Katolická pamětní kniha děkanství Holohlavy
záznamy do roku 1900
Úvod a seznam děkanů v Holohlavech
Záznamy z knihy od roku 1900
Kapitola o založení Církve československé
Ve smiřickém Zpravodaji vyšel seriál článků od Miroslava Voláka podle práce Jaroslava Macha,zabývající se tématem holohlavského děkanství.
První část pamětní knihy je totiž psaná německy, proto tento zdroj. Informace po roce 1843 jsou již přímo z této pamětní knihy.
Je přepsán jen zajímavý text. Kde mi nebyl jasný zápis je otazník. Přepsal Přemek Andrýs
Zpět na hlavní stránku
Ze záznamů v holohlavské děkanské kronice - zdroj: smiř. Zpravodaj
Osudy a děje holohlavské farnosti v minulých stoletích jsou zcela neznámé i vzdor tomu, že bylo poctivě hledáno v mnoha dějinných knihách. Že holohlavský kostel byl v r. 1380 již farním, bylo řečeno. Také je známo, že v roce 1425 holohlavský farář Jan Sova byl od Táboritů vyhozen do povětří.V pozdějších časech bylo pak zaznamenáno, že 27. prosince 1437 byli královédvorští měšťané tak dalece Husovým učením potřeštění, že městečko Smiřice vyplundrovali a zapálili. Tentýž osud postihl také v roce1438 obec Čáslavky. Zmiňuje se o tom Hájek a Pubitčka ve svých Dějinách Čech.
V roce 1628 vypukla zde selská revoluce, či povstání, hlavně protestantských sedláků na panstvích NovéMěsto a Opočno a zplundrován byl skoro celý královéhradecký kraj (zaznamenal Balbín). V roce 1645 seobjevilo nepřátelské vojsko švédské a rozložilo se táborem u Semonic. Tenkrát způsobili na smiřickém panství převelikou škodu.
Roku 1715 se Marie Terezie rozená Šternberková provdala za hraběte Leopolda z Paaru. Ten nechal nádherně dostavět a vyzdobit zámecký kostel ve Smiřicích. Marie Terezie věnovala do kostela na hlavní oltář obraz sv. Tří králů od Petra Brandla v ceně 1.500 fr. (?). Právě tak věnovala později rodinný obraz Matky Boží ve stříbrném rámu, který však za francouzské války v r. 1809 musel být odvezen. Tento obraz byl od celého rodu Šternberků vysoce ceněn a vážen a nazýván jako p. Maria, matka rodu.
V roce 1718 byly od děkanství odtrženy farnosti Černilov, Jasenná a r. 1725 kostely v Hořiněvsi i jinde, což se stalo po smrti holohlavského děkana Jana Františka Longmana a za jeho nástupce Martina Volného.
V roce 1745 za pruské války, jak zaznamenává Binenberg ve svých "Alterlhümen Bóhmeiis" vznikl v této holohlavské farnosti tak veliký hlad a nouze, že lid byl hladem donucen péci si z bílé hlíny na Chloumku chléb. Tento vršek, zvaný Chloumek býval dříve porostlý vinnou révou a výtéžek zcela patřil farnosti. Chloumek byl tehdy majetkem šlechtického rodu, jeho náhrobky byly v 18. století při opravě kostelíka sneseny a do venkovní zdi zazděny.
V roce 1769 vypukl v Holohlavech veliký požár, který pohltil též děkanskou budovu, která, tehdy stávala v místech, co je dnes škola a špitál. Také škola lehla popelem a ta stávala zase v místech dnešního děkanství.
Tehdy byl holohlavským děkanem František Martin Uhlíř, který s patronem z Paaru se vsadil, že postaví v několika týdnech budovu novou. Což se také stalo. Budova ovšem byla postavena na jiném místě, co dnes dosud stojí a na místě dřívějším postavena byla zase škola a špitál. Obojí se stalo se svolením hradeckého biskupa Hanibala, hraběte z Blümegen a na panství vládl kníže z Paaru.
V roce 1775 19. března vypukla selská vzpoura. Na 2.000 sedláků se spojilo a přišlo do Smiřic, aby se zmocnili tehdejšího smiřického vrchního Václava Rozšlapila, který však utekl do Hradce Králové. Sedláci tedy táhli od vsi ke vsi, rabovali a plundrovali, ale nakonec byli dílem u Poličan, dílem u Chlumce přemoženi a potrestáni.
V roce 1779 zemřel 31. ledna holohlavský děkan František Martin Uhlíř. Na smrtelné posteli sepsal ještě nadaci na mše sv. a na podporu chudých i údržbu kostela. Věnoval kapitál ve výši 4.900 fr. gutes Geld , (?). Z tohoto kapitálu se však 1.000 fr. ztratilo a zbytek se po roce 1807 natolik zmenšil, že nakonec činil 30 fr. 48 tr.
V roce 1780 od knížete z Paaru koupil císař Josef II. panství Smiřice a v místech, kde dříve stával Starý Ples, začal stavět pevnost, kde denně pracovalo 2.000 lidí.
V roce 1786 byl přeložen holohlavský děkan Franz Hnik jako kanovník do Hodějovic a místo něho přišel Emanuel Böem, který byl biskupským vikářem. Za něho byl vydán toleranční patent, který nekatolíkům, helvetům i jiným vyznáním dovoloval jejich náboženství. Následkem toho se stalo, že mnoho usedlíků v okolních obcích, Čemožicích, Neznášově, Rožnově i Semonicích se od katolíků oddělilo.
Pravděpodobně v roce 1788 byl v obci Habřině prodán kostel Blahoslavené Panny Marie, který byl doložen již v roce 1380, což habřinští občané nemile nesli, neboť musí při špatném počasí chodit nyní do kostela na Chloumek, kam není dobrá cesta.
V roce 1789 vypukla ve Francii revoluce. Král i královna byli stati. Francouzi, s královskou vládou nespokojeni, utvořili si republiku, odpadli od Boha a náboženství, zrušili všechny tituly a erby a nazývali se pouze "občané". Ve Francii vládl pouze chaos, plundrování, a vraždění, nikdo nebyl svým životem jistý. Duchovenstvo bylo přinuceno přísahat republice věrnost a nazývalo se "konstituční duchovenstvo". Kněz, který se nechtěl podvolit, byl zatčen a sťat. Ze země následkem toho utíkaly stovky a tisíce duchovních do sousedních států.
Svobodná republika netrvala dlouho. Nespokojení Francouzi zvolili si konsuly, mezi nimi byl i Napoleon Bonaparte jako první konsul. Ten pak pro své obzvláštní štěstí ve válkách se stal císařem a od Jeho Svatosti Pia VII. v Paříži slavnostně korunován.
V roce 1822 zemřel 23. února děkan Bernard Vorlíček. Na jeho místo dosazen byl Václav Bažant, farář ze Všestar. Investován byl 16. října téhož roku.
V roce 1825 jaroměřský vikář Jan Albert Maywald posvětil v Hoíohlavech nově založený hřbitov za děkanstvím. První, který byl na nový hřbitov pochován, byl Jan Havrda, syn Josefa Havrdy, sedláka z Čáslavek. Občané z Holohlav, Černožic a Čáslavek museli si tento pozemek zakoupit. Za to byli osvobozeni od poplatků za hrob. Smiřičtí se usnesli připlácet určitou taxu na údržbu a opravy zdi.
V roce 1831 11., 12., a 13. ledna bylo celou jednu hodinu vyzváněno, protože sv. otec Pius Vlil. zemřel. 10. dubna pak bylo slavné Te Deum za zvolení Gregora XVI.
Ve stejném roce 1831 bylo konáno procesí z Holohlav do smiřické kaple s prosbou za odvrácení nebezpečí z asijské cholery. Na sv. Štěpána téhož roku byla konána pobožnost i dětí, které prosily Boha o pomoc, jelikož obávaná choroba se již vyskytla i v naší rodné zemi.
V roce 1839 11. srpna vypukl o poledni ve Smiřicích veliký požár, který ztrávil na 50 popisných čísel.
V roce 1843 4. července zemřel děkanský duchovní Václav Bažant.
Neúplný přepis z originální pamětní knihy.
Od doby dávné nezaznamenáno téměř nic z událostí zde se nahodilých, ač pro okolí zdejší velmi důležitých.
Příčinu toho hledati dlužno dílem v nevšímavosti, dílem v shánění se po jiných věcech, ježto zde uváděti nemíním. Však list tento částečným je svědkem.-
Pisatel těchto řádků vynasnažil je tudíž sám sebrati paměti a letopočty, pokud možno bylo a sem zaznamenati.
Začínám od změn, které se udály s panstvím samých Panství toto bývalo v držení ppů Českých jako Trčků, Paarů, z kterých poslední Jan Vácslav, kníže z Paarů, přikoupiv od ppů z Malovců statek Oujezd, vše toto panství Smiřicko Hoříněvské r. 1780 prodal císaři Josefovi II. za 700 000 fr., čímž stalo se panství to Kamerálním ( ? ).
Avšak v r. 1848 nejmenovalo se více kamerálním, nýbrž panstvím říšským pod zprávou c.k. privl kanky ( ? ) Rakouské ve Vídni.-
Jan baron z Liebiegů
Roku 1863 dne 17. září bylo panství Smiřické prodáno v celosti p. Janu Liebigovi za summu 2, 505 000 zl. Týž pán hleděl hned k tomu, aby celý zámek a všechny dvory opraveny bylo a vše v pořádek uvedeno bylo. Hleděl také vše, což právě nevhodným býti se mu zdálo, odprodati, aneb jiným způsobem zužitkovati, nap. bažantnici v Holohlavech.
Staral se také o blaho a rozšíření města. Jeho nákladem postaveno nynější krásné nádraží, pak restaurace, odkudž překrásná vyhlídka do dálky na hory i kraje České mile baví. Byl by dojista více ještě učinil, kdyby byl již dne 16.června r. 1870 na zámku svém ve Smiřicích po delší nemoci nebyl zemřel, odkudž třetí den na to mrtvola v slavném průvodu vezena na nádraží a odtud do rodinné hrobky do Liberce. Dědici stali se jeho tři synové a dva zeťové, Značné odkazy učinil chudým Smiřickým, Libereckým a v rodišti svém Broumově.
Podotknouti dlužno, že ještě za živobytí poctěn byl od Jeho Veličenství titulem barona z Liebigů, což platí dědičně všem nástupcům.
Zemřelý pán, jsa velikým milovníkem průmyslu, vystavěl r. 1864 parní pilu blíže Smiřic a r. 1868 cukrovar tamtéž, čímž chudině mnoho zpomoženo bylo.-
Roku 1850 dostavěna dráha, kolem jdoucí, jejíž účastníkem p. bar. z Liebiegů jest.
Chrám Holohlavský r. 1876.
Co se týče chrámu P. v Holohlavech, nebyl tento od dob p. děkana Bažanta opravován, ač ve stavu velmi chatrném se nacházel. P. děkan J. Pokorný až na nepatrné věci téměř nic pro chrám P. neučinil, a páni děk. Ladšman a Ryba pro krátké zde pobytí nemohli. Teprv za dp. A. Nývlta přikročeno vážně a se vším přičiněním k opravě domu Páně. Obnoven byl strop docela, nově obílen a pak vymalován krásně, jmenovitě na klenbě v presbyteriu a pak v božím hrobě, na kteréžto vymalování věnoval dp. děkan sám 300 fr. Obnovena jest též dlažba v lodi chrámové a chodba v presbyteriu vydlážděna dlaždičkami cimentovými, na kteréž věnoval urozený pán J. Mauthner z Markhofu bydlící ve Vídni, velký to dobrodinec, část 180 f v.č. – Pod dlažbou touto v presbyteriu odpočívá dp. děkan Uhlíř, a nápis na jeho hrobce ponechán neporušený.
Po dokonané opravě stropu a zdi vnitř i uzvnitř přikročilo se k okrášlení oltářů. veliká tu nastávala úloha, jelikož l opravě jich zapotřebí bylo hodné částky penězí. Stavba ( zdi, strop, obílení atd. ) sama o sobě sála ke 3 000 f, jež z kasy kostela tohoto vyplaceny, kdež bude na okrasu oltářů !- Však tu mimo nadání a očekávání otevřela se jiná pokladnice – dobré, štědré a dávné ruce milých osadníků našich celé kolatury, povzbuzeni byvše k tomu dp. děkanem samým. Učiněna sbírka; chudí i bohatí milerádi skládali dary větší a menší do rukou sběratele P.H. Wagenknechta, kaplana, nikde prosba neoslyšena. Pravdu pravím, že Bůh sám tu působil.
Sbírky
Započato od Smiřic, kdež sebráno bylo na penězích ve třech sbírkách 154 fr 95 v Holohlavech 207 fr 60, v Černožicích 231 fr 10, v Habřině 103 fr 80, V Semonicích 40 fr 70, v Neznášově 26 fr 95, v Rožnově 32 fr 35. ( Jmenovati dlužno větší dárce jmenovitě v Holohlavech, kdež A. Hochmanova, A. Hodkova, A. Sehnoutkova ( selka ) a M. Sehnoutkova po 20 fr, p. Kamil Kučera 15 fr, A. Kottlandova č. 47 a Jan kvasnička po 10 fr, V. Macháček 8 fr přispěli. V Černožicích pak sbírkou Marie Vyhnálkovy a Anny Novotnýho, dívek, 80 fr sebráno. - )
Většími dary přispěli pánové Albrecht Malburg ze Smiřic, jenž daroval krásný ( messin. bronz. ) lustr, p. Václav Pechánet, řiditel továrny v Černožicích krásný obraz sv. Cyrilla Methoděje na postranním oltáři u dveří, jež malíř p. Sequens maloval ( z Křest. akademie v Praze ) a P. Wagenknecht dvě lampy cínové, visící před oltářem P. Marie a sv Anny.-
Tak byl náš chrám P. s pomocí Boží s přispěním šlechetných dárců po dlouhé době, pokud možno bylo, vyzdoben a čekal jen ještě největší ozdoby, totiž posvěcení svého od biskupa. I toho mělo se mu dostati. Proto zavítal na snažnou žádost dp. děkana do osady naší v neděli dne 8. října 1876 nejdůstojnější P. Biskup Josef Jan Hais, aby posvátný úkon ten vykonal a zároveň svátost sv. biřmování udílel. Byl uvítán slavnostně. Přijel do osady naší provázen banderiem účinlivých rolníků našich od Smiřic k bráně na konci Holohlav postavené, jež měla nápis „Vítej nám Velepastýři náš !“ a byv zde uvítán od dp. děkana a dívky školy místní. Kráčel k chrámu P., nad jehož vchodem vítal jej nápis „Milost Boží zavítej s Tebou k nám“! A hned světil chrám P. načež odpoledne o 3. hodině udílel svátost sv. biřmování. – Mluvil k lidu vícekráte – dojemně, laskavě od srdce, takže dlouho a dlouho v paměti bude Nejdůstojnější tento Pastýř náš. ( Popis slavnosti celé v „Čechu“ byl uveřejněn. )
Celé jaro a léto r. 1876 plno bylo starostí a namáhání pro místní duchovenstvo. …..
Boží hrob 1877
Roku 1876 byla kaple božího hrobu vymalována, tak, jak jest; hrob Boží však nynější ku svátkům Velikonočním roku 1877 byl dokončen. Práci obstaral a vykonal p. štaffírník Honěk z Nov. Hrádku; andělé, po jedno století na půdě kostelní pod střechou ležící byli znovu opraveni, aby čestné místo opět v „Božím hrobě“ zaujali.
Barevné kůle jsou ze sklárny p. Kadlíka z Jedlové u Deštné na Solnicku. Sbírky se konaly postního času každou neděli odpoledne po požehnání, a sešlo se 125 zl.
Panny Holohlavské darovaly roku 1876 dvě nové korouhve z bílého damašku s pozlaceným třepením do chrámu Páně v ceně 78 zl.
Mládenci darovali 1877 – 4 nové luccerny s barevnými skly v ceně 44 zl.
Kropenku mramorovou u hlavního dveří chrámových daroval kupec p. Charvát z Holohlav v ceně 18 zl.
Starý neslušný obraz svatého Jana Křtitele na hlavním oltáři zadělaný byl roku 1877 odstraněn a nový prostřednictvím Křesťanské akademie v Praze od českého výtečníka P. Josefa Hellicha, akademického malíře v Praze vymalován a před svatojánskou poutí do starého rámce vlastní rukou v Holohlavech zadělán. Svěcení obrazu vykonal veledůst. kanovník P. Josef Šrůtek z Králova Hradce o pouti chrámové roku 1877 na neděli V po sv. Duchu připadající, načež slavnostní mší sv. za assistenci p. děkana Al. Nývelta, velebn. p. Hynka Wagenknechta a pozvaného kazatele Aloise Brouta celebroval. Obraz samý stál 300 zl. Od dobrodinců sešlo se 203 zl; ostatní dosadil p. děkan Al. Nývelt.
Téhož roku darovala vlastní rukou pracované krásné antipendium na hlavní oltář paní Kat. Karpíškova ze Smiřic.
Též čtvero krásných oltářních podušek ( jedny od urozené p. baronky Marie z Liebigů ) bylo od zbožných dobrodinek téhož roku 1877 darované.
Obec Holohlavská zaopatřila sobě 4 lucerny s barevnými skly k nošení při slavnostních průvodech a pohřbech v ceně 42 zl.
Dne 15ho srpna 1877 vysvěcen byl od důstojného p. děkana Al. Nývlta nový prápor banderia rolnického z Černožic a Čáslavek od pražské akademie křesťanské za 215 zl. zjednaný. Slavnostní průvod se bral od Čáslavského sv. kříže Černožicemi do děkanského chrámu Páně, kdež obraz sv. Václava s práporem požehnán, načež, následovalo zatloukání hřebíkův s přiměřenými průpověďmi, pak kázání od velebného P. Ignáce Wagenknechta a spívaná mše sv. s assistencí. Odpoledne byla hostina v zahradě Černožické p. Černýho , při ktré hrála hudba a přednášky o zařízovaní rolnických spolkův číněny byly, a posléz pršelo a se tančilo.
Socha Jana Nepomuckého na lávkách 1878.
Socha sv. Jana Nepomuckého na lávkách ku Smiřicům, spadnutím hrozící, byla při ofěrách o postních kázáních vel. P. tgn. Wagenknechtem držaných sešlými dobrovolnými dárky, rovně zase postavena, znovu oštafírována a dne 16ho května o svatojánském procesí od děkana Al. Nývlta posvěcena.
Socha rodičky Boží tamtéž 1878.
Následkem obnovení sochy sv. Jana Nepomuckého a během nově zavedené a po prve konané líbezné Májové pobožnosti sešlo se tolik dárkův od zbožných ctitelův Mariánských, že i krásná kamenná soška rodičky Boží nově oštafírována býti mohla – a o pouti Smiřické „Navštívení Pany Marie“ dne 9ho července 1878 od Al. Nývlta děkana vysvěcena byla.
V letech od 1870 – 1878 usiloval purkmistrovský úřad ve Smiřicích o to, aby město Smiřice od správy duchovní v Holohlavech bylo doloženo a zvláštního faráře dostalo. Když však od urozeného P.P. barona Jana z Liebigů, patrona zdejších chrámů Páně – zámecký chrám Páně k tomu cíli ani propůjčen ani darovan nebyl: zakročili otcové města p. Beck a Sehnoutka u veleb. p. konsistoře, aby aspoň slavnost „ Vzkříšení Páně“ a slavnost „půlnoční“ a Narození Páně tamtéž slavná byla.
První slavnost dovolil a konal poprvé roku 1877 za assistencí dvou duchovních nížepsaný děkan sám. O druhé slavnosti „Jitřní“, se pak nasledovně vyjádřil:
Slavný purkmistrovský úřad v Smiřicích !
Na ctěný dopis ze dne 11ho prosince 1877 uvádí se sl. městské radě v známost, jak následuje:
Slavnost „Jitřní“ o božím hodu „Narození Páně“, nemůže se strany duchovní správy v Holohlavech v zámeckém chrámu Páně povolena býti.
1. Ona spadá v jednu a tutéž hodinu se slavnosti v chrámu Páně děkanském a bývaly ji na ujmu, jakož že by míru a pokoji mezi ostatními kollaturníky nic neprospěla, ano spíše mysle mnohých pobouřila.
2. Šlechetná zakladatelkyně Maria Theresia z Gastheihů, rozená hraběnka Šternbergova v nadační listině od 31ho května 1755 v odstavci 4 tu slavnost, jakož i ostatní výroční slavnosti chrámu Páně děkanskému výslovně vyhranila.
3. Nížepsaný při své investituře na děkanství se slavnou přísahou zavázal, všechna práva tohoto děkanství jak v hmotném, tak i v duševním ( pastýřském ) ohledu v neporušenosti zachovati.
4. Důvody čelných zástupcův města v žádosti ze dne 3ho března 1877 biskupské konsistoře o dovolené této slavnosti uvedené mohli by i do jiných obcí – při mnohém větší vzdálenosti od děkanského chrámu Páně – se uváděli.
5. Je děkanský chrám Páně středem zdejší správy duchovní – a všeliká odstředáva.. ( ? ) je – ne-li škodná – aspoň neužitečná. děkanský úřad v Holohlavech dne 12ho prosince 1877 P. Alois Nývlt, děkan
Veliký Papež Pius IX dokonal !!!
Dne 7ho února 1878 o5ti hod. 47 min. odpoledne dokonal život svůj Otec Pius IX. ….. …A zejména náš národ má jemu co děkovati za mnohou zvláštní přízeň a lásku, kterou jej za svého života kolikráte obdařil. On povýšil dva naše rodáky: Jana Sarkandra a Anežku Přemyslovnu na nejvyšší stupeň lidské pocty; vřadiv je mezi světce – obnovil též „Národní dům Český“ v Římě pro poutníky tam z Čech přicházející, - a udělil hojných milostí při národních oslavách tisícileté památky příchodu Cyrilla a Methoděje na Velehrad a devítístyleté památky založení biskupství Pražského. ….
Lev XIII nově zvolený Papež.
Dosavadní arcibiskup z Perugie Joachim Pecci nastoupil dne 20ho února na uprázdněnou stolici sv. Petra pod názvem: Lev, papež toho jména XIII….
1878 Postavení železného kříže v Rožnově.
Obec Rožnovská postrádala až do tohoto roku kříže ! A přece slušno a hodno je, aby v obci katolické toto znamení vítězství nacházelo. „Ode mne pak odstup to, abych je chlubil, leč v kříži Pána našeho J. Krista“ Gal.6,14.- Však postaviti kříž uprostřed obce, v níž téměř polovina akatolíků, v níž katolíků ne právě zámožných je, bylo úlohou ne právě snadnou. Přec ale pokusil je nížepodepsaný v jednom kázání v chrámu P. Semonickém věřící k postavení sv. kříže vybídnouti, a hle, co zdálo se nesnadné býti, s pomocí Boží snadno se dokázalo.
Učiněna sbírka mezi sousedy, kříž objednán, postaven a dne 21. října t. r. od místního kaplana vysvěcen byl.
Všelikou opravu na kříž ten dávati, uvolil se místní starosta Josef Rezek, jakož protokol v obci Rožnově dne 28. září 1878 sepsaný nasvědčuje. Zní takto:
Předmět.
Jedná se o postavení posvátného znamení našeho vykoupení, totiž sv. kříže v obci Rožnově:
Kříž tento má býti ulitý ze železa, s pozlaceným Kr. Pánem na kamenném podstavci.
My nížepsaní vyvolili jsme si k postavení tohoto sv. kříže místo vedle veřejné silnice skrze obec Rožnovskou vedoucí nedaleko mostu v obci dolejší. Místnost tato je slušná a je obecním gruntem, nebude nikomu ze sousedů překážeti, a protož proti tomuto místu se z nižádné nemůže nic namítati.
Náklad na zakoupení a postavení tohoto kříže ponesou Katoličtí křesťané z obce Rožnovské,a sešlo se již dobrovolných příspěvků.
Pro budoucnost a udržování tohoto sv. kříže i s podstavcem vždy v dobrém stavu je postaráno. Místní starosta Josef Rezek se svou manželkou Kateřinou z Rožnova, majitelé chalupy č. 21 uvolují se a zavazují se a všecky budoucí majitele této chalupy č. 21., aby tuto posvátnou památku po všechny časy vždy v dobrém stavu zachovali.-
Jelikož tedy nižádné překážky není, pro kterouž by se s postavením sv. kříže odkládalo, tudíž jsme se spolu usnesli, požádati našeho d.p. děkana Aloise Nývlta, aby nám též círk. povolení k posvěcení tohoto sv. kříže u Nejv. biskupské konsistoře v Hradci Králové vymohl.
Úřad obecní v Rožnově dne 28. září 1878
Josef Rezek starosta, Václav Dušek, Václav Zolman, Jiří Vaněk, Josef Pácalt, Matěj Sibor ( ? ), Josef Houser, Josef Valášek, J. Hrnčíř.
Zapsal dle nařízení Konsist. přípisem ze dne 17. října 1878 kaplan Wagenknecht
II. kříž v Rožnově postaven.
Netrvalo však dlouho a nový kříž druhý v hořejší části obce postaven jest. taková totiž horlivost v této věci se v nich probudila, že dolejší obyvatelé vyniknouti chtěli a hořejší katolíci překonati se dáti nechtěli aniž pozadu zůstati. Než obé dobře se zdařilo, a tak okrášlena jest obec ta dvěma pomníky našeho vykoupení.
Posvěcení tohoto kříže stalo se dne 17. listopadu r. 1878 místním kaplanem Wagenknechtem, kterýž o postavení sv. těch křížů péči měl, zplnomocněn byv k tomu nejd. pastýřem Josefem Janem, jenž i protokol o postavení tohoto sv. kříže sepsaný do této památné knihy vepsati nařídil. Zní:
Protokol sepsaný dne 8. listopadu r. 1878 v obci Rožnově.
Předmět. Jedná se o postavení sv. kříže v obci naší.
My níže podepsaní katoličtí křesťané obce Rožnova ustanovili jsme se na tom, že si v obci naší k větší cti a slávě B. a k živějšímu upamatování se na vykoupení naše postavíme ještě jeden sv. kříž. K témuž účelu učiněna sbírka, ježto vynesla část 160 zl. r.č., za kterouž kříž zakoupen a postaven.
Kříž tento je celý z kamene, socha Krista J. s dvěma anděli, jakož i P. Marie v dolejší části je pozlacena.
Místo, na němž kříž postaven je, je docela slušné, nikomu se tím překážka neděje a poněvadž je gruntem obecním, tedy místní představenstvo nejen že proti postavení tohoto sv. kříže na témž místě ničeho nenamítá, ale k účelu tomu je navždy věnuje.
Aby pak i budoucnosti tento sv. kříž v dobrém stavu byl vždy zachován, uvoluje se Jan Koza, rolník z Rožnova č.d. 1 s manželkou svou Františkou, jakožto majitelé usedlosti v Rožnově č. 1 a zavazují i všecky budoucí majitele této usedlosti, aby o zachování a opravu posvátné sochy dbali,- což tudíž povinností jejich bude.
A poněvadž žádná překážka zde není, která by postavení sv. kříže tohoto bránila, a všem podmínkách v této záležitosti zadost učiněno, usnesli jsme se, prostřednictvím ind. děkansk. úřadu Nejv. bisk. konsistoriu v Hradci Králové poprositi, aby ním socha ta posvěcena býti mohla.
V Rožnově dne 8. listopadu 1878. Josef Rezek – starosta, Jan Petera, Václav Sklenka (?), Jan Konšina (?), Václav Andrys, J. Hrnčíř – radní, Jan Koza – výbor, František Lhotský, Jan Kroupa
Poněvadž zádušní les vysekán byl a nebylo dříví, 24 sáhů – čili = 64.104 R.M. – pro beneficiála, tehdy žádal nížepsaný děkan o retuicí ze zádušní kasy Chlomecké, která takto povolena byla: …..
Nový oltář v Semonicích
V pondělí Velikonoční dne 15. dubna 1879 byl od Ant. Nývlta děkana v chrámu Páně Semonickém vysvěcen nový postranní oltář s obrazem „Bolestné rodičky Boží“ – na který jedna chudá osoba 50 zl. darovala. Úplné popsání slavnosti této nachází se v školní pamětní knize v Semonicích.
Svěcení obnovené kapličky ve Smiřičkách.
O slavnosti Svatojánské dne 16ho května 1879 byla při odpoledním průvodu vysvěcena nově zřízená a upravená stará kaple sv. Jana Nepomuckého u mostu v Smiřičkách nákladem jednoho dobrodince a na památku 150letého svatořečení sv. Jana Nepomuckého.
Svěcení kostela v Dubenci.
Dne 18ho dubna 1880 vysvětil Jeho biskupská milost Jan Josef Hais v Dubenci opravený chrám Páně s novými oltářemi a udílel svátost sv. biřmování.
Svěcení sošky na Chlomku.
Dne 29ho března 1880 odpoledne byla na Chlomku za velikého účastenství katolíkův a nekatolíkův vysvěcená soška „Bolestné rodičky Boží“. Čelné družičky z Habřinské obce nesly sošku tuto od dobročinsců darovanou za zpěvu Mariánských písní s doprovázením hudby na Chlomek, kde měl Alois Nývelt děkan, přiměřené kázání a po vysvěcení sošky litanie s požehnáním.
Svěcení starých křížů a sochy.
Dne 11ho července.1880 byly odpoledne při slavném průvodu vysvěceny 2 staré, obnovené kříže na kamenných sloupech - jeden z roku 1703, na němž postavena nyní soška Marie Panny - druhý z roku 1631 před starobylou hospodou Hodkovskou - nyní pana Kamila Kučery -a vysvěcena též soška sv. Jana Nepomuckého ve výklenku domu p. Karla Matějíčka z Holohlav. Obřady svěcení konal p. Alois Nývelt děkan - pak byli slavné litanie a požehnání s Nejsv. Svatosti olt.
Nové antipendium 1880
Slečna Anna Matějčkova, vrátivší se z Žacléře, kde se německé řeči učila, do Smiřic k rodičům svým darovala k děkanskému chr. Páně vlněné krásné od ní samé pracované antipendium s dvěma poduškami.
Nový baldachýn 1880
Obec Holohlavská s Černožicemi a Čáslavkami pořídily sobě za 118 zl. nová nevesa čili baldachýn. Ku slavnostním průvodům o „Božím těle“ a „Vzkříšení Páně“, který panny Voršilky kutnohorské na žádost děkana Al. Nývelta zhotovily.
Nová zeď zahradní 1879
Roku 1879 provedeno spojení staré zahradní zdi – s děkanstvím – místo plotu novou cihelnou zdí; a děkanský dům byl opraven a znovu obílen.
Střecha opravena 1880.
Roku 1880 uškodily panující bouře a vichry s lijákem malovanému novému stropu v chrámu Páně, jelikož skrze chatrnou střechu velmi zatýkalo. Tašky byly nově přeloženy a vápennou maltou s címentem vymazány.
Oprava věže na Chlomku 1880.
Též na Chlomku, kde kříž s bání s věže vichrem dolu svržen byl a střecha poškozena, děla se oprava roku 1880 a v kostele nad chorem prolámán byl otvor, kterým by se sníh dolů vynášeti mohl.
Oprava varhan 1879.
Roku 1879 opraveny též varhany v Holohlavském chrámu Páně a na Chlomku i v Semonicích.
Oprava chrámu Páně ve Smiřicích 1880
Roku 1880 dal též urozený Pan baron Jan Liebig jakožto patron na svůj vlastní náklad upraviti zámecký chrám Páně. Nová dlažba se položila, oltáře oštafírovaly, mramorové zdě vyleštily, a stolice nově natřely. Sláva mu !
Obnova špitálu Holohlavského 1880
Týž šlechetný Pán baron s jeho vznešenou a dobrotivou chotí chotí dali též upraviti, vnitř i zevnitř i se střechou nákladem vlastním Holohlavský špitál a zavedli novou kázeň mezi špitálníky, která se dlouhý čas pohřešovala.
Oprava zdi 1881
Dne 6ho června 1881 byla oprava zdi kolem chrámu Páně děkanského dokončena za 152 zl.
Nový plot 1881
Stržený plot u děkanské zahrady postaven za 295 zl.
Svěcení nového sousoší 1881
Roku 1881 dala pí Marie Hochmalova, vdova, ze živnosti P. Pražáka na obecním pozemku postaviti kamenné sousoší za 545 zl. které též mřížovým železným plotem ohradila za 140 zl. Toto sousoší bylo v pondělí svatodušní dne 6ho června s velikou slávou od Al. Nývlta děk. posvěceno.
Ústav hluchoněmých v Hradci Králové 1881.
V Hradci Králové založil Jeho Milost, Nejdůstojnější P. biskup Josef Hais ústav pro hluchoněmé, zakoupiv k tomu cíli za velký náklad dům, a zadal tomu ústavu název „Rudolfinum“ na památku sňatku, který nejjasnější korunní princ Rudolf s králov. princeznou belgickou Stefanii, téhož roku dne 10ho května ve Vídni s nevídanou posud nádherou a s plesáním všech národů Rakouských slavil.
Vysvěcení nového hřbitova ve Smiřicích 1881.
O pouti sv. Jana Křtitele v děkanském chrámu Páně dne 26ho června 1881 odpoledne byl nový hřbitov Smiřický dle církevních obřadů vysvěcen. Průvod se ubíral z děkanského chrámu Páně – napřed školní mládež Smiřická se svými pp. učiteli, za nimi počestní cechové se svými prápory, pak zpěváci s p. řiditelem choru Josefem Novohradským z Holohlav – duchovenstvo a sice: veledůstojný p. děkan a kanovník Leodežar Vacek z Král. Hradce, Alois Nývlt děkan Holohlavský, Ignác Wagenknecht farář Chotěborský, Josef Svoboda kaplan Hořeňovský a domácí p. kaplan Josef Kousal – za nimi slovu. zastupitelstvo města Smiřic – a konečně ostatní zástup lidu. Světitelem byl svrchu jmenovaný veled. p. děkan a kanovník Leodežar Vacek z Krl. Hradce – kazatelem domácí děkan p. Alois Nývlt – po skončeném svěcení ubíral se průvod skrze město do chrámu Páně Smiřického, kde uděleno požehnání s N.Sv.Olt.
Obnovená socha „Bolestné Rodičky Boží“ 1881
Dne 30ho června 1881 stala se též obnova po století zanedbané a mechem porostlé kamenné sochy „Bolestné Matky Páně“, která se nad bránou někdejší hřbitovní zdi před děkanským chrámem Páně nachází.
Pouť do Říma 1881
Téhož roku konala se ze všech zemí slovanských pouť do sv. Říma ku dni 5ho července, jakožto ku slavnosti sv. Apoštolův Slovanských Cyrilla a Methoděje ……
Prodej panství Smiřického 1881
po celé léto mluvilo se a psalo o prodeji domainy Smiřické s Hořeněvsi, až se prodej a koupě uskutečnili. Dne 30ho drpna zavítali noví c.k. ouředníci do zámku Smiřického s důležitou novinou: Jeho c.k. Apoštolské Veličenstvo František Josef I. ráčil panství Smiřice s Hořeňovsi opět zakoupiti pro vznešenou rodinu svou ! – S těžkým srdcem odcházel dosavadní majetník pan Jan baron z Liebigů. – Kupní cena byla 4, 165.365 zl 12x
Nová socha sv. Kříže v Neznášově 1881.
Kde nebylo do té doby žádného znamení našeho vykoupení v obci Neznášově, postavili zbožní katolíci „Boží muka“ tj. kamenný sv. kříž s Ježíšem ukřižovaným a dole ve výklenku bolestnou Rodičku Boží, v roce 1881; kterýžto na den sv. Václava tj. 28ho září odpoledne vysvěcen byl. Svěcení spojené s kázáním vykonal za assistence vp. Josefa Kousala a dvou theologův: Jana Čapka ze Semonic a Jaroslava Horáka ze Smiřic – Alois Nývlt děkan
Nové rámce u křížové cesty 1882
L. Páně 1882 pořízeno 14 nových pozlacených rámců ku křížové cestě v děkanském chrámu Páně v ceně 350 zl., k čemuž osadníci 36 zlatými přispěli.
Slavnost 150letá na Svaté Hoře 1882
L. Páně 1882 na IIItí neděli po sv. Duchu konala se na svaté Hoře u Příbrami 150letá slavnost „Korunování Panny Marie“ po celou oktavu, kdy pět biskupů z Čech a z Moravy po příkladu J. Em. nejd. p. Kardinála arcibiskupa Pražského, ano i Vídeňský apoštol. nuncius Vanutelli na sv. Horu zavítali, a náš Nejdůst. vrchní pastýř Josef Jan Hais po skončené visitační cestě Dom IV p. Pentec ( ? ) slavnost tuto zakončil: Poutníkův se načítalo přes 300 000 a komunikantů 43 000. Matka Boží svatohorská slavila veliké vítězství na zemi !
Blesk udeřil 1882
Dne 6ho června 1882 udeřil hrom do děkanského Chrámu Páně – ale na štěstí nezapálil, toliko škodu na zdi a na rámcích způsobil; následkem toho obdržel děkanský chrám Páně, jakož i ostatní kostely na patronatě – hromosvody.
Školní prápor 1882
Sabb. Sancto před „Slavnosti Vzkříšení Páně“ vysvěcen nový prápor školní mládeže 1882.
Nová dráha 1882
L.P. 1882 dohotovena nová „obchodní dráha železná“ ze Smiřic přes Hořice k Jičínu.
Průtrž mračen 1882
Dne 17ho června strhla se průtrž mračen v Krkonoších, kdež proudy vod mnoho škody způsobily a až do Černožic a Smiřic mnoho dříví přinesly, všecka luka a pole kolem Labe zaplavivše.
Podlaha 1882
L.P. 1882 byla podlaha v I. poschodí děkanského domu opravena a barvou i lakem natřena; též i schody v nynější pořádek uvedeny.
Strop v Semonicích 1882
L.P. 1882 byl v Semonickém chrámu Páně stržen nahnilý strop a novým nahražen, kostel uvnitř i zevnitř vybílen věž i střecha kostelní opravena a nový ciferník k hodinám zadělán.
Nový červený kříž v poli 1883
Dne 24ho června 1883 o poutní slavnosti sv. Jan Křtitele v děkanském chrámu Páně – odpoledne vedeno procesí k novému kříži v polích panských a obecních, kde stála starodávná lipa nyní vichrem vyvrácena a starý „červený kříž“ na jeho místě od obce Holohlavské postavenému, jejž vysvětil děkan a přiměřeným kázáním oslavil kaplan J. Kousal.
Prvotiny slaveny 1883
Domin X. p. pentecosl. (?) dne 22ho července 1883 slavil své prvotiny v děk. chrámu Páně novovysvěcenec P. Jan Čapek, rodák Semionický.; kázání měl farář Chotěborský Ignác Wagenknecht, druhdy kaplan Holohlavský.
Presbitorium nově vymalováno 1883
Vlhkem utrpěla malba v presbitáři a při tlačenici lidu mnoho byla odřena – proto ji děkan novou olejovou barvou zase natřiti dal aby byla trvalejší.
Škola 1883
Roku 1883 přistavěna IIItí třída u školy v Holohlavech nákladem občanstva a před 20 m půdy ze starého hřbitova k tomu účelu přikoupeno. – Načež 1ho září 1883 vysvěcena byla.
Opis křestního listu z počátku 17. století.
Již jako studujícímu dostal se mi do rukou časopis „Květy“ z roku 1871. A v něm zvláště poutal mě opis starého křestního listu z Holohlav. Poněvadž v této pamětní knize nečiní se zmínka z dob, kdy křestní list ten vydán, stůj zde jeho opis:
„Já kněz Bohuslav Bebta Vysokomýtský, farář Holohlavský, vyznávám tímto listem všem vůbec a kdež náležeti bude, že jest Pán Bůh nebeský loži svatého manželstva požehnati a Pavlovi Buriánovi Novoměstskému, toho času při mně správci školy Holohlavské, s Martou, manželkou jeho řádnou, synáčka na tento svět dáti ráčil, a to v pátek po neděli páté po třech králích, kteréhož jsem v neděli první po devitníku v chrámě Páně Holohlavském ve jméno blahoslavené Trojice pokřtil. A to se stalo léta Páně 1604 u přítomnosti kmotrů a kmoter těchto: Mikuláše Hyčky ze Smiřic, Jana Duška z Černožic, Marty Balcarky ze Smiřic, Kateřiny Bažantíkovy z Holohlav.
A to, jest tak na potvrzení všeho toho k tomu listu sikryt svůj vlastní, jehož v ouřadu sv. kněžství užívám, jsem přitiskl.
Jehož jest datum v domě farním ve vsi Holohlavech 14. dne měsíce dubna léta tohoto 1608.
Kněz Bohuslav Bebta Mejtský
Opsal Jan Čapek.
Vyhlášení
Slavné c.k. okresní hejtmanství oznámilo přípisem dne 9ho.unora 1884, že v Smiřicích je dětská epidemie „Spalničky“; za tou příčinou se všeliký styk lidu ze Smiřic do Holohlav zamezuje. V Holohlavech 24ho unora 1884 Jan Šandera starosta.
Sochy Petra a Pavla posvěceny 1884
Dne 22ho června byly dvě staré sochy sv. Petra a Pavla „ovšem obnovené“ na oltář sv. Jana Nepomuckého postavené a vysvěcené. Pocházejí z kostela „Narození P. Marie“ v Habřině roku 1350 postaveného a roku 1790 rozbořeného. Jak se nížepsaný z hodnověrných úst dozvěděl, byly ty dvě sochy se zakoupeným kamenem z rozbořeného kostela ku stavbě Trotinského mlýna spolu odvezeny, kdež 92 leta nad mlejnicí se nacházely v úctě ne právě velké. Oprava a nynější štaffírování stojí 40 zl. – Al. Nývelt děkan
Nová stolice pro zvony na Chlomku 1884
Jelikož se na Chlomku po drahná léta tamějšími zvony zvoniti nemohlo, vymohl nížepsaný novou stolicí, do níž zvony zavěšené byti, jak nyní jsou Al. Nývelt, děkan
Cyrillská Jednota
V roce 1884 založena „Cyrillská Jednota“ a zavedené staročeské rorátní zpěvy.
Nová škola v Semonicích
Dne 23ho 1884 na poslední neděli v roce církevním vysvěcena nová školní budova v Semonicích; přiměřené kázání měl Jan Čapek, kaplan a zpívanou „velkou“ Al. Nývelt, děkan, který školu vysvětil.
Obnova sv. missie 1884
Od 5ho do 12ho prosince 1884 konala se zde „obnova sv. missie“ při stále deštivém počasí a bezdných cestách; p. superior byl Josef Nosek a s ním p. Josef Nedbal a františek Pivnička; komunikantů bylo: 1180. V Smiřicích posvěcen nový sv. kříž.
Důležitá ….
Po čas uprázdněného děkanství od roku 1873 – 1876 usiloval farář Čibuzský V. Sovák s tamějším coop. S. Dvořákem o odtržení pozemků a k děkanství Holohlavskému patřících, jsouce v tom podporováni celým obecním zastupitelstvem. Při zakládání nových gruntovních archů musel nížepsaný krutý boj v hostinci p. Malbacha (?) v Čibuzi jak s duchovenstvem tak i s občanstvem při dvoji komisi c.k. deleg. Krajského soudu z Hradce Králové veřejně podstoupili a mnohé nadávky slyšeli jako: děkanové Holohlavští byli a jsou zloději naše. – Inštrument však v roce 1718 sdělaný ve kterém děkanství Holohlavskému nynější pozemky u Čibuze za odstoupení všech pozemků u Černilova a Jásené ku zřízení nových far, přiřknuté a v náhradu dané byli – zvítězil nade všemi pletichami. – Inštrument originální leží při aktech deleg. c.k. okr. soudu v Hradci Králové. – Nývelt, děkan.
Oheň na den sv. andělů strážných 1885
Dne 6ho září 1885 o půl jedné hod. v noci vyhořely stodoly u dvora Holohlavského v nichž 7 tišíc 5 set mandel pšenice a ječmena ohněm stráveno bylo. Děkanská zahrada utrpěla velkou škodu; ovoce na stromech upečeno, a velké jabloně a hrušky žárem zničeny. Štěstí veliké, že vanul tichý větřík jihozápadní. Oheň byl založen. Za 14 dní na to vyhořela panská restaurace s cihelnou – u nádraží Smiřického.
Nový zvonek 1885
Dom. XX. po sv. Duchu dne 11ho října vysvětil jsem, odpoledne v samém dešti nový zvonek v obci Černožicích. Al. Nývelt. děkan.
Ročnice Methodějská 1885, Vymalování kostela
Na tisíciletou památku úmrtí sv. methoděje dal jsem 1885 vymalovati děkanský chrám Páně což stálo = 333 zl, lešení k lemu = 55 zl, beránek na tabernakulu = 25 zl, celkem 413 zl. nepočítaje v to stravy šestinedělní malířům poskytnutou. Zdař Bůh ! – Al. Nývelt, děkan
Nový prápor Růžencový 1886
Dne 2ho května odpoledne při májové pobožnosti vysvěcen byl nový prápor Růžencový, jež sobě „Bratrstvo“ za 170 zl zaříditi dalo. Radost byla veliká z krásného práporu.
Xlleté jubilaeum
Řídká slavnost konala se dne 26ho července 1886 v den sv. Anny v děkanském chrámu Páně a v celé osadě zdejší. Slavili památku svého 40ti letého vysvěcení na kněžství následující bratři:
Josef Šrůtek, kanovník v Hradci Králové
Antonín Hrubý b. vikář Jičínský a děkan v Pecce
Antonín Kopp b. vikář Trutnovský a děkan v Žacléři
Václav Fuchs b. vikář Hostinský a b. notář ve Freihejt (?)
František Koutník význam. farář v Bučici u Čásůavy
Jan Knejsl význam. farář v Královu Městci
Jan Keit význam. farář ve Schwazenthalu
Eduard Dobruský význ. farář v Plotišti
Alois Nývelt děkan a biskp. vik. tajemník v Holohlavech
V předvečer slavnosti, když se byli po dráze do děkanství všichni bratři sjeli – byli všecky příbytky v Holohlavech osvětleny, střelba z hmoždířů hřměla, prápory národní barvy vlály s domů, sborové hasičtí ze Smiřic a z Holohlav s hudbou v čele postupovali k děkanství
Pp. jubilanti vystoupivše na balkon byli překvapeni pohledem na sta zářících lampionů – a zpěvem zpěváckého spolku Smiřického se sborem Cyrilským pod balkonem, ozářeným spolu bengálským světlem s protějšího domu p. Kotlanta, kdežto v lukách ku Smiřicům u soch blahoslavené Pany Marie a sv. Jana Nepomuckého vypáleny ohňostroje. Uvítání bylo slavné a po učiněném díkuvzdání z tisíců hrdel provoláváno „Sláva“ vzácným a milým hostům.
Druhého dne za přítomnosti c.k. pp. úředníků městského zastupitelstva a všech starostů obecních byli pp. jubilanti doprovozeni v průvodu družiček do chrámu Páně, kdež po uvítací řeči děkana domácího měl slavnostní kázání p.t. Karel Nováček, rektor Redempt. z Prahy – pak byla slavná mše sv. celebrovana p.t. kanovníkem J. Šrůtkem, při které přistoupili pp. jubilanti ku stolu Páně. Po skončeném „Te Deum“ průvod do děkanství, přijímání gratulac a hostina pro 50 hostů.
Druhého dne 27ho requiem za zemřelé spolubratry, pak návštěva v zámku, fotografování, společný přátelský oběd, a ve 2 hod. loučení a rozchod na všechny strany. S P. Bohem ! bratři na shledanou po 5ti letech ve Freiheitě (?) u Jánských lázní.
Výkup váznoucího posud desátku.
Dne 15ho prosince 1886 projednan na děkanství výkup desátku za obce: Hubiles a Smržov, odkudž váznoucí desátek se špatně vybíral aneb docela neodváděl, takže i exekuce byla jednoho roku zapotřebí.
Varhanická služba
V roce 1879 byla chorální a varhanická služba ve filiálních kostelích i s případnou pohřební štolou tamějším pp. učitelům odevzdána a jim zádušní pole, kterých dřív za kostelnickou službu užívali, ponecháno za přiměřenou náhradu k záduší.
Koupě panství 1887
Dne 26ho července 1887 ráčil Jeho Veličenstvo, náš Nejm. císař a Král přikoupiti za 650. 000 od Viktora, rytíře ze Kleebornů panství Cerekvici a k Smiřicům přivtěliti.
Pouť do Králik 1887
Dne 1ho srpna 1887 konala se z Hradce Králové druhá pouť na horu Matky Boží v Králikách s velikým účastenstvím.
Oprava na Chlomku 1887
V srpnu 1887 dokončena oprava kostela, věže, hřbitovní zdi a vrat na Chlomku. Při tom vyčištěny a natřeny památné náhrobní kameny ve zdi kostela téhož zadělané.
Dlažba 1887
V srpnu 1887 vydlážděno náměstí a ulice k nádraží vedoucí v městě Smiřicích; spolu mlýn Smiřický zdokonalen a rozšířen.
Farní knihovna 1887
V roce 1887 založena mým nákladem a rozmnožená knihami mých spolubratrů „farní knihovna“ Kterou odevzdávám v majetek a v péči mých nástupcův v děkanství. Alois Nývelt. děkan.
Chorální služba na Chlomku a odměna za ní.
Podle staré fasse požíval učitel Habřinský a sice výslovně:
za službu kostelnickou od záduše tyto pozemky:
1 jitro 500 sáhů pole, zahradu – 400 sáhů pole u školy nynější.
potom: 1 měřici 8 masl (?) pole pod Chlomkem 1 měřici 1-2 masl pole u cihelny.
An služba kostelnická přestala, připadá a rádo se ponechává užívání těchto polností p. učiteli. – co varhaníku na Chlomku za pěstování hudby a zpěvu kromě štoly pohřební z obcích: Habřiny a Neznášova.- Tak oznámeno v roce 1887 velesl. c.k. zemsk. školní radě v jednom dopisu v rozepsi(?) p. učitele Jilovského s obcemi svrchu jmenovanými. – V pádu však, žeby p. učitel v Habřině byl hudby kostelní neznalý, jmenovitě: nebyl žádným varhaníkem, připadá užívání těchto zádušních pozemkův i se štolou v Habřině a v Neznášově pp. učitelům Holohlavským, kteří službu chorální se zpěvem o službách Božích na Chlomku zastávati dovedou, jak to od prvopočátku bylo.
Křest 1888
Dne 21ho června 1888 byla židovka Anna Herrmanova, obchodnice z Hradce Králové v zdejším děkanském chrámu Páně Al. Nývlta děkana pokřtěna.
( poprvé vynecháno písmeno „e“ v podpisu děkana - pozn. P. )
Obnova presbytáře 1888
V letních měsících 1888 byla klenba v presbytáři a kaple božího hrobu znovu přemalována, hlavní oltář pak a kazatelna štaffirovan, což oboje stálo 420 zl.
Svěcení základního kamene chudobince v Smiřicích 1888
Dne 19ho srpna 1888 byla v zámeckém chrámu Páně v Smiřicích slavná mše a pak základní kámen k novému domu „chudobinci s dětskou opatrovnou“, jež rodák Smiřický, vysoko blahorodý Pán Adolf Mautner rytíř z Markhofu postaviti a „Ústavem Giseli-ním“ nazvati dal, slavnostně posvěcen od Al. Nývlta děkana.
Školní prápor v Semonicích 1888
V neděli XXVI. po sv. Duchu odpoledne dne 18ho listopadu vysvěcen byl slavnostním způsobem školní prápor v Semonicích s obrazy sv. Václava a sv. Anděla strážce od Jos. Neškudy v Jabloném za 85 zl. zhotovený.
Nové varhany v Holohlavech 1888
V neděli XXVII po sv. Duchu dne 25ho listopadu vysvěceny byly nové varhany pro děkanská chrám Páně Em. Petrem v Praze za 1600 zl. postavené s nápisem: Na oslavu 40ti let jubilea J.V. Císaře a Krále Františka Josefa I. Obojí svěcení vykonal Al. Nývlt, děkan.
Svěcení práporu v Smiřicích 1888
Na slavnost sv. Andělů strážcův dne 1ho září 1889 byl ode mne posvěcen „prápor živnostenské jednoty“ v Smiřicích s obrazem sv. Václava na náměstí Smiřickém, kdež také při oltáři k tomu cíli slušně upraveném sloužena byla s assistencí zpívané mše sv. – Slavnostní kazatel byl vp. Jan Čapek, kaplan Holohlavský. Na konec uděleno v chrámu Páně Smiřickém požehnání s Ntv. Olt. a zpívána „Císařská hymna“. Město bylo četnými prápory ozdobeno a spolkův cizích sešlo se hojnost. Al. Nývlt, děkan.
V týdenním časopise kraje Králohradeckého „Ratiboru“ byly v roce 1889 památky děkanství Holohlavského, jakož i chrámu Páně s posloupností děkanů dosti obšírně vypsány, což se s touto pamětní knihou s malými odchylkami shoduje – toliko na zdejší starou křtitelnici v chrámu Páně nevzpomělo se. Povím o ní, co vím a co o ní soudím.-
Křtitelnice zdá se být z jiného kovu, než víko na ní, které jest cínové- má podobu obráceného zvonu a na hořejším kruhovém objemu nalézá se tento nápis:
„Tato voda v této křtitelnici, z nížto věřící rodí se“ L.P. MDLII. na dolejším užším objemu:
„Kdož uvěří a pokřtí se, k životu věčnému“.
Křtitelnice zadělaná jest do kruhu z hrubého železa, který stojí na třech železných nohách; neboť z původních uměle ulitých noh zbyly toliko tři kovové hlavy s poprsím některých svatých – ostatní část, která k zemi dosahovala, je násilně usekána – proto ten třínohý železný podstavec ! na křtitelnici jsou do kola ještě znatelné vypouklé figury Svatých, jako bývají na zvonech. Na vrchním objemu jsou tři kovové hlavičky., pod něž uvnitř zapadá víko.
Víko je největší a má na jedné straně v kruhu tento nápis:
L.P. MDCXV vopraveno toto víko za správců a kostelníků“ za Adama Křziviekýho, Jiříka Martinka, Vondřeje Adamova a Jana Votruby.
Dá se souditi, že víko původní bylo ozdobné s vypouklými figurkami a u vrchu se soškou sv. Jana Křtitele, kterou naznačuje nyní cínový kůl k uchopení a vyzdvíhnutí víka sloužící.
Kdo vchází hlavními dveřmi do chrámu spatří tu na levé straně u zdi velkou křtitelnici z hrubého kamene, v podobě kalicha, o které se dá souditi, že před rokem 1552 ( kdy nynější cínová křtitelnice do kostela přišla ) stála v chrámu Páně snad od prvopočátku křesťanství v zdejší krajině. Po staletí byla bez víka, dešti, sněhu a všem nepohodám povětrnosti vystavena, až jsem ji v roce 1880 kamenným víkem přikrýti dal. Alois Nývlt, děkan a bisk. vik. tajemník
Vysvěcen školní prápor na Chlomku 1889
Spojené školní obce: Habřina a Neznášov zakoupili školní mládeži prápor s obrazy sv. Anděla strážce a sv. Václava za 85 zl. od p. Josefa Neškudy v Jabloném zhotovený. Který ode mne 6ho října 1889 odpoledne na Chlomku s přiměřenou slávou posvěcen byl. Al. Nývlt. děkan
Chudobinec a opatrovna v Smiřicích 1889
Dne 15ho října 1889 na svátek sv. Terezie byl nákladem smiřického rodáka a dobrodince vysokoblahorodého Pána pana Ad. Ig. Mautnera, rytíře z Markhofu postavený nový „chudobinec s dětskou opatrovnou“ pod názvem „Giselin ústav“, od v.d.p. Františka Hampla, králohradeckého kanovníka u přítomnosti nížepsaného děkana a v.p. kaplanů: Jana Čapka a Jana Karáska, slavným spůsobem vysvěcen. Al. Nývlt, děkan.
+Ad. Ig. Mautner
Dne 24 prosince 1889 o „štědrém večeru“ zemřel ve Vídni, rodák Smiřický veleblahorodý pán Ad. Ig. Mautner zakladatel chudobince s opatrovnou – „štědrý Pán a dobrodinec chudých i školní mládeže“. Requieseat in pace !
Zvony 1890
Zvony ve věži děkanského chrámu Páně vyzdviženy, nově v čepech zaklínovány, po 100 letech nové měděné pánve zadělány, stolice upravena a stažena dne 22 května 1890.
Kaple a altare portatile 1890
Po převezení mrtvol ze hřbitova Holohlavského na nový hřbitov Smiřický do krypty pod hřbitovní kapli od rodiny p. Malburga v Smiřicích zbudované, bylo dne 14ho května 1890 č.3423 od vysoce důstojné biskupské konsistoře „altare portatile“ povoleno.
Byt pro hrobníka na Chlomku 1890
Konečně po mnohých letech docílil jsem toho, že na Chlomku vystaven byl byt pro hrobaře. Nyní budiž všemožná péče k tomu obrácená, aby se ten „holý zádušní vrch“ brzy zazelenal, a stromovím buď ovocným neb lesním posázen byl a tak záduší užitek přinášel, krajinu pak okrášloval. Nývlt, děkan.
Vysvěcení nové školy v Černožicích 1890
Na neděli XIV. po sv. Duchu, dne 30ho srpna 1890 byla v Černožicích nová obecní škola slavnostně vysvěcená a účelu svému odevzdána. Kázání měl na upraveném řečišti vp. Jan Čapek; svěcení vykonal a u oltáře před sochou sv. Nepomuckého postaveného sloužil mši sv. s Se Deum llaiudamus Alois Nývlt, děkan.
Vysvěcení soch a červ. kříže 1890
Vichrem převrácený sv. „červený“ kříž v poli byl železným nahražen, opravená socha P. Marie byla u statku Andrýsova postavena starý sloup s křížkem u hořejšího hostince obnoven, a stará kaplička za obecní kovárnou panem Kotlandem v pořádek uvedena – a všecky tyto objekty byli na slavnost sv. Václava odpoledne při slavném průvodu posvěceny od Al. Nývlta. děkana.
17.prosince 1890
K sedmdesátiletým narozeninám děkana Al. Nývlta podali jsme vp. kaplani: Jan Čapek a Jan Karásek dar 220 zl. – co sbírku po obcích učiněnou za účelem obnovení „Božího hrobu“ v nynější podobě; obec pak Holohlavská podala mu diplom čestného občanství. Deo gratis !
Nový kalich ze Smiřic 1890
Alžběta Říhova odporučila v závěti své 100 zl na pořízení nového kalicha do děkanského chrámu Páně, který v roce 1890 v Praze u p. Moudra zakoupen a o slavných jmeninách J.V. Císaře a Krále Františka Josefa I. po návratu Jeho ze zemské jubilejní výstavy dne 4ho října 1890 ponejprv u oltáře užíván byl.
Nové velum z Jaroměře 1890
Paní Marie Vodákova, měšťanka Jaroměřská darovala k pouti sv. Václav-ské na Chloumek v roce 1890 nové velum v ceně 20 zl. – od její néteře sl. Anny Gouzal-ové(?) foruesvané (?).
40leté jubileum kněžství
Dne 2.listopadu 1891 slavila Jeho biskupská Milost ndp. DrTh Josef Hais zb Chrasti docela tiše své 40leté jubileum svého kněžství.
Návštěva Císaře ve Smiřicích 1892
Dne 6ho září 1892 odpoledne o půl 3 hod. přijel Náš Nejdůstojnější vrchní pastýř Dr. Josef S. Hais přímo dráhou z Chrastě do Smiřic a odtud svým povozem do děkanství, aby se s p.p. duchovenstvem patronátním uvítání Jeho c.k. Apod. Veličenstva Františka Josefa I. v nádraží smiřickém, téhož dne a večer súčastnil. Po krátké svačině jelo pět kočárů s duchovenstvem přes město Smiřice do nádraží skvěle upraveného a postavivší se s svým milovaným biskupům na perronu, očekávalo příjezd dvorního vlaku. K 7mé hodině vystoupiv Jeho Veličenstvo z vlaku šel přímo k Jeho Bisk. Milosti, a osloviv ho velmi laskavě podal mu ruku, děkovav za osobní se představení, otázal se též na místního děkana a ostatní duchovenstvo. – přijal hold od okresního starosty J. Pilňáčka a purkmistra Smiřického J. Hojný-ho, pak od družičky podanou kytici a poděkovav spěváckému sboru za přivítání vstoupil opět do vlaku, aby v něm se svou vznešenou družinou povečeřel. Do zámku připraveného nevešel, ale přenocoval ve dvorním vlaku, řídil druhého dne vojenský manéver na návrší Hubileském na polích směrem k Bukovině a odjel odpoledne opět do Vídně.
Jeho B. Milost po uvítání J.V. vrátil se téhož večera do svého letního sídla – do Chrasti na noc.
Alois Nývlt, děkan.
Opis.
Jeho Biskupská Milost ráčil zvláštními okolnostmi pohnut žádostí zástupců města Smiřic, pokud jim zámecký kostel k použití ponechán bude, vyhověti a povoliti, aby děkanská duchovní správa následující duchovní funkce zde vykonávala.
1.) Slavnost vzkříšení Páně;
2.) Slavnost Božího Těla v následující neděli;
3.) Kostelní slavnost v den jmenin J.J. cís. a král. Apoštolských Veličenstev;
4.) Pobožnost májovou – bez povinného závazku;
5.) Mše sv. de requiem v zámeckém Chr. Páně – jelikož vlastní hřbitov město má; naproti tomu při křtech sv. nemůže děk. Chr. Páně jakožto mateřskému kostelu jeho důstojnost odňatá býti což i o kopulacích platí; avšak ponechává se děkanu sídlem v Holohlavech na vůli, aby ve zvláštních případech a to jen vymínečně s osobami a to žádajícími se dohodnuv a tyto funkce v zámecké kapli vykonal neb vykonati dal.
Tento ordinariální výnos budiž děkanu tamějšímu k zachovávání dodán a jeho v Smiřicích bydlícím děkanským osadníkům ještě před pašíjovým týhodnem ohlášen.
V Hradci Králové 5. dubna 1892. Josef Jan m/p biskup
V měsíci září 1892 byl oltář sv. věrozvěstů Cyrilla a Methoděje obnoven a stará socha Pany Marie na něm umístěna - Alois Nývlt, děkan
Dne 27ho října 1892 skonal v Pánu ve Chrasti Josef Jan Hais ……
Jmenování biskupa 1892
Jeho cís. a kr. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejvyšším rozhodnutím z dne 20ho prosince 1892 kanovníka kollegiální kapitoly na Vyšehradě v Praze Eduarda Brynycha nejmilostivěji jmenovati biskupem v Hradci Králové.
Ku blížící se generální biskupské visitaci darovala panna Františka Kučerova, představená jedné růže posv – Růžence P. Marie s přispěním některých družek nový antipendium k velkému oltáři, které u křesťanské akademie v Praze pracované bylo – v ceně 35 zl. – 1.8.1893
Generální biskupská visitace 1893
Dne 30ho září udílel J.B.M. Eduard Brynych svátost sv. biřmování školní mládeži v děkanském chrámu Páně v Holohlavech – a na to – v zámeckém kostele v Smiřicích školní mládeži Smiřické.
Dne 1ho října bylo biřmování dospělých v děk. chrámu Páně – dopoledne – a odpoledne vysvětil Nejdůstojnější Pan Biskup v Semonicích nový svatý kříž od osadníkův katolických blíže kostela postavený. Biřmovanců bylo = 860. V Holohlavech, v Smiřicích a v Semonicích byly postaveny slavnostní brány; četné rolnické banderium vyjelo J.B.M. až na Trotinu vstříc – v Smiřicích dne 30.září večer po skončeném biřmování „osvětlení“ města, v Holohlavech téhož večera průvod s lampiony, hudební a spěvní zastaveníčko před děkanstvím. Též střelba z hmoždířů – u všech bran slavné – u všech bran slavné a radostné uvítání toho jenž přicházel ve jménu Páně.
Slavné městské radě ve Smiřicích.
vyřizujíce žádost ze dne 8ho září 1893 a prosbu Jeho Biskupské Milosti ústně přednesenou,
1. žádáme, aby podrobně vypočítány byly posvátné úkony, kterýmiby měly služby boží ve Smiřicích rozmnoženy byli.
2. Uznáváme, žeby ustanovením duchovního správce ve Smiřicích, ať má titul jakýkoliv, městu velmi poslouženo bylo, avšak ustanovení staví se v cestu veliká překážka, že město dosud nemá trvale veřejného chrámu Páně. Neboť nemá-li slavná městská rada jiného rozhodnutí krom onoho ze dne 19ho října 1890 cís. a král. správou statků Nejvyššího rodinného fondu zaslaného, nelze tvrditi, že Jeho Veličenstvo Nejmilostivější Císař a Král daroval městu překrásný, prostorný kostel zámecký, aby se tam veškeré církevní obřady vykonávati mohly, nýbrž , že jest jen dovoleno do libovolného odvolání vykonávati v létě svatyní posvátné úkony a to děkanskou duchovní správou v Holohlavech při čemž zámecká kaple zůstává vždy majetkem soukromým.
Přeje si tedy slavná městská rada činiti příslušné kroky i k ustanovení Duchovního ve Smiřicích, byloby se nejprve postarati o odstranění této překážky.
Biskupská konsistoř v Hradci Králové dne 26ho října 1893.
( dále následuje korespomdence o smiřickém kostele – pozn P. )
Děkanskému úřadu v Holohlavech.
( dopis po vizitaci – pozn. P. )
……
Důstojný pan děkan stěžuje si, že ono trojí zlo, které nazývá miláček Páně žádosti očí, žádosti těla, a pýchou života, mezi lidem nemálo se zmáhá, což ovšem Bohu žel neblahý následek toho nynějšího materialistického smýšlení, kde srdce lidské z veliké části lpí jen na té hrudě a na stroji, Pána Boha však a toho, co po smrti těla následuje, si nevšímá neb docela tím povrhuje.
….
Biskupské Konsistorium v Hradci Králové dne 16. listopadu 1893.
Prašinger m.p. Togerth m.p.
Svěcení nové školní budovy ve Smiřicích 1895
An Smiřice ku dosavadní obecné škole též chlapeckou měšťanskou školu docílila, byla v roce 1894 stavbu nové školy, budovy to prostranější – započala a do posledního srpna 1895 dokončena; na to byla dne 1ho září 1895 o slavnosti sv. Andělův strážců dle církevních předpisů posvěcena. Světitelem byl Alois Nývlt, biskupský vikář a děkan holohlavský. Kazatelem byl Jan Čapek, zámecký kaplan smiřický za assistence vdp. Antonína Kozáka, čest. děkana a vikariat. tajemníka v Hořeňovsi, pak Jana Karáska kaplana v Holohlavech, a Jaroslava Horáka, kaplana v Černilově. Město bylo prápory ozdobeno – a odpoledne byl na tak zvané „restauraci“ hudební koncert.
Jubileum Aloise Nývlta
Dne 1. a 2. t.m. byla v osadě naší slavnost památná a vzácná: Náš vdp. vikář a děkan Alois Nývlt, jenž nedávno jmenován byl skutečným konsistorním radou slavil zlaté kněžské jubileum. …… I strávil tudíž celou polovici svého 50letého kněžského života na osadě Holohlavské. Již v předvečer uspořádalo město Smiřice vdp. jubilantovi okázalou ovaci a poctilo svého duchovního pastýře způsobem velice čestným. V průvodu četných spolků doprovázených lampiony a hudbou dostavila se městská rada s p. purkmistrem v čele se večer, ač blížila se děsná bouře a déšť již na cestě průvod stihl, do děkanství Holohlavského a odevzdala po předchozím blahopřání vdp. vikáři vkusně provedený diplom čestného měšťanství. Na to blahopřálo patronátní úřednictvo c. a k. velkostatku Smiřického, pak místní školní rada, zástupcové „Besedy“, živnostenského spolku a dobrovolných hasičů a konečně pěvecké jednoty „Zora“ a „Hanka“ tyto ovšem po svém spůsobu zdařile provedenými sbory.
Za blesku na nebi vrátil se skvělý průvod, nedbaje deště ani bouře zpět do města. Byl to věru za takové nepohody, důkaz nevšední lásky a úcty měšťanstva smiřického k vdůst. duchovnímu otci = jubilantu. Druhého dne dostavili se deputace přifařených obcí a odevzdaly mu dilomy čestného občanství z dědin Semonic a Neznášova ( obce Holohlavy a Rožnov již dříve, r. 1890 a 1883, poctily vdp. děkana čestným občanstvím ). mezi tím sjelo se z vikariátu 30 kněží, také zavítal zástupce J.B.Milosti, vys. důst. pan kanovník Barták a vdp. jubilantovi jmenem nejdůst. bisk. kapituly vzletné přednesl blahopřání, načež srdečnými slovy a drahoceným darem ( stříbrným kalichem ) oslavenci věnovaným, na jevo zase dal vdp. Kozák vik. tajemník a farář v Hořeňovsi, jak oddáno jest vikariátní duchovenstvo svému vikáři. Za hláholu zvonu odebral se pak průvod davem přečetným osadníků do chrámu Páně; zde rodák Holohlavský a bývalý ministrant jubilantův vdp. P. Klement Šandera, děkan a vikář Humpolecký, živými barvami vylíčil dva dni v životě kněžském, den kněžských prvotin a den kněžských druhotin. Když pak ku konci celou osadu i bývalé osadníky, živé i zemřelé, příbuzné a známé jeho a posléze i sám sebe „bývalého, nyní již také starého ministranta“ odporoučel vzpomínce při té zlaté jubilejní mši sv. zvlhlo oko i mužů otužilých. – Za přísluhy a přítomnosti všech sešlých se kněží, mezi nimi bylo šest rodilých z osady Holohlavské, sloužil vdp. jubilant u hlavního květinami ozdobeného a věncem bíle oděných družiček obklíčeného oltáře zlatou mši sv., kterou kůr hudební pečlivě nacvičenými zpěvy, chorálními i figurálními doprovázel. Chválozpěvem Ambrosiánským ukončena kostelní, pro Holohlavy památná slavnost jubilejní, která utužila posavadní svazek upřímné vzájemné shody mezi stařičkým pastýřem duchovním a víře otců oddanými osadníky. Blahopřejných dopisův a telegramu českých i německých, z kraje i hor, došel značný počet, mezi jinými z Hradce Králové tento veršovaný od vdp. Černého:
Již pětkrát 10 let jho Krista nese Tvoje šíje
a oltář kolem skrání Tvých dnes věnec zlatý vije.
O kéž jho Krista lehkým sladkým vždy Ti jest
a jednou kéž Pán skráň Tvou věnčí věncem hvězd !
V roce 1890 byly pořízeny nové lavice do děkanského chrámu Páně za 684 zl 30 kr., též byl chlév pro dobytek přestavěn.
Po chladném a mokrém letním počasí 1896 následovala tak mírná zima, že se na den Nejsv. Jména Ježíš, dne 17ho ledna včely prášily, ven vyletujíce.
Též byla soška Panny Marie na nebe vzaté ( Šternbergovská ) anaž před 30ti lety od vp. Josefa procházky kaplana na půdě kostelní nalezena byla, v roce 1896 znovu vyzlacena a zasklena za 25 zl.
Dne 1. prosince 1897 byl v Hradci Králové vyzdvížen nový oltářní kámen od Jeho Biskupské Milosti Edvarda Jana biskupa Královéhradeckého dne 5. října 1897 konsekrovaný pro nový postranní oltář v kostela Semonickém určený, jehož authentika se v rámečku za sklem na zdi blíže oltáře nalézá.
1898
Den sv. Štěpána byl pro farní osadu Holohlavskou i svátečním a pro naší obec zvláště radostným.- Semonický kostelík byl péčí a obětavostí našeho duchovního správce, vdp. holohlavského děkana Nývlta, jakož i našich osadníků zevnitř i uvnitř opraven, jmenovitě pak hlavní a vedlejší oltář jeho. V neděli dne 26. prosince měl býti kostel od Vrchního Pastýře našeho posvěcen. Jeho Milost, ndp. biskup Edvard Jan Nepomuk Brynych, který k nám jel v průvodu vdp. kanovníka Bartáka, svého ceremonáře vp. J. Novotného a chrasteckého kaplana a našeho rodáka vp. Hvězdy, byl v Čibuzi přiivítán od patronátního komisaře, p. ck. vrchního K. Prilla, před Smiřicemi pak na pomezí holohlavské farnosti očekávalo Jej jízdné rolnické banderium v jehož průvodu jel vdp. biskup do Smiřic. U zámeckého kostela přivítali pana biskupa vdp. děkan Holohlavský se svými kaplany, dále zámecký kaplan smiřický a dp. farář Čapek z Holče, rodák semonický. Jménem města Smiřic uvítal vrchního pastýře pan starosta za přítomností přečetných účastníků ze Smiřic, z farností Holohlavské a z nejširšího okolí. Uvítání účastníků se též jiní hodnostáři a učitelé ze Smiřic a z okolí. neméně srdečné uvítání bylo v Semonicích, kdež vdp. biskupa uvítali p. starosta, řídící učitel, družičky, žáci katolické školy a přečetní věřící. Nejdůstojnější Vrchní Pastýř za četné assistence duchovních a zbožných modliteb a zpěvů vykonal benedikci, načež v kostele svému účelu opět odevzdaném měl delší kázání, které jak bohatým a vášnivým obsahem, tak skvělou výmluvností učinilo na věřící, jichž sotva polovice se do kostela vešla, hluboký dojem. Zpívanou mši sv. sloužil na to nejstarší z kněží rodáků semonických dp. farář Čapek, za přítomnosti J.M. a spolurodáků vpp. Hvězdy a Kozy z Holohlav. Pěkný zpěv pp. učitelů a lidu dovršil zdar bohulibé naší slavnosti. Po krátkém oddechu a občerstvení v katolické škole rozloučil se vdp. biskup s milými mu osadníky semonickými a všemi farníky holohlavskými. Rolnické banderium doprovázelo Jej až k Holohlavům. Doufáme, že se splní brzy toužebné přání semonických katolíků, aby měli v Semonicích samostatnou správu duchovní, kterou méně četní jejich spoluobčané evangelického vyznání již dávno mají.
1898
Po víceletém vyjednávání se slavným c. a k. patronátním úřadem obdržel lesní úřad rozkaz, aby k pravidelnému zalesňování vrcholu a strání na Chlomku a kolem kostela sv. Václava přikročil, takže se již zelenají a krajinu okrašlují. Zdař Bůh ! Al. Nývlt, děkan
Dne 22ho ledna 1899 vylétaly a prášily se včely jako v létě.
1899
Po 10tém listopadu opakovaly se po několik večerů hlučné demonstrace proti vládě pro zrušení jazykových nařízení za ministerstva Badeny:ho vydaných. Po Smiřicích k Holohlavům a odtud přes Černožice – Čáslavky k Semonicům táhli zástupové , zpívajíce národní písně; mnozí pak výtržníci vytloukali židům okna, trhajíce též císařské orly z trafik a poštovních úřadů. Byli od přivolaného vojska a rozmnoženého četnictva zatčeni, ku krajskému soudu do Hradce Králové odvedeni a do vězení odsouzeni.
1900
Prvním lednem 1900 započaly se peníze počítati na koruny a halíře.
Sňatek pana arcivévody Františka Ferdinanda z Este.
Ve ctihodné zámecké kapli v Zákupech vykonán byl dne 1. července 1900 v nejjednoduší formě a přece s velikou slávou sňatek pana arcivévody Františka Ferdinanda s nevěstou hraběnkou Žofií Chotkovou, kteráž dle telegramu sem dnes došlého povýšena byla na kněžnu z Hohenbergu. Počet svatebních hostí obmezen byl na nejužší rodinný a domácí kruh.
O půl 11 hodině ranní pohyboval se svatební průvod z komnat do kaple; nejdříve kráčel arcivévoda František Ferdinand se svou matkou, paní arcivévodkyní Marií Terezií; na to šly jeho sestry, paní arcivévodkyně Marie Annunciata a Alžběta, načež následovala nevěsta oděná v bílých atlasových šatech, vyzdobených myrtovými květy, a majíc ve vlasech drahocenný brillantový diadém; po její pravici šel její ujec a svatební svědek dědičný princ z Löwensteinu, po její levici hlava rodu Chotkova, hrabě Karel Chotek. Potom se ubírali do kaple nejbližší příbuzní nevěstiny, pak nejvyšší hofmistr hrabě Nostitz, kterýž byl současně svatebním svědkem arcivévody Františka Ferdinanda, konečně dvorní dáma Majtathová a první komoří hrabě Cavriani.
Svatební obřady vykonal za assistence O.O. kapucínův P. Ondřeje a P. Florida děkan zákupský Hikisek. Týž poukázal v prosté a uchvacující řeči na vážnost hodiny, jež naplňuje nejvřelejší blahopřání snoubenců a je spojuje v nerozlučný svazek.Arcivévoda a jeho nevěsta řekli své povinné „Ano“ jasným, po celé kapli srozumitelným hlasem.
V hlubokém pohnutí vyměnili si pak arcivévoda a nevěsta snubní prsteny. „Kéž tyto prsteny – ukončil kněz své oslovení – za všech dob jsou svědky Vašeho nezkaleného štěstí manželského ! Je to vřelým přáním mnohých milionů srdcí“ Po dokonání obřadu intonována byla na varhanách císařská hymna, kteráž vyslyšena byla stojmo.
O půl 12 hod. bylo dejener, při němž arcivévoda František Ferdinand seděl uprostřed nového podélného stolu; po levici seděla kněžna z Hohenburgu, v pravo arcivévodkyně Marie Annunciata, a proti arcivévodovi arcivévodkyně Marie Terezie. Po levé straně kněžny z Hohenbergu seděla paní arcivévodkyně Alžběta. Matka arcivévody Františka Ferdinanda pronesla novomanželům trojnásobnou zdravici, kterouž přítomní opakovali. Plukovní hudba zahrála rakouskou hymnu. Brzy po skončení snídaně následoval odjezd. Provázeni jsouce paními arcivévodkyněmi Marií Terezií a Marií Annunciatou, jeli novomanželé v otevřeném povozu špalírem květiny sypajících dívek, prápory mávajících chlapcův a dostavivších se spolků za jásavých pozdravů velikého množství lidu slavnostně prápory vyzdobeným městem na nádraží. Povoz zastavil zas a zas a arcivévoda děkoval co nejmileji za loučící se pozdravy školní mládeže. Novomanželé odjeli do zámku Konopiště, kdež pospolu ztráví několik neděl.
Následuje promluva Dr. Vl. Srba, ku slavnému sboru obecních starších královské Prahy, ( blahopřání k sňatku od starosty Prahy ) – pozn. P.