Mikuláš ml. Trčka z Lípy na Lichtenburce (1498 – 1516 †)

• syn nejvyššího písaře Buriana Trčky na Lipnici a Doroty Otmarové z Holohlav;
• po 1486 mu král Vladislav II. daroval odumřelý statek Břízu. Už na počátku 16. století byl však jejím majitelem Petr Huneš z Brloha, který ji roku 1508 prodal městu Hradec Králové;
• 1495 koupil panství opočenské od Jana Jence z Janovic a Petršpurku za 20.000 uherských zlatých;
• 1496 koupil Librantice, Výravu a řadu dalších obcí od své tety Johanky Kroměšínové z Březovic za 5.000 kop grošů;
• 1496 koupil část Lípy od Jana Lipského z Lípy za 160 kop grošů;
• 1498 koupil od dědiček Valečovských a jejich manželů panství smiřické, které tehdy zahrnovalo 17 obcí: Smiřice s dvorem a vsí, Holohlavy se dvorem, Semonice s podacím, Číbuz s podacím, Skalici, Hubiles, Újezd, část Bukoviny a Vlkova, Lužany se dvorem a tvrzí, Sovětice, Mezilečí, Maršov, část Černožic a Čáslavek, Smiřičky a Brzice. Za to vše zaplatil Trčka 6.000 kop českých grošů;
• 1498 mu král Vladislav II. potvrdil zápisy na vsi Černilov a Jasennou, z nichž plynuly příjmy 600 kop grošů;
• 1500 koupil Rtyni a část Semonic od Jana Janovského ze Soutic za 400 kop grošů;
• 1500 koupil Divec, část Bukoviny, Královu Lhotu, Lejšovku, část Vlkova a Smržov od Petra z Adršpachu za 3.500 kop grošů;
• 1504 koupil Libřice od Jana Krupého z Probluze za 400 kop grošů;
• 1506 převzal část Plesa od sirotků po zemřelém Matěji Salavovi z Lípy a Zdeňkovi Salavovi z Lípy;
• 1512 koupil tvrz Sendražice se dvorem poplužným a ves, část vsi Rodova, část Lochenic, část Černožic, Čáslavek a Semonic, Čistěves, Popovice, část Smiřiček, vsi s podacím v Sendražicích a Holohlavech od Beneše staršího Sendražského ze Sendražic za 4.300 kop grošů. Lochenice byly však ještě před rokem 1533 odprodány k městu Hradec Králové;
• svou druhou ženu Kateřinu ze Šelmberka a z Kosti dal roku 1507 pro manželskou nevěru zaživa zazdít a umořit hladem. Jejího milce, jakéhosi zemana Zdeňka Šanovce, který u něho sloužil, pak nechal stít. Od té doby se prý nikdy neusmál. Zemřel bezdětný.

Johanka Kroměšínová z Březovic (1516 †)

• vdova po Mikuláši starším Trčkovi z Lípy, strýci předchozího majitele panství;
• krátce před smrtí postoupila trčkovská panství svým šesti synům.

Jan, Vilém, Jindřich, Herkul, Zdeněk a Mikuláš Trčkovi z Lípy (1516 – 1532)

• nedílní držitelé smiřického a opočenského panství;
• 1521 zemřeli bratři Jan, Vilém a Jindřich Trčkové z Lípy;
• 1532 zemřel Herkul Trčka z Lípy.
• 1533 došlo k rozdělení obou panství, při kterém získal Jan ml. Trčka z Lípy (syn Vilémův) panství opočenské i s některými obcemi, které byly později připojeny k panství smiřickému: část Plesa, Újezd, Bukovina, Librantice, Divec, Výrava a patrně i Libřice. Toto panství pak spravoval až do roku 1537 Janův strýc Zdeněk Trčka z Lípy.

Mikuláš Trčka z Lípy (1533 – 1540 †)

• syn Mikuláše staršího Trčky z Lípy a Johanky Kroměšínové z Březovic;
• při dělení Trčkovských panství získal kromě panství Velišského a Svojanovského v kraji Hradeckém tvrz Smiřice s ohradou, dvůr poplužný, vsi Smiřičky, Holohlavy, Černožice, Čáslavky, Semonice, Rtyni, Sendražice, část Rodova, Číštěves, Popovice, Sovětice, Lužany, Vlkov, Lejšovku, Smržov, Číbuz, Skalici, Hubiles, mlýn pod Skalicí, část Lípy, Brzice, Mezilečí, pustou ves Maršov, zboží kláštera Svatého Pole a vsi zápisné Černilov, Jasennou, Dubečno, Osek, Dvořiště a Chroustov;
• asi roku 1533 koupil Habřinu s kostelem na Chloumku od Aleše Rodovského z Hustířan za 850 kop českých grošů;
• 1535 koupil Hustířany od Mikuláše Rodovského z Hustířan.

Vilém Trčka z Lípy a na Veliši (1540 – 1569 †)

• syn Mikuláše Trčky z Lípy a Johany ze Šelmberka a z Kosti;
• 1551 navštívil Itálii jako člen poselstva české šlechty vedeného Maxmiliánem I.;
• 1562 byl jako první svého rodu povýšen do panského stavu;
• v Holohlavech nechal vystavět kamennou školu a chudobinec pro osm starých a chorých lidí z panství;
• 1548 koupil Benátky, Habřinku, Máslojedy a Račice od Jana z Pernštejna;
• 1549 spojil smiřické panství s opočenským, které na něho již dříve přepsal jeho bezdětný bratranec Jan ml. Trčka z Lípy;
• mezi roky 1565 a 1588 koupen Neznášov od dědiců Jana Rodovského z Hustířan;
• 1569 druhé dělení Trčkovských panství: Vilém Trčka z Lípy odkázal opočenské panství své sestře Veronice a jejím dětem, panství smiřické pak své ženě Barboře z Bibrštejna.

Barbora z Bibrštejna (1569 – 1585 †)

• dcera Jeronýma z Bibrštejna a jeho druhé manželky Anny Doroty Popelovny z Lobkovic;
• po Vilémovi Trčkovi z Lípy převzala tvrz Smiřice se všemi vesnicemi, rybníky i s „jinými všelijakými příslušenstvími“;
• díky její finanční podpoře mohly navštěvovat školu v Holohlavech děti z nejchudších rodin a sirotci z celého panství. Podobně přispívala i na provoz chudobince, aby „nuzní a chudí lidé z panství smiřického obojího pohlaví, kteří rukama svýma živiti se nemohli, byli vyhledáváni, ve špitále chováni, stravováni a odíváni“;
• podruhé provdána za Jana Jetřicha staršího ze Žerotína

kliknutím na obrázek se ukáže celý obraz ).

Jan Jetřich starší ze Žerotína (1585 – 1588)

• vdovec po Barboře z Bibrštejna, na základě její závěti se měl stát jediným vlastníkem smiřického panství;
• z dědictví vyvstaly spory mezi Janem Jetřichem a příslušníky rodu Trčkových: bratry Burianem, Jaroslavem († 1588) a Mikulášem Trčkovými z Lípy. Roku 1588 vyňal zemský soud sporné panství z rukou Jana Jetřicha a poručil jej k opatrováni Vilémovi z Valdštejna na Heřmanicích a Adamovi Zilvarovi z Pilníkova na Žirči;
• 1588 zahrnovalo smiřické panství 42 obcí: Benátky, Brzice, Bukovina, Čáslavky, Černilov, Černožice, Číbuz, Čistěves, Divec, Habřina, Habřinka, Holohlavy, Hubíles, Hustířany, Jasenná, Lejšovka, Libníkovice, Librantice, Libřice, část Lípy, Lužany, část Maršova, Máslojedy, Mezilečí, Neznášov, část Plesa, část Prorub, Račice, část Rodova, Rožnov, Rtyně, Semonice, Sendražice, Skalice, Smiřice, Smiřičky, Smržov, Sovětice, Újezd, Vlkov, Výrava a Zderaz.

Jan Jetřich st. ze Žerotína, Burian a Mikuláš Trčkovi z Lípy (1589 – 1590)

• po uzavření smíru zůstal Jan Jetřich pánem nad polovinou Smiřic, zbytek se stal majetkem bratrů Buriana a Mikuláše Trčkových;
• podkomoří Burian Trčka z Lípy byl patrně jediným z rodu Trčkových, který razil své vlastní mince. Konkrétně se jednalo o mince v hodnotách jeden tolar a dva tolary, které pocházely evidentně z jednoho razidla a lišily se od sebe pouze svou hmotností.
  
  
  Popis k minci: Čechy, Burian Trčka z Lípy († 1591), tolar 1588.
  Stříbro, 42,7x42,6 mm, 31,24g. Národní muzeum v Praze, inv.č. H5-36.349
  
  
• 1590 převedli všichni tři uvedení majitelé smiřického panství svá práva na poručníky synů zemřelého Jaroslava Trčky, totiž na Johanku Trčkovou ze Žerotína a na Opočně, Mikuláše Trčku z Lípy na Novém Želivě a Jiříka hraběte z Gutšteina. Od těchto poručníků za to přijali 80.000 kop českých grošů.

Vilém a Kryštof Jaroslav Trčkové z Lípy (1590 – 1596)

• synové Jaroslava Trčky z Lípy, pána na Opočně, a jeho první manželky Žofie Markéty Meziříčské z Lomnice;
• nedílní držitelé smiřického a opočenského panství. Toto poslední spojení obou panství v rukou rodu Trčkových trvalo až do roku 1634;
• Vilém Trčka z Lípy se jako velitel tisíce jezdců zúčastnil v protitureckých válkách v Uhrách vítězné bitvy u Hatvanu. Roku 1596 byl zradou posádky obležené pevnosti Jágru, jejímž byl velitelem, vydán nepříteli a na podzim téhož roku zahynul v tureckém otroctví.

Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy (1596 – 1601 †)

• jako velitel tisíce jízdních arkebuzírů bojoval v Uhrách proti Turkům. Roku 1601 podlehl následkům těžkého zranění z bitvy u Bělohradu.

Jan Rudolf Trčka z Lípy (1601 – 1634 †)

• bratranec předchozích; syn podkomořího Buriana Trčky z Lípy a jeho první manželky Kateřiny z Gutštejna;
• jeden z nejbohatších příslušníků české předbělohorské šlechty, který však na rozdíl od své ženy a syna neprojevoval větší politické ambice ani touhu po majetku;
• sympatizoval s novoutrakvismem, ale roku 1628 přestoupil ke katolictví;
• v soudobých pramenech líčen jako člověk povídavý, ale nepříliš vtipný, zato však dobrodružný a veselý se zálibou v pití;
• 1611 přijat do panského stavu, od 1629 říšským hrabětem. Byl také císařským radou, komorníkem a zemským soudcem;;
• 1601 koupil část Plesa se dvorem a mlýnem na Metuji od Václava Záruby z Hustířan za 13.000 kop grošů míš.;
• mezi roky 1601 až 1619 koupil obec Dub, část Lípy a Klenic;
• 1625 nařídil připojení obce Libníkovice k panství opočenskému;
• manžel Marie Magdaleny z Lobkovic (na obr. jako jedenáctiletá), která byla pro svou necitelnost k poddaným nazývána „Zlou Mandou“. V pobělohorské době patřila k největším kořistníkům původně zkonfiskovaného majetku;
• 1624 získala Marie Magdalena Trčková obce Boháňka, Žiželeves, Jeřičky, Chloumek, Sadová, část Klenic, Rozběřice a Maňovice od Albrechta z Valdštejna směnou za jiné obce;
• 1625 získala Marie Magdalena Trčková Hořiněves a část obce Rodova s mlýnem na Trotině od Albrechta z Valdštejna směnou za jiné obce;
• 1627 koupila Marie Magdalena Trčková vesnici Rusek s dvorem poplužním, Skaličku a Piletice s 27 poddanými (19 s koňmi a 8 domkářů) za 8.649 kop grošů míš. Tyto obce byly původně majetkem města Hradce Králové;
• 1631 koupil Trčkův syn Adam Erdman Slatinu, Svinary a Svinárky od Jana Hamzy Bořka ze Zábědovic za 15.000 zlatých rýnských;
• Trčkové byli ve spojení s českou nekatolickou emigrací a sloužili Valdštejnovi jako spojovací článek k tajným jednáním. Adam Erdman Trčka z Lípy byl roku 1634 spolu s Valdštejnem v Chebu zavražděn;
  
  
  
  Hraběnka Trčková vítá Valdštejna na Opočně. Malba Karla Purkyněho z roku 1857
  
  
• 1634 byl Jan Rudolf Trčka obviněn ze spoluúčasti na valdštejnském spiknutí proti císaři. Zemřel jako poslední mužský potomek svého rodu ještě dříve, než ho mohla vyšetřovací komise vyslechnout;
  
  

  „V pátek den památný sv. Michala archangela, 29. měsíce září mezi 19. a 20. hodinau před večerem umřel v svém městě Brodě Německém vysoce urozený pán Jan Rudolf, svaté římské říše hrabě, Trčka z Lippého, (s nímž také ten slavný a starožitný rod Trčkovský dokonán a zavřín jest) pán na Světlý, Lipnici, Ledči nad Sázavau, Opočně, Smiřicích, Konicích a Žlebích atd., J. M. Cské a Kské jakožto uherského a českého krále atd. radda, komorník a saudce zemský atd., maje on věku svého 75 let, a pohřben jest v kostele na Světlý neb v městečku Světlý dne 16. října měsíce. Minulý rok 1633 umřela manželka jeho Maria Magdalena hraběnka Trčkova rozená z Lobkovic a pochována také na Světlý.“ (Jan František Beckovský: Poselkyně starých příběhův českých)

  
  
• všechny statky Jana Rudolfa Trčky z Lípy byly císařem Ferdinandem II. zkonfiskovány. Trčkovo nemovité jmění činilo přes 3 miliony zlatých. Měl 4406 poddaných, 33 far, 96 mlýnských kol a 8 mistrů ovčáckých. Panství smiřické bylo odhadnuto na 335.618 kop míšeňských grošů ( tj. 391.554 zlatých rýnských );
  
  
  Rodokmen Trčkových z Lípy na Smiřicích.
  Vytvořeno v programu Ancestry (http://ancestry.nethar.com/ ).
  Pro zvětšení rodokmenu klikněte na obrázek.
  
  
  
• 1635 se panství ujali císařští komisaři Bernard Hysrle a Jan Krydel ve jménu císařově.

Jan Matyáš hrabě Gallas (1636 – 1647 †)

• syn Pancracia di Gallaso, generálního strážmistra v Tyrolsku, a jeho manželky Annunciaty Marcanti z Gandina;
• kariéru začal jako podkoní. Do třicetileté války zasáhl ve vojsku Katolické ligy, v jejímž čele stál bavorský kurfiřt Maxmilián. V roce 1628 přešel k císařské armádě a stal se velitelem pěšáků. Jeho vojenské schopnosti objevil Albrecht z Valdštejna, udělal z něho generála, který ho však nakonec zradil a po vévodově smrti roku 1634 se sám stal vrchním velitelem habsburských ozbrojených sil. Navzdory vojenským neúspěchům si Gallas svou poslušností a loajalitou vůči Habsburkům zajistil jejich trvalou přízeň a důvěru;
• 1627 povýšen do říšského stavu svobodných pánů, 1632 do stavu hraběcího, 1636 jmenován skutečným tajným radou;
• 1636 mu císař Ferdinand II. daroval městečko Smiřice se zámkem, tvrze Žiželeves, Rodov, Hořiněves a Sadovou a 40 vesnic spolu se třemi vesnicemi z bývalého majetku města Hradce Králové (Rusek, Skalička a Piletice). Naproti tomu Slatinu a Svinárky daroval císař roku 1638 plukovníku Valterovi hraběti z Leslie a tyto obce se tak staly součástí novoměstského panství. Majitelem opočenského panství se stali bratři Jeroným a Rudolf Colloredové z Waldsee;
• při dělení bývalého trčkovského dominia došlo ke sporům o dvůr v Libníkovicích, které patřily někdy ke správě opočenské (Trčkové je koupili od Šárovců ze Šárova), jindy ke správě smiřické. Nakonec byly Libníkovice roku 1639 přiděleny k panství mocnějšího a vlivnějšího Gallase;
• prodal Sadovou, Klenice, Sovětice a Dub ( roku 1646 již na nich seděl Václav Macák z Ottenburku );
• na zámku ve Smiřicích pobyl jen dvě zimy (1638/1639 a 1643/1644), doma se cítil v rodném Tridentu;
  
                
           
  Generál Matyáš hrabě Gallas na dobových vyobrazeních
  
      
  Generál Matyáš hrabě Gallas na dobové minci
  
  
• do roku 1659 spravovala za své nezletilé syny rodinný majetek vdova Anna Marie Dorota rozená hraběnka z Lodronu společně s poručníky Štepánem Rathmüllerem z Rathmühlu, Václavem Michnou z Vacínova a Matoušem z Verneru;
  
      
  Vyobrazení Doroty Anny Marie z Lodronu, manželky Matyáše Gallase; vpravo jejich znaky,
  umístěné na stěně frýdlantské radnice.
  
  
• 1661 došlo k rozdělení smiřického panství na část smiřickou a hořiněveskou mezi syny Matyáše Gallase – Antonína Pankráce a Františka Ferdinanda.
  
  
  Rodokmen Gallasů na Smiřicích a Hořiněvsi.
  Vytvořeno v programu Ancestry (http://ancestry.nethar.com/ ).
  Pro zvětšení rodokmenu klikněte na obrázek.
  
  
  
  
  

Antonín Pankrác Rudolf Gallas (1661 – 1685)

• mladší syn Matyáše Gallase a jeho druhé manželky Anny Marie Doroty hraběnky z Lodronu;
• vstoupil do služeb bavorského kurfiřta a stal se jeho skutečným komorníkem;
• hodlal napodobit vojenskou kariéru svého otce, ale nepřály mu doba ani vlastní schopnosti. Zajímal se také o umění a umělecké předměty;
• 1661 obdržel smiřické panství s městečkem Smiřicemi a těmito obcemi: Bukovina, Čáslavky, Černilov, Černožice, Číbuz, Divec, Holohlavy, Hubiles, Lejšovka, Libníkovice, Librantice, Libřice, část Maršova, Mezilečí, Piletice, část Prorub, Rozběřice, Rusek, Skalice, Skalička, Smiřičky, Smržov, Svinary, Újezd, Vlkov a Výrava;
• původní smiřickou tvrz nechal přestavět v raně barokní zámek – tak vznikla nynější dvoupatrová ústřední zámecká budova;
• 1663 odstoupil Újezd se dvorem svému bývalému vychovateli Janu Jakubovi Röhrichovi.
• nákladné vydržování regimentu a nepříliš střídmý styl života ho natolik finančně vyčerpalo, že musel prodat frýdlantské a poté i smiřické panství.

     
Vyobrazení Antonína Pankráce Gallase a znaky Gallasů

Isabella Magdalena z Porcie (1685 – 1686 †)

• ovdovělá hraběnka ze Šternberka, nejmladší dcera nejvyššího hofmistra knížete Jana Ferdinanda de Porcie;
• koupila smiřické panství za 350.000 zlatých a 3000 zlatých klíčného – téměř dvě třetiny trhové ceny představovaly dluhy;
• za nezletilého syna spravoval od roku 1686 panství jeho strýc Václav Vojtěch za Šternberka a na Zelené Hoře († 1708).

         
Podobizny spojované se správcem smiřického panství Václavem Vojtěchem ze Šternberka:
v roce 1646 jako tříletý (vlevo), v roce 1671 (uprostřed) a v ornátu řádu zlatého rouna kolem roku 1700 (vpravo).

      
Václav Vojtěch ze Šternberka se svým bratrem Janem Norbertem na univerzitní tezi z roku 1661 (vlevo)
a znak Václava Vojtěcha ze Šternberka a jeho manželky Kláry Bernardiny z Malzanu (vpravo)
--- Kliknutím sem ---se dostanete na stránku s velkými obrázky.

Jan Josef ze Šternberka (1686 – 1700 †)

• syn Jana Norberta ze Šternberka († 1678) a Isabelly Magdaleny z Porcie;
• císařský komorník;
• 1698 koupil statek Ples s Jasennou od Františka Antonína hraběte ze Šporku;
• 1699 začal s výstavbou kostela ve Smiřicích;
• zahynul se svou manželkou a starší dcerou ve vlnách Innu v Bavorsku;
  
  

  „Léta 1700 od Panny Marie staroetingské z Bavor po řece Innu řečené do Passova pospíchaje, nešťastně se utopil; tělo paní manželky mrtvé z té řeky vytaženo a v kostele bechyňském františkánském pohřebeno odpočívá; tělo však téhož pana hraběte nikterak nalezeno býti nemohlo.“ (Jan František Beckovský: Poselkyně starých příběhův českých)

  
  
• dne 14. července 1700 byla vydána píseň o utonutí rodiny Jana Josefa ze Šternberka --- viz zde ---
  
  
     
  Vyobrazení Jana Josefa ze Šternberka v dětském věku (na druhém portrétu vyobrazen jako Amor) a v dospělosti
  
  
• za nezletilou dceru Jana Josefa ze Šternberka spravoval panství nejprve její prastrýc Václav Vojtěch za Šternberka a na Zelené Hoře. Dbal o dobré hospodaření, provedl administrativní reformy a zajistil pokračování ve stavbě zámeckého kostela. Poddaným byl pánem milostivým, kterého si vážili. Poručnicí nezletilé Marie Terezie ze Šternberka byla Marie Barbora z Pötingu, sestra Václava Vojtěcha ze Šternberka.
• po smrti Václava Vojtěcha ze Šternberka a jeho sestry Marie Barbory z Pötingu byl poručníkem Marie Terezie ze Šternberka a správcem smiřického panství jmenován dne 11. února 1709 hrabě František Leopold ze Šternberka († 1745), císařský komorník, říšský dvorní rada, místodržící a prezident české komory. Zasloužil se o dostavbu smiřického kostela (už roku 1711 se zde křtilo a o dva roky později byl kostel vysvěcen).

     
Vyobrazení Františka Leopolda ze Šternberka,
správce smiřického panství a poručníka nezletilé Marie Terezie ze Šternberka a znaky rodu Šternberků.

Marie Terezie Violanta ze Šternberka (1700 – 1761 †)

• dcera Jana Josefa ze Šternberka a jeho manželky Marie Violanty hraběnky z Preüssingu;
• 1715 provdána za Jana Leopolda hraběte z Paaru († 1741). O zadlužování hraběcích manželů vypovídá císařský reskript z roku 1732, kterým jim byla uložena povinnost splácet ročně 10.000 zlatých dluhu. Zároveň byli vyzváni k vzájemnému usmíření;
• podruhé provdána za Jana Daniela hraběte z Gastheimu († 1761), královského hejtmana v kraji Královéhradeckém, po kterém zdědila ona a později její syn statek Jeřice;
• poddaným neodpouštěla žádné dávky, neudělovala milosti a privilegia.
• veškerou svoji snahu upřela na službu církvi: založila několik nadací, nechala postavit a opravit řadu kostelů na Smiřicku (roku 1752 byl jejím nákladem vystavěn chrám sv. Štěpána v Černilově);
• pro kostel ve Smiřicích objednávala u známých malířů obrazy s náboženskou tematikou. Z ruky Petra Brandla ruky vyšel např. obraz sv. Blažeje, datovaný odborníky rokem 1713. Podle legendy je vedle světce vyobrazena hraběnka Marie Terezie, aby si vyprosila zdraví, neboť od mládí trpěla vleklou krční chorobou (podle pamětní knihy holohlavského děkanství obraz naopak představuje tehdy čtrnáctiletou hraběnku při přijímání svátosti biřmování). Roku 1727 hraběnka svěřila Petru Brandlovi i namalování obrazu s tematikou klanění tří králů. Marii Terezii ze Šternberka (s červeným barokním kloboukem) zde údajně vymaloval z vděku za to, že mu vyplatila vysoký honorář (1700 zlatých), což mu pomohlo splatit část dluhů. Na obraze je vymalována v pozici, kdy zvednutou rukou odmítá pozvání anděla do středu dění.

     
Vyobrazení Marie Terezie ze Šternberka a jejího prvního manžela Jana Leopolda z Paaru

Václav Josef hrabě z Paaru (1761 – 1780)

• syn Jana Leopolda hraběte z Paaru a Marie Terezie ze Šternberka. Pravděpodobně kvůli neshodám rodičů byl dán na výchovu Šternberkům;
• velkokřižník řádu sv. Štěpána království uherského, císařský tajný rada, komoří, plukovník a říšský dvorský generální poštmistr dědičných zemí;
• 1769 obdržel diplom na povýšení do knížecího stavu dědičně vždy pro nejstaršího mužského potomka v rodě a současně mu císař Josef II. udělil velký palatinát (za titul palatina zaplatil říšské dvorní kanceláři 16.234 zlatých a registrátorovi dvorské kanceláře 1.281 zlatých);
• 1770 mu bylo propůjčeno právo razit zlatou a stříbrnou minci (za toto privilegium zaplatil u dvorské kanceláře 2.350 zlatých);
• 1761 koupil od Josefa Malovce z Malovic statek Újezd;
• 1769 založena na černilovských pustých místech obec Dolní Černilov (jinak také Přední nebo Dolní Pustina). Téhož roku založena na libníkovických pustinách obec Horní Černilov (jinak také Zadní nebo Horní Pustina).
• s manželkou (kněžnou Esterházy) zastával významná místa u dvora – doprovázeli např. Marii Antoinettu do Francie při jejím sňatku s Ludvíkem XVI.
• znal se osobně s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Už v roce 1762 pozval malého Mozarta do svého paláce ve Vídni. Když se Mozart roku 1784 přestěhoval do Vídně natrvalo, navštěvoval Václav Josef z Paaru jeho proslulé koncerty. Kníže z Paaru se stal také členem stejné zednářské lóže a roku 1786 byl zvolen jejím předsedou. Z té doby se také dochovala jeho korespondence s Mozartem. V Paarovském paláci ve Vídni koncertovala v roce 1786 řada Mozartových přátel z Čech, včetně slavné zpěvačky Josefíny Duškové.

          

                     
Vyobrazení Václava Josefa hraběte z Paaru




Rodokmen Šternberků a Paarů na Smiřicích.
Vytvořeno v programu Ancestry (http://ancestry.nethar.com/ ).
Pro zvětšení rodokmenu klikněte na obrázek.




Smiřický zámek v druhé polovině 19. století (vytiskl Rau & syn, Drážďany, vydal J. W. Pohlig, Teplice)
Za pohled děkujeme paní Věře Karliakové. Další vyobrazení smiřického zámku najdete zde.

císařská dvorní komora (1780 – 1863)

• v lednu 1780 koupil císař Josef II. panství Smiřice s inkorporovanými statky Plesem, Jasennou a Újezdem za 700.000 zlatých;
• 1780 – 1787 založena na gruntech pleských pevnost a královské město Ples (od roku 1793 nazývané Josefov). Z původní vesnice zůstala jen nejvýchodnější a nejzápadnější část (dnes Starý Ples jinak Horní Ples a Dolní jinak Vodní Ples). Potřeba usídlit poddané ze zbořené části Plesu dala podnět k založení dvou nových obcí za hranicemi pevnostního pásma – Nového Plesu a Rasošek. Byly vybudovány ze dřeva, částečně i z rozebraných původních usedlostí;
• 1790 koupena od Šporků Hořiněves s rozsáhlým statkem za 587.000 zlatých;
• 1796 přikoupen poslední díl Světí od jeho tehdejšího držitele Josefa Málka;
• 1833 sloužilo k provozu vrchnostenského hospodářství 15 dvorů: Holohlavy, Zderaz, Rodov, Neděliště, Světí, Hořiněves, Skalička, Lípa, Frantov, Žiželeves, Malý Vřešťov, Čenice, Jeřičky, Neznášov a Černilov. Dřívější dvory v Libníkovicích, Újezdě, Ruseku, Pileticích a ve Svinarech již byly v těch dobách rozparcelovány mezi poddané;
• od 1848 se panství nazývalo říšským statkem pod správou c. k. privátní rakouské banky ve Vídni.

Rodokmen rodu Habsbursko-lotrinského (větev rakouských císařů – majitelé Smiřic a Hořiněvse)
Vytvořeno v programu Ancestry (http://ancestry.nethar.com/ ).
Pro zvětšení rodokmenu klikněte na obrázek.

baron Jan Ignác Liebieg (1863 – 1870 †)

• narozen roku 1802 v Broumově jako syn soukenického mistra Adama Liebiega a Františky Vaničkové, dcery lékaře z Rychnova nad Kněžnou;
• po předčasné smrti otce se musel rozloučit se studii a hlavním zdrojem jeho příjmů se stalo pašování zboží přes slezsko-české hranice. Přitom se vyučil soukeníkem;
• jakožto majitel soukenické továrny v Liberci byl zvolen za poslance pro průmyslová města na zemský sněm do Prahy a později i do říšské rady ve Vídni. Zastával rovněž funci prezidenta Obchodní komory v Čechách;
• ve čtyřicátých letech 19. století se stal největším podnikatelem v textilním průmyslu v Čechách. S konkurencí se nemazlil, přetahoval zkušené odborníky a dělníky, prováděl průmyslovou špionáž. Vůči svým zaměstnancům si však zachovával hluboké sociální cítění;
• kromě textilního průmyslu podnikal také v hornictví, vlastnil břidlicové a vápencové lomy, měděné doly a sklárnu;
• dvakrát ženat: poprvé s Marií Terezií, dcerou továrníka Antonína Münzberga z Jiřetína, podruhé s Marií Luisou Karolínou Jungnickelovou, rovněž dcerou továrníka;
• panství koupil ve veřejné dražbě za 2,600.000 zlatých;
• 1864 zřídil ve Smiřicích parní pilu, ve které byly pro průmyslové využití zpracovávány stromy ze smiřických lesů;
• 1865 prodal svinarský les obci královéhradecké;
• 1867 nechal ve Smiřicích vystavět cukrovar;
• 1868 věnoval dvůr Světí se zámkem a se dvory v Lípě a Dolních Nedělištích jako dědičný podíl ve smluvené ceně 400.000 zlatých své dceři Gabriele při jejím sňatku s Karlem Danielem Weinrichem, majitelem dobřenického statku;
• 1867 byl Jan Liebieg povýšen císařem Františkem Josefem I. do rytířského stavu a roku 1868 do stavu svobodných pánů – baronů za zásluhy o průmyslový rozvoj;
• 1868 postižen mozkovou mrtvicí, jež ho trvale upoutala na lůžko. Po dvou letech zemřel na svém zámku ve Smiřicích.

Vyobrazení Jana Ignáce Liebiega


           
Vyobrazení Jana Ignáce Liebiega, jeho první manželky Marie Terezie Liebiegové roz. Münzbergové
a rodiny Liebiegových ( zleva děti Marie Pavlína, Jindřich, Theodor, Adelina a nejstarší Jan )



Vyobrazení Marie Luisy Karolíny Liebiegové roz Jungnickelové (druhé manželky Jana Ignáce Liebiega)

Jan Josef Liebieg (1870 – 1881)

• Jan Josef Mauric Liebieg se narodil roku 1836 jako syn Jana Liebiega a jeho první manželky Marie Terezie Münzbergové;
• 1862 se oženil s Leopoldinou Terezií Mayerovou, dcerou vídeňského místostarosty a stavitele Leopolda Mayera;
• 1866 – 1870 poslancem českého zemského sněmu;
• 1866 se stal, spolu s mladšími bratry Heinrichem a Theodorem, veřejným společníkem firmy „Johann Liebieg a spol.“. Roku 1887 odešel z vedení firmy a stáhl se do soukromí;
• velký znalec parků – zvelebil zámek ve Smiřicích a založil zámecký park;
• 1871 prodal Mezilečí za 80.000 zlatých knížeti ze Schaumburku.

Vyobrazení Jana Josefa Liebiega




Vyobrazení Leopoldiny Terezie Liebiegové roz. Mayerové ( manželky Jana Josefa Liebiega )



Rodokmen barona Jana Ignáce Liebiega (Stammtafel der Familie Liebieg)
Vytvořeno v programu Ancestry (http://ancestry.nethar.com/ ).
Pro zvětšení rodokmenu klikněte na obrázek.

nejvyšší c. k. rodinný fond Habsburský (1882 – 1918)

• 1901 zřízen inspektorát rodinných statků Smiřic, Cerekvice a Bezna. Velkostatku náleželo patronátní právo nad Černilovem, Číbuzí, Hněvčevsí, Holohlavami, Hořiněvsí, Chloumkem, Chotěborkami, Jásennou, Libřicemi, Semonicemi, Sendražicemi, Smiřicemi, Starým Plesem a Žíželevsí;
• k panství patřily dvory Zderaz, Holohlavy, Hořiněves, Skalička s Černilovem, Cerekvice s Třebověticemi, Hněvčeves a Čenice.

• www.smirice.cz
• www.smirice.eu/historie/sedlacek/sedlacek.htm
• www.smirice.eu/historie/plsek/plsek.htm
• www.smirice.eu/historie/plsek/kronika.htm
• www.smirice.eu/lide/liebieg/liebieg.htm
• http://patricus.info/

Základní prameny o majitelích panství

Zdroje použitých vyobrazení a literatura o majitelích panství