Katolická pamětní kniha děkanství Holohlavy
úvod a přehled děkanů

Záznamy z knihy do roku 1900      Záznamy z knihy od roku 1900
Kapitola o založení Církve československé

Ve smiřickém Zpravodaji vyšel seriál článků od Miroslava Voláka podle práce Jaroslava Macha, zabývající se tématem holohlavského děkanství. Doplnil jsem je textem z originální knihy a fotografiemi. Jsou také použity materiály z Okr. archivu Hradec Králové

Zpět na hlavní stránku



Děkanství v Holohlavech

  Když se zaměříme na dějiny našeho regionu (zvláště na dějiny Holohlav a Smiřic) zjistíme, že ve Smiřicích bývala soustředěna moc světská (na zámku) a v Holohlavech bývala tehdy velmi významná moc duchovní (na faře - na děkanství). Vrchnost světská - vrchnost duchovní - to byly pojmy velmi často užívané a nebyla to jen planá slova; nad rozlohou a velikostí farnosti holohlavské před rokem 1718 nás jímá úžas. Chceme-li se věnovat historii Holohlav i Smiřic, musíme se proto zaměřit na historii holohlavského děkanství. Bude využito práce dlouholetého kronikáře z Černožic pana Jaroslava Macha, který tyto poznatky před několika lety soustředil hlavně z kronik holohlavského děkanství:
  V Holohlavech se mluví vždy jen o děkanství, od roku 1516 jsou jmenováni jen děkanové, žádní faráři. Který z nich byl první, nevíme. Lze mít za to, že vzestup Smiřického panství se odrážel i v děkanství holohlavském, vrchnost duchovní a světská měly tehdy obě stejnou váhu. Hlavně také proto bude ve Zpravodaji věnována pozornost holohlavskému děkanství:

Vznik holohlavského děkanství
  Dnes už se nedá zjistit, ve kterém století toto beneficium (Poznám.: beneficium = církev, práv. trvalé právo na určitý úřad a požitky s tím spojené) a pod kterým patronem vzniklo. Že však patří k nejstarším beneficíím je doloženo a jak uvádí Král ve svém průvodci po biskupství královéhradeckém, farní kostel existoval v Holohlavech již roku 1380. Už při roku 1365 však najdeme zmínku o nadaci k holohlavskému kostelu černožickým Matějem a holohlavským Benešem (?).

Děkanství Holohlavy před rokem 1718
  Kostely v okolí, které dnes nazýváme farními, byly tehdy vesměs filiálními ke kostelu holohlavskému. Jejich význam však spočíval na velikosti osad při nich, na možnosti pohřbívání kolem nich a na pravidelnosti služeb božích. Fary tu však nebyly, protože tyto kostely neměly vlastního kněze. Dojížděl k nim děkan holohlavský a jemu tři podřízení kaplani. Ti museli veškerou práci zastat sami. K holohlavskému děkanství do roku 1718 patřily tyto přifařené obce:

Holohlavy190Město Smiřice 381
Černožice 89 Cáslavky 43
Číbuz 68 Vlkov 152
Újezd 103 Velká Skalice 145
Malá Skalice 58 Hubíles 56
Smržov 70 Černilov 423
Výrava 169 Librantice 137
Divec 65 Bukovina 92
Lejšovka 66 Libřice 120
Hořiněves 124 Račice 195
Másiojedy 158 Sendražice 152
Rodov 87 Habřina 161
Neznášov 70 Jasenná 278
Ples 353 Semonice 147
Rožnov 91 Žiželeves 128
Jeřičky 26 Vrchovnice 53

  Holohlavské beneficium tedy až do doby rozdělení čítalo 32 obcí se 4.471 dušemi.
  Pozn.: Podle uvedených počtů duší můžeme usuzovat na přibližnou velikost vsí v té době - např. Cernilov se jeví jako největší. Počet duší ovšem nelze zaměňovat s počtem obyvatel. Jednalo se pouze o dospělé osoby, které o velikonocích přijímaly svaté svátosti ve víře katolické.
  K holohlavskému beneficiu přináležely i tyto farnosti a kostely - je uvedeno i místo pohřbívání zemřelých: - děkanský kostel v Holohlavech pod patronem sv. Jana Křtitele - pohřbíváni zemřelí ze Smiřic, Holohlav, Černožic, Čáslavek
  - farní kostel v Číbuzi pod patr. sv. Václava - při kostele odpočívají osadníci z Číbuze, z Vlkova, z Hubílesa, ze Smržová, z Újezda, z Velké a Malé Skalice
  - farní kostel v Černilově pod patr. sv. Štěpána - zde byli pochováváni zemřelí z Výravy, Librantic, Divče, Bukoviny, Lejšovky.
  - farní kostel v Jasenné pod patr. sv. Jiří - zde byli pohřbíváni zemřelí z Jasenné a Starého Plesu (na místě dnešního Josefova)
  - farní kostel v Žiželevsi pod patr. sv. Mikuláše - na hřbitově leží zemřelí ze Žiželevsi, Jeřiček, Vrchoviny.
  - filiální kostel sv. Michaela v Libřicích - u kostela leží zemřelí z Libřic
  - filiální kostel sv. Prokopa v Hořiněvsi - zde bylí pochováni mrtví z Hořiněvsi, Račic a Máslojed
  - filiální kostel sv. Stanislava v Sendražicích - na hřbitově odpočívají zemřelí ze Sendražic, Rodová
  - filiální kostel sv. Václava na Chloumku - zde leží zemřelí z Habřiny, Neznášova
  - filiální kostel sv. Markéty v Semonicích - zde byli pohřbeni zemřelí ze Semonic a Rožnova
  - filiální kostel sv. Jiljí v Plesu - zde byli pochováváni osadníci z Plesu ( z jeho Části)
  Pozn.: V kronice následuje náčrtek celého holohlavského děkanství, jak vypadalo do roku 1718. Za sousedy mělo tehdy: panství opočenské, město Jaroměř, panství žírečské, panství hořiněvské, statek Neděliště a město Hradec Králové.

Smiřice a Holohlavy

Děkanství Holohlavy po roce 1718
  Uvedené obce a kostely byly součástí děkanství holohlavského až do roku 1718, kdy bylo děkanství rozčleněno. Za důvod rozčlenění uvádějí farní kroniky především mnoho práce, velkou vzdálenost z Holohlav k jednotlivým obcím a kostelům a časté překážky povětrnostní i velké vody vylité z řek, nehledě ke špatným cestám.
  Rozdělení navrhl biskup hradecký Jan Adam Vratislav hrabě z Mitrovic a projednal se smiřickým pánem Leopoldem hrabětem z Paaru. Záležitost byla pečlivě uvážena, neboť zmenšením farnosti se zmenšil i desátek a tím i zdroj živobytí pro kněze. Po rozčlenění vznikly odtržením tři další farnosti:
  - černilovská s obcemi: Černilov, Výrava, Librantice, Divec, Bukovina, Lejšovka a Libřice s filiálním kostelem
  - jasenská s obcemi: Jasenná a Ples s filiálním kostelem
  - hoříněvská s obcemi: Hořiněves, Račice, Máslojedy, Rodov, Vrchovnice a Žiželeves s filiálním kostelem
  Děkanství holohlavskému zbyly: město Smiřice, Holohlavy, Černožice, Čáslavky, Trotina, dvůr Zderaz, Číbuz, Velká a Malá Skalice (dnešní Skalice a Skalická), Hubíles, Újezd, Vlkov, Smržov, Semonice, kostel na Chloumku s obcí Habřinou, NeznáŠov, Rožnov.
Zřizování nových farností nebylo provedeno současně, ale postupně. Členění bylo ukončeno roku 1725.

  O 60 let později při dalším rozčleňování v roce 1785 byly vytvořeny další dvě farnosti - holohlavské děkanství se zmenšilo o dalších 8 obcí.
  - k farnosti číbuzské připadly: Číbuz, Velká a Malá Skalice, Hubíles, Újezd, Vlkov a Smržov.
  - k farnosti sendražické byla přičleněna Trotina.
  Holohlavskému děkanství zůstaly pouze obce: Holohlavy, Černožice, Čáslavky, Semonice, Rožnov, Neznášov, Habřina, Zderaz (vesměs připadající pod panství Smiřice).

domůkatolíkůžidů jinověrců
Smiřice 150 1.190 27 17
Holohlavy 53 436
Černožice 43 355 10
Čáslavky 12 7815
Semonice 51 250 118
Rožnov 41 185 75 helvetů
NeznáŠov 37 200 40 helvetů
Habřina 63 452 1 helvet
Zderaz 1 22

  Všichni jinověrci z těchto obcí, tj. helveti, evangelíci patřili pod pastora v Černilově, kde každá z těchto nauk měla vlastní modlitebnu a pastora.
  Původní holohlavské děkanství sousedilo s panstvím: opočenským (smiřickým), žírečským, hořiněvským, s městem Hradec Králové, se statkem Neděliště.
  Po rozčlenění mělo děkanství sousedy: Na východě farnost číbuzská a jasenská, na západě chotěbořská a hořiněvská, na jihu sendražická a lochenická a na severu jaroměřská.
  Aby bylo možno rozčlenění uskutečnit, musela být sepsána mnohastránková smlouva, tak zv. „nadační", ve které se uvádí, kolik která obec svému knězi musí ročně odvádět desátku. Desátek spočíval v obilí - v žitě a ovsu - jednak v zrní, jednak ve slámě nevymlácené. Ze dvorců se odváděl i sýr, máslo, vejce. Od jednotlivých občanů za úkony při křtu a udělení dalších svátostí se dostávalo podle jejich majetku, buď v groších, krejcarech, nebo i v kuřatech, vejcích a husách. Dávky a nadace jsou psány velmi podrobně a pečlivě. Celková smlouva při rozdělení děkanství byla podepsána i dvěma svědky:
  Svědkové:
Josef Mladota ze Solopisk           Leopold z Paaru, majitel panství
František Mladota ze Solopisk     Jan Adam Vratislav z Mitrovic, biskup hradecký

Pozn.: Částečné znění nadační smlouvy je přepsáno v kronice čermlovského děkanství hned na prvních stranách, ale obtížně čitelné, ve staré němčině, zkreslené i špatným rukopisem.

Patronát
  Dnes už nemůžeme přesně říci, kdo vše byl po staletí patronem holohlavského beneficia. Roku 1365 je zmínka o nadaci k holohlavskému kostelu černožickým Matějem a holohlavským Benešem. V letech kolem roku 1404 to byli nejpravděpodobněji Smiřičtí, tj. Jan Smiřický až do roku 1426, pak Jindřich Smiřický do roku 1438 a znovu Jan Smiřický do roku 1452. Kolem roku 1495 přešlo panství do vlastnictví rodiny Trčků, která vykonávala patronátní právo až do roku 1634. Když ale byl 25. února 1634 mladý Adam Erdman Trčka v Chebu zavražděn (společně s Albrechtem z Valdštejna), bylo panství zkonfiskováno a na rozkaz Ferdinanda II. darováno Matyáši hraběti z Gallasu. Od Gallasů přešlo panství na Šternberky a od těchto na hraběte z Paaru. V roce 1770 odkoupil panství Smiřice od hraběte z Paaru císař Josef II. a holohlavské beneficium od té doby stojí pod nejvyšším královským patronátem.

Špitál
  Ve farnosti a to dokonce v samotných Holohlavech, se dosud nachází špitální budova (chátrající budova vedle kostela), která byla určena pro osm starých a nemocných lidí z řad poddaných. Zakladatelem špitálu byl roku 1523 Vilém Trčka a jeho manželka Barbora z Bieberštejnu. Nadační list špitálu má toto znění:
  „V kvaternu (Pozn.: kvatern = kniha desek zemských) trhovém bílém, léta 1523 v pondělí po Provodní neděli Barbora Žerotínská z Bieberštejna a na Smiřicích, předešlá manželka někdy Viléma Trčky z Lípy a na Veliši, přiznala před úředníky pražskými, že pro dobrý a milosrdný skutek má, jest a bude povinna úroku platu holého, věčného i s budoucími svými potomky, držiteli Smiřic na časy budoucí a věčné, platiti a vydávati ze statku a panství smiřického chudým lidem do špitálu ve vsi Holohlavech, který jest kdysi od Viléma Trčky z Lípy a Na Veliši, od předešlého manžela jejího, zřízen.
  Tento též každého roku chtěl 70 grošů rozdílně, tj. 35 grošů (míněno v kopách) na každého sv. Havla a tolikéž kop grošů na sv. Jiří přiznávati i na školu v Holohlavech, kterou postaviti dal. Pro vychování žáků a opatření jejich 20 kop grošů, kantorovi, neb správcovi školy 10-kop grošů každého roku vydávati a ona též tolik ročně má a povinna bude.
  Vší sumy to jest jedno sto kop grošů ze statků a panství smiřického a na to se ona, Barbora z Biberštejna i s budoucími svými potomky zavazuje pro budoucí a věčné časy. To jest pro špitál a školu. Ve kterého špitálu budou chudí a nuzní z panství Smiřického, kteříž se již rukama svýma živiti nemohou. A to obojího pohlaví. Ti aby se vyhledali, byli opatřeni stravou i oděvem a tolikéž i do školy aby přijímáni byli lidé a děti lidí chudých, které rodiče sami již odchovati nemohou. Ti aby se ku Boží chvále dobrým a pobožným věcem učily a lektor pilen toho byl, aby taková mládež bedlivě ke všemu dobrému a chvalitebnému vedena byla... což vše i budoucí majitelé panství Smiřického bedlivě na paměti míti mají tak, jak to někdy dobré paměti on, Vilém Trčka z Lípy, předešlý manžel její, za života svého naříditi a vykonati chtěl.
  Kdyby v budoucnu někdy plat vyplácen nebyl, tak, jak nahoře psáno, tu aby Karel z Bieberštejna, strejc její, byl-li by po její smrti živ, vyplácení poručil a kdyby se světa sejíti ráčil, tehdy kdokoliv jiný z rodu Bieberštejna nejstarší, a z bratří, nebo strejců, který dle zemských desk mohl se uvázati za dědice a panství tak dlouho užívati s lukami, lesy i rybníky, dokud by platů vyměřených do školy a špitálu se nevyplatilo.
  Tento zápis jest v deskách zemských a povolením ur. pána p. Jana z Valdsteina na Hrádku nad Sázavou, nejvyššího komořího království českého, pod pečetěmi, Jindřicha Brozanského z Wer ?, a na Žěrotíně, místosudího král. českého a Vilíma z Malovic na Maršovicích, písaře téhož král. českého ... Ve čtvrtek po Seslání Ducha svatého na apoštoly. L. P. 1523.


  Duchovní vyřizovali na farách v rámci svých povinností běžnou církevní agendu - zápisy o křtech, sňatcích, úmrtích apod. Ukázkou tehdejší administrativy je Porodní list, napsaný kaplanem Aloisem Makariusem v r. 1856 - bylo to v době. kdy byl děkanem v Holohlavech František Pokorný.
  Český překlad z němčiny je od p. Macha:
Porodní list
  Z knihy narozených Holohlavskěho děkanství svazek IX. město Smiřice, list 140, se tímto potvrzuje, že GABRIEL izraelita, manželský syn MARKUSE WEISZE, izraelity, držitele domu ve Smiřicích čp. 101 - jaroměřský okres a kraj královéhradecký - a jeho manželky FRANTIŠKY, židovky rozené HERMANNOVÉ z Přestavlk čp. I, okres i kraj Chrudim - za pomoci zkoušené porodní báby Anny Štefanové ze Smiřic čp.29 - dne 6. ledna 1852 - slovy tisíc osm set padesát dva - ve Smiřicích čp. 101 se narodil, načež od MARKUSE LEDERA, rabína z Luže obřezán a po žádosti otce 28. ledna t.r. do zdejší knihy matriční sv. IX., list 140 zanesen byl.
  Potvrzuje správnost vlastnoručním podpisem a přiložením děkanské pečetě.
  Děkanský úřad v Holohlavech dne 7. července 1856
  V zastoupení Důst. p. děkana ALOIS MAKARIUS kaplan


Pořadí děkanů v Holohlavech

rukopis


  Správcem děkanství byl ustanovován děkan, který v církevní hierarchii představoval dosti vysokou hodnost. Snad nebude na škodu se seznámit se jmény děkanů, kteří se vystřídali na holohlavském děkanství, ale i s tím, jak se zapsali do dějin nejen Holohlav, ale i okolí.

Jan Sova
  se připomíná roku 1411. Pocházel z rytířského rodu, byl dříve farářem ve Dvoře Králové, kde koncem ledna 1411 učinil fundaci se svým bratrem Buškem k výživě kaplana při kostele ve Dvoře Králové. (Viz Sommer) V témže roce 1411 přešel ze Dvora Králové do Holohlav. Roku 1425 byl od táboritů vyhozen vojenským prakem do povětří. (Auf eine graussame Weisse gemordett, indem nahm ihn mittels einer zum Steinwerfen bei Verlagerungen gebrauchten Maschine in die Luft scheidertee.) Citován Sommer.

Blasius Bor z Borovan (?)
   zaznamenáno Blasius Boroco von Borowna a připomíná se "prý" roku 1616 v Balbínových Bohemia docta jako holohlavský děkan.

Stanislavy Jaroslaw (?)
  - v kronice je o něm jen malá vsuvka k roku 1622.

František Vodička
  - roku 1660 byl pro nedostatek duchovních přeložen z kláštera Minoritu v Hradci Králové jako děkan do Holohlav (převzato z kroniky holohlavské). Tento děkan je však uváděn roku 1655 jako děkan v Černilově. Je doložen ve sporném jednání o farskou cestu mezi rolemi. (Viz archiv!) I zde je uváděn jako člen řádu sv. Františka Minoritum Conventuolium.

Václav Bílek (von Bielenberg)
  - nastupuje r. 1569 po Václavu Vodičkovi. Působil též jako biskupský vikář. Zemřel roku 1673.

Jan Aloisius Faltiny
   holohlavským děkanem byl jmenován roku 1673. Byl též čestným kanovníkem litoměřické kapituly. V době jeho působení vypukl v Holohlavech velký požár, při kterém vyhořela do základů i děkanská budova a škola se špitálem. Z toho důvodu byl děkan nucen na delší dobu přesídlit do budovy smiřického zámku, (viz str. 25 děkanské kroniky v lat.) Z dokladů doloženo, že 11. února 1676 jako děkan na panství Smiřickém dal svolení, aby fara v Černilově odkoupila kus role od sedláka Krúla a Jana Kohouta. Majitelem panství byl hr. Antonín z Gallasu a hejtmanem na panství byl Jan Rudolf, (viz archiv !)

Jan František Longman
   holohlavským děkanem jmenován roku 1698 po Faltinym. Měl rovněž hodnost kanovníka kapituly královéhradecké. V Holohlavech působil do roku 1717. Za jeho působení byla roku 1699 postavena zámecká kaple ve Smiřicích a zasvěcena sv. Třem králům. V této kapli sloužil mše zámecký kaplan a majitelkou panství byla Marie Terezie ze Šternberka.

Martin Volný
   nastupuje roku 1717 po Longmanovi. Za něho bylo provedeno rozčlenění dřívějšího velikého holohlavského beneficia. (tzv. Diesmembrazion dle kroniky - viz kroniku str. 6 v latině). Zemřel roku 1725 a připomíná se též v archivu černilovském jako holohlavský děkan k 28. únoru 1720. V tuto dobu se snažili lejšovští sedláci Jiřík Kovář a Jan Hejzman, odtrhnout se od černilovské kolatury a přejít k číbuzské. Děkan holohlavský je převzít odmítl.

Johann Jindřich Řečičký
   r. 1725 jmenován po M. Volným. Též i on měl titul kanovníka Královéhradecké kapituly. Působil v Holohlavech 23 let asi do roku 1747. V letech 1720-23 byl farářem v Jasenné.

Jan Helfer
   Připomíná se po Řečičkám roku 1748 a opět jako kanovník královéhradecké kapituly při holohlavském beneficiu. Zemřel 5. září 1764. V Holohlavech působil cca 16 let.

František Martin Uhlíř
   narozený 9. listopadu ? v Hradci Králové. Zemřel 31. ledna 1779 v Holohlavech. Pochován byl v presbytáři, kde je dnes v dlažbě zakrytý nápis:
HIC IACET UHLIRZ,
PASTOR, PECCATOR.
ORÁTE PRO EO.
Děkanství v Holohlavech převzal 16. září 1764.
  V roce 1769 vznikl požár, který opět zničil děkanskou budovu, stojící tehdy v místech dnešní staré školy, při vchodu do kostela. Děkan Uhlíř se dohodl a učinil sázku s tehdejším patronem Janem Vojtěchem hrabětem z Paara, že děkanství postaví v několika málo týdnech. Sázka činila 100 dukátů, Uhlíř ji vyhrál a obnosem uhradil vydání za stavbu. Nestavěl však na stejném místě (pro vlhkost stoupající ze hřbitova), nýbrž o kus dál a solidní budova dosud stojí. Hradeckým biskupem byl Hannibal hrabě von Blúmegen.
  Děkan Uhlíř zanechal po své smrti nadaci ve výši 4.900 florénů pravých dobrých zlatých. Měla sloužit k vykonávání sv. mší a na podporu chudých. Z tohoto kapitálu se však 1.000 zlatých ztratilo ihned a zbylé 3.900 fl. se prohospodařily rovněž, takže v r. 1807 zbývalo z celého kapitálu pouze 30 zl. (nic nového -dnes by se tomu řeklo vytunelování! - přestože se jednalo o peníze na bohulibé dílo, peníze se "ztratily"!).

František Hnik
   byl holohlavským děkanem od r. 1779 do roku 1786. V tomto roce byl jako kanovník přeložen do Budějovic.

Emanuel Böehm
   nastoupil po děkanu Hnikovi r. 1786 a roku 1802 odchází do Libochovic do Litoměřické diecéze.

Jan Kodeš
   jmenován r. 1802 děkanem holohlavským. Zemřel 30. 11. 1808 a je pochován na zaniklém (starém) holohlavském hřbitově. Na kostelní zdi má náhrobní mramorovou desku v tomto znění:
Latinsky:
DOM VÍRO INTEGERRIMO JOSEPHO KODESCH HOLOHLAVII DEKANO, VICARIO EPISCOPALI REGINAE HRADECH AD SPIRITUM CANONICO SEM. OLIM. GEN. CLERI PRAGAE VICEREKTORI. NATO NÁCHODU VI. IDUS. SEP. MDCCLV 6. IDY ILLA CRU- MANTES, FILIO TENERE DILECTO MAGDALENA FRATRI ET AMICO FRANCISCUS IN CAES. REG. SCIENTIARUM UNIVERSITATE CRACOVIAE MATEMATICUM PROFESOR, PUB. ORD. POSUERE MDCCCIX
Česky:
Panu (muži) bezúhonnému, JOSEFU KODEŠOVI, holohlavskému děkanovi, vikáři biskupskému kraje Hradeckého, duchovnímu kanovníkovi kdysi semináře duchovenstva pražského vícerektorovi, narozenému v Náchodě 6. září 1755, vznešená truchlící Magdalena synovi mladistvému, drahému bratru i příteli František, c. k. vědecké univerzity krakovské, matematiky profesor. Věnováno 1809.

Bernard Vorlíček
   jmenován děkanem roku 1810. Dva roky po děkanu Kodešovi byla v Holohlavech pouze administrativa. Děkan Vorlíček byl prý starší slabší pán. Působil do roku 1821 (11 let) a po něm opět kratší čas výpomocná administrace.

Václav Bažant
   narodil se v Pardubicích 17. března 1774. Do Holohlav byl jmenován v roce 1823. Dříve působil jako kaplan v Holicích, v Mikulovicích i jinde. Jako farář působil ve Všestarech a odtud přišel do Holohlav. Byl činný i jako vikář jaroměřského vikariátu (až do roku 1840). Zemřel 4. července 1843 na zápal plic. Za něho byl zřízen v Holohlavech roku 1825 nový hřbitov pro občany Holohlav, Smiřic a Černožic. Frant. Pokorný 10.7.1870

František Pokorný
  nastoupil do Holohlav 24. října 1844 již ve staří 57 let. Narodil se roku 1787 v Bohdanči. Byl vikářem v Jaroměřském vikariátu. Zemřel 8. listopadu 1873 v Holohlavech. Na čas po něm vykonával administraci Josef Procházka.
Podpis vpravo je 10. července 1870.

Jan Laušman
  byl jmenován děkanem v Holohlavech 16. března 1874. Narozen 26. prosince 1812 v Miletíně. V Holohlavech již dříve působil jako kaplan. Do roku 1857 působil jako zámecký kaplan ve Smiřicích. Pak byl farářem ve Slatině, v Německé Rybné, v Jasenné a odtud přešel znovu do Holohlav. Zemřel v Praze 12. července 1874, tj. čtyři měsíce po svém jmenování děkanem v Holohlavech. Jsa stižen těžkou chorobou, odebral se do všeobecné nemocnice v Praze, kde zemřel. Po něm vykonával na Čas administraci opět Josef Procházka a to až do 13. dubna 1875.

Josef Ryba
   byl farářem v Dobřenicích a děkanem v Holohlavech byl jmenován 13. dubna 1875. O týden později však náhle zemřel a ani se do Holohlav nestačil přestěhovat. Na Holohlavý se tento vlídný pán těšil, ale do Holohlav došla zvěst, že v Hradci Králové, kam se na cestě z Dobřenic do Holohlav na noc uchýlil, 20. dubna 1875 zemřel. Dále zastupuje opět administrátor Josef Procházka. Děkan Alois Nývlt - hol. kronika

Alois Nývlt
   Narodil se 18. prosince 1820 v Červeném Kostelci. Vysvěcen byl 25. července 1846. Ihned po vysvěcení nastoupil 6. září 1846 jako kaplan do Holohlav. Byl oblíben a působil zde až do roku 1850. Pak střídal kaplanství dle potřeby ve Vrbici, v Poděbradech, Bélé na Rychnovsku a naposled jako farář ve Velké Zdobnici, odkud přichází 3. března 1876 do Holohlav znovu - nyní už jako děkan. Když se sem přistěhoval, byl slavnostně uvítán.
   Uvítání děkana Aloise Nývlta (uveřejněno v tisku):
   Děkan Alois Nývlt získal mnoho titulů. (Jeho jménem snad byla pojmenována i jedna z ulic ve Smiřicích.) Zemřel 81letý dne 12. května 1901.
   Na novém holohlavském hřbitově najdeme místo jeho posledního odpočinku - na mramorovém pomníku si můžeme přečíst: Zde leží, v Pánu odpočívá
ALOIS NÝVLT
děkan holohlavský, kněz jubilár.,
skuteč. konsist. rada a assesor,
majitel zlat. zásluž. kříže s kor.
nar. 17. 12. 1820
zemř. 12. 5. 1901
Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Naposledy složena jest mi koruna spravedlnosti, kteroužto mi dá
v onen den Pán. Ep. 2 k Timotheovi 4 7 a 8

------------------------

Velectěný pane Starosto !
   K důstojnému uvítání Jeho Biskupské Milosti (Eduard Brynych - viz --- tato --- stránka) bude třeba, již nyní činiti přípravy.
   Co vím, to povím.
   V Smiřicích bude zvláštní uvítání.
   V Holohlavech u hostince p. Kučery postaví c.k. Velkostatek slavnostní bránu – obec bude ozdobena prapory – a večer uspořádá se nějaké zastaveníčko před děkanstvím.
   Předpokládám, že ctění sborové hasičští a jiné spolky se též uvítání dostavějí.
   Jako jinde se děje, jest zvláště v naší krajině žádoucno, aby vyjelo četné rolnické banderium Jeho Bisk. Milosti ke Čibuzi – Pouchovu vstříc.
   Musíme počítati, že Nejdust. Pán Biskup vyjede dne 30ho září v jednu hodinu odpoledne z Hradce Králové, abychom se neopozdili.
   V neděli 1ho října před polednem prosím pány starosty obcí našich, aby se v děkanském domě Jeho Bisk. Milosti představili – a zvu jednohokaždého srdečně k obědu.
   V neděli odpoledne – prosím též – aby přijelo ct. rolnické banderium ke 3tí hod. pro Nejdúst. Pána Biskupa k děkanství a doprovodilo jej k Semonicím, aby jelo napřed k Čáslavkám a Černožicům a odtud – k Holohlavům zpět.
   Žádám snažně, aby na základě těchto dát se ctěná obecní zástupitelství dohodla a potřebné přípravy učinila.
   V dokonalé úctě Alois Nývlt děkan
   V Holohlavech dne 15ho září 1893

Poznamka: J. B. M. vyjede z Hradce Králové nejspíše o půl jedné hodině.

Nývlt


------------------------


Antonín Kozák
   na holohlavské faře investován 11. října 1901. Byl již dříve zdejším kaplanem a pak byl farářem v Hořiněvsi. Navrátil se do Holohlav po 37 letech. Byl rovněž slavnostně uvítán 20. října 1901. Zemřel v Holohlavech roku 1912. Za něho se připomínají kaplanové František Frydrych a František Novotný.

------------------------

Slavné obecní zástupitelství v Holohlavech.
   V úctě podepsaný oznamuje, že dne 29. září t. r. o půl třetí hod. odpoledne zavítá do Holohlav za děkana ustanovený dp. Jan Seidl, děkan v Černilově. Zvu slav. obec. zastupitelstvo ku uvítání p. děkana.
   V Holohlavech dne 14. září 1912
   Razítko Děkanský úřad v Holohlavech - Frant. Frydrych administrátor

Frydrych


------------------------



Jan František Seidl
Děkan Jan František Seidl - hol. kronika   narozen 23. července 1857 v Češtině u Kutné Hory. Vysvěcen byl 15. července 1883. Kaplanem byl v Češtině, administrátorem v Kácově, roku 1912 farářem v Černilově a pak prvoděkanem v Černilově. Dne 1. srpna 1912 byl přesazen na děkanství v Holohlavech, kde setrval do 30. listopadu 1927 a 1. prosince 1927 přešel na odpočinek a usadil se v Lysé nad Labem v domově sv. Antonína. Od roku 1908 do roku 1922 byl vikářem v jaroměřském vikářství. Byl také jmenován biskupským notářem, konsist. radou a rytířem řádu Františka Josefa a od roku 1924 papežským tajným komořím.
   Za děkana Seidla bylo roku 1912 opraveno holohlavské děkanství. Byla zde zřízena nová kuchyň v přízemí, prádelna v 1. patře a druhá kaplanka. Též knihovna s novými skříněmi. Byla opravena okna i dveře. Nechal zavést elektrické osvětlení. Děkanskou zahradu upravil a osázel ovocnými stromy.
   Kostel byl opraven roku 1916, byla zakoupena nová roucha a zavedeno elektrické světlo. Obnovena socha piety nad vchodem na bývalý hřbitov kolem kostela a pro kostel opatřeny sochy sv. Františka, sv. Kláry, sv. Terezie od Ježíška a Srdce Panny Marie. Děkan Seidl měl k ruce kaplana Jana Petráska. Ten byl jeho synovcem (syn jeho sestry), narozen v Češtině roku 1882. Petrásek kaplanoval u strýce už v Černilově a roku 1912 s ním přešel do Holohlav. Svému strýci vypomáhal velmi vydatně a to až do září 1921, kdy se stal sám farářem ve Vrapicích u Kladna. V Holohlavech zároveň s ním byli kratší dobu druhými kaplany dp. Podhard Srp a Stanislav Kordule, který později od církve odpadl. Po Janu Petráskovi se stal v Holohlavech kaplanem Josef Trejbal - narozen 1888. V Holohlavech byl v letech 1912 až 1923.
   Zdraví děkana Seidla utrpělo popřevratovými událostmi a byla ochromena i jeho duševní energie. Proto mu v Holohlavech vypomáhal též i jeho bratr Ladislav. Děkan chtěl mít administrátora in spiritualibus a v Hradci na konsistoři již nebylo tomuto přání vyhověno. Odešel tedy na odpočinek, ale nerad a smutně, těžko se s tím smířil. Jeho předchůdce Antonín Kozák prý nastoupil v Holohlavech jako 701etý a setrval zde až do smrti, zatímco on - Seidl, odchází právě v 70 letech stáří pro nepříznivé poměry pryč. Zvláště však prý proto, že na starého kněze počalo se v Hradci Králové na konsistoři jinak hleděti, než jak tomu bývalo kdysi. Tyto věty zapsal jeho bratr.

Josef Roháč
   v roce 1925 byl jmenován zámeckým kaplanem ve Smiřicích po zemřelém kaplanovi Janu Vikovi (zemřel 25. května 1924 po dlouhé nemoci). Josef Roháč byl zároveň kaplanem holohlavským, obzvláště po odchodu děkana Seidla. Roku 1928 byl Josef Roháč investován na děkana holohlavského. S Holohlavami se rozloučil 27. srpna 1944 a odchází do Potštejna.

Josef Roháč Josef Roháč
Pozvánku mi nechal okopírovat Ing. Plšek. Text je dole.

Josef Roháč
Duchovní správce a děkan v Holohlavech
Dovoluje si Vás uctivě pozvati k uvítání
J.E. nejdůst. pána Magre ThDr. Mořice Píchy, biskupa královéhradeckého,
Který v pondělí dne 29. dubna 1940 bude konati v Holohlavské farnosti gen. Kanonickou visitaci a k účasti na slavnosti sv. biřmování, udělovaného týž den nejdůstojnějším arcipastýřem.

Pořad generální kanonické visitace a sv. biřmování 29. dubna 1940:
V 8 hodin ráno příjezd J. E. njdp. Magre Mořice Píchy, biskupa královéhradeckého do Holohlav a uvítání u děkanské budovy duchovním správcem, pp. Zástupců úřadů a korporací z obcí holohlavské farnosti, školním žactvem a shromážděným katolickým lidem.
Po uvítání průvod do děkanského chrámu Páně, zahájení visitace, mše svatá, při které se bude zpívati píseň „Tobě pane na výsosti“, svátostné požehnání se zasvěcením osady Božskému Srdci Páně, pobožnosti za zesnulé, kázání, zkouška z náboženství žactva všech škol ve farnosti, sv. biřmování tohoto žactva a dospělých.
Po skončení obřadů dopoledne závěrečná pobožnost na ukončení generální kanonické visitace v jaroměřském vikariátě a rozloučení s holohlavskou farností.
V odpoledních hodinách navštíví J. E. njdp. biskup Smiřice, kde bude uvítán v památné zámecké kapli, kterou si prohlédne, promluví k shromážděným věřícím a rozloučí se s osadou.

Josef Roháč
Holohlavské děkanství, očekávání Mořice Píchy biskupa královéhradeckého.




Edvard Maličký
   vykonává administrativu po odchodu Josefa Roháče. Převzal děkanství, ale nesetrval ze zdravotních důvodů dlouho (není o tom záznam).

V dalších letech se připomínají faráři bez přesných dat: Špelda (přešel do Kuklen, později do Vrchlabí) (do Všestar a později pak do Mladých Buků u Trutnova - pozn. pí. Vágnerová),Turek, Martin, Haněl, Smejkal.

Václav Černý
   začal v roce 1974 opravovat kostel na Chloumku. Opravil střechu, opěrný pilíř, zajistil klempířské práce i lešení.

Úpravu kostela na Chloumku dokončil jeho nástupce, páter Fuglík z Plotišť, neboť holohlavské děkanství bylo zrušeno a bohoslužby vykonával některý farář ze sousedství. Páter Václav Černý přešel jako farář do Černilova a p. Fuglík dokončil opravu omítky kostela na Chloumku a sám zhotovil na omítce nad vchodem do koslela hlavu sv. Václava. Započal také opravovat střechu holohlavského kostela, ale když byl stižen nemocí (mrtvicí), musel odejít na odpočinek.

Václav Tichý
   přišel ze Svobodných Dvorů. Pod jeho duchovní správu patří Holohlavy a Semonice. Než sem přišel, vypomáhali p. z Hradce Králové. Jeho přibližný nástup je asi v roce 1977. Přesné informace chybí.


DOPLNĚNO Z ORIGINÁLNÍ KNIHY

Dnem 1. září 1944 odešel dp. Josef Roháč, zdejší děkan na vlastní žádost na faru v Potštýně, okr. Rychnov n. Kněžnou, zemřel 8.7.1965

Administrátorem ustanoven Edvard Maličký , dosud adm. v Lukavici u Rychnova n. K., odkud byl bezodkladně v nejhorší době války přeložen. Má 23 hod. školního vyučování …cest a duch. správu. Že tím vyučování trpí je samozřejmé, náprava není možná.

Po odchodu dp. administrátora Eduarda Maličkého bylo uprázdněné děkanství administrováno dp. Špeldou a dp. Josefem Turkem, který zemřel v mladém věku po krátké nemoci 20.1.1951. Až do 1. dubna t.r. ex currendo administroval zde dp. Cvrček administrátor sendražický. administrátor Vojtěch Martin

Dne 1. dubna 1951 byl jmenován administrátor děkanství holohlavského a současně ex currendo administrátorem fary v Čibuzi Vojtěch Martin
(obrázek vpravo
- p. Vágnerová, si myslí že je to P. Josef Tichý (od r.1983)),
dosavadní administrátor v Krchlebech u Čáslavi. Přistěhoval se 26. dubna t.r. Byl od 1.1.1952 jmenován biskupským vikářem pro okres Jaroměř a Dvůr Králové n. L., od 15.3.1964 byl ustanoven administrátorem v Humpolci.

Od 23.3.1964 ustanoven nd. kapitulního Ordnariátu v Hradci Králové z 23.3.1964 interkalátním administrátorem děkanství holohlavského a současně exc. administrátorem farnosti Čibuzské P. Jaroslav Haněl, bývalý administrátor v Bernarticích u Trutnova, který po krátkém působení v Novém Hradci Králové a Stěžerách a výpomocí při děkanské duchovní správě u sv. Ducha v Hradci Králové se nastěhoval 30.4.1964 na děkanství do Holohlav.

Dnem 1. července 1967 byl dosavadní administrátor jmenován administrátorem v Chlumci n. Cidlinou a tamní administrátor P. Jan Smejkal v Holohlavech a execundo v Čibuzi. Nový administrátor se narodil dne 8.5.1910 v Pořeříně, okres Žďár nad Sázavou farnost Velká Losenice. Klasické gymnasium studoval 1922 – 1930 u …jezuitů v Praze – Bubenči, na kněze vysvěcen 23.6.1935 v Hradci Králové.
   K 1. březnu 1970 se vrací se vrací do farnosti Holice v Čechách, kde se stal jako farář v Mladočově nařízenou konutací farářem 1.12.1954 – do 1.7.1962, kdy byl opět přeložen do Chlumce n. Cidl.

V roce 1970 – 1974 byl administrátorem jmenován P. Václav Černý. Spravoval farnost Holohlavy a Čibuz. Narodil se 9.4.1940 ve Voděradech, okres Rychnov nad Kněžnou. Vysvěcen r. 1965 v Litoměřicích.
   P. Václav Černý administrátor se 1. listopadu 1972 přestěhoval do Černilova. kde opravil vnitřek farní budovy ( ústřední topení ) a spravoval farnost Černilov, Holohlavy, Čibuz a Libřice.

Dnem 1.dubna 1974 byl jmenován administrátorem farnosti Holohlavy P. Vojtěch Fuglík int. administrátor v Hradci Králové - Plotiště n. Labem.
P. Vojtěch Fuglík se narodil 11.III.1920… ordinován 6.VII.1947 v Oseku u Duchcova. Farnost Holohlavy spravoval z Plotišť nad Labem.

1.10.1982 – 30.3.1983 měl v péči obvod Plotiště, Lochenice a Holohlavy P. Eduard Adamec. Nar. 9.8.1932 v Okrouhlici u Havlíčkova Brodu, ordinován 21.6.1975 v Praze. Farnosti převzal po kaplanském působení u sv. Ducha v Hradci Králové. Byl přemístěn do Třebechovic p. O.

Od 1.4.1983 převzal všechny tato farnosti P. Josef Tichý SI, předtím kaplan v Pardubicích. Nar. 30.8.1930 v Havlíčkově Brodě, ordinován 26.6.1976 v Praze.
   1.10.1983 P. Tichý SI byl přeložen na Pouchov. Před jeho odchodem dostaly výpověď k 30.6.1983 sestry Nejsv. Svátosti v domově důchodců v Černožicích a odstěhovaly se po dlouholetém působení. Kaple zrušena. Poslední léta jich tam sloužilo 12.


Paměti děkana F. M. Uhlíře

  Minulé pokračování Kapitol z historie Holohlav nás seznámilo s osobností děkana Františka Martina Uhlíře. Zde jsme mohli poznat, že Uhlíř byl chytrým, vzdělaným, dovedným a energickým mužem. Díky těmto uvedeným vlastnostem mu byly svěřovány různé církevní úřady jak v Hradci Králové, tak dokonce i v Praze - v královéhradecké diecézi se např. stal generálním vikářem. V tě době byl Hradec právě přeměňován na pevnost. 11. srpna 1767 se konala slavnost položení základního kamene k mostu přes Labe. Slavnostně se střílelo a páter Uhlíř při té příležitosti sloužil před mnoha diváky církevní obřad.
  V Uhlířových názorech se odráží vliv ideí a snah nové doby josefínské, které však jeho ducha zcela neovládly. Je to přirozené, protože celý život prožil v době dřívější.
  V roce 1775 děkan Uhlíř prožil v Holohlavech období selských bouří a v roce 1778 počátek války o bavorské dědictví, jejíž dějiště bylo v blízkém okolí. Historik Ludvík Domečka se zmiňuje o tom, jak děkan Uhlíř hned na jejím počátku přišel o tři koně. Na sýpce musel ubytovat 280 vojáků a na faře poskytnout nocleh generálům Wallisovi a Kinskému. V letním vedru se pak mezi rakouskými i pruskými vojáky rozšířila červenka a nákaza zasáhla i' okolní vesnice. Děkan Uhlíř pohřbil 274 lidí, kteří tuto nemoc nepřežili. Sám se rovněž nakazil, ale nebezpečí šťastně přestál.
  Události tehdejší doby poskytly děkanu Uhlířovi dostatek látky k tomu, aby mohl sepsat paměti své doby. Do této práce se pustil v roce 1776. Jeho vzpomínky se týkaly událostí, které se sběhly za jeho života (během panování císařovny Marie Terezie) v Čechách a hlavně pak na Královéhradecku.
  Latinsky psané paměti nazval Uhlíř "Historia domus ac saeculi XVIII. eiusque morům." Měly být doplňkem kroniky pamětní knihy holohlavské, ve které zapsal pouze nemovitosti patřící beneficiu. (A také seznam knih, které děkanství věnoval kníže Paar). Diecésní správa nařídila v roce 1718 duchovním správcům vést pamětní knihy podle určeného schématu. Proto byla i v Holohlavech založena pamětní kniha a v jejím psaní pokračoval i F. M. Uhlíř. Uhlířovi však zřejmě nevyhovovalo oficiální schéma a založil si proto ještě jednu knihu vlastní. Nebylo to rozhodné z důvodu cenzury, neboť ta byla zavedena až teprve v roce 1795 (16 let po Uhlířově smrti).
  Po úvodu nadepsaném "Potomkům" líčí Uhlíř ve svých pamětech pověrečnost a zkázu mravů a zmiňuje se o klášteřích; zvláště o minoritském klášteru v Hradci Králové, o nařízení císařském, kterým bylo omezeno zvyšování počtu mnichů a o řádu jezuitském a jeho zrušení.
  Dále Uhlíř líčí spory a válku o španělské dědictví, pak válku o rakouské dědictví, tehdejší mravní zkázu v Praze, zadluženost šlechty a reformy Marie Terezie.
  Po ukončení války o rakouské dědictví Uhlíř vzpomíná diecéze královéhradecké, kde stála jeho kolébka a do níž se opět r. 1763 navrátil. Několik upřímných slov věnuje královéhradeckým biskupům Janu Josefu hr. Vratislavovi, Antonínu Petrovi hr. Příchovskému a Heřmanu Hanibalovi hr. z Bliimegen a vypisuje styky s tímto biskupem, který si ho zvolil generálním vikářem.
  Potom vypravuje o válce sedmileté, líčí drahotu a selské povstání a vypsání války o bavorské dědictví, jejíhož ukončení se již nedočkal. Psaní pamětí totiž Uhlíř ukončil v listopadu roku 1778 a brzy nato dne 31. ledna 1779 zemřel.

  HABENT SUA FATA LIBELLI - toto latinské rčení (Knihy mají své osudy) - v plné míře platí pro paměti děkana Uhlíře. Paměti se totiž ztratily a dlouho nebylo známo kam.
  Až teprve v roce 1894 byl Ludvík Domečka - historik a ředitel historického muzea v Hradci Králové - upozorněn profesorem gymnasia v Jindřichově Hradci Dr. Josefem Novákem na to, že se Uhlířovy paměti nacházejí v profesorské knihovně tohoto gymnázia. Dr. Novák před svým odchodem z Jindřichova Hradce do Hradce Králové zapůjčil paměti Ludvíkovi Domečkovi. Ten z nich opsal nejzajímavější stati a v roce 1902 vydal útlou brožovanou knížečku "Z pamětí Františka Martina Uhlíře". Po více než sto letech.se paměti děkana Uhlíře aspoň ve výňatcích vrátily zpět do kraje, kde vznikly a ke kterému se vztahují.
  Jak se však mohly dostat Uhlířovy paměti do Jindřichova Hradce? Uhlířovým nástupcem na holohlavské faře byl děkan František Josef Hnyk. Když se Hnyk stal roku 1786 kanovníkem v Českých Budějovicích, vzal asi Uhlířovy paměti sebou. Od něho se dostaly asi kanovníku budějovickému Janu Pingasovi a od toho jindřichohradeckému proboštovi Vojtěchovi Juhnovi. Po Juhnově smrti se paměti dostaly do profesorské knihovny jindřichohradeckého gymnázia.
  Takřka před sto lety tedy Ludvík Domečka poprvé objevil Uhlířovy paměti a ocenil je jako zajímavý a autentický dokument z doby 18. století. Vydáním překladu části pamětí do češtiny zpřístupnil toto dílo mnoha zájemcům o historii našeho regionu. Malá knížečka z roku 1902 se stala historickým pramenem pro celou řadu odborných historických studií. Zvláště cenné bylo Uhlířovo líčení událostí při nevolnickém povstání v roce 1775.
  Kde jsou Uhlířovy paměti nyní? Mohli bychom je vidět? Ano - jsou v Okresním archivu v Hradci Králové. Jak se tam dostaly? O to se zasloužil ředitel okresního archivu Dr. Petr Zimmermann. Jak už je výše uvedeno, Ludvík Domečka přeložil jen část pamětí. Dr. Zimmermann měl pochopitelně zájem o celé paměti. Začal proto po pamětech pátrat. V knihovně jindřichohradeckého gymnázia však už knihy s pamětmi nebyly a nikdo z gymnázia nevěděl, kam zmizely. Byly však objeveny v Okresním archivu v Jindřichově Hradci. Pak už bez velkých problémů byly Uhlířovy paměti se souhlasem Archivní správy v Praze přemístěny do Okresního archivu v Hradci Králové.
  K případnému prostudování jsou tedy nyní v okresním archivu k dispozici 3 originální knihy pamětí i pamětní kniha holohlavské fary. Knihy jsou velkého foliového formátu. Pro naprostou většinu z nás by byly naprosto nesrozumitelné - jsou sice napsány čitelným písmem, ale jsou napsány latinsky. Latinský jazyk byl v 18. století - zvláště u kněze - zcela běžný. Zapsané informace vycházejí z Uhlířových osobních prožitků, vyprávění význačných osobností i ze soudobých časopisů. Uhlíř zde sám uvádí, že vypravuje co spatřil na vlastní oči nebo co se dověděl z hodnověrných pramenů.

Podobizna děkana F. M. Uhlíře

   Téměř detektivní pátrání po Uhlířových pamětech by bylo možno doplnit ještě o jedno pátrání. Jak už můžeme vědět z minulého vyprávění o životě děkana Uhlíře, víme že v roce 1769 i jeho přispěním byla postavena budova děkanství. Potom si děkan zajel do Drusmy v Uhrách, kde získal titul infulovaného opata s právem používat odpovídajících znaků - berly a mitry (infule). Do této hodnosti byl požehnán v holohlavském kostele 15. srpna 1770. Zřejmě po získání této církevní hodnosti a pocty se nechal zvěčnit na obraze. V Domečkově knížce bychom se mohli dočíst: "Podobizna děkana Uhlíře zachovala se na děkanství holohlavském (pozn. to bylo napsáno v roce 1902). Představuje důstojného kmeta (pozn. nevím, zda by se současný muž v 53 letech neurazil při označení "důstojný kmet!"), oděného v roucho kněžské, tváře výrazné a vážné, s odznaky důstojnosti opatské - berlou a infulí." Od napsání této zprávy uplynulo již téměř sto let a je nutno konstatovat, že zmíněný obraz v budově děkanství už delší dobu není. Nevěděl o něm ani žádný z farářů, kteří v době nedávno minulé působili na faře a v kostele. Lze doufat, že nikdo obraz nezničil, ale otázkou je, kam byl obraz přemístěn. Je docela možné, že obraz visí v některé další církevní budově nebo zdobí jinou místnost, aniž by lidé, kteří chodí kolem, věděli, že se na ně z obrazu dívá holohlavský děkan Uhlíř. Vážení čtenáři, pokud byste o obraze a o jeho osudu něco věděli, ozvěte se.


Doplněno z originální pamětní knihy

   Netrvalo dlouho a v.p. J. Laušman ještě téhož roku 1874 ( po čtyřech měsících ) v Praze, kamž se byl, stížen jsa těžkou chorobou, odebral, ve všeobecné nemocnici dne 12. července 1874 zemřel. – Nastala dlouhá administrace, jižto opět zastával P. Josef Procházka spolubratrem P.H. Wagenknechtem, kaplanem, a trvala až do 13. dubna 1875. Když nově jmenovaný a přísahu již složivší v.p. Josef Ryba, před tím farář Dobřenický již již do děkanství našeho zavítati měl. Kterák se těšil vlídný tento pán na Holohlavy ! Však člověk míní, a Bůh mění. Toliko sedm dní to trvalo, a hle pojednou, trnohlá ( ? ) došla nás zvěsť, že vp. Josef Ryba v Hradci Králové, kamž na cestě z Holohlav do Dobřenic na noc se byl uchýlil, náhle ( dne 20. dubna 1875 ) zemřel.
   Nastala třetí administrace, v níž duchovní zprávu v krátkých lhůtách po sobě po třetí už zastávati svrchu jmenovaní dva spolubratři, jakoby tito všem svízelům a strastem zde v šanc vydáni byli bývali a za nepořádky, ježto zde z dob minulých zanechány byly vytrpěti musili. Jako předešlé, trvala i tato administrace hezky dlouho, totiž do 16. února 1876. Kdy nově jmenovaný vp. farář Velko-Zdobnický P. Alois Nývlt za děkana v Holohlavech investován byl, a také téhož dne do osady zdejší zavítal, zde však nezůstal hned, nýbrž, uspořádav si vše v bývalé osadě, teprv dne 4. března 1876 nadobro se přistěhoval. Dne toho slavně uvítán byl v osadě naší, jakž dopis v „Čechu“ uveřejněný dosvědčil. Zněl takto: ( Z Holohlav – Uvítání vp. děkana )
   „Bylo to dne 4. března, kdy do osady naší tak dlouho osiřelé zavítal duchovní pastýř náš, vp. Alois Nývlt, dříve farář Velko-Zdobnický. Všichni jsme už s toužebností očekávali hodinu příchodu jeho, každý dychtiv byl spatřiti.laskavého a přívětivého otce duchovního, každý toužil jej uvítati. Proto, ačkoliv právě v ten den počasí nepříznivé bylo, sešel se četný zástup k uvítání jeho. – Po jedné hodině odpolední oznamovala střelba a hlahol zvonů, že se blíží, - přichází do osady naší duchovní správce, s nížto se před 26 roky byl rozloučil. U příchodu jeho oslovil jej místní starosta ( tehdy p. Kamil Kučera ) jménem obce zdejší, jakož i všech ostatních obcí a pak dívka ze školy místní několika upřímnými slovy s blahopřáním, by dobrotivý Bůh dlouho žehnati ráčil jemu a sílil jej ve všech snahách a právech ( ? ), jež podnikati bude k blahu svému a svých svěřených.- Zazněla hudba, a průvod, kterýž mu vstříc byl vyšel, ubíral se do chrámu P., kdež důstojný pastýř děkoval všem přítomným za lásku a úctu, kterouž mu najevo dávali a vybídnul všecky ku vzájemné modlitbě za blaho a mír osady. Po udělení požehnání ubíral se Důst. pastýř náš do domu děkanského, u jehož prahu opětně uvítán byl blahopřáním důstojnému pastýři našemu, jelikož velké starosti, úloha obtížná jej očekává: především oprava chrámu P., na nějž po dlouhá léta se zapomínalo a zapomnělo, a pak opravu domu děkanského. Nadějeme se však, že s pomocí Boží tentokráte úloha tak nesnadná, dílo obtížné dobře se vykoná a zdaří“.
   H. Wagenknecht

   Alois Nývlt, narozen v Červeném Kostelci dne 17. prosince 1820 byl dne 25ho. července 1846 na Kněžství vysvěcen a přišel 6. září téhož roku na kaplana do Holohlav, kde až do roku 1850 vytrval. Přišel za kooperátora do Vrbice, odkudž na žádost vd. p. děkana Poděbradského do tohoto města se za staršího kaplana dostal a veled. P. děkana Tadyáše Veselý – ho, c.k. dvor. kaplana, čestného kanovníka až do jeho smrti setrval. Potom zakročiv o německou faru „Bělé“ na Rychnovsku, byl na ni 1ho. května 1860 investován a po 5ti letech dosáhnuv dekret na Velkou Zdobnici odtud po 10ti letech podivným řízením Božím zase na svou první štaci dne 4ho března 1876 se přestěhoval. Dne 12. května 1901 zemřel dp. Alois Nývlt, děkan Holohlavský a dne 15. května slavně byl pochován.
   Dne 11. října 1901 investován byl na děkanství Holohlavské dp. Antonín Kozák, dřívější kaplan zdejší a dosavadní farář Hoříněvský ( investován na faru Hoříněvskou dne 11. dubna 1864 ). Navrátil se do Holohlav po 37 a půl letech a byl dne 20.10. – v slavnosti posvěcení zdejšího chrámu P. v 3. hodiny odpoledne slavně osadníky uvítán. zemřel v Holohlavech 1912.
Jeho nástupcem stal se:

   Jan František Seidl. Narodil se 23.7.1857 v Čestíně ( pol. okres Hora Kutná ), Seidl studoval s vyznamenáním na gymnasiu v Hradci Králové, tamtéž i bohosloví a byl 15.7.1883 na kněze vysvěcen. Byl kaplanem v Čestíně do 16.5.1894, pak administrátorem v Kácově do 23.8.1894. Od 24.8. 1894 – 31.8.1894 byl farářem a potom prvoděkanem v Černilově. Dne 1.8. byl praesentován a 1.9.1912 investován na děkanství v Holohlavech, kdež setrval až do 30.11.1927- Dnem 1.12.1927 vstoupil na trvalý odpočinek a usadil se Lysé n. / L., kde jako duchovní správce bydlil v „Domově sv. Antonína“. Byl od r. 1908 až do konce r. 1922 bisk. vikářem Jaroměřským, bisk. notářem, stal se r. 1917 bisk. konsistorním radou, předešlého roku 1916 rytířem řádu c. Františka Josefa a r. 1924 papežským tajným komořím.
   Za něho opraveno bylo děkanství Holohlavské r. 1912, kdy zřízena byla z nepěkné síně s otevřeným komínem nová kuchyň v přízemí a z nevzhledné velké komory pěkná prádelna a lepší komora, v 1. patře z neúhledné, dřevěným stropem opatřené komory druhá kaplanka a vkusná knihovna s novými skříněmi pro knihy. Mimoto všechny místnosti byly nově malovány, dvéře i okna i podlahy opraveny a natřeny. Do starobylých kamen v sále dána byla pěkná kovová vložka k snadnějšímu vytápění. Seidl
   Do přízemních místností zavedl svým nákladem elektrické světlo, do prádelny nádrž na dešťovou vodu. Upravil r. 1913 děkanskou zahradu, která byla velmi zpustlá a dal ji osázeti velmi pěknými krsky jabloní a polokmeny hrušní velmi vzácných druhů.
   Děkanský chrám Páně byl za něho obnoven r. 1916, tak že dle slov kazatele o jeho vysvěcení p. kanov. Dra Fr. Šulce, nikdy před tím neměl tak krásnou úpravu, jaké se mu tehdy dostalo. Zakoupena byla krásná nová roucha a pěkné prádlo kostelní. Elektrické světlo zavedeno nejen k osvětlení lodi, kůru a sakristie, ale zvláště nádherné pro májovou pobožnost, Seidlkterá od lidu z daleka se scházejícího byla obdivována. Obnovena byla socha „Piety“ nad vchodem na bývalý hřbitov kolem kostela, i západní průčelí kostela se sochami sv. Jana Křtitele a sv. Jan Nepomuckého. – Jako dlouholetý ředitel „Třetího řádu sv. Františka“ věnoval členům tohoto řádu velikou péči. Slavně se konala za něho shromáždění členská i z okolních farností od členů navštěvovaná a rovněž velmi oblíbená slavnost „Portiunculi“. Za pomoci členů tohoto řádu opatřeny byly pro děkanský kostel sochy sv. Františka, sv. Kláry, sv. Terezie od Ježíška a posléze srdce B.T. Marie.



Doplňující fotografie Jana Seidla mi poslal Martin Kareš.
Obraz vpravo visí dodnes na černilovské faře.




   Že byla v této době duchovní správa tolik intenzivně vedena, o to má spoluzásluhu též kaplan Holohlavský
p. Jan Lad. Petrásek.
Týž byl synovcem děkanovým ( syn sestry ), narozen v Čestíně r. 1882, ord 1906. – Byl u svého strýce nejprve kaplanem v Černilově a přestěhoval se s ním r. 1912 do Holohlav, kdež zůstal kaplanem až do září 1921, kdy se stal farářem ve Vrapicích u Kladna. Vynikal jako výborný katecheta, kazatel a organisátor katolického hnutí a lidu a zpěvu. – Zároveň s ním byl po kratší dobu druhým osobním kaplanem v Holohlavech Godhard Srp a Stanislav Kordule, který později od církve katolické odpadl. Petrásek
   Po Janu Petráskovi stal se kaplanem Holohlavským p. Josef Trejbal ( nar. 1888 ord. 1912 ) a setrval zde až do r. 1923.
   Poněvadž následkem odpadu mnohých kněží byl veliký nedostatek mladších kněží, konal po jeho odchodu povinnosti kaplana dp. František Havelka, farář Lipnický, na odpočinku až do prázdnin r. 1925. – Toho roku byl na místo zámeckého kaplana v Smiřicích, jež se uprázdnilo, když dlouholetý a oblíbený tamnější zámecký kaplan a katecheta dp. Jan Vik po dlouhé nemoci dne 25.5.1924 zemřel, praesentován dp. Josef Roháč, který byl zároveň exponovaným kaplanem Holohlavským a také tyto povinnosti horlivě zastával. Petrásek
   Až do převratu a zřízení samostatného státu Československého byly náboženské poměry v kolatuře Holohlavské dosti příznivé, duchovní správa vedla se se značným úspěchem a děkanské beneficium patřilo mezi nejlepší. Po převratu se poměry tyto velmi zhoršily. Tak zvanou pozemkovou reformou ztratilo děkanství většinu pozemků, lid novými ideemi zmatený, ba až rozvášněný spůsobil děkanovi, dle povinnosti celistvosti beneficia hájícímu mnoho svízelů a odpadlými kněžími vznícené odpadlictví k nové sektě t. zv. církvi československé nesmírné útrapy, což na jiném místě níže vypsáno jest.
   Zdraví děkana těmito bouřemi mnoho utrpělo, nervy byly skoro zničeny a energie duševní ochromena. Dokud byl v Holohlavech kaplanem synovec děkanův dp. Jan Petrásek, zastával svého strýce velmi vydatně. Po jeho odchodu cítil děkan tíži poměrů tím více. R. 1926 – 1927 pomáhal mu vyřizovat záležitosti děkanského beneficia jeho bratr Ladislav. Cítě se již slabým k zastávání všech povinností, chtěl míti administrátora in spiritualibus et temporalibus. V Hradci Králové však tomuto přání vyhověno nebylo. Tak došlo k tomu, k čemu ho jeho bratr nejvíce povzbuzoval, totiž k odchodu z Holohlav na trvalý odpočinek. – V krátké době stal se tedy tento obrat: Předchůdce nastoupil na děkanství Holohlavské v 70. roce svého života a setrval tu až do smrti. – Nástupce jeho děkan Seidl odchází právě v 70. roce z Holohlav na trvalý odpočinek pro nepříznivé poměry, zvláště proto, že na starého kněze počalo se v Hradci Králové jinak hleděti, než jak bývalo před léty. – Ale ukázalo se, že to tak bylo pro děkana, jak mu to jeho bratr stále říkal, nejlepší.

Foto Jana Ladislava Petráska: vlevo pochází z dobové pohlednice, výřez vpravo mi poslal Martin Kareš.

Petrásek
Podpis Jana Petráska z roku 1920. Od Hany Šímové.
Sigillum Ecclesiae Decanalis Holohlavensis



Dopisnice razítko
Na hlavičce dopisu Děkanský úřad v Holohlavech u Smiřic n. L., ze dne 26.10.1920,
je razítko Sigillum Ecclesiae Decanalis Nativ. S. Joannis B. Holohlavensis
Foto z aukce.