1700 vyhořela radnice smiřická s okolními domy

1700 dne 13. června zahynul ve vlnách Innu poblíž Öttingnu v Bavorsku majitel smiřického panství Jan Josef ze Sternberka s manželkou svou Violantou při návratu z Říma

1700 - 1761 vládla nad Smiřicemi a panstvím smiřickým Marie Terezie hraběnka z Sternberka, r. 1715 provdaná za Jana Leopolda hraběte z Paaru. Druhým manželem byl jí Daniel z Gastheimu

1710 dne 18. února a 8. máje častovala obec smiřická pro jistější udržení trhů “handlíře koňské truňkem piva a kusem jídla” za to, “že jsou se dali zase najíti”

1715 dostavěna kostelní věž smiřická a hvězdou šternberskou ladně ozdobena, jak týž letopočet, pod makovičnou tyčí objevený, tomu nasvědčuje

1716 až do r. 1744 byl primasem smiřickým Jan Jiří Dušek

1707: Artikulové v 18 článcích, kteří se čítali lidu vesnickému o soudech výročních ve Smiřicích, rukopisně v archivu města Náchoda se nalézající.
   Z těchto artikulů panství smiřického se dozvídáme, že milostivá vrchnost smiřická (Marie Terezie ze Sternberka) k svému zalíbení a pro svou příležitost novou cestu hned od Smiřic až na Ples s velikou prací a nákladem skrze lesy a pole udělati a způsobiti, ji pak lipami a jeřábkem vysaditi dáti jest ráčila, tedy aby s pokojem zůstala a žádný přes ni jiný, jedině sama vrchnost - nejezdil.

1713 měli Smiřice 63 domy, Smiřičky 22 domy; v obou přebývalo 381 duší. Bylo tu 6 ševců, 6 řezníků, 4 krejčí, 3 tkalci, 2 puškaři, 2 zedníci a 12 jiných řemesel vedle mlynáře, sládka a “kantora starého, vaganta”

1713 dne 28. června měl tábořiti ve Smiřicích regiment pěchoty, obec však darovala “panu komisaři” 5 kop a regiment “obšťastnil” jinou obec

1713: Z tohoto roku nalézá se v městské radnici jaroměřské: "Panství smiřického toho času pupillárního přiznávající tabella realitův poddaných” s daty i z roku 1654. Názvy rolí ve Smiřicích z r. 1713 jsou: v dolcích, na kopaninách, na kršovce, na stráni, za oborou, na rybníku, pod bílým kopcem, na štěpníku, pod chmelničkou, na závrati, v nohavici, na popluží, u kříže, na hořičkách; luk: na Pitruši, na bělidle, na Tomášce, Šaršounská, na baráku, v koutě, na ostrůvku, pod bažantnicí, v hatích, za oborou

1716 dne 19. listopadu obnovena privilegia města Smiřic od Marie Terezie z Paarů, roz. hraběnky ze Sternberku

1717 farář smiřický Jindřich Henselius spálil veřejně u přítomnosti misionáře jesuity P. Matouše Štěpnického v zámeckém nádvoří smiřickém mnoho knih evangelických za zpěvu písně školní mládeže, Štěpnickým složené:
   "Pálíme zde Husa Jana,
   by nebyla duše naše žhána,
   i také Martina Lutera,
   že proklel víru svatého Petra.”

1723 vyhořel mlýn ve Smiřicích

1724 malovány obrazy Jana Nepomuckého a Dominika Vincentia Ferrera na postranních oltářích smiřického kostela

1725 dne 18. srpna odpraven “pro spáchaný mord” matkou vrah Pavel Skrovný podle potvrzeného rozsudku appelací pražských. Při vyvedení z radního domu byl odsouzenec v pravý prs rozpálenými kleštěmi uštknut, pak mečem na hrdle ztrestán katem dobrušským. (Šibenice čili “spravedlnost”, ze šesti sloupů sestávající, stála “na velké obci” v nynější Liebigově třídě.)

1726 dne 4. aprile darovala obec smiřická děkanovi holohlavskému Janu Jindřichu Řecickému k instalaci truňk vína v ceně 7 kop

1727 namaloval Petr Brandl (narozen r. 1668 v Praze, zemřel r. 1735 v Kutné Hoře) úchvatný obraz Tří králů na hlavním oltáři v kostele smiřickém

1729 od měsíce září do 8. máje 1733 vyřizovala žádosti poddaných, supliky (prosby), dovolávání spravedlnosti česky nebo německy sekvestura panství smiřického, v níž zasedal hrabě Josef Zsereni, rytíř Václav Vražda z Kunwaldu a Jan Václav Klusák z Kostelce

1729 - 1737 “Decretenbuch” v zámeckém archivu, obsahující 298 suplik

1730 přistěhoval se do Smiřic druhý perníkář Jan Petzold z Nového Města nad Metují

1733 od 9. máje podpisovala dekreta (žádosti a prosby) již sama Marie Terezie hraběnka z Paaru většinou německy
   Žádosti za úlevy v robotě - a nebylo jich málo - paní hraběnka Marie Terezie Paaru odbývala krátce: "Nenacházím příčiny, proč bych suprikantovi toho čtvrt dne (!) roboty pasírovat měla.” (Jiřík Havlas z Velké Skalice) Naopak, každému odmrštěnému vysloveno bylo přání, aby pilněji než dosud robotil.
   Kdo byl k robotě neschopen, musel se vykoupiti. Toman z Hubilasa dal důchodu 4 zl. Za peníze zkrátila se práce na panském, za peníze došlo svolení k ženitbě, propůjčena hospoda, povoleno dáti synka na studie nebo do učení, za peníze vydány listy zhostné, za peníze šlo všechno.

1735 poručil appelační soud v Praze, aby vůbec smiřičtí na arestanty “pro kacířský blud” lepší pozor dávali než posavad

1737 - 1745 druhá kniha “Decretenbuch” obsahuje 91 suplik a nalézá se v zámeckém archivu smiřickém

1738 zmírněno patentem na Smiřicku a jinde nevolnictví; téhož roku

1738 jmenuje se Josef Nezbeda, kat smiřický

1738 obce Ples, Vlkov, Smržov a Lejšovka si stěžovali, že vysokou zvěří z lesů mnohou škodu na polích trpí a žádaly za odškodnění. Vrchnost smiřická odbyla je, řkouc, ať se neopovažují po druhé “tlauci na keř”. Vyšetřování nic prý neshledáno a ostatně vysoké zvěře je prý v Rasoškách málo, a zaběhne-li se z lesů do polí, mohou ji odehnati a pole svá hlídati.

1740 postavena u kostela socha sv. Jana Nepomuckého nákladem hraběnky Marie Terezie z Paaru

1741 přišlo s pruským vojskem mnoho českých vystěhovalců z Berlína a okolí, aby dostali, co tu opustiti musili. Byli z Opočna, Lochenic, Bukoviny, Předměřic, hlavně však z panství smiřického

1743 vypůjčila si obec Smiřická od mlynáře 300 kop na zakoupení “magacínu” a 100 kop od Václava Janka, souseda smiřického, na vyplacení kauce “tenkráte když král pruský se svým vojskem do Čech vpadl a jeho feldaršál gráf Schwerin tudy mašíroval”. Téhož roku

1743 rozhodl se úřad městyse Smiřic obchodu solního pro všechny vesnice na celém panství se vzdáti, nechtěje dále “chyby a křivdy trpěti”.

1744 dne 26. května za hraběnky Marie Terezie z Gastheimu, rozené hraběnky ze Sternberka, směnou “potaženy” k holohlavské bažantnici louky smiřických občanů, a to: vdovy Doroty a Jana Frymla, mlynáře, za tím účelem, aby panská bažantnice do rovnosti a stejnosti přivedena a novým tesovým plotem ohrazena býti mohla.

1744 zaplatila obec Smiřická mlynáři 1 1/2 kopy za řezání a 50 grošů dáno pilaři (při mlýně smiřickém byla též pila) tringeltu; od “udělání trouby z borovice dáno nádenníkům 45 grošů, od položení a zakopání trouby, co obecní struha teče, 35 grošů”. Obecní struha vedla přes celé Smiřice nynější třídou Palackého napříč ke stodolám. Udržování struhy stálo peníze. Tu bylo třeba kus klády, tesy, fošny, dubce, kolu pod palicí neb krajiny z prken, jež se řezaly na pile u mlynáře smiřického.

1744 koupen “pres” k přitiskování pečetí městských

1745 dostoupily hlad a bída na smiřicku nejkrajnější meze. Hejtman kraje hradeckého Karel J. Bienenberg v díle "Versuch über einige merkwürdige Alterthümer in Königreich Böhmen” praví, že lidé na smiřicku, zvlášť ale na Chlomku u Habřiny, hladem tak trpěli, jak očití svědkové mu vyprávěli, že lid jílovité hlíny z Chlomku jako hnětené malty ku pečení chleba užíval “bez škody na zdraví”.

1747 dne 14. října darována a slavnostně přenesena "Smiřická Panna Maria” z hraběcího domu do smiřického kostela

1747 dne 16. října biskupské konsistoře královéhradecké povolení duchovní při chrámě smiřickém

1752 čteme v účtech obecních, či jak předkové psávali ”v počtech”, že obec smiřická dostala 80 kop za pronajatá pole. Smiřice spolu s Malými Smiřičkami měly obecní role a louky. Jmenuje se v těch dobách “Pitruš”, role “na kopaninách”. “na chmelnici” (mezi bývalou struhou za Liebigovou třídou a železniční tratí), a louky “za oborou”. Obec všechnu práci hospodářskou do r. 1752 vedla si sama. Sama mrvila (r. 1720 koupeno jen 90 for hnoje po 4 groších), sama sela a klidila. Nescházela obecní stodola, obecní váha na seno, obecní sklep a j. Vymlácené obilí skládalo se na rathouz.

1752 Jmenuji se tři hrnčíři smiřičtí: Jiří Vachek, a Václav Vachek a Václav Čech

1752 platila obec smiřická za vedení rejstříku (soupisu) těch, kteří šli ke zpovědi, občanu Erbanovi 30 grošů

1753 stavěna byla ”královská silnice” (t. zv. “císařská” - nyní ”státní”)

1754 hrdelní právo ostrého meče (jus gladii) městečka Smiřic vyzdviženo a přeneseno do Hradce Králové

1755 ulit zvon "Poledník” s obrazem Panny Marie od neznámého zvonaře. Výška jeho činila 38 cm, průměr 54 cm, a váha 6 metrických centů. Za světové války byl s věže zámecké kaple sňat, zrekvírován, rozbit a použit k účelům válečným.

1755 dne 31 května hraběnka Marie Terezie z Paaru založila "Bratrstvo sv. růžence” a ustanovila zvláštního kněze "růžencového”. V témže v roce

1755 jmenuje se první svědecký duchovní P. Václav Zimler.

1756 ode dne 19. června do 20. února 1826 žil zasloužilý soused smiřický purkmistr Jan Janák, jsa po 19 let v úřední činnosti městyse Smiřic.

1756 dne 18. září rozložilo se císařské vojsko, jehož vůdce byl Piccolomini, mezi Smiřicemi a Černilovem majíc hlavní svůj stan v Oujezdě

1756 rozložilo se pruské vojsko mezi Černilovem a Čibuzí. V oujezdském malém zámku měl hlavní svůj vojenský stan pruský generál Schwerin.

1758 připomíná se ještě rychtář starší za Smiřice a rychtář mladší za Smiřičky

1758 založena byla smiřická nadace Karla Mayvalda

1761 - 1770 byl majetníkem panství smiřického Jan Václav hrabě z Paaru, jímž privilegia města Smiřic byla obnovena roku 1761 dne 14. srpna

1762 generál Neyvidcezeny přitrhl od pruského komanda s kozáky do Holohlav a vysílal odtud rozkazy “na nemožné věci, drancování a vydobejvání”

1762 dne 11. července pruské vojsko (moskalští kozáci) poplenilo a vydrancovalo Smiřice. Jen “rabuňk” u Mojžíše Mautnera odhadnut na 3 748 zl. 35 3 kr.

1763 - 1774 byl děkanem holohlavským Martin Uhlíř, určitý svědek trýzně a vzpoury lidu poddaného, jemuž samému odepřeli osadníci robotit a ten doznává ve svých “Pamětech” (Vydal je L. Domečka nákladem městského muzea v Hradci Králové.), že na žádném druhém panství nekonala se tak velká robota pěší i ruční jako na Smiřicku.

1765 "Hospodářské účty”, které jsou uloženy v zámeckém archivu

1770 přešlo panství smiřické za 700 000 zlatých v majetek komory císařské

1774 nařízeno hospodářskému úřadu ve Smiřicích, aby denně 16 osob s motykami a lopatami, týdně se střídajících, bez odporu bylo ihned posláno na Ples, kde již inženýři pevnost (t.j. Josefov) vyměřovali

1774 - 1806 "Kniha kšaftů, a smluv a inventářů” vykazuje 17 kšaftů ústních, 15 písemných a 23 inventáře

1775 dne 19. března přes 200 vzbouřeného lidu selského, hledajíc pravého patentu svobody, vtrhlo do smiřického zámku, aby polapili vrchního ředitele Václava Rozštlapila, leč nepochodili. Následek: setnina dragounů a poprava holohlavského sedláka Špringra a chalupníka Víznara.

1775 čtvrtým patentem dostalo se poddaným značné úlevy: směli se bez dovolení vrchnosti ženiti, stěhovati a synky na studie a vandr posílati. Vrchnost již daně neurčovala a nevyměřovala, leč zůstala přece ještě - robota

1777 “Robotverzeichniss” nalézá se v zámeckém archivu smiřickém

1777 Urbář smiřický, v jaroměřském muzeu se nalézající

1778 ve válce “bramborové” přeložil císař Josef II. svůj hlavní stan ze Sobotky do zámku smiřického, v němž 30. června a 2. července také nocoval

1780 dne 8 dubna vydán nový urbář panství smiřického

1780 “Robotverzeichniss” v zámeckém archivu smiřickém

1780 robotou musili obyvatelé smiřičtí seno i otavu z malé a velké louky panské v oboře skliditi a uložiti do panských seníků

1780 byly vysušeny 2 rybníky, do této doby se mezi Čibuzí, Vlkovem a Hubilesem prostírající a obora na západ od nich byla zrušena

1780 až do 14 června 1789 byla v zámku smiřickém po čas stavby josefovské pevnosti zřízená vojenská nemocnice, ve které za 9 roků zemřelo 1 172 vojínu a dělníků

1782 vystavěná byla kaplička sv. Jana Nepomuckého blíže mostu labského U domku čís. 31 (nynější majitel domu Josef Karpíšek)

1784 jmenuje se první smiřický kostelník učitel Václav Pecháně (jinde je uváděno jako křestní jméno jeho Matěj)

1785 dne 30. listopadu vyloupen a okraden smiřický kostel neznámými zloději o staropamátnou stříbrnou monstranci, stříbrné kalichy, stříbrné lampy a jiné kostelní vzácnosti (Vrchnost. archiv sig. XXXII, fase ?.)

1786 od 1. ledna byl smiřický kostel po 6 let a 4 měsíce bez duchovního

1786 dvorským dekretem z 13. června zavedeny nedělní opakovací hodiny, kterých musil se zúčastniti ve svátek a v neděli po odpoledních službách božích každý výrostek a děvče do 19 let, později do 18 a 16 roků.(Dozorcem nad vyučováním při opakovacích hodinách v r. 1808 byl tehdejší purkmistr smiřický Jan Janák.)

1787 v březnu změněny císařem Josefem II. k žádosti smiřických 2 trhy na vlnu v trhy obyčejné

1787 dne 18. srpna potvrzeny městské výsady od císaře Josefa II.

1788 - 1807 úpadek soudní pravomoci Smiřic, kteráž přenesena na úřad vrchnostenský. Roku 1788 dne 21. srpna magistrát “vyzdvižen”

1789 chmel pro pivovar josefovský odebírán ze chmelnic na panství smiřickém

1789 zřízená ve Smiřicích samostatná řádná škola triviální. Prvním učitelem byl Josef Dominik. Škola umístěna byla v radním domě.

1790 zaznamenán první výkaz smiřických školních štítek, a to 30 chlapců a 36 děvčat = 66 dítek

1791 prominula vrchnost Smiřicům za odstup prodeje soli pro okolní obce robotní povinnost na louce “v oboře”

1791 dne 3. října odpoledne přijel císař Leopold II. z Josefova do Smiřic a konán hon v holohlavské bažantnici

1791 dne 2. listopadu přijat soused smiřický Jan Janák v audienci císaře Leopolda II. ve Vídni, kamž se sám pěšky ze Smiřic vydal. Panovníkovi podal německou dobře složenou a od celého měšťanstva podepsanou prosební žádost a při tom i ústně po německu císaře prosil, aby se opuštěného měšťanstva otcovský ujal a opět nového duchovního ve Smiřicích (Od počátku roku 1786 byly totiž Smiřice bez fundačního kněze zámeckého - Václav Malý přišel tehdy ze Smiřic na faru do Čibuze - a když nebylo duchovního, nebylo ani bohoslužby. Tím vzešla svěřickým měšťanům nemalá starost.) ustanovil. Na svou prosbu uslyšel následující odpověď: “Kannst beruhigt gehen; es wird schon ein Geistlicher nach Smiřic eingesetzt werden!”. (Můžete odejít s klidem; do Smiřic bude ustanoven kněz! - pozn. P.) A skutečně! Roku
   1792 dne 12. května dosazen byl podle vysokého guberniálního nařízení ze dne 30. dubna 1792 čís, 13 667 do Smiřic jakožto zámecký duchovní Josef Just z města Jaroměře.

1793 dne 23. září potvrzena městská privilegia od krále Františka II.

1797 dekretem krajská úřadu v Hradci Králové ze dne 30. září čís. 3 918 povoleno bylo k žádosti městyse Smiřic, aby městečka představený neb rychtář purkmistrem a přísežní přísedící radními jmenovati a podepisovati se mohli. - Původní dekret (originál) uložen ve starém vrchnostenském archivu ve Smiřicích pod titulem Miscelana, oddíl Sig. V., čís. esch. 863/864 m25. Fber 1805 Ell 75 Fas . 2 a pro zajímavost jej zde uvádím:
   Numero 3918.
   Tamější městyse obec zdeť podala písemnou žádost, aby jejich městečka představenému k rozdílu vesnických představených povoleno bylo purkmistrem se nazývati a podepisovati.
   Poněvadž městečko Smiřice následkem svých nedávno potvrzených výsad neb privilegii, oprávněno jest míti regulovaný magistrát, jenžto však pro nepostačitelnost obecních příjmů jej vypláceti sto nejsou, a tamější městečka představení až doposud v činnosti ohledně politických, hospodářských i berničních věcí se nalézají, následovně nebude krajský úřad, poněvadž jméno ve věcech ničehož nemění, docela nic proti tomu, když městečka představený neb rychtář jmenován bude purkmistrem a přísežní přísedící radní se jmenovati a podepisovati budou.
   Krajský úřad v Hradci Králové dne 3. září 1797
   Z. Höflinger

1799 od 29. října první purkmistr smiřický Matěj Černý, hostinský v č. 125 a Martin Hanza, radní. Za jeho úřadování položena městečkem kamenná dlažba.

1800 Po tomto roce jmenuje se ve Smiřicích též cech smíšený, v němž byli sdruženi bednáři, puškaři a j.

1802 dne 7. února narozen ve “staré pálence” v domku č. 111 veliký dobrodinec smiřický Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu; zemřel ve Vídni dne 24. prosince 1889

1805 byla taková drahota, že korec žita byl za 50 zlatých. Nejnuznějším 280 osobám smiřickým a okolním rozdávána byla v zámku smiřickém polévka zdarma a byl pro ně hromadně pečen chléb nákladem císařského fondu.

1807 dne 20. června zbaveny Smiřice roboty za ročních 30 zl., které zaplatili ti, kdož neměli vrchnostenských pozemků. Téhož roku zrušeny na věčné časy všechny naturální dávky a přeměněny v dávky peněžité.

1807 dne 8. srpna vztyčena po druhé, předtím velmi nachýlená a nebezpečím hrozící, železná tyč s hvězdou na kostelní věž.
   Do věžní báně vložena současně německy psaná listina s tímto tekstem:
   Für die Nachwelt.
   … (popsáno jinde - pozn. P.)

1807 dne 22. srpna narodil se v Chlumci n./Cidl. Jan Nep. Bohaboj Mitiska smiřický jub. farář a kronikář, zemřel ve Smiřicích dne 7. března 1889, kde od 6 února 1857 záslužně po 32 let působil.

1809: V tomto roce zřízena byla Kniha cechovní smíšených řemesel: kovářského, kolářského, zámečnického, bečvářského, truhlářského, hrnčířského, sklenářského, ručníkářského a lankarského.
   Představeným inspektorem byl Jan Kryštof Samuel Müller, staršími cechmistry Josef Hejcman, Jan Janák a Antonín Hejcman. Poslední zápis v této knize je z roku 1876. Kniha je uschována dosud (v r. 1933) v archivu Prvního živnostenského společenstva ve Smiřicích.

1811 dekretem biskupské konzistoře v Hradci Králové ze dne 16. září č. 1952 dovoleno na žádost purkmistra smiřického Jana Janáka ze dne 10. března 1807 v kostele smiřickém každou neděli a svátek odpolední služby boží s křesťanským cvičením, jen však v čase zimním od sv. Havla do sv. Jiří, konati.

1813 vystavěn kamenný most ve Smiřicích přes potok Jordán zednickým mistrem Josefem Kratochvílem nákladem panství za vrchního Ondřeje Bullera.

1818 v průčelí kostela smiřického postaven byl dřevěný kříž

1819 zřízen kamenný most přes mlýnské rameno Labe u domu čp. 31. Stavěl jej Josef Kratochvíl, zednický mistr nákladem panství smiřického(vrchním byl Ondřej Buller).

1824 dne 6. ledna na Tři krále trvalými dešti vznikla povodeň na Smiřicku.

1825 zrušen za smiřickým zámkem při cestě k Čibuzi v tak zvané “malé oboře” provisorní (zatímní) hřbitov vojenský a zděná polní kaple Panny Marie, které tam v době stavby josefovské pevnosti byly zřízeny.

1825 - 1893 Kniha o udělovaných právech domovských města Smiřic, nalézající se v městském archivu.

1828 - 1853 po 25 let úřadoval purkmistr smiřický Antonín Choděra z čís. 9; zemřel 24. listopadu 1853.

1828 dne 26. srpna po 4 dny trvajícími lijavci Labe se rozvodnilo a způsobilo v okolí smiřickém mnoho škod.

1829 od 8. do 13. června veliká voda proryla břehy a potrhala cesty, takže lidé na lodi mezi Smiřicemi a Čibuzí místy převážeti se musili.

1829: V tomto roce zřízena a založena byla “Kniha cechovní řemesla řeznického”, jehož představeným inspektorem byl tehdy Jan Matěj Leuc a staršími cechmistry Václav a Jan Valášek.
   Knihy bylo velmi málo používáno; poslední zápis je z r. 1882. Je dosud (v r. 1933) uschována v archivu Prvního živnostenského společenstva ve Smiřicích.

1830: Do tohoto roku byl labský most dřevěný u domu č. 128 chráněn střechou, pobitou šindelem a zván “krytým”, jak též do znaku Smiřic přijato.

1831 a též v roce 1836 řádila v Čechách cholera,. Na Smiřicku i v každé vesnici byla zřízena nemocniční stanice s posluhou. Mrtvola hned na hřbitově bez obřadů zakopána. Nosičům mrtvol dovoleno bylo dovoleno kouřiti z dýmky, posty se nezachovávaly, knězi bylo dovoleno teplou snídani před mší sv. požítí, a “půlnoční” na Štědrý den konala se již o 6 hod. večer.

1831 Kniha účtů cechovních města Smiřic v městském archivu

1833 bylo ve dvoutřídní škole smiřické 112 dítek, a to: 66 chlapců a 46 děvčat

1833 dne 12. února po náhlé oblevě vzniklá povodeň zatopila silnice a přerušila spojení Smiřic s okolím

1833 dne 3. listopadu o 10. hodině večer velikou vichřicí shozena nejhořejší báň kostelní věže se železnou tyčí a hvězdou a jimi byla plechová střecha věže proražena.

1834 po 14 dní v měsíci lednu byly cesty povodní přetrhány a nebylo možno ani vozy tudy přejetí. Následkem toho stavěny dřevěné mosty a kamenné kanály od Smiřic k Čibuzi, aby vody rychleji odtékati mohly.

1835 dne 2. října v pravé poledne slavnostně za výstřelu z moždířů, hlaholu trub a kotlův víření na nově opravenou věž tesařským mistrem smiřickým Františkem Vinklářem vytažena báň, vztyčena železná tyč, o sáh delší předešlé, a na ní již po třetí usazena hvězda.
   Též třemi novými plechovými číselníky s ručičkami věžní hodiny opatřeny a spuštěny.
   Do báně vložena plechová krabice se třemi pamětními spisy, jejichž německy psaný tekst …
   (tématu se věnuje jiná stránka - pozn. P.)

1836 dne 9. listopadu na věž kostela smiřického vytažen a zavěšen 14 centů těžký zvon Aegidus (Jiljí), který 50 roků v tajném krytu (depositariu) kostelním byl uložen. Současně i druhé 2 zvony na věž vytaženy a do “stolice” zasazeny. Vše trvalo 3/4 hodiny.

1837 struha po celé délce hlavní ulice napříč Smiřicemi k stodolám tekoucí, byla zasypána. Téhož roku

1837 stavěna od obecní pastoušky č. 74 přes hatě k pivnímu sklepu až na kopec, na němž stály 2 mohutné lípy, a dále k hospodě Holičově (Zavadilce), kterou po Holičovi Jan Vroubek měl, důkladná silnice, ku které smiřická vrchnost kámen a obec smiřická dovoz a práci dodala.

1838 postaveny 3 zděné masné krámy u “krytého” mostu místo 6 masných dřevěných krámu s podloubím při Labi blíže hostince “U zeleného stromu”

1839 za vrchního panství Karla Kliera stavěna pevná silnice mezi Hradcem Králové a Josefovem (přes Čibuz - Vlkov).

1839 v neděli dne 11. srpna o 1. hod. odpoledne za velikého vedra vypukl oheň z neznámé příčiny v poslední stodole na obci při Labi Jana Šusta z čís. 105, zničil 24 úrodou naplněné stodoly, přešel na severní stranu hlavní ulice a západním větrem podporován za 2 1/2 hodiny zhubil 54 domy, mlýn s pilou (i mlýnská kola “ve vodě hořela”), celou řadu domů s radnicí a školou před zámkem, tři masné krámy s mostem a ještě 3 domky za “krytým” mostem lehly popelem. Zničen i bohatý archiv v radnici, jehož vzácnou cenu připomíná významný výkřik uvědomělého obchodníka Vendelína v čís. 7: "Zachraňte jen archiv!”
   Třetina Smiřic padla zhoubnému ohni za oběť a 100 rodin zůstalo bez přístřeší a ožebračeno!

1839 od konce prosince do 6. ledna 1840 velká voda zatopila část Smiřic a okolí

1840 bylo ve Smiřicích 150 domů s 1 234 obyvateli, mezi nimiž bylo 17 evangelíků a 27 židů. V tomto roce zřízen byl zde poštovní úřad.

1843 dne 30. září zemřel smiřický rodák a lidumil MUDr. Karel Černý, svobodný syn Matyáše Černého, majitele hostince “U zeleného stromu” č. 125. Byl vrchnostenským i městským lékařem a vlastníkem domku č. 147. Dr. Černý byl své doby známý přítel lidu a nemocným za mírným poplatek, ba mnohým i zdarma radu svou i léky udílel. Když pak zlá cholera, nezvaný host indický, v r. 1832 a 1836 v Čechách řádila, získal spolu s Dr. Levým a ranhojičem Ignácem Konvičkou obětavostí a léčením velkých zásluh a jména jejich žila u lidu v dobré paměti.

1848 - 1863 nazývalo se panství smiřické říšským statkem (Reichsdomaine) pod správou c.k. priv. rakouské banky ve Vídni

1848 přešla všecka vodní mlýnská práva i povinnosti (břemena) vrchnosti smiřické na majetníka mlýna Jana Morávka a jeho nástupce

1848 v neděli dne 10. května zřízena ve Smiřicích 1 setnina Národní gardy čili Národní stráže, do kteréž všichni schopní muži do 50 let dobrovolně s nadšením vstoupili. Pro paměť budoucím zaznamenávám hodnostáře Národní gardy smiřické:
   František Holešovský, gardistický kaplan
   Josef Adlof, setník velitel
   Antonín Choděra, starosta jako nadporučík
   František Steinský, hostinský, nadporučík
   Karel Sedláček, poštmistr, poručík
   Jan Morávek, mlynář, poručík
   Eduard Malburg, továrník, poručík
   Jan Adamíra, kupec, poručík adjutant
   Jan Bidermann, justiciar, poručík auditor
   Jan Cibulka gardistický lékař
   Vincenc Buchna, písař, praporečník
   Abrahám Adolf Mautner, nájemce pivovaru, správce zásobování
   Josef Verner, správce dvoru, vězeňský (profous)
   Václav Jirka, krejčí a Antonín Hynek, obuvník, bubeníci
   Národní garda smiřická měla 60 mužů s výzbrojí, svůj stejnokroj (šedé spodky, modré kabáty s červenými výložky a stříbrnými prýmky, čáka neb čapka), 26 člennou hudbu, je již kapelníkem byl Jan Kř. Vaněk, I. školní mistr, a svou strážnici v domě Karla Sedláčka č. 14 (s “Božím okem”), kde se scházívali a noční stráž držívali.

1848 dne 13. června za vrchního ředitele panství Josefa Nováka byla vysokým guberniem ustanovena první volba poslance do sněmu zemského v zámku smiřickém. Veliké množství lidu bylo pohromadě, takže prostora celého zámku přeplněná byla, kdež jedna každá obec na vykázaném místě pro sebe stála. Komisařem volby byl od zemského řízení ustanoven Jan Macháček, právní ze Žirce, jemu pak přidělen radní josefovský Hanamann. Přítomní byli též František Pokorný, děkan a vikář holohlavský a Gustav Fritz, tehdejší právní ve Smiřicích. A takto se pokračovalo ve volbě, z kteréž byl vyloučen, kdož by cís. král. daně dluhoval aneb v hrdelním vyšetřování kdys býval.

1848 - 1864 Kniha protokolův o obecních zasedání zastupitelstva smiřického v městském archivu

1849 dne 28. září svěcen prapor Národní gardy smiřické s obrazem sv. Václava, kterýžto obraz se dosud v městské radnici uchovává

1850 politické a soudní řízení patrimoniálním úřadům panství smiřickému odňato a podkrajským a okresním úřadům odevzdáno. Téhož roku

1850 zvoleno nové městské zastupitelstvo smiřické, a to purkmistr, tři radní, 12 výborů a 6 náhradníků. Za purkmistra zvolen Karel Sedláček, poštmistr z č. 14, první radní Josef Kučera z č. 65, druhý radní Josef Šimek, sedlář z č. 16.

1850 ještě za úřadování starosty Antonína Choděry a policejního revizora Josefa Kučery vydán a v známost celé obci uveden "Pořádek při požárech v městečku Smiřicích”, obsažený v 22 odstavcích. V témže roce

1850 objevila se ve Smiřicích cholera a podle zprávy obecního úřadu smiřického 5 května v jednom dnu 4 oběti si vyžádala. C.k. okresní úřad zabavil třem smiřickým hostinským několik sudů špatného piva, veřejnými vyhláškami upozorňoval na opatrné požívání ovoce, salátu, okurek, na čistotu pokrmů i v domácnosti, jakož i na opatrnost při namáhavější práci ve žních. Šenkýřům zakázáno vodu do piva liti a varováno od pití kořalky. Purkmistrovský úřad smiřický musil pilně referovati onemocněl-li nebo zemřel-li kdo.

1851 byla zrušena Národní garda. Zbraně a prapor národní gardy smiřické odevzdány do zbrojnice josefovské; jen obraz sv. Václava smiřickým ponechán.

1853 výnosem místodržitelství v Praze ze dne 29. října č. 26 865 vřaděny Smiřice v počet zemských měst království českého a tímto (německým) dekretem povýšeny na město.

1853 zhotovena byla "Kniha pohřební společného cechu mlynářského, pekařského, zednického, tesařského, kamenického a pokrývačského.” Inspektorem a představeným byl Antonín Choděra, staršími František Horák a František Vinklář. Kniha tato, dosud (v r. 1933) v archivu Prvního živnostenského společenstva ve Smiřicích uschovaná, byla zhotovená v Josefově knihařským mistrem Janem Grosem. Do knihy však zapisováno nebylo a pozoruhodná u ní je pouze vazba s kováním.
   Podobně je zachována úplně čistá - ani titulní list není popsán - kniha cechovní řemesla krejčovského. Není možnost zjistiti, kdy byla zřízena. Na deskách na kování jsou monogramy vpředu WS, vzadu FS.

1853 - 1866 byl purkmistrem smiřickým Karel Sedláček, mydlář, později poštmistr a správce loterní sběrny, majetník domů čp. 14

1854 měla dvojtřídní škola obecná ve Smiřicích 160 školních dítek

1856 dostavěna teprve ohněm v r. 1839 zničená smiřická radnice, v níž po 16 letech nájmu v domě Josefa Kratochvíla čp. 102 umístěna též škola. Kámen ke stavbě radnice lámal se v “rožnovské” skále v Libřicích. Cihly pálilo si město “na obci”.

1856 koncem léta počala stavba železnice. Stavební výlohy byly v přirovnání k jiným tratím mnohem lacinější a činili zl. 809 213 na 1 míli dražní. Stavba byla prováděna s velkou rychlostí. Dráha byla vedena od zderazského dvora přes hořejší Smiřice k Holohlavům. Přitom byla přeříznutá jedna smiřická ulice, takže několik domků muselo být vykoupeno. Byly to domky čp. 65 Josefa Kučery, jemuž však v náhradu vystavěn od společnosti stavbu dráhy podnikající domek nový, čp. 48 Josefa Rezka, zedníka, čp. 49 Josefa Čecha, čp. 50 Jana Valáška, zámečníka a čp. 54 Josefa Kadeřávka.

1857 - 1888 vedena a psána jest "Mitiskova smiřická kronika”. Poslední zápis jest o velké hasičské slavnosti smiřické ze dne 26. srpna 1888

1857 dne 1 března byli ve Smiřicích 4 rodiny evang. víry reformované, a to: Jan Novotný čp. 2, Jan Chládek čp. 53, Josef Valášek čp. 104 a Josef Kulhánek čp. 144

1857 při stavbě dráhy při průkopu za domem J. Kučery čp. 65 uhozeno na četné hroby kostrové s mnohými vzácnými předměty, které péčí jaroměřského duchovního F. Petery sebrány a pro muzeum zachráněny

1857 - 1. prosince byla trať do Josefova hotova.

1858 dne 20. května byla předána provozu celá železniční trať Hradec Králové - Josefov. Provoz byl zahájen první jízdou zdarma a první vlak přijel do Smiřic téhož dne ve 2 hodiny odpoledne. Vlak uvítala městská rada a odjela jim do Josefova.
   31. května t.r. zahájena pravidelná jízda na dráze z Pardubic do Dvora Králové n./L.
   (Podle podání p. inspektora čsl. státní drah v.v. Jindřicha Günthera:
   Trať do Josefova odevzdána veřejnosti 4 listopadu 1857. 3. října 1857 přijel první slavnostně ozdobený stroj (měl jméno "Pardubicz”) z Pardubic do Hradce Králové v 10 dopoledne a v 11 hod. dopol. přijel rovněž z Pardubic do Hradce Králové stroj ”Königgrätz” s vozy první, druhé a třetí třídy. 20. října 1857 jela z Hradce Králové do Josefova lokomotiva “Josefstadt” a vrátila se v půlšesté odpoledne z Josefova zpět odkrášlena prapory, chvojím a pentlemi. V roce 1859 jeli do Liberce.)
   Zpočátku byly vydávány jízdní lístky ve strážním domku č. 36 pod lednicí. Nádraží a skladiště vystavěny v r. 1863.

1859 na začátku srpna byla spravována pod vedením tesařského mistra Josefa Valáška věžní báň zámeckého kostela, která od jeho vystavení už stála a byla velmi shnilá a nebezpečná. Roku

1860 byla tato báň josefovským klempířem “Grohem starším” bílým plechem pobita a fermežovou barvou na červeno obarvena. Do báně vloženy různé věci na památku.

1861 jmenovalo město Smiřice svého rodáka průmyslníka Adolfa Ignáce Mautnera rytíře z Marhofu z vděčnosti za jeho velká dobrodiní, která chudému obyvatelstvu prokazuje, svým čestným měšťanem. V témže roce

1861 jmenován byl čestným občanem města Smiřic i P. Bedřich Landroch, děkan jaroměřský, vzorný kněz a vlastenec, který před krátkou dobou (18. března 1861) byl zvolen za poslance do zemského sněmu království Českého.

1862 dne 2. dubna vznikla ve Smiřicích "Občanská záložna” ku podpoře chudších živnostníků 43 údy a kapitálem 400 zl, který byl rozpůjčen. Vznikla přičiněním tehdejšího purkmistra Karla Sedláčka. Kdy zanikla, mení zjištěno. Poslední zjištěný zápis o její činnosti je z 18. ledna 1887.

1862 dne 2. května byl uvítán ve Smiřicích královéhradecký biskup Karel Hánl, který v holohlavském kostele dne následujícího udílel svátost biřmování.

1862 dekretem c.k. místodržitelství v Praze z 3. října č. 55 419 potvrzen byl založený "Živnostenský spolek ve Smiřicích”. Prvním jeho starostou byl zvolen mlynář smiřický Václav Batista, do výboru Jan Karel a Antonín Sehnoutka. Jmění dosavadních řemeslnických cechů mělo se tomuto spolku odevzdati.

1863 dne ne 14. září prodáno bylo smiřické panství ve veřejné dražbě továrníkovi Janu st,. Liebigovi za 2 600 500 zl.

1863 dne 1. listopadu uspořádalo zdejší občanstvo slavnost přivítání nově nastupujícímu gruntovnímu pánovi Janu Liebigovi. Konán průvod městem do zámku, kde přednesena blahopřání, čísla hudební a zpěvní, předveden i slavnostní ohňostroj. Kočující divadelní společnost Josefa Kulasa - právě zde hostující - sehrála v hostinci "U zeleného stromu” k téže oslavě div. hru Jana Nep. Štěpánka "Čech a Němec”.

1863. Dosud nebylo na smiřické železniční stanici budovy, účelu nádražním a veřejnosti dostatečně sloužící. Jízdní lístky byly vydávány v nynějším strážním domku č. 36 pod lednici. Teprve v tomto roce (1863) dal vystavěti baron Liebig jako člen správní rady společnosti dráhy severozápadní dnešní přijímací budovu nádražní. Pomýšleje i na případné rozšíření nádraží v budoucnosti, dal vystavěti pouze polovinu budovy projektované (dnešní budova je tedy polovinou jeho projektu).
   Také skladiště nádražní bylo v tomto roce vystavěno.