Smiřice - Prof. Eduard Karel

Zdroj: ing Plšek a Jaroslava Navrátilová - děkuji.

Zpět na hlavní stránku

Na stránkách www.mestosmirice.cz je článek o Ed. Karlovi



Eduard Karel – první učitel grafiky

   Eduard Karel Když klub bystřických filatelistů připravoval koncem srpna výstavu o ryteckém umění na známkách vzpomněla si paní učitelka Jaroslava Navrátilová, která v Bystřici pod Hostýnem dlouhá léta zasvěcovala školáky do tajů matematiky a fyziky, na svého slavného praprastrýce. Pro výstavu zapůjčila několik dokumentů z rodinného archívu. Eduard Karel – grafik a rytec, jehož autoportrét vyšel v roce 1981 na poštovní známce, učitel řady proslulých výtvarných umělců, muž, kolem kterého šly dějiny české grafiky i celé kultury, vážený člen rodiny. který nikdy nebyl v Bystřici pod Hostýnem. O to víc se o něm doma mluvilo...

   Eduard Karel byl strýcem mého dědečka Josefa. Na Moravě opravdu nikdy nežil - narodil se v roce 1861 ve Smiřicích u Hradce Králové, učil se, studoval a pracoval v Turnově, Karlových Varech, Praze i Vídni, byl by se dostal i do Kodaně. Na stáří se zas vrátil do Turnova, kde pro něj architekt Alois Metelák navrhl vilku v moderním funkcionalistickém stylu. Ten originální a pro Turnov neobvyklý dům v tamní Aleji legií dodnes stojí. Z jedné strany sousedil praprastrýc svého času s Marií Pujmanovou a z druhé se Zdeňkem Nejedlým.

V tenounké knížce „Eduard Karel vzpomíná", kterou v roce 1946 uspořádal jeden z jeho žáků Karel Kinský, píše váš praprastrýc o svých těžkých začátcích: „Žel, matka z nedostatku jiného papíru pokládala mé kresby při pečení vánoček neb mazanců na plech. Zůstaly mi asi jen tři."
   Lehké to neměl. Narodil se jako šesté dítě v rodině smiřického řezníka. Ve svých pamětech taky píše, že chodíval jako kluk roznášet tatínkovo zboží po vesnicích a v Předměřicích ho vždycky přes železniční trať naháněl hlídač Michal Mácha, bratr slavného Karla Hynka. Rodiče chtěli, aby se Eduard vyučil zámečníkem. Píše, že to učňovské stání u ponku od rána do večera ho naučilo vážit si času. Když po nocích kreslil, říkala maminka, že kazí papír. Ale pak si obrázků všiml lékař a spisovatel Otakar Jedlička a po jeho intervenci pražská Umělecká beseda pomohla nadanému klukovi na studia. Na zlatnické škole v Praze se učil kresbě, rytectví, cizelování a modelování. Ti správní lidé si ho všimli i tady, a tak se shodou šťastných okolností dostal až na umělecko-průmyslovou školu ve Vídni. Věnoval se tu hlavně grafice a dřevorytu.

Prý dokonce spolupracoval na ilustracích ke knize korunního prince Rudolfa „Rakousko-uherská monarchie slovem a obrazem"?
   Ano, stejně jako ostatní jeho spolužáci. Jak sám píše, dřevoryt, lept a rytina byly do konce 19. století hlavně reprodukční techniky. Nikdo neočekával uměleckou originalitu, spíše řemeslnou dokonalost. A té studenti dřevorytu u známého vídeňského profesora Hechta uměli dosáhnout.

S koncem století ale postupně přicházel konec ruční grafiky a objevovaly se nové reprodukční metody, grafici si zoufali...
   Eduarda Karla nové metody nadchly - zinkografie, heliogravura, kterou objevil český grafik Karel Klíč v 70. letech 19. století, nebo později autotypie, neotypie. Když přijal práci v Praze u grafické firmy Unie, věnoval se hlavně moderním technikám reprodukce. Tiskl Babičku Boženy Němcové s ilustracemi A. Kašpara, několikadílnou barevnou knihu České ovoce nebo ilustrovaný Kodex Vyšehradský. V roce 1913 ho firma poslala do Ruska, aby zpracoval štočky k monografii ruských malířů. Na světové výstavě v Paříži za ni v roce 1925 získali hlavní cenu.

Slavné žáky mu zdá se přinesla hlavně znalost ručních grafických technik. Koho učil?
   Hanuše Schwaigra, Jožu Úprku, Alfonse Muchu, a dokonce i Karla Švabinského, který prý zpočátku neměl grafiku vůbec rád. Se Švabinským se spřátelili. V pozůstalosti Maxe Švabinského, jak mi při vernisáži bystřické výstavy potvrdila Zuzana Švabinská, existuje jejich korespondence. V roce 1918 spolu vytvořili poštovní známku s portrétem T. G. Masaryka. Od roku 1919 až do roku 1928 pak učil na pražské uměleckoprůmyslové škole. Říkali, že byl prvním učitelem grafiky u nás. Rukama mu prošli třeba Karel Svolinský, Cyril Bouda nebo rytec poštovních známek Bohumil Heinz, Adolf Kašpar, Zdenka Braunerová, Mikoláš Aleš, Bohumil Kubišta a další.

Věnoval se i autorské tvorbě?
   Určitě. Dochoval se katalog k výstavě, kterou uspořádal spolu se svými žáky v roce 1946 v Turnově. Seznam jeho vystavených děl má celkem 144 položek - obsahuje kresby a původní grafiku i fotomechanické reprodukce zpracované pod jeho dohledem. Vím, že v letech 1925-1931 třeba vytvořil lepty významných českých a slovenských hradů - Kost, Hradčany, Vyšehrad, Karlštejn, Pernštejn, Trosky, Orlík, Zvíkov, Buchlov, Orava... A do muzea v Turnově jsem nedávno dovezla jeho Rubense - Umučení sv. Tomáše. Ten obraz jsme měli doma - z dětství si výjev na něm pamatuju jako neradostný, krutý.

Svůj vlastní portrét vyryl váš praprastrýc do mědi v roce 1926. Je na něm rozložitý, důstojný muž s přívětivýma očima, vousem a úsměvem schovaným v mrožím kníru. Jemná rytecká práce jako by se k němu ani nehodila. Jak si ho pamatujete, jaký podle vás byl?
   Už je to dávno. Jezdívaly jsme se sestrou na prázdniny k babičce do Smiřic a tam ho občas potkávaly - vypravoval se z Turnova na návštěvy hřbitova. Když přijel, všichni k němu vzhlíželi, a když odešel, mluvili o něm s velkou úctou. Byl to opravdu statný muž, nosil aktovku, z jeho osoby vyzařovala přísnost i přesnost. Když to stihl, zašel k babičce na návštěvu, když ne, vždycky se omlouval. Zřejmě jsem s ním někdy mluvila, ale jen krátce - vzbuzoval opravdu velký respekt. V rodině se navíc dodržovala přísná společenská pravidla, takže oslovit jako první váženého strýce pro nás děti nepřicházelo v úvahu.
   Celá rodina udržovala po léta pevné vazby - můj tatínek si vždycky našel čas, aby Eduarda Karla v Turnově navštívil. Později jezdil i za jeho dcerou Františkou. Po strýcově smrti Františku vystěhovali do horního patra domu í s nábytkem a do přízemí dali nájemníky. Byt měla přecpaný uměleckými díly, broušeným sklem, tři koberce na sobě, dva klavíry. Byla učitelkou hudby a jazyků. Když pak náhle zemřela, veškeré dědictví po Eduardu Karlovi, jeho práce, díla jeho žáků, rodinné fotografie a vilu se zahradou zabavil stát, i když dědic byl určen a vypravil Františce v roce 1955 pohřeb.

Proto se po něm tak málo zachovalo?
   Ano. Rodina nevlastní žádné soukromé dokumenty, protože se k nim nikdo nedostal. Ani v archivech moc informací nemají. Snad jen zlomek korespondence Eduarda Karla v turnovském Muzeu Českého ráje. Byli rádi, když jsem jim dala okopírovat ručně psané dopisy a několik dalších dokumentů. Nejvíc snad o něm napsal Michal Babík ve vlastivědném sborníku „Z Českého ráje a Podkrkonoší" vydaném SokA Semily v roce 2006. Jeho text se jmenuje „Příběhy Eduarda Karla". Tiskárna cenin také pro rok 2012 vydala kalendář věnovaný dílu mého praprastrýce. Zapůjčila jsem ho na výstavu v bystřickém zámku.

Jaroslava Navrátilová Zabýváte se hlouběji historií své rodiny? Měl nebo má někdo z příbuzných výtvarné nadání?
   Už v roce 1993 jsem získala matriční list Josefa Karla, staršího Eduardova bratra, a začala postupně sestavovat rodokmen. Přímo k výtvarnému umění v rodině snad nikdo další neinklinoval. Spíš to byla hudba a učitelství. Na druhou stranu - rukou rýsované věci mého tatínka - stavaře byly vždycky úžasně přesné.

Tištěné paměti vašeho praprastrýce mají sotva pár stran. Svůj život komentuje s nadhledem, vzpřímeně, smutek skrývá...
   Mnohé vykonal a ve stáří se odmlčel. V rodině vždycky platilo nepsané pravidlo nestěžovat si, nefňukat, a on si nikdy nestěžoval. Přitom mu předčasně zemřely tři dcery a manželka. Dožil se 89 let. Miloval svou turnovskou zahradu - ta je u domu stále. Jeho paměti nejsou bohaté. Všechno o sobě vlastně shrnul do jediné věty, jíž jeho psané vzpomínky končí: „V zahradě za teplých dnů pod korunami stromů vzpomínám na svůj život vyplněný radosti, hořem a prací."

Vložená fotografie:
Jaroslava Navrátilová při vernisáži výstavy Rytecké umění na známkách.

Autor: Ilona Musichina
Přetištěno, s laskavým svolením autorky rozhovoru i fotografie, ze Zpravodaje Bystřice pod Hostýnem 10/2015.
Zpravodaj s textem článku mi poslala Jaroslava Navrátilová.

Knížečka, která je v článku často zmiňována.



Trosky
Trosky - lept, jedna z posledních prací mistra.



Eduard KAREL, rytec a grafik – stručná data
========================================

Narozen 20.ledna 1861 ve Smiřicích, Palackého čp.90, syn řezníka. Již v základní škole rád kreslil, jeho talent podporoval učitel a pozdější ředitel školy Petr P. Skořepa.
1877 Po vyučení zámečníkem v rodných Smiřicích, výuční list obdržel 20. dubna, pracuje na panské pile. † 14. srpna zemřel jeho otec Josef ve věku 51 rok.
1880 Smiřický lékař MUDr. Otakar Jedlička zaslal pár jeho zdařilých kreseb známým do Umělecké besedy v Praze. Získal stipendium a byl přijat na Zlatnickou odbornou školu v Praze, rytecké oddělení s výukou kresby, rytectví, cizelování a modelování.
1882 Byl přijat a získal stipendium na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni.
1885Přestoupil na speciální školu pro dřevoryt a lep. Šest let spolupracoval na významném díle o monarchii pro korunního prince Rudolfa.
1886 *11.3 narozena Františka, dcera Františky Bernardové, Vídeň.
1888 *8.7. narozen Eduard, syn Františky Bernardové, Vídeň 18-Währing.
1889 *26.9. narozen Anton, syn Františky Bernardové, † 3.11.1889 Vídeň.
1890 ¤¤ 5.5. ve Vídni se oženil s Františkou Bernardovou z Modřišic u Turnova, manželka se narodila 12.3.1864 v Modřišicích čp.13. 6.5. přijal za své obě děti ženy Františky.
1890 Odchází do Karlových Varů do porcelánky, kreslí a leptá vzorky do oceli, tato práce však neodpovídá jeho vzdělání a schopnostem. 1894 Odchází pracovat do Prahy k firmě Husník & Häusler, ale za nízký plat.
1895 *4.3. narozena dcera Vilemína, Praha, Žižkov 783.
1898 Odešel opět do Vídně k firmě J.Löwy kde byl náležitě vážen a ceněn. Děti však již navštěvují školu, učí se v němčině, žena však požaduje aby byly vychovány jako Češi.
1899 Přechází tedy do Prahy k nově ustavené české grafické firmě „Unie“, kde je později vedoucím barevné reprodukce. Radí řadě známých umělců, v letech 1906-1922 spolupracuje s Maxem Švabinským, např. na vydání poštovní známky s Masarykem.
1906 † 3.12. zemřel syn Eduard, v Praze Nuslích v 18-ti letech, tuberkulóza.
1907 Jezdí s rodinou pravidelně na letní pobyt do Pelešan a Mašova u Turnova.
1913 Vyslán Unií do Ruska, kde úspěšně dokončuje komplikovanou zakázku.
1916 † 16.1. umírá dcera Vilemína, Pha II 1485, svobodná, 21 let, tuberkulóza.
1919 Dostává výpověď z Unie. Přechází jako učitel technik na Umělecko průmyslovou školu v Praze, naši výtvarní umělci již nemusejí hledat vzdělání v cizině. Stává se tak prvním učitelem grafiky u nás a jeho žáci pak předávají získané znalosti dále. Učitelem je zde až do roku 1928.
1922 Počátkem prázdnin v podezření z falšování bankovek, měl dohled nad tiskem bankovek ČNB. Svými znalostmi pomohl odhalit pravého pachatele. V té době byl s ženou na letním bytě v Mašově, dcera ve Francii, v Praze bydlel na Slupi.
1928 Rok před svým penzionováním odchází na odpočinek do Turnova s vážně nemocnou ženou, Alej Legií 754. I zde ještě pracoval, napsal zde rozsáhlé pojednání o grafických technikách, vydal řadu drobnějších rytin.
1944 Františka přesídlila z Prahy do Turnova pečovat o staré rodiče. † 28.6. zemřela jeho žena Františka, v Turnově.
1950 † 18.října zemřel Eduard ve věku 89 let v Turnově.
1955 † 21.listopadu zemřela v Turnově ve věku 69 let dcera Františka, svobodná, poslední člen rodiny. Jeho rodina tím vymírá bez potomků.

Milan Plšek, 2018-11-27

Poznámka z roku 1970:
Patřil k významným občanům města Turnova, snad by si také zasloužilo důstojné označení místo jeho posledního odpočinku.
Byl čestným členem spolku Dílo Turnov, uspořádal zde výstavu svých prací.

literatura:
Grafik Eduard Karel vzpomíná, nakl. V.Poláčka, Pha 1946, Karel Kinský
Jak byl český rytec v podezření …, K.Kinský, brožura, Turnov 1946, svkhk
Turnov vzpomene Ed. Karla, Pochodeň 1970 10 16 s.5, svkhk, Kramerius
Vzpomínka na Eduarda Karla, Rozvoj (Semily) 1971 12 15 s.3, svkhk
Proč máme ul. Eduarda Karla …?, Zpravodaj Smiřic 2001-12-7, M. Volák
Rytec Karel Ed. obroditel české grafiky, MF Dnes HK, 2006 04 18 D4, svkhk
Příběhy Eduarda Karla, sborník 19, „Z Českého Ráje a Podkrkonoší“, 2006, SOkA Semily, Michal Babík




KAREL Eduard, rytec a grafik – rodokmen
==================================

a/ Karel Wenzl *cca 1759 ze Smiřic 27 † před r.1827
   Kateřina Lukšová? *cca 1774 dcera Václava z  ¤¤ 02.07.1799 Sm. 34

      b1/ Johann *01.07.1800 Sm 90 řezník †02.01.1882 Sm. 77
         syn +Václava ze Sm. 27 a Kateřiny z Rozběřic?
         Anna Sehnoutková *22.11.1802 Sm. 116 cera Josefa Sehnoutky ze Sm 5 a Anny Neumannové ze Sm. 37 - ¤¤ 14.05.1827 Sm. 77

            c1/ Josef *01.06.1826 Sm 11 řezník ze Sm. 90 †14.08.1877 Sm.90
                Hejcmanová *01.03.1826 Sm. 90 †19.01.1890 Sm.90 - ¤¤ 31.01.1853 Sm 77

                   d1/ Josef *19.07.1853 Sm 90 řezník ze Sm. 90 †11.03.1910 Sm. 90
                      Marie Šrámková *26.09.1855 Pil. dcera Karla z Piletic 6 †07.05.1927 Sm. 259 - ¤¤ 20.09.1881 Piletice 6
                         e1/ Josef *04.07.1882 Sm. 90 úředník lihovaru, Sm. 90 †26.04.1961 Sm.79
                            Barbora Myškovská *4.12.1887 Pce komorná u Malburgů †05.06.1966 KV - ¤¤ 06.06.1910 Sm 90
                               f1/ Zdenka *12.06.1911 Sm. 90 Karlovy Vary † 2000
                               f2/ Jiří -dvojčata *21.07.1912 Sm. 94 tech. úředník †09.11.1980 BpH
                               f3/ Miroslav-dtto *21.07.1912 Sm. 94 obch. příručí †03.05.1993 DK
                               f4/ Libuše *03.11.1918 Sm. 65 OÚNZ Jaroměř †07.05.1967

                         e2/ Eduard+ *24.07.1883 Sm. 90 záškrt †08.01.1885 Sm. 90
                         e3/ Marie+ *02.06.1886 Sm. 90 dtto †07.10.1891 Sm. 90
                         e4/ Emilie+ *07.09.1888 Sm. 90 dtto †17.12.1890 Sm. 90
                         e5/ Hedvika+ *14.04.1890 Sm. 90 27 let †12.01.1917 Sm. 90
                         e6/ Jan *17.01.1893 Sm. 90 sedlář Sm. †22.06.1985
                            Josefa Myškovská *27.3.1892 Chrudim (sestra Barbory -e1) - ¤¤ 07.11.1921 Sm.
                               f/ bez dětí

                   d2/ Jan *16.06.1855 Sm. 90 padl ve válce

                   d3/ František *12.04.1859 Sm. 90 †06.03.1902 Černožice
                      učil v Holohlavech, pak řídící učitel v Černožicích a HK
                      Marie Flégrová *2.7.1865 Hol 3 †27.05.1940 HK - ¤¤ 23.02.1886 Holohlavy 35
                         e1/ Marie+ *22.09.1886 Hol. 41 †07.11.1892 Černožice
                         e2/ Růžena *16.03.1888 † 1929 Hol. 41
                         e3/ Bohuslav *20.06.1892 Černožice škola
                            Vlasta Fialová - ¤¤ 23.10.1921 Pouchov
                         e4/ Lidmila *11.08.1896 † 1982 Černožice škola

                   d4/ Eduard, Ernst *20.1.1861 Sm. 90 †18.10.1950 Turnov
                      význačný grafik a rytec, dožil v Turnově, Alej legií 754
                      Františka Bernardová *12.3.1864 Modřišice 13 u Turnova †28.06.1944 Turnov
                      dcera koláře Antonína Bernarda a Anny roz. Tomsové - ¤¤ 05.05.1890 ve Vídni 18-Währing
                         e1/ Františka *11.03.1886 Vídeň nemanž. †21.11.1955 Turnov
                         e2/ Eduard *08.08.1888 Vídeň nemanž. †03.12.1906 Praha
                         e3/ Anton+ *26.09.1889 Vídeň nemanž. †03.11.1889 Vídeň
                         e4/ Vilemína ,Anna *04.03.1895 Praha Žižkov †16.01.1916 Praha II
                            všechny děti zemřely svobodné bez potomků

                   d5/ Pavlína *17.02.1869 Sm. 90
                      Kraus Josef *03.03.1842 Pecka obchodník v Miletíně - ¤¤ 05.02.1895 Sm. 90

            c2/ Marie+ *20.07.1828 Sm. 6 †08.07.1829 Sm. 77
            c3/ Johann *17.09.1830 Sm. 77
            c4/ Franz+ *06.08.1832 Sm. 77 †06.01.1837 Sm. 77
            c5/ Antonín *06.09.1834 Sm. 77 †04.03.1866 Sm. 77
            c6/ Václav *21.09.1839 Sm. 77 †24.02.1918 Sm. 77
            c7/ Františka+ *25.05.1841 Sm. 77 †12.05.1842 Sm. 77

sestavil Milan Plšek
Smiřice, 2018-11-19



list domovský
František Karel, bratr Eduarda, má hrob v Holohlavech. 31.10.2018

Český učitel
věstník Zemského ústředního spolku jednot učitelských v Čechách 2.4.1902
   V sobotu 8. března t. r. pohřben byl v Holohlavech za veliké účasti všeobecně oblíbený řídící učitel z Černožic, pan Frant. Karel. Neúprosná smrt vyrvala nám milovaného druha v letech plné práce. Zemřel neočekávaně po mnohých duševních mukách, sesláblý tělem i duchem ve věku 42 let. Zesnulý trpěl po delší čas nervosou, která již loni před prázdninami ze školy jej vypudila. Po prázdninách trochu zotaven učil znovu. Často však vyšel ze třídy potáceje se, bled — ale o vnitřních mukách svých nikdy nemluvil. I zdálo se, že choroba jeho není příliš vážnou. Dne 8. února ulehl, 6. března odpoledne tiše skonal v náručí svých drahých. Pohřbu jeho súčastnilo se nejširší okolí. Beseda, spolky zpěvácké, Sokolské a hasičské vyprovodily milého svého člena. A když nad rakví promluvil osobní přítel zesnulého, poslanec pan Jan Jaroš, — když líčil jeho tichý, plodný život a když loučil se dojemně s mužem pracujícím až do sklesnutí, bylo mocné pohnutí v velikém shromáždění a mnohá slza zalila oči. Vždyť zesnulý žil v paměti každého jako milý společník, jako vzorný občan, vzorný učitel a obětavý pracovník v životě veřejném. Zvláště kolegou uměl býti a kolegialita nebyla u něho slovem, ona hřála srdce jeho a pro každého kolegu dýchala teplem přátelství, uznávání a odpouštění.




Dokumenty z Muzea Českého ráje v Turnově

Děkuji za ně ing. Milanu Plškovi.

křestní list
Křestní list Eduarda Arnošta Karla - oříznuto.

výuční list





Vysvědčení.

Od žiwnostenského spolku města Smířic

Že se Eduard Karel syn Josefa Karla ze Smiřic čís. dom: 90. narozen roku 1861. řemeslu zámečnickému u pana Jana Černohorského mistra zámečnického ze Smířic wyučen jest.
An se skrze ten celý čas mrawně a pilně choval se Jemu tímto dosvědčuje;
důkaz toho jest podpisy dwou p: p. swědků a přitisknutá spolková pečeť.

Dáno od Žiwnostenského spolku města Smiřic dne 20ho dubna 1877

Podpisy:
Předseda spolků a wyučující mistr Johan Černohorský

Dožádaní svědkové Anton Sehnoutka a Josef Andrejsek



























list domovský
Žákovská průkazka z Vídně 1882 - 1889.

oddací list
Oddací list Eduarda a Františky Bernard z roku 1890, sňatek byl ve Vídni.

obálka
Obálka kondolence k úmrtí syna z roku 1906 má odresu "ředitel trojbarevného tisku".

pohled
Pozdrav od Maxe Švabinského z roku 1920.

průkazka
Průkazka Syndikát výtvarných umělců Československých z roku 1921.

list domovský
List domovský Nusle 1909.

list domovský
List domovský Praha 1937.

důchod
Důchodový výměr.

Parte
Parte Františky Karlové - žena Eduarda zemřela ve věku 80 let.

průkazka
Člen Sdružení českých umělců grafiků Hollar 1937 a 1945.

průkazka průkazka
Odborová organisace českých výtvarníků v Praze - 1940 a 1943 + Svaz čs. výtvarných umělců - 1950



poslední vůle Moje poslední vůle!

   Člověk neví dne ani hodiny kdy a kde bude povolán Panem Bohem na věčnost Boží, zvláště při mém požehnaném 86. věku; proto konám tuto zpověď.
   Když moje drahá žena Františka rozená Bernardova z Turnova 80. roce svého věku 28. června 1944. zemřela, byl jsem bez haléře. Moje měsíční pense byla skromná, měl jsem 1147. kč. měsíčně.
   Vzdor tomu žili jsme se ženou před II. světovou válkou dokud nemoc mé ženy nehlodalo její zdraví, slušně.
   Měli jsme vždy na halíř tak dobře vše rozděleno že jsme při našem stáří i tak s malým obnosem vystačili a kupodivu tu a tam kachnu i husičku dopřáli. Nemoc která se u mé ženy v roce 1940. ve znamení vnitřní choroby objevila poslána na radu lekaře do sanatoria Semilského k vyšetření; druhý rok na to přijmuta byla do nemocnice Turnovské a diagnosa primáře po rengenu zněla: „má v životě nadorek“.
   Při jejím pokročilém 77. letém věků nebyla operace možná; její tělesná konstukce byla slabá, chudokrevná, jedním slovem tělo bez krve a k tomu jí mořil deně silným průjem.
   Roků 1942. znovu přijatá byla do Turnovské nemocnice a po vyšetření obdržela každý rok i po dvakráte tranfusi krve.
   V roce 1944. zjistil ošetřující lekař velkou životní ochablost a jiné a jiné deně vyskytující se nové choroby tělesné, 28. června téhož roku vypůstila v krůhu rodiném svojí šlechetnou důši.
   Po celou tu dobu hrozné ženiny nemoci která jí pronásledovala plných pět let, finančně nás podporovala naše dcera Františka (úspory nebyli) která byla v Praze zaměstnaná jezdivala každý týden v sobotu do Turnova aby též přiložila ruku při domácích práci.
   Každý měsíc po celou dobu mémoci mé drahé ženy dávala mě moje dcera Františka měsičně 2.000 korun na zdolání nemoci; rovněž veškeré pohřební výlohy hradila ze svého jmění které činilo okrouhle kč. 10.000.
   V roků 1945. odprodal jsem z mých starších grafických prací listy za 30.000 korun, které jsem uložil u Městské spořitelny Turnovské na 2. spořitelních knížkách které jsou jejím majetkem na můj dluh a vroucně děkuji za její velkou lásku a objetavost k svým rodičům. Zároveň upozornují že veškeré moje a cizí kresby – grafické listy, plotny leptané i ryté a veškeré moje věci se vším jsem ji odkázal za mého života,
   V Turnově 5. srpna 1946.
   Karel Eduard

Přepsáno i s chybami.


úmrtní list
Úmrtní list Eduarda Karla.

úmrtní list
Plán na vystavění villy pro P.P. slč. Františku Karel-ovou, učitelku, na pozemku čp. par. 504/3 v Turnově.
V Turnově v dubnu 1927. Václav Soukup stavitel v Turnově.

úmrtní list
Turnov, Alej Legií 754. Foto ing. Plšek 30.11.2018.



dědictví
Usnesení o nabytí dědictví po Františce Karlové dceři Eduarda Karla z roku 1956.
Dokument dostala paní Miroslava Karlová do Dvora Králové od právníka v roce 1995.