Rok 1938

   Rozpočet obecní(hlavní) na rok 1938 vykazuje
   úhrnnou potřebu Kčs 424 971,-
   úhrnnou úhradu Kčs 275 583,92
   schodek Kčs 149 387,08

   Na úhradu schodku budou vybírány: 45% přirážka k dani činžovní a 250% přirážka k ostatním daním v obci na rok 1938 předepsaným a přirážce podléhajícím, dále obecní dávky a poplatky: z nápojů, z masa, za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa, z elektrické energie, stavební, tržní, 25% přirážka k dani nápojové.

   Skutečný stav výročních účtů a účetní uzávěrky za rok 1938 byl daleko příznivější, neboť vykázal:
   příjem Kčs 957 444,37
   vydání Kčs 720 261,38
   příznivější proti rozpočtu o Kčs 237 182,99
   Přebytek vznikl hlavně tím, že výnos z obecních přirážek a dávek byl o Kčs 242 163,33 větší, než původně předpokládalo.

   Druhého ledna opakovala Jednota divadelní ochotníků Jirásek operetu Cikánčina píseň od K. Baláka - O. Sedelmana za režie Jiřího Lefnara.

   21. ledna usneslo se obecní zastupitelstvo vykonati v r. 1938 nouzové práce na čelení nezaměstnanosti a žádati o podporu ministerstvo sociální péče. Práce rozpočteny částkou Kčs 349 392,62. Ministerstvo povolilo příspěvek v částce Kčs 7,- denně na jednoho dělníka až do nejvyšší částky Kčs 25 000,-. Příspěvek se poskytuje obci pro osoby, které jsou při těchto pracech zaměstnání a které pobírají podporu podle gentského systému, dále pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující, které zařazeny do stravovací akce, a pro osoby mladistvé od 18 - 24 let.

   25. ledna byli jsme překvapeni mezi 9. - 10. hod. večerní vzácným přírodním zjevem: polární září. Na severní obloze se večer objevila rudá záplava, sahající od západu až k východu a až k zenitu. Byla prostoupena světlezelenými až modravými světelnými sloupy, které měnily intenzitu svého záření. Při obzoru bylo zbarvení zelené. Úkaz byl tak mimořádný, že vzbudil u diváků zaslouženou pozornost a údiv.

   28. ledna pořádala místní Těl. jednota Sokol u Andrejsků v sále braný večer s přednáškou pplk. Václava Koláře z Hradce Králové na námět “Branností národa k obraně republiky”. Pořad doplněn vojenskými i tělocvičnými a hudebními čísly.

   6. února uspořádala místní Ochrana matek a dětí v Městské dvoraně odpolední veselý dětský rej.

   9. února pořádal místní Sokol u Andrejsků večer válečného slepce Franty Bohuslava na námět “Letem hereckým světem”

   22. února péčí místní osvětové komise uspořádána v Městské dvoraně přednáška cestovatele Hugo Zatloukala z Prahy “Egypt a Palestina”. Se světelnými obrazy.

   25. února už sneslo se obecní zastupitelstvo, aby městský tajemník Antonín J., narozen 17. ledna 1898 ve Skružinci, okres Chotěboř, který podle rozsudku krajského soudu v Hradci Králové byl odsouzen pro zločin zpronevěry podle paragrafu 181 trestního zákona ke čtyřem měsícům těžkého žaláře a má obcí smiřické nahradit Kčs 13 361,95, byl dnem 1. února 1938 propuštěn ze služeb obce bez nároku na služné nebo odbytné jak pro sebe, tak i pro rodinné příslušníky. Viz rozsudek krajského soudu v Hradci Králové číslo TK IV1007/36, HP54/37. Nato bylo přistoupeno k civilnímu sporu proti jmenovanému u krajského soudu v Hradci Králové.

   25. února usnesením obecního zastupitelstva schváleno převzetí komunikace č.k. 688 na Šternberku, jakož i provedení kanalizace a odvedení povrchových vod se silnice na Šternberku do Labe do majetku, správy a udržování zdejší obce ihned, jakmile bude definitivně provedeno zařízení čistící (jímky) podle požadavku komise ze dne 5.8.1937.

   Ve dnech 3. - 5. března konán ve Smiřicích za vedení pí. Štěpánkové z Kyšperka kurs pečení medového pečiva a v neděli 6. března uspořádána výstavka výrobků, která se těšila značné pozornosti. Ke zpestření byla výstavka doplněna staročeskými kroji a různými rodinnými památkami a včelařskými zařízeními. Kurz i výstavku pořádal v listopadu 1937 ustavený včelařský spolek pro Smiřice a okolí.

   Začátkem března přijeli do Smiřic vojenští pekaři z Josefova a těšili se velkému zájmu malých i velkých. Ve vojenských stanech pekli chléb (“komisárek”), který byl vítanou pochoutkou zvláště pro přihlížející mládež.

   Narozenin presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka vzpomenuto bylo v neděli 6 března: dopoledne v stale biografu promítnutím filmu “T. G. Masaryk, první president ČSR 1850 - 1935”, odpoledne v sokolovském loutkovém divadle sehráním slavnostního představení Jiráskovy Lucerny, večer zapálením vatry Sborem doprovolných hasičů. Ve středu 9 března uspořádán péčí místní osvětové komise v Městské dvoraně vzpomínkový večer, na němž učinil projev senior českobr.- evangelické církve T.B. Kašpar ze Semonic. V pořadu večera sehrála Jednota divadelní ochotníků Jirásek slavnostni scénu Zdeňka Štěpánka “Za neznámým vojínem” a klavírní kvarteto učitele hudby J. Ulricha (J. Ulrich, J. Pavel, A. Krejčí, Jiří Lefnar) zahrálo několik vhodných hudebních čísel.

   8. března bylo při vojenském odvodu z 21 smiřických branců 16 uznáno za způsobilé k vojenské službě.

   8. března činil počet zaměstnaných ve Smiřicích: podle gentského systému (podpory se státním příspěvkem) 58 přihlášených na státní stravovací akci 24 přihlášených

   Výnos sbírky na Masarykův jubilejní fond čsl. zahraničí ve Smiřicích činil Kčs 1175,50.

   16. března místní Sokol s XI. okrskem sok. župy Podkrkonošské - Jiráskovy pořádal v sále u Andrejsků sletový večer (před župním sletem) s přednáškou žup. jednatele Hanuše Doležala z Nového Města nad Metují na námět Práce radostná”. V pořadu večera promítnuty pak byly tělocvičné filmy.

   20. března pořádala DTJ (Dělnická tělocvičná jednota) v Městské dvoraně odpoledne a večer tělocvičnou besídku se vzpomínkovým proslovem na presidenta Osvoboditelé T G Masaryka a Holdem prezidentů republikydr. Ed. Benešovi.

   23. března konána přednáška spolku Krematorium, odbor ve Smiřicích “Až my žijící zemřeme”. Přednáška řed. Aloise Stejskala z Prahy spojená s prominutím příležitostných filmů. Pořádáno u Andrejsků.

   30. března na pozvání místní osvětové komise v Městské dvoraně astronom dr. Hubert Slouka na námět “Za hranice mléčné dráhy”. Spojeno s promítáním světelných obrazů.

   13. dubna končila vyvařovací akce pro chudé a nezaměstnané v Mautnerově obecní kuchyni. Bezpečnost republiky

   17. dubna sehrála Jednota div. ochotníků Jirásek odpoledne a večer operetu J. Kubíka s hudbou Kvído Mossbergra “Praha v krinolíně”.

   1. května uspořádána péči městské rady společná oslava Svátku práce za účasti všeho občanstva bez rozdílu politické příslušnosti pod heslem “Bezpečnost republiky”. Sraz účastníků byl u nádraží, nato následoval průvod městem s hudbou F. Čertnera na náměstí. Po vztyčení státní vlajky a zahrání čsl. státní hymny učinil projev starosta města Josef Šeda, dále štkpt. rus. legií učitel Josef Rezek a v závěru přečetl starosta města manifest Národní rady čsl. Slavnost zakončila Městská hudba chorály “Svatý Václave” a “Kdož jste boží bojovníci”.
   Večer téhož dne se hrál dramatický odbor DTJ hru Lad. Stroupežnického “Václav Hrobčický z Hrobčic”.

   8. května na oslavu Svátku matek uspořádala místní Ochrana matek a dětí slavnostní průvod, v němž byly zařazeny i alegorické vozy, od nádraží na hřiště u školy, kde následovala pak dětská veselice.

   15. května odpoledne a večer sehrál dramatický odbor Jednoty čsl. Orla ve Smiřicích v Městské dvoraně pohádku V.B. Plumlovské “Sněhurka”.

   17 května o 8 hod večerní vběhla šestiletá dcerka holičského mistra J. Svobody Mařenka před obchodem p. Opletala v Mezimostí do cesty právě jedoucímu nákladním autu fy. Kralupol- Benzin, jímž byla zachycena a na místě usmrcena. Neštěstí způsobilo všeobecný rozruch.

   19. května způsobilo mezinárodní zneklidnění a napětí chování Německa, které shromáždilo svá vojska v blízkosti čsl. státních hranic. Nutnou odpovědí na tento čin byla částečná mobilisace čsl. branné moci. Do zbraně byl povolán Dne 21 května jeden ročník vojenské zálohy. Toto opatření zasáhlo též Smiřice, odkud ještě v ranní hodinách téhož dne odjela skupina hlídky SOS (Stráž obrany státu), složená z povolaných záložníků a vedená štábním četnickým strážmistrem Vojtěchem Němcem, na určená místa na Broumovsko. 21. května při částečné mobilizaci nastoupili hlídky NJS (Národní jednoty střelecké) ke střežení nádraží a Tyršova mostu se zbraní a ostrými náboji. Po 10 dnech byly tyto hlídky odvolány. (Za doby podzimní zářijové mobilisace byly hlídky opět obnoveny a přistoupili k nim hlídky všeho občanstva z lihovaru, mlýnu a cukrovaru)

   22. května konalo se na cvičišti u školy veřejné cvičení III. obvodu DTJ. Přes nepříznivé počasí silo se do Smiřic hodně cvičících i jiných hostí. Večerní (sobotní) zamyšlený táborový oheň a nedělní dopolední zkoušky se pro nepřízeň počasí nemohly konat. Odpoledne prošel městem průvod 370 cvičenců a 109 hostů a končil na cvičišti u školy, kde za předsednictvo 9. okresu DTJČ učinil projev Karel Matyáš z Hradce Králové, načež následoval vlastní pořad slavnosti. Večer se konala v Městské dvoraně jednotářská veselice. Nálada byla vzhledem k nepříznivému počasí a k současným vojenským opatřením - viz předcházející zápis! - dosti sklíčená.

   27. května vyslechlo obecní zastupitelstvo ve své schůzi slavnostní projev starosty města J. Šedy k 54. narozeninám presidenta republiky dr. Ed. Beneše stojíc a zaslalo mu telegram tohoto znění:
   Pane presidente! V pohnutých dobách, kdy celý národ oceňuje Vaši státnickou moudrost a rozhodnost, skládá Vám, vážený pane presidente, obyvatelstvo zdejšího města prostřednictvím svých zástupců slib, že je odhodláno jako - celý národ bránit bezpečnost republiky do nejkrajnějších mezi”.

   Do 30. května 1938 zda řízení CPO (Civilní protiletecké obrany, jejímž velitelem ve Smiřicích byl Jiří Lefnar) muselo být zařízeno vše, aby v případě potřeby bylo možno celé město večer a v noci zatemniti, aniž by pravidelný chod života v domácnostech a v průmyslových závodech a pod. byl ohrožen.

   Podle branného zákona č. 184 Sb. z. a n. ze dne 1.VII.1937 byla obec Smiřice určena jako středisko branné výchovy a k němu byly přiděleny též obec Holohlavy a Hubíles. Středisko byl rozděleno na dvě skupiny JBV - 049 (velitel nadporučík jezdectva v záloze František Voženílek) a SBV-050 (velitelem nadporučík pěchoty v záloze Vratislav Karpíšek). Ustavující schůze střediska branné výchovy se konala 9 června 1938 v jídelně Městské dvorany. SBV pořádalo pak instrukční kurzy II. zálohy ještě v letním období.

   12. června konány po celé republice obecní volby. Předvolební kampaň byla velmi rušná a leckde přesahovala meze slušnosti. Průběh vlastních voleb ve Smiřicích byl klidný. Bylo tu odevzdáno 1456 platných hlasů, z nichž obdrželi (zařazeno podle čísel kandidátských listin):
   1. Čsl. sociálně demokratická strana dělnická 434 hlasů - 9 mandátů
   2. Čsl. strana lidová 200 hlasu - 4 mandáty
   3. Čsl. strana národně socialistická 316 hlasů - 7 mandátů
   4. Komunistická strana Československa 75 hlasů - 1 mandát
   5. Republikánská strana zem. a malor. Lidu spolu s Národním sjednocením 141 hlasů 3 mandáty
   6. Čsl. živnostensko-obchodnická strana středostavovská 290 hlasů 6 mandátů
   celkem 1456 hlasů, 30 mandátů.

   12. června vzpomněla místní Těl. jednota Sokol ve Smiřicích 40. výročí svého trvání vzpomínkou na hřbitově u hrobu zakladatele a prvního starosty jednoty Josefa Lefnara.

   19. června 1938 konán ve Smiřicích slet Sokolské župy Podkrkonošské- Jiráskovy. Protože tento podnik přesahuje obvyklé mistni slavnosti, následuje podrobnější vylíčení jeho průběhu.
   K župnímu sletu dochází po dlouhých a pečlivých přípravách, které se konaly nejen ve Smiřicích, ale i po celé oblasti rozlehlé župy, jedné z největších v ČOS.
   Již v sobotu 18 června po polední sjížděli se hosté a účastníci sletu, který po prvé byl uspořádán v našem městě. Počasí valně v posledních dnech nepřálo, ani dnes není pěkně. Je mlhavý, chladný den s občasnými přeháňkami. Ale i přesto je ve městě živo. Přijíždějí i smiřičtí rodáci, které za jejich povoláním zavál osud do různých míst naší vlasti.
   Sletiště je upraveno na bývalém podjezí na Šternberku. Vstupní brána Sletiště ozdobena je vysokými pylony s nápisem “Jsme připraveni”. Brána borců nese nápis: “Naše věc není pro strany, ale pro národ veškerý”.
   Půda cvičiště je po přestálých deštích rozmoklá je měkká a cvičenci musí při sobotních odpoledních zkouškách přemáhat nejen obtížnost cvičení, ale i nevhodný terén a nevlídné studené počasí. Bylo tak chladno, že zúčastněným cvičencům byl pro zahřátí podáván horký čaj.

   Večer, kdy se sjížděli i další hosté ze župy a jiní (m.j. též deputace sok. župy Bratislavské-Masarykovy ze Slovenska), konaly se konečně ještě poslední přípravy a schůze župních činovníků pro zítřejší slavnost. Vše konáno s radostí a chutí a počítáno je se všemi možnými překážkami, které by mohly nastat a ohrozit klidný a bezpečný průběh sletu.
   Teprve pozdě v noci se účastníci přípravných schůzi odebrali ke krátkému odpočinku, který jim obětaví občané zdejšího města nabídli s milým pohostinstvím.
   Klidná hvězdnatá noc rozptýlila plně všechny obavy z nepříznivého počasí posledních dnů a již první paprsky ranního sluníčka zastihly četné pracovníky jak na sletišti, tak i v ubytovnách (šatnách), na nádraží i na stanovištích dopravních prostředků, na silnicích, v početných stáncích a j. Všude radostný ruch, který se od častého jitra stále množil novými a novými zástupy cvičenců i ostatních hostí.
   Přijížděly zvláštní vlaky od Dvora Králové n/L., od Trutnova, Broumova a Bolehoště, zesílené soupravy vlaků ze všech stran, nespočetné autobusy, ozdobená nákladní auta, auta osobní, ověnčené povozy, motocykly a jízdní kola přivážely četné tisíce účastníků, z nichž mnozí naše město vidí po prvé.

   A město Smiřice, všechno občanstvo bez rozdílu stavu, povolání, politického a náboženského přesvědčení chce všem ukázat, že v čas potřeby stojíme tu všichni ve svorné spolupráci. Již od jara jsme se na dnešní slavnost připravovali. Četné budovy jsou nově natřeny, zahrádky upraveny, okna vyzdobena květinami, ulice čisté, na nárožích a křižovatkách plno ukazovatelů a informačních tabulek pro cizí návštěvníky. Město tone v záplavě praporů a vlajek.
   Nejrušněji je na cvičišti, kde se již od rána konají zkoušky cvičenců, které se protáhly až přes poledne.
   Krásný slunný den přilákal nepřehledné zástupky návštěvníků, kteří netrpělivě čekají, aby zhlédli odpolední slavnostní průvod a vlastní veřejné vystoupení. Hlavní třída města je již plně obsazena na svých chodnících občanstvem, když na cestě od nádraží se objevuje čsl. státní vlajka a čelo průvodu, v němž kromě župních hlavních činovníků kráčí též poselstvo Americké obce Sokolské s vlajkou své nové vlasti a starostou AOS Karlem Prchalem v čele, na 100 zástupců sousední sokolské župy Orlické se svým starostou dr. J. Novákem, zástupci sok. župy Bratislavské-Masarykovy a sok jednoty Pezinoku, obecní zastupitelstvo se starostou Josefem Šedou, zástupci úřadů a korporací kromě půl páta tisíce příslušníků Sokolstva Jiráskova kraje v malebných národních a sokolských krojích. Průvod, doprovázený 2 místními hudbami, prošel městem na sokolské cvičiště na Šternberku, jež se zcela zaplnilo jak na cvičební ploše, tak i na prostorných tribunách.

   Za zvuku fanfár je přinášena čsl. státní vlajka, která při prvních akordech naší státní hymny rychle stoupá na vysoký stožár. Shromážděné účastníky vítá starosta města Josef Šeda, za místní jednotu sokolskou Jiří Lefnar, za ČOS Václav Mašek a Blažena Martínková, za sok. jednotu Pezinok a sok. župu Bratislavskou-Masarykovu Jarda Glazar a za sok. župu Podkrkonošskou-Jiráskovu její starosta J.M. Vlček.
   Ve svém projevu vzpomíná těžké doby, kterou naše republika právě prožívá, nebo tisíce našich spoluobčanů je právě na hranicích, aby ohroženou vlast chránili, a končí závěrem slavné dubnové přísahy (13.4.1918) Mistra Aloise Jiráska, patrona župy:
   “Zvedáme ruce své a při drahé památce předků, před očima vzkříšeného národa a nad hroby padlých, v mohutném souzvuku všech duší svých slibujeme dnes a pro všechnu budoucnost, Zůstaneme, kde jsme stanuli.”
   Po tomto jímavém projevu pohnutím dojat promlouvá starosta AOS Karel Prchal “Bratři a sestry! Po všechny dny sledujeme Váš život a vše, čím dýchá Vaše i naše vlast. Litujeme, že nemůžeme u Vás být déle a že všichni naši za oceánem nemohli přijít. Rád Vás ujišťuji, že my všichni za mořem jsme také připraveni, až vlast máti zavolá, pro Československou republiku vykonat všechno. Nechť republika Československá je šťastná a dny její bez konce”
   Shromáždění tisíců na župním sletě ve Smiřicích je shromážděním k národní přísaze věrnosti. Účast, slavnostní nálada a nadšení tomu nasvědčuje.
   Nato zástupce župy připíná na prapor Těl. jednoty Sokol Smiřice, která letos slaví 40. let svého trvání (byla založena 12.6.1898) stuhy s nápisy v upomínku. (Poznámka: Prapor jednoty Sokolské byl za II. světové války před okupanty zničen, stuhy byly zachráněny).

   Po tomto zahájení slavnosti účastníci průvodu se rozcházejí a na cvičišti se odehrává malá sletová pohádka, neboť župní slet ve Smiřicích je poslední přehlídkou župy před odjezdem do Prahy na X. slet všesokolský. Střídají se tu pestré obrazy, následující vždy krásnější předešlého.
   Přicházejí se svými ověnčenými májemi dorostenky a tančí pod nimi v malebných krojích v 9 kolonách, 1157 dorostenek cvičí prostná s blatouchovými zlatožlutými květy, na 1000 dorostenců, 12 devítek vyspělých mužů obtížnou Sokolskou brannost, přes 1100 žen svá působivá prostná a rej, vyspělí muži a dorostenci na nářadí, 160 sester s barevnými míči a 168 starších bratří. Korunou a krásným závěrem byla Pecháčkova “Přísaha republice” (autor těchto společných prostných podobně jako tisíce jiných za II. světové války byl popraven), kterou zacvičilo 1008 bratří tak, jak si toho tato tělocvičná báseň vyžadovala.
   Státní vlajka zvolna klesá, zdařilá slavnost končí. Hosté, cvičenci i ostatní účastníci se pomalu rozcházejí a rozjíždějí do svých domovů. Z jejich rozzářených tváří a pochvalných poznámek a dodatečných děkovných přípisů i zaslaných vzpomínkových amatérských fotografií je zřejmo, že byli uspořádáním sletu spokojeni. Spokojenost byla i bohatě vybavených stáncích, kde večeru měl již vše vyprodáno, takže i po stránce finanční úspěch sletu byl pěkný.
   Nebylo žádné nehody ani stížnosti. O hladký průběh sletu se zasloužili nejen nezčetní sokolští činovníci a cvičenci po celém Jiráskově kraji, ale zejména všichni smiřičtí občané, kteří svou ochotou, spoluprací všechny naše hosty upřímně přivítali a obětavě jim připravili milé pohostinství.
   A právě tato svorná součinnost všech na společném díle byla ze všech stránek sletu nejkrásnější. Kéž by tato dobrá vlastnost všech našich občanů jevila se vždycky i v otázkách každodenního života! Dnešní těžké doby této svorné spolupráce a upřímného soužití všech se všemi nutně vyžadují.
   V upomínku na Smiřice obdrželi američtí a slovenští hosté darem Zemanovy “Paměti města Smiřic” a dodatečně též album s vybranými fotografiemi ze župního sletu.

   Poznámka: Podrobné vylíčení připrav a průběhu župního sletu je obsaženo v prvním díle pamětní knihy (kroniky) těl. jednoty Sokol ve Smiřicích, která vlastní též dvě velká alba fotografií a tiskovin s upomínkami na župní slet.

   19. června konala se v Jaroměři a v Josefově slavnost za účasti mládeže celého okresu jaroměřského pod heslem “Budujeme a uhájíme”. Slavnosti této se zúčastnila i mládež zdejších škol.

   30. června konala se ustavující schůze nově zvoleného obecního zastupitelstva a vykonána volba starosty města, náměstků a radních.
   Zvoleni byli: starostou města Josef Šeda, kontrolor ONP
   I. náměstkem starosty města Josef Čeněk, obchodník,
   II. náměstkem starosty města Vladislav Horák, rolník
   do městské rady: Jan Filip, Josef Hlava, Eduard Karpíšek, ing. Zdeněk Lameš, Adolf Novák, Jan Pacák a Josef Vachek

   Členy obecního zastupitelstva jsou: Anežka Dvořáková, Václav Franc, Václav Hájek, Karel Horák, Alois Jakl, Josef ,Jech, Josef Jílovský, Vratislav Karpíšek, Jindřich Krejčí, Rudolf Macura, Adolf Mahler, Anežka Malá, Alois Nepovím, Jan Petera, Rudolf Svatoň, Karel Sychrovský, Oldřich Šubrt, Karel Vácha, František Walter, Petr Zahálka.

   V červnu a červenci důsledku epidemie slintavky a kulhavky, která se stále šíří a vyskytla se již v obcích kolem Smiřic, trvá u nás zákaz všech zábav a podobných podniků. Z téhož důvodů byla odřeknutá též tradiční oslava památky M.J. Husa na Chlomku.

   V létě 1938 likvidoval Sportovní klub Smiřice. Byl původně založen po I. světové válce, později zanikl a opět obnoven. Zaniká, protože se mu nedostává aktivních hráčů. Náhradou za tento sportovní spolek vzniká nově ustavený Klub kuželkářů Zálabáci Smiřice.

   V letní období 1938 pořádána byla v Praze rozsáhlá výstava českého baroka, na kterou byl zapůjčen z místní zámecké kaple známý velmi cenný obraz Klanění sv. Tří králů od Petra Brandla.

   7. srpna utonul při koupání v Labi nad cukrovarským jezem (splávkem) 58letý natěračský dělník Bedřich Vlasák. Ačkoliv se koupal na mělčině, sklouzl nešťastnou náhodou do prohlubně, vyhloubené strojním bagrováním písku, a utonul přes zraky své ženy a pětiletého syna.

   21.- 26. srpna: V důsledku vydatných dešťů, které jen s malými přestávkami trvaly téměř celý týden od neděle 21. do pátku 26. srpna 1938, stoupla voda ve všech řekách v celé ČSR a způsobila na mnohých místech velké povodně. Také vodní hladina v Labi a všech jeho přítocích stoupla netušenou a v létě nečekanou měrou.
   V noci na čtvrtek 25. srpna nebylo z výše položených míst hlášeno nebezpečí velké vody a proto nebyla zdvižena zdymadla smiřického jezu, v důsledku čehož se voda z Labe rozlila a počala své zhoubné dílo. Směrem ke mlýnu se vylila na pravý břeh do mlýnské zahrady, kterou má najatu zahradník p. Mecerod, a zatopila zde vysázené kultury a pařníky, odtud se přelila do zahrady p. Šandery, přičemž skácela plot, ve stodole rolníka V. Kašpara č. 119 zatopila na mlatě asi 10 q vymlácené a dosud nevyčištěné pšenice, v domku sl. Hel. Šrámkové čp. 120 promočila podlahy a zdivo. Voda stoupla i nad mlýnské česlice, přelila se a zatopila spodní části mlýna a poškodila zde zásoby obilí, otrub, jahel, mouky a krup.
   Časně ráno jsem přišlo na příčinu, jezová zdymadla byla zdvižena a voda ze zatopených míst ponenáhlu opadla. Tato povodeň způsobila v městě mnoho vzrušení. Škoda, kterou, způsobila, byla dosti značná a byla odhadnuta: v mlýně přes Kčs 17 000,- v zahradě p. Meceroda Kčs 2700,-, u p. V. Kašpara Kčs 1400,- atd.
   Také luka a pole za Tyršovým mostem byla daleko široko od Černožic a za t.zv. oborskou silnici (k Čibuzi) pod vodou. Též haťová silnice byla zatopená a provoz na ní byl po několik dní uzavřen. Největší stav vodní byl 26. srpna, načež voda ponenáhlu opět počala klesat.
   Velká voda natropila mnoho škod na polích, kde znemožnila někde sklidit obilí z polí (vzrostlo), jinde zatopila řepu, brambory, odplavila slámu, chlévky s králíky a pod. Tato povodeň a její velké škody dokazují opět potřebu urychleného dokončení regulačních prací od Černožic ke Smiřicům (zadány byly fy. Kunc).

   27. srpna sehrála Jednota div. ochotníků Jirásek na sokolském cvičišti na Šternberku hru Oskara Wilde “Salome” za spoluúčasti členky Městského divadla v Plzni M. Steibergerové a režiséra Jednoty div. ochotníků Tyl v Řevnicích J. Materny. Výtěžek věnován byl prospěch Jubilejního fondu na obranu státu.

   28. srpna konán na hřišti u školy turnaj v odbíjené. Pořadatelkou byla Jednota čsl. Orla ve Smiřicích.

   4. září odpoledne koná na sokolském cvičišti pod záštitou městské rady a pod heslem “Čsl. hudebníctvo obraně státu” koncert Odborového sdružení hudebníků za řízení kapelníka F. Čertnera. Výtěžek věnován ve prospěch obrany státu.

   Od 6. - 23. září hostovala ve Smiřicích v Městské dvoraně Divadelní společnost K. Kaňkovského (úředně schválený zástupce Jožka Prima) a sehrála postupně tyto hry: …. vynechávám seznam pozn. P.
   Z důvodu vojensko-politických nastalých událostí se tato divadelní společnost ve Smiřicích rozešla 23 září. Měla již dříve malé návštěvy, neboť neklidná doba kulturní a výchovné práci nepřála.

   9. září schválilo obecní zastupitelstvo stavbu železobetonové lávky u Malburgovy vlečky přes mlýnský náhon. Stavba zadána stavitel V. Voltovi za rozpočtenou částku Kčs 8 726, 22. Stavba dokončena ještě na podzim téhož roku.

   Po opětovných deštích a zejména po prudkém a silném lijáku, trvajícím téměř celou noc ze soboty na neděli z 10. na 11. září, který byl spojen místy i s průtrží mračen, rozvodnilo se Labe se svými přítoky tak, že voda zase vystoupila z břehů a nastala ohromná záplava. Povodeň vytvořila opět na lukách nepřehledné moře, vinoucí se od Josefova až po Hradec Králové.
   Škody, způsobené letošními povodněmi, jsou nedozírné. Hlavně vzaly za své brambory a cukrovka v celém pásu podél Labe, neboť v pravém slova smyslu jsou již po tři týdny neustále pod vodou.
   Pod nádražím u Ryntů v zahradě objevila se voda ihned po prudkém dešti v sobotu 10. září v noci, v některých domech ve sklepích rovněž, což nyní po zregulování Labe ve Smiřicích je zjev vzácný. Přívalem vod poškozen (stržen) byl most přes Smržovský potok na levém břehu labském. (Dřívější most dřevěný nahrazen novým trvalejším ještě na podzim t.r.).

   Na obranu státu věnovalo město Smiřice Kčs 10 000,-.

   14. září vzpomenuto bylo péčí místní osvětové komise I. výročí úmrtí presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka v Městské dvoraně večer, na němž proslovil řeč na námět “Věrní zůstaneme” řídící učitel Jan Pacák. Účinkovala též Pěvecká jednota Hanka a právě zde hostující divadelní společnost Jožka Primy sehrála hru z legionářského života Transport čís. 20 od Zd. Štěpánka - K. Vrbského.

   14. září 1938 byla povolána opět do zbraně (mobilizována) hlídka SOS, která téhož dne řádně vyzbrojená odjela na své stanoviště na Broumovsku.

   Rok 1938 a zvláště měsíce září a říjen staly se pro celý náš národ a stát osudově historickými. Mělo to být rok, v němž jsme měli oslavit 20. výročí založení našeho samostatného státu, který stanul po dlouhých třech stoletích ponížení a utrpení opět v řadě ostatních národů a států na výsluní svobody, pravdy, dobra a krásy i štěstí — a zatím s nevýslovnou bolestí a žalem v srdci chvěli jsme se o budoucnost národa, prožívajícího svou ponižující národní Kalvárií.
   Nelze ani slovy vylíčit, jak naše národně a státně-politicky uvědomělé občanstvo přijímalo srdce a nervy drásající zprávy o událostech, týkajících se samých základů našeho státu. Nekonečné byly týdny, těžce se vlekli neblahé dny, volně plynuly hodiny. A co den, to osudová rána do života těžce zkoušeného státu. Jen ve zkratce vypisuje kronikář pro budoucí čtenáře těchto řádek událostí této přesmutné doby, jichž jsme byli - bohužel - nešťastnými současníky.
   Po dlouhém a nesnadném vyjednávání byly 10. září 1938 uveřejněny v denním tisku texty vládních návrhů na vyrovnání s menšinami v našem státě. Již 12. září na to promluvil německý říšsky kancléř Adolf Hitler v Norimberku řeč, ostře zahrozenou proti ČSR a žádal, aby naší vládou byli bezpodmínečně přijatý požadavky, vznesené vůdcem sudetských Němců Konrádem Henleinem v Karlových Varech 24. března 1938. Tato výzva byla podnětem německému obyvatelstvu v sudetských oblastech k nepokojům, kterým vláda chtěla zabránit vyhlášením starého práva v pohraničních některých okresech. Konrád Henlein přitom prchl za hranice a tam vyhlásil připojení Sudet k německé říši.
   K uklidnění nastalých nepokojů mezi obyvatelstvem v pohraničí byli v noci na středu 14. září a v následujících dnech povolání někteří vojenští záložníci na vojnu. Rodinám narukovavších vojínů byly poskytovány vyživovací příspěvky. K zabezpečení důležitých vojenských, hospodářských a objektů byla zařízena strážní služba, kterou vykonávalo občanstvo i střelecké a tělovýchovné organizace. Službyvedoucím byl obchodník Bedřich Prokeš. Strážní odměny se službu konající občané téměř vesměs zřekli ve prospěch Fondu obrany státu.
   V této době, kdy politická situace státu se stávala nejasnou, lidé, kteří měli zkušenosti s poslední světové války 1914-18 a měli smutné vzpomínky na tehdejší doby hladu a nedostatku, začali vybírat z peněžních ústavů své úspory a často všechny své hotovosti proměňovali za nákupy různých druhů zboží: potravin, textilii a j. potřeb. V důsledku těchto velkých nákupů do zásoby pro případ možné války způsobem byl přechodný nedostatek některých druhů zboží: cukru, rýže, soli, sádla a j. Po počátečních potížích a náporu zejména na dopravu z našich v republice bohatě zásobených skladů byla poptávka po zboží uspokojené, nastalo pozvolné a zásobování obyvatelstva potravinami bylo skoro normální.
   Válka se zdála být v polovině září již nevyhnutelnou. Aby jí bylo zabráněno, navštívil anglický ministerský předseda Chamberlain kancléře Hitlera Berchtesgadenu:
   15. září 1938 a již 18. září doporučili angličtiny a francouzští diplomaté čsl. vládě, aby ČSR odstoupila Říši území s německou většinou. 21 září byl tento návrh formou ultimata předložen presidentu republiky a čsl. vládě s doložkou, že v případě nepřijetí necítí se Francie vázána spojeneckou smlouvou. A tak 22. září osamocení, všemi přáteli opuštění, ustoupili jsme nátlaku. V Německu však již tento ústupek nestačil. Po bok Německa se postavilo i Polsko a Maďarsko, takže v sázce byly nejen kraje sudetské, ale i Těšínsko, Slovensko a Karpatská Rus.
   S novými požadavky nesouhlasil ani Chamberlain 23. září na nové schůzce s Hitlerem v Godesbergu a tak se zdála situace pro ČSR příznivější. Z podnětu Anglie a Francie vyhlášená byla a k radostí všech věrných Čechů a Slováků 23. září 1938 mobilisace. Rychle a radostně s pocitem ulehčení po neustálém napětí nervů nastupovali všichni záložníci ke svým útvarům, aby byli své ohrožené vlasti bezpečnou a spolehlivou záštitou.
   Ráz Smiřic se změnil. Dospělí i mládež plní odhodlání a s důvěrou vzhlíželi očekávající další vývoj událostí s novými nadějemi
   Ulice města a volná prostranství o živly uniformami narukovavších vojínů kteří zde byli posádkou (54 ppl), ráznými povely i veselým hovorem a zpěvem. Soužití vojska s občanstvem bylo upřímné a radostné, byla to naše armáda, jdoucí ke hranicím chránit ohroženou vlast a svobodný lid Masarykovy republiky. Městem procházejí nové a nové útvary, projížděly nekonečné řady vozů atd.
   Auta i koně byly zmobilizováni. CPO byla v pohotovosti. Velká poptávka byla po protiplynových maskách, jichž byl pojednou citelný nedostatek. Vlaky jezdili omezeně, vojenské transporty měli přednost. Veškeré zbraně civilních občanů a rozhlasové přijímače musely být odevzdány ve sběrnách na městském úřadě a na četnická stanici, což se stalo v důsledku neustálých znepokojujících, štvavých, nepravdivých a poplašných zpráv ze zahraničí, které způsobovaly samozřejmě pochopitelný rozruch mezi obyvatelstvem. (Radiové přijímače byly majitelům vráceny počátkem října.)
   26. září v době vrcholného napětí vydává město Smiřice spolu CPO k občanstvu provolání, že hodlá zřídit ve městě pro případ nutné potřeby lazaret a konána sbírka potřeb pro jeho zařízení, což se setkává s plným porozuměním našeho vyspělého občanstva.
   Mobilizace zdárně a v naprostém pořádku pokračovala — Až přišel Mnichov a jeho osudná rozhodnutí. Mnichov, kde státníci Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier jednali o nás bez nás.

   Mnichov - osudový den 29 září 1938.
   Československá republika byla donucena v době od 1.-10. října bez boje vydat Německu sudetské území v pěti pásmech, v nichž vedle Němců bylo též na 800 000 Čechů, Poláci si přivlastnili kromě 80 000 Poláků také 120 000 Čechů. Maďarsku muselo být podle vídeňského arbitrážního rozhodnutí z druhé listopadu 1938 vydáno území asi 12 000 km2, na němž bydlilo kromě Maďarů též na 370 000 Slováků.
   Naše republika, měřící před Mnichovem na 140 000 km2, zmenšila se na necelých 100 000 km2 a stav obyvatelstva klesl z dřívějších 15 milionů na 10 milionů.
   Již 22. září odstoupila vláda Dr. Milana Hodži a nastoupila I. vláda armádního generála Jana Syrového, která byla vystřídána 4 října II. vládou téhož ministerstvo předsedy.
   5. října odstoupil prezident republiky dr. Edvard Beneš, který ve svém projevu při rezignaci v závěru upravil: “Končím výrazem své hluboké víry ve věčnou sílu a pevnost našeho národa, v jeho energii, houževnatost a hlavně v jeho víru v ideály lidskosti, svobody, práva a spravedlnosti, za něž tolikráte bojoval, za něž tolikrát trpěl a s nimiž vždycky znovu zvítězil.”
   3. října bylo počato s vyvářením obědů v Mautnerově obecní kuchyni pro mládež z rodin narukovavších vojínů a j. potřebných občanů.
   6. října bylo jednáno o autonomii Slovenska a ministrem pro správu byl jmenován úřadující místopředseda Hlinkovy strany lidové Dr. Jozef Tiso. Od té doby se používá označení: Republika Česko-slovenská.

   V době zabírání jednotlivých pásem t.zv. sudetského území stěhovalo se mnoho Čechů-hraničářů a národně smíšeného pohraničí do vnitrozemí, které bylo leckde přeplněno. Prchali odtud všichni zaměstnanci i se svými rodinami často jen s holýma rukama, bez svých svršků, bez nábytku, ožebračení, hladoví, leckteří i s ranami na těle. Smutný byl na ně pohled.
   Též do Smiřic přibylo mnoho těchto uprchlíků a vznikly potíže s jejich ubytováním. Někteří byli přechodně ubytováni i v železničních vozech na nádraží (na zastávce). Počet obyvatelstva tím přechodně značně vzrostl: asi přes 3 000. (Poznámka: V srpnu 1938 bylo ve Smiřicích 2 362 obyvatel asi ze 700 rodin. Od doby před I. světovou válkou přibylo ve Smiřicích více než 100 domů)

   18. října zúčastnil se místní sbor hasičský hašení požáru na státním velkostatku v Holohlavech.

   V říjnu byl utvořen ve Smiřicích podobně jako v jiných městech Výbor občanské pohotovosti, který 20. října vydal k občanstvu své provolání.

   28. říjen byl podle rozhodnutí vlády prohlášen dnem pracovním. Toto rozhodnutí správně odpovídá příkazu chvíle, příkazu, kterému každé věrné srdce české musí porozuměti.
   Jubilejní 20. výročí dne našeho národního osvobození zapadá do období velmi smutného, což však na jeho symbolické síle nic nezměnilo a nezmění. 28. říjen 1918 byl, je a zůstane hlavním mezníkem našich novodobých národních dějin. Všecko, co tomuto slavnému historickému dni předcházelo: ona úžasná, neúmorná práce jednotlivců i celku, ona obdivuhodná schopnost k heroismu a k nejčistším obětem, to vše bude vždycky dostatečně hlubokou studnicí, ze které všecka příští pokolení čerpat víru a sílu k dalšímu životu a obětem.
   Dnešní doba a zhroucení našich nadějí nesmí nás mýlit a vést k malomyslnosti, neboť pohroma, kterou právě náš národ a stát prožil, není v tisíciletém jejich vývoji ani jediná, ani největší. Vzpomeňme na verše básníkova génia:
   “Když kroniku svou drahou do ruky si berem,
   tu jedna stránka jak když anděl sám ji pěje
   a psána brkem z bělostného jeho křídla,
   však druhá psána již za rudým ďábla perem,
   namočeným kouřná pekel vřídla.”
   K nim pak Nerudův věštecký duch připojuje však hned i další výzvu klidu: Dál, národe můj drahý, věčně dál!”, která už po desetiletí plnila českou hruď nadšením a odhodláním a ještě dlouho tak bude činit. “Jen dál!”

   4. listopadu péčí místní osvětlené komise uspořádána v Městské dvoraně cestopisná přednáška Miloše Kánského z Prahy “Podkarpatská Rus” se světelnými obrazy.

   12.- 18. listopadu konána ve Smiřicích mládeží (obecné a měšťanské) sbírka kovů a jiných odpadních hmot pod heslem “Občanstvo a mládež republice”. Sbírka se setkala s krásným úspěchem. Z výtěžku Kčs 1 954,- byly zakoupeny potřeby pro nemajetné žactvo.

   17. listopadu hasičský místní sbor pomáhal hasit požár továrny VDP v Černožicích.

   25. listopadu pořádala místní osvětová komise ve dvoraně přednášku státního geologa Dr. Ing. L. Čepka z Prahy “Kolik nám zbylo uhlí?” se světelnými obrazy. Z poznatků přednášky vyjímáme: Po okleštění naší republiky zbylo nám jen velmi málo nerostného bohatství. Nejtíže jsme pocítili ztrátu uhelných dolů. Průmysl a domácnosti měly se zařídit nyní na spotřebu uhlí černého, neboť hnědouhelné revíry byly skoro vesměs v okupovaném území. Zůstalo nám pouze 58,9 % kamennou uhelných dolů, kdežto hnědouhelných pouze 7,3 %. Přeorientování průmyslu potrvalo ovšem delší dobu a velké potíže činila zvláště doprava.

   30. listopadu zvolen byl prezidentem republiky dr. Emil Hácha, který téhož dne přijal demisi vlády arm. generála J. Syrového a 1. prosince jmenoval vládu Jana Berana.

   Po národní katastrofě, způsobené mnichovským rozhodnutím, bylo občanstvem voláno po obrodě politického života a zjednodušení politického stranictví. Volání toho uposlechly všechny dosavadní politické strany a vytvořeny byly pouze dvě: Strana Národní jednoty a Strana Práce (pracujícího lidu). Ustavující schůze Národní jednoty konala se ve Smiřicích 1. prosince 1938, strana Práce se zde ustavila až po Novém roce. Ani tyto politické strany neměly však dlouhého trvání a na jejich místo nastoupilo v roce 1939 jednotné Národní souručenství.

   2. prosince převzat byl usnesením obec. zastupitelstva do správy obce urnový háj, zřízený na místním hřbitově v letošním roce spolkem Krematorium.

   Protože mnozí uprchlíci-hraničáři žili ve vnitrozemí v bídě a často se nenašlo pro všechny uprchlíky včas ani zaměstnání a tím byla omezena i možnost výdělku (veřejní zaměstnanci byli přiděleni, byť i k jiným službám než konali původně, podrželi aspoň svůj plat, ale administrativní opatření přece jen při přemísťování zaměstnanců trvala příliš dlouho, nastalo též překrvení státního aparátu - na menším území zůstalo poměrně mnoho zaměstnanců), konaly se veřejné sbírky ve prospěch hraničářů. V dnech 8. až 11. prosince konána ve Smiřicích sbírka ve prospěch Babiččiny komory, kterou vyvolali v život pomocné sbory v republice na pomoc uprchlíkům. Sbírány součástky oděvu, prádla, poživatiny i peníze. Sbírky se zúčastnily i okolní obce. Bylo sebráno: 16 pytlů mouky, 8 pytlů brambor, mnoho šatstva, prádla, obuvi a j. věci. Na penězích vybráno Kčs 2 300,-.

   5. prosince v sále u Andrejsků konána péči MOK přednáška “Mont Blanc král bílých hor” se světelnými obrazy.

   11. prosince konalo svou ustavující schůzi rodičovské sdružení při místní obecné a měšťanské škole. Předsedou jeho zvolen Karel Kadaník, strojní zámečník ze Smiřic.

   13. prosince pořádala MOK ve dvoraně přednášku cestovatele Stanislava Škuliny: “2x napříč Afrikou” se světelnými obrazy.

   20. prosince poukázala Spořitelna Smiřická na rok 1938 obci Smiřické dar Kčs 60 000,- na produktivní péči a Kčs 12 000,- na vyváření v Mautnerově obecní kuchyni.

   23. prosince 1938 byla podle usnesení vlády rozpuštěna Komunistická strana Československa.

   23. prosince konána péčí místní obecní chudinské komise vánoční nadílka, při které bylo obdarováno 113 dětí a 80 nemajetných dospělých starých osob prádlem, oděvy, potravinami, cukrovím a ovocem. Fa Malburg jako obvykle věnovala 100 q uhlí.

   25. prosince konala se v Městské dvoraně dětská nadílka DTJ a téhož dne sehrála Jednota divadelních ochotníků hru K. Piskoře “Velká pokušení”.
   Na podzim 1938 byla na dvoře lihovaru fy. Malburg vrtána artézská studně hluboká (číslo chybí - pozn. P.).

   Nemovitý majetek města Smiřic oceněn byl v tomto roce na Kčs 3 900 000 a dluhy na něm činí Kčs 392 000.

   Populace: V roce 1938 se ve Smiřicích narodilo 21 dětí: 11 chlapců + 10 dívek, zemřelo celkem 40 osob: 18 mužů + 22 žen.

   Městská veřejná knihovna čítala:
   3 312 svazků zábavných
   1 252 svazků poučných
   326 svazku jiných
   celkem 4 897 svazků.
   Počet čtenářů činil 202, počet výpůjček 4 191.

   V sokolském biografu bylo promítnuto v roce 1938 celkem 59 filmových pořadů; z toho bylo: 34 českých, 1 slovenský, 24 cizích, 5 kulturních.

   Sokolovské loutkové divadlo sehrálo v roce 1938 celkem 12 loutkových představení s průměrnou návštěvou 237 účastníků.

   Spořitelna Smiřická vykazuje ke dni 31 prosince 1938 vklady v částce Kčs 31 366 578, 10
   Živnostenská záložna ve Smiřicích k témuž dni vklady Kčs 1 141 923,10.
   Rok dějinných událostí, které postihly celý náš stát - rok 1938 - byl i pro místní peněžní ústavy rokem těžké doby.
   Objevuje se nebývalý nápor na mobilitu ústavů vybírání vkladů k nákupu potravin a jiných zásob a udržování velkých hotovostí v domácnostech. V důsledku toho dochází též k dočasnému omezení výplat vkladů, jež trvá částečně i v roce 1939.

   Nově uspořádané poměry po mnichovském rozhodnutí způsobily, že řada občanů se v politickém směru přiklonila k Němcům a prováděla jejich politiku. Zprvu politická strana Národní jednoty, od roku 1939 Národní souručenství, zvláště mládež (později Kuratorium pro výchovu mládeže) ve svých schůzích i při veřejných projevech ostře vystupovali proti dřívějším pokrokovým politickým stranám a myšlenkám a neostýchali se vystupovat proti pokrokově smýšlejícím jednotlivcům. Smutně v tom směru prosluli zejména vývěsky a psané noviny mládeže, vyvěšované za výkladem drogerie naproti knihkupectví Adolfa Mahlera (pozdější Chemodrogy), které byly snůškou anonymních výmyslů, osobních útoků a politických narážek. Když byly později v novinách napadány i úřady, byly tyto živé noviny i hlídky novin (v Osvětě lidu hlídka “Díváme se na Smiřice” a pod) zastaveny. Vnitřní život politický aspoň trochu tím byl zmírněn.