Rok 1944

   Rozpočet obecný na rok 1944 vykazuje:
   potřebu K 709 288,-
   úhradu K 568 549,-
   schodek K 140 739,-
   Který bude uhrazen 100% přirážkou k dani činžovní ze základu K 48 446 a 300% přirážkou k daním ostatním ze základu K 30 733. Snížení daňové základny o cca K 70 000 proti roku 1943 stalo se osvobozením fy Malburg, akc. spol. od zvláštní daně výdělkové.
   Schodky dílčích rozpočtů, hlavní školy K 111 345,-, obecné školy K 96 741,-, rozpočtu ústavu chudých K 17 600,- a hasičského sboru v částce K 30 800 zařazeny do celkového rozpočtu obecního.

   11. ledna 1944 pořádala veřejná osvětová služba (VOS) v sále u Andrejsků přednáškové pásmo barevných obrazů “Smiřice a okolí od jara do zimy”, která slovy doprovázel Jarka Litomiský ze Smiřic (foto amatér).

   15. ledna 1944 sehrála Jednota divadelních ochotníků "Klicpera” z Hradce Králové divadelní hru G. Hauptmanna “Forman Heněl”.

   25. ledna 1944 přednáška VOS: náčelník Svazu lyžařů dr. J. Jelínek promluvil o lyžařství. Večer byl doplněn zvukovým filmem “Stopy v bílém”.

   28. ledna 1944 Kuratorium pro výchovu mládeže: místní pověřenec ve Smiřicích (Bohuslav Šíp) pořádalo v biografu večer filmů "Den mládeže” a "Česká mládež nastupuje.”

   29. ledna - 13 června 1944 sehrál” na počest svého 20letého trvání výpravnou operetu "Bílou orchidej” od Tobise - Špilara - Márovského - Rohana. Režie St. Havel - F. Ceral. Dirigent: František Čertner. Hráno celkem 9x.

   1. února 1944 přednáška NOS: akad. malíř A. Zahel "Česká malba krajinářská”. Se světelnými obrazy.

   27. února 1944 pohostinský zájezd Východočeského divadla s operetou W. Kollo "Mazlíček”.

   29. února 1944 přednášel u Andrejsků na pozvání VOS univ. docent J.V. Klíma na námět "Čím je člověku umění”.

   Od 5.- 14. března 1944 hostovalo ve Smiřicích Zöllnerovo divadlo a postupně sehrálo hry:: … Střídavě zamráčeno, Zlatý déšť, Karel III a Anna Rakouská, Od šesti do dvanácti, Půlnoční strašidlo ,Tvrdohlavá žena, Malichernosti, Rozbitý džbán, Dítě a Léto.

   6. března 1944 po velkých útrapách zemřel v trestnici na Mírově jako politický vězeň Bedřich Bartošek, klempíř a instalatér, narozený ve Smiřicích 11.12.1909. Po likvidaci svého závodu ve Smiřicích byl zaměstnán jako technický úředník Škodových závodů v Praze. V roce 1939 byl zatčen a odsouzen za vydávání "Škodováka” na 5 let do káznice. Trest si odpykal v Drážďanech a různých koncentračních táborech a nakonec byl převezen na Mírov.
   O životě B. Bartoška píše Oldřich Formánek v reportáži "Pozor! Cela čís. 292” v časopise Květen čís. 11-12-13-14 ze srpna 1945.

   8. března 1944 pořádala u Andrejsků Zemědělská poradna ve Smiřicích za účasti zemědělských odborníků a četných zemědělců z okolí Pícninářský den.

   14. března 1944 přednáška VOS: Dr. K. Bělohlávek "Ze staré Prahy přítomné i dávno zmizelé”. Odpoledne pro mládež, večer pro dospělé. Se světelnými obrazy.

   15. března 1944 pořád VOS spolu s Kuratoriem pro výchovu mládeže oslavu 5 výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava ve dvoraně. Slavnostní projev pronesl ředitel Rolnické školy Dipl. Agr. R. Färber. Pozvánky na slavnost byly rozeslány jako číslované vstupenky.

   21. března 1944 v Městské dvoraně přednášel ing. J. Solar na námět Abeceda štěstí. Pořádala VOS.

   25. března 1944 uspořádala ve dvoraně Scéna mladých Jednotě divadelník ochotníků Jirásek večer balad “Jde vlna za vlnou”.

   26. března 1944 v sále u Andrejsků vypravovali členové Mladé scény mládeži pohádky. Doprovázeno světelnými obrazy. Jen odpoledne.

   27. března 1944 přednáška VOS: univ. profesor dr. J. Rypka: Námět: "Svatá místa Persii”.

   3. dubna 1944 na pozvání VOS přednesl ve dvoraně své vzpomínky z divadelního života člen Národního divadla Rudolf Deyl z Prahy.

   10. dubna 1944 pohostinský zájezd Královéhradeckého orchestru, který ve dvoraně za řízení prof. Svat. Knepra přednesl slavnou Smetanovu "Mou vlast”.

   11. dubna 1944 přednáška vOS: J. Bouda z Plzně "Egypt, země divů a zázraků”. Se světelnými obrazy.

   13. dubna 1944 zájezd divadelního spolku Hanka ze Dvora Králové n./L. se hrou "Rodinná pouta” od Vl. M. Strojila.

   18. dubna 1944 na pozvání VOS přednáška V. Horáka "Život nedá nic zadarmo”.

   25. dubna 1944 přednáška univ. prof. dr. O. Perhold "Indie a Barma”. Se světelnými obrazy.

   7. května 1944 sehrál Jirásek hru V. Wernera "V životě sami zázrak”. Režie a scéna H. Hanuš.

   14 května 1944 koncert Ondříčkova kvarteta z Prahy, které ve dvoraně předneslo kvarteto "Z mého života” od B. Smetany. Úvodem přednesl proslov o B. Smetanovi, jeho životě a díle prof. dr. J. Plavec.

   20.- 21. května 1944 na oslavu B. Smetany a Ant. Dvořáka uspořádalo Rodičovské sdružení při hlavní škole besídku se zpěvnými, hudebními a tanečními čísly. Účinkoval žactvo Hlavní školy ve Smiřicích, m.j. též 100členný Dětský pěvecký sbor téže školy. Besídka předvedena celkem 3x.

   23. května 1944 vyprávěl u Andrejsků spisovatel J. Janovský "O zákulisí knihy”. Pořádala VOS.

   28. května 1944 sehrál Jirásek hru "Vojnarka” od Al. Jiráska. Režie a scéna Ad. Novák.

   Výpis ze statistiky o zemědělských závodech ke dni 31 května 1944:
   Velikost: 10 - 20 ha / Počet závodů: 1 / Počet zaměstnaných: 6 osob / Úhrnná výměra: 14,58 ha
   5 - 10 ha / 5 / 13 osob / 35,64 ha
   2 - 5 ha / 14 / 31 osob / 48,62 ha
   0,5 - 2 ha / 19 / 19 osob / 19,45 ha
   celkem 39 závodů / 69 osob / 118,25 ha
   Ze sklizně ovoce bylo v roce předepsáno povinné dodávky 24 q ovoce.

   5. června 1944 schválena byla smlouva mezi obcí Smiřice a firmou Euklides v Černožicích o pronájmu městského hotelu. Dnem 1 července 1944 zůstává dočasně živnost hostinská a výčepnická v Městském hotelu na dobu potřeby místnosti k uvedeným účelům v klidu.

   7. - 21. června 1944 v sále Městské dvorany pořádala VOS výstavu české grafiky.

   11. června 1944 péčí VOS pořádána přednáška šéfredaktora pražského rozhlasu Al. Kříže "Bolševismus – nepřítel lidstva”. U Andrejsků.

   1. července 1944 pořádala ve dvoraně Česká liga proti bolševismu veřejný projev ing. V. Nejedlého z Prahy na námět "Tvoříme jednotnou frontu všech Čechů proti bolševismu”. Pozvánky byly číslovány a osobně jednotlivcům rozeslány.

   6. července 1944 vykonána ve městě sbírka obuvi ve prospěch českých dělníků.

   Do Smiřic přijeli v červenci 1944 dr. Emr z Hradce Králové a docent dr. Jan Filip z Archeologického ústavu v Praze, aby se přesvědčili přímo na místě o nálezech starých nádobek, které učinil správce smiřického muzea Karel Vorel. Jedná se o tři nádobky, které byly vykopány u nádraží z hloubky asi 78 cm.
   Podle dr. Filipa nejsou to popelnice, nýbrž hospodářská nádobky a zásobnice z pravěkého sídliště. Tyto nálezy pocházejí z mladší doby kamenné a jsou asi z druhého tisíciletí před Kristem. Nález je nejen pro Smiřice (je to první nález na smiřickém katastru) neobyčejný cenný – jak se vyjádřil doc. dr. Filip -, ale má velký význam pro celé Hradecko.
   Mezi nálezy je jedna nádobka, která zvlášť archeologického badatele zaujala. Je zdobena nehtem a má vtlačené důlky. S podobným nálezem se setkal nejprve u Poděbrad a nyní ve Smiřicích. Dr. Filip soudí, že jsem zasáhla nějaká cizí kultura jiného kmene.
   Všechny nádobky si odvezl Dr. Filip do Prahy do Archeologického ústavu k podrobnému prozkoumání a ošetření. Pak budou uloženy ve smiřickém muzeu. Jak tomu tomu poměry dovolí, prozkoumá se celé okolí naleziště, neboť docent Dr. Filip od těchto smiřických nálezů mnoho si slibuje.

   28. července 1944 byli na nátlak německých úřadů rozhodnutím okresního úřadu v Hradci Králové zproštění funkcí a zbavení učitelských míst na místních školách: Jan Černý, ředitel hlavní školy a Josef Mihulka, řídící učitel obecné školy, pro neplnění daných úředních příkazů
   Jmenování obdrželi totiž v II. polovině července 1944, t.j. uprostřed prázdnin úřední příkaz obstarati 150 dětí na sběr hrachových lusek na zdejším velkostatku. Ačkoliv se jmenovaní o splnění příkazů starali a jen vzhledem k tomu, že školní vypadá děti měly prázdniny, moje splnit jen částečně (na práci na poli se přes veškeré výzvy dostavily děti v pouze menším počtu), byli oba vedoucí škol takto potrestáni.
   Postižení se cítili právem ukřivděni a z úředního rozhodnutí se odvolali. Tato zřejmá křivda byla pak po dlouhotrvajícím úředním šetření odčiněna dnem 31 března 1945, kdy byly opět dosazení na svůj úřad.

   6. srpna 1944 odpoledne sehrál Jirásek v zámeckém parku hru Ladislava Stroupežnického "Naší furianti”. Režie a scéna Ad. Novák.

   Jako jiná léta v době německé okupace byly nuceni smiřičtí občané, zvláště ženy chodit vypomáhat při různých pracech na velkostatky Zderaz a Holohlavy, neboť byl značný nedostatek pracovních sil. Protože práce ty trvaly od jara do podzimu s poměrně krátkými jen přestávkami a práce nebyla nijak radostná (vedení velkostatku bylo v německých rukou a vrchním byl nenáviděný Riebel, zvaný “Lomikar”), ženy k této práci všemi prostředky vynucované se dostavovaly jen liknavě. Využívaly všech možných výmluv a proto velmi přísně proti nim zakročoval i pracovní úřad. Leckdy přitom docházelo k trapným scénám.
   Také studenti v době prázdnin byly k práci nuceni. Nejvíce používáno bylo k menším pracem i dětí z hlavní (dříve měšťanské) školy, ba, i malé děti ze školy obecné byly k pracem nuceny. A tak chodili ve značném počtu na trhání ohnice, na bodláčí, na chrousty, na hrachové lusky, na sněť obilnou, na výpomoc o žních, na sběr klásků, na makovice, na housenky na zelenině (velmi odporná práce, při které se často stávalo, že se dětem udělalo špatně). Děti chodily na práci v průvodu svých učitelů místo pravidelného vyučování, které tím značně trpělo, i za špatného počasí a při nedostatečném ošetření, zprvu bez jakékoliv odměny, později za odměnu minimální. Nikdy nedostaly při práci svačinu neboť byť sebeskrovnější oběd, jídlo si museli přinést s sebou z domu. Zacházelo se s nimi jako za doby nejkrutější roboty (se strany vrchního Riebla).
   Muži byli zaměstnání v oborech pro válku důležitějších nebo odjinud byli do tohoto oboru převáděni nenáviděným pracovním úřadem. Z valné části byly přikazováni na zaměstnání do Říše, zde "snadno a rychle” přeškoleni na jinou práci, často velmi nebezpečnou, ale jen skromně odměňovanou. Na dovolenou ke svým rodinám se dostali jen zřídka. Mnozí z práce uprchli a skrývali se doma nebo u svých příbuzných a vyčkávali lepších časů.
   Na podzim 1944 byla zřizována v blízkých Račicích n./Troť. v lese Havranci mezi Račicemi a Sendražicemi rozsáhlá továrna zv. Waldheim, určená původně na montáž obrněných aut, případně tanků, která by byla vzdálená velkých měst a ochráněná od případných nepřátelských leteckých útoků. Ke stavbě rozsáhlých objektů byly od září 1944 totálně nasazení učitele, profesoři, úředníci a j. v počtu několika tisíc. Protože osazenstvo bylo většinou ze vzdálených míst (ze značné části až z Moravy, zatímco naši lidé byli posílání zase na Moravu nebo přímo do Říše), hledali přikázání na práci ubytování, jehož se jim dík porozumění a ochotě našeho uvědomélého občanstva dostalo v blízkém okolí. Všecky okolní obce i Smiřice byl jimi přímo přeplněny. Pro své zaměstnance použila fa Waldheim také sálu Městské dvorany jako společné noclehárny.
   Také společenský život a vzezření města doznaly v této době značné změny. V obchodech, hostincích i v biografu bylo stále plno a nebývale rušno, zvláštní obraz poskytovaly pak zejména ulice a cesty k nádraží ráno, když pracující spěchali k vlaku nebo večer při návratu z práce od přeplněné lokálky. Do tlumeného hovoru četných skupin "nasazenců” (také “totálníků”) znělo na uliční dlažbě veselé klapání dřeváků, které pracujícím byly v továrně přiděleny jako pracovní obuv.
   Provoz na dráze byl velmi čilý. Bylo převáženo mnoho stavebního materiálu i pracujících a protože malé smiřické nádraží zvýšeným požadavkům nevyhovovalo, bylo přistoupeno k postupnému rozšiřování nádražních prostor jednak směrem do strání pod hřbitovem a jednak také směrem k cestě, vedoucí na Zderaz. Tak byla za pomocí bagru, který budil značnou pozornost občanů, návštěvníků i cestujících, probrána zejména stráň na zatáčce k cukrovaru. Tím byl získán značný přehled po trati, což přispělo i ke zvýšení bezpečnosti provozu. Pracujícími na nádraží byli rovněž přikázaní z Račic. Tak vykonali ve Smiřicích značný kus užitečné práce ve prospěch zlepšení trvalého vzhledu města a nádraží.

   Na podzim 1944 byla z nařízení okresního úřadu v Hradci Králové vyklizena budova zámku pro účely Wehrmachtu a rolnická škola ze zámku přemístěna dočasně do budovy Masarykova domu sociální péče, odkud třídy obecné školy, pokud místností v tomto domě používaly, přestěhovány do budovy hlavní školy. V zámku se ubytovala německá vojenská posádka.

   Na podzim a v zimě 1944- 45, když se fronta již blížila k našim hranicím od východu, byli mnozí naši lidé přikazování na stavbu zábran, zákopů na Moravě a jinde.
   Nespokojenost našich lidí zůstala tím více čím hůře si počínali Němci, kteří cítili již nebezpečně se blížící od východu sovětskou armádu, nezadržitelně se řídící vpřed, a ze vzduchu na všech místech je ohrožující letadla. Počet nepřátelských náletů se stále zvyšoval a rušil dopravu, ničil továrny i města, znemožňoval klidnou práci atd.
   V té době vzrůstala také v našich zemích ilegální činnost, vzmáhala se činnost partyzánů, již také stále přibývalo.

   V říjnu 1944 věnovány byly městu pro potřeby místního městského rozhlasu dvě znělky, které složili:
   1) místní rodák Jiří Pulter, studující pražské techniky, t.č. soukromý učitel hudby,
   2) učitel Mirko Křičenský z Jaroměře

   14. - 15. listopadu 1944 se Dramatický odbor sociální péče církve českomoravské operetu R. Nížkovského "Děti venkova”.

   12. prosince 1944 pořádala Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOUZ) přednášku Hugo Zatloukala "Napříč Španělskem”. Se světelnými obrazy.

   17. prosince 1944 v Husově sboru církve českomoravské péči VOS pořádána hodinka varhanní hudby, při níž hrál učitel hudby Jiří Pudr ze Smiřic.

   Veřejná Městská knihovna v roce 1944 měla opět nebývale zvýšený provoz. Počet knih vzrostl na 4 958 svazků, počet čtenářů na 570 (244 dospělých a 326 dětí) počet výpůjček na 15 309. Průměrně si vypůjčil jeden dospělý čtenář 36 knih, jeden dětský čtenář 19 knih.
   Protože knihovník Josef Semrád, úředník spořitelny je stále ještě přikázán na práci v Říši a rovněž jeho zástupce odborný učitel Jaroslav Novotný byl na podzim 1944 pracovně nasazen, ustanoven byl jejich zástupcem studující Karel Juliš. Vedením oddělení pro mládež po celý rok byla pověřena odborná učitelka Marie Strejčková ze Smiřic. - Zprávu o konfiskacích v knihovně viz v r. 1945.

   Sokolské loutkové divadlo u Andrejsků sehrálo v roce 1944 celkem 5 představení s průměrnou účastí 295 návštěvníků.

   Předepsaná dodávková povinnost dobytka pro obec Smiřice v hospodářském roce 1943- 44:
   předepsáno 8 344 kg hovězího, dodáno 8 257 kg
   předepsáno 2 608 kg vepřového, dodáno 2 177 kg
   Povinné osevy pro sklizeň 1944: 24 ha, brambory 13 ha, cukrovka 19 ha.

   V roce 1944 věnovala Spořitelna Smiřická K 27 000 na produktivní péči a K 10 000 na podporu chudých.

   V témže roce 1944 zemřelo Smiřicích celkem 46 osob; z nichž bylo:
   15 mužů + 3 chlapci = 18
   24 žen + 4 dívky = 28
   celkem 39 dospělých + 7 dětí = 46

   Vzrůstající úzkost a napětí i celková skleslost německých úřadů a jejich představitelů s blížících se pro Němce neblahých událostí projevovala se i četným zatýkáním našich lidí a jejich persekucí. Tak na př.: 27. října 1944 byl Gestapem zatčen starosta místního sboru hasičů Bohuslav Pádr pro podezření ze spolupráce s hasičským podzemním hnutím. Pro nedostatek důkazů byl po třech týdnech propuštěn. - Pro bolševický pozdrav zdviženou zaťatou pravicí zatčen byl v Pardubicích Gestapem také člen zdejšího hasičského sboru Stanislav Kudr a propuštěn teprve po 14 dnech.