Rok 1942

   Obecní rozpočet na rok 1942 vykazuje položky:
   potřebu K 747 351,-
   úhradu K 477 524,-
   schodek K 269 827,-, který bude uhrazen 100% přirážkou k dani činžovní za základu K 43 340,- a 300% přirážkou k daním ostatním.

   Vánoční prázdniny na školách pro nedostatek topiva byly prodlouženy a pravidelné vyučování začalo až 4. března 1942. Po dobu prázdnin dostávaly děti pouze domácí úkoly. Pro látku k nim si do školy docházely, vytápět místností k tomuto účelu se však nesmělo

   4. ledna 1942 pořádal ve dvoraně kapelník a soukromý učitel hudby Josef Kubásek ze Smiřic koncert 40 členného orchestru.

   10. - 11. ledna 1942 konána v našem městě podle příkazu státního prezidenta dr. Emila Háchy sbírka zimních potřeb všeho druhu po německé vojáky na frontě. Sbírka byla “dobrovolně nucená”, neboť sběrací archy musili podepsat všichni přednostové domácnosti, tedy i ti, kteří nemohli ničím na sbírku přispět. Ve Smiřicích tato sbírka vynesla celkem 1273 kusů rozmanitých součástek oděvů.

   11. ledna 1942 sehrál “Jirásek” hru “Modrý démant” od M. Rössnera.

   Od 10. - 15. února 1942 hostovala ve Smiřicích Zpěvohra ředitele Jarky Líbala a postupně sehrála operety: J. Jankovec: Srdce v rákosí, Děvče z přístavu, F. Lehár: Veselá vdova, Země úsměvů, Hrabě Luxemburk, J. Beneš: Růže z Argentiny, V.A.Vipler: První valčík.

   1. března 1942 uspořádal v hotelu Andrejsek místní odbor spolku Krematorium přednášku řed. Al. Stejskala z Prahy o kremaci. Pořádáno pro veřejnost a doprovázeno též barevným úzkým filmem.

   28. března 1942 předvedl ”Jirásek” hru “Kristiánka na suchu“ K. Bortfelda. Režie Lad. Bača.

   2. dubna 1942 ve dvoraně přednáška říd. učitele J. Procházky z Lochenic na námět “Jaro v ovocné zahradě” (se světelnými obrazy). Pořádala kulturní rada Národního souručenství.

   5. - 6. dubna 1942 péčí Soc. odboru církve českomoravské za režie Št. Kotka předvedena hra "Štěstí vstříc” od Turečka –Jizerského.

   10. dubna 1942 podle nařízení okresního úřadu odevzdány do sběrny zvony: 1 zvon z věže zámecké kaple, 2 z věže Husova sboru a 2 z místního hřbitova. Hlas zvonů byl nahrán na gramofonové desky. - Historické staré zvony z roku 1519 a 1566 byly zachovány a nebyly odevzdány.

   21. dubna 1942 konstatovala místní správní komise, že při oslavě narozenin Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera nevyvěsilo 114 majitelů domů ve Smiřicích prapory.

   26. dubna 1942 “Jirásek” seriál veselohru Jana Grmely “Dědictví”. Režie a scéna Hynek Hanuš.

   V dubnu 1942 byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen smiřický rodák Josef Holeček, narozený 14. března 1896, strojní zámečník, posledně bytem ve Slaném. Byl ženat (vdova zemřela) a otcem 1 dítěte.

   3. května 1942 za režie Antonína Šimka sehrála Jednota lučebního dělnictva fy Malburg veselohru J. Skružného “Milenky starého kriminálníka”.

   7. května 1942 u příležitosti Týdne na zdraví proslovil v hostinci J. Horáka “U nádraží” veřejnou přednášku o infekčních nemocech a tuberkulose obvodní lékař MUDr Alois Zlámalík.

   22. května 1942 konána v sále u Andrejsků veřejná přednáška prof. Čeňka Chyského “Za slavnými památkami staré Prahy”. Doprovázeno světelnými obrazy.

   24. května 1942 uspořádalo Mladé Národní souručenství za účasti mládeže “Běh napříč Smiřicemi”.

   24. května 1942 předvedl “Jirásek” hru ”Sluneční Paseka” od A.J. Urbana a scéna H.Hanuš.

   27. května 1942 vykonán byl v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Po celém státě (i v našem městě) následovaly přísné prohlídky domů a všech osob. Prohlídky konali němečtí vojáci s nasazenými zbraněmi. Četní občané byli pozatýkání a i jen pro domnělé schvalování atentátu popravování. I celé obce byly vyvražděny a zničeny: Lidice (10.6.1942), Ležáky, Javoříčko a j.
   Od této doby stále častěji přijíždělo obávané Gestapo, zástupci německého úřadu Oberlandrátu i hospodářských kontrol a nenáviděného pracovního úřadu jak na závody, ústavy a úřady (u nás na státní statky, do lihovaru, do mlýna, do školy a j.), tak i k soukromníkům (k udavačům i udaným). Četné tyto návštěvy spojeny často byly s přísnými prohlídkami, výslechy a vyšetřováním.
   Krutá persekuce národa pokračovala, germanizace dále přituhovala. Obyvatelstvo bylo nuceno k veřejným protestům proti atentátům. Velký veřejný projev například konán v Hradci Králové (návštěva na projevu byla pro zaměstnance úřadů, závodů, ústavu a škol z celého širokého okolí vynucena), kde hlavním řečníkem byl ministr Moravec.
   Někteří naši lidé podlehli nátlaku a Němcům přisluhovali, žádali o německou státní příslušnost, kde mohli, mluvili německy, zdravili árijským pozdravem (zdviženou pravicí), žalovali na své krajany a přijímali za své úsluhy od Němců různé výhody, úřady a pod. Byli takový lidé – bohužel – i v našem městě, ale bylo to jen několik jednotlivců. Českého původu byl na příklad člen městské správní komise Václav Prskavec, který měl za manželku Němku; od 15 prosince 1941 se podepisoval Wenzel (dříve Václav) Prskavec, od 8 června 1942 Wenzel Gärtner. S Němci se přátelili i Albert Pavlíček z vily “Alena” v Nývltově ulici zvěrolékař Josef Čech, ředitel Roudnické školy Dipl. Agr. Rud. Färber a j.

   Od 28. května do 30. června 1942 konány byly sbírky na Německý Červený kříž. Ve Smiřicích vynesla sbírka K 9 283, 70, což obec doplnila na K 20 000,-. Dodatečně na týž účel daroval soukromník ještě K 3 000,-, takže ze Smiřic odvedeno K 23 000,-.

   30. května 1942 vydáno nařízení, podle něhož byly všecky děti ve věku od 10 - 18 let povinně se zúčastnit povinné služby mládeže, kterou nařídilo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Ve Smiřicích této službě podléhalo 408 dětí.

   Od 1. června 1942 při novém rozdělení politických okresů byl soudní okres jaroměřský přidělen k politickému okresu Hradec Králové. Přidělení toto týkalo se i Smiřic.

   13. července 1942 oznámil ve schůzi správní komise místopředseda Alois Lenfeld, že se bude starat pouze o záležitosti německých příslušníků a že při styku se stranami bude používati výhradně německého jazyka.

   27. července 1942 rozhodla místní správní komise, aby bylo nepřetržitě pokračováno v kursech německého jazyka (počet hodin němčiny v kuse byl rozšířen) a mimo to správní komise nařídila, aby zaměstnanci městského úřadu po 3 dny v týdnu, t. j. v pondělí, ve středu a v pátek mluvili i ve styku mezi sebou výhradně německy (zaměstnanci byli vesměs české národnosti).

   V létě 1942 konána sbírka mědi pro účely válečné. U příležitosti této akce uložena městu povinnost odvádětí každý měsíc 40 kg mědi, která byla získána demontáži elektrovodné sítě. Nařízení toto však nebylo prováděno plně právě tak, jako se to činilo i při jiných příležitostech. Na příklad: Při jedné z nařízených sbírek barevných kovů bylo m. j. odevzdáno též bronzové poprsí T.G. Masaryka ze Spořitelny Smiřické. Přičiněním obecních zaměstnanců Františka Poláka, Josefa Zilvara a JUC. Antonína Uxy bylo však uschováno nejprve v městském muzeu na radnici, později převezeno zaměstnancem ČMD K. Vorlem do Račic n./Trot. a zakopáno do země na jeho pozemku. Odtud po květnové revoluci v roce 1945 bylo poprsí vráceno opět do Smiřic a uschováno v muzeu.

   22. srpna 1942 sehrálo Nezávislé divadlo z Prahy pohostinsky ve dvoraně parodií Jana Snížka “Rozmarné zrcadlo”.

   1. - 18. září 1942 hostovalo ve Smiřicích Divadlo Orlických měst (řed. S. Grabingrová - Bížová a seriál zde m.j. hry … Isabela Španělská, Růžový kavalír, Slečna Marie, Sednout, pane profesore!, Uličnice atd.

   27. září až 11. října 1942 pořádala místní správní komise města Smiřic spolu se správou městského muzea ve dvoraně výstavu obrazů malířky Heleny Šrámkové, žijící nyní ve Smiřicích, kde – podle vlastního prohlášení – našla svůj druhý domov.

   Dnem 1. října 1942 byla podle vládního nařízení č. 250/1942 Sb. ve všech obcích pod 5 000 obyvatel zrušena obecní policie. V našem městě rozhodla správní komise 12. října 1942, že z dosavadních 3 policejních strážníků jeden bude zaměstnán jako kancelářská síla, druhý jako noční hlídka a třetí byl později přidělen zásobovacímu oddělení. - Podle nařízení okresního úřadu v Hradci Králové povolání byli všichni v pozdější době na práci do Říše tak jako mnozí jiní občané z řad civilního obyvatelstva, ze závodů, z ústavu, škol, živností, obchodu a j.

   Počátkem října 1942 rozšířil okresní úřad počet členů místní správní komise o nové 3 členy jimiž jmenování:
   Josef Karpíšek, úředník ČMD, místopředsedou,
   Arnd Riebel, vrchní komisař protektorátní statků (Němec), členem,
   Stanislav Kubeš, obchodník, členem.
   Z dřívějších členů zůstali: Ing. Zdeněk Lameš, technický rada správy pro úpravu Labe, předseda, a Alois Lenfeld, úředník fy Malburg, člen (Němec).
   Ze Smiřic přesídlil dřívější člen správní komise Wenzel Gärtner (původně Václav Prskavec).

   Od 5. října 1942 jsou zapisovány protokoly o schůzích správní komise německočesky.

   1.- 21. října 1942 konána sbírka starého šatstva a tkanin pro českého dělníka, při které sebráno ve městě kromě 537 kg hadrů též řada cenných součástek oděvů.

   6. října 1942 pořádala místní osvětová komise (MOK) přednášku cestovatele Stanislava Škuliny na námět “Z mysu Dobré naděje do Egypta” (se světelnými obrazy).

   13. října 1942 přednáška MOK: Dr. Em. Poche: "Umělecké památky města Smiřic a jejich význam v dějinách českého umění”. Doprovázeno světelnými obrazy. Přednáška je v opise zachována pro archiv.

   22. října 1942 zemřel v koncentračním táboře Oranienburg Václav Procházka, narozený ve Smiřicích 23. listopadu 1901, vyučený strojní zámečník (jeho manželka – vdova žije v Děčíně čp. 620).

   25. října 1942 sehrál “Jirásek” hru "Tři lední medvědi” od M. Vituse. Režie Ad. Novák.

   31. října 1942 předvedli Pražští umělci (řed. S. Grosman) ve dvoraně Veselé pásmo hudby a zpěvu.

   24. listopadu 1942 popravena byla v Berlíně - Plötzensee Anežka Malá, rozená Mládková ze Smiřic, významná pracovnice v komunistické straně již dlouho před válkou a za okupace činná v ilegálním hnutí.
   Když persekuce našeho národa a zejména činovníků a příslušníků zakázané a jen v podzemí žijící komunistické strany vzrůstala, byla donucena ze smiřického cukrovaru, kde byla zaměstnána, před agenty Gestapa za pomoci nádražních zřízenců uprchnout a žít od té doby téměř po dvě léta v podzemí. Skrývala se postupně v Jaroměři, České Skalici, na Policku v Pěkově a v Praze, kde konečně byla vypátrána a zatčena.
   Po řadě týdnů, plných utrpení, po nekonečných výslech položila svůj život za politické své smýšlení, věrná své politické straně oddaně do posledního dechu, za vlast a národ a jejich lepší budoucnost.
   Manžel popravené Karel Malý, truhlář, byl pro podezření ze spolupráce se svou ženou rovněž od Gestapa zatčen a po dlouhou dobu v různých koncentračních táborech vězněn (m.j. též v Buchenwaldu). Vrátil se domů teprve po ukončení války v roce 1945.
   Nezletilý syn obou manželů Karel Malý, t.č. žák hlavní školy ve Smiřicích, byl po dobu nepřítomnosti svých rodičů vychováván v rodině svého děda Františka Mládka ve Smiřicích.

   25. listopadu 1942 uspořádána ve městě mimořádná sbírka starého papíru, jež vynesla 1 vagon papíru (odvezen ze Smiřic do Josefova 28 listopadu 1942).

   4. prosince 1942 zemřel ve Smiřicích ve věku 48 let Josef Jirka, bývalý ruský legionář, nyní nájemce mlékárny ve Smiřicích, kde žil od roku 1940. Narodil se v Bezděkovsi okres Přeštice, 14.8.1894. jako vojín bývalé čsl. armády (byl poručíkem) byl dnem 1. ledna 1941 propuštěn z činné služby. Účastnil se aktivně odboje v podzemním hnutí jako člen Maffie v Josefově a při předávání zpráv pro cizinu. Zjišťoval pozice okupačního vojska a postup zabírání továrních objektů a pod. na Pardubicku. Spolupracoval s majorem Lacinou (Josefov), který byl pro svou ilegální činnost uvězněn, a s paní Přibylovou v Hradci Králové. Na podzim 1942 byl poručík Jirka persekvován Gestapem a zemřel brzy nato. Zanechal po sobě vdovu se 4 nezletilými dcerami.

   16. prosince 1942 byla znovu ustavena místní osvětová komise. Činnost svou vyvinula v roce 1943. Dřívější MOK byla zrušena v roce 1940 současně s rozpuštěním obecního zastupitelstva.

   26. - 27. prosince 1942 hostovalo ve Smiřicích Pražské divadlo ředitele Theodora Pištěka které sehrálo hru "Vdavky Nanynky Kulichovy (podle Ing. Hermanna) a "Muž, který zahlédl smrt” od V. Eftimin. Pro mládež sehrána 26.12. pohádka "Kašpárek a zakletá princezna”.

   Nedostatek potravin všeho druhu, zejména pak látek, obuvi, topiva, různých strojů, stavebního materiálu a pod. stále vzrůstal, obyvatelstvo neustále vybízeno k největším úsporám, příděly byly postupně snižovány až na nejmenší možnou míru. Aby si občanstvo aspoň trochu od nedostatku odpomohlo, jezdili si obyvatelé měst ke známým na venkov, kde přece jen nebylo tak zle, pro přilepšení.
   Vzrůstající nedostatek vedl však také k výměnnému a t. zv. řetězovému obchodu, při němž bylo možno obstarati takřka všechno, ale za nesmírně přemrštěné ceny.
   Úřady proti tomuto černému trhu (“šmelině”) vystupovali rázně, ale marně. Často bývaly na silnicích a na nádražích i ve vlacích kontroly, jež přísně pokutovaly každý přestupek. Bývaly přitom i časté přehmaty a trapná nedorozumění.
   Obyvatelstvo ze Smiřic i z celého kraje vděčně vzpomíná Smiřických mlýnů, kde každý našel ochotně pomoc za doby nouze. Za úřední ceny mohl si zde opatřit mlýnské výrobky, které potřeboval. Prodej, případně výměna mletí, byly obratně řízeny a nabyli velkého rozsahu. Potřební byli obsloužení často i zdarma. O rychlý, hladký a bezpečný průběh celé této záslužné a velmi potřebné akce mělo celé osazenstvo mlýna včetně mlynáře Františka Voženílka a stárka Františka Valtra. Výměna, případně prodej děly se pod přímou patronací místních Němců, kteří této výhody vydatně využívali. Organizace mletí ve Smiřicích vykonávali obchodník uhlím Josef Kutil, rolník Václav Kašpar, rolník Jan Kutík a zahradník Ludvík Ježek.

   Aby bylo zajištěno plynulé zásobování nejen obyvatelstva ale zejména vojska a celé Velkoněmecké říše, byly rolníkům předpisovány určité dodávky zemědělských plodin, mléka, vajec, drůbeže a dobytka. Kontingenty byly předpisovány od německých úřadů (Oberlandrátů) prostřednictvím samosprávných orgánů Protektorátu a byly neúměrně vysoké, takže byly těžko splnitelné.
   Předepsaný kontingent dobytka pro obec Smiřice na hospodářský rok 1941 - 42 činil: 8 013 kg hovězího a 4 080 kg vepřového. 11 zemědělců předepsaný kontingent překročilo a obdrželo prémii.
   Povinný osev pro sklizeň 1942 ve Smiřicích: ječmen 5 ha, pšenice 26 ha, žito 10 ha, oves 6,48 ha.
   Celková sklizeň 1942: pšenice 345,06 q, žito 190,44 q, ječmen 122,64 q, oves 119,39 q, směs ovsa a ječmene 10,62 q, řepka 2,35 q, mák v čist. 0,50 q, v okopaninách 7,97 q, mák celkem 8,47 q, směs obilí s luštěninami 20,60 q. Povinná dodávka sena: 18 q, slámy: 14 q.

   Za účelem rozšíření nádraží odprodalo město ředitelství drah v Hradci Králové parcely č. 720/1, 720/2 a 290/11 za K 4 116,90 (15. června 1942). V témže roce prodána též další parcela č. 308/1, v roce 1944 (28. září 1944) k témuž účelu parcely čk. 310, 313, 315/2, 309/2, 289/1, 330/10 a 719/2.

   Spořitelna Smiřická darovala v r. 1942 z přebytků za rok 1941 zdejšímu městu K 30 000 na úpravu komunikací a K 7 000 na chudinské účely.

   V roce 1942 zemřelo Smiřicích celkem 44 osob; z toho bylo: 18 mužů + 1 chlapec = 19 21 žen + 4 dívky = 25 39 dospělých + pět dětí = 44 V témže roce se narodilo 38 dětí (20 chlapců a 18 dívek).

   V roce 1942 obnovena byla sportovní činnost odboru házené DTJ ve Smiřicích a zaznamenala pěkné úspěchy. Sehráno bylo celkem 30 zápasů v házené mužů z toho 15 vítězných a 5 nerozhodných. Dorost sehrál 19 zápasů. Domácí zápasy na sokolském hřišti byly velmi navštěvovány: průměrná návštěva činila 250 diváků.