hrabě František Ferdinand Ignác Gallas (1661 – 1674)

• starší syn Matyáše Gallase a jeho druhé manželky Anny Marie Doroty hraběnky z Lodronu;
• 1657 vystudoval filozofii na pražské univerzitě. Stýkal se s předními pražskými učenci a umělci (později zaměstnával např. malíře Karla Škrétu);
• jeho život nebyl prost dobrodružství. Roku 1660 se v Berlíně sblížil s jistou dívkou a údajně jí také sliboval sňatek. Když slib nedodržel, vyzval ho pobouřený otec dívky, hrabě Strozzi, k souboji. Záležitost se prozradila a Gallas skončil v městském vězení, odkud byl propuštěn až na základě listiny Leopolda I.;
• získal hodnost titulárního císařského komorníka;
• 1661 obdržel Hořiněves a další obce: Benátky, Boháňka, Brzice, Čístěves, Habřina, Habřinka, Hustířany, Chloumek, Jasenná, Jeřičky, Lípa, Lužany, Maňovice, Máslojedy, Neznášov, Ples, Račice, Rodov, Rožnov, Rtyně, Semonice, Sendražice, Zderaz a Žiželeves;
• 1668 přikoupil Dolní Neděliště a část Světí od dědiců po Magdaleně Polyxeně Mičanové z Valdštejna za 22.000 zlatých.
• pobýval střídavě v Praze a na zámku v Hoříněvsi. Zde se mu narodil také syn Jan Václav Gallas, pozdější vicekrál neapolský, pokřtěný v hořiněveském kostele dne 20. března 1671.

František Ferdinand Gallas na univerzitní tezi z roku 1657

             
Vyobrazení Františka Ferdinanda Gallase a jeho druhé manželky Johany Emerencie Gaschin-Rosenberg

generál Jan Karel hrabě Špork (1674 – 1679 †)

• narozen jako syn chudého zemana na statku Sporckhofu ve Vestfálsku;
• 1620 bojoval mladý Špork s bavorským vojskem v bitvě na Bílé hoře. Od vévody Maxmiliána Bavorského byl jmenován plukovníkem, později vstoupil do služeb císaře Ferdinanda II. Jako voják proslul nejen velkou odvahou, ale i rozhodností a vysloužil si pověst jednoho nejlepších válečníků své doby ( vynikl jako velitel lehké jízdy );
• 1647 obdržel hodnost říšského svobodného pána. Po vítězství nad Turky u Sv. Gottharda v roce 1664 povýšen císařem do stavu dědičných říšských hrabat;
• z prostého vojáka, který se v mládí snad ani pořádně nenaučil číst a psát, udělal závratnou kariéru, takže o něm někteří závistivci říkali, že „se vzmohl z pasáka sviní na hraběte a boháče“. O šlechtictví ani valně nestál – jako bytostnému sedlákovi mu byly bližší peníze. Za udělení hraběcí hodnosti prý odmítl zaplatit obvyklou taxu s prohlášením, že „darovaného hraběte nekupuji a koupeného nepotřebuji“; a císař mu ji prominul;
• koupil panství Hořiněves a ostatní statky a vesnice za 206.000 zlatých rýnských;
• 1674 až 1676 provedl rozsáhlou přestavbu zámku, během níž získal palác plně barokní podobu;
• 1675 přikoupil obce Vřešťov se dvorem v Čenicích, Vilantice a kostel v Chotěborkách od dědiců Leonarda Luxe z Luxensteina za 32.000 zlatých;
• zemřel na zámku v Heřmanově Městci v hodnosti generála jezdectva a císařského rady;
• v poslední vůli stanovil nedospělým synům za poručníky své příbuzné Jana a Jana Dětřicha Šporky. Ti v roce 1683 přikoupili k hořiněveskému panství část Světí od hraběte Františka Karla Libštejnského z Kolovrat.

        
         
     
Generál Jan hrabě Špork na dobových vyobrazeních

Podrobný životopis generála Jana Šporka je umístěn -- zde -- ( autor Harald Skala ).

Ferdinand Leopold ze Šporku (1684 – 1711 †)

• mladší syn hraběte Jana ze Šporku a jeho druhé manželky Eleonory Kateřiny z Finecku;
  
  
• nejvyšší královský lovčí; c. k. komoří
  
  
• chodil do městské školy v Heřmanově Městci, poté se vzdělával v jezuitské koleji v Kutné Hoře, na univerzitní studia byl poslán do Prahy, kam již předtím nastoupil jeho bratr. Mladí pánové bydleli v otcově pražském paláci v Panské ulici;
  
  
• při dělení dědictví po otci obdržel kromě panství Hořiněves se statkem Vřešťovem panství v Heřmanově Městci se statkem v Morašicích a finanční částku 15.000 zlatých;
  
  
• 1686 postoupil Ples a Jasennou svému staršímu bratru, slavnému Františkovi Antonínovi hraběti ze Šporku (* 1662 † 1738) výměnou za statek Ostrov;
  
  
• 1688 zakázal svým poddaným hledat si nevěsty jinde než na jeho panstvích;
  
  
• otcova výchova ke skromnosti a hospodárnosti se zcela minula účinkem a hraběti musela být kvůli jeho rozhazovačnosti a zřejmě i duševní poruše dvakrát během života odebrána správa majetku. V letech 1702 – 1704 byla svěřena jeho bratrovi Františku Antonínovi (v té době byl zřejmě zřízen dvůr Frantov – částečně v místech zaniklé obce Habřinky). Hrabě byl mezitím internován, převezen do Kladska, ale odtamtud uprchl a zdržoval se v Sasku. Později byl pod vojenskou ostrahou v Chebu. I po zrušení kurately však rozprodával majetek a kupil dluhy. V letech 1706 – 1710 byla proto kuratela obnovena a správou majetku pověřena jeho manželka Apolonie Rozálie (roku 1707 nechala vystavět kostel v Hoříněvsi).
  
  
• Ferdinand Leopold Špork byl povahou velmi surový a krutý. Roku 1693 odsouzen k pokutě 1500 zlatých pro vraždu svého štolby, kterého s několika pomocníky utloukl. Roku 1701 vážně zranil ranami dýkou svého komorníka;
  
  
• jeho nenávist se obracela i k manželce – svému kuchaři například nařídil, aby jí přimíchal do ranní polévky jed. Pražská arcibiskupská konzistoř nakonec přivolila k rozvodu jejich manželství.

     
Manželka a bratr Ferdinanda Leopolda Šporka: Apolonie Rozálie Vratislavové z Mitrovic spravovala
hořiněveské panství v letech 1704 – 1706 a její švagr František Antonín Špork v letech 1702 – 1704.
Kromě toho vlastnil tento proslulý šlechtic v letech 1686 – 1698 statek Ples a Jasennou.

Jan Antonín a Jan Michal ze Šporku (1711 – 1714)

• dva ze čtyř synů Ferdinanda Leopolda ze Šporku a jeho manželky Apolonie Rosalie Vratislavové z Mitrovic;
• hořiněveské panství bylo mezi ně rozděleno tak, že starší Jan Antonín, který dosáhl hodnosti apelačního rady, obdržel Zderaz, Rodov, Neznášov, Jeřičky, Světí a hospodu na Trotině. Když roku 1714 jako bezdětný zemřel ( traduje se, že podlehl následkům zranění po pádu z koně ), připadl i tento díl Janu Michalovi.

Jan Michal ze Šporku (1714 – 1738 †)

• 1709 přijat s bratrem Janem Antonínem Šporkem do české provincie řádu svatého Františka menších bratří hiberniánů;
• 1715 až 1717 rada apelačního soudu v Praze a komorník;
• během svého pobytu v Paříži roku 1719 byl portrétován známým francouzským malířem Nicolasem de Largillierem ( viz obr. );
• zemřel stejně jako jeho bratr bezdětný.

Jan Josef ze Šporku (1738 – 1749†)

• bratr předchozích;
• c. k. komoří, rada dvorního a komorního soudu a hejtman kraje chrudimského. Dosáhl také hodnosti skutečného tajného císařského rady a pro své zásluhy směl používat titul „Excelentissimus“;
• měl pochopení pro své poddané. Roku 1738 zmírnil všem podruhům robotu. Roku 1746 nemělo obyvatelstvo po válce obilí k setí, někteří potřebovali dříví ke stavbě chalupy, jiní žádali úlevy na daních. U hraběte Šporka byl vyslyšen skoro každý, i když žádný dekret se neobešel bez poučení, že „poddaní za prokázanou milost tím horlivěji robotu a jiné povinnosti poddanské vykonávati budou“ nebo že vrchnost nebyla povinna od svých starodávných práv ustoupiti.

  
Vyobrazení Jana Josefa Šporka (1730) a jeho manželky Marie Anny z Věžníku (1731)

  
Pravděpodobně oba portréty zobrazují Jana Josefa ze Šporku
Autorství portrétu vlevo je připisováno Janu Petru Molitorovi († 1756)
a autorství druhého z portrétů Janu Kupeckému († 1740)

Jan Karel ze Šporku (1749 – 1790 †)

• syn Jana Josefa ze Šporku a Marie Anny z Věžníku;
• císařský rada, komorník a přísedící většího soudu zemského;
• od 1780 nejvyšší lovčí království českého;
• o úloze Jana Karla ze Šporku v době velkého selského povstání roku 1775 se zachovaly záznamy v pamětech tehdejšího holoholavského děkana: „Hned dopsal jsem hraběti Šporkovi, pánu Hořenovskému, který mi velmi byl nakloněn, a první jsem mu oznámil vzepření se jeho poddaných, jichž věrností a oddaností vždy velice se honosíval…“ Když pak dne 23. března 1775 jednal Špork s rychtáři a konšely o podmínkách dalšího konání roboty, „přihnala se zlopověstná rota horalů a jakoby již byla zpravena o tom, že se hrabě zdráhá, hned jak přišla, jala se dolejší okna u zámku vytloukati, někteří pak vystoupili po schodech do komnat a cokoliv jim z nábytku padlo do rukou, rozbili, vyjímaje jednu komnatu, v níž hrabě obklopen sedláky a dříve od nich nadávkami obsypán, rád, avšak pozdě, všechno podepsal. To byl první zámek, který loupeživosti jejich padl za oběť. Hrabě, vsednuv na koně, jen stěží do Hradce Králové se zachránil.“
• 1790 směnil hořiněveské panství císaři Josefu II. za Bečváry, Bečvárky a Statečnici. Císař Josef II. spojil hořiněveské panství s panstvím smiřickým ( klikněte zde )

            

                 
Vyobrazení Jana Karla Šporka a jeho manželky Marie Terezie Josephy z Thürheim