Revoluční národní výbor ve Smiřicích.
  Již 10. dubna 1945 obdržel ředitel hlavní školy Jan Černý prostřednictvím posla vzkaz, aby se dostavil k důchodnímu města Jaroměř Josefu Hamplovi. Po předběžné informaci jednal ředitel Černý přímo osobně s důchodním Hamplem 2. dubna 1945. Na schůzce byl vyzván, aby on sám nebo někdo jiný, o němž je přesvědčen, že je schopný, zřídil z osob ze všech stavů a tříd ve Smiřicích národní výbor, který by se ujal vedení, jakmile dojde ke vzpouře Čechů proti okupantům. Ředitel Černý výzvu přijal, 29. dubna 1945 se ujal funkce a když u všech občanů, které pořádal o spolupráci, našel porozumění a ochotu, ve Smiřicích revoluční národní výbor sestavil.
  Zasedali v něm:
  Jan Černý, ředitel hlavní školy, nar. 21.12.1888, předseda
  Vratislav Karpíšek, ředitel lihovaru, nar. 3.12.1900, I. náměstek předsedy jako čsl. nadporučík v záloze
  Josef Čeněk, obchodník bývalý ruský legionář, nar. 8.2.1894, II. náměstek předsedy
dalšími členy byli:
  Rudolf Bretschneider, policejní praporčík v.v., *4.2.1892
  František Hlava, elektrotechnik cukrovaru, *14.4.19..
  Josef Hlava, dělník VDP, soc. demokrat, *18.2.1899
  Josef Kutil, obchodník palivem a rolník, komunista, *23.12.1893
  Josef Němec, klempířský dělník, soc. demokrat, *20.3.1899
  František Polák, bývalý policejní nadstrážník a italský legionář
  Josef Seidl, zaměstnanec ČSD, komunista, *28.10.1892
  Václav Suchánek, úředník lihovaru, lidovec, *21.5.1909
  Josef Vlček, truhlářský dělník, komunista, *24.3.1904
  Václav Volt, klempíř, *1.9.1909
Později byl revoluční národní výbor rozšířen a zasedali v něm též:
  Alois Jakl, zaměstnanec ČSD, čsl. socialista, *6.1.1895
  Adolf Novák, typograf, čsl. socialista, *25.11.1896
  František Voženílek, mlynář, *14.8.1905
  Fratišek Jordánek, důchodní státního velkostatku
  Ustavující schůze revolučního národního výboru ve Smiřicích konala se v sobotu 5. května 1945 v 8 hod. večer v hasičské zbrojnici.

5.květen 1945

  Sobota 5. května 1945… Je už zřejmo, že konečně nastává doba posledních dnů závěrečných bojů hrozné války. Poslední dobou viděli jsme nejen na civilních občanech německé národnosti, ale i u příslušníků německé branné moci, jistou nervositu a nejistotu, strach z blízkých dnů.
  Místní Němci (vojenská jednotka „Reiman“ i všichni civilní Němci) stáhli se nyní do budovy zámku, který jim má být bezpečnou obranou před nastávajícími událostmi. Vytvořili si z něho opravdu pevnost. Byl chráněn m.j. též dvěma dřevěnými zábranami, z nichž jedna byla umístěna u Tyršova mostu druhá mezi zámeckou kaplí a městským hotelem. Ve zdi kolem zámku byly připraveny otvory pro strojní pušky. také do konstrukce Tyršova mostu na Labi byly před několika dny položeny dynamitové nálože. K pracem n zábranách a na Tyršově mostě byli nuceni smiřičtí občané, kteří je konali pod dozorem německých vojínů. Na tzv. Slezákově zahradě na Štemberku měli němci také 2 letadla typu „Čáp“, která odtud denně odlétala do Německého (nyní Havlíčkova) Brodu, kde byla část nebo velitelství této německé posádky.
  Němci vysílají stále na všechny strany dobře vyzbrojené hlídky. Činí tak i dnes. Dny jejich panství ve Smiřicích i v celé naší zemi jsou však již sečteny. Je ovšem jisto, že jako Němci, zpupní, neurvalí, suroví, tvrdí bezohlední Němci nebudou se chtít své nadvlády jen tak lehce vzdát. Je to vidět i na jejich chování, třeba zdánlivě klidném.
  Po městě je už od rána mezi občanstvem rozruch. Zprávy z Prahy a jiných měst již naznačují, že závěr tragické války vrcholí. Lidé si mezi sebou vypravují už volně, bezpečně, sem tam již odstraňují německé nápisy a názvy, strhují německé plakáty a vyhlášky.
  Kolem 11 hodiny přijíždí na nádraží nákladní vlak s lokomotivou, ozdobenou již čsl. státní vlajkou.
  A již vlaje první čsl. státní vlajka ve Smiřicích na nádražní budově. Vlaje radostně a svobodně nad svobodnou zemí …. Ve městě ji následují vlajky další, zprvu jen nesměle, ojediněle, později stále ve větším počtu. Je to krása !
  Radostně vzrušeni chodí naši lidé a sdělují si navzájem rozechvěni radost nad konečným vítězstvím naší spravedlivé věci. Pravda přece jen vítězí !

  Mezi těmi, kteří přišli oznámit radostnou novinu, že válka končí, je i Josef Pavlista. Pomáhá odstranit německé označení městského úřadu a hned nato snaží se sundat i vývěsní skříňku NSDAP na sousedním domě. Němečtí vojáci jsou v první chvíli tímto obratem překvapeni a neodvažují se na ulici. Jen bázlivě vyhlížejí ze vrat městského hotelu a hostince u Vávrů, kde jsou ubytováni.

  Čsl. státní vlajky a prapory v čsl. barvách vlají již téměř na každém domě, neboť občané byli k jejich vyvěšení vyzváni městským rozhlasem.
  Během 10 minut vybíhá ze zámecké budovy velitel posádky hejtman Lange s pistolí v ruce a současně s výkřikem „Bando komunistická !“ vystřelí do vzduchu. Po jeho výstřelu dodávají si Němci odvahy a se zbraněmi vybíhají. Pavlista po výstřelu pokládá skříňku na chodník a vbíhá do průjezdu městského hotelu přímo do náručí německých vojáků. Ti ho ihned odvádějí do zámku.

  V těchto místech zatčen byl v krátké chvilce nato i fotograf Bohuslav Pádr, který v blízkosti fotografoval zábranu s německou hlídkou. Vše se stalo v rychlosti okamžiku a brány zámku se za zatčenými zavírají. Nepříjemnost s Němci měl i zahradnický pomocník Marel pro odstraňování něm. nápisu firmy L. Ježek, zahradnictví. Byl rovněž zatčen.
  Asi o 11.hodině dopoledne odchází ze školy předseda revolučního národního výboru ředitel Jan Černý, aby shlédl stav věcí a na nádraží si obstaral spolehlivé informace. Vzruch v městě mezi občanstvem vzrůstá, zpráva o incidentu u městského hotelu letí od úst k ústům rychlostí blesku po celém městě.
  Již před polednem prochází městem německá vojenská hlídka a hrubým způsobem nařizuje obnovení německých nápisů na firmách a úřadech ( zvláště na nádraží ) a.j. a uvedení jejich do původního stavu, rozkazuje sejmout i čsl. státní vlajky, jejichž vyvěšení považují za provokaci.Vojáci při tom kopou do kbelíků s vápnem, připraveným na zamalování něm. nápisů a shazují postavené žebříky, které před brutální hlídkou občané neměli čas z ulic a chodníků uklidit.

  Za poledne posloucháme pražský rozhlas žádostivi radostných zpráv. Slyšíme však obvyklé zprávy. Teprve po nich ve 12,33 zaslechneme náhle rozechvělý hlas od mikrofonu: „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu…“ Tato výzva rozechvívá srdce každého věrného Čecha a vzbuzuje zmužilou odvahu i úzkostlivou obavu současně. Nevíme nic bližšího, jen tušíme. Praha je v revoluci, Praha bojuje, Němci se nevzdávají, byť jejich odpor je zcela beznadějný.
  Německý vojenský velitel ve Smiřicích vyhlašuje stanné právo (za poledne) a pro zajištění klidu odvádí 14 členná ozbrojená kohorta německých vojáků do zámku jako rukojmí 3 občany – legionáře obchodníka Josefa Čeňka, rolníka Františka Holečka ( byl nemocen, ležel na lůžku, ale přesto musel vstát, ustrojit se a jít s rákoskou ) a Jana malého, zaměstnanec ČSD.
  Byli odvedeni bez oznámení příčiny zatčení do malé místnosti při vchodu do zámku, používané jako strážnice. Potkali se tu se dříve již zatčeným Pavlistou, Pádrem a Marelem. Bylo jim zakázáno mezi sebou mluvit a dívat se oknem. Vyšetřování nebyli. Krátce před 3 hodinou odpoledne byl odveden zatčený Josef Pavlista k výslechu. Po 3 hodině třeskly v zámeckém parku 2 výstřely a Pavlista se již k zatčeným nevrátil.
  Ve 13,55 hod. dochází na nádraží depeše ministra železnic Dr. Kamenického: „S okamžitou platností zrušují se dosavadní jazykové předpisy a zavádí se jak ve vnitřním, tak i ve vnějším styku služební řeč česká. Vyvěste ihned vlajky Československé republiky !“

  Členové revolučního národního výboru radí se o postupu v činnosti za dané situace. Těžká je jejich úloha: V hodinách, plných napětí, zachovat rozvahu a udržet v klidu rozjitřené mysli občanů, které hrozí vybuchnout každým okamžikem nad provokacemi německého vojska: vyhlášení stanného práva, zatčení J. Pavlisty, B. Pádra, V. Marela, zajištění 3 legionářů jako rukojmí, vyzbrojené německé vojenské hlídky, procházející městem, šílené jízdy autem nenáviděného vrchního správce velkostatku Riebla, všeobecně zvaného Lomikara apod.
   Improvisované odpolední shromáždění občanstva před městským hotelem ani po uklidňujícím proslovu zástupce revolučního národního výboru neuspokojilo rozčilené a rozjitřené mysli obyvatelstva, které se jen pozvolna za zesilujícího deště rozcházelo. Netrpělivě jsou poslouchány rozhlasové zprávy z pražského rozhlasu, které jsou neúplné, nepřesné a stále vzácnější.
  Rovněž z okolních obcí a měst docházejí zprávy o průběhu dnešního rušného dne. Hlášeny jsou i zprávy o tom, že leckde němečtí vojáci sami odhazují zbraně nebo je na vyzvání odevzdávají i civilistům, kteří sami se jimi ozbrojují.
  Také na Trotině odevzdávali v tamějším hostinci ubytovaní němečtí vojáci zbraně občanům z Trotiny a Rodova. Z neuvážení použili mladí civilisté zbraní proti Němcům – vojínům přijíždějícím po státní silnici, při čemž zranili německého důstojníka. Němci opětovali palbu a zranili 3 české civilní občany: Mil. Hofmana a Františka Vachka z Rodova a 1 občana (z Hoříněvsi) z Habřiny.
  Německé zbraně byly odevzdány také civilním občanům v Černožicích.
  Odpoledne jedná předseda RNV Jan Černý o propuštění zatčených a zajištěných osob v zámku s velitelem něm. Vojenské posádky hejtm. Lange, který prohlašuje, že J. Pavlista pro zneužití výsostného znaku něm. Říše bude poslán k soudu do Hradce Králové (podle výpovědi občanů z okolí zámku a zatčených osob – viz dřívější zápis ! – byl však v době této rozmluvy již zastřelen, neboť před tím kolem 3. hod odpoledne zaslechli směrem od zámeckého parku volání a výstřely) a rukojmí budou propuštěni, bude-li v městě zachován klid. RNV ve Smiřicích byl dále donucen převzít záruku za to, že na Trotině a v Černožicích budou odebrané zbraně opět Němcům vráceny. Také bylo sjednáno, že občané, bydlící na Šternberku a v Mlýnské ulici nesmějí v době od 8 hodiny večerní do 6. hod. ranní vycházet z domu. Němci totiž měli na mlýnské zahradě vysílací stanici, o kterou měli obavu. Tento zákaz byl prováděn již několik dní před rozmluvou.
  Incident na Trotině byl ještě týž den v sobotu 5.5. prostřednictvím delegátů revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové majorem četnictva Cibulkou a kapitánem četnictva za přítomnosti předsedy RNV Jana Černého ze Smiřic smírně vyřízen a odevzdané něm. Zbraně byly opět vojenské posádce ve Smiřicích vráceny. Podobně se stalo i v Černožicích.
  O 8. hod. večerní byli po opětovaném zákroku majora četnictva Cibulky z Hradce Králové zajištění rukojmí J. Čeněk, Frant. Holeček a Jan Malý propuštěni na svobodu. Zatčení fotograf B. Pádr a zahradník Marel byli propuštěni teprve v neděli 6. května 1945 dopoledne.

  Od 5. května 1945 neřídí již správu obce místní správní komise, vedená ing. Zd. Lamešem, ale revoluční národní výbor ( ing. Zd. Lameš byl zbaven funkce 8. května 1945 po odchodu Němců ), který v sobotu 5. května 1945 o 8. hod. večerní koná svou ustavující schůzi v hasičské zbrojnici.
  Bratři Bretschneider, Čeněk, Polák a Volt byli pověřeni, aby ze spolehlivých občanů vytvořili pořádkové čety a byli podřízeni br. Vrat. Karpíškovi.
  Ve stálé pohotovosti RNV až do neděle 6. května zůstalo 5 členů: br. Jan Černý, Adolf Brezschneider, Josef Čeněk ( byl propuštěn ze zámku teprve večer ), František Polák st a Václav Volt, klempíř.

  5. května 1945 v den, kdy Praha povstala, aby se krví statečných synů osvobodila od germánského jařma, v nadšení a nezlomné víře ve vítězství spravedlivé věci padl při útoku na Košínce v Praze VIII kapitán dělostřelectva čsl. armády František Novák, otec 2 malých dětí. Bydlil dlouhá léta v našem městě. Jeho otec byl na smiřickém nádraží vrchním traťmistrem.

---

Neděle 6. května 1945

  V noci na neděli 6. května spali jen málokde. Všude se poslouchal obraz o událostech v Praze, kde se urputně bojovalo. A ni neděle nepřinesla klid.
  6. Května vypravil RNV ve Smiřicích sbírku poživatin na pomoc bojující Praze. Sbírku vezlo auto Smiřických mlýnů, přímo do Prahy.
  6. května dala se plně do služeb RNV místní četnická stanice, na níž tehdy byli: vrch strážmistr V. Hvězda, Vojt. Němec, František Novotný, Al. Trmal a Skalický.
  6. května 1945 sledovány v nádražní kanceláři telegrafické a telegrafní zprávy o postupu tankového oddílu z východních Čech od Žamberka přes Rychnov n. Kněžnou do Týniště n. Orlicí, odkud další zprávy ustaly. Kolem 10. hodiny dopolední projížděl tento oddíl v počtu 7 vozů Smiřicemi a jel směrem na Hořice. Zanedlouho nato bylo slyšet od Hořic dělové rány. Bylo tam středisko partyzánského oddílu „Pěst“, které tam na silnici zbudovalo zábrany. Střetnutím sil bylo povstání na Hořicku likvidováno. Bližších zpráv se RNV nedověděl.

Josef Pavlista – zpráva o zastřelení
  6. května 1945 dopoledne posílá velitel něm. vojenské posádky Lange po vojínovi místní posádky, který umí česky, písemnou zprávu, že zatčený Josef Pavlista byl podle stanného práva jako buřič odsouzen k trestu smrti vojenským soudem a zastřelen. Nařídil, že zpráva musí být rozhlášena městským rozhlasem. Bylo uposlechnuto. Zpráva přijata s odporem, protože Pavlista nemohl být souzen podle stanného práva, neboť byl zatčen hodinu před jeho vyhlášením.
  Josef Pavlista, jediná přímá oběť revolučních událostí ve Smiřicích, narodil se 11. dubna 1917 v Sendražicích. Byl vyučeným strojním zámečníkem, nyní zaměstnancem ČSD. Byl ženat, bezdětný ( vdova děcko očekává ), bytem ve Smiřicích.
  Téhož dne 6. května odpoledne zaslána kpt. Langemu žádost o vydání mrtvoly J. Pavlisty k řádnému pohřbení. Žádosti bylo vyhověno. Současně nařídil Lange, že pohřeb bude proveden ve vší tichosti bez účasti občanstva. Rakev dodalo město. Musela být donesena do zámku ve 12 hodin v noci dne 7. května. K žádosti obce bylo dovoleno 2 zástupcům obce, aby se před uzavřením rakve přesvědčili o totožnosti mrtvoly. Na mrtvole bylo k poznání, že byla již zakopána, exhumována a před uložením do rakve nedbale omyta. Měla 7 střelných ran. Později zjištěno, že byla zakopána ve starém labském řečišti za zámeckou zahradou ( dnes v místech parku – pozn. P. ). K pohřbu již pro rychlý odchod Němců nedošlo aj. Pavlista pohřben až 11. května za velké účasti občanstva.

---

Pondělí 7. května 1945

  Rozluštění revolučních událostí nepřineslo ani pondělí 7. května 1945, ačkoliv se již Němci houfně stěhovali od neděle směrem ku Praze. Po státní silnici projížděly a procházely ( jízdní napřed ) zprvu menší a v delších intervalech, později větší kolony německého vojska, které před rychle se blížícími sovětskými armádami ustupovaly bez nálady na západ. První skupiny si ještě zbraně ponechaly, ale další již rády všecky zbraně a náboje odevzdávaly do rukou narychlo sestavených hlídek, skládajících se ze záložních důstojníků, poddůstojníků a vojínů čsl. armády.
  Byla smutná podívaná na poraženou armádu, kdysi Hitlerovu chloubu, když se takto loučila s našimi kraji, do nichž onoho tragicky proslulého dne 15. března 1939 s takovou slávou přijela.
  Když pražský rozhlas v pondělí hlásil podepsání kapitulace německé armády, vyslechlo občanstvo toto hlášení z amplionu fy. Em. Skákal u Bartošků ( před četnickou stanicí ). Po poslechu zapěna čsl. státní hymna a občanstvo vyzváno k rozchodu ( platilo dosud stanné právo ). Lidé se však dále shromažďovali na náměstí ( bylo to místo na křižovatce u kostela – pozn. P. ), kde v zábraně stáli němečtí vojáci zdejší posádky v plné zbroji s hejtmanem Lange v čele. Lange si zavolal vrchního četnického strážmistra Hvězdu a předsedu RNV Jana Černého a tázal se jich, co lidé na náměstí chtějí. Jmenovaní odpověděli, že vyslechli zprávu o podepsaném příměří. Lange nato dodal, že tuto zprávu Němci vědí již 3 dny. Pohrozil také výzvou, že nerozejde-li se shromáždění na náměstí do 5 minut, dá do lidí střílet. Přítomní členové četnické stanice nato utvořili spolu s předsedou RNV kordon a aby nedali příležitost k hrozícímu zákroku, i přes námitky některých občanů, kteří nepochopili plně danou situaci ( jak již zmíněno, pro Smiřice vyhlášené stanné právo dosud nebylo odvoláno, ačkoliv se to vše stalo v pondělí 7. května odpoledne ), náměstí vyklidili.
  Od Hradce Králové jsou slyšet velké výbuchy. Němci vyklízejí a ničí tamější letiště. také na nouzovém letišti u Semonic hoří německá letadla.
  V 9 hodin večer zavolal si kpt. Lange úředníka městského úřadu Josefa Zilvara do zámku, kde mu nadiktoval hlášení., které muselo být pod dozorem ozbrojeného německého vojína přečteno v městském rozhlase.Kpt. Lange prohlásil, že rozkaz vydal na příkaz generála Schörnera – měl hlavní stan ve Velichovkách ), velitele německých vojsk ruské fronty.
  Vydaný rozkaz zní:
Generální velitelství oznamuje:
  Ve Svobodných Dvorech 3 km západně Hradce Králové bylo na německou brannou moc stříleno.
  Odplatou a pro výstrahu ostřeluje německé dělostřelectvo Svobodné Dvory.
  Obyvatelé města Smiřic se na to upozorňují, že město Smiřice bude rovněž dělostřelectvem ostřelováno, když se v nejmenším dopustí jakéhokoliv přestupku proti branné moci a německému obyvatelstvu.
  Velitel místní německé posádky se co nejdůrazněji upozorňuje, že je zakázán jakýkoliv pobyt na ulici od 21. do 5 hodiny ranní mimo osoby, které mají pracovní knížku a potvrzení, že jdou za zaměstnáním.
  Shlukování osob na ulicích v denní době je zakázáno a bude co nejpřísněji trestáno.

  Rozkaz byl na příkaz jmenovaného velitele ihned zveřejněn městským rozhlasem.
  Při své návštěvě v zámku viděl zavolaný úředník J. Zilvar, že Němci se připravují k odchodu. byly ničeny psací a počítací stroje, rozřezávány stovky gumových vysokých bot a jiné výstroje a snášeny na velkou hromadu na zámeckém dvoře, kde polévány benzínem a olejem. Příští den pak hromada byla zapálena a připravené věci tk zničeny. ( oheň byl zapálen v úterý 8. května ráno ).
  Všichni němečtí vojáci včetně kapitána Langeho byli ve stavu značné opilosti a alkohol bylo cítit po celém zámku.

---

Úterý 8. května 1945

Němci na ústupu
  Po celý den je státní silnice již plna ustupujících Němců, kteří naprosto odzbrojení, nevyspalí, chatrně oblečení, se strachem před nastávajícími událostmi, procházeli téměř nepřetržitým proudem ke Hradci.
  Již brzy ráno odjel ve Smiřicích zatím bezpečnou zbraní chráněný, ale nenáviděný „Lomikar“ Riebel a jeho společník Alois Lenfeld, zástupce Vůdce Hitlera ve Smiřicích, jak o sobě rád v době německé slávy říkal. S nimi odjela též Němka Klouzová.
  Před odjezdem německé vojenské posádky zavolal si úředníka městského úřadu J. Zilvara major zvěrolékař a jako vedoucí veterinářského skladu ho upozornil, že uskladněný materiál je v hodnotě 50 milionů marek a obsahuje t.č. nedosažitelné věci (materialie, přístroje apod.) a že by nebylo rozumné sklad poškodit, zničit nebo rozebrat. Část materiálu byla ovšem již z příkazu kpt. Lange naházena do mlýnského náhona. jen na zákrok majora veterináře a snad i proto, že na zničení nebylo dosti volného času, byl tento cenný materiál (hlavně léčiva)zachráněn a odevzdán vojenské posádce v Josefově.
  Při rozmluvě s úředníkem městského úřadu prohlásil již zmíněný major veterinář soukromě, že je štěstím pro „toho s dlouhými vousy“ (pro předsedu RNV Jana Černého), že dnes odcházejí. Jinak by do večera nežil.
  Také německý šikovatel jako velitel hlídky na cihelně, kde byly uskladněny letecké bomby (na cihelně byli nuceni smiřičtí občané pod dozorem Němců ještě v pátek 4. května 1945 kopat směrem od nádraží u silnice podél břehu hluboký příkop), nabádal při odchodu Němců k objektivnosti a opatrnosti u cihelny, kam bylo pravidelně od RNV posílány občanské stráže.
  Předseda RNV Jan Černý jednal ještě v úterý ráno s hejtmanem Lange o propuštění 3 mladíků z Čibuze, kteří byli zatčeni za to, že pod Čibuzí naházeli na silnici železné bodcové trojhrany. Propuštění jich slíbeno a také před odjezdem posádky uskutečněno.

Ústup Němců ze Smiřic
  Odpoledne o 3 hodině odjíždějí konečně ze Smiřic všechny zbývající německé oddíly. Odjíždějí od nás v plné zbroji směrem ke Hradci. Při svém odchodu přímých škod ve městě vojenská posádka nenadělala, ačkoliv hrozila vyhozením Tyršova mostu.
  Na nádvoří pivovaru však zapálili Němci před svým odjezdem důležité listiny a válečný materiál: různé stroje ( též psací a p., gumové kabely, nákladní auta a sudy s pohonnými látkami, motorový petrolej ), které nejdříve prostřílela a pod.
  Hasičský sbor, který měl již od soboty v hasičské zbrojnici nepřetržitou pohotovost, zasáhl ihned v hašení četou dobrovolníků (hrozilo nebezpečí výbuchu) s hasícími přístroji. Po rychlé prohlídce zavolána další četa s autostrojem, která požár uhasila a část materiálu zachránila. Bratřím Etflaišovi, Krymlákovi a Dohnálkovi se podařilo zachránit z hořícího petroleje některé prostřílené sudy a po přečerpání do dobrých nádob zachráněno ještě 970 l petroleje, který byl odevzdán RNV, dále několik kotoučů telef. kabelu a jiné věci.

Skladiště materiálu – zajištění
  Ve 2 místnostech zámku bylo uskladněno velké množství dynamonu a nevybuchlé pumy. Sklady v zámku a na cihelně byly střeženy dobrovolnými hlídkami ze řad občanů po 3 dny. V budově pivovaru zůstalo 40 vagonů různého cenného kovářského nářadí, koňských podkov, hřebíků a pod. Vše bylo odevzdáno vojenskému velitelství v Hradci Králové.

Parlamentáři – průjezd
  V úterý odpoledne projížděla po státní silnici z prahy do Velichovek do hlavního stanu něm. polního maršála Schörnera auta, opatřená americkými vlajkami, s parlamentáři dojednávat podmínky příměří.

Kapitulace Němců
  8. května 1945 podepsána byla bezpodmínečná kapitulace veškerých německých branných sil v Praze. Prohlášení a tom vydala v zastoupení vlády ČSR Česká národní rada a zástupci něm. branné moci.
  Je tedy jisto, že pro nás je již hrozná válka skončena. Němci naše kraje opouštějí a již se nevrátí. Doba strašného útisku, poroby a nesvobody je za námi. Každý z nás může zase svobodně vyjadřovat to, co cítí a o čem ví, že je ku prospěchu všem. Dosud každý z nás byl krutými opatřeními donucen pracovat často proti svému přesvědčení, denně zapírat a zastírat své city. Kéž všechno naše strádání a utrpení, které český národ v této strašné době 7 uplynulých let prožil, nebylo nadarmo ! Kéž si všichni uvědomíme, že skutečná a pravá svoboda je květem nejkrásnějším, který nám v letošním máji 1945 vykvetl !

Ing. Zd. Lameš – zbavení funkce
  Po odjezdu němců ze Smiřic byl revolučním národním výborem zbaven ing. Zd. Lameš funkce předsedy místní správní komise.

Revoluční národní výbor – rozšíření
  RVN rozšířen byl o zástupce politické strany čsl. Socialistů, jimž byli: Alois Jakl, zaměstnanec ČSD a Adolf Novák, typograf. Mlynáři F. Voženílkovi, rovněž dodatečně jmenovanému členu RNV, svěřen referát zásobovací. Důchodní státního velkostatku František Jordánek, přizvaný též dodatečně, pověřen byl převzetím zásob a živého inventáře velkostatků Zderaz, Holohlavy a Rodov. Jemu ku pomoci přidělen i adjunkt rolnické školy Böhm. Oba však byli v nepřízni u zaměstnanců z dob Protektorátu a proto volba nebyla vhodná.

---

Středa 9. května 1945

  Dozvídáme se, že ruské tankové oddíly jsou již v Praze, kterou osvobozují. Rusové jsou všude nadšeně vítáni. První sovětské tanky přijíždějí už také do Hradce.
  Na státní silnici stále týž obraz jako včera. Odzbrojení Němci se musí podrobit nesčetným a důkladným prohlídkám (někdy i zbytečným) našich ustanovených i nejmenovaných a nekontrolovaných hlídek. Podél silnice od Jaroměře ke Hradci plno odložených součástek výstroje a výzbroje, říšskoněmeckých platidel, vyřazených vozidel, někde i uhynulých koní atd.

Ústup SS
  Za poledne přichází zpráva o příjezdu plně ozbrojených oddílů SS, které směřují na západ a cestou ohrožují obyvatelstvo střelbou. Jsme varováni. Daleko však jmenované oddíly SS nedojely – již v Hradci byly odzbrojeny.

Partyzán Antonín Seliger padl.
  Smutná zvěst dochází z Batňovic u Úpice. Tam byl dnes 9. května 1945 za poledne při přestřelce s SS many zastřelen smiřický rodák partyzán mladý Antonín Seliger.
  Narodil se 22. ledna 1924. Bydlil ve Smiřicích, kde jeho otec je zaměstnancem lihovaru. Antonín Seliger byl zaměstnáním mědikovcem, pracoval ve Dvoře Králové n. Labem a odtud byl pracovním úřadem násilně přikázán k hornické práci v uhelných dolech v Malých Svatoňovicích. 3. března 1945 zběhl od své nucené práce a přidal se k partyzánskému oddílu pod vedením ruského poručíka v okolí Malých Svatoňovic v Jestřebích horách. Za této činnosti hlásíval se sám ( podle údajů svého velitele ) k nejobtížnějším úkolům a zvláště k rušení železničních tratí a vyhazování německých muničních vlaků.
  Dne 9. května 1945 o 12. hod. polední ve skupině 16 druhů účastnil se odzbrojování německých vojsk na silnici v Batňovicích u Rtyně v Podkrkonoší. Automobilová posádka 160 mužů oddílu SS se však nevzdala těmto 16 partyzánům a v kratičké přestřelce pravděpodobně automatickou pistolí byl partyzán Antonín Seliger těžce zraněn do levé tváře a průstřelem krku, takže ihned skonal.


  Ještě téhož dne ve středu 9. května odpoledne se roznesla městem zpráva, že po státní silnici od Náchoda jedou první, dlouho očekávané jednotky Rudé armády. Množství obyvatelstva se shromáždilo u křižovatky na státní silnici, aby přivítalo naše bratry osvoboditele. Bohužel Rusů jsme se ve středu již nedočkali. Jen neradi se dlouho večer rozcházíme.


Ozbrojení občané v květnu 1945. (možná u školního statku)

---

Čtvrtek 10. května 1945

Vstříc Rudé armádě.
  Již v 7,30 hodin ráno jedou úředník městského úřadu Josef Zilvar a profesor rolnické školy osobním autem řízeným úředníkem Jarkou Litomiským podívat se po státní silnici směrem k Jaroměři, zda se blíží Rudá armáda. Po státní silnici jde nepřetržitý transport rozbité německé armády.

Rudá armáda přijíždí.
  Za rybníkem u Černožic přijíždí čelo Rudé armády. Vpředu několik ruských důstojníků. Transporty Němců ustupují před Rusy poníženě do příkopů u silnic a na pole. Němci jsou dosud v plné výzbroji. Žádáme česky vyššího důstojníka RA, aby navštívil naše město. Ten se usmál, ukázal na německé řady, naznačil že je velitelem ruského oddílu a má právě práci. Zakýval na 2 nižší důstojníky, kteří ihned nasedli do našeho vozu a odjeli před radnici ve Smiřicích, kde se jim dostalo vřelého uvítání. To byli první 2 Rusové, kteří přijeli do Smiřic. S předsedou RNV Janem Černým jedou pak autem po okolí (k Vlkovu aj.), když se dříve již zapsali do pamětní knihy podpisů.
  Krásný obraz naskýtá se početně shromážděnému smiřickému obyvatelstvu u státní silnice. Kolem 8. hodiny ranní přijíždějí od Jaroměře první ruské jednotky. Jsou to nákladní automobily, kterým mávají vstříc děvčata v národním kroji a malí sokolíci s československými a sovětskými vlajkami. Před křižovatkou auta zastavují, rudoarmějci vystupují a následuje dojemné přivítání: vzájemné objetí, polibky, výměna vlajek a bezmezná radost. Na tento okamžik jsme se těšili plných 6 let. Rudoarmějci zdobí svá auta československými vlaječkami a květinami, které dostávají od dětí. Fotoamatér Jarka Litomiský zvěčňuje tyto krásné a nezapomenutelné chvíle. Zastávka Rusů netrvá však dlouho. Znovu nasedají a odjíždějí dále ke Hradci.

Rudá armáda ve Smiřicích
  Zatím ve Smiřicích letí od úst k ústům radostná zvěst: Rusové jsou již zde !
  Občanstvo se rychle shromažďuje u městského hotelu, kam od Černožic přijíždějí nové oddíly Rudé armády. Všeobecné nadšení nezná mezí. Děti v národních a sokolských krojích mávají osvoboditelům na pozdrav. Květiny dopadají pod kola motocyklů, aut a děl slavné Rudé armády. Prostranství před radnicí se zaplňuje, protože každý chce aspoň zrakem – když nemůže tak učinit rukou – pohladit naše milé bratry. Zde se rudoarmějci zastavují. Jménem revolučního národního výboru a všeho smiřického občanstva vítá naše osvoboditele náměstek Josef Čeněk a děkuje jim za osvobození. Děvčata v národních krojích přinášejí milým hostům chléb a sůl, aby tak uctila po starém slovanském zvyku chrabré bojovníky. Velitel jednotky děkuje za tak nadšené přivítání. V odpověď zazní mu spontánní volání slávy Rudé armádě, maršálu Stalinovi a presidentu Benešovi. Za tohoto triumfálního nadšení nasedají Rusové znovu na svá vozidla a odjíždějí směrem ke Hradci. Přes město vezou na autech děti, chlapce i děvčata, kteří jistě na tyto krásné chvíle nikdy v životě nezapomenou.
  Zanedlouho od státní silnice přijíždí nová kolona nákladních automobilů, která ve Smiřicích zůstává delší dobu. Rusové jsou opět obyvatelstvem velmi vřele přijati. Děti ozdobují jejich auta květinami a vlajkami, krasnoarmějci jim za to rozdávají čokoládu a jiné dobroty. Jinde zas malý sběratel podpisů ( a takových je mnoho i mezi dospělými ) se chlubí, že získal autogramy četných rudoarmějců. Lidé si odvádějí vojáky domů na oběd. Nevadí, že Rusové neumějí česky a my zase rusky, vždyť náš jazyk je příbuzný ruštině, a když si snad nerozumíme, pomůžeme si posuňky. Rádi posloucháme jejich řeč, vždyť je tak milá, měkká a opravdu bratrsky něžná, tak odlišná od nenáviděné a po celou dobu okupace nám vnucované němčiny, kterou jsme slyšeli z úst vrahů a viděli na nárožích oznamující s krvavě červených plakátů smrt našich nejlepších lidí.
  Rusové přivezli s sebou i „Harmošky“. Slyšíme radostné i tesklivé národní písně ruského lidu vedle bojových rázných písní sovětské armády. Na jiném místě rudoarmějci skočí dokola a tančí pěkně vesele rusky tanec „kozáček“. Tak ubíhá celé odpoledne. Vojsko zůstává zde přes noc. Dlouho do noci zní ruská píseň, dlouho slyšíme na ulicích příjemný hlas ruštiny.
  Štáb této skupiny generálmajora Govorova ještě před příjezdem velitele samého je pohoštěn v kanceláři RNV, kde je přítomen i celý revoluční národní výbor.

Generálmajor Govorov ve Smiřicích
  Velitel skupiny generálmajor Govorov, který přijel s druhou skupinou, zůstává ve Smiřicích a dostává se mu vřelého pohostinství. Je ubytován v bytě ředitele Karla Štípka v budově spořitelny. Odpoledne jsou u něho hosty zástupci RNV. Generál. Govorov zůstává ve Smiřicích po 4 dny.

3 Němci SS – dopadeni a zastřeleni
  10. května 1945 byli odsouzeni a ihned od Rusů ve Smiřicích zastřeleni 3 Němci, příslušníci SS, přistiženi se zbraní v ruce. Zprvu byli prozatímně pohřbeni v lesíčku u jezu, ale na žádost sousedů byli po 3 dnech přeneseni a pohřbeni u hřbitovní zdi. Práce s tím spojené vykonali zajištění Němci R. Malburg a zvěrolékař J. Čech

Okres Jaroměř
   Ihned za květnové revoluce byl zřízen v Jaroměři revoluční okresní národní výbor a zřízen samosprávní okres jaroměřský, což bylo dodatečně potvrzeno i nadřízenými úřady a vládou. Prvním předsedou revol. ONV v Jaroměři byl Vojtěch Prokop st. rolník z Holohlav. Do oblasti nového zřízeného jaroměřského okresu patří i naše město Smiřice.

Německé marky neplatí
  Již v dubnu 1945 se rozšířila zatím nikým nepotvrzená zpráva, že německé marky přestávají být platidlem a způsobila velké návaly zvláště na poště a v peněžních ústavech, neboť každý se chtěl marek zbavit. Mezi vkladateli byli i Němci. Úřední zpráva o tomto opatření byla vydána teprve po revoluci 10. května 1945 Českou národní radou v Praze. Vklady německých příslušníků byly obstaveny a naopak majetek židovských příslušníků uvolněn.

Revoluční závodní rady
  Ihned po květnové revoluci jsou tvořeny na výzvu Ústřední rady odborů na závodech, majících více než 20 zaměstnanců, revoluční závodní rady, v podnicích menších jsou voleni důvěrníci. Revoluční rady mají velikou pravomoc: zasahují jak do záležitostí zaměstnaneckých tak i přímé výroby. Podle pokynů ÚRO má být všude v závodech, podnicích a úřadech provedena očista od kolaborantů a zrádců. Revoluční závodní rady byly utvořeny také ve smiřických průmyslových závodech.

Zjednodušení politického stranictví.
  Podle vládního programu bylo uskutečněno při znovubudování osvobozené Československé republiky zjednodušení politického stranictví, při čemž v českých zemích povoleno bylo tvoření pouze 4 politických stran: komunistické strany čsl., čsl. sociálně – demokratické, čsl. národně socialistické a čsl. strany lidové. Ve Smiřicích byly postupně vytvořeny místní polit. organisace všech jmenovaných stran brzy po květnové revoluci.

---

Pátek 11. května 1945

Josef Pavlista – pohřeb
  V pátek 11. května dopoledne konal se pohřeb Němci 5. května zastřeleného zaměstnance ČSD Josefa Pavlisty ze Smiřic. Pohřbu na místní hřbitov se zúčastnilo velké množství občanstva ze Smiřic a z okolí, zvláště ze Sendražic, odkud jmenovaný pocházel. Ke hrobu jej doprovodili též četní jeho spoluzaměstnanci, mládež místních škol a Rusové, kteří toho dne ve Smiřicích byli posádkou.
  Ve prospěch pí. Věry Pavlistové, vdovy po zastřeleném Josefu Pavlistovi, vykonána po městě peněžitá sbírka, která vynesla cca Kčs 35 000,-. Částka byla rozdělena tak, že část ve výši Kčs 5 000,.- byla uložena jako fond na udržování hrobu J. Pavlisty. Kčs 10 000 na vkladní knížku Věra Pavlistová k přímému používání vdovy a zbytek na jméno děcka, jehož narození vdova očekává ( v listopadu 1945 se narodila dcera ).

Zápis ruských hostí do pamětní knihy.
  11. května zapsali se podobně, jako zástupci prvních 2 skupin to učinili již 10. května, do pamětní knihy města Smiřic ruští hosté: velitelský sbor skupiny generálmajora Govorova.
Zápis v překladu zní:
  Srdečně prožíváme radost československého národa v den jeho osvobození od německo-fašistických okupantů. Této radosti jsem si povšiml osobně při svém setkání, jak organisoval československý národ a zvláště obyvatelé města Smiřic našim vojákům, poddůstojníkům a důstojníkům. To byl spontánní projev vítězství svobody milovného národa nad mocí krvavého fašismu, vroucí lásky československého národa k svému osvoboditeli, dělnicko – rolnické Rudé armádě, přátelskému národu – Svazu sovětských socialistických republik, jejímu vůdci maršálu Stalinovi.
  Přejeme celému československému národu brzké očištění od zbytků fašismu, ustanovení demokratického pořádku, aby se stal svobodným, silným a nezávislým státem.
  Přeji dobré zdraví presidentovi Československé republiky doktoru Ed. Benešovi.
  Podepsáni jsou:
  Generálmajor Govorov
  Podplukovník Gazev
  Plukovník Djudu
  Plukovník Astefeb
  Major Zednický
  Major Tjutjunikov
  Starší leitnant Latšekov
  Hrdinové Sovětského svazu:
  Širikov, Krasnov, Bočarov

Ohňostroj na cvičišti
  V sobotu 12. května 1945 večer uspořádali Rusové, kteří tou dobou byli ve Smiřicích ubytováni, na sokolském cvičišti na Šternberku raketový ohňostroj, četně navštívený jak dospělými, tak zejména mládeží.

Vlasovci v našem kraji – čístka
  Při čístce, konané Rusy v našem okolí, byl zastřelen v uličce u cukrovaru nedaleko cukrovarské kantiny příslušník Vlasovovy armády. Těchto vlasovců ( Rusů v německém zajetí, kteří se připojili ke generálu Vlasovovi ) bylo v našem okolí v poslední době více.

---

V neděli 13. května 1945

Slavnost díkuvzdání
  konala se na sokolském cvičišti na Šternberku za velké účasti občanstva ze Smiřic i širokého okolí slavnost díkuvzdání.
  Slavnosti předcházel průvod městem od nádraží s městskou hudbou a zúčastnil se jí m.j. hosty též generálmajor Govorov s jinými zástupci Rudé armády – Osvoboditelky, mezi nimiž zvláštní pozornost budili mladí prostí vojíni, vyznamenaní nejvyššími sovětskými vyznamenáními: zlatou hvězdou. Byli to Hrdinové Sovětského svazu: Širikov, Krasnov a Bočarov.
  Účastníky slavnosti přivítal předseda RNV Jan Černý, za Rudou armádu promluvil generálmajor Govorov. Další proslovy pronesli Adolf Novák a Josef Seidl. Slavnost ukončena čsl. státní hymnou a písní Hej, Slované ( místo hymny SSSR, která t.č. nebyla u nás ještě dostatečně známá ). Po ukončení slavnosti následoval koncert hudby na cvičišti.
  Proslov gen.mjr. Govorova byl později vytištěn a spolu s textem upomínkového zápisu v pamětní knize města Smiřic ze dne 11. května 1945 mezi občanstvem rozšířen.

Partyzán Antonín Seliger – pohřeb
  Odpoledne konal se z domu rodičů na Šternberku, kam byl z místa svého skonu v Batňovicích převezen, pohřeb smiřického partyzána Antonína Seligera, který ve věku 21 let v revolučních bojích s Němci padl. Byl pohřben na smiřický hřbitov. Pohřbu jeho se zúčastnili kromě velkého množství občanstva, mládeže i vojska též kamarádi padlého: partyzáni z Jestřebích hor, jejichž jménem učinil projev nad rovem svého druha a spolupracovníka velitel skupiny.


Oběti okupace
  Bartošek Bedřich, narozený 11.prosince 1909, zemřel 6.3.1944 v trestnici na Mírově
  Holeček Josef, *14.3.1896, zemřel v Mauthausen
  Jirka Josef, *14.8.1894, †4.12.1942 ve Smiřicích
  Kačer Josef, *13.3.1920, †25.11.1941 v Osvěčimi
  Lederer Eduard, *8.4.1874, zahynul jako Žid
  Ledererová Elsa, *8.12.1888, zahynula jako Židovka
  Malá Anežka, *7.1.1910, popravená 24.11.1942 v Plötzence
  Novák František, padl 5.5.1945 v revolučních bojích v Praze
  Pavlista Josef, *11.4.1917, popraven 5.5.1945 ve Smiřicích
  Procházka Václav, *23.11.1901, †22.10.1942 v Oranienburku
  Rousek Josef, *14.3.1923, †20.4.1945 ve Smiřicích
  Seliger Antonín, *22.1.1924, padl 9.5.1945 v Batňovicích
  Žďárský František, *30.11.1908, zastřelen 4.5.1945 v Melzeburgu

Smiřičtí koncentráčníci
  Utrpením různých koncentračních táborů za doby okupace ze Smiřic prošli a vrátili se:
  Cihlo Jaroslav v letech 1939 – 40
  Kalista 1939 – 40
  Malý Karel
  Pleštil Antonín 1939 – 40
  Rezková Magda
  Šmída Rudolf

Obnovování pravidelného života
  14. květen 1945. V závodech, živnostech,ústavech a školách začíná pozvolna pravidelný život, který v poslední době nacistického panství u nás byl velmi narušován a ve dnech revolučních nemohl být ještě obnoven.

Zajištění příslušníků německé národnosti
  14. května podle rozhodnutí RNV byli umístěni příslušníci německé národnosti v přízemních místnostech zámecké budovy, označeni náramenní páskou „Němec“ a uklidili budovu, ve které byla dříve německá vojenská posádka. Při úklidu pracovali tito Němci a kolaboranti: rodina Malburgova (Rudolf, Illona a Imgarda). F. Lenfeldová, Jiřina Zelfelová s dcerou, Rud. Diviš s dcerou, Zd. Kernová, Věra Hodrová, Albert Pavlíček, Karel Pluhař, Josef Čech, Rud. Färber.
  Později byli přemístěni na velkostatek Zderaz, kde byli zaměstnáni při polních pracích. Jednalo se celkem o 13 osob a 3 děti do 14 let.
  Movitý majetek německých státních příslušníků byl zajištěn ve vile Rudolfa Malburga, nemovitý majetek ( domy R. Malburga, M. Klouzové, O. Kerna a Alb. Pavlíčka ) v pozemkových knihách okresního soudu v Jaroměři. Národním správcem zajištěného majetku ustanoven stavitel Václav Volt (Učiněno tak podle dekretu presidenta republiky o majetku Němců, zrádců akolaborantů).

Nenávist k okupantům
  Z nenávisti k nacistickým okupantům, kteří u nás natropili tolik zla našemu národu, byly podány v novinách návrhy, aby slova Německo a Němci byla psána počátečním malým písmenem. Návrhů se využilo jen zprvu také pouze částečně.

President dr. Ed. Beneš – návrat do Prahy
   16 května 1945 se vrátil prezident ČSR dr. Eduard Beneš do Prahy, kde byl slavně uvítán.

Revoluční národní výbor – rozšíření.
  19. května byl revoluční národní výbor rozšířen prozatím o 3 členy komunistické strany čsl. Byli to: Josef David, invalida, Jiří Krupka, tesař a Jan Luňáček, zedník.

Pátrání po Němcích Rieblovi a j.
  V téže schůzi 19. května usnesl se RNV pátrati po pobytu Arnda Riebla, bývalého Oberinspektora státních statků a Aloise Lenfelda, bývalého účetního fy. Malburg, kteří jako němečtí příslušníci napáchali v městě mnoho zla. Lidovému soudu mají být předáni: bývalý hejtman zdejší německé vojenské posádky Lange, strážmistr Allmeyer a poddůstojník Löpenkaus, kteří byli vinni zastřelením místního občana Josefa Pavlisty dne 5. května 1945. Pátrání po pobytu jmenovaných Němců zůstalo však bezvýsledné.

Ladislav Brunner - zbavení funkce
  19. května 1945 revoluční závodní výbor státního pivovaru ve Smiřicích zbavil funkce bývalého vedoucího sládka Ladislava Brunnera

F. Hozra – zbavení funkce
  19. května 1945 zaměstnanci státního cukrovaru ve Smiřicích ustavili revoluční závodní výbor, který správce podniku F. Hozra zbavil funkce správcovské a prozatímním vedením závodu pověřil nejstarší zaměstnance podniku ing. Vlad. Kafku a účetního F. Stárka

Dobrovolníci do pohraničí.
  20. května 1945 odjíždějí dobrovolníci ze Smiřic a okolí do pohraničí chránit a zajišťovat majetek.

Delegace RNV u gen. mjr. Govorova na Hrádku
  Téhož dne 20, května navštívila na pozvání osmičlenná delegace RNV ve Smiřicích generálmajora Rudé armády Govorova v jeho dočasném sídle na Hrádku u Nechanic. Gen.mjr. Govorov daroval městu jako pozornost za milé přivítání 1 nákladní a 1 osobní auto a 2 motocykly. (Auta i motocykly musily však být podle pozdějších předpisů odevzdány předepsaným úřadům.)

Nevybuchlé bomby – zneškodňování
   V květnu 1945 odstřeloval pyrotechnik poručík čsl. armády Hrdlička jako odborník nevybuchlé bomby ze zámku a skladu z cihelny. Zneškodnil i nálože, určené ke zničení Tyršova mostu. Při zneškodňování bylo poškozeno mnoho oken.

Pomoc Praze
   24. května věnoval odbor házené DTJ celý hrubý příjem ze zápasu v částce Kčs 5 326 na účet akce "Pomoc Praze”. Pracovní povinnost na řepě
   Od 28 května vypsána pracovní povinnost pro ženy od 17 - 45 let, pokud nemají 1 děcko do 3 let nebo 2 děti do 6 let. Ženy pracují dva půldny týdně na státním velkostatku Zderaz nebo Holohlavy při jarních pracích na řepě které musí být včas dokončeny.

Postup žactva národních škol na školu měšťanskou
   Aby bylo odčiněno bezpráví na českých dětech, kterým nebylo za doby okupace umožněno navštěvovat hlavní (měšťanskou) školu, bylo vydáno nařízení, podle něhož schopní žáci z obecných škol mají být po květnovém převratu převedeni do měšťanských škol. Ve Smiřicích vykonáno toto nařízení ke dni 28 května 1945 do všech tříd měšťanské školy a zvýšením počtu žactva o 128 dětí zřízeny 3 nové pobočné třídy při I., II. a III. třídě. Počet dětí stoupl z 267 na 395, počet tříd měšťanské školy z 8 na 11.

Národní tělovýchovný výbor – ustavení
   3. května 1945 ustaven byl ve Smiřicích Národní tělovýchovný výbor, jeho úkolem bylo pečovat o soustředěnou a řádně prováděnou tělovýchovnou, sportovní a junáckou výchovu v místě. Předsedou NTV zvolen odb. uč. Petr Zahálka, místopředsedou dělník Václav Valášek, náčelníkem B. Čechmánek a po jeho brzkém odchodu ze Smiřic F. Svatoň, natěrač, náčelníci A. Zahálková, jednatelem Jan Joneš, sedlář, pokladníkem Ant. Špaček, zaměstnanec ortoped. družstva.
   Základní tělovýchova byla prováděna ve všech složkách ihned po ustavení a výsledkem činnosti NTV byl úspěšně provedený Den sjednocené tělovýchovy a Zborovský závod 22 července 1945 konaný.

Mimořádná vojenská služba
  Začátkem června 1945 byli někteří záložníci, zvl. Důstojníci povoláni k mimořádné vojenské službě.

Dar Smiřických mlýnů
   4. června darovala fa. Smiřické míry ve prospěch místních postižených německou okupací Kčs 50 000.

Lidice - vzpomínka
   10. června 1945 vzpomínali jsme tragédie obce Lidic, které byly 10 června 1942 v době heydrichiády vypáleny, muži vyvražděni, ženy a děti zcela rozptýleny. Ve prospěch znovuzřízení obce konány četné sbírky po celé ČSR a rovněž ze Smiřic byly odeslány značné dary k témuž účelu.

Dar díkuvzdání
   V červnu 1945 vyzváno bylo občanstvo zvláštními letáčky k akci Daru díkuvzdání, což se setkalo s velkým úspěchem. Při této příležitosti sebráno celkem v hotovosti Kčs 102 000,-
   na věcných darech 275 l petroleje
   pro repatriační fond v Praze 75 l benzinu
   Dospělí obyvatelé našeho města se z velké části dobrovolně zřekli přídělů másla na 1 týden a pod., kteréžto máslo ve váze 35,115 kg bylo zasláno ve prospěch dětí krajů válkou nejvíce přímo postižených.
   Z peněz zasláno po 10 000 Kčs na fondy pro postavení Lidic a Ležáků, repatriačnímu fondu v Praze, na úhradu škod způsobených Němci v Praze, ve prospěch postižených barikádníků v Praze atd.

Nálezy nevybuchlých nábojů – neštěstí
  13. června 1945 zemřel žák III. Třídy zdejší měšťanské školy Josef Skalický ze Smiřic, který byl těžce zraněn výbuchem náboje na letišti u Hradce Králové. Stalo se to při náhodné vycházce a prohlídce neznámé, ale osudově nebezpečné „věci“. Jeho kamarádi, neštěstí přítomni, byli náhodou raněni jen lehčeji.
  Protože Němci na svém rychlém útěku z našeho kraje odhazovali nezodpovědně zbraně i náboje apod. na různá místa: do příkopů, na pole, do obilí, do trávy, do rybníků a potoků, zanechávali je v přechodných ubytovnách atd., docházelo často k nepředvídatelným výbuchům a tím spojeným neštěstím jak u dospělých, tak zvláště u mládeže vzdor všem ochranným opatřením (sběr třaskavin, jejich povinné hlášení SNB atd.). Přednáška J. Novotného z Hradce Králové 20 června 1945 pořádal místní NTV ve dvoraně kulturní večer, na němž n.j. vyprávěl své vzpomínky na pobyt v koncentračním táborech v Terezíně, a Ambergu, Flossenburgu redaktor Jan Novotný z Hradce Králové. Vstupné věnováno ve prospěch válkou postižených krajů.

Pamětní kniha města – vrácení
   V červnu 1945 byla opět městu vrácena pamětní kniha, která byla po dobu války od roku 1940 uschována v archivu země České v Praze.

Divadelní hra Naši furianti
   24 června sehrál "Jirásek” v zámeckém parku hru L. Stroupežnického "Naší furianti”. Režie: Hynek Hanuš. Scéna: St. Holeček a J. Bureš. Hra opakována ve dvoraně 3 června večer a hned na to v neděli 1 července odpoledne pohostinsky ve Smržově.

Množství tanečních zábav
   Od květnové revoluce konáno nebývale velké množství různých zábav, zejména tanečních. Zvláště mládež, které za doby okupace nebylo dopřáno mnoha radovánek (byla také velmi často již od mládí zařazována do práce v Německu nebo do průmyslových závodů pro Němce pracujících) je těchto zábav žádostiva.

Magda Rezková – návrat z koncentračního tábora
  V létě 1945 vrátila se do Smiřic zdejší rodačka Magda Rezková, která ztrávila řadu let v koncentračním táboře za aktivní účast v ilegální činnosti proti okupantům. Měla v Praze svou živnost ( modní závod ) a pěkný byt. Po jejím zatčení bylo jí všechno vyrabováno a utrpěla tím značnou škodu, která jí byla jen částečně nahrazena z konfiskovaného majetku ve Smiřicích.

Karel Malý – návrat z koncentračního tábora
  V červenci 1945 se vrátil domů také smiřický občan Karel Malý, truhlář, který byl po řadu let vězněn v různých německých žalářích hrůzy. Jeho žena Anežka Malá spolu s popraveným Josefem Pavlistou a zastřeleným partyzánem Antonínem Seligrem patří k trojici přímých obětí poslední války z našeho města.

Mistr Jan Hus – oslava památky
   Oslavy památky mistr Jana Husa 6 července 1945 na Chlumku se zúčastnili nebývale velké zástupy Lidu ze smiřic i celého okolí. Oslava tato se důstojně řadila k celonárodním oslavám toho druhu po celé naší vlasti pořádaným. Slavnostní řečníkem byl farář církve čsl. Hančil z Jaroměře.

Revoluční národní výbor – ukončení činnosti
  6. července 1945 ukončil svou činnost RNV s předsedou řed. Janem Černým a byl nahrazen národním výborem, ustaveným téhož dne podle zákona č. 3/1945.
  Úkolem prvého RNV bylo především vyřešiti všecky otázky, vyplývající z doby převratu: zajištění pořádku, klidu, nerušeného chodu práce v dílnách, závodech, na polích i ve školách a ústavech, pohřbení obětí, otázky Němců, zrádců a kolaborantů, uvítání Rudé armády - Osvoboditelky atd.

Ustavení MNV
   Nynější místní národní výbor čeká řada prací dalších: komunální otázky, zpráva zajištěného majetku, zajištění Jižní, otázka bytová a j. v.

Místní národní výbor - složení
   V novém místním Národní výboru, složené na podkladě parity všech politických stran a odborníků, zasedali od 6 července 1945:
   za stranu komunistickou (KSČ) David Josef, invalida, Krupka Jiří, Tesař, Luňáček Jan, zedník, Seidl Josef, zedník, Vít František, truhlář a Vlček Josef, truhlář,
   za stranu sociálně demokratickou: Hlava Josef, dělník, Klikar Václav, Poštovní úředník, Klimeš Václav, pensista, Matouš Václav, zámečník, Němec Josef, klempíř a Rezek Václav, klempíř,
   za čsl. stranu národně socialistickou: Hájek Václav, zámečník, Hofman Josef, Kovář, Kadaník Karel, strojně zámečník, Jakl Alois, zaměstnanec ČSD, Novák Adolf, typograf a Sychrovský K, strojní zámečník,
   za čsl. stranu lidovou: Doležal Václav, Kolář, Jílovský Josef, rolník, Petera Jan, pensista, Suchánek Václav, úředník (od 12 července 1945: Jan Půr, obchodník), Vachek Josef, inspektor ČSD, Valenta Jan, jezný,
   z řad odborníků: Bláha Josef, topič čá Bretschneider Rudolf, pol. inspektor v.v., Čeněk Josef, obchodník, Kutil Josef, obchodník, Moník Zdeněk, úředník, Volt Václav, klempíř.
   Ustavení MNV: předsedou zvolen Josef Kutil, obchodník, I. náměstkem Adolf Novák, II. náměstkem Josef Vachek. Tajemníkem MNV Zvolen Josef Zilvar, úředník.
   V hradě MNV dále zasedají: J. Hlava, V. Klikar, J. Krupka, ZD. Moník, K. Sychrovský, j. Valenta a F. Vít. V dalším průběhu schůze zvoleny byly též komise MNV.

Hospodářská skupina maloobchodu
   18. července 1945 na základě rozhodnutí Hospodářské skupiny maloobchodů v Jaroměři pověřen zatím vedením místní úřadovny HSM knihkupec Adolf Mahler místo dosavadního předsedy obchodníka St. Kubeše.

Podle dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945 bude majetek nepřátel přidělen do rukou našich lidí. Přidělená půdy a nemovitý majetek bude vlastnictvím přídělců.

Odchod obyvatel do pohraničí.
  Na základě tohoto rozhodnutí se mnoho obyvatelstva přestěhovalo z vnitrozemí do pohraničí nejen do zemědělství, ale i za jiným zaměstnáním. Ze Smiřic se v r. 1945 odstěhovalo přes 600 osob.
  Při obsazování a osídlovaní pohraničí docházelo často k různým přehmatům. Mnozí občané zneužili svého postavení a snažili se nabýt rozmanitých věcí, zvl. Látek, prádla apod. nepoctivým a nedovoleným způsobem. Takto získané věci rozesílali svým příbuzným do vnitrozemí, kde se na jejich činy občas přišlo. Také místní četnická stanice zabavila několik takových zásilek, adresovaných zdejším občanům.

Národní správa majetku F. Brůny
  Na domy čp. 107 a 128 ve Smiřicích a na pozemek zv. „Bělidlo“ na Šternberku, které jsou majetkem bývalého továrníka F. Brůny z Plav, jenž je zajištěn jako kolaborant, byla zavedena národní správa majetku.

Výstavka památek muzea
   V červenci 1945 uspořádal správce muzea Karel Vorel ve výkladě drogisty Františka Sezimy výstavku památek z doby nacistické okupace výstavka pod názvem “Vzpomínáme” byla na dně uspořádána a budila značnou pozornost.

Stanislav Novák – úmrtí
   21. července 1945 zemřel v Praze vynikající český houslista bývalý koncertní mistr České filharmonie a profesor státní konzervatoře hudby Stanislav Novák, syn bývalého zdejšího ředitele kůru Ferdinanda Nováka.

Žňový tábor Junáka
   V červenci a srpnu 1945 zřízen byl žňový tábor smiřických junáků v Jeřicích u Hořic v Podkrkonoší. Zúčastnilo se ho na 50 chlapců se svými vedoucími. Tábor vedl stavitelský asistent Josef Bureš.

Den sjednocené tělovýchovy
   22..července 1945 pořádán péčí míst. národního tělovýchovného výboru (MNTV) manifestační den sjednocení tělovýchovy, sportu a junáctví. Zahájen byl již v předvečer v sobotu 21. července četně navštíveným pestrým večerem Junáka v Městské dvoraně. V neděli 22.7. dopoledne se konal za značné účasti závodících a přihlížejícího obecenstva Zborovský závod brannosti. V závodě konaném na sokolském cvičišti zvítězil Karel Horák, studující ze Smiřic, který získal též putovní cenu, darovanou MNV. Odpolední slavnosti se zúčastnily všecky složky NTV: Sokol, DTJ, Tenisový klub, K.K. Zálabáci (kuželkáři), četní hosté z Jaroměře, Josefova, Předměřic n./L. a okolních obcí. Slavnostního průvodu městem z prostranství a ulic pod nádražím směrem na sokolské cvičiště se zúčastnilo 1262 krojovaných účastníků včetně Junáků.
   Na cvičišti shromážděné přivítal předseda MNV J. Kutil a zástupce MNTV. Nato následovalo veřejné vystoupení cvičenců, které bylo velmi zdařilé jak u mládeže, tak i u dospělých, ačkoliv byla jen velmi krátká doba na nácvik cvičení. Závěrečné číslo české besedy tančilo 28 kolon cvičenců v národních i jiných slavnostních krojích. Slavnosti zúčastnilo se mnoho občanstva ze Smiřic i okolí, neboť to byla opět po dlouhé době národní poroby první příležitost vidět slavnost takového rázu, národní jednoty a opravdového veselí.

Vichřice - škody
   Při závěru slavnosti zdvihl se velký vítr, následovaný prudkou bouří a lijavcem. Vichřice způsobila v našem městě i v celém okolí mnoho škod na budovách, zahradách i na polích, kde žňové práce byly již v plném proudu. V krátké chvíli se střech sházeny tašky, leckde strženy střechy nebo jejich části, rozbity okenní tabulky, elektrické vedení potrháno, strháno i nedozrálé ovoce. Nejvíce byl postižen dělník Pácalt na kopci kterému byla stržena střecha domku, hodně poškozena střecha pí. Vítové v Kopci, střecha zámecké kaple, hodně škod způsobeno na statku rolnické školy a na Zderazi (na kůlně).

Přednáška Jana Bandlera z Hradce Králové
   25. července 1945 zahájila svou činnost místní Osvětová komise přednáškou Jana Bandlera z Hradce Králové na námět “Oswěčim". Účast veliká. Přednáška bývalého vězně oswěčimského velmi zapůsobila. Co vzpomínka z minulosti, to poučení pro dnešek i budoucnost.

Přednáška Zdeňka Hejzlara
   27. července 1945 pořádána jídelně Městské dvorany přednáška Zdeňka Hejzlara z Hradce Králové o úkolech Svazu české mládeže.

Svaz zahrádkářů – ustavení odbočky
   29. července 1945 konala se v hostinci u Valterů ustavující schůze místní odbočky Svazu zahrádkářů. Při ustavení čítala odbočka 38 členů. Předsedou zvolen byl K. Sychrovský, strojní zámečník, jednatelem V. Klikar, poštovní úředník, zpravodajem řídící učitel v.v. J. Procházka.

Divadelní hra "Naší furianti”
   V červenci 1945 sehrál "Jirásek” s úspěchem hru L. Stroupežnického "Naší furianti” pohostinsky také v Hoříněvsi. Je to již čtvrté předvedení této oblíbené hry smiřických ochotníků.

Odsun Němců
  2. srpna 1945 podepsal president republiky ústavní dekret o úpravě čsl. státního občanství osob národnosti německé a maďarské. S vyhlášením tohoto dekretu byl spojen i odsun Němců, čímž se napravují státnické a politické omyly celého tisíciletí.
  Revoluční rok 1945 stává se tímto rozhodnutím velkým mezníkem v životě národa. Přestáváme být státem národnostním, ale stáváme se státem národním, opírajícím s na východě o velikého slovanského spojence.
  Ustanovení dekretu týkalo se i smiřických Němců, kteří jeho rozhodnutí podléhali a postupně byli odsunuti.

Kapitulace Japonska
   14. srpna 1945 kapitulovalo také Japonsko, které velmi dlouho za II. svět. války i po totální porážce Němců ještě vzdorovalo.

Vojenské odvody
   V srpnu 1945 konaly se vojenské odvody do nově se tvořící čsl. armády. Smiřičtí branci ve značné počtu se k odvodu dostavili s veselou myslí a chceme věřit, že svým ukázněným chováním a řádným vojenským výcvikem, který nastoupí většinou již 1 října 1945, budou naše město dobře zastupovat.

Ulice Anežky Malé
  24. srpna 1945 ve schůzi MNV bylo usneseno přejmenovati dosavadní ulici „U vlečky“ na ulici Anežky Malé, která v této ulici bydlela do doby, než byla Gestapem zatčena a popravena. Místní názvy ulic, pokud byly za okupace změněny, byly opět přejmenovány na původní jména.

Sociální potřeby města – příplatky ke vstupenkám
   24. srpna v téže schůzi MNV usneseno k úhradě sociálních potřeb města vybírat příplatek u každé vstupence do biografu, taneční zábavy a p. ve výši Kčs 1,-, který byl však po krátké době zrušen.

Relace SČM v rozhlase
   V létě 1945 zavedl nově utvořený Svaz české mládeže ve Smiřicích relace v místním městském rozhlase. Byly vysílány vždy ve čtvrtek večer. Relace však nebyly pravidelné a později zanikly.

Znárodnění filmu
   Koncem srpna 1945 podepsal prezident republiky dekret č. 50/1945 o znárodnění filmu. Podle tohoto řízení byl znárodněn i smiřický biograf, patřící dosud Tělovýchovné jednotě Sokol ve Smiřicích.

Okres Jaroměř – zřízení
   Od 23. září 1945 schválen byl nadřízenými úřady politický okres Jaroměř, zřízený již v době květnové revoluce.

Vojenská posádka – umístění
  25. září 1945 usnesl se MNV vyhověti žádosti velitele posádky v Jaroměři, aby ve Smiřicích byla umístěna stálá vojenská posádka v počtu asi 200 – 300 mužů. Bylo k tomu účelu vyprázdněna celá budova bývalé radnice. Kanceláře MNV přestěhovány do bývalé vily Rudolfa Malburga, která jako majetek německého příslušníka je zabavena. Rovněž sbírky městského musea byly do této budovy přeneseny.
  Umístění stálé vojenské posádky v našem městě občanstvo rádo přivítalo, neboť to znamená značné oživení hospodářského i kulturního života. Mimo to vojsko nahradí i četné obyvatele, kteří v důsledku osídlovaní pohraničí od květnové revoluce z našeho města se odstěhovali.

Výstavka NTV
   Od 28. - 30. září 1945 uspořádána péčí NTV v jídelně Městské dvorany výstavka všech oddílů sjednocené tělovýchovy. Zvláštní oddíl její věnován Památníku osvobození. Výstavka zahájena proslovem říd. učitele v.v. Jana Pacáka. “Dr. M. Tyrš”. Byla četně navštívena.

Tyršovy hry
   30. září 1945 u příležitosti celonárodních Tyršových her uspořádány péčí MNTV dopoledne na sokolském cvičišti lehkoatletické závody mužů žen a dorostu.

Pronájem městského hotelu
   Od 1. října 1945 byl pronajat na základě předchozího konkurzu Městský hostinec, kterého bylo za války částečně použito jako skladiště fy Euklides a zčásti také německou vojenskou posádkou. Nájemcem se stal na 6 let (do 30. 9. 1951) František Svoboda ze Smiřic za roční nájemné Kčs 18 000. Pronájem městského hotelu potvrzen ještě rozhodnutím MNV ze 14. 12. 1945.

Lehkoatletické závody
   7. října 1945 pořádal NTV na Sokolské cvičišti lehkoatletické závody žen a dorostenek.

Dr. Jan Šrámek - oslava narozenin
   7. října od záštitou rady MNV pořádala čsl. strana lidová k oslavě 75 narozenin Magre Dr. Jana Šrámka ve dvoraně oslavný večer.

Památník osvobození – sbírka
   14. října konána po městě sbírka v prospěch Památníku osvobození, k němuž dal podnět NTV při tryzně za TGM 14 září 1945. Město přispělo částkou Kčs 20 000, další sbírkou mezi občanstvem a korporacemi získáno Kč 65 000, takže celkový výtěžek sbírky činí Kčs 85 000 (uloženo na vkladní knížku t.č. jako vázaný vklad).

Vojenská posádka ve Smiřicích
  Vojáci, kteří k nám přibyli v těchto dnech, budili mezi naším občanstvem zaslouženou pozornost a jejich přítomnost ve Smiřicích byla mile přijata. Bylo radost podívat se na naše urostlé a ukázněné hochy, kteří nyní často procházeli městem a svým zpěvem rozveselovali jinak tiché naše městečko. Také za války opuštěný stadion nyní oživl vojenským cvičením a ráznými povely velitelů. Rovněž po stránce společenské, hospodářské a kulturní město získalo, neboť vojáci se zúčastňovali veškerého života: přednášek, zábav, filmových a divadelních představení, spolupracovali při kulturních podnicích apod. Měli jsme z našich hochů opravdu radost. Tak jako dny a večery byly vojenským životem veselé, tak zase tklivě působila dojímavá večerka, ukončující rušný den.

Cyklus přednášek socialismu v SSSR
   Místní Osvětová komise a Svaz české mládeže ve Smiřicích za spolupráce Ústavu pro sociální a hospodářskou výchovu v Praze uspořádali cyklus přednášek o socialismu v SSSR:
   23. října: Socialistické ideologie - referent Čestmír Císař
   30. října: Státní zřízení socialistické - referent Dr. Karel Galla
   6. listopadu: Národní otázka v SSSR - referent Miroslav Starosta
   13. listopadu: Organizace hospodářství v SSSR - referent dr. Stanislav Novotný.
   Přednášky konány vždy večer ve dvoraně za střídavé, nestálé návštěvy.

Znárodnění průmyslu
   24. října 1945 podepsány byly významné a hospodářský život ve státě stěžejní dekrety prezidenta republiky o znárodnění klíčového průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven i některých podniků průmyslu potravinářského a též dekret o závodních a podnikových radách.
   25 října ve všech závodech zastavena byla práce a všude uspořádány velké manifestace na oslavu této významné události. U nás konána slavnost za účastí veškerého dělnictva a občanstva ze Smiřic i okolí na sokolském cvičišti přičemž vyslechnuty i rozhlasové projevy vládních a odborových činitelů.
   27. října 1945 podle dekretu prezidenta republiky byl znárodněn též elektrárenský podnik obce, čímž městu ubyly značné příjmy, které budou pociťovány v obecním hospodářství velmi citelně, neboť dosud tvořily hlavní příjmovou položku města. Náhrada za zestátněný majetek tohoto podniku bude řešena zákonem a bude se rovnat obecné ceně majetku ke dni vyhlášení dekretu t. j. k 27. X. 1945. Podnik převzaly VČE v Hradci Králové v roce 1946.

Volby do Prozatímního Národního shromáždění
   Podle ústavního dekretu prezidenta republiky byly vykonány volby do Prozatímního Národního shromáždění, které bylo svoláno na den 28. října 1945 ke své první schůzi, ve které potvrdilo Dr. Ed. Beneše prezidentem republiky.

Oslava 28. října
   Státní svátek 28. říjen byl letos ve Smiřicích oslaven zvlášť důstojně, neboť to bylo poprvé po řadu let, kdy jsme jej mohli slavit opět v svobodné lidově demokratické republice. Předvečer svátku 27 října vyšel od nádraží lampionový průvod všech krojovaných složek a občanstva za doprovodu městské hudby na stadion, kde vzdán hold čsl. státní vlajce a oficiálně přivítána vojenská posádka našeho města předsedou MNV Jos. Kutilem a zástupcem NTV, na kteréžto projevy odpověděl zástupce vojenské posádky. Po skončení projevů na cvičišti konána vodní slavnost u labského jezu, spojená s rejem na lodičkách, vystřelováním raket a pod. Při slavnosti spoluúčinkovala též Pěvecká jednota Hanka. V Městské dvoraně se konala téhož dne večer národní veselice.
   29. října sehrála Jednota divadelníků Jirásek ve dvoraně slavnostní představení hry L. Stroupežnického "Na valdštejnské šachtě”.

Práce na řepě
   Na řepných pracech v roce 1945 na jaře a na podzim odpracovalo občanstvo zdejšího města celkem 2148 pracovních hodin.

Ošetřovatelská a zdravotní služba
   31. října 1945 skončila se činnost veřejné ošetřovatelské a zdravotní služby v rodinách ve Smiřicích a okolí, kterou obstarával odbor sociální péče církve čsl. za vedení MUDr. Al. Zlámalíka a školených soc. zdravotních sester. Činnost trvala od 25. ledna 1943. Činnost zanikla pro nedostatek nemocných.

Měnová reforma
   Ve dnech 29. října až 4. listopadu 1945 provedena byla výměna oběživa a měnová reforma, při níž každá osoba obdržela Kčs 500,- v nové měně. Lhůta k odevzdání starých platidel končila 15 listopadu 1945. V peněžních ústavech mají velmi rušno od rána do pozdního večera. Hned nato následují: přihlašování vkladů, pojistek a cenných papírů, které tvoří základ k dalším měnovým opatřením. Práce jde v tom rychle kupředu, neboť nově osvobozený a válkou a okupanty ochuzený stát potřebuje nutně pevně zabezpečené hospodářství.

Oslava výročí Velké říjnové revoluce
   6. listopadu uspořádala MOK za součinnosti místní vojenské posádky a všech místních korporací v Městské dvoraně oslavu výročí Velké říjnové revoluce. Slavnostní přednášku proslavil Dr. O. Šimáček z Prahy. Večer byl doplněn jednak hudebními čísly městské hudby, jednak recitacemi z tvorby sovětských revolučních autorů.

Klub českých turistů – ustavení
   13. listopadu ustaven byl Klub českých turistů, odbor Smiřice a začleněn byl do turistické župy Orlické. Účelem založení spolku bylo organizační zachycení turistiky ve zdejším městě a nejbližším okolí, což se nade vše očekávání podařilo, neboť příliv členů byl značný. Za pěkné účasti členstva i hostí byly pořádány vycházky a výlety polodenní, celodenní i několikadenní, pěšky, vlakem i autobusy, čilá byla i turistika na kolech a na lyžích. Občas pořádány i přednáškové besídky a zábavné večírky s pořadem (filmy ap.). Pro velký zájem zřídil odbor Smiřice též svou odbočku v Holohlavech. Předsedou KČT - odboru v Smiřicích zvolen byl prokurista smiřického lihovaru Stanislav Hofmeister.

Cukrovarská kampaň
   První poválečná kampaň v místním cukrovaru v roce 1945 byla velmi svízelná. Zavinil to především velký nedostatek zapracovaných sil, neboť mnoho bývalých zaměstnanců odešlo do pohraniční. V cukrovaru pracovalo m.j. též 29 Slováků, 50 Němců a 10 Maďarů. Kampaň trvala 27 dní a nebylo při ní docíleno předválečných výsledků.

Přednáška J. Petráka z Prahy
   15. listopadu uspořádal místní odbor KČT cestopisnou přednášku Jana Petráka, redaktora z Prahy na námět “O rodném kraji T.G. Masaryka” (se světelnými obrazy)

Anežka Malá – vzpomínkový večer
   24. listopadu 1945 připravila KSČ ve Smiřicích v sále Na lednici vzpomínkový večer na Anežku Malou, neúnavnou pracovníci ve straně a v ilegálním hnutí, která byla 24 listopadu 1942 popravena v Berlíně - Plötzensee. Vzpomínku na ni přinesla její spolupracovnice Karla Dyntarová ze Dvora Králové n./L.

Úprava náhona
   29. listopadu oznámeno v radě MNV, že z nařízení ředitelství vodních cest v Praze bude odstraněna kamenná přepážka odpadového náhona naproti mlýnu, čímž se stane odpadní rameno labské jalovým a bude moci být zasypáno, o čemž již dlouho bylo uvažováno. K uskutečnění došlo v letech 1948-50.

Úprava okolí kaple
   12. prosince 1945 rozhodl se MNV vykácet 22 stromů (ponejvíce kaštanů) podél odpadového mlýnského náhona, zámecké kaple, zdi zámeckého parku a proti vjezdu do dvora Smiřických mlýnů, protože to jsou stromy již přerostlé se zahnívajícími kořeny. Charakteristický vzhled jmenovaných míst se tím velmi změní, ale budou to místa nyní bezpečná, pohled na stavební architekturu zámecké kaple se tím odkryje, odstraní se také vlhká a nevzhledná zákoutí. - Provedením usnesení byla kaple zcela obnažena, ale protože její zevní omítka je značně oprýskaná, není na ni pěkný pohled. Rovněž střecha jeví začne trhliny.

Doplnění MNV
   14. prosince 1945 konal MNV žádnou schůzi, ve které byly konány doplňovací volby členů a náhradníků za členy, kteří ze Smiřic přesídlili. Od téhož dne zasedají v MNV též členové: Karel Malý, truhlář, Václav Počta, zaměstnanec lihovaru, Jaroslav Kmínek, lesní praktikant (za SČM).

NTV - tělocvičná beseda
   16. prosince uspořádal národní tělovýchovný výbor v městské dvoraně odpoledne a večer tělocvičnou besedu, na jejímž pořadu účinkovali ve velkém počtu malí i větší a dospělí cvičenci, kteří pravidelně společně cvičí již od prvních dob popřevratových.

Vánoční strom republiky
   23. prosince 1945 péčí místní skupiny Svazu české mládeže na Masarykově náměstí byl postaven vánoční strom republiky, pod nímž konána dobrovolná sbírka občanstva ve prospěch dětí po obětech válečné persekuce.

Odsun Němců - odchod obyvatelstva do pohraničí
   Již v létě a na podzim 1945 počato bylo s odsunem Němců a Maďarů z naší republiky. Na jejich místa do pohraničí byli dosazování noví usedlíci z vnitrozemí. Ze Smiřic se přestěhovalo do nově osídlovaných krajů na 600 lidí. Počet obyvatelstva Smiřic koncem roku 1945 se pohybuje kolem 2300.

Bytová komise
   Značnou a nevděčnou práci měla bytová komise MNV s přidělováním bytů četným uchazečům, kteří dosud měli buď malé a špatné byty nebo bydleli v podnájmu, případně se do Smiřic přistěhovali. Majitelé bytů měli nyní často oprávněně větší a vyšší požadavky (bytová úroveň velmi vzrostla), nových bytů nebylo a tak se nedostatek bytů zvětšoval i při odlivu obyvatelstva do pohraničí. Majitelům domů byla uložena povinnost hlášení každého uprázdněného bytu, jímž bez svolení MNV nejsou oprávněni disponovat. Později se v bytové otázce ustálila praxe tak, že nový nájemník do bytu je ustanoven jen se souhlasem majitele bytu. O přidělení bytů rozhoduje však vždy rada MNV, případně bytová komise MNV. Ale i tak rozhodování je těžké, protože žadatelů o byt je mnoho, uvolněných bytů velmi málo.

Vzrůst spotřeby elektrického proudu
   Spotřeba elektrického proudu (světelného i motorového) neustále stoupá, neboť se stále více používá jednak nových spotřebičů (vařičů, žehliček, přijímací stanic rozhlasových, u řemeslníků a v dílnách nových strojů na elektrický pohon), jednak také více a větších žárovek.
   Zatím co smlouva v roce 1935 sjednaná s Jaroměří navázanou dodávku proudu 68 000 KW ročně, činí nyní spotřeba asi 310 000 KW ročně. Obyvatelstvo je vybízeno aby elektrickým proudem šetřilo a v době t.zv. špičkového zatížení sítě (před 7. hod ráno a pod.) své spotřebiče nezapínalo. Jeví se značně nedostatek uhlí.

Divadelní hra "Velbloud uchem jehly”
   O vánocích ve dnech 25. a 26. prosince 1945 sehrál "Jirásek” za režie Věry Vinklářové a scénické výpravy Antonína Šimka veselohru F. Langera "Velbloud uchem jehly”. (Dodatečná zpráva: “Jirásek” vypravil k úspěšnému zakončení žní 1 září 1945 ve dvoraně v režii Mil. Jirsákové a St. Havla “Hold I. národním žním”.)

Počet obyvatelstva
   Koncem roku 1945 pohybuje se počet obyvatelstva města Smiřic kol 2 300.
   Počet narozených v roce 1945 činil: 27 chlapců + 20 dívek = 47
   počet zemřelých v roce 1945 činil: 18 mužů + 21 žen = 39

Místní školy
   K 31. prosinci 1945 navštěvovalo místní obecnou školu celkem 129 dětí v 5 třídách, měšťanskou školu 297 dětí v 11 třídách.

Škola práce ÚRO
   Také ve Smiřicích zřizuje se Škola práce ÚRO. Vedením a přípravnými pracemi pověřen zatímní správce rolnické školy Ing. J. Pultar. Škola práce ÚRO konala ve Smiřicích různé kursy, mezi jinými zvláště četně navštívené kursy pro řidiče traktorů. Kursy navštěvovali zejména posluchači rolnické školy.

Činnost očistné komise a lidového soudu
  U okresní očistné komise v Jaroměři nebo lidového soudu v Hradci Králové bylo obviněno z přestupku případně ze zločinu proti národní cti ze Smiřic na 25 osob. Z nich část byla pro nedostatek důkazů osvobozena, část odsouzena k trestu veřejného pokárání a kratším trestům na svobodě nebo k trestům peněžním případně přeložení na jiné služební místo, část podle rozhodnutí presidenta republiky byla amnestována, případně trest prominut. Bližší údaje viz. V městském archivu z let 1945 – 1948.
  K německé národnosti se přihlásila ze smiřických občanů národnosti české rodina bývalého zvěrolékaře Josefa Čecha. Josef Čech, manželka Filomena a nezletilá dcera Eva.
  Ve Smiřicích bydlící Němec František Zelfel byl za okupace příslušníkem německého policejního sboru a asistoval 10. června 1942 při ničení Lidic. Po květnové revoluci 1945 byl ve vazbě u lidového soudu a ze strachu před následky svých činů spáchal sebevraždu (oběsil se).

Konfiskace majetku Němcům a kolaborantům
  Nemovitý majetek byl konfiskován Němcům a kolaborantům: Rudolfu, Illoně a Irmgardě Malburgovým dům čp. 205 (Malburgovi byli odsunuti do Rakouska), Marii Klouzové dům čp. 337, Oldřichu Kernovi dům čp. 403, Albertu Pavlíčkovi dům čp. 53, Frant. Brůnovi, bývalému továrníkovi ze St. Plavů domy čp. 107 a 128

Zadlužení města Smiřic
   K 31. prosinci 1945 dluhy města Smiřic činí částku Kčs 152 706,50.

Soupis škod za války
  Na vyzvání úřadu proveden byl soupis škod, napáchaných okupanty v našem městě. Nebylo jich málo:
  Obec Smiřice odhaduje své škody na …. Kčs 553 600,-
  Hospodářská správa státních statků na Kčs 24 000,-
  Místní státní rolnická škola na …. Kčs 45 000,-
  Škody tyto lze přesně číselnými údaji doložit. Škody ostatních korporací, spolků a soukromníků nejsou zaznamenány.

Vázané vklady
   Stav o vázaný vkladů ke výměnové reformy, t.j. k 15. listopadu 1945 činil:
   1. u Spořitelny Smiřické - Kčs 78 726 242,90
   2. u Okresní záložny hospodářské fil. Smiřice - Kčs 26 820 774,-
   3. u Živnostenské záložny ve Smiřicích Kčs 9 492 462,-
   celkem Kčs 115 039 478,90

Povinný osev
   Předpis povinného osevu pro sklizeň 1945 činil:
   chlebové obilí: 36 ha, cukrovka: 20 ha, mák: 1,42 ha, brambory: 10 ha, ozimá řepka: 2.28 ha

Veřejná knihovna: činnost za války
   Činnost veřejné knihovny ve Smiřicích v přehledu za l=ta 1939 - 1945:
   Činnost knihovny během války byla omezována zabavováním knih z nařízení Němců. Sotva okupanti 15. března 1939 obsadili naši republiku, ihned začali řáditi v knihovnách. První jejich nařízení o zabavení knih s tendencí komunistickou bylo vydáno již 23.3.1939. Zároveň bylo oznámeno, že hlavní revise bude provedena v květnu nebo červnu 1939. V dubnu 1939 byl knihovně doručen seznam závadných knih, které líčily hitlerovský režim a nacistické methody a cíle se stanoviska ostatní svobodné Evropy. Při tom je pozoruhodné, že všechna tato i pozdější nařízení byla označena jako přísně důvěrná. Zabavení prováděla zdejší četnická stanice. Byl vždy sepsán trojmo protokol, který byl zaslán se seznamem závadných knih okresnímu úřadu. Knihy byly v zapečetěných balících ponechány v knihovně.
   V březnu 1940 bylo nařízeno vyřaditi všechny spisy Dr. Ed. Beneše a spisy o něm, příležitostné projevy k 28. říjnu, spisy oslavující čsl. armádu, knihy o branné výchově, spisy a díla o lužických Srbech, o čsl. legiích a zahraničním odboji v prvé světové válce. Závadné byly i knihy pozdějšího protektorátního ministra Moravce, napsané za prvé republiky pod pseudonymem Yester. Toto nařízení postihlo knihovnu velmi citelně, poněvadž muselo být přitom přihlédnuto i k seznamu knih které byly vyloučeny ze žákovských a učitelských knihoven.
   V září 1940 vyřazeno bylo 247 svazků beletrie francouzské a britské. V ČR do 1941 zabaveny všechny spisy F. J. Karase. Když v roce 1941 napadlo Německo Sovětský svaz, bylo nařízeno vyřaditi literaturu ruskou: 197 svazků. Literatura Spojených států (USA) musela být vyřazena r. 1942. Podobně se postupovalo i v letech 1943 a 1944. Za dobu okupace bylo zabaveno celkem 735 svazků. Většina zabavených knih byla však zachráněna a do půjčování byly zařazeny již koncem dubna 1945. Okupací ochuzena byla knihovna o 57 svazků, které musily býti prostřednictvím četnické stanice odeslány úřadům. Po celou dobu okupace jevil se zřetelně stále vzrůstající zájem o knihovnu, což bylo zřejmo ze stále se zvyšujícího počtu čtenářů i výpůjček.

Rolnická škola
   Státní Rolnická škola, umístěná t.č. v budově smržického zámku, měla ve školním roce 1945 až 1946 tento stav:
   ve 2 ročnících 10 měsíční stát. rolnické školy bylo 56 žáků
   v 1 ročníku 6 měsíční zimní rolnické školy bylo 49 žáků
   ve 2 ročnících 5+5 měsíční lidové školy zemědělské bylo 39 žáků
   v pěti ročnících byl celkem 144 žáků
   Zatím jim správcem školy byl Ing. Jaroslav Pultar

Úprava Labe
   Úprava Labe v úseku Smiřice - Černožice
   Postup prací na stavbách při úpravě Labe v úseku Smiřice - Černožice (I. a II. díl) byl brzděn nedostatkem pracovní síl. Zejména těsně po okupaci, kdy bylo nutno osídliti pohraniční kraje, byla situace na pracovním trhu kritická. Další nesnáze se jevily v nedostatku inventáře, neboť bývalým podnikatelským firmám byl okupanty zabaven strojní park (bagry, polní dráhy, vozíky, míchačky atd.) a stavby byly zastaveny. Bylo zde potřebí velkého úsilí, aby práce na stavbách vůbec začaly.

Činnost ČSSS
   Činnost ČSSS (Čsl. státní statků, nár. podnik) ve Smiřicích:
   Po květnové revoluci byly ČSSS ve zdejším kraji nově organizovány, protože jejich předním úkolem byla obnova okupanty zničených objektů. Ve Smiřicích byla vytvořena vrchní správa státních statků, do jejíhož rámce patřila správa státních dvorů Zderaz se dvorem Zderaz a Rodov, Holohlavy s dvorem Holohlavy a Černilov, Světí s dvorem Světí, Neděliště a Dlouhé Dvory, správa dvorů Cerekvice s dvorem Cerekvice, Třebovětice a Hoříněves, správa dvorů Ratibořice s dvorem Ratibořice, Heřmanice a Dubno, správa dvora Ostrov u Hrošky a šlechtitelská stanice a drůbežárna v Chlumci nad Cidlinou.
   Bylo nutno uvést zpustošené hospodářství do pořádku, obnovit živočišnou produkci ve vybrakovaných stájích, provést mechanizaci a konečně nalézt náhradu za německé pracovní síly, které byly v roce 1945 (a v následujícím roce 1946) odsunuty. Bylo potřebí zvýšit produktivitu pozemků řádným obděláváním a zvýšit stavy hovězího dobytka, a hlavně dojnic.
   Ihned po květnových revolučních dnech byly u všech dvorů ustaveny revoluční závodní rady, které provedly očistu zaměstnanců od kolaborantských živlů a ujaly se spolurozhodování o hospodaření na objektech. V pravidelných poradách byly řešeny všechny sociální a hospodářské problémy na jednotlivých objektech za přímé spoluúčasti zástupců celého pracovního kolektivu.

Cukrovar ve Smiřicích
   Dodatečná zpráva o činnosti státního cukrovaru ve Smiřicích za rok 1945:
   Průběh revolučních dnů v květnu 1945:
   V sobotu 5. května po polední hledali Němci v závodě v rukojmí, ale protože všichni zaměstnanci byli včas varování, někdo z nich zajištěn nebyl. Ve dnech 6. - 9. května zaměstnanci hlídali vlastní závod, v němž byla ubytována německá autokolona a 2 trestné čety.
   8. května za poledne Němci na kvap odjeli a zanechali v cukrovaru mnoho nákladních i osobních aut s materiálem.
   10. května brzy ráno obsadila závod Sovětská armáda v síle asi 1 praporu. Vojsko toto zde bylo 3 dny.
   Členy revolučního národního výboru v Rodově za závod byli Ing. Svatopluk Bor a strojní zámečník Josef Sedláček, kteří byli již členy ilegálního národního výboru v Rodově.
   14. května nastoupilo veškeré zaměstnanectvo opět do práce (v revolučních dnech se v závodě nepracovalo). Svolána byla celozávodní schůze, na které byla vyslovena nedůvěra dosavadnímu vedoucímu závodu F. Hozrovi a žádáno, aby ze závodu odešel. Nato svolána byla I. revoluční závodní rada, v níž zasedali: předseda Josef Hylmar, soustružník, místopředseda Rudolf Langr, vařič, členové ing. Vlad. Kavka, technický úředník, Stanislav Stárek, vrchní účetní, Josef Holdík, nádvorník, František Bartoš, úředník. Prozatímním vedením závodu pověřen ing. Kavka a St.Stárek.
   Po rekonstrukci závodní rady byl zvolen členem RZR ing. Sv. Bor. Ihned navázáno spojení s generálním ředitelstvím Státních lesů a statků, majitelem závodu. Cukrovar zůstává dále ve svazku SLS a vedením závodu jeho pověřen ing. Svatopluk Bor.
   Po zdolání prvních úkolů RZR vystřídána novou závodní radou s předsedou Rudolfem Šrámkem. 21. července 1945 ustavena byla odbočka ÚRO (Ústřední rady odborů) a zvolen výbor s Rudolfem Šrámkem v čele.
   20. října 1945 na závodní schůzi usneseno postátnění průmyslu.
   O cukrovarské kampani v r. 1945 viz zápis na str. 270.