1864

Šindelová střecha smiřického zámku byla nahrazena břidlicí a zámek uvnitř i zevně znovu zřízen a upraven.

Nad nádražím směrem k cukrovaru vystavěna a zřízena parní pila s 10 stroji na řezání kmenového dříví z panských lesů, dubin a bažantnic. (Odtud místní název "Na pile”, kde v dnešní době jsou režijní dílny státních statků Smiřice).

V kopci smiřickém vyhloubena panstvím prostranná lednice na 1000 vozů ledu a rozsáhlé pivní sklepy, ke kteréžto stavbě obecní pozemek směnou velkostatku přenechán.

Purkmistrem byl Karel Sedláček, radními Jan Čeněk, Eduard Malburg a Jan Vognar. Purkmistr dostával ročně 120 zl, první radní 20 zl, druhý a třetí radní po 16 zl; městský písař Josef Lhotský měl 120 zl, početvedoucí Václav Šrámek 84 zl 50 kr, policejní služebník oděv, dříví a 72 zl, pomocný dostal oděv, obuv a 48 zl, rozsvěčovač lamp po dobu svícení týdně 1zl.

16. října usnáší se obecní zastupitelstvo smiřické, aby dosavadní používání vody pro zdejší školu a obecní dům z vodovodu do zámku vedoucího pro budoucnost zachováno bylo.

23. října prodala obec smiřická sedm stavebních míst “na velké obci”.

1865

24. února věnoval rodnému svému městu Smiřicům Městský chudobinec dobrodinec a lidumil Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu. Vystavěl jej svým vlastním nákladem na místě dřívějšího svého rodného domku čp. 111, bývalé t. zv. staré pálenky. Zřídil v ní osm větších obytných místností a jednu nemocnici. Podle určení svého dárce měl býti tento dům útulkem a posledním obydlím chudých obyvatelů smiřických, ke kterémuž účelu připojil i nadační listinu zl 2 000,-. (V r. 1888 byl nákladem téhož dobrodince Mautnerův městský chudobinec značně rozšířen).

26. února městský výbor se usnesl bývalému městskému písaři Janu Janákovi v ohledu jeho vynasnažení a chvalitebného vykonávání všech jeho služby se týkajících záležitostí bývalou roční odměnu per 42 zl r.č. co přilepšení v jeho vysokém stáří a churavosti mu ponechati.

12. března stalo se veřejné poptání, zdaliž - dle oznámení c.k. okresního úřadu - zda loterie zaražena býti může čili ne. Usneseno: ne!

25. června za školního dozorce Františka Horáka obecní zastupitelstva smiřické projevuje přání, aby smiřická škola triviální za městskou uznána a povýšena byla, což provésti má městská rada.

23. srpna usneslo se obecní zastupitelstvo smiřické, aby 4 sešlé, zpustlé a ohyzdné pekařské boudy na náměstí, které cizincům nepříjemně do očí bijí, co nejdříve byly odstraněny a 8 boudami novými nahrazeny. Též bouda na veřejném chodníku u čís. 127 a kamenný sloupec před čp. 128 mají se zrušiti.

20. října v památný den (20 října 1860 vydán diplom t. zv. “říjnový”) sloužena zpívaná mše sv. za plné účasti obecního výboru smiřického.

V tomto roce byl prodán svinarský les panství smiřického obci královéhradecké.

1866

15. dubna usneseno obecním výborem smiřickým lávku za sv. Janem opraviti, stoku rozšířiti a zrušit bývalou obecní cestu podle Labe od čp. 143 až ke kamennému mostu u čp. 147.
   Zahrádky před domy sousedů Huška, Šimka, Jana Holuba, Kottlanta a Josefa Karla budtéž obci k docílení rovné ulice postoupeny 1 (čtverečný sáh/m2? - pozn. P.) za 1 zl 50 kr.

Již od jara bylo ve Smiřicích 7 baterií dělostřelců josefovských, kteří v hatích pilně cvičili.

Počátkem června k dotazů zemské vlády nabídl baron Jan Liebig v případě války zámek v Hoříněvsi pro 40 postelí upravený. K lékařské obsluze přidělen dr. Rosa. Městská rada smiřická dala 20 postelí ve dvou třídách školy, posluhu a stravu raněným a uvolila se vydržovati 40 koní.

25. června táhl od Olomouce Smiřicemi k Miletínu 1., 3., 58. a 13. pluk s 800 vozy. Ve Smiřicích se tehdy vyměňovaly přípřeže.

Když 25. června obdržel poštovní úřad v Jaroměři rozkaz, že se musí z Jaroměře vystěhovati, najal si i smiřický poštmistr Karel Sedláček velký vůz a naloživ na něj své zboží i poštovní regál doprovázen četníkem odjel směrem ke Hradci Králové a Kuklenám.
   Po odjezdu pošty civilní přijela do Smiřic pošta vojenská, která byla ubytována v zámku.
   (Karel Sedláček po skončené válce pruskorakouské se do Smiřic nevrátil; zůstal v Praze, kdež i zemřel).

26. června projel Smiřicemi zvláštním vlakem z Olomouce vrchní velitel rakouské armády Benedek a s ním celý generální štáb. Odjeli směrem k Josefovu.

28. června 7 pluků rakouských rozložilo se táborem v oboře (od zámku k Hubilesu) a v bažantnici od Smiřic k Černožicům.

Téhož dne projel Smiřicemi první vlak s raněnými vojíny.

30. června vytrhány u Josefova kolejnice a železniční vozy poslány do Smiřic.

Občanstvo smiřické i školní dítky pomáhaly všemožně vojsku rakouskému a později nuceně i armádě pruské. Mimo jiné 7 pekařů smiřických peklo bez oddechu ve dne v noci pro vojsko v pevnosti i doma: F. Horák, Juliš, Kvasnička, Litomiský, Sehnoutka, Václav Svatoš a Jan Vír.
   Ve školní budově byly opatrování ranní vojínové naši i Sasové. Mnoho platných služeb raněným vojínům prokázal a mnohých bolestí včasnou radou a pomocí svou jich ušetřil zámecký ranhojič Ferdinand Pschorn. správně česky neuměje, přece vždy každého nemocného vlídnými slovy potěšoval a svým “Pite píly pes a přijít do pot” všeobecně známým se stal.

1. července byl rakouskými úředníky vyklizena železniční stanice. Zůstal toliko strážník Dušek, který konal poté službu i u Prušáků.

2. července cestu z Holohlav do Smiřic a 3 mosty smiřické obsadilo 50 pruských husarů, jichž 4 pluky tábořily u Zderaze.

3. července v poloprázdném městě nesmírné vzrušení. Střelba děl s chlumské výšiny k poledni zesilována, drnčení oken hromovým otřesem neustávalo, o 1. hodině odpol. dostoupilo svého vrcholu a v několika hodinách plnili již ubozí ranění třídy smiřické školy. Bylo po boji. Rakousko poraženo. Smiřice v moci vojska pruského.

8. července přišel oddíl pruské pěchoty od Holohlav k zámku smiřickému a poručil smiřickým rozebrati mosty “krytý” i u kostela. Přes každý most zůstaly jen 3 trámy.

9. července, když Prusové při obhlídce nalezli prkna na trámech, zle se pobouřil pruský důstojník. Vojtěch Exner, kovář smiřický, muž neobyčejně silný, vše mu vysvětloval. Leč popuzený důstojník velel nejbližšímu vojínovi užíti zbraně proti Exnerovi. Exner však nečekal a než se kdo nadál, octl se voják v Labi a pruský důstojník na zemi. Exner ještě mu vytrhl povytasený kord a pádil s ním do Josefova.

11. července podepsali v královském pruském hlavním staně v Litiči revers za Vojtěcha Exnera Jan Čeněk za starostu, Albrecht Malburg a Josef Valášek.
   Deputantům spadl kámen ze srdce a Prušáci neuzřeli již ani kordu ani Exnera.

27. července obecní výbor smiřický stěžuje si, že v té nejnebezpečnější válečné době pan purkmistr Karel Sedláček ke konci měsíce června z města Smiřic do Prahy se odebral, aniž by byl svůj úřad podle v pořádku nejstaršímu radnímu k dalšímu vedení odevzdal a aniž by se byl u výboru opověděl, že kam a na jaký čas odejíti chce.
   Pruské vojsko vtrhlo do města, kdežto si u velikých nátisků a ubližování městu a sousedstvu velmi hrubě počínalo, a v celém městě a rabováním velkou škodu a záhubu způsobilo.
   Tímto pan purkmistr učinil se nehodným důvěry v něj složené a úřad měšťanosty se jemu tímto odejímá.
   Úřad purkmistrovský přejal a zastává radní Jan Čeněk jako předseda obecního výboru smiřického.

22. srpna ve středu konán ve Smiřicích první obilní trh “na place” před domem čp. 2 a 6.

26. srpna převzal opět rakouský úředník od Prusů správu smiřického nádraží.

V této době vyskytlo se ve Smiřicích několik případů cholery.

2. září zvolen za školního dozorce Vincenc Slezák.

24. září ustanoven za policejního sluhu krejčovský mistr Václav Pamánek za roční plat 7 zl, tři sáhy měkkého dříví a slušný oblek; pro léto režnou kytli a spodky.

Po vypsaném konkurzu na poštmistrovství, na něž se hlásili 3 žadatelé, byl úřadujícím měšťanostou Janem Čeňkem podle usnesení městské rady dosazen poštmistrem městský důchodní Václav Šrámek, smiřický rodák, bývalý mydlář a majitel domu čp. 120, který se již dříve u svého předchůdce K. Sedláčka vyučil a zkoušku poštmistrovskou složil v Liberci. Za listonoše přijat byl Adamíra. Šrámek úřadoval v Mautnerově třídě ve svém domku v pokojíčku až do své smrti 8. února 1878.

16. října zvolen od výboru města Smiřic 10 hlasy z 18 přítomných podučitel P. P. Skořepa z Holohlav za prvního učitele na triviální škole smiřické.

4. listopadu byl na smiřickém nádraží slavnostně uvítán císař František Josef.

15. listopadu povolena obecním výborem lékárna ve Smiřicích Janu Boučkovi, lékárnickému mistru, v domě čp. 101b.

16. listopadu byla konána četně navštívená schůze občanů ve škole a všemi hlasy bylo usneseno založiti ihned zpěvácký spolek, který k návrhu člena Josefa Crhy, účetního a Václava Stránského, úředníka, nazván byl po slavném rodáku panství smiřicko-hořiněvského Václavu Hankovi "Zpěvácký spolek Hanka”.
   Heslem jeho bylo "Národy nehasnou dokud jazyk žije.”
   Účelem spolku podle stanov bylo: "Pěstování zpěvu chorálního, čtverozpěvu, jakož i z toho povstávajícího sboru vokálního. Mimo to se má docíliti spolkem svorný společenský kruh, šlechetná zábava a podporování všelikých dobrých účelů, ušlechtění krasocitu a zvelebení hudby chrámové.”
   Zakladatel spolku řídící učitel Petr Pavel Skořepa byl předsedou, jednatelem, sbormistrem a cvičitelem spolku současně. Stanovy spolkové byly úředně schváleny teprve v roce 1867, kterýžto rok nutno tudíž pokládati za rok ustavení tohoto spolku. Koncem roku 1867 čítal spolek 26 činných a 30 přispívajících, celkem 56 členů (údů).
   Po prvé veřejně vystoupil

31. prosince 1866 o zábavě silvestrovské v hostinci p. Černého "U zeleného stromu”. Po proslovu říd. učitele P. P. Skořepy předneseny byly některé pěvecké sbory i čísla hudební. Úspěchem tohoto večera zajistil si spolek pevný základ do budoucnosti.
   (Asi v r. 1872 splynul tento spolek s nově se tvořícím spolkem divadelní ochotníků a nazýval se pak po nějaký čas "Pěvecko-ochotnická jednota "Hanka”.)

V roce 1866 bylo ve dvojtřídní škole smiřické již 250 dítek.

Nákladem panství stavěna byla v tomto roce nová cesta k pivnímu sklepu “v kopci”.

V témže roce zažádáno o povolení dobytčích trhů vždy v úterý před trhy výročními.

1866 - 1868 stavěn byl smiřický cukrovar a 6 zderazských domků.

1867

Na úhradu válečných škod a rekvizic v r. 1866 dostali postižení smiřičtí občané almužnou od rakouských úřadů nepatrné množství obilí a sedm čtvrtec krup.

V tomto roce byla zřízena ve Smiřicích četnická stanice o třech mužích. Byla umístěna v domě čp. 14 (v r. 1885 přesídlila do domu klempíře B. Bartoška čp. 98).

Prvním velitelem stanice byl četnický strážmistr František Kirsch.

17. července zemřel v Riedu (r. 18. dubna 1801) MUDr. František Vojtěch Hansa, krajský lékař. V závěti své odkázal městu Smiřicům a obci Holohlavům značný odkaz na zřízení společné nemocnice obou obcí.
   (V roce 1894 činil odkaz ten i s úroky zl 16 428 kr 9 a prohlášen byl úřady za pozůstalost ve správě obce smiřické. - K 1. lednu 1932 sestával odkaz z pokladní hotovosti Kč 61 896,45, z cenných papírů v nomin. hodnotě Kč 58 400,- a z pohledávky za obcí Holohlavy Kč 409,33. Po svolení nadřízených úřadů byl odkaz tento rozdělen mezi obě obce; Smiřice obdržely 60%, Holohlavy 40%. Rozdělení uvedeného odkazu stalo se r. 1932.)

1867 - 1882 byl purkmistrem smiřickým Jan Bek, majetník čp. 14.

1868

2. března usneslo se obecní zastupitelstvo smiřické rozprodati velkou občinu (obec), směrem ke Zderazi se nalézající (na místě nynější třídy Liebigovy) a asi na 30 stavebních míst rozděliti k rozšíření města. Ve stavebním ruchu zmizel “popravní kámen”, značící místo, kde stávala šibenice o 6 sloupech.

16. dubna usneseno obecním zastupitelstvem vyhloubiti na náměstí před radnicí novou obecní studni. Práci provedl a zaplatil smiřický velkostatek.

16. května se zúčastnilo slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu v Praze 20 členů zdejšího zpěváckého spolku “Hanka”.
   Činnost tohoto spolku byla všestranná. Podnikal společné výlety, pořádal společenské zábavy, koncerty a pod.

12. července uspořádán “Hankou” společný výlet na Trotinu; v průvodu nesen Luďkem Charvátem po prvé spolkové prapor, jenž téhož dne bylo slavnostně rozvinut.

6. září pořádán první koncert v restauraci "Na lednici”, téhož roku nákladem panství smiřického vystavěné.

Na podzim byla zahájena v dobudovaném cukrovaru první cukrovarní kampaň.

V tomto roce věnoval baron Jan Liebig dceři své Gabriele velkostatek Světí, čímž panství smiřické bylo zmenšeno.

1869

V tomto roce prodala obec smiřická obecní pastoušku čp. 74 u kamenného mostu přes Jordán za 6 zl a poslední obecní pastýř Jan Vachek z bytu vypovězen. (Obecní slouha (pastýř) pásával v dřívější době měšťanům zdejším dobytek na tehdy ještě nezastavěné “občině” . Zchátralou pastoušku koupil v dražbě Litomiský, který prodal opět mlynáři V. Batistovi a od něho ji zakoupil baron Liebig. ml. Jan Liebig ml. chtěl zříditi ve městě samostatnou stanici telegrafní a aby docílil snadněji povolení od nadřízených úřadů, slíbil k tomu účelu darovati zmíněný do čp. 74. Město k tomuto domku mělo přidati několik čtverečních sáhů obecního pozemku, aby domek měl dvorek a zahrádku. K uskutečnění tohoto záměru (zřízení telegrafní stanice v tomto domku) nedošlo.)

V témže roce obecním nákladem zřízen z kamenných dlaždic chodník po celé délce severní strany hlavní ulice od hostince “Na růžku” čp. 107 až k mostu do Smiřiček k domu čp. 86.

1870

Nákladem velkostatku zasazený 2 lípy u obecní studně na náměstí, jakož i celá řada stromů podél zámeckého plotu.

V témže roce koupil baron Jan Liebig jednoposchoďový dům č. 130 Jana Hájka, mistr krejčovského, za 1800 zl (veškerý stavební materiál si mohl po rozboření ponechati) a č. 129 vdovy Anny Beranové vedle masných krámů za 3 000 zl (taktéž pouze za místo). Oba domy byly zbořeny a získaným místem rozšířen zámecký libosad.

Na obci na rohu “štěpníku” vystavěn byl obecní domek pro ponocného a polního hlídače čp. 163 za 1 000 zl. Při něm byla umístěna do r. 1881 umrlčí komora a kůlna pro obecní stříkačku a pohřební vůz.

Dekretem místodržitelství v Praze ze dne 14. července čís. 31 889 povolena ve Smiřicích lékárna. Prvním lékárníkem byl Vincenc Nievelt a lékárna umístěna v domě čp. 14.

16. července zemřel na zámku ve Smiřicích majetník panství smiřického baron Jan st. z Liebigu, narozený v Broumově dne 7 června 1802. Byl pochován v rodinné hrobce v Liberci, kamž byly tělesné pozůstatky zemřelého převezeny. Téhož dne

16. července stal se pánem panství smiřického baron Jan ml. z Liebigu až do 29 srpna 1881.

1871

V tomto roce odprodal Baron Jan Liebig knížeti náchodskému ze Schaumburku dvůr Mezleč za 80 000 zl.

1872

6. ledna založen byl ve Smiřicích spolek "Občanská beseda”, jejímž účelem bylo čtením, hovorem, zpěvem, divadelním představením a zábavou společenskou vzdělanost šířiti a mravy šlechtiti. Nejvýznamnějším činem jejím bylo zřízení ještě v témže roce 1872 veřejně přístupné knihovny. Při ustavení čítal spolek 37 členů a prvním předsedou byl zvolen Jan Bek, starosta města. Spolkovou místností byla “Beseda” v Městském hotelu.
   (Spolek zanikl v r. 1929 a knihovna čítající 3 505 svazků prodána byla obci. Jmění spolku bylo věnováno na humánni účely.)

13. března přesídlil zpěvácký spolek "Hanka” z městských místností do restaurace "Na lednici”, kde byl tehdy hostinským Václav Čížek, od té doby byl tento hostinec středem společenských zábav, výletů a vojenských koncertů, pověstných i v dalekém okolí.

V témže roce (1872) splynul spolek "Hanka” s nově se tvořícím spolkem divadelních ochotníků a nazýval se pak "Pěvecko-ochotnická jednota “Hanka”.

V tomto roce vstoupila v činnost též telegrafní stanice pro Smiřice a okolí na smiřickém nádraží.

1875

Od 1. ledna 1875 rozšířena dekretem zemské školní rady v Praze ze dne 20. července 1874 čís. 12 426 smiřická dvoutřídní škola obecná ve čtyřtřídní. Od téhož dne

1. ledna přiškolen dvůr zderazský se 7 panskými domky pro dělníky ke škole smiřické a počet školních dítek dostoupil čísla 320.

26. září veřejné uznává obecní zastupitelstvo (na žádost velkostatku), že "vodovod z holohlavské vodárny přes Labe, pak po zahradě školní čís. parc. 9/b, po dvoře obecního domu čís. parc 9/a a pak pod tímto domem čp. 126 a konečně po místním place čís. parc. 709 do zámku a pivovaru ve Smiřicích vedoucí, již od nepamětných dob pozůstalá” a že majitelé panství mají právo i povinnost jej na svůj náklad a ve včasné době opravovati a v dobrém stavu udržovati.

1876

27. června vyhořela přádelna smiřického mlynáře Václava Batisty.

4. července shlédl bojiště z r. 1866 korunní princ Rudolf a na své cestě z Hradce Králové do České Skalice zavítal i do Smiřic.

1877

V tomto roce byl purkmistrem Jan Bek, 1. radním Antonín Sehnoutka, 2. radním František Horák a 3. radním Albrecht Malburg. Výboři: Petr P. Skořepa, řídící školy, František Spurný, obuvník, Eduard Veselovský, kupec, Josef Fejgl, rolník, Jan Valášek, soused, Václav Hanka, krejčí, Josef Herman, hostinský, František Čeřovský, inženýr, Ignác Matějček, sklenář, Josef Karel, řezník, Jan Zeman, kožišník, Petr Pekárek, stavitelský mistr, Josef Kučera, soused, Jan Kottland, tesařský mistr a František Pazeld, ředitel kanceláře, právní zástupce velkostatku.

25. března stalo se usnesení obce smiřické žádati o povolení slavnosti vzkříšení Páně, což dekretem biskupské konsistoře v Hradci Králové pod čís. 1787 povoleno, a tak slaveno téhož roku ve Smiřicích první Vzkříšení a Boží tělo, ale za vedení duchovenstva holohlavského.

5. dubna dekretem místodržitelství v Praze č. 3108 povoleno obnovení pěti trhů na hovězí a koňský dobytek, a to: 1) v úterý po hromnicích, 2) v úterý před sv. Jiřím, 3) v úterý po Navštívení Panny Marie, 4) v úterý po sv. Havlu, 5) v úterý před 1. nedělí adventní.

V tomto roce byl vystavěn nynější smiřický válcový mlýn. Stavbu jeho provedl smiřický zednický mistr Josef Pekárek, majetník domu čp. 55.

Do této doby byly proti domu Vincence Slezáka čp. 128 tři sklepy pro led. Prostřední byl majetkem obce smiřické, která jej podle usnesení ze dne 22 července 1877 prodala za 1 000 zl baronu Janu z Liebigu k rozšíření zámeckého parku. Postranní 2 sklepy byly panské; i tyto byly zrušeny a místo zabráno v park.

1878

1. ledna bylo počato s mletím v nově vystavěném mlýně Václava Batisty.

17. února zemřel Jan Čeněk, koželuh a purkmistr smiřický v době války r. 1866.

V roce 1878 měla čtyřtřídní škola smiřická 350 dítek.

1879

Dne 7. ledna zemřel František Horák, městský radní a školní dohližitel. Byl členem mnoha vlasteneckých spolků, podporovatel české literatury, muž svobodomyslný a dobrý znatel českých dějin.
   Zesnulý věnoval jistinu 50 zl na nadaci, z níž úroky 3 zl má býti podělen nejchudší a nejpilnější žák podle určení řídícího školy. Povinnost vypláceti úroky z této nadace jest knihovně zajištěna na domě čp. 86, jehož byl zesnulý František Horák majetníkem.
   (Jiný zdroj (podklady pro kroniku):
   Slavného pohřbu jeho zúčastnila se veškerá mládež školní věnovavši mu na rakev věnec s nápisem: „Škola byla Ti milá - Mládež za to Ti žehná!“, čehož plnou měrou zasloužil pro zásluhy o školu.)

11. prosince usneseno obecním zastupitelstvem, aby stavební místo po domku čp. 108, po požáru r. 1839 nezastavěné a Šimonu Kleinovi, mlynáři, náležející, k rozšíření náměstí za obecní pozemek č. 162 vyměněno bylo.

1880

V tomto roce byly zrušeny 3 zděné masné krámy u “krytého” mostu a přestavěny v domek čp. 182 pro řemeslníky na panské pile v dílnách pracující.

V témže roce koupil velkostatek dům čp. 148 od Václava Hynka, za Balašovými u kamenného mostu z parku zámeckého se nalézající, za 5 000 zl.

V roce 1880 zavedeny byly též ve Smiřicích každou středu obilní trhy.

Dne 7. června 1880 projel císař František Josef stanicí smiřickou na cestě do Josefova a Jaroměře.

13 září výnosem zemské školní rady v Praze čís. 20 947 povoleno bylo zřízení 5. třídy při čtyřtřídní obecné škole smiřické.

1881

26. června byl městským děkanem Hradce Králové Leadegarem Vachem slavnostně vysvěcen samostatný hřbitov smiřický nad nádražím na obecním pozemku poblíž pily. Hřbitov měří 1 600 čtverečných sáhů (5 754,6 m2) a stál 6 415 zl. V době dřívější byli smiřičtí občané pochováváni na hřbitov holohlavský.
   První pohřben na novém hřbitově Adam Mehrle, ředitel cukrovaru.

29. srpna prodali dosavadní majetníci panství smiřického a hoříněvského Jan, Theodor a Jindřich z Liebigu velkostatek císařskému rodinnému fondu za 4 miliony zl.

V září byla konána ve Smiřicích přičiněním městského lékaře MUDr. Ot. Jedličky zdařilá akademie, jejíž výtěžek věnován byl ˇÚstřední matici školské.

V roce 1881 byla vystavěna obchodní dráha ze Smiřic do Sádové a Hořic. Vlaky jezdily toliko do Smiřic - zastávky.

1882

21. února objevily se spalničky mezi školní mládeží ve Smiřicích a rozšiřovaly se tou měrou, že dne 12. dubna zjištěno 64 případů onemocnění. Vyučování po čas epidemie nebylo.
   (ze 418 školních dětí přišlo do školy jen 134 - pozn. P.)

14 a 15. března konány nové volby do obecního zastupitelstva smiřického. Do výboru zvoleni: Antonín Sehnoutka, truhlář, Josef Beran, krejčí, Alois Hlavatý, řezník, František Spurný, obuvník, Petr P. Skořepa, řídící školy, Josef Valášek, tesařský mistr, Antonín Valášek, řezník, Jan Juliš, krupař, Vincenc Nievelt, lékárník, Bedřich Bartošek, klempíř, Josef Hojný, puškař, Josef Kaube, obuvník, Josef Míchal, pekař, Josef Litomyský, krupař, Jan Čeněk, koželuh, Jan Schiefner, obchodník, Jan Motyčka, skladník, Vincenc Slezák, hostinský.
   Z předešlého zastupitelstva zvoleni tolika 2 členové: Antonín Sehnoutka a František Spurný.

18. března zemřel ve Dvoře Králové n. L. MUDr. Josef Veverka, purkmistr královédvorský, poslanec na sněmu českém a rodák smiřický. Byl muž povahy šlechetné a srdce dobrého, o vědu a obec zasloužilý vlastenec.

Od 1. dubna ustanoven obecním zastupitelstvem smiřickým městským kancelistou Alois Kudrnáč s měsíčním platem 30 zl. Purkmistrovi stanovena odměna ročních 152 zl a prvnímu radnímu 42 zl.
   Policejní sluha měl ročně 120 zl a náhradu za odňaté 2 korce pole k užívání 50 zl; úhrnem 170 zl.
   Polní hlídač dostával v letních měsících po 10 zl, v zimních 5 zl.
   Petru P. Skořepovi, řídícímu zdejší školy, dáno za hraní varhan ročně 50 zl.
   Za obětavé a úspěšné působení při epidemii spalniček dáno MUDr. Ot. Jedličkovi odměnou 100 zl.
   Zdejšímu zvěrolékaři k. Trenklerovi za ohledání dobytka a masa za rok 1882 přiznána odměna 35 zl.

5. dubna zvolen Antonín Sehnoutka starostou ("měšťanostou") smiřickým, Vincenc Nievelt 1. radním, Josef Valášek 2. radním a Josef Hojný 3. radním.

22. června ustaven "Spolek dobrovolných hasičů ve Smiřicích". Prvním jeho předsedou byl Jan Kučera, důchodní velkostatku, velitelem Vincenc Nievelt. Spolková místnost byla u Lefnarů. V prvním roce bylo u spolku 74 členů.
  Obcí byla mu vyplacena v rozpočtu obecním povolená položka 300 zl.

28. června konána první valná hromada "První živnostenské jednoty ve Smiřicích" obnoveného to "Živnostenského spolku ve Smiřicích", založeného v r. 1862. Jednota čítala 130 členů a prvním předsedou jejím zvolen byl Jan Juliš, velkoobchodník a majitel domu čp. 11.

18. a 19. července povodeň, povstalá průtrží mračen v horním toku Labe, způsobila v okolí smiřickém značné škody a jen protrženému stávku u mostu černožického jest přičítati, že i část města nebyla zatopena.

1. září usneslo se obecní zastupitelstvo na žádost hasičského sboru a živnostenské jednoty vystavěti kůlnu pro hasičské a pohřební náčiní "na obci", na niž zněl rozpočet 418 zl. Vystavěna byla do 4. ledna 1883.

V roce 1882 byla na smiřickém hřbitově vystavěna rodinná hrobka továrníka Albrechta Malburga.