Rok 1940

   Hlavní rozpočet obce na rok 1940 vykazuje
   úhrn potřeby K 538 580,-
   úhrn úhrady K 257 341,-
   schodek K 281 239,-.

   Na úhradu schodku řádného rozpočtu vybírány pro obec: 45% přirážka k dani činžovní a 255% k ostatním daním v obci na rok 1940 předepsaným a přirážce podléhajícím.

   Vyvařovací akce v obecní kuchyni chudinské pod dohledem Národní pomocí při Národním souručenství (všecky sociální instituce v městě byly spojeny a činnost sjednocena tak, aby o všem byl dobrý přehled) konala svoje dobré poslání již od počátku ledna. Byli podávány výživné polévky (obědy vzhledem k platným nařízením nesměly být vyvářeny) školním dětem a zdejším chudým občanům.

   V zimě 1939-40 byl naprostý nedostatek paliva, zvláště uhlí. Podle přihlášek na uhlí mají místní uhlíři dodat spotřebitelům ročně 6500 tun uhlí za prosinec 1939 došly však pro obchodníky uhlím pouze 3 vagony uhlí (to je 60 tun uhlí). za celý měsíc leden 1940 ani vagon. Bylo velké nebezpečí, že pro tuto uhelnou kalamitu nebudou místní pekaři péci pečivo.

   Po celou zimu 1939-40 se pracovalo hodně v městském muzeu na úpravě sbírek. Práci této se věnuje obětavě zvláště zaměstnanec ČMD Karel Vorel, Smiřický rodák, dojíždějící do Smiřic z Račic n./Trot. a JUC Antonín Uxa ze Smiřic, který byl přijat do služeb obce.

   Stoupání cen životních potřeb, požívatin atd. neustále pokračuje a čelí se mu (jen velmi nedokonalé) zvyšováním mezd různými úpravami, drahotními přídavky, sociálními opatřeními a pod.

   15. února pořádala MOK přednášku prof. ing. Aloise Červína "Ze světa chemie” s četnými pokusy a světelnými obrazy.

   18. února odpoledne a večer sehrála Jednota divadelních ochotníků Jirásek hru z dob našeho národního probuzení F.L.Věk. Podle známého Jiráskova románu upravil B. Vrbský.

   21. února pořádala Zemědělská poradna zdejší Rolnické školy s Okresní zemědělskou Jednotou, Zemskou komisí NS a MOK v sále u Andrejsků Den dějin českého venkova za účasti řečníků: Dr. Jiřího Neústupného, přednosty praehistorického oddělení Zemského muzea (námět "Pravěké zemědělství u vozovky se světelnými obrazy), docenta Dr Václava Černého, ředitelé zemědělského archivu (námět "V zámku a podzámčí”) aj. V předvečer pořádala MOK v Městské dvoraně již zmíněnou přednášku Dr. J. Neústupného (20. února večer).

   Agenda Městského úřadu se rozrostla v poslední době tak že se není možno věnovat vnitřním pracem, vyplývajícím ze samosprávy a proto zásobovací oddělení a policejní strážnice byly přemístěny z místnosti radničních do sousední budovy místní školní rady čp. 185.

   V únoru bylo pro nedostatek topiva (nebylo ani uhlí, a nic dříví) dočasně zastaveno školní vyučování a povoleno vyučování náhradní (domácí podle návodu ze školy).

   5. března sděleno v městské radě, že členem obecního zastupitelstva a všech obecních komisí za rezignovavšího (odstěhovavšiho se) prof. ing. Ot. Procházku byl Okresní úřadem jmenován AloisProcházku byl Okresní úřadem jmenován Alois Korsa (oba za německou skupinu). Od této doby začíná přímá německo-česká "spolupráce” v samosprávě.

   K 7. březnu bylo úřady zakázáno konat jakýkoliv upomínky na prezidenta Osvoboditelé TG Masaryka k výročí jeho 90. narozenin.

   Zima 1939-40 byla nad obyčej tuhá a dlouhá. Začalo mrznout záhy na podzim již v listopadu a s krátkými přestávkami mrzlo do druhé poloviny února. Napadlo hodně sněhu, takže po celou zimu byla pěkná sanice a zejména mládež si zimních radovánek na saních, bruslích i lyžích velmi užila. Na sokolském cvičišti na Šternberku bylo zřízeno bezpečné kluziště.
   Teprve počátkem března poněkud mrazy povolili a v polovině března nastala skutečně trvalá obloha
   Dlouhotrvající zima a zejména kruté mrazy způsobily mnoho škody zvláště v novějších domech s vodovodem a ústředním topením, jejichž vedení bylo zčásti mrazem potrháno.
   Oteplení počasí v polovině března způsobilo tání sněhu i ledu, jehož odchod na řekách byl v některých dnech, ba hodinách velmi dramatický. Energické zákroky hlídek a zúčastněných činitelů, jakož i zásahy přírody přispěly k tomu, že nedošlo k následkům katastrofálním. Hodně ulehčilo, že náhlé tání bylo přerušováno po několika dnech oblevy nočními mrazíky a tak tato pausa zabránila prudkému rozvodnění a odchod vody z nížinných i podhorských poloh děl se dříve než přišly vody z vyšších toků.
   Ve Smiřicích a okolí nastalo prudké tání, provázené deštěm ve dnech 14. a 15. března 1940. Odchod ledu na Labi, který dosáhl místy tloušťky až 80 - 100 cm, byl velmi ztížen tím, že se silné ledové kry na několika místech nakupily a utvořily neprostupnou ledovou hradbu. Hlídky hasičů a bezpečnostních stráží v noci i ve dne nad jezem směrem k Černožicům, kde ledy zatarasily tok řečiště v délce téměř 500 m, sledovaly s úzkostí vývoj hrozivé situace. Voda, která nemohla téci obvyklou cestou, protrhla levý břeh hráze a rozlila se po lukách, zaplavila celý kraj od Josefova, Černožic k Vlkovu a směrem po "haťovou" silnici k Hubílesu.
   Když úsilí hasičů, dobrovolníků i lidí námezdných odstraniti ledovou zácpu uvolněním ker nepomáhalo, byly v pátek 15. března odpoledne povolány pomocné čety vládního i říšského vojska, které několika náložemi výbušných látek veliké ledové kry roztříštilo a uvolnilo tak cestu proudícímu toku labskému v řečišti. Hladina vodní pak klesla a nebezpečí záplavy níže položených částí města bylo zažehnáno. Obyvatelstvo některých domů bylo na nebezpečí záplavy upozorněno již v noci ze 14. na 15. březen.
   Na mnohých místech v okolí byly způsobeny velké škody; v Černožicích na př. strhly ledy v noci na pátek provisorní regulační most. Podobné záplavy a velké vody byly nejen v okolí Smiřic (od Holohlav k Habřině, k Rodovu, na Trotince k Sendražicům a Trotině), ale i v celém povodí Labe a Vltavy i jiných řek. Bylo to v důsledku nebývale tuhé zimy, velikého množství napadlého sněhu a zejména prudkého tání.
   Ve prospěch osob, postižených touto živelní pohromou (povodní) věnovalo Národní souručenství na jaře místo podomní sbírky K 2000,-.

   19. března zemřel toho času nejstarší smiřický občan Josef Archleb, rodák z Jílovice otec paní Pácaltové na kopci v 96 letech věku.

   24. března byla pozorována mezi 7.- 8. hodinou večerní podobně jako v jiných krajích také u nás polární záře. Vysoko na obloze šlehaly červené a zelené plameny a po chvíli se celá obloha zalila červeným světlem jako při požáru.. (Tento přírodní úkaz v našich krajinách vzácný byl u nás pozorován v poměrně krátké době dvakrát posledně 25. ledna 1938).

   24. března na Boží hod velikonoční sehrál Jirásek veselohru ze studentského života od P. Vanderberga “Hoši, dívky a psi”. Hra byla později opakována též pohostinsky v okolí (v Černilově a j.)

   26. března došel pokyn okresního úřadu ve Dvoře Králové n./L, že nutno změnit název obce Smiřice na Smirschitz. Byla proto opatřená příslušná pečeť. Rovněž orientační tabulky na silnicích přizpůsobeny novým nařízením, též firmy a názvy veřejných budov atd.
   29. března byl ve schůzi obecního zastupitelstva Zvolen slavnostním způsobem jednomyslně čestný občanem města Smiřic Josef Zeman, inspektor ministerstva školství v.v., smiřických rodák, zasloužilý národní a veřejný pracovník, odborný spisovatel, autor spisu "Z paměti města Smiřic n./L.” Diplom čestného občanství vypracoval prof. František Langr z Hradce Králové.

   1. dubna zaveden byl takzvaný letní čas (Hodinky se posunuly o jednu hodinu napřed).

   4. dubna pořádala MOK za součinnosti Ovocnické jednoty a Zemědělské poradny při rolnické škole ve Smiřicích přednášku zahradního architekta Josefa Vaňka z Chrudimě. (bývalého žáka zdejší měšťanské školy, Rozárka z Bukoviny u Černilová) na námět "Jak docílíme hojnosti krásného ovoce“. Se světelnými obrazy.

   12. dubna vykonal okresní referent osvětové služby akt. ředitel Jan Hnilica (bývalý podplukovník čsl. branné moci (později též Němci umučený) z Jaroměře revizi obecní pamětní knihy. Výkon revize zapsal v pamětní knize.

   V dubnu 1940 zřízená byla v Smiřicích autostanice (záchranná stanice) Čsl. Červeného kříže.

   21. dubna na pozvání Jiráska sehrála ve dvoraně Jednota divadelních ochotníků Tyl z Černilová odpoledne a večer veselohru F.K. Svobody "Čekanky”. Černilovští přijeli do Smiřic, aby oplatili návštěvu našich ochotníků, kteří u nich sehráli hru : Hoši, dívky a psi".

   29. dubna odpoledne vykonal návštěvu ve Smiřicích Královéhradecký biskup THDr. Mořic Pícha, který téhož dne odpoledne v Holohlavech udílel svátost biřmování.

   V dubnu jsme mohli zhlédnout ve výloze fz. Mahler zajímavý výrobek zdejšího jemného mechanika řidiče auta fy Malburg Jana Voltra. Byl to malý model parního stroje, propracovaného do nejmenších podrobností a jehož každá součástka byla autorovým výrobkem. Důmyslný a zručný výrobce je znám naší veřejnosti již svým jinými pracemi malým dětským autem se spalovacím motorem a předním náhonem, motorovou lodí a skvělými modely letadel, s nimiž se zúčastnil i mnohých závodů a soutěží, při níž vždy jsi mi výtvory zvítězil.

   Zima byla velmi tuhá a dlouhá a proto se též upozdily jarní práce, ozimy na mnohých místech vymrzlý a museli bytí zaorány. Pomrzlo i mnoho ovocných stromů (meruňky, třešně, jabloně atd.) Zbylým stromům věnována velká péče. Byl zaveden povinný jarní a letní postřik (obec k tomu účelu zakoupila postřikový aparát). Suché stromy a větve museli být do konce července 1940 vykopány a ořezány, aby se v nich hmyzová nákaza nešířila na stromy zdravé. Jaro 1940 bylo dost vlhké, vegetace bujná.

   5 května u příležitosti "Českého hudebního máje” na pozvání MOK přijela do Smiřic Sokolská filharmonie z Hradce Králové. Koncert její konán pod záštitou městské rady. 74 členný symfonický orchestr pod taktovkou prof. Sváti Knejpa sehrál obě řady Dvořákových Slovanských tanců Koncert byl nadšeně přijat pozornými posluchači, kteří zcela zaplnili prostorný sál dvorany. Jásavé a jímavé tóny Dvořákovy hudby byly potřebnou posilou všem duším a srdcím, když ústa v době velkého národního ponížení musila mlčet.

   18. května pořádal Sokol u Andrejsků přátelský večer dorostu na jehož pořadu byly kromě čísel hudebních, zpěvník, tělocvičně rytmických též melodram a sborová recitace.

   19. května sehrál Jirásek hru Adolfa Waltery "Krev a půda”.

   20.a 27. Května uspořádal Sokol u příležitosti Českého hudebního máje dvě hudební besídky. “Jak naslouchati Smetanově Mé vlasti!. Obě besídky u Andrejsků vedl a odborným výkladem i četnými ukázkami doprovázel odborný učitel Vlastimil Brunclík ze Dvora Králové N./L.

   26.1 pořádala Pěvecká jednota Hanka s městskou hudbou veřejný koncert na sokolském cvičišti. Účinkovali na něm mužský, ženský i smíšený sbor Pěvecké jednoty Hanka, žactvo místních národních škol (obecné i měšťanské) a městská hudba.

   V květnu se vyskytlo velké množství chroustů, kteří natropili mnoho škody na stromech. Aby byly více hubení, platila naše obec za 1l spařených chroustů 50 h. Na radnici přijato bylo celkem 1 937 litrů chroustů a zaplaceno za ně K 904,10.

   V květnu a červnu nařízen byl školní mládeží sběr léčivých bylin, které za stanovené směrné ceny byly prodávány do místních sběrem: do lékárny a obou drogerii.

   Od 18. května do 2. června konána dobrovolná = nucená sbírka na Německý Červený kříž. Smiřicích její výtěžek K 5 077 mimo příspěvky různých podniků a zaměstnanců, kteří zasílali své příspěvky na Německý Červený kříž přímo nebo jim byly sráženy z platů.

   1. června hostili Smiřice vzorný soubor Jiráskova okrsku ÚMDOČ, který za režie Antonína Sandera z Nového Města nad Metují sehrál ve dvoraně Maryšu od bratří Mrštíků. Sehráno za velkého zájmu v krásném provedení jako soutěžní představení k letošnímu Jiráskovu Hronovu.

   9.června zájezd divadelního souboru z Prahy, který se hrál ve dvoraně pohostinskou hru Pozor na dopisy. Volby četná návštěva.

   12. a 15. června zájezd operety Východočeského divadla do Smažit s operou Chaloupky pod horami.

   15. června vydána byla vyhláška okresního úřadu z nařízení říšského protektora o chování a zodpovědnosti učitelstva a občanstva ve smyslu Říši nepřátelském.

   15. června odpoledne způsobily kroupy značné velikosti velké škody zejména na polích a zahradách.

   21. června Rozhodlo se obecně zastupitelstvo požádat nadřízené školní úřady o rozdělení správ školy obecné od měšťanské. V současné době je 8 tříd na obecné a 9 tříd na měšťanské škole a na obou školách je zaměstnáno celkem 26 členů učitelského sboru. Zvýšený náklad ponese obec. – Rozhodnutí bylo úředně schváleno a oddělení správ obou škol se stalo skutkem od 1. ledna 1941.

   27. června vydána vyhláška Oberlandrata v Hradci Králové o povinném vyvěšování protektorátních vlajek ( čsl. státní vlajky nejsou přípustné) , kteří složili (byli nuceni) slib věrnosti Vůdci Adolfu Hitlerovi. Jednalo se o všechny státní a veřejné zaměstnance a o ty, kteří zastávali jakýkoliv veřejný nebo spolkový úřad nebo funkci. Odpor k nucenému vyvěšování říšskoněmeckých a protektorátních vlajek se jevil jednak tím, že občané vlajky nevyvěšovali, jednak i tím, že dobří vlastenci ze vzdoru a z donucení vyvěšovali pouze vlajku s hákovým křížem. Protektorátní vlajka měla tyto barvy: bílou, modrou a červenou ve stejně širokých pruzích.

   V červnu 1940 byly zavedeny též spotřební lístky na vejce. Na lístky byly podávány také čerstvé uzeniny: párky atd., dříve bez lístků.

   20. července ve schůzi městské rady vyhověno žádosti NSDAP o povolení k umístění spolkové skříňky na budovu městského hostince bez jakýchkoliv poplatků s podmínkou, že umístění bude provedeno tak, aby skříňka nemohla být poškozena nebo znečištěna. Představenstvo obce nemůže brát zodpovědnost za poškození se zřetelem k tomu, že některý cizí nezodpovědný příslušník – provokatér mohl by ať již ze svého vlastního popudu nebo z návodu jiných osob skříňku poškodit.
   (O tuto skříňku se jednalo V případě Josefa Pavlisty v revoluci 5. května 1945.)

   24. července oznámen dar Spořitelny Smiřické K 10 000,- na obecní kuchyň chudých a K 28 000,- na produktivní péči města v roce 1940.

   25. července vydáno nařízení okresního úřadu odstranit všechny památky, připomínající presidenta Osvoboditelé T.G. Masaryka (Masarykovo náměstí, Masarykův dům sociální péče atd.)

   V červenci byl řádně vyčištěno koupaliště Smržovského potoka a možno se tam koupat, což je dovoleno jen mládeži do 15 let (pro malé rozměry a mělkost přes vánoční toto koupaliště na "Plivátka".)

   5. srpna počal katastrální měřičský úřad ve zdejší obci se zaměřovacími pracemi.

   20. srpna oznámeno úřední Nařízení o povinné dodávce brambor 2,10 q z j1 ha.

   V srpnu začato bylo s přípravnými pracemi pro stavbu dvoupatrové budovy okres ti záložní hospodářské filiálka ve Smiřicích na místě zbořeného domku, koupeného od sl. Karpíškové a pí. Kernové. Základem okresní záložny hospodářské v Jaroměři projekt vypracovala fa. Kubeček a Stehlík z Jaroměře a provádí ji společně s firmou J. Hájek, Smiřice.

   V letním období pořádala MOK tři společné výlety za pěkné účasti:23.VI. do Josefova, kde byly zhlédnuty městské muzeum a hradební chodby (kasematy), 28.VII. do Babiččina údolí u České Skalice, 18.VIII. na bojiště z roku 1866. Všechny výlety byly vedeny zkušeným turistou Stanislavem Hofmeistrem a spojeny s odborným výkladem historicko-zeměpisným a literárním.

   V polovině srpna skoro po celý týden zdržovalo se v okolí Smiřic hejno čápů, kteří se zfetovali k daleké pouti za moře. V podvečer se pravidelně shromažďovali k zámecké kapli, na jejíž střechu a věž, také na blízký pivovarský komín usedali a zde vždy v počtu 11 do rána přenocovali. Zajímavý tento zjev poměrně vzácných ptáků budil v městě pozornost četných diváků.

   V srpnu byla dohotovena úprava Jiráskovy ulice u školy. Byla vydlážděná v úseku od Kaubových (od Palackého třídy) až po přejezd lihovarské vlečky. S úpravou bylo začato již loni (prováděla firma Čeřovský Smiřic), ale práce pokračovala velmi zvolna. Letošní práce konala firma V. Volt ze Smiřic (úprava planic) a dlažbu firma B Kořínek z Chotěboře.

   Červenec a srpen byly poměrně chladné (koupání byl málo) a vlhké. Pršelo skoro denně, což velmi stěžovalo sklizeň obilí. Žně začaly neobvykle dlouho: do konce července bylo vidět na polích – a to ještě jen ojedinělé – teprve po 25. červenci – mandele žita.
   Pro nedostatek dělnictva bylo nařízeno školními úřady též studentů, aby všemožně ve žních připojení k pracích pomáhalo. Práce studentů musela být školami kontrolována. Také žactvo škol národních bylo nabádáno k usilovné práci o nich a vyzváno ke sběru klásků ve prospěch Národní pomoci.

   V létě postaven byl transformátor Smiřických mlýnů pro vlastní potřebu (nezávislé na městské elektrovodné síti). Kabel vede uličkou za domem klempíře V. Volta a pokračuje po cestě na Kršovce.

   20. září nařízení t. zv. protisabotážní noční hlídky. Zprvu byly konány členy hasičského sboru, ale později veškerým občanstvem (muži). Protože je občané právem považovali za neúčelné, ignorovali je nebo byly konány skoro nedbale.

   25. srpna sehrál “Jirásek” veselohru Vl. Kříže “Vítězství fořta Meruzalky”.

   Na podzim vzpomínala Rolnická škola a odborná škola hospodářská ve Smiřicích 20 let svého trvání a k tomuto výročí vydal “Podpůrný žákovský fond Dr Antonína Švehly” obsáhlou tištěnou jubilejní výroční zprávu.

   Podle záznamů meteorologické stanice s přepočtením měsíčních teplot dle Augustina vykazuje horní poloha Smiřic (pozorování meteorologické stanice na vzorném statku v Rolnické školy) v průměru posledních 10 let následující tepelné a srážkové poměry:

(vložený obrázek)


   Průměrná denní teplota během roku jest 8,1 stupňů Celsia. Roční srážky činí celkem v průměru 621 mm.

   15. září seriál “Jirásek” ve dvoraně večer veselohru “Našeptávač”.

   Od 17. září do 10. října hostovalo ve Smiřicích České lidové divadlo (konces. ředitel J. Kosina) a sehrálo ve dvoraně postupně hry: K, Novák: Lidé. pozor na lidi! - J.K. Tyl: Paličova dcera - K. Balák: Josefe, přestaň, na to je paragraf! - J. Rousek: Pomsta lékařova - A. Bisson: Bezejmenná - R. Nížkovský: Je to holka nebo kluk - Sergjan Turič: Golgota - Sl. Grohmanová: Seděla pod borovičkou (opereta) - R.R. Branaldové: Márinka z myslivny (opereta) - K. Fořt: Z českých mlýnů - B. Branald: Pepička z malé hospůdky - F.F. Šamberk: J.k. Tyl (též odpoledne pro školní mládež). Ve volných dnech konalo divadlo též pohostinské zájezdy do okolních obcí.

   8. října uděluje okresní úřad ve Dvoře Králové n./L., že úřad Oberlandráda v Hradci Králové nepotvrdil Josefa Čeňka ve funkci starosty města.

   V říjnu rozpuštěn byl Červený kříž, což se týkalo i místního spolku ČK.

   25. a října 1940 navštívil Smiřice po první umělecké loutkové divadlo pro. Josefa Skupy s populární Trojicí: Hurvínkem, Spejblem a Máničkou. Představilo se odpoledne mládeži ve hře Skupa- Wenig: “Mániččiny laskominy a Hurvínkovo bu-bu-bu” dospělým večer v Národním pohádkovém pásmu Jiří Kubeše ”Voničky”. Obě představení byla zcela vyprodána.

   27. října a opětovně 28. října vždy odpoledne se hrál “Jirásek” pro mládež Veselou pohádku “Kašpárek s třemi mušketýry honí ducha na zámku”.

   Také letošního roku nesměly být konány vzpomínky Dne Svobody. Již delší dobu byl příslušný příkaz o tom vydán a provedeny přípravy k potlačení případných demonstrací. Do jakých podrobností se přitom zabíhalo, zřejmost případu kronikáře, který v důsledku úmrtí v rodině v polovině října 1940 nosil na klopě kabátu smuteční pásku. Byl četnictvem vyzván, aby pásku odstranil, aby se to snad nevykládalo za skutek Říši nepřátelský jako vzpomínka na 28. říjen.

   29. října 1940 pořádala MOK přednášku Čeňka Chyského z Prahy na námět "České hrady a zámky”.

   Dodávková povinnost obilí, přikázaná okresním úřadem ve Dvoře Králové n./L. činila:
   na měsíc září 1940: 65, 37q pšenice, 34,14q žita
   říjen: 33,03 q pšenice, 22,77q žita
   listopad: 42, 17q pšenice, 34,14 q žita

   4. listopadu večer, po celou noc a ještě 5. listopadu dopoledne trval velký vítr který způsobil hodně škody na stromech a plotech.

   5. - 6. v listopadu v důsledku větších dešťů zejména v horním Polabí rozvodnilo se Labe, jehož červená kalná voda vystoupila ze břehů a zaplavila široko daleko luka od Černožic k Vlkovu, zatopila i “haťovou silnici” od Smiřic ke Smržovu atd.

   5. listopadu rozpuštěn byl Junák, jehož vymění bylo zabaveno a odvozeno.

   5. listopadu konán ve dvoraně na počest místního rodáka a čestného občana města Smiřic Josefa Zemana kulturní večer. Na pořadu kromě hudebních a zpěvních čísel, při nich účinkovali profesoři hudební školy z Jaroměře pp. B. Bouda, F. Klein a J. Pospíšil, ženský a smíšený pěvecký sbor Pěvecké jednoty Hanka byl též proslov řídícího učitele J. Pacáka a přednáška autora spisu “Z paměti města Smiřic n./L.” p. inspektora Josefa Zemana na námět "Několik obrázků z minulosti města Smiřic”.

   Na podzim 1940 (v listopadu) rozpuštěno bylo úředně obecně zastupitelstvo se všemi komisemi a správu města řídil komisařský vedoucí komisařský vedoucí Alois Lenfeld (Němec), úředník firmy Malburg.

   15. listopadu 1940 z nařízení okresního úřadu byla odevzdána pamětní kniha obecní městskému úřadu ve Smiřicích k odeslání okresnímu úřadu Do úschovy. Po dobu války byli pamětní knihy obecní soustředěny v tresorech budovy Zemského archivu v Praze. Po skončení války s povolením MNV ve Smiřicích vyzdvihl všechny díly pamětní knihy města Smiřic v Zemském archivu v Praze 21. června 1945 znovu pověřený Městský kronikář Petr Zahálka a odevzdal je opět městu.
   (Poznámka kronikáře: Protože při vydání Nařízení o úschově obecních kronik nebyl zřejmo, jak bude s nimi naloženo, pořídil si kronikář opisy nejdůležitějších částí, kromě toho všecky koncepty svých soukromých zápisů ke kronice uložil na bezpečných místech, takže byla tu jistota i pro případ, že by se pamětní knihy do obce již nevrátily).

   Mléčná akce ve škole (podáváním mléka o přestávce dětem na přesnídávku z důvodu zdravotních toho potřebuji svým) pokračovala i nadále – již od listopadu 1939.

   Podzim 1940 jako celý rok byl velmi vlhký.

   13. prosince v zastoupení místní osvětové komise, která byla jako obecní zastupitelstvo jsem všemi komisemi rozpuštěna, požádalo město Smiřice - vládní komisař přednášku "O kulturní práci Českého rozhlasu”, kterou přednesli Dr. J. Zd. Morávek a red. F. E. Šaman z Prahy.

   14. - 16. prosince uspořádal II. okrsek Mládeže Národního souručenství ve Smiřicích výstavu "Vánoce české knihy", která se těšila značnému zájmu. Byla umístěna v Mezimostí v pozdějším obchodě obuvníka Josefa Sychrovského.

   V roce 1940 nařízen byl pevný sběr kostí a kovových odpadků i pravidelné jeho odvádění do sběren ve školách. Ve Smiřických byla při "hlavní škole (tak byla přezvána dřívější škola měšťanská) zřízena obvodová sběrna pro řadu okolních obcí .

   Taky letos bylo vykonán obvyklý soupis holubů, drůbeže a hospodářského zvířectva a zavedeny pro ně zvláštní – velmi nedostatečné – příděly krmiv.

   Přes to, že nebylo dostatek stavebního materiálu a p., vystavěno bylo i v roce 1940 ve čtvrti Za vlečkou několik rodinných domků.

   Letos bylo zjištěno, že matriky příslušníků obce vedeny byly v našem městě (ve Smiřicích) od roku 1850.

   V roce 1940 vykonáno ve Smiřicích pokusné sčítání lidu, podle něhož zdejší obci přebývalo:
   2 572 Čechů
   21 Němců
   Celkem 2 593 obyvatelé
   V tomto roce se ve Smiřicích narodilo:
   34 dětí (19 chlapců + 15 dívek)
   zemřelo: 42 osob (24 mužů + 18 žen)

   Výpis z kroniky zemřelých v roce 1940:
   21.I. Josef Šeda, bývalý starosta města, rodilý ze Sendražic, 57 let
   18.II. Jindřich Günther, inspektor ČSD v.v., rodilý z Opatovic, 77 let
   19.III. Josef Archleb, Krejčí na odpočinku, rodilý z Jílovice, 96 let
   19.VIII. Josef Souhrada, sklenář, 77 let
   V prosinci t.r. si zoufala 30letá A.S. ze Smiřic nad úmrtím svého děcka a v uzamčeném bytě se oběsila. Když se přišlo na její čin bylo již pozdě na její záchranu.

   Protižidovské zákony a nařízení se stahovaly na celé území Protektorátu (nejen na Německo, na t.zv. Třetí říši). V důsledku toho byli Židé pronásledováni, musili nosit na prsou viditelné znamení: žlutou hvězdu s nápisem Jude - Žid. Majetek jejich byl konfiskován, sami byli soustřeďování ve větších střediscích. Od nás byli odvezeni zprvu do Josefova, později převážení ve velkém počtu do Terezína a odtud v transportech na různá místa do velkých koncentračních táborů, odkud se vrátil jen málokdo z nich. Ze Smiřic tímto opatřením byli postiženi občané: Eduard Lederer, obchodník a Elsa Ledererová - Feldšárková, jeho manželka. Po válce se domů nevrátili.

   Všichni občané, zastávající některý veřejný úřad, studující na vyšších školách než obecných atd., musili předkládat doklady o árijském původu: křestní listy své, svých rodičů a prarodičů, pokud byli ženatí nebo vdány též oddací listy a doklady příbuzných se strany druhého manžela. Bylo s tím spojeno mnoho práce a vydání: náklady na kolky, návaly na farách a matričních úřadech i u soudů při pořizování ověřených opisů (legalizace), leckdy vznikaly i potíže při nedostatečných údajích o narození, záměny osob atd.

   Spořitelna Smiřická měla v roce 1940: 7452 vkladatele, kteří měli uloženo K 27 339 093, 26.

   Živnostenská záložna v Smiřicích měla v roce 1940:
   K 1 601 835,15 vkladů. Počet jejich členů: 198, kteří upsali K. 34 600 podílu. Zapůjček měla v tomto roce K 935 995,15.

   Z kulturního života města mimo jiné již uvedené podniky:
   V biografu, který byl pravidelně v činnosti, přibývalo stále více německých filmů se zřejmou nacistickou tendencí. Jen velmi neradi si zvykali návštěvníci kina na německé titulky u českých filmů a na nezvyklou mluvu u zvukových filmů německých. Mnozí dřívější horliví návštěvníci biografu německé filmy ignorovali nebo přestali chodit do biografu vůbec.

   Sokolovské loutkové divadlo sehrálo v tomto roce 12 představení s průměrnou návštěvou 209 účastníků.

   V sokolském biografu v roce 1940 bylo promítnuto celkem:
   85 filmových pořadů. Z toho bylo:
   43 českých, 31 německých, 11 amerických.
   Mládeží bylo přístupno 29 filmů. 4 filmy byly kulturně výchovné a osvobozeny od dávky ze zábav.

   Činnost městské veřejné knihovny v roce 1940:
   Počet svazků 5 111
   počet čtenářů: 192
   počet výpůjček: 4590
   Průměr výpůjček na jednoho čtenáře: 23 knihy za rok

   20. prosince poděleno bylo 145 dětí z místní mateřské, obecné a hlavní (dosud měšťanské) školy při školní vánoční besídce obuví, prádlem a šatstvem.