Rok 1939

   Rozpočet obecní na rok 1939 vykazoval
   úhrn potřeby Kčs 466 091,55
   úhrn úhrady Kčs 267 402,10
   schodek Kčs 198 689,45

Na úhradu schodků vybírány: 45% přirážka k dani činžovní, 250% přirážka k ostatním daním v obci na rok 1939 předepsaným a přirážce podléhajícím.
   Rozpočet místní školní rady na rok 1939 pro školu obecnou a měšťanskou, jež mají společnou správu, činil:
   potřebu Kčs 126 320,-
   úhradu Kčs 31 318,45
   schodek Kčs 95 001,55
   z čehož na obec Smiřice připadá Kčs 84 992,84
   na obec Rodov připadá Kčs 10 008,71
   Rozpočet ústavu chudých vykazuje na letošní rok schodek Kčs 11 229,-.
   Schodky rozpočtu místní školní rady a ústavu chudých jsou již zařazeny v úhrnném rozpočtu obecním.

9. ledna péčí místní obecní chudinské komise počato s vyvářením obědů v obecní kuchyni pro školní mládež a pro staré nemajetné nebo nezaměstnané osoby. Tato akce byla konána ponejvíce z darů místní městské spořitelny, je u nás již tradiční a je pravým dobrodiním v nejhorších zimních měsících. Vařilo se do 1. dubna po 73 dny pro 275 osob úhrnem 19 975 obědů. Celkový náklad činil Kčs 23 381, 70.

Výbor občanské pohotovosti za pomocí zástupců Sokola, DTJ, Orla, Sboru dobrovolných hasičů, Čsl. Červeného kříže, Ochrany matek a dětí vykonal do 14. ledna 1939 sbírkovou akci ve prospěch uprchlíků nejen ve Smiřicích, ale i v celém okolí. Ustaven byl i kroužek žen, které opravily darované součástky prádla a oděvů a byly nápomocny i při rozdílení.
   Ve Smiřicích kromě naturálií bylo vybráno též: Kčs 2428, 95 a 609 kusů součástek oděvů, prádla a obuvi. Ze Sendražic bylo odvezeno 640, 50 Kčs, 180 kg brambor, 100 kg pšenice, 75 kg žita, 14 kg mouky.
   Černožice odvedli Kčs 500,-, Račice n./Trot. Kčs 262,-, 25 kg brambor, 233 kg pšenice, 392 kg, 42 kg mouky, Rodov 437 Kčs, Hubíles 45 Kčs a 200 kg brambor.
   Obilí bylo vyměněno za 397 kg pšeničné mouky. Ze sbírky byly poděleni potřební uprchlíci z pohraničí ve Smiřicích a v okolí.

24. ledna byla uspořádána péčí místní osvětové komise ve dvoraně přednáška rolníka a starosty obce Rodova Josefa Millera "Rok na vsi”, to provázená 200 původními světelnými obrazy z našeho kraje (Rodov a okolí ). Byla velmi včetně navštívena.

27. ledna 1939 vydáno vládní nařízení, podle něhož se naše koruna označuje značkou K (místo Kčs).

11. února konal se I. sousedský ples Národní jednoty ve Smiřicích ve dvoraně. Ostatní obvyklé plesy konány nebyly, nebyla vhodná doba na zábavy. Čistý výtěžek plesu NJ věnován na základ Národní pomoci.

Ve schůzi obecního zastupitelstva 3 února 1939 schválena byla systematizace služebních míst pro zdejší Městský úřad a to
   1 služební místo vedoucího úředníka s úplným středoškolským vzděláním,
   1 služební místo druhého úředníka částečným středoškolským vzděláním,
   2 služební místa policejních strážníků,
   1 služební místo pomocné kancelářské síly s případným použitím pro službu strážní,
   1 služební místo učitelky mateřské školy s nižším středoškolským vzděláním

U obce (města Smiřic) jsou zaměstnání počátkem roku 1939 tito zaměstnanci:
   Antonín Dědeček, kancelářská
   Josef Zilvar, pokladník a účetní
   František Polák policejní na strážník
   Václav Honsnejman, policejní strážník
   František Dušek, policejní strážník
   Josef Vymetálek, výpomocný zaměstnanec v kanceláři
   Jindřiška Procházková – Valentová, učitelka mateřské školky
   Josef Schejbal, dělník a ponocný
   Jaroslav Rezek výpomocný dělník
   Václav Poláček, školník, zaměstnanec místní školní rady
   Antonín Dítě, hrobník
   Marie Šmídová, opatrovnice mateřské školky
Pensisté:
   Josef Sychrovský, ponocný a zaměstnanec obce
   Jan Šulc, školník
   Aloisie Kudrnáčová, budova po městském tajemníkovi
   J. Karpíšková, vdova po policejním strážníkovi
   Františka Šimková, vdova po policejním strážníkovi

Během roku byly okresním úřadem přidělení případně přijatí: Adolf Vašíček, pomocný Notářský úředník z Terešvi, František Výšek respicient finanční stráže, - pro vyživovací a zásobovací službu, JUC Antonín Uxa, volantér

Od počátku února 1939 z důvodů zdravotních starosta města Josef Šeda svou funkci nevykonával a vzdal se jí 17. listopadu 1939. Zemřel 21. ledna 1940. Ve funkci starostenské její po dobu nemoci zastával I. náměstek starosty Josef Čeněk, obchodník.

12. února konal se ve dvoraně odpolední dětský rej místní Ochrany matek a dětí.

14. února pořádala místní Osvětová komise přednášku redaktora a sportovního reportéra z Prahy F.A.Elstnera “Argentinou na Grand Chaco autem”. Výklad doprovázen světelnými obrazy a původní úzkým barevným filmem.

5. března se hrála Jednota Divadelní ochotníků Jirásek veselohru Olgy Scheinpflugové “Houpačka”.

7.- 9. března k uctění památky prezidenta Osvoboditelé T G Masaryka promítán v sokolském biografu film Zborov pod záštitou městské rady. Proslov měli Za městskou radu Jan Pacák řídící učitel v.v. a J. Rezek, učitel a štkpt. ruských legií.

12. března odpoledne místní Osvětová komise se Zemědělskou poradnou státní rolnické školy ve Smiřicích pořádaly sále u Andrejsků: Den kultury venkova kterého se z m.j. také spisovatelé Jan Čadek a František Křelina, kteří promluvili o své tvorbě a přečetli též ukázky ze svých děl. Přednášky doplněny filmem z národopisných slavností čsl. venkova a výstavkou knih.

12. března večer v sále dvorany seriál dramatický odbor DTJ veselohry L. Stroupežnického: Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Režii měl O. Cvrček.

Ceny nejnutnějších potravin v březnu 1939 (a denních potřeb)





13. března 1939 vyvrcholily politické události v našem státě po stránce vzájemných vztahů mezi Čechy a Slováky tak, že zástupce Slováků dr. Josef Tiso byl pozván ku kancléři Třetí říše Adolfu Hitlerovi. který rozhodl se řešiti otázku ČSR. jež podle jeho názoru je v životním prostoru Německé říše.
   Na základě směrnic, daných v těchto poradách (bez účasti pražské vlády) svolán byl do Bratislavy slovenský zemský sněm, který se usnesl pohlásiti Slovenskou krajinu za samostatný stát (pod svrchovaností Německa). Tím zrušen byl federativní stát Česko-slovenské republiky.

14. března odebral se zvláštním vlakem do Berlína prezident republiky dr. Emil Hácha k rozmluvě s říšským kancléřem. V důsledku několika pouličních demonstrací v některých místech státu mezi obyvatelstvem české a německé národnosti (demonstrace byly však jen vymyšleny nebo úmyslně a záměrně vyvolány a zveličovány), byla již 14. března večer obsazena německou říšskou brannou mocí Moravská Ostrava a Vítkovice.

V noci se 14. na 15. březen konaly se porady na říšském kancléřství v Berlíně a státní prezident dr. Hácha podvolil se nátlaku Adolfa Hitlera a přivolil k začlenění Čech a Moravy do svazku německé říše pod názvem Protektorát Čechy a Morava
   Ještě v týž den 15. března byly obě naše země obsazeny německým vojskem, které k tomuto úkolu bylo již dříve připraveno. Naše obyvatelstvo byla posledními událostmi tak velkého dosahu velmi rozrušeno a přivítalo německé okupanty s němým, ale výmluvným postojem. Potupná Kalvárie českého národa, počata loňského smutného podzimu, měla tu své pokračování.
   Při průjezdu českými krajinami byly rozdávány a vylepovány letáčky německo-českého znění. Byly zřejmě již dříve připravený, tištěny špatným tiskem a s mnoha slohovými i pravopisnými chybami, výhružného a nepravdivého obsahu.
   Počasí toho dne bylo nepříznivé, vzduchem poletoval sníh, promísený deštěm, bylo chladno, větrno nevlídno.
   Smiřicemi projížděli němečtí vojáci, ozbrojení rychlopalnými puškami, již brzy po 6. hodině ranní.
   Jízda, dosud řízená vlevo (vpravo měla být zavedena teprve od 1. května), byla vedena již nyní vpravo a rychlou přeměnou její způsobeno několik dopravních nehod.
   Pro přísná nařízení ze strany státní i nařízení okupační armády zůstal aspoň s povrchního hlediska život klidný, normální v továrnách, na drahách, na poštách, v obchodech, školách i peněžních ústavech. Ve skutečnosti normálním nebyl, neboť lidé všude o novém znásilnění lidské svobody rokovali.

V noci z 15. na 16. březen ve Smiřicích přenocovalo větší množství německého vojska (i s koňmi, kteří byli dáni do stájí blízkých státních velkostatků).
   Poptávka v obchodech s různými životními potřebami, textiliemi, byla větší než jindy, rovněž v peněžních ústavech byly ve větší míře vybírány vklady, což způsobilo, že výše výplaty vkladu byla omezena: nejvýše 500 K týdně.
   Všecky podniky ohlášené na tento den, pro národ jistě osudově vážný, byly odřeknutý, případně večerní podniky zakázány. Biografická představení a tělocvičná cvičení mohou být, ale schůze nikoliv.

Od 15. března 1939 byl na drahách i na silnicích zvýšený ruch a život, způsobený ponejvíce vojenskou okupací našich zemí. Vojenské transporty říšské obrany, z volné části motorisované, byli živé činnosti, neboť odzbrojily posádky našeho domácího českého vojska. Čeští vojáci vycházeli - pokud jim vůbec bylo dovoleno vycházet – jen ve stejnokroji zcela beze zbraně. Nováčci, jejichž Nástup byl vzhledem k událostem minulého podzimu (1938) odložen na 1. března, vraceli se již nyní po několikadenním pobytu na vojně domů. Také vojáci od vodního ročníku 1937 byli propuštění domů a “ochranu” našich zemí převzala německá říšská obrana.

15. března rozkazem vrchního velitele německé okupační armády stanoven směnný kurs koruny K na 0,10 RM (říšské marky). Za jednu Marku platilo se tedy našich 10 korun. Říšská marka stala se dnem 16. března zákonným platidlem. Příliv RM znamená zvýšení oběživa a snížení hodnoty koruny. Tohoto znehodnocení koruny využívali němečtí okupanti nejvyšší měrou.

20. března museli být odevzdány na radnici všecky zbraně kromě vzduchovek a zbraní loveckých.

Zvláštním nařízením bylo upraveno u státních a veřejných (samosprávných) úřadů dvojjazyčné úřadování. Německo-české nápisy byly též na nádražích, poštách, četnictvu atd. Postupem času tato nařízení byla zostřována tak, že i veškeré vyhlášky i v ryze českých krajích, divadelní plakáty, oznámení biografická atd. musely být pouze německé nebo dvojjazyčné. Do jakých směšných důsledků bylo postupováno, je zřejmo z nařízení, které obdržel vedoucí loutkového divadla, podle něhož musela být oznámení jednotlivých představení i pro mateřskou školu dvojjazyčné, tedy i pro děti od 3 až 6 let, které neuměly číst ani česky. Omezeno bylo konání jakýchkoliv schůzi a shromáždění. Byl vydán zákaz poslechu cizích rozhlasových stanic, později nařízeno odstranění zařízení na poslech krátkovlnných vysílačů.
   V důsledku nového uspořádání politických poměrů v našich zemích rozhodl se státní prezident dr. E. Hácha rozpustit poslaneckou sněmovnu i senát Národního shromáždění a 23. března 1939 ustanovil 50 členný výbor Národního souručenství.

Tak bylo utvořeno nové politické zastoupení českého lidu. Dřívější politické strany – dosud se ještě tvořící – Národní jednota a Národní strana práce – byly tímto rozhodnutím zrušeny.
   Od počátku okupace jezdily po státní silnici německé "berušky” (tak nazývalo naše obyvatelstvo velké vojenské nákladní automobily) a odvážely z naší zemí bohaté zásoby potravin, výrobků, surovin i válečného materiálu. Nesčíslné množství jich v pravém slova smyslu naše země vykrádalo. Němečtí vojáci se u nás měli dobře, protože si mohli nakupovat zde volně, v kdežto v Německu bylo zavedeno již po delší dobu vázané hospodářství. Využívali zvláště nízkého kurzu naší koruny.
   Také naše obyvatelstvo, velmi vzrušené okupačními událostmi, konalo velké nákupy zboží podobně jako tomu bylo vloni na podzim (1938). Na jaře 1939 byl přechodný nedostatek uhlí.

Počasí v únoru 1939 bylo poměrně teplé (děti si začínaly již hrát kuličkami), ale březen byl neobyčejně studený se sněhovými přeháňkami a nočními mrazíky. Ještě 21. a 22. března se sněžilo a sněhová pokrývka se na polích udržela, takže na první jarní den mohli děti ještě stavět sněhuláky a kuličkovat se. Ještě 22. března bylo možno použít dětských sáněk k sáňkování.
   V tomto přechodném počasí v únoru a březnu řádila ve Smiřicích a v okolí vlna onemocnění chřipkou, jež měla často nebezpečný průběh. V důsledku této záludné a nebezpečné nemoci zemřelo též několik dospělých lidí.

Láska k rodné domovině prokázána byla krásným činem obětavosti: Z Ameriky došla prostřednictvím konsulárního jednatelství v Baltimore městské radě ve Smiřicích zprávách dopis) tohoto znění:
   "Ctění městští pánové! Jsme se Smiřic čp. 32, Hasičská ulice Františka Vachková, vdaná Heyduková, Moje sestra Marie Vachková, vdaná Hüblová.
   Zasíláme společně 30 dolarů, abyste je rozdělili těm ubohým hraničářům. Peníze zasíláme prostřednictvím konsulárního jednatelství, aby to neprocházelo příliš mnoha rukama. Bylo nám všem Čechům líto a srdce nás bolelo, jak trhají tu naši zem. Prosíme abyste nám odepsali, jestli jsou tam ještě nějací naši známí: Meri Srkalová, Vachkovi, Meri Kovandová, rodina Stránských, Vítovi, Jakoubkovi a Horákovi. Přijměte od nás srdečný pozdrav. Fr. Hübl - Hejduk.

Místní výbor pro pomoc uprchlíkům rozdělil dar sester Vachkových 30 dolarů (= se 860 K) v intencích dárkyň.
   Za krásný dar amerických krajanek bylo poděkováno zvláštní přípisem, jenž byl doplněn několika snímky nynějších Smiřic a s fotografií nové vilky, stojící na místě jejich rodné chaloupky (t.j. p. Josefa Stránského, sklenáře - později p. odborného učitele Josefa Láška).

Z fondu anglického lordmayora (starosty města) Londýna ve prospěch našich uprchlíků bylo přiděleno na zdejší žádost hodně obuvi, oděvů, prádla a j., což bylo na Bílou sobotu na radnici potřebným uprchlíkům z pohraničí rozdáno

1. dubna 1939 vydán úřední příkaz Němců o rozpuštění všech střeleckých jednot. Za zdejší jednoty NJS odvedeno bylo do Hradce Králové na Gestapo 35 pušek. Ostré náboje v počtu 1400 odevzdány nebyly, ale ukryty.

23. dubna péči MOK uspořádán pohostinsky zájezd 70 členného souboru Sokolovské filharmonie z Hradce Králové, která mistryně předvedla nesmrtelnou Smetanovu "Mou vlast”. Mocně dojati Smetanovým vyznáním horoucí lásky k vlasti povzbudili jsme své pokleslé duše v nynějších pohnutých časech prorockými slovy Libuše ze stejnojmenné opery, jež výstižně doplňovala vyzdobené jeviště Městské dvorany spolu s českým znakem: " Můj drahý český národ neskoná, on všecky hrůzy pekla slavně překoná.”
   Přesvědčili jsme se a uvědomili jsme si, že národ, který ve svých dějinách měl Husa, Žižku, Komenského, Tyrše, Havlíčka, Masaryka, Smetanu, Dvořáka a jiné velikány jejich druhů mezi svými vychovateli nezahyne. Zmizeli jsme na čas z mezinárodního politického světa, ale nezmizíme z mezinárodního světa kulturního.
   Vzorně ukázněné obecenstvo, které zcela zaplnilo prostorný sál dvorany, neskrblilo pochvalou účinkujícím a dirigentovi prof. Sv. Kneprovi.

29. dubna odpoledne přiběhl ze značně vzdálených lesů krásně srnec, šesterák. Vběhl do zpustlého zámeckého parku, ale tam chtěje uprchnout narazil prudce na drátěný plot a zranil se nad čenichu. Chovanci místní rolnické školy jej pak chytili a po ošetření opět pustili na svobodu. Vzácná podívaná vzbudila oprávněný zájem.

Počasí v dubnu se počátkem měsíce ponenáhlu uklidňovalo a od 4.IV. začalo pěkné slunné jarní počasí, které umožnilo klidnou a pilnou práci na polích a zejména zahrádkách, kde bylo letos vysazováno poměrně více ovocného stromoví než v jiných letech, neboť ztrátou ovocnářských krajů byl náš národ velmi ochuzen a škoda ta může být nahrazena jen zvýšeným počtem ovocných stromů ve zbylém vnitrozemí.

7. května vykonána podomní sbírka pro Ochranu matek a dětí a vynesla v rámci Týdne národního zdraví K 2000,-.

12. května vykonalo hradecké Gestapo prohlídky u činovníků zdejší Národní jednoty střelecké. Velmi podrobná prohlídka byla u předsedy A. Krymláka, kterému v bytě byla zabavená veškerá soukromá korespondence, kterou měl jako sběratel známek z Francie a Ameriky, zabarvena též sbírka odznaků a dána pohrůžka o dalším vyšetřování, případně zavření na Gestapu. Menší prohlídky byly u pokladníka br. Opletala, obchodníka a u br. Šmejdy, přičemž byly zabaveny spolkové peníze a vkladní knížka (vklad byl ihned Němci vybrán). U Pácaltů ve spolkové místnosti byla prohlídka bez výsledná a tak naštěstí ukryté ostré náboje nalezeny nebyly.

13. května uspořádal Sokol Smiřice u Andrejsků přátelský večer dorostu, na jehož pořadu byly hudba, sborový zpěv, recitace, ukázky národních tanců a melodram.

19. května hostila ve Smiřicích místní Osvětová komise spisovatele Jana Vrbu, básníka přírody a Chodska, který promluvil o genesi (o vzniku) svých knih a o pozorování přírody. K přednášce J. Vrby připojená též výstavka jeho spisů.

23. května usneseno obecním zastupitelstvem zadati odpadní kanál od plotu zahrady p . Munzara po obci až po mlýnský náhon staviteli p. F. Bellingrovy za rozpočtenou částku K 19 318,72.

24. května ve dvoraně přednáškový večer o junáctví. Přednášel MUDr. Jan Loužil z Jaroměře a doprovodil svou řeč též světelnými obrazy. - V Junáku se soustředily všechny dřívější skautské rozptýlené organizace a ve Smiřicích se utvořilo Středisko Junáka, k němuž připojeno i Sdružení přátel Junáka.

28. května uspořádalo Národní souručenství spolu s Ochranou matek a dětí odpolední dětský den, na kterém účinkovalo žactvo zdejší obecné a měšťanské školy. Konáno na sokolském cvičišti. Večer připojená pro dospělé přátelská veselice ve dvoraně městského hotelu.

10. června večer na sokolském cvičišti za velké účasti junáků z Jaroměře a Josefova i četných hostí a diváků zapálen byl táborový oheň nově utvořeného Junáka ve Smiřicích.

11. června konáno na témž cvičišti veřejné cvičení XI. okrsku Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy. Připojena též výstavka fotografií ze župního sletu v loňském roce zde konaného.

25. června odpoledne konal se péčí místní osvětové komise ve dvoraně koncert, při němž účinkovalo přes 200 pěvců a hudebníků, členům Pěvecké a hudební Jednoty Jaromír z Jaroměře. Milým dojmem zvláště působil Dětský pěvecký sbor, který zapěl Jeremiášovu Směs národních písní s doprovodem orchestru. Mezi četnými pěveckými sbory mužského, ženského i smíšeného sboru Jaromíra byla též Smetanova kantáta Česká píseň. Sbory řídil odborný učitel Jaroslav Novotný z Jaroměře. Koncert, který měl být původně v zámeckém parku a pro nepříznivé počasí byl dvakrát odložen, byl v době tak pochmurné pro národ pro všecky účastníky i účinkující velkou mravní posilou a vzpruhou.

5. července vzpomenuto památky M.J. Husa v Husově sboru církve československé, protože veškeré veřejná shromáždění pod širým nebem byla zakázána.

30. července odpoledne sehrála Jednota divadelních ochotníků Jirásek v zámeckém parku veselohru V. Wernera “Hotel Zázračná voda”.

V červenci a v srpnu uspořádal smiřický Junák svůj první tábor na Nebáku u Prachovských skal v Českém ráji. Vedl jej odborný učitel Jaroslav Novotný ze Smiřic.

4. srpna zemřel náhle ve Smiřicích ve státním pivovaru při práci klempíř Jan Sychrovský ve věku 37 let. Náhlý jeho skon vzrušil celou zdejší veřejnost, neboť byl pro svou ryzí a milou povahu velmi oblíben. Neštěstí postihlo zvlášť rodinu (vdovu a dvě malé děti). Pohřeb zemřelého konal se 6 srpna za veliké účasti lidu a zejména Sokolstva z celého okolí, neboť zesnulý byl horlivým sokolským činovníkem a dlouholetým náčelníkem místní Sokolské jednoty a místo náčelníkem XI. okrsku sokolské župy Podkrkonošské - Jiráskovy.

4. srpna z usnesení obecního zastupitelstva zadáno zřízení dalšího odpadového kanálu od žumpy při Obecním činžovním domě čp. 266 do Mlýnského náhona. Kanál vede ulici Anežky Malé (U vlečky). Zadáno staviteli J. Hájkovi za rozpočtenou částku K 19 961,29.
   V téže schůzi zadáno dláždění Jiráskovy ulice V úseku od řezníka J. Kaube (křižovatka s Palackou ulicí - pozn. P.) k přejezdu lihovarské vlečky firmě R. Čeřovský ve Smiřicích úprava planic, práce dlaždičská f. B Kořínek z Chotěboře. Celkový náklad podle propočtu stavebního znalce K . 141 903,-. Práce však dokončeny teprve v roce 1940.

13. s u společně místní Osvětová komise, “Jirásek” a “Hanka” velmi zdařilý výlet autobusy do Českého ráje. Vedoucím výletu byl učitel Luboš Stárek.

V srpnu 1939 byla Národní jednota střelecká (později přejmenovaná na Národní gardu č. 262) rozpuštěna.

Žně v červenci a srpnu, ačkoliv úroda se zdála býti dobrá, značně trpěly deštivým počasím. Také velmi citelný byl nedostatek dělnictva jak v zemědělství, tak zejména ve stavebnictví, neboť již na jaře a v létě t.r. hodně dělníků bylo posláno od našimi lidmi nenáviděných pracovních úřadů na práci do Německa nebo jak se tehdy říkalo: Do "Říše":

V létě 1939 byly již s velmi značný nedostatek pohonných látek, zvláště benzínu, pro auta, čímž automobilová doprava byla téměř ochromena. Mělo to i vliv na zásobování obyvatelstva.

V létě bylo občanstvo úředně vyzváno, aby v zájmu klidu a pořádku zanechalo debat a poznámek o současné situaci. Nutno podle toho vytyčit směrnice pro kladnou spolupráci s orgány německé říše a s obyvatelstvem německé národnosti. Sděleny byly i směrnice pro zdravení říšských symbolů, chování při německé hymně atd. Zakázáno bylo nošení legionářských stejnokrojů a odznaků. Legionářská ulice přezvána na Jedličkovou.

V létě a na podzim Drahota potravin již znatelně stoupla: například máslo, které ještě na jaře bylo možno koupit za K 18 - 20 za 1 kg, stouplo již na K 24 - 26 byl stále ještě volný prodej). Telecího masa byl nedostatek. Rané brambory nemohly být prodávány jako obvykle volně přímými pěstiteli, nýbrž pouze prostřednictvím obchodníků. Na jaře musila být výměra roli, osázených ranými bramborami, hlášena. Teprve od 15. srpna byl prodeji brambor volný.

Koncem srpna zavedeno úplné zatemnění na celém území Protektorátu od soumraku do svítání.Bylo s tím spojeno mnoho práce jak v domácnostech, tak i v závodech a veřejných místnostech, neboť normální chod veškeré života nesměl tímto opatřením utrpět. Byla to příprava k chystaným vojenským opatřením proti Polsku. Současně s tím byla vyhlášena řada mimořádných opatření výjimečný jízdní řád na drahách, zákaz všech tanečních zábav v celé říši, důležité objekty (závody, mosty ap.) byly zvláště střeženy. Tato opatření byla postupně zase odvolávána nebo upravována. Válečný jízdní řád byl zrušen v polovině září.

1. září 1939 v trhala německá branná moc do Polska s velikou přesilou a Polsko v tomto nerovném boji po několikatýdenním zápase podlehlo.
   Před počátkem války s Polskem a při jejím zahájení byly zvýšené a ztížené nákupy obecenstva, čímž způsobem nedostatek různých potřeb: mýdla, cukru, sádla, másla a jiných, zejména pak uhlí. Ceny zboží byly zvyšovány i přes úřední zařízení. Někde poskytované "drahotní výpomoci" zaměstnancům mají nastávající drahotě odpomoci, ale marně.

Dnem 1. září ve školním roce 1939-40 bylo sice začato již vyučování jako obvykle, ale pro nebezpečí rozšíření nakažlivé dětské obrny bylo zastaveno po dobu od 14. září do 1. října 1939. Dětské shromažďování a podniky pro mládež byly po tuto dobu zakázány.

20. září vyhláškou Ministerstva obchodů omezen byl výdej textilního zboží na 60% od bytu z roku 1937.

26. září místní skupina NSDAP (Němci) žádá městskou radu o přidělení místnosti (kanceláře) na náklad obce. Obec tomu ihned nevyhověla a odkázala později na pronájem místnosti takzvané Besedy v městském hotelu, o kterou by se musela dělit s dosavadním uživatelem Pěveckou jednotou Hanka.

29. září byla v městě oznámena vyhláška o takzvaných kmenových potravních listech, podle nich hlavní potraviny od 1. října 1939 budou podléhat vázanému hospodářství a jejich výdej bude vázán na příděl.

Od této doby byly chléb, pečivo a různé jiné potraviny pouze na lístky. V hostincích a podobně zatím rohlíky a housky možno podávat ještě volně, jinak vše na lístky, poukazy a odběrné listy.

20 října sehrála Jednota divadelních ochotníků Jirásek pohostinsky v Jaroměři u příležitosti oslav 120 let českého ochotnického divadla hru “Věra Lukášová”, kterou podle románu v Benešové upravil E,F. Burian. Představení se ráno v soutěži řady ochotnických spolků z Českého severovýchodu. V soutěži jednotlivců obdrželi II. cenu Antonín Šimek a Věra Černá, soubor čestné uznání. Ve Smiřicích tato hra byla opakována 29. října tohoto roku.

28.října nesměly být konány vzpomínky tohoto památného dne, Národně uvědomělé občanstvo však tohoto nařízení nedbalo a zejména studenti na vzpomínku Dne svobody nosili černé vázanky kravaty).

3 listopadu konána péči místní osvětové komise přednáška spisovatelky J. Hocke-Kotulské “Země orientu". V Městské dvoraně, se světelnými obrazy .

5. listopadu všeobecná sbírka Národní pomocí ve Smiřicích vynesla K 17 723,-.

11. listopadu uspořádala místní Osvětová komise ve dvoraně přednášku populárního reportéra čsl.rozhlasu redaktora Franty Kocourka z Prahy “O novém člověku ". Večer byl velmi početně navštíven, neboť již jednoho Billu přeložen a zakázán Účastníci byli řečníkovým odhodlaným a mužným vlasteneckým projevem nadšení a vraceli se domů s novými nadějemi v lepší příští našeho národa. Byl to nezapomenutelný večer upřímná vlastenecké zpovědi v době národního ponížení tak potřebné.
   (poznámka: Franta Kocourek byl po čase Němci zatčen a v koncentračních táborech umučen na jaře 1942).

17. listopadu v Praze vznikly studentské bouře při pohřbu vysokoškolského studenta MUC Jana Opletala, zraněného v Praze při vzpomínkových oslavách 28. října. Veliký počet vysokoškolských studentů byl pozatýkán, ostatní se- pokud měli možnost – rozprchli.Ze zatčených studentů bylo několik v Ruzyni u Prahy zastřeleno, ostatní byly pozavírání, krvavě ztýráni při četných výsleších na německé tajné státní policii (gestapo) a posléze odvedení do koncentračních táborů v Německu nebo na nucené práce. Vrátili se po dlouhé době, leckteří útrapám nezvyklé práce a životu ve věznicích podlehli nebo se vrátili z podlomeným zdravím.
   Ze Smiřic byli zatčeni vysokoškolští studenti:
   Jaroslav Cihlo, studující techniky v Praze
   Vladimír Kalista, studující lékařství v Praze
   Antonín Pleštil, studující techniky v Praze
   Ze studentů, kteří nemohli dokončit vysokoškolské studium neboť vysoké školy v Praze a v Brně byly uzavřeny na dobu tří let (nebyli však otevřený ani po uplynutí této doby), byli ze Smiřic: JUC Antonín Uxa, Jiří a Václav Pudr.

17. listopadu přijalo obecní zastupitelstvo rezignaci starosty města Josefa Šedý na úřad starostenský a na členství v obecním zastupitelstvu z důvodu zdravotních. Rezignace byla přijata i okresním úřadem ve Dvoře Králové n./L. dne 27.XI.1939 a na 15. prosince 1939 svoláno obecní zastupitelstvo k volbě nového starosty obce.

29. listopadu pořádala MOK přednášku archeologa dr. Turka z Prahy “O nejstarším lidstvu". Se světelnými obrazy.

12. prosince opakovala Civilní protiletecká ochrana na nátlak německých úřadů výstrahu o neustálém zatemnění od soumraku do svítání, což činilo stále velké potíže a zdržovalo práci.

15. prosince zvolen byl na schůzi obecního zastupitelstva při doplňovací volbě za resignovavšího J. Šedu starostou města Josef Čeněk, obchodník kožemi,
   I. náměstkem Jan Pacák, řídící učitel v.v.,
   II. náměstkem Jan Filip, dělník
   Do městské rady za J. Šedu Alois Nepovím, manipulant ČMD (Českomoravských drah)
   Volba Josefa Čeňka za starostu města nebyla však – nepochybně z důvodů politických – německými úřady potvrzena.

Od 16. prosince byly vydávány na průkaz kmenového listu potravinového na městském úřadě lístky na oděv (takzvané šatenky). Odběrní lístky na mýdlo byly vydávány již o září tohoto roku.

16. - 17. prosince uspořádali společně místní osvětová komise, Mladé Národní souručenství (mládež). Rodičovské sdružení a Junák ve Smiřicích v městského muzea na bývalé radnici výstavu české knihy u příležitosti Měsíce české knihy. Výstava byla ladně uspořádána, byli na ní bohaté ukázky, udělá velký zájem a měla značnou návštěvu..

Ke 29. prosinci 1939 bylo zjištěno že ve zdejším městě je celkem 2061 bytů, z čehož je pronajato 1164 bytů, to je 56%. Protože se do Smiřic, podobně jako do všech ostatních krajin v našem českomoravském vnitrozemí, přistěhovalo v důsledku změněných poměrů mnoho hodin z bývalého pohraničí ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, nastal zde citelný nedostatek bytů, takže v některých domácnostech musely být ubytovány mnohočlenné rodiny v jednom bytě, někdy i více rodin ve společné jediné místnosti. Aby se tomuto nedostatku od pomohlo, zahájení byly již počátkem jara 1939 některé novostavby. Kdežto v jiných letech byl normální počet staveb čtyři až pět, letos bylo uděleno přes 30 stavebních povolení. Jistě na to měla vliv i dobrá investice peněz.

Úprava Labe v úseku mezi Smiřicemi a Černožicemi provádí letos firma Kunc a zaměstnává přitom na 60 až 80 dělníků.

Po dokončení regulačních prací na Smržovské potoce, které provádí firma Martinovský, bude provedena úprava cesty kolem bývalého hřiště na kopanou (SK Smiřice. Tím bude zpřístupněn i příchod k potoku, na němž budou umístěna hradla, čímž se získá vhodné a bezpečné koupaliště pro malé děti.

Z kulturního života města kromě již uvedených podniků:
   a) Městská veřejná knihovna čítala Koncem roku 1939 5019 svazků. Za rok 1939 přečetlo 158 čtenářů celkem 3 625 svazků.
   b) V sokolském biografu promítnuto bylo za uplynulý rok 1939 celkem 60 filmových pořadů, z nichž byly čtyři kulturní a 11 pořadů bylo přístupno mládeží.
   c) Sokolské loutkové divadlo seriál letos 13 představení s průměrnou návštěvou 249 účastníků.
   d) Zábav bylo poměrně málo ples pouze jediný (Národní Jednota) maškarní ples DTJ, většinou se konaly pouze zábavy menšího rázu takzvané odpolední čaje, obvyklá mikulášská a silvestrovská zábava. V době válečného tažení v Polsku byly vojenským velitelstvím všecky zábavy zakázány.

Pohyb obyvatelstva:
   V roce 1939 se ve Smiřicích narodilo 30 dětí (19 chlapců a 11 dívek) a zemřelo 35 osob (20 mužů a 15 žen).
   Do Smiřic se přistěhovalo 237 osob, pobyt odhlásilo 66 osob.

Výpis z kroniky zemřelých v roce 1939
   17.2. Josef Stránský, sklenář na odpočinku ze Smiřic, ve věku 92 let
   26.4. Josef Vychroň, bývalý starosta města ze Smiřic, ve věku 68 let
   21.8. Jan Šulc, školník ve výslužbě, rodem z Barchova, ve věku 78 let
   8.9. Bohumil Jirsák, účetní firmy Malburg z Jaroměře, ve věku 59 let
   23.11. František Macháček, hodinář ze Sobotky, ve věku 65 let
   25.12.František Mergl, rolník, rodem Habřiny, ve věku 87 let
   25.12. Mořic Lustig, obchodník, rodem z Velenky, ve věku 82 let