Smiřice - rodina Mautnerova

Jsou použity materiály ze smiřického a okresního archivu.

Zpět na hlavní stránku       Mautnerova nadace a chudobinec



Adolf Ignác Mautner    Marcelina Kadišová
Adolf Ignác Mautner *26.12.1801 - †24.12.1889 a jeho manželka Julie Marcelina Kadišová *6.2.1810 - †20.4.1887, rodiče Karla Ferdinanda. Foto Robert Janko. Děkuji.

Carl Ferdinand Mautner Markhof   Georg II. Mautner Markhof   Theodor Mautner Markhof
Zleva: Carl Ferdinand Mautner Markhof *1834 - 1896, Georg II. Mautner Markhof *1875 - 1934 a Theodor Mautner Markhof *1869 - 1947

Panu Heinrich Mautner Markhof děkuji za zaslané fotografie členů rodiny.




Ti, kteří ulehčili hospodyním

Jana Krejčová - Mladá fronta DNES - Kraj Hradecký - 10.05.2008

  Smiřice - Kdyby si rodina Mautnerových nepopudila majitele smiřického panství, od nichž měla v nájmu tamní likérku a pivovar, zřejmě by ve Smiřicích zůstala. Hospodyně a pekaři by se dál trápili udržováním živého kvásku a průmyslová výroba pekařského droždí by se opozdila možná o několik desítek let. Mautner
  Jenže po velkém požáru Smiřic v roce 1839 Mautnerovi do veřejné sbírky věnovali víc než hradecký biskup. „To byl první malér. Ten druhý byl, že jim pivovar vzkvétal a přinášel takové peníze, až to začalo být místním úředníkům podezřelé. A tak jim nájemní smlouvu neprodloužili,“ líčí bývalý smiřický kronikář Lubomír Kupka okamžik, kdy část rodiny odešla ze Smiřic do Vídně. A byl to právě Adolf Ignác Mautner, který jako první na světě zavedl průmyslovou výrobu pekařského droždí. „Bylo to v době, kdy každá hospodyně musela doma udržovat takzvaný živý kvásek, jinak si ho musela jít půjčit k sousedce, což byla ostuda. Mautner přišel na to, že i pro vídeňské pekaře je udržování kvásku velice obtížné. Kazil se jim, plesnivěl a Mautner jim začal nabízet lisované droždí,“ říká Kupka.
  Způsob, jak zakonzervovat pivovarské droždí, objevil jeden z jeho zeťů, od něhož Mautner nápad převzal a využil pro průmyslovou výrobu. „Objevil, jak vylisovat droždí tak, aby zůstalo asi týden živé. Byl to úžasný pokrok,“ tvrdí Kupka.

Droždí pomohlo i vojenským účelům

  Průmyslová výroba droždí měla také vojenský význam - i vojáci pekli ve velkém chléb a tak netrvalo dlouho a Mautner si za zásluhy vysloužil řád a šlechtický titul. Přijal jméno svobodný pán Mautner z Markhofu, což by bylo pro židovského podnikatele nemožné. Jenže Abraham Mautner, který do Vídně přišel s manželkou a dvěma dcerami v roce 1841 ještě jako Žid, nechal brzy celou rodinu pokřtít a sám přijal jméno Adolf Ignác.
  Pronajal si Svatomarecký pivovar, který v roce 1852 koupil, a zařídil si i vlastní likérku. V roce 1861 získal k rozšíření výroby pozemky na vídeňském předměstí Simmering, kde začal stavět i domy pro dělníky a školu.

Špitál pro rodné město

Mautner   Nezanevřel však ani na Smiřice, kde se v roce 1801 narodil. Byl to on, kdo nechal ve Smiřicích zřídit špitál, který posléze rozšířil o další sociální zařízení. Za své zásluhy a rozvoj průmyslu byl císařem vyznamenán už podruhé. Dostal řád Železné koruny prvního stupně a byl povýšen do rytířského stavu. Poděkování se dočkal i od rodného městečka, které ho jmenovalo svým čestným občanem.
  Roku 1889, v tomtéž roce, kdy Adolf Ignác Mautner umírá, zahájila provoz ve Smiřicích nová budova Mautnerova chudobince, mateřské školy a Mautnerova obecní kuchyně pro školní děti a 20 městských chudých, financovaná později Karlem, Jiřím a Ludvíkem Mautnerovými.
  Adolf Ignác Mautner se do Smiřic, kde žila část jeho rodiny, která se rovněž nechala pokřtít a podnikala pod jménem Malburg, rád vracel. Zřejmě se svými smiřickými příbuznými udržoval i kontakt ve svém podnikání, protože výrobní sortiment obou firem byl velmi podobný.
  A v jeho šlépějích šli také jeho následovníci. V roce 1913 výrobní sortiment piva, droždí a alkoholu rozšiřují o lahůdky, ocet, hořčici a v roce 1927 o Mautnerovu specialitu „Hesperiden Essig“ - směs lihového octa, vinného octa a jablečné šťávy. Po 2. světové válce začíná firma nabízet také křen a ovocný sirup.
  V 70. letech se firma Th & G Mautner Markhof slučuje se spojenými továrnami na výrobu droždí do akciové společnosti Mautner Markhof Holding a pivovar Schwechat se závodem Brau AG. Krátce poté končí výroba lihu. V roce 1984 vstupuje Mautnerův Markhofův holding jako první rodinná společnost po 2. světové válce na burzu. Po listopadu 1989 začali Mautnerové Markhofové opět podnikat i v Česku.

Důležité roky:
  1841 Abraham Mautner odchází ze Smiřic do Vídně, nechává se pokřtít a pronajímá si Svatomarecký pivovar
  1846 Mautner rozvíjí postup umožňující výrobu droždí nezávislou na výrobě piva a stává se objevitelem lisovaného droždí
  1852 kupuje Svatomarecký pivovar
  1861 Mautner Markhof získává k rozšíření výroby pozemky na vídeňském předměstí Simmering a zřizuje tam závody na výrobu droždí, lihu a lihovin
  1865 Mautner Markhof na vlastní náklady zřizuje a Smiřicím předává chudobinec včetně nadace na jeho provoz Mautner
  1889 ve Smiřicích zahájila provoz nová budova Mautnerova chudobince, mateřské školy a Mautnerovy obecní kuchyně pro školní děti a dvacet městských chudých. Koncem roku Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu umírá
  1913 výrobní sortiment Mautnerových závodů se rozšiřuje o lahůdky, ocet a hořčici
  1927 zahájení výroby Mautner Markhof „Hesperiden Essig“ - směsi lihového octa, vinného octa a jablečné šťávy
  1945 po 2. světové válce je výroba rozšířena o křen a ovocný sirup
  1970 do vedení podniku je zvolen Georg Mautner Markhof. Slučuje firmu Th & G Mautner Markhof a spojené továrny na droždí do akciové společnosti Mautner Markhof Holding
  1976 pivovar Schwechat se slučuje v akciovou společnost se závodem Brau AG
  1977 končí výroba lihovin
  1984 vstup Mautnerova Markhofova holdingu na burzu jako první rodinné společnosti po druhé světové válce
  1990 Mautnerové Markhofové začínají opět podnikat v Česku
  2001 Mautnerové Markhofové se stahují z podniku. Nový management vytvářejí společně s bavorským rodinným podnikem Develey

Na pečeti vpravo je text: MAUTNER MARKHOF - GR. JEDLERSDORF - POST FLORLDSDORF

Hrobka Mautnerovy rodiny
Hrobka Mautnerovy rodiny na centrálním hřbitově ve Vídni.

Hrobka Mautnerovy rodiny
Hrob zakladatele Adolfa Ignáce Mautnera a jeho ženy.
Plastiky představují tři nadace, které zřídil u příležitosti svého povýšení do šlechtického stavu roku 1872.
Prostřední znázorňuje zřízení dětské nemocnice ve Vídni.
Pravá zřízení sirotčince v Bádenu u Vídně a levá zřízení chudobince v rodných Smiřicích.

Pan Ing. Plšek, který mi poslal tyto fotografie píše:
Z Vídně jsem obdržel zajímavé foto a informace, poslal je J. Hradecky.
Mautnerovi byli původně židovského vyznání, provozovali pálenici v čp.111. (chudobinec)
Abraham Izák Mautner, nájemce vinopalny a pivovaru ve smiřickém zámku, odešel i s rodinou roku 1840 do Vídně. Tam se ujímá vedení pivovaru u sv. Maxe, který později kupuje. Ve Vídni se nechává pokřtít a přijímá jméno Adolf Ignác Mautner, zakládá tak vídeňskou větev rodiny Mautnerů.
Jeho bratr Eliáš Eduard Adolf Mautner zůstává ve Smiřicích, roku 1853 se rovněž nechává na Chloumku pokřtít a přijímá nové příjmení Malburg. Jako Eduard Adolf Malburg je tak zakladatelem smiřické lihovarnické rodiny Malburgů.



Mautnerové ve Smiřicích

Mautner rodokmen    Věrnost našemu městu projevují příslušníci rodiny Mautnerů již hodně dlouho. Rodina Mautnerů žila ve Smiřicích prokazatelně již od roku 1752. Důkazem toho je nájemní smlouva ze dne 1.dubna 1752 uzavřená mezi tehdejší majitelkou smiřického panství Marii Terezii hraběnkou z Gastheimu a nájemcem panské vinopalny a likérky,,ve městě usedlým M. Mautnerem". Následují další smlouvy do roku 1841. Mautnerové byli židovského vyznání. Později se rodina dala pokřtít, přestěhovala se do Vídně a zde se stala rodinou ,,průmyslové šlechty".
   Adolf Ignác Mautner * 1801 přesídlil v roce 1841 do Vídně. Byl zakladatelem výroby obilního pekařského droždí a majitelem Svatomareckého pivovaru ve Vídni. Na Smiřice nikdy nezapomínal. Svědčí o tom to, že i jako člen vídeňské, vlastně celoevropské skupiny podnikatelů občas zajížděl do svých rodných Smiřic mezi své bývalé spolumistry. Byl to on, kdo zřídil ve Smiřicích ,,špitál", který později rozšířil o mateřskou školku a starobinec. Provoz těchto zařízení zajistil dostatečnou nadací. Za své zásluhy a rozvoj průmyslu byl císařem dvakrát vyznamenán. Udělené řády byly spojeny s povýšením do stavu rytířského. Za soukromou činnost v sociální sféře a za práci na rozvoji města se stal čestným občanem našeho města. Dne 10.října 1889 byl ve Smiřicích přijat poslední dopis od Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, protože ten na Štědrý den téhož roku umírá.
   Se jmény již dlouho nežijících Mautnerů z Markhofu jsou spojeny i další nadace. Ty však zanikly a byly proplýtvány, protože minulá doba dokázala proplýtvat mnohé.
   Po listopadu 1989 rodina Mautnerů znovu začíná podnikat i na území naší republiky. Pan Jiří J. E. Mautner i se svou paní navštívili Smiřice. Aby vyjádřil svůj dobrý vztah k městu, nabídl pomoc. Upřímně nabídnutá pomoc byla upřímně přijata.
   Městské zastupitelstvo zvážilo zásluhy celé rodiny o rozvoj města a rozhodlo se udělit panu Jiřímu J. E. Mautnerovi rytíři z Markhofu titul Čestný občan Smiřic. K malé slavnosti, spojené se zápisem do Pamětní knihy došlo na radnici 28.června 1993.
   Pro Smiřický zpravodaj napsal tehdejší starosta Ing. Lubomír Kupka.

Rodokmen rodiny je vpravo nahoře:


Adolf Ignác Mautner


  Šlechetný lidumil Vysokorodý Pán pan Adolf Ignác Mautner rytíř z Markhofu pochází ze Smiřic. V domku č.111, tak zvané staré pálence, jež patřila k c.k. Komornímu panství Smiřice - Hoříněves, byli v nájmu rodiče jeho Israel a Terezie Mautnerovi. Tam též se narodil pan Adolf ( 7.2.1802 ) a čtyři jeho bratři. Roku 1861 jmenovalo jej město čestným měšťanem svým, pro dobročinnost a lidumilnost ke zdejší chudině. Na vlastní náklad zřídil a roku 1865 městu předal chudobinec včetně finanční nadace na další provoz. Zemřel rovněž ve vysokém věku 88 let a v témže roce jako Jan Mitiska, v prosinci 1889.
  Počátkem prosince 1889 zahájila též činnost Mautnerova obecní kuchyně, která denně sytila 50 školních dítek a 20 městských chudých živným obědem. ( K tomu bych rád doplnil, že i po smrti pana Adolfa rodina v této dobročinnosti neustala, přestože žili ve Vídni, na Smiřice a zejména ty nejpotřebnější vždy pamatovali, čestnými měšťany se tak stali i jeho následovníci Karel, Jiří a Ludvík. Škoda, že více z této sounáležitosti s méně majetnými spoluobčany nezůstalo zachováno do dnešní doby. )
   Z kroniky vypsal Ing. Plšek

O tom proč Mautner odešel do Vídně se píše v Mitiskově kronice:
    Když pak vrchnost nedala již pivovar do pronájmu a sama v řízení převzala, tedy pan Abraham Mautner odebral se i s manželkou a s 2 dcerami do Vídně a tam přestoupil k pravé církvi římsko-katolické a přijala celá rodina svátost křtu. Přijav jméno křestní Adolf Ignác v kostele sv.Rocha, manželka jeho pak křestní jméno Julie Marcelina rozená byla Kadišova ze Semil, která ve Vídni také dne 21.4.1887 zemřela.
   Ing. Plšek

Výpis z kroniky Města Smiřice:

Mautner 1. -- Mateřská škola ( školka ) ve Smiřicích byla zřízena v r. 1889 ( otevřena byla 2. prosince 1889 )a umístěna v budově tehdejšího Mautnerova městského chudobince v nynější Mlýnské ulici v čp. 111. Odtud od 1.9.1931 přesídlila do přízemních místností budovy tehdejšího domu sociální péče čp. 347 v Jiráskově ulici ( v dnešní době používá této budovy ZDŠ ).

2. -- 15. října 1889 byla vysvěcena budova Mautnerova chudobince a školy mateřské, postavená nákladem 16.514 zl. 55 kr. Zakladatel její Ad. Ign. Mautner z Vídně ( roz. ze Smiřic ) daroval při této příležitosti 200 zl. na bohatou hostinu, 200 zl. chudé mládeži školní a 100 zl. pro chudé města. 2. prosince 1889 otevřena a svému účelu odevzdána mateřská škola zdejší za přítomnosti všech členů místní školní rady. Pěstounkou zvolena s. Laura Feltlová z Černožic s ročním služným 400 zl., bytem o 1 světnici a 1 komoře v chudobinci. Do školky zapsáno bylo 39 dítek.
P.S. V zápisech o základních fondech, věnovaných zakladatelem ad. Ign. Mautnerem píše se o založení a vydržování dětské opatrovny, takže se původní budova nazývala Mautnerův městský chudobinec a dětská opatrovna.

Z kroniky města Smiřic z r. 1889 vypsal kronikář Petr Zahálka 25.2.1966.

Pečeť Ad. Jg. Mautnera s razítkem z roku 1879.



Firma Mautner Markhof AG ve Vídni byla založena roku 1841. Výroba lihovin byla ukončena 1.1.1977


Jiří J. E. Mautner rytíř z Markhofu - čestné občanství Smiřic

MautnerMautner
Starosta Smiřic ing. Lubomír Kupka předává ve Smiřicích 28.června 1993 čestné občanství Smiřic. Fotky smiř. archiv.
Vpravo: pan Jiří J. E. Mautner se svou manželkou

Mautner
Starosta Ing. L. Kupka vítá Georga J.E. Mautnera v obřadní síni.
Dále zleva zastupitelé: Josef Čeněk, Josef Spurný, František Jandera, Milan Plšek, ... ,Pavel Ptáčník.
Před obrazem Jana Hladová, vpravo Milena Červinková. Foto Robert Janko.



Foto a německý text dle rakouského vědeckého časopisu Trend ročník 1993/ 1, kopie článku z Národní knihovny Vídeň,
překlad M. Plšek


Mautner Mautner
Muž roku Georg Mautner Markhof
Vpravo je stránka ze stejného časopisu.

Mautner
Georg Mautner Markhof, snacha Martina, syn Marcus s vnukem Georgem
dole: žena Trixi (Beatrice) s vnučkami Mercedes a Marie-Antonia.

Mautner Mautner
Vlevo: 150 let dynastie Mautner - překlad článku u rodokmenu je dole.
Vpravo: Georg Mautner Markhof v době svého nástupu do koncernu v roce 1949. „Jsem bojovné povahy.“

150 let dynastie Mautner
Adolf Ignác Mautner, syn hostinského ze Smiřic u HK, si roku 1841 pronajal pivovar Sv. Marxe v dnešním 3. vídeňském okrsku. Se svým vynálezem „vídeňských kvasnic“, první kvasnice, které mohly být vyráběny nezávisle na odpadních produktech pivovaru, zachránil pekařské řemeslo. (Pekaři byli jinak odkázáni na udržování živého kvásku.) Jeho patent, který obešel svět, mu přinesl velký majetek a uznání. Roku 1872 byl za své sociální služby potřebným povýšen do rytířského stavu „Ritter von Markhof“, s predikátem z Markhofu. Šest dcer a čtyři synové se postarali o tisíc potomků, kteří se krátce sešli při rodinném setkání. Mautner
Linie, která doposud určuje pevným vedením průmyslový osud koncernu, je zaznamenána v rodokmenu.(leden 1993)


Vpravo:
Syn a následník Marcus.
„Dá mně volnou ruku. Neboť my chceme evoluci nikoliv revoluci.“
1.ledna 1993 začal převádět Georg Mautner vedení nejznámějšího rakouského podniku na svého syna Marcuse. Běhen čtyř let má být změna dokončena. 33-letý Marcus, kterého vedení podniku již nazývá šéf-junior, stojí za svým otcem.


Georg Mautner von Markhof
Narozen 11.6.1926 ve Vídni, zemřel 13.5.2008 tamtéž.
Čestným občanem města Smiřic jmenován 28.6.1993.
  Během Anschlussu Rakouska se skrýval ve Švýcarsku, zde i vystudoval. Jeho snem bylo stát se novinářem, sen se mu však brzy rozplynul. Ve Švýcarsku nesehnal místo žurnalisty a v Rakousku panovala cenzura. V roce 1949 tedy nastoupil do rodinné firmy jako vedoucí prodeje. Dík strýci Manfrédovi, který nespustil firmu z očí ani za války, byly podniky v Simmeringu první, které po válce obnovily normální provoz. Firma rozšířila nabídku o křen a ovocný sirup.
  V roce 1956 ho jeho otec posadil do funkce vedoucího obchodu pivovarnické společnosti. Později přebírá i vedení továrny na výrobu kvasnic a lihovar v Semmeringu. Po neshodách ve vedení podniku se roku 1957 obrací ke své staré lásce-žurnalistice a zakládá časopis Vědecký horizont (Wietschafts Horizont). S problémy se potýká i v soukromí. Mautner Markhof se roku 1960 nechal rozvést se svou první ženou, tři děti Georg Quintus(4), Carmen(1) a Marcus(2) zůstaly u něho a psů v domě na Simmering – tovární oblasti. Marcus: Vyprávěl nám každý večer před spaním na pokračování příběhy, dohromady trvaly tři roky.
  V 70-tých letech se firma Th & G Mautner Markhof slučuje se spojenými továrnami na výrobu droždí do a.s. Mautner Markhof Holding a pivovar Schwechat se závodem Brau AG. Krátce poté končí výroba lihu. V roce 1970 je zvolen šéfem Mautner Markhof Holding. V roce 1977 vstupuje také do politiky, stal se členem FPÖ(svobodní), poslancem parlamentu a poradcem vedení strany pro vědu. Stal se tak černou ovcí Mautnerova klanu, rodina podporovala ÖVP(lidovci). V blízkých společenských kruzích šly brzy rozhořčené řeči, že v mládí neinhaloval příliš mnoho pivních par.
  V roce 1984 vstupuje Holding jako první rodinná společnost po 2. světové válce na burzu. Po roce 1989 začali Mautnerové podnikat i v České republice, výroba kečupů-KAND Dobruška a výroba hořčice-Malva Chlumec n.C. V roce 2001, již po jeho smrti, je poslední aktivní rodinný podnik Markhof Feinkost GmbH prodán německé rodinné společnosti Develay Senf & Feinkost.
Dle časopisu Trend a vlastních poznámek, Milan Plšek, 2014-05-11


Mautner



Mautner
Pan starosta Kupka dostal dopis 14.3.1997.
Vložený obrázek je text z druhé strany dopisu:
DKFM. Georg J. E. von Mautner Markhof
(poslanec národní rady Rakouska)

Mautner
Oznámení o smrti Jiřího J. E. Mautnera dostalo také město Smiřice.


Dokumenty

Mautner
Dokument se jménem Mautner Jakob z roku 1840 / 1841.

Mautner
Poukázka ze dne 24.4.1890 k vyplacení peněz pro odeslání telegramu Jiřímu Mautnerovi k jmeninám.
Podepsaný starosta Josef Valášek.

Mautner
Elise Mautner, ovdovělá Keil, rozená Buol, 18. srpen 1885.
Žena Ludvíka Mautnera, narozeného 11.8.1835 ve Smiřicích č.1, †18.5.1918 Vídeň,
Ludvík byl synem zakladatelů nadace. Marie, Margarite a Hildegard - dcery, Adolf, Eduard, Julius, Heinrich a Victor Keil - synové,
Emma Keil roz. Reininghaus a Charlotte Keil roz. Rowelli - snachy

Mautner
Theodor Oppolzer, doktor medicíny, 26. prosinec 1886.
Theodor byl manžel Cölestine, která byla nejmladší dcerou zakladatelů nadace Ad. Ignáce Mautnera a jeho ženy Julie Marceliny.
(1845-1923). Obě parte jsou z hradeckého archivu.