Katolická pamětní kniha děkanství Holohlavy
záznamy od roku 1900

Úvod a seznam děkanů
Záznamy z knihy do roku 1900
Kapitola o založení Církve československé

Je přepsán jen zajímavý text. Kde mi nebyl jasný zápis je otazník. Přepsal Přemek Andrýs

Zpět na hlavní stránku



Smrt děkana Aloise Nývlta 12.května 1901
   Dne 12 května 1901 zemřel po dlouhé chorobě vel. d. p. děkan Alois Nývlt . Narodil se v Červeném Kostelci, dostal se co neomysta za kaplana do Holohlav, kde pobyl něco přes rok a přesazen byl za kaplana u Vrbice, pak v Zdobnici, konečně byl jmenován p. Janem baronem z Liebigu děkanem v Holohlavech, co se stalo as v roce 1876. Pobyl zde přes 25 roků, mnoho učinil pro chrám Páně děkanský a pro povznešení duchovní správy. Zavedl v děkanském chrámu P. i v zámecké kapli Smiřické mnohé pobožnosti, například májovou pobožnost, pobožnost dušičkovou, výstavu N.J.O. v dnech ostatkových. Za něj konala se v roce 1883 sv. missie. Zkusil zde mnoho protivenství, ale trpělivostí svou byl ctěn a milován, po svém zesnutí upřímně želen.

Nový děkan v Holohlavech Antonín Kozák
   Na konci měsíce září 1901 byl presentován na zdejší beneficium p. farář Hoříněvský, rodák Jičínský, který v Holohlavech od roku 1887 do 21.3.1864 sám kaplanoval za do Hoříněvsi, které beneficium po 13. měsíců administroval, poněvadž mezi Nejd. bisk. konsistoři a p. patronem Janem Liebigem byl spor stran způsobu obsazování uprázdněných beneficií patr. Nejd. b. Konsistoř chtěla, by p. patron obsazoval dle starého způsobu, by totiž vázán byl na „terno“, čemuž se patron podrobiti nechtěl. Rozhodnutí vypadlo ve prospěch p. patrona, by totiž ze všech žadatelů mohl voliti, kterého by chtěl. Žadatelů bylo 18, farář Hoříněvský byl na místě 13., ač on jediný skoro 7 roků působil na patronátě, ba celých 10 roků; neboť předtím byl přes 3 roky v Holicích na témž patronátě. Ostatní kompetenti neměli na patronátě žádných zásluh, neb mnozí z nich nebyli zde ani přes noc. Proto též p. patron, chtěje býti spravedlivým dne 11. dubna 1865 presintoval za faráře posavadního administrátora. V Hoříněvsi pobyl až do roku 1901, tedy 37 a půl roků. Byl již skoro 72 roků stár, když se odhodlal žádati o Holohlavy. Ani s počátku té nejmenší chuti neměl, Hoříněves opustiti. Chtěl totiž do svého padesátiletého jubilea v Hoříněvsi setrvati a pak se odebrati na zasloužený odpočinek. Avšak vld. p. vikář Beran, děkan Kr. Dvorský, nedal mu oddechu a usilovně ho nutil, že musí žádati, jelikož toto místo jemu již před tím náleželo, aby alespoň teď spravedlnost se stala. V této nesnázi šel tedy na radu …k Nejd. p. biskupovi p. Ed Brynychovi. Když vypověděl příčinu svého příchodu, řekl p. Biskup: Přicházíte co kompetent v Holohlavy. Já jsem vás očekával . Kdyby byl řekl: Jste již stár, nechoďte do Holohlav, byl by spokojeně ostal, kde byl, ale ze slov J.B.M. poznal, že ještě nějaký čas to zastane, a že při 2 kaplanech poněkud si odpočine. Podal tedy již v posledních dnech konkursu žádost a dne 2. října 1901 byl Nejjasnějším Patronem, J. Apod. V. Františkem Josefem I. presentován, dne 10. října investován a dne 20. října odpoledne s velikým žalem rozloučil se se svými milými osadníky. Četné banderium a mnoho pěších doprovodilo jej až do Holohlav, kde na pokraji obce od velikého zástupu věřících v čele p. purkmistra Smiřického p. Josefa Hojnýho a obecních představených byl uvítán. U brány kostelní jej přivítali vl.pp. kaplani a zámecký duchovní pp. František Frydrych, administrátor, p. V. Koza, kaplan a p. Jan Vík, kaplan zámecký. Doprovodili jej do chrámu P., kde po krátké promluvě byly slavné litanie a sv. požehnání. Bylo to právě o slavnosti posvěcení chrámu Páně.
   Dne 27. října 1901 byl nový děkan p. kanovníkem Fr. Hamplem slavně installován přitomnosti veld. p. vikáře a mnohých duchovních pp. spolubratří. Slavnostní hostiny se zúčastnilo přes 50 hostí. Tento den stal se též památným, že po sl požehnání posvětil veld. p. vikář nový kříž věžní, který ve sl. průvodu byl nesen do panského dvoru a odtud za zpěvu písně: Sv kříži tebe ctíme na věž kostelní vytažen a p. B. Bartoškem, mistrem klempířským ze Smiřic, upevněn, při čemž proneseno mnoho přípitků. A tak se tento slavný den radostně ukončil. Hosté pak ještě až do večera v děk. domě slušně se bavili.

Úmrtí učitele Františka Karla 1902
   15.3.1902 zemřel p. František Karel, řídící v Černožicích, řiditel kůru děk. chrámu P., rodák Smiřický, který jsa výtečným hudebníkem, služby Boží zpěvem a hudbou zveleboval, tak že i znalci hudby, kteří sem časem zavítali, a chrám P. navštívili, se o hudbě jež se zde provozovala, vyjádřili, že se sotva kde na venkově něco podobného uslyší. Úmrtím jeho utrpěl chrám děkanský ztrátu velikou. Budiž mu za to vděčná památka !
   Po něm nastoupil co řiditel kůru p. Karel Mojžíš, řídící učitel v Holohlavech, který však svého předchůdce nenahradil a budoucně snad nikdo nenahradí. Neboť pp. učitelové, kteří též mají slušného postavení a jsouce svými proticírkevními novinami stále proti církvi a duchovenstvem štváni, kteří se zbavili nenáviděné služby kostelní, a tak za nepatrný plat od kostela a za štolu, kterou lidé neradi dávají, sotva se nalezne člověk, který by z ochoty a radosti kostelu upřímně sloužil. Lidé by rádi měli v kostele krásný zpěv a hudbu výtečnou jako to je v městech, haléřem k zvelebení služeb Božích přispěti nechtějí. Proto také, ač děkan vymohl, by novému řiditeli kůru o 40 k ročně ze záduší více dávalo, zřekl se p. Karel Mojžíš po roce řiditelství, dal výpověď na 4 neděle, a duchovní správce musel přijmouti, koho v tom krátkém čase sehnati mohl. Nastoupil dne 8. března 1903 p. Ferdinand Novák, rodák Rychnovský n. K., cvičitel hudby v Kostelci n. O., který jakž tak službu zastává.
   Lid není valně spokojen a duchovní správce mnoho nepříjemností zakouší, a to tím více, jelikož p. K. Mojžíš toho teď lituje, že kůru se vzdal a lid všelijak štve.

Úmrtí svatého otce Lva 13 1903
   Dne 20. července 1903 dokonal dlouhou pouť vezdejší sv. Otec Lev 13. …… zemřel ve vysokém věku 93 let, byl papežem 25 roků a 5 měsíců.

Nový papež Pius X. 1903
   4.srpna byl zvolen a dne 9. srpna 1903 korunován za papeže patriarcha Benátský, Nejd. p. Josef Sarto, který co papež přijal jméno Pia X……

Úmrtí biskupa Brynycha 1902 - Adalbertinum
   Dne 20. listopadu 1902 zemřel v Chrasti Nejdůstojnější pan biskup Eduard Jan Nepomuk Brynych, biskup ….. založil časopis „Obnova“ v Hradci Králové, úvodní články do něj psal, schůze katolických jednot navštěvoval a u nich řečnil a pádně potíral slovem a písmem bludí ( ? ) se vyskytující. Tím popudil proti sobě nepřátele, kteří jej nad pomyšlení kde jen mohli, pronásledovali, ba u samého papeže osočiti se neostýchali. Než J.B.M. odebral se do Říma, kde se úplně ospravedlnil a od Jeho Svátosti názvem hraběte Římského vyznamenán byl. Tento výtečný bisup to byl, jenž pojal myšlenku, postaviti ve svém bisk. městě společenský dům katolický, kde by se jak kněží, tak i laikové, kteří do Hradce zavítají, mohli scházeti, své veřejné schůze konati, zkrátka, kde by byli jako doma. A tento dům, zvaný „Adalbertinum“ byl nákladem as 180 000 zl. postaven a za velikého účastenství jednot kat. slavně posvěcen. V domě tom jest kaple sv. Vojtěcha, biskupská knihtiskárna, pěkná místnost hostinská, pokoje k přenocování a ten největší sál v celém městě. Při svěcení Adalbertina konal se první sjezd katolický v Hradci Králové za valného účastenství jednot katolických. Jeho Bisk. Milost též se postaral o to, aby dostavěny byly 2 věže stoličného kostela sv. Ducha, které v roce 1902 posvětil. Při té příležitosti konal se po 5 letech druhý kat. sjezd, který byl mnohem četněji navštíven a slavnější než sjezd první. V městském divadle, jež město k tomu účelu postoupilo, konala se shromáždění. Celý dům byl přeplněn a mezi jinými řečníky pronesl úchvatnou řeč sám J.B.M., Nejd. p. Brynych….. Za několik neděl odevzdal v Chrasti šlechetnou duši svou ….
   Nepřátelé velikého Biskupa plesali, lid věřící lkál a truchlil velice nad ztrátou tak ohromnou. Do Chrasti, kde konal se pohřeb, sjelo se mnoho set kněží, nepočetných kat. spolků a lidí na tisíce. Drahý nebožtík si přál, aby nebyl vezen, ale dle starého způsobu byl nesen ku hrobu. Jeho přání se splnilo. ….. byl nesen v Pánu zesnulý půl hodiny cesty na hřbitov sv. Michala v Chrasti, kde za velikého nářku všech přítomných byl spuštěn do prostého hrobu vedle své milené sestry – slečny Aloisie, blíže svého předchůdce p. biskupa Haže.

Nový biskup Josef Doubrava 1903
   Dne 9. února 1903 osiřelá dieceze Kr. Hradecká obdržela nového biskupa, jímž jmenován byl Vysd. Pán Josef Doubrava rodák Mnísský, narodil se 29. února 1852, posvěcen na biskupa 29. června 1902 a slavně inthronisován v Hradci Králové dne 12. července 1903 ….

Úmrtí poslance Jan Jaroše 1903
   Dne 28. listopadu 1903 zemřel říšský a zemský poslanec náš, p. Jan Jaroš, rolník z Čáslavek č. 10, přifařenec zdejší. ku slavnému pohřbu jeho zavítalo několik poslanců, mezi nimi p. poslanec veld. p. Stojan, Moravan a 12 duchovních. U domu řečnil p. dr. Posler, člen okr. zastupitelstva z Jaroměře, před kostelem jeden p. učitel z Chrudimi a na hřbitově p. poslanec Formánek z Pardubic. Konečně i místní děkan krátce promluvil. Kondukt a slavné Requiem měl p. dr. Stojan.
   Tento zesnulý vyšinul se na tak vysoký stupeň beze všech studií, sám svou vlastní pílí. V mládí svém navštěvoval pouze národní školu v Zaloňově, kam přiškolena jest Ertina ( Rtyně - pozn. P - viz: - www.smirice.eu/voda/jordan.htm ) rodiště jeho. Ale jsa nadán vzdělával se ustavičně a tak se vpravil za trochu let do všeho, že vynikal nad mnohé a osobnosti vysoce postavené jej vyhledávaly. Mnoho dobrého vykonal pro okres náš. Bůh mu za to budiž odplatitelem !

Sucho 1904
   Tento rok panovalo neobyčejné sucho, jakého již 70 roků nebylo. Po celé jaro a léto nenamoklo, jen dva malé deštičky spadly. A přece, bohudík obilí, zvlášť ozim, bylo pěkné, jař byla řidčí, za to však zrno bylo těžké. Zemčat se urodilo málo, jetele a sena lučná byla řídká, otavy žádné. Následek toho byl, že lidé před zimou dobytek prodávali. V zimě dobytku valně připlatilo, maso a máslo vystoupilo velice v ceně. Kilo masa hovězího bylo za 1 k 52 h, vepřového za 1 k 72 h a telecího za 1 k 52 h. Kilo másla až za 3 k, litr mléka za 14 h, jedno vejce za 8 h. Tato cena se však již udržela, ba od toho roku vše stoupá a dražší jest.

Sekundice 1904
   Dne 31. července 1904 smluvil zdejší správce duchovní své padesátileté kněžské jubileum. Večer před slavností učinil zpěvácký spolek „Hanka a Zora“ za Smiřic jubilantovi zastaveníčko, kapella mezi jednotlivými zpěvy hrála a zástupy lidí stálo před děkanstvím. Domy v obci byly prapory ozdobeny. Ráno v den slavnosti o 10. hod. vyšel jubilant po boku vys. důst. p. vikáře Josefa Berana, děkana Kr. Dvorského v průvodu četných duchovních spolubratří z děk . domu do chrámu P. Vysd. p. vikář konal obřad jubilejní, vysd. p. kanovník Jan Nep. Soukup měl slavnostní kázání.
   Na památku této slavnosti daroval jubilant kostelu nový missál za 50 K.
   ( píše asi Antonín Kozák – pozn. P. )

Oprava v děkanství 1904
   V roce 1904 hned po jaru stala se v domě děkanském značná oprava. Místo staré cihelné dlažby, jež místem byla vyvrácena, položena nová dlažba cementová. C. K. patronátní úřad navrhl opět dlažbu cihelnou ale ohledací komisse rozhodla by se položila dlažba moderní, poněvadž se tak sluší pro representační dům děkanský. Pak upraveny spustlé záchodky též dle nového způsobu, hoření a dolení síň a schodiště jednoduše vymalovány, též i kuchyně, zřízen ze špižírny děk. archiv, opatřen novou cementovou dlažbou a železnými kamínky, železnými dveřmi a slíbeno, že nová spižírna bude později zřízena, což však zůstalo při pouhém slibu. Náklad na tuto opravu stál ---1788 k 37 h a hrazen byl ze záduší na Chlumku.
   Též v tomto roce pořízena veliká skříň pro kostelní paramento za 140 k.

Založení jednoty katolické 1904
   Dne 27. listopadu 1904 založena byla křesťanská sociální jednota pro Holohlavy a okolí. Podnět k tomu dal vel. p. František Novotný, - kaplan zdejší od 9. září 1902 – na vybídnutí některých dobrých laiků katolických. Při ustavující schůzi, při níž řečnil vld. p. Reyl, rektor Borrameea v Hradci Králové, přihlásilo se 50 členů, většinou ze Smiřic a z Černožic, něco málo z Holohlav, kterážto obec, prosáklá liberalismem, jeví jaký-si odpor proti všemu, co duchovní správa za prospěšné uznává.
   Za předsedu této jednoty zvolen byl vel. p. František Frydrych, starší kaplan, který hned od počátku horlivou činnost v tom směru rozvinuje, tak že nových členů stále přibývá. Budiž mu za to dík vroucí vzdán !
   Za jednatele spolku zvolen p. Bedřich Bartošek, mistr klempířský ze Smiřic, za pokladníka p. Josef Tuček, hostinský z Holohlav č. 11, za místopředsedu p. František Prokop starosta z Holohlav a rádce duchovního Antonín Kozák děkan.
   Pořádají se v místnosti spolkové č. 11 v Holohlavech občas schůze, při nihž výteční řečníci přednášejí, jako p. Václav Špaček, řídící učitel z Košátek u Vrutic, vdp. p. Reil, vld. p. Sahula, vys.d. p. kanovník a dr Šula, p. dr Rudolf z Hradce Králové, ano i Františka Jakubcova, tovární dělnice z Tuháně, p. professor Drápalík z Hradce Králové a j. v. Též světový cestovatel dp. Svojzik (?) z Prahy měl dvě přednášky se světelnými obrazy a p. řídící učitel Buchar ze Štěpanic přednášel se světelnými obrazy v Krkonoších.
   Tamburasy z Králového Hradce pro zábavu koncertovali.
   Hned na počátku pojal duchovní rádce myšlenku, kterou v jedné výborové schůzi přednesl, aby si spolek pořídil prapor a slíbil, že na něj 50 k. věnuje, což se však tenkráte nepřijalo, poněvadž by prapor mnoho stál a pak prý proto, že doba praporů minula. – Avšak když o pohřbu p. Schleicha, pivovarního správce v Smiřicích a člena zakládajícího jednoty poprvé spolek veřejně vystoupil, aby prvního zemřelého člena svého ku hrobu doprovodil, byl od ostatních spolků Smiřických ignorován. Tu členové jednomyslně usnesli se na tom, že si pořídí prapor, by budoucně důstojně vystupovati mohli, aby budoucně nikdo z nich pohrdlivě říkati nemusil: „A co jest toto za spolek ?“- Proto bez průtahu dělo se upisování na prapor, o čemž později, tak jako o slavném posvěcení praporu psáno bude.

Nová kostelní roucha 1905
   V tomto roce pořízena nová roucha kostelní, a sice:
   a) bílá: ornát, dalmatiky a pluviál
   b) roucha černá: ornát dalmatiky a pluviál
   c) nové hedbávné velum, pláštík na ciborium - atlasový a zlatem vyšívaný a antipendium, z kláštera v Č. Budějovicích
v ceně 722 k, což zapravilo se ze záduší na Chlumku.

Varhany v Semonicích 1905
   V kostele Semonickém postaveny v témž roce nové varhany od firmy Puštikovy za 1400 k.

Vnitřní úprava v děkanském kostele 1905
   V tom roce předsevzata jest vnitřní obnova děk. chrámu P. Ač před 30 roky postaral se veld. p. předchůdce o to, aby děk. kostel, který tenkrát byl velmi spustlý, do pořádku byl uveden, předce po tak drahném čase restaurace byla nutná. Malba byla vybledlá a oltáře učazeny.
   Duchovní správce žádal patronátní úřad, který s počátku povolil pouze jednoduchou malbu kostela a výzdobu hlavního oltáře a kazatelny. A když bylo hotovo, ukázalo se, že by to bylo velice křiklavé a že celý kostel uspořádán býti musí. Na to povolil c. k. patronátní úřad ještě ozdobu 2 pobočních oltářů, a sice P. Marie a sv. Anny. To vše, co si platilo záduší, stálo 2734 K 86 h.
   Ještě však scházelo mnoho. Nezbývalo děkanovi nic jiného, než uchopiti se hole žebrácké a žádati přifařené o příspěvek. A Bůh požehnal ! Prvního dne chodil s ním vel. p. František Frydrych, obešli Čáslavky a Černožice s hůry až po školu, sebrali – 110 K.
   Po druhé šel sám. V cukrovaru od p. Čericha obdržel – 50 K, od ostatních občanů Černožických – 143 K tedy celkem v Černožicích sebráno - 303 K. V Holohlavech sebráno – 159.60 K
   To všecko nepostačovalo . Co činit. Duchovní správce poslal uctivou žádost ct. zastupitelstvu městskému v Smiřicích a předsednictvu tamnější záložny. A od obou dostalo se mu pomoci vydatné. Obec darovala – 200 K, a záložna též – 200 K. K tomu přidal p. Jan Beck, měšťan – 20 K, a p. Čeřovský, pens. inžinýr se sestrou – 30 K. Ze Smiřic celkem 450 K.
   Ostatní občany neobtěžoval, ale na tom se děkan ustanovil, že nedostane-li se, ostatní zapraví sám. Jen ještě se podotýká, že p. Albrecht Malburg, továrník ( vlastně jeho dědicové, nebo on mezi tím náhle zemřel ) dali dle jeho přání pozlatiti menší lustr, který rodina před léty kostelu darovala, což stálo – 60 K.
   Úhrnem sbírka vynesla 912 K 60 h. Zjednán byl pozlačovač z Nové Paky, p. J. Fejfar, kterou patronátní úřad dal obnovit oltář P. Marie a sv. Anny, a který daleko levněji pracoval než p. Kieslich z Hradce Králové, kterému dal obnovit hlavní oltář a kazatelnu.
   Vydáno bylo za další otdobu kostela: P. Fr. Klosovi, malíři z Nové Paky přidal 64 K, aby byla malba poněkud lepší, neb patron. úřad povolil jen 460 K ).
P. Janu Fejfarovi od oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Cyrilla a Methoděje 300 K.
Od pozlacení rámu u křížové cesty á 25 … 350 K.
Od pozlacení kuliček u lamp a lustrů ..32 K.
Za smeták …. 2 K 40 h
Od přivezení z Nové Paky … 10 K.
Staňkovi, pasíři z Prahy za 6 velkých bronzových svícnů, 2 dvouramenné svícny na svatostánků a malé svícny na kredenční oltář 226 K 26 h.
Celkem 984 K 66 h.
Klášteru v Č. Budějovicích za 2 velké kytice a 2 malé, hedbávné polštáře červenobílé, hedbávné antipendium na kredenc atd. 104 K.
Kieslichovi za 6 kanonických tabulek a opramensy na hl. oltáři .. 10 K.
Úhrnem 1098.66 K
K tomu od c.k. patronátního úřadu 2734.86 K
Celý náklad na obnovení kostela 3 833 K 52 h.
Děkan nedostačující se částku doplatil a mimo to stravoval pozlačovače J. Fejfara po 17 neděl a jeho pomocníka 10 neděl.
V témž roce byly nákladem děkana obnoveny zcela již zvětralé sochy na lávkách Smiřicům, socha sv. Jana Nepomuckého a Rodičky Boží od Salače ze Smiřic a pak portál před kostelem se sochou Rodičky B. Bolestné …. 184 K
Na obnovení a předělávání skleněného lustru dáno … 20 K a c.k. patr. úřad 20 K.
Za plechové kytice na 18 svící na hlavním oltáři 33 K 20 h.

Oprava filiálního kostela na Chlumku 1905
   V roce 1905 restaurován byl vně i zevně fil. kostel na Chlumku. Více než 8 roků jednalo se o opravu téhož kostela. Zdálo se konečně, že vše usnulo. Pan c.k. stavitel V. Kovařík vypracoval podrobný rozpočet, ale c. k. místodržitelství ho neschválilo, zdál se být příliš veliký, a nařídilo, by jej p. stavitel přepracoval. P. stavitel se hněval a pravil: Tak namahavou práci mou zavrhli, teď si počkají ! Teď to nechám ležet a nic nebudu dělat !
   Tak se tedy nic nedělalo a kostel starobylý pustl a pustl, tak že konečně propukla nevole v lidu. Po velikonocích 1905 poslán od duchovní správy c. k. patronátnímu úřadu dopis s tím doložením, že – pakli do 14 dnů patronátní úřad nezašle písemné ujištění, že se během toho léta dá kostel řádně opraviti, bude správce duchovní nucen, oznámiti Nejd. b. Konsistoři, že se nadále služby Boží v tom kostele konati nemohou.
   To účinkovalo ! Ťal jsem do živého. V několika dnech obdržel jsem od patronátního úřadu dopis, v němž byla skrytá nevole, ale dáno ujištění, že se oprava žádoucí stane. Pak to šlo jako parou bez nového rozpočtu a bez vyššího povolení, které se dodatečně vydobilo. Střecha, jejíž krov byl velmi spuchřelý se snesla, tesaři, zedníci zvenčí a jiní řemeslníci vně jako o překot pracovali, a do adventu až na maličkosti byl celý kostel renovován.
   Celá oprava rozpočtena byla:
   a) oprava stavební … 9856.15
   b) studně a železná vrata …986.10
   c) varhana …. 1435.
celkem 12 277 K 25 h
Při tom stavitel ušetřil 577. 79, tak oprava stála 11 699 K 46 h.
Výlohy kryty ze záduší kostelního.

Prapor Jednoty křesťansko sociální 1906
   Jak již svrchu podotknuto počaly se v roce 1906 konati sbírky na prapor jednoty křesťansko sociální, v krátké době několika neděl sešlo se …. . Prapor byl objednán ve výrobně růžencové v Praze, stojí … ( peníze nebyly uvedeny – pozn. P. ). Došel před svatodušními svátky, jest velmi nádherný. Na jedné straně lev a koruna sv. Václavská, na straně druhé kříž a pod ním spojené dvě ruce. Muselo se žádat k J. A. V., jakožto králi českému, o povolení by se směl prapor se znakem českým veřejně nositi; povolení přišlo za 9 měsíců a proto musel býti znak hedbávnou látkou zakryt i při svěcení a při veřejných průvodech. Jen o svěcení dovolil c. k. p. okresní hejtman, aby se na chvilku odkryl a lidu ukázal.

Svěcení praporu
   Prapor posvěcen byl s velikou okázalostí v pondělí svatodušní dne 4. června 1906. – Veliké přípravy děly se k této slavnosti. U zahrady děkanské v tu stranu ku chrámu Páně odstraněn plot, kde členové jednoty po celý týden stavěli nádhernou tribunu a vysoké stožáry, které smrkovými věnci spojeny a prapory barvy papežské, rakouské a české vyzdobeny byly. Na tribuně postavil p. Bedřich Bartošek, jednatel, vkusný oltář a umístil ze 2 stran proti sobě lavice pro vzácné hosty. Za matku praporu p. Hojná, choť p. Josefa Hojný-ho, purkmistra Smiřického, Za kmotry pozvány: p. Prokopová, choť p. Františka Prokopa, místopředsedy spolku z Holohlav č. 13 a p. Anna Havrdová st., rolnice z Čáslavek. Pozváno mnoho družiček, malých a velkých, dcer to členů jednoty. Praporečníci dva, p. Souhrada, obchodník a sklenář ze Smiřic, a p. Řehák, dělník z Holohlav. Skvostné stuhy darovala matka praporu a kmotry. P. Aug. Valášek ze Smiřic daroval pěknou žerď a p. B. Bartošek kovový kříž na prapor.
   V den svěcení jíž o 5 hodině ranní učinila hudební kapella Macháčkova z Račic zastaveníčko kmotře p. Havrdové v Čáslavkách, pak p. kmotře Prokopové v Hoříněvsi a konečně matce praporu p. Hojné v Smiřicích. Na to se ubíral průvod na nádraží ku přivítání vysd. p. Dr. a kanovníka Šulce v Hradci Králové, slavnostního řečníka a deputací pozvaných spolků, kteří vlakem o 3/4 na sedmou od Králova Hradce přijeti měli. O 8 hod. přišel průvod přes Smiřice do Holohlav. V spolkové místnosti v Holohlavech č. 11 se scházely deputace spolků a členové domácí, v domě děkanském veliký počet družiček, matka praporu a kmotry a jiní hosté.
   Před 10 hod. odešli do spolkové místnosti, tam se seřadil průvod a hustým špalírem lidů kráčel se zahaleným praporem ke tribuně kde se usadili hosté, p. c. k. okresní hejtman Viták a c. k. komisař Nápravník z Kr. Dvoru, Smiřický pan purkmistr Josef Hojný, zástupce patronátního úřadu, c. k. důchodní pan Ant. Karták, p. stavitel V. Kovářík, matka a kmotry praporu a mnozí jiní pánové a dámy. Místní duchovní za assistence 8 duchovních sloužil mši svatou. Na to posvětil prapor a následovalo obvyklé zatloukání hřebů a konečně řeč p. kanovníka Šulce. Hustý mrak se stále nad námi vznášel, ale ač to bylo přání nepřátel spolku, aby nás déšť pošpláchl, nestalo se tak, ano mezi řečí usmálo se na nás na okamžik slunce. A tak vzdor všech protivníků slavnost se zdarem se ukončila chválozpěvem sv. Ambrože „Tebe Bože chválíme“. Pan předseda spolku, vel. p. Fr. Frydrych, který si o uspořádání té velkolepé slavnosti zároveň s p. jednatelem p. B. Bartoškem - neocenitelných zásluh získal, odevzdal jadrnými slovy posvěcený prapor p. Souhradovi – praporečníkovi, a průvod se ubíral nazpět do spolkové místnosti. – V děkanství bylo přichystáno pro 20 nejpřednějších osob občerstvení. Deputace měly oběd v obou místních hostincích. Po požehnání šel průvod s praporem na „Lednici“ kde za přehojného účastenství koncertovala kapella Macháčkova až do večera a pak následoval věneček v spolkové místnosti. Nyní čítá spolek již 230 členů.
   Poprvé spolek s praporem vystoupil o pohřbu p. Jan Becka, člena svého a měšťana ze Smiřic dne 27. července 1906. Téhož roku se as 40 členů s praporem zúčastnilo slavnostní svěcení praporu v Kutné Hoře.

Úmrtí p. vikáře Berana 1907.
   Osiřel bisk. vikariát Jaroměřský. dne 31. ledna 1907 zemřel po dlouhé a trapné nemoci náš velezasloužilý bisk. p. vikář – Josef Beran, děkan Kr. Dvorský. Byl to muž obezřetný, mírný, učený a zkušený. Mnohá léta byl učitelem hluchoněmých a řiditelem Rudolfina v Hradci Králové, pak farářem na Pouchové odtud přesazen za děkana do Kr. Dvora. Tam si získal velikých zásluh tím, že obnovil sešlý děkanský chrám Páně vně i zevně a neobtěžoval si po městě a po osadách choditi dům od domu a žádati o příspěvky. Zkusil mnoho od protivníků všeho katolického a hanoben byl i v nekalém plátku „Zvičina“, proti kterému vydával noviny „Záboj“, kterými útoky na sebe a na dobrou věc statečně odrážel.
   Měl velikou proto vážnost u všech dobrých ve městě a na venkově. Bůh konečně vytáhl jest ze všeho trápení, na které si nikdy nestěžoval a povolal jej k sobě, aby oslavil statečného bojovníka svého. Pohřeb jeho dne 14. února 1907 byl slavný. Sjelo se k němu 52 kněží. Vysocedůstojný Mnsg. p. Alois Frýdek, b. generální vikář konal smutečný obřad, vedl průvod. Dp. Fr. Jeřábek, farář Čibuzský, bývalý jeho kaplan, měl smuteční řeč, Mnsd. p. Alois Frýdek celebroval Reguiem, a promluvil tklivě nad rakví. Na to v průvodu 52 kněží a celého města a okolí doprovodili jsme jej až na hranice města, půl hodiny cesty. Byl převezen do svého rodiště – Nové Paky, kde druhého dne slavně uložen byl do rodinné hrobky. Bůh budiž mu odplatitelem. Reguiseat in pace !

1915
   Následky veliké světové války, jež vypukla ku konci měsíce července 1914, nebyly v prvním čase tolik tíživé, jako ku konci. Lid zůstával hodný a zbožný a vážil si kněží, kteří dle možnosti ku pomoci mu přispívali. Také Holohlavský děkan přemnohým svým osadníkům ulehčil břemeno válečné zakročením a osobní přímluvou u politického úřadu. Od mnohých bylo mu to po válce splaceno nevděkem.
   Měl pak tehdy děkan Holohlavský dosti značný vliv, ježto byl nejen biskupským vikářem, ale též konservátorem pol. okresu Královédvorského, členem okresní školní rady ve Dvoře Králové, bisk. komisařem a gymnasiu tamtéž, členem správní rady Královéhradecké bankovní jednoty a po dlouhá léta místopředsedou kuratoria „Družstva pod ochranou sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové“.- O toto polit. družstvo získal značnou zásluhu tím, že na jeho přímluvu poslanec hrabě Vojtěch Šternberg vymohl u tehdejší vlády, že „Družstvu“ byla dána koncesse ke zřízení „ Družstevního knihkupectví“ v Hradci Králové v Adalbertinu.

Restaurace děkanského chrámu Páně 1915 – 1916
   Jako v Černilově, na svém dřívějším působišti, postaral se děkan Seidl o pěknou renovaci kostela a vystavení nového děkanství, tak i v Holohlavech brzy o svém příchodu, ač to bylo za války,počal pečovati o restauraci děkanského chrámu Páně, jež také v létech 1915 – 1916 provedeno bylo.
   Právě proto, že to bylo za války, nečekalo se na úřední povolení, ale na štěstí počalo se s renovací dříve, neboť později mnohý materiál za války nebylo-by možno koupiti a kdyby se s renovací odkládalo, byl by náklad daleko větší.
   Opravné práce na budově děkanského kostela a děkanství v Holohlavech a na filiálních kostelích na Chlomku a v Semonicích provedl patronátní úřad ve vlastní režii za vedení patronátního stavitele. Při vnitřní renovaci bylo přesně dbáno pokynů památkového úřadu v Praze. Dle toho okna zasklena byla od sklenáře Úhlíře z Třebechovic kathedrálním sklem, kostel byl od Gust. Stoklasy pěkně tonován, ( ač lidu snad křiklavá malba bývá milejší ), oltáře a kazatelna byly tak renovovány, že jejich architektura byla hladce vybroušena, nově mramorována, sochy polychrovány. Práci řezbářskou prováděl V. Mráz, pozlačovačem Jan Piša. Rámce křížové cesty byly očištěny, dukátovým zlatem opraveny, mříže u hlavního oltáře vybroušena a souladně ku hlavnímu oltáři mramorována. Zavedeno bylo do kostela elektrické světlo, k čemuž dp. kaplan Petrásek věnoval dva umělecké barokní elektrické lustry velmi cenné.
   Není možno do podrobnosti uváděti vše, co renovováno bylo, ježto jest možno to pojmouti z příloh ve farním archívu uložených, jenom to ještě připomínám, co uvádí se v kollaudačním protokolu ze dne 29. března 1917, kde se praví „Komise musí poznamenati v příčině vnitřní výzdoby děkanského kostela v Holohlavech, že ony práce provedené členy „Křesťanské akademie v Praze“ jsou velice pěkné a v duchu církevních památek historicko-uměleckých restaurovány. Kostel činí dojem velice krásný.“
   Na paramenta v hojném počtu nově zakoupená pořízeny byly nové skříně.- Náklad jen z části zapraven byl ze jmění filialních kostelů na Chlomku a v Semonicích v obnosu 6639 Kč, daleko více zaplaceno bylo ze sbírek, jejichž výsledek dne 23.10.1916 byl 16.170 Kč seznam dobrodinců i dík ordinariátu jim vystavený viz v archivu.
   Pro filialní kostely pořízeny byly pro každý skříň na paramenta a opraveny byly střechy a hromosvody a provedeny některé menší věci.
   Obnovený chrám Páně byl za veliké účasti lidu i pozvaných hostí vysvěcen dne 2. listopadu 1916. Kázání měl Dr. Fr. Šulc. Sestra děkanova Anastasie Seidlova, odborná spisovatelka darovala kostelu pěknou sošku „Pražského Jezulátka“, jež byla posvěcena 1.1.1916.
   Přičiněním hlavně dp. Jana Petráska vybuzena byla myšlenka, aby při restauraci děkanského chrámu Páně pořízeny byly na ten kostel:

věžní hodiny.

   Stalo se to roku 1917. zakoupeny byly za 3985 K 20 h výslovně pro kostel z výnosu dobrovolných sbírek děkanským úřadem podniknutým, k nimiž přispěl také obecní úřad Holohlavský beze vší výhrady penízem 2600 K a jsou tudíž také hodiny majetkem kostela.
   Toto bylo nutno později připomenout těm, kteří později odpadnuvše od Církve katolické k sektě československé, měli úmysl hodiny z věže kostelní sejmouti a dáti je modlitebně sektářů.

   Roku 1916 jmenován byl děkan Seidl rytířem řádu cís. Františka Josefa a rytířský kříž odevzdán mu byl veřejně za velikého účastenství též i úřednictva politického.

   Roku 1917 v červenci slavil děkan své 60 narozeniny. Oslava byla zásluhou dp. Jana Petráska a pěveckého sboru velmi okázalá.

   Roku 1917 k 60 narozeninám byl děkan jmenován čestným biskupským konsistorním radou.

   Roku 1918 dne 28. července slavil v Holohlavech své padesátileté jubileum Heřman Haaser, os. děkan v Hořelici u prahy. Slavil je u svého bývalého kaplana, nyní děkana Holohlavského a kázal při tom též bývalý jeho kaplan Alexandr Tittl, t. č. kaplan u sv. Aloise na Královských Vinohradech.

   Válka světová skončila šťastně pro náš národ, který dnem 28. října nabyl samostatnosti zřízením nového svobodného státu československého. Měla však i některé následky neblahé. Dlouhým trváním války množily se i útrapy válečné, nedostatek pokrmů, v mravním pak ohledu lid z části zdivočel, jednak utrpeními válečnými, jednak vlivem mužů z bojiště se vracejících.
   Po prohlášení samostatného státu československého od mnohých špatně byla chápána svoboda i demokracie. Bohužel tyto špatné idee vnikly i mezi část katolického duchovenstva, která v obnovené „Jednotě katolického duchovenstva“ snažila se dosáhnouti nejen zavedení jazyka českého do celé liturgie, ale i zrušení bezženství kněžstva. - Když těmto požadavkům v Římě zcela vyhověno nebylo, založena byla od odpadlých kněží spisovatele Bohumila Zahradníka (Brodského) a gymn. katechety Th. Dr Karla Farského nová sekta, tak zvaná církev československá dne 8. ledna 1920.

   Smutná kapitola o vpádu Čechoslováků – viz samostatná stránka

Nový zvonek kostelní 1925
   Děkanství chrámu páně v Holohlavech byl po rekvisici zvonů za války – jen jediný památný starý zvon, kterým bylo těžké denně klekání zvoniti. – Proto darovalo kostelu menší sanktusový zvonek r. 1925 sestra děkanova Anastasie Seidlová, odborná spisovatelka, která, pokud byla v Holohlavech, ráda jím klekání a poledne sama zvonila.

   Děkan Jan František Seidl vzdal se vedení bisk. vikariátního úřadu přípisem ze dne 20.6. 1922, jednak pro chatrné zdraví, pro něž bylo již těžko vše tak konati, jako za mladších klidnějších let, jednak proto, že se domníval, že nový nejd. pan biskup Dr. Kašpar spíše si přeje mladší vikáře. ….

   Poněvadž děkan trpěl značnou neurastenií, vypomáhal mu v létě r. 1926 a 1927 jeho bratr Ladislav Seidl, který byl od r. 1920 – 1922 farářem v Josefově a od 1.7.1922 farářem v Kácově a 1. ledna 1926 vstoupil na trvalý odpočinek. Pomáhal svému bratru hlavně pracemi při nadpistování (?) fasse, která se změnila prodejem děkanských pozemků, dále v pronájmu zbylých pozemků a jiných úředních kancelářských pracích, kázal za něho a měl r. 1926 většinu kázání májových. Týž psal též do této pamětní knihy.

přijímání
Památka na první Svaté přijímání Libuše Karlové v Holohlavech dne 19.6.1927. Od Otakara Karla.


Sochy 1927
   Bylo výše řečeno, že děkan Jan Seidl byl horlivým ředitelem III. řádu sv. Františka a za to u členů tohoto řádu velmi byl oblíben. S jejich pomocí dříve již byl pořídil pro chrám Páně sochu sv. Františka, sv. Kláry a sv. Josefa a v posledním roce svého působení sochu sv. Teresie od Ježíška a sochu Nejsv. Srdce bl. Panny Marie.
   Slavné svěcení sochy sv. Teresie od Ježíška konalo se 16.6.1927 odpoledne na svátek Božího Těla. ….Brzy na to 26.6. v neděli III po sv. Duchu, v oktávě svátku patrona děkanského chrámu Páně, sv. Jana Křtitele, kdy se koná v Holohlavech poutní slavnost a dle dřívějšího obyčeje církevního slavíval se též svátek Nejs. Srdce Panny Marie, byla posvěcena nová socha tohoto nejposv. Srdce. – Dosud ozdoben byl chrám Páně jenom sochou Nejsv. Srdce Pána Ježíše, která stála proti kazatelně. Zbožný lid toužil míti v kostele též sochu nejsv. Srdce P.M. Tato touha byla r. 1927 splněna. Jan Roháč
   Pořízena byla nová socha, aby byla důstojným protějškem sochy nejsv. Srdce P. J. Potom umístěna byla socha Srdce P.J. na epištolní a socha Srdce P.M: naproti ní na evangelní straně hlavního oltáře, tak že obě sochy působí velmi mile.
   Proti kazatelně zavěšen byl opětně sv. kříž, jak tam před léty býval.
   …. Když socha byla posvěcena, přenesla pěknou báseň k Srdci P. Marie žákyně III.tí občanské školy ve Smiřicích Olga Pácaltova, dcera mlynáře ze Skořepky..

Děkan J. Seidl – úmrtí
   Pobytu děkana Jana Seidla v Holohlavech bylo již na krátko. Síly jeho již nestačily na zastávání všech povinností, jeho bratr, který mu by ku pomoci, potřeboval - jsa již na trvalém odpočinku – letní doby k léčení, administrátor pak nebyl mu v Hradci Králové dán, proto nezbývalo, než aby zažádal o přeložení na trvalý odpočinek, což také v září 1927 učinil. V listopadu byla tato žádost příznivě vyřízena a tak děkan Seidl dnem 1. prosince 1927 odešel na odpočinek.
   Loučení s osadníky konalo se v o nedělních službách Božích dne 13. listopadu 1927 při nichž promluvil k lidu zámecký kaplan a ustanovení nový administrátor dp. Josef Roháč. Loučení bylo velmi tklivé. Zástupy lidu po službách Božích na cestě z kostela a pod i na děkanství spěchaly k loučícímu se s nimi duchovnímu otci. Tak dělo se i na nastávající dny. Na památku dali osadníci, zvláště terciáři (?) p. děkanu překrásný obraz, představující, jak Pán Ježíš truchlí nad Jeruzalemem.
   Dne 21. listopadu 1927 přišli na děkanství vdp. bisk. vikář Václav Vaněk a vdp. profesor František Komárek ze Dvora Králové, jako deputace vikariátního duchovenstva, rozloučit se a odevzdati listinu podepsanou všemi kněžími vikariátu Jaroměřského, kterou se vikariátní duchovenstvo tklivě se svým bývalým biskupským vikářem loučilo.
   Ve středu dne 23. listopadu odejel autem od p. továrníka Sehnoutky propůjčeným děkan Seidl z Holohlav, kde přes 15 let působil, mnoho duchovních radostí, ale též mnohého pokoření zažil. Odejel k svému bratru do Luštěnice, kde čekal, až nábytek po železné dráze do Lysé n.L. bude dovezen. Sám tam odejel v průvodu bratra v sobotu dne 3. prosince 1927 a byl v ústavu „Domu sv. Antonína“ od ctihodných sester i všech chovanek srdečně uvítán. Nejmladší z nich uvítali jej pěkným proslovem. Dejž Bůh, aby tam v klidu strávil poslední dny života !

Jan Roháč
   Pokračování pamětní knihy píše nástupce Josef Roháč, který se stal administrátorem v roce 1927 a v říjnu 1928 presentován na zdejší děkanství. ( Vdp. děkan Jan Seidl zemřel v Lysé n. L. a tam také pohřben ).

Oprava kostela 1929
   byla provedena na podzim oprava děkanství: omítka vnější, nová okna vnější a dveře na balkón, zároveň zapuštěny okenní rámy u všech oken do zdiva – a proveden nátěr stropu v přízemní chodbě barvou fermežovou, když byl dříve starý nátěr vápenný oškrábán. Celou opravu provedla firma Ing. Robert Čeřovský ze Smiřic a obnos byl vzat ze záduší kostela v Holohlavech.

děkanská kronika


Nové zvony
   V roce 1932 byly koupeny zvony pro kostel v Holohlavech 2. pro Smiřice 1. a pro Chlomek 1. – od fy. R. Manoušek v Brně.
Zvony pro Holohlavy: 512 kg a 330 kg – účet 15 743 Kč , železná konstrukce 10 000 Kč, nové srdce pro starý zvon v Holohlavech 700 Kč
Zvon pro Smiřice 275 kg, účet 5 239 Kč.
Zvon pro Chlomek 280 kg 5 330 Kč.
Celkem za zvony 37 012 Kč.
Celý obnos byl zaplacen z darů dobrodinců v osadě během 1 a půl roku sebraných. Pán Bůh buď pochválen za to a žehnej všem dobrodincům.
   Svěcení zvonů vykonal 23.10.1932 vdp. Václav Vaněk, bisk. vikář ze Dvora Králové, který také měl případné kázání v kostele. Zvony byly ozdobeny na dvoře pana Kotlanta, statkáře – kde byly uloženy ve stodole od dne přivezení z dráhy. Kmotry při svěcení zvonů byly pí Beranová a …( jméno chybí – pozn. P. )

Oprava kostela v Semonicích
   V roce 1932 byla také provedena oprava kostela v Semonicích; omítka, nové krovy na věži a celá její krytiny, jakož i střecha na kostele, hřbitovní zeď a nová vrata ke hřbitovu. Práce prováděla firma: stavitel Trnka z Jaroměře. Účet za opravu 26 160 Kč a za střechu 3 540 Kč byly zaplaceny z jění kostela v Semonicích.

Hřbitov v Semonicích
   V témže roce byl uzavřen hřbitov filiálního kostela v Semonicích a vydán okresním úřadem ve Dvoře Králové zákaz pohřbívati tam. Obci bylo nařízeno vystavěti hřbitov nový, obecní. To se stalo – ale nebylo vyhověno žádosti katolíků, aby byl dán na hřbitov kříž. Evangelíci jsou ve většině ! Ačkoli katolička pí Houserová z Rožnova přispěla na stavbu tohoto obecního hřbitova částkou 10 tisíc korun. – ani kvůli ní nechtěli jinověrci vyhověti katolíkům. O svěcení kostela nelze ani mluvit ! Kdepak !

Hřbitovy
  děkanská kronika V otázce hřbitovů na osadě lze ještě poznamenati že Habřina postavila obecní hřbitov na Chlomku – také bez kříže a svěcení. Byl jen slavnostně ten hřbitov „otevřen“ za řečnění a zpívání. Do středu hřbitova dali pomník padlých ve světové válce a něm hlavu Kristovu. Postavením tohoto hřbitova se uvolní zádušní hřbitov na Chlomku, kam se až do této doby pochovávali i čechoslováci z Habřiny i z Neznášova a nyní se budou pochovávati na nový obecní hřbitov. – Také Neznášov si postavil svůj nový hřbitov obecní. Postavení kříže na tomto hřbitově kladli odpor také někteří občané odpadlí od víry ale i někteří katolíci. Přesto bylo usneseno v obecním zastupitelstvu Kříž tam postaviti – ale svěcení hřbitova nelze dosíci ač jest v obci většina katolíků.
   V přítomné době tj. v roce 1934, kdy tyto zprávy zaznamenávám jedná se také o stavbu katolického hřbitova v Rožnově, který chce svým nákladem zřídit pí. Houserová, protože jí nevyhověli a nedali kříž na hřbitov v Semonicích. Zatím však věc nelze provésti, neboť posudek k stavbě určený nebyl komisí schválen.

Duchovní cvičení v roce 1930 a 1931
   Pro vyznačení poměrů v osadě za dobu od r. 1928 – 1934 můžu říci toto: Bouřlivé boje už nejsou, ale pokoj také né ! a nepřátelé víry pracují dále, aby zlákali katolíky k odpadu. K tomu slouží jim jejich duchovní správa i ostatní předáci: ve sboru, ve škole, ve spolcích „pokrokových“ uplatňuje se jejich činnost. Přesto však odpadají jen jednotlivci jichž počet je vyrovnán počtem těch, kteří se vrací zpět do církve. Ovšem ani u těchto nelze mluviti vždy o upřímném návratu, ale často jen zcela povrchní to je. Aby se uvědomění náboženské zvětšilo konal jsem s pomocí Boží po čtyři zimy tak zvané náboženské hodiny v jednotlivých obcích osady; vždy večer, každý den v jiné obci a účast byla uspokojivá – někde velmi pěkná po celá čtyři léta – někde nevytrvali všichni jsouce odvedeni ohledy na lidi a jak to bývá i …. a tím čemu se lidově říká „klepy“. Hodiny trvaly od října do konce března. Vykládal jsem katechismus a pak byla četba asi čtvrt hodiny, tak že vyučování trvala až 2 hodiny. …..

Vpravo je snímek oltáříku v pokoji kde byly promluvy.


   ….K lepší výzdobě oltáře byl pořízen baldachýn od řezbáře Soudila z Hradce Králové za 2000 Kč a elektrické osvětlení v podobě paprsků kolem monstrance a později ještě reflektor za 900 Kč i se žárovkou.

děkanská kronika
Oltář při adorační pobožnosti v kostele: vlevo bez reflektoru, vpravo osvětleno reflektorem.

   Pro zvýšení úcty Eucharistické na osadě byl obnoven v roce 1931 průvod Božího Těla, který se po 10 let nekonal od doby náboženského rozvratu v Holohlavech. Bylo Boží Tělo jen Ve Smiřicích. – První tento znovu konaný průvod vydařil se nad očekávání krásně počtem věřících i pořádkem a klidem. Oltáře byly postaveny 1.) u obecního kříže, 2.) statku Voženílkova, 3.) u Voltrů, 4.) u děkanství.
   Od roku 1931 koná se průvod Božího Těla nerušeně.

Pro kostel Holohlavský bylo také pořízeno osvětlení kolem velké sochy Božského Srdce Páně a opraveno tělo Kristovo pro Boží Hrob – v této době. děkanská kronika

Do kostela Smiřického byla koupena krásná socha P. Marie,
   vypracovaná řezbářem Soudilem v Hradci Králové za 1200 Kč. Obnos sebrán ve Smiřicích obchodnicí pí. Vachkovou v krátké době – v roce 1929

Vpravo je obrázek sochy Panny Marie v kostele ve Smiřicích.

   Budova děkanství stala se v této době spolkovým domem, kde se konají schůze dospělých, mládeže i dětí; tu se konají zkoušky divadelní, promítají se světelné obrazy, hraje se loutkové divadlo. Vše dle potřeby přítomných poměrů.

   V roce 1933 byla zde založena stanice laického apoštolátu III. řádu sv. Františka. Pan ministr a poslanec JUDr. František Nosek konal zde na děkanství tři přednášky se světelnými obrazy o sv Františku z Assisi a o sv. Alžbětě Duryvské jako přípravu k zavedení charitní a apoštolské činnosti laického apoštolátu. Před začátek září přivezl pak sem autem 2 sestry laického apoštolátu, které se ujaly práce. Ubytovány jsou na děkanství. Brzo si sehnaly v Holohlavech dosti dětí školou nepovinných, které chodily pak denně sen do útulku. Byly zde celý den od září 1933 až do konce června 1934. Pak byly prázdniny útulku. Do útulku chodí i děti čechoslováků a bez vyznání. Mimo to zavedly sestry pravidelné besídky školních dětí ve středu, v sobotu a v neděli odpoledne ve Smiřicích, v Holohlavech, v Černožicích a později, když dětí školních ve Smiřicích málo chodilo převedly je k dětem Holohlavským a tak se mohly věnovat dětem v Rožnově. Přičinily se také velice o rozšíření časopisu „Neděle“, který dostaly i do rodin nekatolických: přes 200 čísel „Neděle“ rozšířily.

   Pro rozšíření katolického náboženského tisku byla v kostele v předsíni zřízena letos ( 1934 ) tak zvaná „lišta“ deska jako stůl na níž se dají brožůrky ze sbírky „Životem“, které vydávají Jesuité u Hlučíře. Každé neděle se jich několik prodá.

   V září 1935 byl malován vnitřek kostela v Holohlavech. Provedla firma Bř. Kafka z Červeného Kostelce za 4000 Kč. Lešení k tomu dal stavitel V. Volt ze Smiřic za 1700 Kč. Současně byla opravena křížová cesta v kostele Holohlavském á 370 Kč za 1 obraz – 4180 Kč; svícny pod obrazy křížové cesty rovněž očistěny a metalem pokryty á 60 Kč jeden – 840 Kč a pořízeny dva stojany pro sochy Srdce Páně a Srdce Panny Marie á 400 Kč. Celý tento náklad 11 520 Kč hrazen byl ze sbírek.

   V roce 1936 dne 21. května na svátek Nanebevstoupení Páně posvětil J.M.P. Moric Pícha, biskup – v Černožicích
„Sehnoutkův diecesní dům pro trpící“
   Jest to moderní třípatrová budova, kterou továrník Steinský postavil pro své dělnice jako stravovnu a noclehárnu. Dům však zůstal po několik let prázdný, když dělnice nedbaly o ubytování v něm a když i práce v továrnách bylo málo. Pan továrník Steinský daroval ten dům Katolické Charitě. Jsou v něm nyní 4 sestry Nejsvětější Svátosti, duchovní správce vdp. Janák a několik chovanců. V domě jest připojena pěkná kaple s krásnou sochou Neposkvrněného Početí P. M. – V této kapli mohou věřící z Černožic pohodlně splniti své nedělní povinnosti, neboť nejdůstojnější p. biskup dal kapli trvalou mešní licenci a prohlásil ji za oratorium semipublicum ,…..
   Účast při svěcení byla veliká. Po přivítání J. Excelence před hlavní bránou byli hosté vzácní v čele s J. Excelencí a p. továrníkem … uvedeni na tribunu.K přítomným pak promluvil o charitě a milosrdenství, a o účelů tohoto daru a vdp. Dr. Sobota senátor z Hradce Králové. Pak sloužil pan biskup mši svatou a vysvětil celý dům, a dále pak byl oficiálně dům předán sestrám. Nejsvětější Svátosti.

Zde pro památku tři snímky z této slavnosti.

děkanská kronika
1.) J. Excelence vítá duchovní správce vdp. Janák.

děkanská kronika
2.) vítá místní děkan

děkanská kronika
3.) řeč p. senátora Soboty

Eucharistický sjezdEucharistický sjezd příležitostná razítka
   14. června 1936 konal se ve Smiřicích sjezd Eucharistický, který se nad očekávání vydařil. Účast při odpoledním průvodu byla 8 000 lidí. O přípravách, které vykonal přípravný výbor jest vše obsaženo v denníku zapisovatele a v ostatních přílohách, které jsou zde vloženy. K sjezdu bylo i zvláštní poštovní razítko, jak patrno z ukázek poštovních známek v pamětní knize přilepených. Zájem o toto razítko byl ve veřejnosti veliký, tak že poštovní úřad prodal za 4 500 Kč známek. I z daleka si posílali filatelisté do Smiřic pro známky s tímto razítkem. Zásilka těchto známek byla leteckou poštou dopravena až do Nového Yorku.

příležitostná razítka

( Eucharistický sjezd - bylo první příležitostné razítko ve Smiřicích od založení poštovního úřadu 20. srpna 1850.
- pozn. P.

   Po přivítaní účastníků na holohlavské faře, šel průvod přes Pácaltův kopec do smiřické kaple.
   Jednalo se sjezd kněží, diskutovali o otázkách víry a byla sloužena slavnostní mše, otevřeno i pro ostatní věřící. - pozn. pí. Vágnerová )


Oprava kostela v Holohlavech.
   Před sjezdem totiž v květnu byl také opraven vnějšek kostela v Holohlavech a jeho střecha přeložena s upotřebením 12 000 nových tašek. Opravu provedl stavitel Volt ze Smiřic. – Oprava krytiny a věže byla hrazena konkurenčním řízením částkou: … ( nebyla uvedena – pozn. P. ) Omítku věže a celého kostela a hradební zdi uhradil děkan ze sbírek. Účet za to od stavitele Volta činil 19 202,90 Kč. První splátka dána 22.9.1936 a poslední 30.3.1938.

Oprava kostela Semonice 1937
   V roce 1937 byl vymalován filiální kostel v Semonicích malířem Pikolou ze Smiřic za 2538 Kč. Současné byly přebudovány lavice v tomto kostele. Byly neschopné k sezení i klečení. Staré lavice rozebrány a sestaveny s použitím nového třeba takže nyní se v nich dobře sedí i klečí. Práci tuto provedl truhlář Vít ze Smiřic za 1126,80 Kč. Dříví potřebné dodala parní pila Lefnar ze Smiřic za 502,45 Kč. Úhrada celé opravy byla sebrána od věřících.
V roce 1937 byly též pozlaceny tyto bohoslužebné nádoby. 1.kalich pro Holohlavy, 1. pro Smiřice a 1 kalich pro Semonice, dvě ciboria a 1. pyscís (?): účet 1000 Kč.
V roce 1938 koupena pro Smiřice nová kaditelnice od fy. Stašek (?) Praha za 350 Kč.

Převedení farní zahrady v Čibuzi.
  
   Oprava ohradní zdi zahrady farní v Čibuzi.
   3.6. 1937 sdělil okr. úřad v Hradci Králové patronátu ve Smiřicích, že ministerstvo školní a národní osvěty bylo by ochotno dáti souhlas – zcela výjímečně – k převzetí částky 1412,40 Kč na náboženský fond jako patrona fary v Čibuzi – bude-li dán souhlas k excindaci řečené zahrady … od děkanství v Holohlavech k faře v Čibuzi. Důvod uveden: že děkanství v Holohlavech nemá žádného užitku z této zahrady a že faráři v Čibuzi ji také nevěnuje náležité péče…..

Oprava hřbitovní zdi na Chlomku
   Oprava zdi na Chlomku byla nutná neboť zeď byla velmi popraskaná a na jižní a východní straně se již nakláněla. Provedení svěřeno ofertním řízením staviteli Belingrovi ze Smiřic. Účet za ně byl zemským úřadem v Praze zkoušen a upraven 29.6.1937 obnosem 14 931,30 Kč. Úhrada se stala ze jmění kostela sv. Václava na Chlomku za rok 1936 v částce 5000 Kč a ze vkladů uložených na vkladních knížkách Smiřické Spořitelny ….

Spor kostela v Holohlavech s Kampeličkou
   V roce 1935 začal tento spor: budova u kostela dříve škola, byla koupena místní kampeličkou. Už často před tím vjížděly povozy s uhlím pro školu branou u kostela ke zdi hradební pod níž stojí kůlna pro uhlí. Uhlí bylo přes zeď shazováno. Na ústní zakazování děkanovo nebylo dbáno. Dal tedy děkan zákaz jízdy připevnit napsaný na plechové tabuli na zeď u kostelní brány a spolu zvýšiti vyšlapaný práh v této bráně. Byl za to žalován kampeličkou pro rušení držby. Byl u okr. soudu odsouzen k odstranění tabulky se zákazem a ke snížení prahu.
   Rozsudek byl po delší době proveden exekučně na útraty děkana. Spor sám však byl veden dále mezi kostelem a kampeličkou. Děkan opatřil řadu svědků, kteří dosvědčovali že jízda branou byla vždy zakázána a že se tam vždy nejezdilo – nýbrž že se povozy zastavovaly před branou a uhlí se v koších odnášelo – i tabulka se zákazem – dle svědků byla na zdi. Místo po té tabulce bylo zcela znatelné. Přes všechno svědectví ( i dp. Jana Petráska, býv. kaplana v Holohlavech ) byl rozsudek okr. soudu v neprospěch kostela.
   Krajský soud v Hradci Králové rozsudek potvrdil a odvolaní k nejv. správnímu soudu bylo skončeno také proti kostelu. Usnesení okr. soudu v Jaroměři z 28.4.1939 byla pak zaknihována služebnost jízdy branou pro kostel v Holohlavech.

Varhany v Holohlavech.
   V roce 1939 po novém roce byly rozebrány staré varhany a podniknuta jejich přestavba tak aby se uplatnilo velké okno oválné na kruchtě, které starou skříní varhan bylo celé kryté. K práci bylo přikročeno po úradě s vdst. Msgr. Hugo Doskočilem z Hradce Králové. Přestavba varhan provedla firmy Josef Melzer v Kutné Hoře. Soustava mechanická nahrazena pneumatickou, dodán nový hnací stůl dvoumanuálový, varhany rozšířeny o 6 rejstříků nových takže mají 1004 píšťaly. Prospekty jsou oba nové, též skříň; na půdě kostela postaven elektroventilátor k pohánění měchu.
   Celá práce trvala do Velikonočních svátků, kdy po posvěcení poprvé se na ně hrálo. Účet za celou přestavbu i s ventilátorem činil 35 092 K a byl zaplacen ze sbírek. Elektrická instalace vedení k ventilátoru a na kůr stála 164 K. Provedl J. Laburda ze Smiřic. To platil děkan.

Varhany ve Smiřicích a na Chlomku
   Současně byly rozebrány varhany na Chlomku a ve Smiřicích , důkladně vyčištěny a opraveny a vyladěny. Do Smiřic byl také pořízen elektr. ventilátor k plnění měchu. Oprava ve Smiřicích i s elektr. ventilátorem od fy. Melzer v Kutné Hoře stála 5970 K a na Chlomku 1200 K. Zaplacena z daru dobrodince . Elktrotechnickou instalaci k ventilátoru ve Smiřicích zaplatil děkan v částce 1100 K. Na opravu varhan přispěla též Smiřická spořitelna 1000 K.

Oprava vnitřku kostela ve Smiřicích 1938
   Vrchní správa stáních statků ve Smiřicích postarala se o důkladné vyčištění a opravu zámecké kaple v roce 1938. Stalo se tak zase po 80 létech. Datum této opravy bylo napsáno ne stěně na bočním kůru. Oprava štukových výzdob a fresek svěřena akademickému sochaři z Pardubic; oprava oltářních oltářů a akademickému malíři Fišerovi z Prahy a zlacení a opravy dřevěných předmětů provedl K. Krátký z Heřmanova Městce.
   Nákladné lešení postavil stavitel z Hradce Králové. Náklad činil …. ( nebylo uvedeno – pozn. P ).a byl placen velkostatkem. Mimo to byty opraveny a okna na straně epištolní a pořízena nová na straně evangelní ( i s olověnými rámky ). Provedl sklenář Stránský ze Smiřic za 2 000 K ( ze sbírek ). Rodina Malburgova darovala skleněný lustr. Nátěr okenních železných rámů, mříží a hlavních dveří provedl lakýrník Svatoň za 547,96 K. Placeno z darů. Den po obdržení účtu dostal děkan nečekaně 500 K ( jako na zavolanou ) od jedné osoby ze Smiřic.

1945
   Světové události spějí k vyvrcholení. Od velikonoc je 3. poschodí zabrán sál a 2 přilehlé pokoje pro Wehrmacht ( IVa, IVb ). …. Ještě chtěli jednu místnost ( stále malý prostor ! ). Na 1. května v noci je administrátor probuzen silně hrajícím radiem ze sousedního pokoje, kde spal stabsintendant: německý rozhlas oznamoval, že Adolf Hitler zemřel
   Mezi lidmi kolují druhý den i následující nejrozmanitější pověsti. Úřední zprávy chybí. Praha nehlásí nic o bojích. Hlásí však L., že armády v Italii kapitulují ( 29.4.), americká vojska přes Mnichov míří do Rakous k Solnohradu a dolů na jih, kde se spojují. Jiné části u Pasova a Chamu se dotýkají Čs. hranic, když již dávno před tím padl Cheb a Aš. Berlin padl. Dne 4.5. se hlásí kapitulace německého vojska v Holandsku, sever. Německu a Dánsku. Místo Hitlera byl nastoupil Dönitz. O druhých není zpráv. Goebels prý se zastřelil spolu s Hitlerem . Zbývá jen německá skupina v povodí Dunaje okolo Linse (?) ( mezi arm. americkou a sovětskou ), v Čechách a části Moravy a v Norsku. V pátek dne 4.5. rozšiřuje se správa, že u Železného Brodu, … se bojuje mezi Němci a partizány doplněných sovět. vojsky vysazené z letadel. je ticho, letadla nelétají. Co přinese dnešek ?

V roce 1964 byly opraveny komíny a střecha na děkanství hrazené státním příspěvkem ONV.
1965 byla opravena střecha na kostele v Semonicích z milodarů věřících.
1965 nátěr na věži kostela holohlavského.
1966 zřízena nová žumpa u děkanské budovy a vymalovány chodby v přízemí a poschodí na děkanství. Hrazeno ze svépomocného fondu diecéze královéhradecké.
1967 zaveden vodovod do budovy děkanství.
Smiřická kaple: 1965 provedena rekonstrukce elektrického vedení na 220 V.

Byla opravena spadlá zeď u kostela s pomocí 4 studentů vysokoškoláků z Prahy. Na Chlumku u Habřiny byl znova postaven opěrný pilíř a vyspravena střecha, postaveno lešení.

V r. 1973 byla kaple ve Smiřicích dána kapitulní konsistoří v Hradci Králové do užívání MNV Smiřice nad Labem.

V r. 1972 byla provedena celá generální oprava kostela v Čibuzi za finanční dary od věřících a v r. 1973 kostel vymalován.

   8.května 1974 byly zahájeny opravné práce na Chloumku. Opravena střecha nad kostelem a nad věží a přilehlým přístavkem, provedena omítka kostela, věže, přístavku a opravena zeď. V průčelí umístěna pískovcová soška P. Marie Pomocnice a sgrafit – sv. Václav. zhotovil gratis Mistr Fleser, akademický malíř. V r. 1976 vykáceny stromy na hřbitově, které narušovaly zeď a vyčištěn prostor kolem zdí a opravou hřbitova a zazděn postranní vchod. Vedeno jednání a podklady opatřeny k zpevnění zdi v sakristii. Bohoslužby se konají každou neděli.

   V Holohlavech v r. 1974 opravena provizorně střecha.
   V roce 1976 opravena vazba krovů a tašková krytina nad celým kostelem zastřešena krytinou „atryl“. natřena věž. Byla opravena elektřina, vyměněna světla, opraveny potahy lavic a vyčištěno okolí kostela. Bohoslužby se konají každou sobotu.

   V Semonicích se v létě 1974 opravila santusníková věžička jež měla být z bezpečnostních důvodů stržena. Byla přeložena a z části oplechována střecha. V roce 1975 byl kostel i věž zbaven padající omítky a znovu nato zeď. Současně byl zabezpečen chor, jenž hrozil zřícením, zhotoveno nové zábradlí a kostelík nově vymalován a upraven. Vnitřní zařízení bylo zajištěno proti červotoči a natřeno. Byla opravena zeď kolem kostela a jeho okolí.
   Bohoslužby se konají v pátek a v neděli.
   Pro tamní obvod byla opravena bohoslužebná roucha.

1983 ( ?)
  
   S krajským střediskem památkové péče v Pardubicích bylo mnoho jednání jak opravit a upravit vnitřek i vnějšek holohlavského kostela . Namáhavě opravena římsa v průčelí kostela z pojízdného žebříku, el. proud ke kostelu zaveden kabelem, uhašeno na 70 q vápna do jímky vyhloubené na farní zahradě, připraveny nákresy pro nově zařízení sakristie.
   Natřeny střešní plechy, báně a okapy všech kostelů i holohlavské fary. Z věřících pomáhali jedinci. Ve všem vydatně podporovali značně P. Fuglíka, který je na lůžku ve faře jako invalidní důchodce. On sám trvale podporuje obětmi a modlitbami. Vnitřek holohlavské fary opravili přátelé P. Fuglíka.

Na Chloumku pořízena železná mříž k bytu hrobníka ( sklad histor. lavic ) a nové vnější dveře k sakristii – oplechované.
V Semonicích mimo nátěry upevněny nové okapní svody u špatně vyspádovaných okapů.
Velice pracná byla nová invenarisace - popisy všech věcí s fotodokumentací. Sbírky ukládány ve spořitelně v Hol.