---

  Smiřický pivovar se nacházel v letech 1560 - 1949 v rohu areálu zámku. Největší příjem smiřického panství pocházel z pivovaru. Pivovar dával až 200 várek (každá z 23 korců sladu), tj. 4800 sudů v sumě 3000 kop gr. ročně. K roku 1629 se dozvídáme, že celkový příjem panství dosahuje přes 30 000 kop gr., v tom výnos z pivovaru činí 37 procent, za obilí 15 procent, z dobytka 13 procent, pokuty a úroky z dluhů poddaných 10 procent, poddanské úroční platby 7,6 procenta a zbytek drobné příjmy. Réžii domínia 12 500 kop téměř uhradil příjem z pivovaru.
  Pro potřeby pivovaru dříve vrchnost udržovala 4 chmelnice. Poddaní byli povinni prodávat určité množství obilí pro panské sýpky a pivovar.za pevně stanovenou cenu, která byla nižší než tržní cena.
  21.června 1697 vypukl ve vrchnostenském pivovaře ve Smiřicích nenadále ukrutný požár. Vyhořel nejen samotný pivovar, ale i jeho sladovna. Požár zachvátil i zdejší velký mlýn. Přenesl se také na celé městečko Smiřice a dokonce na sousedící Smiřičky. Ohně bylo ušetřeno jen několik málo domů.
  V roce 1958 byla v prostorách bývalého pivovaru zřízena výrobna antibiotik, jimiž byly obohacovány krmné směsi pro prasata.

---

Vložené fotografie

razítko bylo otištěno 8. listopadu 1916 na níže uvedeném seznamu zaměstnanců pivovaru.

Raznice na etikety z aukra.

Foto dole: pivovarští koně odvážejí ze zámku pivo

---

V 12 čísle (14.6.2012) časopisu Veřejná správa z Třeboně vyšel následující článek:

Pivo od Smiřických

Autor: Pavel Jákl
  Byť jeho hvězdami byli Kulíř, Nietsche, Rydl, neunikl zapomnění. Navštívíme dnes městečko nalézající se deset kilometrů severně od Hradce Králové. První historicky známý feudal, používající domicil "ze Smiřic”, byl jakýsi Václav, sídlící ve Smiřicích (správněji v Holohlavech) kolem roku 1406. Ves sama je ovšem o něco starší. Podpis zmíněného Václava i s pečetí byl připojen ke stížnému listu protestujícímu proti rozhodnutí kostnického koncilu přivádějícího na hranici Mistra Jana Husa v roce 1415. Druhý Smiřický Jan - patrně syn předchozího Václava, byl zprvu nadšený husita, ve správný čas se však rozhodl dosavadní přesvědčení změnit a stal se příznivcem Zikmunda Lucemburského. Jeho aktivní politická činnost vyvrcholila popravou za zradu vůči jinému našemu panovníkovi, Jiřímu z Podëbrad.
  Smiřičtí hospodařili na svém panství až do závěru patnáctého století. Už tehdy obnášelo ke dvacítce vsí, dvory, mlýny i další příslušenství. Zda byl mezi nimi i pivovar prozatím nevíme, zdejší podnik je historicky známý až z dob dalších uživatelů statku, Trčkové z Lipy. Původnější Smiřičtí se ze svého rodiště sice vystěhovali, avšak i nadále jejich rod mohutněl, bohatl a na počátku sedmnáctého století sahal skrze Albrechta Jana i po královském titulu. Zmiňovaný feudál byl v předbělohorském období jedním z direktorů připravovaného stavovského povstání vůči habsburské moci, ale již roku 1618 předčasně zemřel jako čtyřiadvacetiletý. Příčinou toho bylo rodové prokletí v podobě tehdy nevyléčitelné nemoci končící zpravidla chrlením krve. Poslední Smiřičtí patřívali mezi nejvýznamnější českou šlechtu a jejich ambice se zdály být bez konce. Osud se však ubíral jinými cestami a rod pánů ze Smiřic se v počátcích třicetileté války stal legendou a svým postupným vymíráním zmizel z našich dějin.
  Trčkové z Lípy získali Smiřice roku 1498 a drželi je až do roku 1634, kdy úkladnou vraždou Adama Erdmana Trčky stihla i tento rod pohroma a trest za údajnou zradu, již se měl dopustit na panovnickém domě Habsburkü. Trčka byl spoluobětí podstatně známějšího frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna. Trčkovské zboží bylo následně zkonfiskováno a připadlo ke královské koruně. Smiřice obdržel jeden z císařských generálů, hrabě Matyáš Gallas.
  Rod Trčků smiřické panství zdařile pozvedl a krátce po polovině šestnáctého století (konkrétně k roku 1560) je při starší tvrzí prvně zmiňován i první funkční pivovar se sladovnou. Ze soupisu panského hospodářství (1619) vyplývá, že na předhradí stály bednárna a pivovar se dvěma klenutými spilkami, vedle kovárny sladovna. Pivovar se sladovnou bývaly tou dobou oddělené objekty, mimo byly i sklepy ,,v mohutných valech mezi příkopy”. To vše v těsné blízkosti původního panského sídla. Už tenkrát se jednalo o dosti veliký pivovarský provoz, který v čase převzetí zboží Gallasem vynášel více jak třetinu všech výdobytků vrchnostenského hospodářství.
  Původní pivovar se sladovnou se dále připomíná k roku 1661, následuje pak velká změna, když Antonín Pankrác Gallas nechává starou tvrz přebudovat do čtyřkřídlého barokního zámku, v jehož jižním předpolí vzniká nově stavěný hospodářský komplex s pivovarem a sladovnou již ,,pod jednou střechou”. Celek později doplňuje zámecký kostel sv. Tří králů. Od východu dvůr uzavírala vinopalna, podle všeho pozůstatek staršího pivovaru.
  Gallasovskými následníky v držení smiřického statku byli Šternberkové a posléze Paarové. V polovině osmnáctého století produkovaly pivovary na jejich panství úctyhodných více jak čtyři tisíce hektolitrů piva za rok. Roku 1780 se stává vlastníkem Smiřic císař Josef II. V blízkosti se právě staví pevnost Josefov a smiřické zboží tím získává na hodnotách. Samozřejmě, že včetně pivovaru. Pivo z něho je dodáváno na stavbu, zámek s jeho příslušenstvím využívají císařští úředníci a správa. Před polovinou devatenáctého století přebírá statek c. a k. privátní rakouská banka z Vídně. Z jejich peněz je financována nákladná přestavba pivovaru, datovaná rokem 1855, a rekonstruovaný celek kupuje roku 1863 liberecký továrník Liebig. Pivovar získává svou vrcholně průmyslovou podobu, produkuje za rok přes deset tisíc hektolitrů piva a v roce 1873, za sládka Josefa Kullte, téméř dvojnásobek zmíněné hodnoty. Přes různé technické novinky zůstával smiřický pivovar v ručním provozu a var byl udáván až osmdesátihektolitrový. Novou etapu vývoje podniku představuje rok 1881, ve kterém se Smiřice znovu stávají vlastnictvím ,,Nejvyššího soukromého fondu”, pivovar a velkostatek je nazpět v rukou císařské komory. Docházlí k nové rekonstrukcí a roční výstavy se blíží třicetitisícovým hodnotám. Předchozí sládek Kulíř má výtečné a dlouholeté pokračovatele, pány Nietscheho a Rydla, za druhého jmenovaného došlo konečně k úpravě provozu na strojní, posléze i na parostrojní. Pádem monarchie se smiřický pivovar stává součástí prvorepublikových Státních pivovarů, ještě přečkal protektorátní zřízení a roku 1949 byl zrušen. Odešel za Smiřickýrmi.

---

Výkaz zaměstnaných osob a jich členů rodinných v c.a k. pivovaře Smiřice, 8. listopadu 1916
Krystová Antonie - žena bednáře
Holečková A. - dělnice
Nitka Vratislav - vařič
Holub Ant. - dělník
Hanuš W. - dělník
Jirák K. - dělník
Šváb J. - dělník
Klíma J. - dělník
Sibera Jos. - dělník
Rechová M . - žena dělníka
Havlíková A. - žena sklepmistra
Plšková A. - žena kočího
Zákravská A. - žena kočího
Černá A. - žena kočího
Škopová M. - žena kočího Kvasničková A. - žena kočího
Šturma A. - dělník
Skokanová A. - žena kočího
Šturma Fr. - ponocný
Očenáš V. - bednář
Novák V. - kočí
Vachek Jiří - dělník
Macháček F. - kočí
Jirousek V. - učeň bednářský
Fikar Frant. - učeň bednářský
Klouda Václ. - bednář
Seznam sloužil pro příděly mouky ze zásob C. a k. hospodářské správy Holohlavy

Pivní uzávěry smiřického piva
(zdroj www.pivety.com a www.ecaps-space.estranky.cz/).

---

Zbyněk Likovský: ČESKÉ PIVOVARY 1869 - 1900 Praha 2005
Výpis z knihy, Praha 2005.
Smiřice (Schmirschitz, Smiřic)
10 km severně od Hradce Králové [14]
Založen: 1560
Majitelé:
Johann svobodný pán Liebig st. 1863 -1870
Johann svobodný pán Liebig ml. 1870 -1881
J. V. císař František Josef I. 1881-1916
Sládci:
Josef Kulíř ?-1873 -1875
Jan Nietsche 1875 -1900
Otakar Rydl 1900 -1927
Správce:
František Hoblíček ?-1884-1888-?

Výroba / výstavy:
1869:------------10 485 hl,      1870:------------10 833 hl,
1871:------------14 027 hl,      1873:------------19 812 hl,
1874:------------14 495 hl,      1875:-------------11 405 hl,
1880:------------16 000 hl,      1882 / 83:------17 680 hl,
1883 / 84:------18 321 hl,      1884 / 85:------19 442 hl,
1885:-------------20 400 hl,      1885 / 86:------18 480 hl,
1886 / 87:------16 880 hl,      1887 / 88:------17 360 hl,
1888 / 89:------17 760 hl,      1889:------------17 680 hl,
1889 / 90:------19 361 hl,      1890 / 91:------21 060 hl,
1891:-------------21 600 hl,      1891 / 92:------20 960 hl,
1892 / 93:------22 881 hl,      1893 / 94:------23 760 hl,
1894 / 95:------26 080 hl,      1897:-------------26 000 hl,
1899:-------------27124 hl.

---

Foto vpravo:
zelená pivní láhev s textem: Státní pivovar ve Smiřicích Neprodejný majetek Foto z aukce.

---

Zbyněk Likovský: PIVOVARY ČESKOSLOVENSKÉHO ÚZEMÍ 1900 - 1948
Praha 2005

Smiřice (Schmirschitz, Schmirschitz a. d. Elbe)
10 km severně od Hradce Králové [05]
Založen: 1560
Majitelé:
J. V. císař František Josef I. 1881 - 1916
J. V. císař Karel I. 1916 - 1919
Republika československá - správa habsb.- lotrinských statků 1919 -1921
Republika československá - státní pivovar 1922 - 1939
Protektorát Čechy a Morava - státní pivovar 1939 - 1945
Československá republika - státní pivovar 1945 - 1949

Sládci:
Otakar Rydl 1900 - 1927 (1915 - 1918 ve zbrani)
Ferdinand Pohlreich 1927 - 1932
Ladislav Brunner 1932 - 1936
František Sokol ml. 1936 - 1940
František Filip 1940 - 1941
Josef Pfütz 1941 - 1942
Ladislav Brunner 1942 - 1945
Ladislav Bittner 1946 - 1949
Vrchní sládek:
Ing. Josef Eminger 1939 - 1941
Správci:
Josef Schleich ? - 1906
Rudolf Bulvas 1908 - 1917
Antonín Hlavenský 1918 - 1920
Hugo Rajský 1921 - 1923
Otakar Rydl 1923 - ?
Jan Vávra ? - 1925 - 1927
Václav Hříbal 1928
Otakar Rydl 1928 - 1930
Josef Vašík 1931
Antonín Stádník 1932 - 1936
Ing. Josef Eminger 1942 - 1945
Oldřich Vančata 1946 - 1949
Ředitel:
Franz Wollrab 1942 - 1945
Ladislav Bittner 1949 (prozatímní ředitel)

Foto vpravo:
výřez z pohlednice vydané po roce 1908

Výroba / výstavy:
1901 / 02:------28 176 hl,
1902 / 03:------26 572 hl,
1903 / 04:------28 480 hl,
1904 / 05:------28 466 hl,
1905 / 06:------28 453 hl,
1906 / 07:------28 652 hl,
1907 / 08:------27 776 hl,
1908 / 09:------27 500 hl,
1909 / 10:------25 500 hl,
1910 / 11:------26 000 hl,
1911 / 12:------25 000 hl,
1912 / 13:------23 000 hl,
1913 / 14:------20 512 hl,
1914 / 15:------16 500 hl,
1916 / 17:--------3 459 hl,
1918 / 19:--------6 077 hl,
1919 / 20:--------8 335 hl,
1920 / 21:------10 785 hl,
1921 / 22:--------9 063 hl,
1922 / 23:--------9 131 hl,
1923 / 24:------12 500 hl,
1925 / 26:------11 220 hl,
1926 / 27:------11 837 hl,
1927 / 28:------11 650 hl,
1929 / 30:------10 521 hl,
1930 / 31:------10 165 hl,
1931 / 32:--------9 798 hl,
1932 / 33:--------8 720 hl,
1933:---------------8 258 hl,
1934:---------------8 059 hl,
1935:---------------7 770 hl,
1937:---------------7 716 hl,
1938:---------------8 335 hl,
1939:---------------8 484 hl,
1940:---------------7 623 hl,
1941:-------------13 110 hl,
1942:-------------20 847 hl,
1943:-------------26 775 hl,
1944:-------------29 234 hl,
1945:-------------13 350 hl,
1946:---------------7 384 hl,
1947:---------------8 080 hl,
1948:---------------7 262 hl.
V lednu 1949 provoz pivovaru ukončen.

Na fotce nahoře
Letecký pohled z roku 1932. Blíže pivovarský komín, vzadu kostel a smiřický zámek. Vlevo přitéká bývalý jalový mlýnský náhon.

---

V Oblastním archivu v Zámrsku jsou mimo výše uvedených sládků také :

Písemnosti
sládka Karla Liera 1940 - 1941
sklepmistra Tomáše Boublíka 1942
sklepmistra, zástupce sládka, Bohumila Kuchaře 1948
sklepmistra Stanislava Potůčka 1944
sklepmistra Rudolfa Zikána 1945 – 1946, 1948
účetního Antonína Stádníka 1936
účetního Antonína Vácy 1940
účetního Oldřicha Vančaty 1937 - 1947
nadbednáře Josefa Fichtla 1938 – 1948
úředníka Miroslava Bruníka 1938
úředníka Jaroslava Kudrny 1942 - 1945

A také jiné dokumenty, např.:
Pronájem hostince čp. 44, v Račicích 1939 – 1940
Pronájem restaurace „Na Lípě“ v Chlumu 1937 - 1946
Převzetí zařízení lázeňského domu „Montplaisier“ v Karlových Varech 1937

---

Na smiřickém hřbitově jsou hroby s fotkami a texty:

Foto vlevo:
Zde v Pánu odpočívá:
Eduard Kocián
mistr bednářský
c.k. pivovaře v Smiřicích
nar. 19.X.1863.
zemř. 11.VIII. 1900.
Spi sladce milý synu !


Foto vpravo:
František Vopřada
mistr bednářský a sklepmistr c.k. pivovaru v Smiřicích
zemřel 11.IV.1901 v stáří 51. roku

Františka Vopřadová
jeho manželka nar. 17.XI.1855, zemř. 4.IV.1940

Julie Fidlerová ze Sluh
naroz. 23.XI.1885, zemř. 20.III.1941

---

   Za tyto informace a za výpisy z knih nahoře, děkuji p. Likovskému. 5.4.2006
  Vážený pane Andrýsi,
  Zaujala mne mosazná známka na tzv. "domácí pivo", která se mi zatím nedostala do rukou. Z toho, ze byla vydaná v době habsburské monarchie soudím, že v době, kdy byla zavedena, nebyla poukázkou na deputátní pivo. Teprve po vzniku Republiky československé, počátkem dvacátých let (a těch se zobrazená známka podle odstranění písmen C. - k. [ Císařsko - královský ] nepochybně dočkala) byly uzavírány první kolektivní smlouvy, podle nichž měli zaměstnanci na deputátni pivo nárok. Předtím bylo pivo přidělováno bezplatně ale s podmínkou, že musí být vypito v pivovaře (proto "domácí pivo") - ten, kdo byl přistižen při pokusu vynést pivo z pivovaru byl nemilosrdně propuštěn (a to byl opravdu tvrdý trest). Muži dostávali většinou 3 litry piva denně, ženy 1 litr, mladiství do 18 let také 1 litr piva denně. Ráno při průchodu vrátnicí dostávali odpovídající počet známek, které mohli během pracovní doby využit - ty sklepmistr večer odevzdal v kanceláři a druhý den ráno už zase čekaly ve vrátnici.    
Dr. Zbyněk Likovský, CSc. Ústav experimentální medicíny AV ČR

Láhve smiřického pivovaru ze sbírky p. Roberta Janka.
Nápis : Státní pivovar ve Smiřicích.