod a Úpice. Tím se mu dostalo satisfakce nad jásajícími tehdy protivníky, kteří volili neselského poslance hr. Vojt. Šternberka.

Václav Veverka

Poslanecký mandát Jana Kotlanta v zemském sněmu a v říšské radě.
   V roce 1908, kdy byl okresním starostou okresu jaroměřského, byl zvolen dne 25. února za selský program do zemského sněmu v domácí volební skupině. Dne 13. června 1911 byl zvolen v užší volbě ve 42 volebním okrese do říšské rady ve Vídni. Poslanec Jan Kotlant vzpomíná onoho slavného dne ve svém životě, kdy zvítězila selská solidarita a na dvůr jeho statku v Holohlavech přišla blahopřáti deputace selského českého lidu, následována nepřehledným nadšeným davem, svému nově zvolenému říšskému poslanci. Činnost říšské rady nevyvíjela se již tehdy nijak příznivě, propukaly v parlamentě ostré obstrukce všech národů, kromě Němců. Na plodnou práci nebylo ani pomýšlení. Již tehdy bylo možno pozorovati, že situace se přiostřuje v celé střední Evropě, a že něco »visí ve vzduchu«. Po tříletém působení jeho na říšské radě ve Vídni dne 26. července 1914 byla vyhlášena válka Rakousko-Srbská, v zápětí za ní všeobecná mobilisace a byla uzavřena říšská rada. Světová válka byla veliký »vis major« činnosti parlamentní. Poslanci čeští mohli se omezovati pouze na pomoc svému lidu, aby někdo z nich mohl býti osvobozen od válečných úkonů, ale při válečných poměrech měli mnoho neúspěchů, což bylo příčinou, že poslanci upadali v nemilost a nelásku voličů a našeho lidu.
   Ještě 29. května 1917 říšská rada zasedala s velkými přestávkami až do října 1918. Jan Kotlant byl naposledy ve Vídni 22. října 1918 a od té doby ji více nespatřil.








Ornst


Nové pokolení vyrůstá na kmeni Kotlantova rodu
  děti Ornstovi Během své parlamentární činnosti a i po převratě až do r. 1932 zastával velikou řadu významných veřejných funkcí. Tento rok, kdy dožil se 65 let, resignoval na většinu veřejných funkcí a věnuje se na svém statku hospodářství. Po jeho sňatku, v roce 1900 dne 25. října, narodila se manželům Kotlantovým dcera Anna. Vyrostla na statku a rodiče jí dali všemožnou výchovu do života. Dne 17. ledna 1922 provdala se za Františka Ornsta, syna Václava a Františky Ornstových, majitelů velkostatku Správčic u Hradce Králové, kde určitý čas hospodařili. Později zakoupili si na Bydžovsku dvůr »Křičov«, který dne 30. října 1935 prodali. Na podzim roku 1936 zakoupili opět dvůr v Širokých Třebčicích, v okrese podbořanském.
   V roce 1922 dne 17. října narodil se manželům Ornstovým syn Zdeněk a 13. března 1929 syn Jan. Roku 1937 dne 3. V. zemřela poslanci a sedláku holohlavskému Janu Kotlantovi jeho věrná manželka Anna. Příchozí na dvůr statku Kotlantových v Holohlavech spatří na čelní zdi stavení zasazenou pietní černou tabulku, popsanou zlatým písmem. — To vzpomíná hospodář na zlaté srdce hospodyně na statku, která nenáročnou prací v hospodářství často musila vésti celý statek sama, kdy hospodář pracoval pro veřejnost a selský stav. Jí náleží rovnocenná pocta, jako jejímu muži, celé české veřejnosti za vše, čeho posl. Kotlant pro svoji vlast vykonal.

Jan Kotlant hodně cestoval po Evropě.
   Byl to bohatý koloběh života, který vyžadoval často vypětí veškerých duševních i tělesných sil. Při bohatém cestování, které musil v zájmu svých funkcí podnikati, zažil mnoho pestrých příhod. Dobré i špatné, tak jak to život nese. Je velká řada obcí na Moravě a ve Slezsku, kde působil při zcelování pozemků, že pouhý popis toho všeho by zabral několik hustě popsaných stran. Jako dobrý Čech nadšeně popisuje »Zemskou jubilejní výstavu v Praze« v roce 1891. Slovy: »To byly slavnostní chvíle českého národa, při kterém se probouzelo národní vědomí po staletí ujařmeného českého lidu a kladly se tím základy a přípravy pro ony chvíle, kdy po historické přípravě a vhodné příležitosti byl by připraven »český odboj« proti nenáviděné říši, jejímu režimu a prokleté dynastii. Dnešní pokolení, dnešní mládež, sotva by dovedla vzrušiti se takovým vlasteneckým nadšením prožiti tak dojemné chvíle.«Václav Kotlant
   Nyní následuje pestrý popis cest po zemích rakouských i do sousední říše německé za účelem veřejných zájmů, podniknutých poslancem Janem Kotlantem. Roku 1902 pozdravil po prvé břehy Jaderského moře a též staroslavné Benátky, kam pak častěji zajížděl. V roce 1909 podnikl s výpravou rep. dorostu, v níž byl též Rudolf Beran, tajemník dorostu, nyní předseda rep. strany, kromě mnoha jiných význačných osob, cestu do Dánska. Popisuje ve svých pamětech obrazně scenérii tohoto přímořského státu, kde také navštívil hrob české princezny, potomní nezapomenutelné královny dánské »Dagmar«.

Světová válka v záznamu Kotlantovy rodinné kroniky.
   Dne 9. července 1914 odbýval se ve Vratislavi v Prusku sjezd německých hospodářských družstevních svazů. Na tento sjezd byl delegován Ústřední jednotou hospodář, družstev v Praze poslanec Jan Kotlant. Zde mezi jinými mluvil též rakouský poslanec farář Bauchinger z Pöchlaru v Dolních Rakousích, aby vylíčil přítomným členům sjezdu pohřeb zavražděného arcivévody Františka Este a jeho manželky kněžny z Hohenburku. On sám je pohřbíval, poněvadž Arštetten, kde byli pohřbeni, leží na protilehlém břehu Dunaje, proti Pöchlaru. Líčil tento děj a události způsobem nikoliv ne nestranným, a otázka velkoněmecká přirozené při tom byla vysoko vyzvednuta. Při tomto líčení z výkřiků, které se z posluchačstva ozývaly, a z nálady celkové vytušil poslanec Jan Kotlant, že světová situace stojí na prahu velikých událostí. Dne 10. července 1914 odjel z Vratislavi s myslí rozrušenou a tíživou předtuchou. Míjel krásný, úrodný kraj vratislavský a kladský až do Mittelwalde, kde pozdravila jej opět česká země Orlického pohoří. Za 16 dní, dne 26. července 1914 byla plně potvrzena jeho smutná předtucha. Rozpoutala se válečná litice, největší v době přítomné a minulé, kterou svět zažil. Dlouho, téměř bez konce, zdály se hrozné chvíle tíživé válečné doby. S pravou selskou trpělivostí a houževnatostí vyčkával český národ chvíle vysvobození nejen od útrap válečných, ale i té toužené chvíle, byť i nejasné, neboť v každém z nás hárala tajná myšlenka jakési nutné odvety, která musila stihnouti ty, kteří opojeni slavomamem a nenávistí ke všemu českému rozpoutali toto strašné krveprolití.

Dánsko

Dánsko


Jan Kotlant hlasuje pro tříkrálovou resoluci.

   6. ledna 1918 poslanec Jan Kotlant odhlasoval se všemi českými poslanci památnou tříkrálovou resoluci, která určovala směr českého státu, kterým se bude po válce brániti. Památný a historicky cenný je pohlední lístek, který byl zaslán Janu Kotlantovi »Českým poselstvem«, které odjelo před prohlášením samostatnosti československého státu do Švýcar dne 28. X. 1918 a vrátilo se do Prahy 5. XI. 1918. Na lístku jsou tyto historické podpisy: Dr. Beneš, Dr. Kramář, F. Staněk, Štefan Osuský, Dr. Šámal, Kalina, Dr. Preis, Klofáč, Strimpl, Habrman a Dr. Markovič. Pak bleskem rozšířila se po naší vlasti zpráva: »Válka je skončena! Český stát je samostatný! Již nám nevládne rakouský dvojhlavý orel! Všichni Čechové dobré vůle, chopte se pevně vlády svého českého státu, dědictví po svých praotcích!« Nejdou vypsati nadšené pocity v celém českém národě, které jej ovládly a téměř opojily. Ano, opojily, poněvadž nežli se probral z nadšené radosti, byl již poután cizáckými idejemi, kterým naši dobří lidé v tak velikém množství naivně podléhali. Nejsmutnější v této kapitole státního převratu byla okolnost, že i značná část naší inteligence podlehla těmto nečeským ideologiím. Nastala doba hnusných politických štvanic, kdy tak mnohá novinářská služba klesla na úroveň největších štváčů. Nebýti tvrdé české selské rozhodnosti, naše drahá republika byla by se ocitla v daleko horším područí, nežli z jakého právě vyšla.
   Poměry se zvolna, vedeny tvrdou selskou rukou, usměrňovaly. Poslanec Jan Kotlant dal se plně do služeb stavu zemědělského. Znovu úporně pracoval ve veřejných funkcích pro blaho selské a selského družstevnictví. Znovu projížděl stát, tu za příčinou konání zemědělských přednášek, tu za prací ve funkcích, které svědomitě zastával. V roce 1927 jako předseda »Selekty« navštívil šlechtitelskou stanici ve Svalöfu ve Švédsku, kde studoval tamější šlechtitelské metody, neboť zde umění šlechtitelské stálo na vrcholu doby. Tak se oplodňuje vývoj našeho českého zemědělství, které dnes stojí na úrovni všesvětové. Dnes hospodaří Jan Kotlant na svém statku v Holohlavech čís. 47 a udržuje starý selský grunt k odevzdání svým vnukům.

Funkce poslance Jana Kotlanta, volené a jmenované.
razítko Kotlant První funkcí jeho byla jednatelská činnost v rodné obci, tajemnictví Hospodářsko-čtenářské besedy v Holohlavech.
Roku 1893 zvolen I. radním obce holohlavské.
Roku 1895 zvolen jednatelem hospodářského spolku jaroměřského.
1896 zvolen do okresního zastupitelstva Jaroměřskéhot kde jmenován členem finanční komise.
4. IV 1897 zvolen jednatelem »Družstva pro zvelebování skotu« v okresu jaroměřském.
4. března 1900 zvolen čteném představenstva Družstva rolnického skladiště v Jaroměři.
17. dubna 1901 při novém ustavení okresního zastupitelstva okresu jaroměřského zvolen členem okresního výboru a přidělen mu referát veškerých silnic okresu Jaroměřského,
1902, 5. prosince zvolen školním místním dozorcem. V říjnu roku 1903 zvolen starostou Družstva rolnického skladiště v Jaroměři.
18. ledna 1904 zvolen na agrární program zemským poslancem za okresy Jaroměř a Dvůr Králové.
27. června 1904 svolen za delegáta Českého odboru rady Zemědělské za zemřelého poslance Jana Jaroše a o něco později do výboru Českého odboru.
V měsíci dubnu 1904 končilo období okres, zastupitelstva jaroměřského. Ačkoliv se nezúčastnil těchto voleb v květnu prováděných, byl za venkovské obce zvolen a při ustavení sboru zvolen okresním starostou okresu jaroměřského.
Dne 20. září 1904 složil slib do rukou okres. hejtmana královédvorského, Witáka.
Dne 8. července 1904 zvolen zemským poslancem na uprázdněný mandát po MUDr. Janu Dvořákovi, lékaři v Opočně. Toho roku byl též zvolen jako člen výboru Středolabského komitétu.
Roku 1905 po ustavení »Družstva pro zpracování a zpeněžení hospodářských výrobků« v Semonicích zvolen do dozorčí rady této sušárny na čekanku.
Za okresní zastupitelství v Jaroměři roku 1905 zvolen do komise pro odvod branců.
Na valné hromadě »Ústřední jednoty« v Praze v den 29. června 1905 zvolen do jejího výboru a hned na to do jejího představenstva. V této družstevní práci ztrávil poslanec Kotlant až do roku 1929.
Dne 15. XI. 1905 zvolen do okresní školní rady ve Dvoře Králové.
Roku 1906 dne 12. I. zvolen znovu delegátem Českého odboru Zemědělské rady v Praze, a při ustavení, členem výboru.
Roku 1907 zvolen členem pracovní komise právě se ustavivšího Melioračního svazu.
Dne 25. února 1908 zvolen zemským poslancem za volební skupinu Jaroměř—Dvůr Králové. Téhož roku při volbách do Odhadní berní komise pro daň z příjmu zvolen jejím členem ve Dvoře Králové.
18. IV. roku 1907 zvolen předsedou dozorčí rády právě ustavené kampeličky v Holohlavech.
Dne 18. I. 1909 poznovu zvolen za delegáta Českého odboru Zemědělské rady v Praze a současně do jeho výboru.
Roku 1909 jmenován členem Komitétu pro stavbu projektované dráhy Hořice—Hronov.
Českým odborem Zemědělské rady dne 8. dubna 1909 jmenován členem technického Odboru zemské komise pro úpravu řek v Království českém.
14. září 1909 znovu po druhé volen a potvrzen císařem za okresního starostu okresu jaroměřského.
Téhož roku 18. října při ustavení »Vodního družstva v Holohlavech« na zavlažování luk u Labe zvolen jeho předsedou.
Současně téhož roku zvolen předsedou ustavivšího se »Hospodářského strojního družstva v Holohlavech«.
Roku 1910 v červnu jmenován hospodářským odhadcem při oceňování pozemků a odhadcem současné úrody v inundačním území labské trati Mělník—Neratovice.
Téhož roku zvolen předsedou právě zařízené lidové pokračovací hospodářské školy v Jaroměři.
20. června 1911 zvolen za poslance do vídeňské říšské rady za domácí volební okres.
29. června 1911 znovu zvolen do výboru a představenstva Ústřední jednoty českých hospodářských družstev v Praze.
1912, 24. II., opětně zvolen za delegáta Českého odboru Zemědělské rady v Praze a do jeho výboru.
Roku 1912 9. IV. stal se členem odhadní komise pro daň z příjmu ve Dvoře Králové.
19. IV. 1912 jmenován, náhradníkem člena Zemské komise pro úpravu řek v království Českém.
červnu roku 1913 opětně zvolen, po třetí, starostou okresu jaroměřského a v srpnu císařem potvrzen.
1915, dne 15. III. jmenován členem komitétu pro agrární operace při Ústřední jednotě hospodářských družstev v Praze. Toho samého dne zástupcem Ústřední jednoty v zajišťovacím svazu spolku pro vzájemné pojišťováni dobytka v království Českém. Týž den jmenován za Ústřední jednotu členem družstevního komitétu při Českém odboru rady zemědělské.
Roku 1916 vyslán za představenstvo Ústřední jednoty v Praze do generálního komisionářství při Válečném obilním ústavu v Praze.
10. XI. 1916 stal se členem RozděIovny pro suché čekankové kořeny v Praze.
1. května 1917 jmenován členem Centrální komise pro zkoušení cen ve Vídni,
1917 dne 29. VIII. jmenován členem hospodářské rady pro politický okres Dvůr Králové.
Dne 23. XI. 1917 zvolen za člena jednatelského sboru »Svazu okresů, obcí, družstev a j. konzumentů elektrické energie v Hradci Králové«.
Dne 18. X. 1918 jmenován za ústřední jednotu čes. hospodářských družstev v Praze do jednatelského sboru »Společnosti Kávoprůmyslu« v Hradci Králové.
Po převratu 1918 v listopadu byl zvolen místopředs. »Národního výboru« okresu jaroměřského.
10. ledna 1919 jmenován ministerstvem zemědělství předsedou komise pro umělá hnojiva v Praze.
28. II. 1919 jmenován ministerstvem zemědělství za Karla Práška stálým hospodářskými znalcem při ministerské komisi pro agrární operace v Praze pro zcelování pozemků na Moravě a ve Slezsku.
29. III. 1919 zvolen opětně členem okresní školní rady ve Dvoře Králové.
13. IV. 1919 navržen všemi polit. stranami za předsedu »Okresní správní komise«. Hodnost tuto však nepřijal,
31. V. 1919 stal se členem Výboru pro přidělování řepy cukrovky průmyslu kávových náhražek.
12. XII. 1919 jmenován členem Bursovní rady »Pražské plodinové bursy«.
12. II. 1920 jmenován ministerstvem zemědělství zpravodajem o stavu osení a sklizně v království Českém. V témž roce zvolen do představenstva Centro-kooperativy v Praze.
24. IX. 1920 jmenován členem poradního sboru o použití cukrovky ze sklizně 1920 při Československé cukerní komisi
8. I. 1921 jmenován ministrem zemědělství, prof. Brdlíkem, předsedou »Fondu pro opatření strojených hnojiv v Praze«.
26. I. 1921 jmenován censorem Bankovního úřadu, fil. ve Dvoře Králové.
V červnu roku 1921 vyslán v zastoupení Ústřední jednoty Čhd. do jednatelského sboru »Mažovských šlechtitelských podniků«.
3. VIII. 1921 jmenován ministerstvem zemědělství, členem Uznávací komise pro osiva a sádě při Českém odboru Zemědělské rady v Praze.
25. VIII. 1921 vyslán Centrokooperativou do Zemské zásobovací komise při zemském úřadě v Praze.
16. IX. 1922 zvolen místopředsedou »Dřevařských podniků v Praze« a pověřen funkcí úřadujícího člena správní rady.
6. IX. 1923 jmenován zemědělským zpravodajem státního úřadu statistického v Praze.
V roce 1924 při spojení Východočeské elektrárny v Poříčí u Trutnova se Svazem pro odběr elektr. energie v Hradci Králové zvolen členem správní rady.
17. VII 1924 opětně jmenován ministerstvem zemědělství členem Uznávací komise pro osiva a sádě při Českém odboru Zemědělské rady.
R. 1924 zvolen předsedou »Selekty«, společnosti pro šlechtění osiva a sádě v Praze.
11. II. 1926 jmenován Zemským správním výborem zástupcem Zemského výboru ve výboru, školním lidové pokračovací školy hospodářské v Jaroměři.
24. II. 1927 jmenován definitivním censorem nově založené a ustavené »Národní banky československé v Praze« pro fil. ve Dvoře Králové.
21. VI. 1927 opětně jmenován členem Uznávací komise pro osiva a sádě při Českém odboru Zemědělské rady v Praze.
17. VII. 1927 vyslán Ústřední jednotou do společnosti »Brandýská cikorka« v Brandýse n. L. a zvolen jejím předsedou.
16. IV. 1928 jmenován členem daňové komise pro důchod. a výdělkovou daň při berní správě ve Dvoře Králové.
2. VI. 1930 byl opět jmenován členem Uznávací komise pro osiva a sádě při Českém odboru Zemědělské rady v Praze.
28. IV. 1931 opětně jmenován Zemským finančním ředitelstvím v Praze členem daňové komise při berní správě ve Dvoře Králové n. L.
15. V. 1931 zvolen místopředsedou »Spolku československých šlechtitelských podniků v Praze«.
28. II. 1931 jmenován ve funkci předsedy »Selekty« přísedícím »Pojišťovacího soudu« v Praze.
20. XII. 1932 jmenován censorem Národní banky filiálky ve Dvoře Králové.

Tyto stručně vyjmenované funkce prokazují, jak bohatá byla činnost rolníka a poslance Jana Kotlanta, které do svého 65. roku zastával. Mnohé tyto funkce ukončily samy automaticky a na některé resignoval. Dnes zastává ještě tyto funkce: Členství ve správní radě Východočeské elektrárny v Hradci Králové, funkci stálého hospodářského znalce při Československé ministerské komisi pro agrární operace v Praze a funkci censora Nár. banky, filiálky ve Dvoře Král.


--------------------------
Venkov – orgán České strany agrární 12.září 1937

O Janu Kotlantovi.

Kus historie rušných agrárních začátků na Královéhradecku.

K sedmdesátinám býv. zemského a říšského poslance.
František Nepilý.

   kronika Rok 1904 začal na Královéhradecku velikým vzrušením. Před vánocemi, dne 28. listopadu 1903, zemřel v Čáslavkách u Černožic říšský poslanec Jan Jaroš, rozšafná selská hlava (pomníkem jeho životního díla zůstává zřízení obilního skladiště v Jaroměři, prvního to českého rolnického obilního skladiště vůbec), jenž ve vídeňské říšské radě zastupoval venkovské okresy král-hradeckého kraje a byl také zemským poslancem. Prvým kandidátem, který se přihlásil o osiřelý říš. mandát, byl hrabě Vojt. Štemberg, tehdy 36letý, býv. aktivní nadporučík, o němž se veřejnost do věděla nedlouho předtím z jeho bombastické brožury, překypující osobním rozhořčením proti několika veličinám u vídeňského císařského dvoru. Sternberg toužil po pomstě za pohanu, že byl on, hrabě, přinucen z trestu svléci důstojnický kabát. A nepočítal špatně, že by se s těmi, kdož mu zmařili vojenskou kariéru, mohl nejradikálněji vypořádati pod ochranou poslanecké imunity.
   Štěstí hr. Sternbergovi přálo. Venkovský mandát na Královéhradecku se uprázdnil jako na zavolanou a hrabě se dal okamžitě do agitace, pro kterou si získal především za peníze a nesplnitelné sliby četné pomocníky. Události, které z mandátového vpádu Sternbergova na Královéhradecku nastaly, překvapily o to víc, že pro ně nebylo u tehdejších českých politických stran žádných předchozích zkušeností. Naprosto scházela organisace, schopná účinně čeliti agitačním prostředkům ničeho se neštítícím. Až na dvě výjimky („Osvěta lidu“ a „Hlasy od Metuje“) buď sloužily listy na Královéhradecku přímo Sternbergovi nebo do zápasu nezasahovaly, letáky vychvalující hraběcí kandidaturu byly šířeny v desetitisících, opatřeny čety násilníků k rozbíjení Sternbergovi nepříjemných schůzí, agitátorům dána k disposici auta, tenkráte ještě dopravní prostředek velmi vzácný k vidění na venkovských silnicích, exponovaní odpůrci hraběcí kandidatury byli strašeni hrozbami, že jim jde o život a j. v.
   Proti této agitační přesile Sternbergově postavila na Královéhradecku teprve zakotvující česká strana agrární za kandidáta pana Hynka Srdínko ze Svob. Dvorů, strany pokrokové dra Antonína Hajna a na venkově se rozpadající strana mladočeská statkáře pana Kolenského, který se však kandidatury vzdal hned v začátcích, odraděn od volebního boje osobním zostouzením. Soc. demokraté postavili za sčítacího kandidáta Ant. Svěceného, ten však soustředil ve volbě z 9114 hlasů jen 117! Byl to zoufalý zápas zdolati Sternberga, jemuž před voliči nevadila ani hrubě lámaná čeština a jehož vulgární mluva mu naopak získávala popularitu.
   Tenkrát jsem byl v začátcích novinářství a jako redaktor týdeníku „Hlasy od Metuje“, vydávaných v Krčíně nad Metují, těžce jsem cítil beznadějnost tohoto boje, v němž nešlo snad pouze jenom o to, vyhraje-li Sternberg mandát, ale více ještě o záchranu politické cti venkovských obcí Královéhradecká, zejména, kdyby Sternberg vyšel vítězně hned z první volby s převážnou většinou hlasů. A tomuto volebními výsledku z počátku nasvědčovalo všechno.
   Ve chvíli největší tísně, když situace se začala utvářeti začátkem února r. 1904 pro Sternbergovy protikandidáty přímo zoufale, dostalo se mi v redakci „Hlasů od Metuje“ neočekávané návštěvy. Starší pán, asi padesátník, s mladším jiskrným společníkem, mne vyhledali. Byli to rolník p. Jan Kratochvíl, starosta z Jezbin u Jaroměře a zemský poslanec za Jaroměřskou p. Jan Kotlant, rolník z Holohlav. Že prý mne chtějí poznati osobně, poděkovat! mi za boj proti Sternbergově kandidatuře a požádati o souhlas, aby moje protisternbergovská provolání z „Hlasů od Metuje“ k voličstvu královéhradeckého kraje bylo rozšířeno celé volební župě jako leták.*) -----------------
*) Exemplář tohoto letáku je uložen, jak se dovídám, v „Zemědělské ústavu“ v Hradci Králové jako dokument tehdejší volební kampaně. V „Hlasech od Metuje“ vyšlo provolání 29. ledna 1904,
-----------------
   Návštěvou předáků z Jaroměřská jsem byl velmi poctěn a posílen v důvěře. Prozkoumalí jsme situaci volebního boje a sjednali zásady dalšího postupu. Poněvadž mladočeský kandidát p. Kolenský ustoupil z kolbiště, zjednodušila se situace tím, že se zmírnilo roztříštění protisternbergovského tábora a bylo ze jména možno soustředěně spolupracovati mezi stoupenci kandidatury Srdínkovy i dr. Hajnovy. S názorem, že by měl odstoupiti buď agrární kandidát p. Srdínko nebo státoprávní pokrokář dr. Hajn, jsme se neztotožnili. Odstoupení toho či onoho z protisternbergových kandidátů pokládali jsme za vážné ohrožení beztak slabého agitačního aparátu, poněvadž nesoulad, vyvolaný během volební kampaně v kterémkoliv našem politickém táboře, mohl jíti k duhu jedině hraběti Sternbergovi.

   Měl jsem příležitost poznati pronikavý důmysl a správný taktický postřeh, které pro jevil při tomto předvolebním jednání poslanec Kotlant jako agrární politik a jehož se jezbinský starosta Kratochvíl zúčastnil jako příslušník strany státoprávně pokrokové. Učinilo na mne hluboký dojem, když poslanec Kotlant, hodnotě význam královéhradeckých voleb, před kterými jsme stáli, kladl hlavní důraz na morální stránku zápasu, v němž šlo o více, než o politickou výhru či prohru: šlo o průkaz, na jaké výši se ukáže venkovské voličstvo na Královéhradecku. Prohlásil poslanec Kotlant tehdy ohnivě, že zvítězí-li kandidatura Sternbergova, vzdá se nejen mandátu zemského poslance, ale také všech funkcí, jež zastával na Jaroměřsku jako předseda Rolnického družstevního skladiště, že složí členství v okresním výboru, jednatelství Hospodářského spolku a j. v. Pravil, že nezbývá, než působiti pak, vyjde-li hr. Sternberg z voleb vítězně, na svědomí lidu, aby se probudilo.

   Takového jsem poznal poslance Jana Kotlanta při prvním setkání s ním, když, tenkrát sedmatřicetiletý, svým moudře uváženým — a jak se záhy ukázalo — šťastným zásahem do sternbergovských voleb prospěl dalekosáhle rozmachu politického a hospodářského života na Královéhradecku. Sternberg sice ve volbách vyhrál, ale nikoliv napoprvé a v užší volbě s agrárním kandidátem p. H. Srdínkem proklouzl většinou, která nebyla nijak sensaění. Sternberg obdržel 4910 hlasů, p. Srdínko 4471.

   Poslanec Jan Kotlant na výsledek volby odpověděl, jak předtím ohlásil. Vzdal se mandátu a všech veřejných funkcí — a tento jeho energický čin působil na venkovskou veřejnost Královéhradecká jako rána palicí. České svědomí se skutečně mezi Sternbergovými přívrženci probouzelo, těžce nesli Kotlantův ústup z veřejného života všichni, kdož v něm poznali pracovníka vzácných kvalit.
   kronika Nebylo však p. Kotlantovi na dlouho popřáno, aby žil v soukromí na svém statku. Když v létě 1904, tedy záhy po sternbergovských volbách, byly provedeny volby do jaroměřského okresního zastupitelstva, byl zvolen okresním starostou. A když se vzdal poslanec MUDr. Jan Dvořák, lékař v Opočně, povolaný za ředitele zemské porodnice a nalezince v Praze, mandátu do zemského sněmu, byl za okresy novoměstský n. Met., náchodský, českoskalický, úpický a opočenský zvolen v červenci 1904 p. Jan Kotlant zemským poslancem. Nemohl kandidaturu tu odmítnouti, naléhali všichni, kdož cenili jeho skvělé osobní vlastnosti. Zejména se o to přičinil tehdejší vynikající agrární vůdce Novoměstská, pan Václav Pozdílek, rolník z Nahořan, otec současného našeho poslance za Královéhradec??, který jemu nabídnutou kandidaturu odmítl s přáním, aby byl volen pan Kotlant. Roku 1908 si vyžádali kandidaturu p. Kotlanta do zemského sněmu voliči na Jaroměřsku. Tehdy se ostentantivně postavil za jeho protikandidáta Sternberg — avšak tentokráte hrabě neslavně proti Kotlantovi prohrál. Když pak se roku 1911 konaly všeobecné volby do říšské rady, postavila česká strana agrární za kandidáta ve 42. venkovské volební skupině Jana Kotlanta. I z této volby vyšel vítězně a byl říšským poslancem až do státního převratu. Pak již do víru politického života nešel. Věnoval se práci v družstevnictví, samosprávě a zemědělské politice. Ani v této činnosti nešlo p. Kotlantovi o to, aby si vysloužil zlaté ostruhy; jemu příslušely vůdčí funkce ve veřejné práci jako osobnosti, která od prvních červánků českého agrárního hnutí sloužila zájmům, potřebám a tužbám venkovského lidu s poctivou oddaností, Čestně a věrně, jako to činí svědomitý, moudrý a zkušený hospodář na vlastním statku.

   Před pěti roky p. Jan Kotlant z veřejných funkcí ustoupil do soukromí. Nikoliv, aby odpočíval, ale, aby si ke stáru ještě do přál potěšení ze svých polí. Začal znovu hospodařiti na rodinném gruntu v Holohlavech s chutí a láskou k hroudě. Bohužel, letošního května padl těžký stín do jeho života, opustila ho navždy drahá žena, ideální typ selky z Jaroměřská.

   Zítra, dne 13. září, dovršuje p. Kotlant na svém statku v Holohlavech u Smiřic sedmdesátý rok věku, který z větší části zasvětil agrárnímu rozmachu, jsa mužně věrný zájmům blaha zemědělského lidu. Kéž zůstane tento vynikající rolník z Královéhradecká a zasloužilý, spoluzakladatel a předák Republikánské strany dlouhá další léta ve zdraví za chován českému světa.
------------------
Vložená fotografie Jana Kotlanta nahoře, je převzata z časopisu Světozor 28.07.1911

Dánsko
V albu od paní Vojkůvkové roz. Vágnerové je fotografie stárnoucího Jana Kotlanta (v tmavém). Popis pí. Vokřálová.



rodokmen Kotlant
Kliknutím se ukáže rodokmen Jana Kotlanta

hřbitov Holohlavy
U zadní zdi holohlavského hřbitova leží: Hrobka rodiny Jarošovy,
uprostřed Rodina Veverkova z Čáslavek (rodiče Anny) a Kadečkova, třetí je hrob Kotlantů.

hřbitov Holohlavy
Rodina Kotlantova a Rodina Ornstova.