Rok 1914

   Vnější příčinou světové války bylo zavraždění následníka trůnu říše rakousko-uherské arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a jeho choti v Sarajevě, kde dleli u příležitosti velkých vojenských cvičení. Atentát povedl mladý srbský student Gavrillo Princip
   28. června 1914
   na Vidov dan, v den, když si Srbové připomínají celou křížovou cestu svého národa od nešťastné bitvy u Turky na Kosově poli v roce 1389 až po dobu přítomnou. (Srbský Vidov dan znamená pro Srby tolik jako pro Čechy Bílá hora.)
   Tento sarajevský atentát ve spojení s mnoha jinými příčinami dal podnět k dalekosáhlým opatřením diplomatickým a vojenským.
   Již v měsíci červenci předtucha velkých událostí plnila myšlenky všeho obyvatelstva. Všude dusné ticho jako před bouří. Náhle v smutně památnou neděli svatoannenskou dne
   26. července 1914
   odpoledne byly nárožích našeho města vylepovány vyhlášky, jimiž nařízena mobilizace za příčinou vypovězení války Rakousko-Uherska království Srbskému, což stalo se skutkem dne 28 července 1914.
   Mnoho občanů smiřických nastoupilo těžkou povinnost vojenskou a pláč jejich milých provázel je v nejistou budoucnost.
   Protože nebylo možno umístiti veliký počet mobilizovaného vojska v místech doplňovacího velitelství, t.j. v Josefově a Jaroměři, bylo nutno tyto vojíny přikázati k ubytování do okolních obcí.
   Tak i ve Smiřicích byl umístěn po domech od počátku mobilizace až do konce srpna 1914 vozatajský pluk č. 9 a č. 37 počtem 800 - 1000 mužů a 400 - 600 koní. Část mužstva zabrala též dvě třídy školní budovy.

   3. září zřízen ve Smiřicích “Fond k podpoře dítek ve válce jdoucích vojínů” částkou K 300,-

   28. září od 10. hod. večerní vznikl požár v domě p. Práška na Šternberkově nábřeží čp. 131 A potrval až do 2. hod. v noci.

   V září byl na úřední vyzvání upraven v Městské dvoraně lazaret se 66 lůžky. (Také u firmy Ed. Ad. Malburg nad kanceláří byla malá nemocnice, kterou zřídila firma sama.)

   5. října bylo v začátcích zdolán požár v domě obchodníka Hynka Tylše čp. 107.

   7. října byla za poledne zničena požárem část střechy v Městském hotelu. Škoda pojišťovnou hrazena částkou K 2 749,-.

   26. října o 1/2 11. hod. dopoledne připochodoval z Jaroměře do Smiřic c.k. domobranecký pluk čís. 90 s hudbou k několikadennímu pobytu do 1 listopadu t.r. Vojsko v počtu kolem 1 000 mužů za velení podplukovníka Antonína Múiće, rodem Charváta, utvořila na náměstí čtverec a zde uvítal důstojníky i mužstvo česky starosta města Jan Juliš, německy městský radní Josef Materna a po česku zástupce živnostenského společenstva Josef Kmínek, truhlář. V německé odpovědi velitel pluku slovy upřímně a vřele procítěnými poděkoval a ujišťoval, že pluk vážiti si bude přátelství městem mu projeveného.
   Po vzájemném představení zahrála hudba modlitbu a mužstvo vzdalo čest, Načež se rozcházelo do vykázaných bytů.
   Velitelství pluku umístěno bylo v Městském hotelu, stráž postavena zde a u domu Václava Munzara čp. 14, vojenská úřadovna byla v zasedací síni městské radnice.
   Jak důstojnictvo pluku, tak i mužstvo, sestávající většinou z příslušníků místních a blízkého okolí ve věku 37 - 42 let, vystupováním a chováním svým rázem zjednalo si přízně a živé účasti všeho občanstva, zvláště velitel c.k. podplukovník Antonín Múřić, muž statné postavy ve stáří asi 55 roků, pro své ušlechtilé a jemnocitné chování vůbec byl od zdejších obyvatel vážen. Na počest smiřických obyvatelů pořádal důstojnický sbor v sobotu dne 31. října 1914 koncert, při němž hrála plukovní hudba. Koncert konán v sále hotelu Andrejsek, protože Městská dvorana byla upravena jako lazaret.
   Při tomto koncertě, četně i dámami navštíveném, dány najevo vřelé projevy přátelství a vlastenectví a na podnět starosty města Jana Juliše provedena byla sbírka ve prospěch místního pomocného válečného fondu, jež činila K 140,-.
   1. listopadu zúčastnilo se mužstvo i důstojnictvo bohoslužby, po níž koncertovala vojenská hudba za krásného slunného počasí na náměstí.
   Pobyt pluku v našem městě neměl dlouhého trvání. Došelť náhlý rozkaz, podle něhož musil ještě téhož dne bezokladně odjeti do Erzsébetfalvy v Uhrách, kamž byl přemístěn.
   Tklivé a dojemné bylo loučení, při němž mnohé oko zaslzelo, když o 8 hodině večerní vojsko, shromážděné v řadách, čekalo na povel k odchodu na nádraží.
   Před domem starosti města Jana Juliše dal on i radní Josef Materna a továrník JUDr Osvald Malburg “s Bohem” vojsku a důstojnictvu, jež do srdcí zdejšího občanstva se zapsalo, s přáním, aby prapor jeho ozdobil se vavřínem vítězství. Velitel pluku děkoval městu Smiřicům za přívětivé a přátelské chování všeho obyvatelstva jemuž přál hojného rozkvětu a provolal mu "Nechť žije" a "Sláva", což nepřehledně zástupy lidu s jásotem opakovaly.
   Na daný povel za zvuků hudby ubíralo se vojsko doprovázeno občanstvem, jež kynulo mou rukou a pozdravy “s Bohem” na nádraží, aby ihned odjelo na své nové stanoviště.
   Před odjezdem podepsal své celý důstojnický sbor tohoto pluku v upomínku na pobyt svůj ve Smiřicích do pamětní knihy školní.
  

   30. listopadu zaslalo ředitelství zdejší školy velitelství c.k. domobraneckého pluku č. 90 v Erzsébetfalvě v Uhrách pro mužstvo vlněné zimní prádlo, jež upletly žákyně obou (obecné a měšťanské) škol, a různé drobné dárky dětmi darované, ve dvou balících.
   Na tento dar došel vřelý děkovací přípis velitelství pluků.

   1. a 2. prosince byl ve Smiřicích pořádán "Dětský den” ve prospěch dětí po padlých českých vojínech, který vynesl 114 K 17 h.
   Této slavnosti zúčastnilo se 12 důstojníků zde ubytovaného 98. pěšího pluku s velitelem c.k. setníkem Otou Krutou.