Z pravěku Smiřicka

   (Stať tato zpracováno jest podle článků univerzitních profesorů Karlovy univerzity v Praze Dr. Jiřího Neústupného "Královédvorský okres v pravěku” a Dr. J. V. Šimáka "Příběhy krajiny královédvorské do husitských válek” v časopise "Pod Zvičinou” roč. VIII.

Smiřicko
   podobně jako celá jižní část politického okresu královédvorského (t.j. Jaroměřsko) mělo v pravěku výhodné přírodní podmínky sídelní a možno proto usouditi, že bylo obýváno skoro nepřetržitě od pravěku až do doby dějinné.

Paleolit
   (starší doba kamenná, je končila v našich krajích v 10. tisíciletí před Kristem)
   Nálezy paleolitické jsou skryty v několikametrových hloubkách sprašových hlín, z nichž bývají získávány i kosti diluviálních zvířat, která tu žila současně s člověkem: mamut, nosorožec, sob atd. Zbytky této zvířeny nalezeny byly ve Smiřicích, v Hustířanech, Jaroměří a Jezbinách.
   Bezpečně lze říci, že po době diluviální v osídlení Smiřicka, celého okresu královédvorského (jakožto celé střední Evropy) nastala mezera asi 7 tisíc let. Teprve zlepšením podnebí a ústupem lesů vznikly výhodné podmínky pro nové osídlení.

Neolit
   (mladší doba kamenná 3 000 - 1 700 před Kristem)
   …

Doba bronzová
   (1700 - 800 před Kristem)
   …

Doba železná
   (800 - 100 před Kristem)
   …
   …gallských Bojů,
   kteří asi ve 4. století osídlili Čechy, jimž dali jméno (Boiohaemum, Bohemia, Böhmen) …

Markomané
   (1. - 4. století po Kristu)
   …

Doba slovanská
   (od VI. (?) století po Kristu)

-------------------------------

Z minulosti města Smiřic

Město Smiřice
   bylo založeno asi ve druhé polovici 13. století po Kristu. Vladyka Smír s čeledí vystavěl tu na ostrově, dvěma rameny Labe utvořeném, dřevěnou tvrz s příkopy. Potomci Smírovi nazývali se Smířici, gruntovní pán Smiřický a odtud i jméno osady: Smiřice.

1376 - 1380 žila první historicky zjištěná držitelka Smiřic Eliška

1406 koupil Smiřice Václav Smiřický ze Smiřic, praotec slavného rodu pánů Smiřických

1417 - 1453 vládl nad Smiřicemi Jan Smiřický, leč od mládí svého na Smiřice nepřišel

1437 dne 27. prosince měštěnínové královéhradečtí učení Husova Smiřice vypálili a vyplenili

1450 dne 5. června zhubil Kolda ze Žampachu velikým zájezdem okolí Smiřic

1453 dne 7. září sťat byl na Starém Městě Pražském před pranýřem pan Jan Smiřický pro vlastizrádný dopis králi Ladislavovi

1476 zemřel Hynek Smiřický, bratranec Jana Smiřického a Smiřice přešly v majetek Kateřiny z Miletína

1490 - 95 byl pánem Smiřic Hašek Střížek z Lužan, který

1495 dne 7. září tvrz Smiřice s dvorem, poplužím a lukami i mlýny ve Smiřičkách odkázal manželce své Ludmiboře z Valečova. Ta ještě téhož roku zapsala své smiřické panství rovným dílem svým čtyřem sestrám a po roce zemřela.

1496 dne 22. října prodala prvá sestra Kateřina z Valečova díl svůj a všecko své právo na Smiřicku za 1 500 kop grošů českých sestrám Johance, Alžbětě a Ludmile z Valečova

1498 koupil Smiřice a vládl nad nimi do r. 1516 Mikuláš ml. Trčka z Lípy a Lichtenburka

1519 ulil zvonař Jakub Ptášek v Kutné Hoře největší (“Velký”) zvon smiřický o průměru 100 cm, 73 cm vysoký a 14 q vážící, sv. Egidia (sv. Jiljí), přenesený do zdejší Zámecké kaple ze zbouraného kostela na Plese

1525 jmenuje se Jindřich z Kunic, a hejtman smiřický

1534 od 25. října do r. 1540 byl pánem Smiřic Mikuláš Trčka z Lípy

1536 odpověděl nepřátelstvím Mikuláš Trčka z Lípy “všem městóm kraje Hradeckého”. Tenkrát sami Pražané, jsouse zástupci stavu městského, žalovali králi, že Trčka “těžkostí v živnostech činí zapovídaje lidem svým, aby k týmž městům nic a zvláště obilí nenosili a také piv žádných z měst nebrali než z pivovaru, který jest ve Smiřicích vystavětí dal.”
   (Archiv c.k. místodržitelství Miss č. 13 fol. 481)

1540 do 22. října 1569 měl panství smiřické Vilém Trčka z Lípy , který byl roku

1562 povýšen do stavu panského a vystavěl školu a chudobinec v Holohlavech

1566 byl ulit nejmenší zvon smiřický "Umíráček”, ze zrušeného kostela na Plese do Smiřic přenesený; výška jeho činí 28 cm, průměr 35 cm a váží 50 liber

1579 od 5. listopadu do r. 1588 byl majetníkem panství smiřického pan Jan Jetřich starší ze Žerotína

1588 urbář panství smiřického, o kterém se zmiňuje Čelakovský ve zprávě o výzkumech archivních sněmu podaných. Podle tohoto urbáře bylo ve Smiřicích toliko 20 lidí usedlých. Smiřice platili vrchnosti 7 kop 22 gr. 15 den úroku ročního mimo dávky z rychty, z krámů masných, soli, trhu atd. Podle urbáře panství smiřického z tohoto roku č. 273 měřilo se popluží na Smiřicku na lány; u zderazského dvora vysévalo se na lán 60 korcův. Pole poddaných měřena na lány a pruty.(Délce 8 loket říkalo se prut. Popluží je kus země, která se oborává jedním pluhem). Na smiřickém panství byl jediný dvůr holohlavský (bývalý vladyší statek) o 7 lánech. U holohlavského dvora vyskytuje se 30 lánů přidáním sedlských rolí a celá ves Zderaz skloupena. Ke dvoru zderazskému ponecháno dvé lánů a ostatek přidán k holohlavskému. U téhož dvora holohlavského vsévalo se na jeden obůr (- třetina veškeré orné půdy) na podzim žita a pšenice 140 korcův, na druhý jarého obilí málo méně a třetí zůr zůstával úhorem. Celé popluží drželo asi 420 jiter a na každý obor padlo okolo 140 korcův semene. Podle téhož urbáře klidí se z luk u Smiřic sena přes 200 vozů a otavy málo méně.
   V pivovaru smiřickém časem 6, 5, 4 a nejméně 3 a vary po 20 korcích sladu zavařují a po 26 sudech z každého varu vystavuji. A do roka jich bývá při nejmenším 200 varův.

1590 od 1. září do 12 října 1601 Smiřicemi a Opočtem bratři Vilém a Kryštof Jaroslav Trčkové z Lípy

1601 kde 12. října skonal před Bělehradem pán na Smiřicích Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy. Tělo jeho převezeno do Čech a pochováno na Opočně

1601 - 29. září 1634 vládl nad Smiřicemi Jan Rudolf Trčka z Lípy, pán na Veliši, Lipnici, Světlé, Kumburku, Konicích, Kopidlně, Žirci a Želivě, hejtman krále hradeckého

1606 jmenuje se mlynářem smiřickým Jan Měřička

1608 gruntovní kniha "Městec Smiřice” v Českém zemském archivu uložená

1612 vystavěl Jan Rudolf Trčka z Lípy s chotí svou Marií Magdalénou, rozenou Popelovnou z Lobkovic, smiřický mlýn (“verštat milostivé vrchnosti”) o šesti složeních s pilou, jak dosud kamenný znak obou rodů na mlýně zazděný, tomu dosvědčuje. Před česlem v kamenném zdivu pravého břehu Labe zasazen normální kámen hvězdou (šternberskou) a již nečitelným nápisem opatřený. Jan Václav hrabě z Paaru smiřický mlýn opravil a rodovým znakem ozdobil (kteryžto znak z neznalosti v r. 1919 byl by málem ukvapeně zničen).

1613 v pondělí po sv. Třech králích dána Janem Rudolfem Trčkou z Lípy městečku Smiřicím privilegia (výsady)

1614 majestátem Jana Rudolfa Trčky z Lípy za právo svobodného kšaftu a upuštění odúmrtí uvolnili jsou se rychtáři a konšelé a všichni poddaní z městečka Smiřic mezi časem sv. Havla a sv. Martinem v celostí na živé bez zadržování po jedné husy a jedné slepici jedenkaždý dobrovolně dávatí. Opis majestátu (vidimus) vydán radou a purkmistrem Hradce nad Labem k žádostí rychtářův Smiřic i vesnic poddaných

1616 v úterý ten den po sv. Anežce k žádostí pana Jana Rudolfa Trčky císař Matyáš Smiřicům znova vysadil a nadati ráčil tři trhy na dobytek koňský, dva trhy na vlnu a trhy týdenní ve středu

1617 měly Smiřičky jsou vlastní rychtu, svého rychtáře a svou gruntovní knihu

1618 Viz poznámka na str. 80-82!

1619 Podle urbáře panství smiřického z tohoto roku při novém dvoře zderazském bylo rolí orné 20 lánův, rozdělíce na tři zvůry dostane na setí na zvůr 6 lánův 8 prutův; na lán 1 kopu korcův učiní 6 kop 40 korcův, na jaře mnohem méně a též zvůr k ouhoru se zanechává. Násevek na všechny byl by činil 1920 korcův.
   Při dvoře holohlavském bylo téhož roku rolí 30 lánův a násadek na jeden obur měřil asi 10 kop korcův, takže 180 jiter bývalo zaseto 180 korci.
   Z luk u Smiřic naklizuje se 150 vozů sena a otavy málo méně.
   V tyto časy obtížné pivovar smiřický 3 a nejméně dva vary po 23 korcích sladu svařuje a po 32 sudech z každého varu vystavuje a do roka jich bývá při nejmenším 120 varů; učiní 3 840 sudův.

1628 a 1629 velikými spoustami sněhu a dlouhotrvajícími mrazy vyhynulo na panství smiřickém 365 osobám usedlým všechno obilí ozimní, ostatním zůstala sotva třetina. Hlad ozval se v těch časích nejen na Smiřicku, ale i po celých Čechách

1634: Listina z téhož roku, šesti pečetmi opatřená, stvrzuje prvileje, udělená Smiřicům Janem Rudolfem Trčkou z Lípy

1634 dne 25. února zavražděn v Chebu současně s Albrechtem Waldštejnem Adam Erdmann, poslední z Trčků a pán na Smiřicích

1634 - 1636 skonfiskované statky Trčkovy majetkem císaře Ferdinanda II. Nad statky vládnou zřízení komisaři.

1634 dne 20. září zemřel v Německé Brodě a pohřben v kostele ve Světlé Jan Rudolf Trčka jsa slavného toho rodu poslední

Na skonfiskovaném panství smiřickém připomínají se tehdáž v deskách zemských 2):
   ves Smiřičky, Smiřice, Holohlavy, Sendražice, Máslojedy, Lípa, Dub, Sovětice, Račice, Benátky, Habřina, Hustířany, Lužany, Neznášov, Rožnov, Rtyně, Černožice, Semonice, Brzice, Mezlečí, Ples, Jasenný, Libřice, Výrava, Černilov, Librantice, Ujezd, Bukovina, Čibuz, Vlkov, Smržov, Lejšovka, Svinary, Boháňka, Maňovice, Chlumek, Habřinka, Klenice. Mimo tyto obce v deskách zemských nacházíme v urbáři z r. 1655: Čáslavky, Jeřičky, Rozběřice, Proruby, Maršov, Libnice, Divec, Hubiles, Skalici a Lhotku za Maršovicemi, v urbáři pak t r, 1588 ještě Zderaz a Újezdec.

1636 dne 12. dubna panství smiřické: Smiřice s tvrzí, Žíželovsí, Rodovem, Hořeňovsí a Sádovou za 335 618 kop míš. odhrnuté, dostal darem za prokázanou službu Matyáš hrabě Gallas a vládl jím do r. 1647

1636 dne 10. května teprve vynesen z kanceláře dvorské nález, jímž Trčkové ctí i statky (panství smiřické, opočenské atd.) propadli

Poznámka (k odvolání z r. 1618 na str. 78)
   České povstání a odboje potí císaři na počátku války třicetileté zúčastňuji se velmi čínně i páni Smiřičtí ze Smiřic, o nichž budiž učiněna i tu zmínka.
   Rod pánů Smiřických ze Smiřic, potomků to Václava se Smiřic s počátku 15. století, přestává sice již ke konci téhož století vládnouti smiřickým panstvím, nabývá však velikého majetku v jiných končinách české země a stává se důležitým v panským. V 16. století náleží k nejbohatším rodům, ale rychle vymírá. Poslední smiřičtí vynikli velikým vzděláním, jehož nabyli na cizozemských školách (hlavně v Heidelberku v Německu) a na cestách po Německu, Francii, Holandsku, Anglii, Švýcarsku a Itálii. Bratři Jaroslav, Albrecht Jan a náchodský pán Albrecht Václav, strýc jejich, jsou důvěrnými přáteli Václava Budovce z Budova, jednoho z hlavních činitelů českého povstání r. 1618.
   V domě Albrechta Jana Smiřického v Praze (dnes u Montagú na Malé Straně) byla porada o náhlém soudu nad českými místodržícími, Albert Jan se zúčastnil svržení místodržících a byl z nejhorlivějších direktorů. Jeho sňatek s Emilií Eliškou, dcerou vévody hanavského Filipa Ludvíka, měl zajistiti českému povstání pomoc německých nekatolíků. Nadšení, se kterým se dal do služeb odboje, uškodilo jeho zdraví (poslední Smiřičtí umírali chorobou plic). V táboře před Budějovicemi se roznemohl zimnici a v Praze již 18. listopadu 1618 zemřel v okamžiku, když se o něm mluvilo jako o kandidátu českého trůnu královského. Zemřel v mladistvém ještě věku. Ohromné poklady (3 tuny dukátů a skvostů), vypravené do Frankfurtu nevěstě jeho hraběnce Hanavské, příbuzné kurfiřta Falckého, po smrti jeho zabaveny pro císaře.
   Z celého slavného rodu zbyl jen slabomyslný Jindřich Jiří ze Smiřic (zemřel r. 1630) a sestry Eliška Kateřina a Markéta Salomena. První z obou sester zahynula v únoru 1620 při výbuchu na hradě Kumburku u Jičína a druhá odešla do vyhnanství. Když po bitvě bělohorské prováděna byla konfiskace majetku na povstání proti císaři se zúčastnivším šlechticům, měly být zabaveny i rozsáhlé statky pánů Smiřických. Poručník slabomyslného Jindřicha Jiřího ze Smiřic proslulý vůdce Albrecht z Waldstejna odkazoval na ustanovení císaře Rudolfa II., který se roku 1608 vzdal práva konfiskace jmění zemřelých obyvatelů, kteří pro uražení královské důstojnosti byli odsouzeni ke ztrátě hrdla a statků.
   Svědomí jeho bylo uspokojeno narovnáním a statky Smiřických staly se pak vítaným lupem Albrechta z Waldstejna.

1636 při jarním setí vyjeli ze Smiřic proti zhluknuvším se opočenským obhájcům libníkovického dvora soldati, rejthaři zbrojení a myslivci na koních; leč ozbrojenci se rozešli po smírném jednání obou hejtmanů a ke krvavé bitce nedošlo

1638: Duchovní zprávu obstarávali na celém panství, zahrnující 57 vesnic, jen 2 katoličtí kněží: farář holohlavský a kaplan černilovský. Prvnímu katolickému faráři v Holohlavech Janu Kobylkovi (ustanoven 1628, zemřel 1638 (archiv arcibiskupství, opis v zemském museu)) platilo městečko Smiřice z každého gruntu po 1 bílém groši a tolik i z každé krávy. Z pivovaru smiřického dávalo se faráři 13 sudů piva ročně, 48 liber másla a 44 libry velkého sýra.

1639 dne 24. února byly Libníkovice se dvorem postoupeny Smiřicům “aus Ursache, dass er vor diesem von altersher zu der Herrschaft Smiřic gehörig gewesen.”

1639 lazebník Smiřický “kurýroval” lidi, zraněné holohlavským šafářem

1639 zmocnili se Švédové Hradce Králové a vložili svoje posádky také do Smiřic, Jaroměře a Nového Města n./Met. Ovládnuvše celé okolí, krutě tu hospodařili. Teprve když na jaře roku 1640 maršálek Piccolomini se zmocnil Hradce Králové, byly i z okolí švédské posádky vypuzeny, ale nové a nové proudy Královédvorsko zaplňovaly. A sotva byl od švédů klid, již zase císařská vojska si vynucovala těžké contribuce. Roku

1643 vtrhl do Čech švédský generál Torstenson a pustošil zemi. Na podzim oblehl Hradec a poslal Königsmarka kolem Smiřic a Jaroměře k Broumovu.

1643: Od tohoto roku je hejtmanem panství smiřického Daniel Oustecký z Festenberku

1644: Tímto rokem počíná se Manuál městečka Smiřic s gruntovními zápisy, porovnáváními a pod. na 155 listech - 6. dubna t.r. obnovena c.k. polní maršálkem Matějem hr. z Gallasů privilegia Smiřic

1644 jmenuje se Jan Pelikán, rychtář Smiřický a Jakub Černohorský a Petr Nezlečský, konšelé

1645 měli i ve Smiřicích svůj stan švédští vůdcové Vittenberg a Žolštejn

1650: Ke konci tohoto roku byla města Jaroměř a Hradec nad Labem celá katolická, jen Smiřice zůstaly většinou nekatolické

1651: Z tohoto roku zachoval se "Seznam” (z archivu ministerstva vnitra v Praze), poslaný hejtmanem panství smiřického Danielem Ousteckým z Festenberku. Je to výkaz všech lidí na panství hrabat Gallasů se zdržujících; udáno v něm povolání, věk a náboženství s poznámkami, “jak jsou některé osoby protivné, tvrdé, rebelantsky zachovaly”, jak za nimi marně posílal, aby se na zámek dostavili, kázání slyšeli; poznamenáno také, je-li naděje “k zejskání”, jakého prostředku se užije, aby se na katolictví obrátili. Z výkazu vyčteme nejen poměry náboženské, ale i sociální, počet obyvatelstva, zprávu obcí, jména rodová, z nichž mnohé do dnešní doby drží grunty dávných předků.
   Seznam začíná obyvateli smiřického zámku. Vedle hejtmana, důchodního Jana Strakonického, půrkrabího Jiříka Rittra a jeho mládence, sloužily tu obročí, listovní posel, trubač, stolník, klíčnice, kuchař, topič, marštal, vrátný, zámecký pekař a řezník, s osobami zase jim podřízenými: s děvečkami, pacholky, holomky, chůvami, 3 kováři, bednář, provazník, kolář, šafář a holota. Pivo vařil Sládek Tomáš Nedbal, podstarší Matěj z Kosti, Matěj "Hřejpivo”, jeden sladovnický vandrovní a mládek. Lesy mělo na starosti 6 myslivců, 5 hajných, 3 bažantníci, 2 voborníci, rybníčky 2 porybní. Službu strážní konali 3 ženatí mušketýři.
   Podle náboženství bylo 81 katolíků, 52 nekatolíci; u dětí (16) do 12. roku se náboženství nezjišťovalo. Nekatolíky byli hlavně děvečky, pacholci, hajní a myslivci. U většiny jest poznámka, že připověděli obrátiti se na víru katolickou, u některých jest poznamenáno, že budou ”skrze vězení” k tomu přinuceni. U chůvy Zuzany nebyla “naděje k zejskání” a mládenec purkrabího Jan Flekáč vyžádal si k rozhodnutí lhůtu do sv. Jana, jen aby “reformaci hyndroval, jsa rebel, ať jest dosti vyučený” (t.j. v náboženství katolickém).
   Město Smiřice a ves Smiřičky (Městečko mělo 28 domů v sousedství zámku. Tři stavení stála na místě nynějšího kostela (kaple), proti ní byla řada domů s domem radním, ostatní na nynějším Šternberkově nábřeží a na druhé straně za Labem před kostelem. Ve Smiřičkách bylo 19 stavení, táhnoucích se ke “sklepům”.) spravovali tehda 2 rychtáři, starší a mladší. Oba byli katolíci, jejich manželky však nikoli. Podobný poměr byl u mnohých jiných rychtářů. Žena mladšího rychtáře Balcara dožádala se času k rozmyšlení do sv. Ducha (seznam byl napsán 11. dubna). Kateřina Pelikánka, vdova u rychtáře žijící (snad tchyně, muž její byl konšelem r. 1647), nekatolička, raději odešla ze Smiřic “jako zarputilá”.
   Arestován byl Martin Pitr, “drzý rebel, protivník, který jiné rozpakuje”, spurná byla žena tkalce Adama Sováka, zeť, dcera a žena ševce Václava Kučery, sousedka vdova Anna Šafářka a její dcera Mandalena, mateři rovná.
   U 52 osob poznamenáno, že jen “skrze vězení jest naděje k zejskání”. Celkem bylo nekatolíků více než katolíků.
   V r. 1651 byl ve Smiřicích rychtářem starším Václav Špička, mladším Jiřík Balcar, konšely Jan Šaršoun, Václav Šimonů, Jiřík Jakl, krejčí, Petr Mezlečský, Jan Valášek, řezník, Jan Rozvařil, Jan Kuchmistr, Daniel Bukchart.
   Celkem bylo na panství smiřickém (obce: Smiřice, Holohlavy, Černožice, Rožnov, Čibuz, Újezdec, Bukovina, Librantice, Divec, Výrava, Libřice, Habřina, Smržov, Neznášov, Vlkov, Hustířany, Rodov, Račice, Hořeňoves, Benátka, Žíželoves, Lužany, Rytina, Máslovědy, Čistoves, Lípa, Sendražice, Brzice, Mezlečí, Semonice, Ples, Skalička, Jasenný, Černilov, Lejšovka, Rusek, Piletice a Svinary, v úhrnu ve 38 obcích) 4 642 obyvatelů, z nichž bylo 394 katolíků, 2 791 nekatolíků a 1 457 dětí bez udání náboženství, čili 8,5 % katolíků, 60% nekatolíků, 31,5% dětí.
   Seznam obyvatelů zakončen jest nadějí a steskem:
   "Všichni tito nekatoličtí, jak napřed spurní a protivní, kteří obzvláštně vyznamenání jsou, tak i mírnější dávají od sebe vůbec odpovědi:
   1. že oni v příčině náboženství lidí poslouchati povinní nejsou;
   2. že v čem jsou se pokřtili, v tom setrvati míní.
   Jedni druhé rozpakují a žádný napřed jíti nechce. Na okolní panství ukazují, až tam katoličtí budou, že oni také přistoupí.
   Naproti tomu od pana pátera jezovita z obce hradecké sem vyžádaného vedle mne a hejtmana dávají se jim naučení podstatná na zámku smiřickém, což se toho minulého postního času stalo a až posavad děje doma i na kázání.
   Naděje dobrá sice jest, že oni katoličtí budou, ale delšího času k tomu potřebí jest. Jakož pak každý den se s nimi pracuje, kdyby jen se postaviti chtěli (t.j. na zámek aby přišli), neb jak se pro ně do vesnice pošle, hned se všichni rozutíkají a rozschovávají.”
   Ani vrchnost sama valně neusilovala o změny, neboť Štěpán Rathmüller, regent všech panství gallasovských, tak jí panství smiřického, byl místodržitelskou kanceláří v červnu vyzván, aby nepřekážel protireformaci, nýbrž aby ji horlivě podporoval, zejména missionáře, “kteří ubohý svedený lid na pravou cestu” přivádějí, jinak že by nesl zodpovědnost za to, kdyby panství smiřické bylo vojsky obsazeno. (Z archivu zemského muzea.)
   Později se poměry měnily, protireformace přitužovala, pronásledovala. Po necelých 2 letech od podání uvedeného seznamu bylo hejtmanem hradeckého kraje oznámeno, že ze smiřického panství prchlo 223 lidí. Prchali již před dragouny.

1654 měly Smiřice 29 domů a tři rozbořené, ve Smiřičkách bylo 18 domů. Z tehdejších rodin smiřických dochovalo se jediné jméno: Valášek, ze Smiřiček jména: Dušek, Kučera a Pavlásek. Téhož roku splynuly Smiřice se Smiřičkami v obec jednu.

1656 dne 17. června vydány mistrům poctivého řemesla krejčovského z městyse Smiřic na vzor artikule cechu krejčovského města Jaroměře nad Labem (česky a německy).
   V 17. století jmenuje se ve Smiřicích cech ševcovský, řeznický, krejčovský, mlynářský a kovářský spolu s kolářským.

1659 dne 17. října dáno Smiřicům Antonínem Pankrácem a Rudolfem hrabaty z Gallasu právo uživati pečeti a znaku (Sigilium oppidy Smirsicensis ad Albim A:1659).

1661 dne 7. října stal se pánem nad Smiřicemi do r. 1685 Antonín Pankrác Rudolf hrabě Gallas, c.k. plukovník; od něho

1661 dne 8. prosince byla obnovena privilegia městečka Smiřic

1661 zaznamenán případ přátelské čili úbrmanské smlouvy: Paní Smutná Anna u přítomnosti práva a dožádaných úbrmanů uznala “dotčenou” (uraženou) paní Ludmilu Valáškovou za “dobrou a poctivou matronu”, přijela na sebe škody právní a truňkem si připily.

1662 dne 9. května vydán ochranný list Františka Ferdinanda Ignáce a Antonína Pankráce, bratří sv. římské říše hrabat z Gallasů, cechu krejčovskému netoliko při městě, ale na celém panství smiřickém (česky a německy).

1664 dosáhly Smiřice od Matyáše Gallasa privileje prodeje soli pro sebe a 18 okolních obcí za roční poplatek 5 kop míšeňských v den sv. Havla

1665: Z tohoto roku datuji se zmizelá registra panství smiřického.

1666 jmenuje se hejtmanem smiřickým Julius Šerez

1666 úřadoval ve Smiřicích Jan Kuchmistr, rychtéř starší a Martin Novohradský, rychtéř mladší (za Smiřičky) a 8 konšelů; byli voleni na 1 rok

1682 dne 3 srpna byla městská privilegia potvrzena od císaře Leopolda I.

1685 dne 1 října prodal Antonín Pankrác hrabě z Gallasu panství smiřické Isabelle Magdaléně, ovdovělé hraběnce ze Sternberka za 350 000 zl. a 3 000 zl. klíčného, která toliko dvě léta z panství se těšila

1687 v manuále jmenuje se poprvé vedle rychtáře staršího a mladšího také rychtář císařský (dozorčí orgán, jmenovaný vrchností)

1687 - 1698 Václav Vojtěch Sternberk, poručník nezletilého Josefa hraběte Sternberka, vydal 7 “punkt a milostí”, dle nichž:
   1) “Z těch jistých poddaných, kteří od léta 1618, za času té nešťastné rebelie a na to následující české vojny z panství sběhli a zemřeli, případné milostivé vrchnosti z jejich spravedlnosti 3 a ke kostelu, jemuž službami božími byli připojeni 1 dílu atd.

1687 - 1700 měl Smiřice Jan Josef ze Sternberka, který při návratu z Říma s manželkou svou Violantou ve vlnách Innu poblíž Öttingu v Bavorsku dne 13 června 1700 zahynul.

1689: gruntovní kniha “Městys Smiřice a Smiřička”, v českém zemském archivu se nalézající

1689 zaplatil Jan Řehák z Čibuze za propuštění ze vsi do městečka Smiřice vrchnostenskému úřadu 12 rýnských

1693 byl hlad na smiřicku velmi veliký. Hejtman smiřický Bedřich Arnošt Heyzlar píše vrchnosti, že lidé jedí šmahem houby a tím více že zmírají. "Jen nás Bůh války chraň!” volá.

1693 mocí zápisu z 22. prosince prodala obec smiřická podle staré gruntovní knihy folio 116 (při požáru r. 1839 zničené) bývalou obecní solnici (nyní domek čp. 17) Mikuláši Havlasovi za 80 kop míšeňských grošů

1694 úřadovali již rychtáři smiřičtí ve vlastní rychtě. Byla to jednoposchoďová dřevěná hospoda s podloubím, koupená od Anny Zimové, někdy Balcarové, vdovy po Tobiáši Zimovi za 800 kop míšeňských. V přízemí byla šenkovna a arest, v poschodí pak rychta, později i “školnice” (třída).

1695 stvrzena privilegia městečka Smiřic Janem ze Sternberka o svobodném kšaftování, o solním obchodu, artikulech cechu ševcovského, krejčovského a řeznického. Stvrzení jest opatřeno visutou pečetí.

1695 do ultima Juli bylo podle inventáře po dvořích na panství smiřickém uhrnem 108 volů, 31 býk, 260 krav dojných, 34 prvoletky, 123 jalovice, 118 telat a 36 koňů. Ovcí běhnic 96, beranů 58, skopců 226.
   V oboře chovali se 2 jeleni, 4 laně, 1 tele, 6 daňků kozlů, 19 koz a 12 telat dančích.

1696 dne 30. června obnoveny městské výsady Janem Josefem hrabětem ze Sternberku

1696 - 1758 "Počty kontribuční …… v městyse Smiřicích a Malých Smiřičkách” v 18 sešitech

1697 dne 21. Juni celé městečko i se Smiřičkami lehlo popelem. Zaznamenána jen mimochodem první zmínka o tomto požáru domů při Labi: “Jiřík Pelikán, spolu s manželkou, jedním synem a dcerou skrze týž rychlý oheň o životy, a téměř na prach shořeni, přišli”. Spáleniště č. 8 se štěpnicí odhadnuto bylo na 200 kop míšeňských.

1697 z druhého pololetí zachoval se výkaz a vystavené soli ve Smiřicích

1698 dne 25 února přikoupil Jan Josef ze Sternberka statek Ples s Jasenou od Františka Antonína hraběte ze Šporku

1699 Jan Josef ze Sternberka vystavěti dal kostel smiřický, zasvěcený "Sv. třem králům”, neznámým stavitelem. Na místě nynějšího kostela (zámecké kaple) stávaly dříve tři domky, jež posledně naležely Štěpánu Mylingrovi, Anně Austecké a Matěji Ringerovi.