1883

Od prvního ledna přijat za městského lékaře zdejšího MUDr. Otakar Jedlička s roční odměnou 100 zl.

Rozpočet obecný na rok 1883 vykazoval:
   úhrnný příjem v část zl 2935,-
   úhrnná vydání v částce zl 3810,-
   schodek činil tudíž zl 875,-
   a byl hrazen 12% přirážkou k daním přímým.
   Schodek rozpočtu školního byl hrazen 14% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet ústavu v chudých vykazoval úhrnný příjem zl 166,-, úhrnná vydání zl 166,-.

16. června zakoupena místním hasičským sborem velká čtyřkolová hasičská stříkačka v ceně 750 zl, na což město přispělo částkou 290 zl.

17. června 1883 konána v rodném domku Adolfa Ignáce Mautnera rytíře z Markhofu slavnost pojmenování ulic smiřických. Slavnostní řeč přednesl Petr P. Skořepa.
   Prostranství před radnicí a školou a kostelem od domu Vincence Slezáka čp. 128 až k domu Albrechta Malburga čp. 6 pojmenováno "Náměstí"; ulice za železným mostem "Šternbergovo nábřeží", ulice vedoucí k Mautnerovu chudobinci "Mautnerova ulice", hlavní ulice od čp. 6 až k prvnímu mostu "Palackého třída", od prvního mostu ke druhému, t.j. od domu Františka Jakoubka až k domu Jana Schiefnera čp. 75 "Mezimostí", ulice od dřevěného mostu přes Jordán směrem ke Zderazi "Liebigova třída", ulice od Kučerových (čp. 65) k Holohlavům "Hansova ulice", ulice od mostu u Schiefnerových ke dráze, sklepům a na kopec "Hankova třída" a ulice mezi domy čp. 23 a 24 na obec vedoucí "Hasičská ulice". Ulice od domu Františka Nováka čp. 180 až k domu Vitouškovu pojmenována "Nová ulice".
   Ulice pojmenovány účelně podle doby vzniku nebo podle vynikajících mužů národa a zasloužilých rodáků smiřických.

27. června 1883 zemřel ve Smiřicích po delší chorobě spisovatel a místní městský lékař
   MUDr. Otakar Jedlička.
   Pro velký význam zesnulého podán je v této kronice i životopis jeho, zpracovaný podle "Nástinu životopisného Otakara Jedličky” v Almanachu, vydaném v r. 1884 redakcí Dr. Vil. Ryby a nákladem komitétu pro postavení pomníku +MUDr Ot. Jedličkovi.
   Narodil se v Hoříněvsi 22. prosince 1845. Otec jeho, lékařství a ranhojičství doktor Jan Jedlička byl v Hoříněvsi přes 20 let vrchnostenským lékařem a za posledních let i starostou obce. Matky své Marie záhy pozbyl; zemřela tuberkulemi plic v 25 letech svého života. Po její smrti bděly nad vychováním Otakarovým kromě otce hlavně sestry jeho, zejména nejmladší Barbora, která od r. 1865 byla zaměstnána jako hospodyně v zámku smiřickém u rodiny barona na Liebiga.
   Do obecné školy chodil v Hoříněvsi, později byl dán do Broumova na německou školu hlavní. V r. 1856 zavezl jej otec do královéhradeckého gymnázia, které bylo tehdy úplně německé, ale pověst výtečná. Působením uvědomělých Čechů - profesorů stali se jejich posluchači vřelými vlastenci.
   Velký vliv na duševní vývoj Jedličkův mělo spřátelení se nadšeným vlastencem a přítelem studentů Josefem Barákem, vládou rakouskou v Hradci Králové internovaným.
   Po maturitě r. 1864 vstoupil J. na lékařskou fakultu pražské univerzity. Leč již 3. ledna 1865 utrpěl úmrtím svého otce ránu těžkou, neboť od té doby byl svou výživou i studiemi odkázán úplně sám na sebe.
   V té době začínají první jeho literární pokusy a hubený honorář je Jedličkovi jediným skromničkým příjmem. Píše dopisy, arabesky, feuilletony, novelky a povídky, v různých listech uveřejněné.
   Válku r. 1866 přečkal J. u své tety Bábinky ve Smiřicích, odkud zasílal obrázky z bojiště, uveřejněné v Národních listech pod názvem “Mezi Králové Hradcem a Josefovem”.
   J. zmiňuje se o skvostné pamětní knize Hankově, zdobené velkou podobiznou jeho a opatřené vlastnoručními podpisy Frant. Palackého, Dr. F. L. Riegra, Dr. K. Sladkovského, slavnostního řečníka při odhalení kovové podobizny V. Hanky na jeho rodném domě v Hoříněvsi 7. září 1862, Jana Nerudy a j. A všichni tito účastníci slavnosti zajisté - byť přechodně - i ve Smiřicích pobyli, jak to mnozí svědkové dosvědčují. - Pamětní kniha ta, bohužel, ve vřavě válečné r. 1866 zmizela.
   K ukončení svých studií vrátil se do Prahy, kde vedle studií byl i literárně činným. J. okusil i slastí redaktorských a také spolkového života pražského velmi činně se účastnil. Byl řadu let členem "Umělecké besedy” a "Sokola pražského”, v němž byl po 3 léta jednatelem zábavního výboru a praporečníkem.
   Svou veřejnou činností vzdaloval se J. od konečného svého životního cíle a proto vzdal se v prosinci 1874 činnosti žurnalistické. Útulek a pohostinství k pilným studiím našel u svých přátel ve Smiřicích a zejména v rodině poslance V. Pražáka v Hořiněvsi.
   Vykonal v předepsaná rigorosa jmenován byl J. 29. července 1875 doktorem lékařství.
   V únoru 1876 ustanoven byl MUDr. Ot. Jedlička lékařem na panství v Poličanech, kde napsal cenné objemné dílo "Boje v Čechách a na Moravě r. 1866”.
   Od 1. ledna 1878 stal se lékařem ve Smiřicích. Záhy získal si obliby a řady upřímných přátel, zejména ředitele P. P. Skořepu. Věnoval se svému povolání vší láskou a nezanedbával ani tvorby literární.
   V r. 1881 věnoval Dr. J. kromě povolání svému veškeré své síly Ústřední matici školské a výsledkem toho byla v měsíci září uspořádaná dosud zde nevídaná a velmi zdařilá akademie. Přispíval též do četných časopisů a napsal mnoho proslovů k zábavám.
   Na počátku r. 1882 rozmohla se v okolí smiřickém epidemie neštoviční. Tehdy se prokázal dr. Jedlička svědomitým a výborným lékařem. Byl dnem i nocí na nohou a neustal, dokud epidemie nevymizela.
   Následkem nešťastných událostí rodinných duševně rozerván i tělesně ochuravěl a odjíždí na čas do lázní Píšťan. Vzpomínky na své "Pyšťany” uveřejnil v “Květech”.
   Začátkem února 1883 při jízdě k nemocnému zle si posloužil. Několik dnů poté ulehl a již nepovstal. Z lehké churavosti vyvinul se zánět pohrudnice, spojený s katarem žaludečním, jímž v zápětí objevily se známky hrozivé plicní tuberkulósy. I po dobu své nemoci zabýval se J. pracemi literárními.
   Vřelé účastenství přátel mírnilo duševní i tělesné bolesti, jež musil zakoušeti. Jak byl šťastným a blaženým, když nedlouho před smrtí navštívil ho přítel Barák! Spatřiv jej, pookřál.
   Leč o osudu Jedličkově nemohlo býti pochybnosti. Poležev několik měsíců na trapném lůžku, 27. června večer tiše vydechl naposled.
   Pohřeb MUDr. Otakara Jedličky 3. června 1883 byl mohutným projevem úcty a lásky, které se těšil nejen v srdcích tisíců účastníků a přátel, ale i celého národa.
   Ke cti a paměti zvěčnělého nazvána ulice od domu čp. 20, kde bydlel, na obec vedoucí "Jedličkovou ulici” a v obecním zastupitelstvu usneseno, aby zasedací síň byla ozdobena jeho obrazem.
   Rov jeho na zdejším hřbitově zdobí mohutný jehlan, postavený r. 1884 jeho přáteli k věčnému upomínce na lékaře, lidumila, vlastence a spisovatele MUDr. Otakara Jedličku.
   Nehynoucí čest budiž jeho památce!

15 července byl obecním zastupitelstvem přijat návrh Vincence Nievelta na zřízení městské spořitelny ve Smiřicích.

1. října ustanoven městským lékařem smiřickým MUDr. Alois Doubrava.

2. listopadu obec smiřická, uznávajíc pro budoucnost nutnou toho potřebu, zakoupila od firmy Šimon Klein a synové, majetnice smiřického mlýna, hostinec "U zeleného stromu” čp. 125, náležející dříve staré měšťanské rodině Černých (poté byl vlastníkem Jan, Marie a František Levý), za 16 400 zl se vším příslušenstvím pod knihovně vtěleným názvem "Městský hostinec”.

V roce 1883 zřízen zvýšený chodník kamenný místo prkenný lávek v “hatích” mezimostí vedle domku čp. 193.
   Též od mostu u kostela zvýšený chodník přes náměstí k rohu domu čp. 6 zřízen a vydlážděn.
   Dřevěný kříž v průčelí kostela nahrazen křížem železným s kamenným podstavcem.

V tomto roce ještě za svého života vystavěl si na zdejším hřbitově hrobku s pomníkem Jan Nep. Mitiska, jubilejní zámeckých farář a kronikář smiřický, nákladem 382 zl 47 kr.

1884

Rozpočet obecní na rok 1884 vykazoval:
   příjem 3 700 zl
   vydání 4 740 zl
   schodek 1 040 zl
   který byl hrazen 14% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet školní vykazoval:
   příjem 1 zl 25 kr
   vydání 1 840 zl 25 kr
   schodek 1 839 zl
   který byl hrazen 15% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet ústavu chudých na rok 1884 vykazoval:
   příjem 200 zl
   vydání rovněž 200 zl

20 března při vyznamenání stříbrným záslužným křížem s korunou věnoval rodák smiřický Josef Gabriel, dílovedoucí v pivovaře St. Marxském, náležejícím Ad. Ign. Mautnerovi, rytíři z Markhofu, chudým smiřickým 100 zl a školním mládeži 50 zl.

20. května: Z tohoto dne je zjištěn poslední obšírnější zápis o činnosti Občanské záložny ve Smiřicích, která vznikla v r. 1862. Je to účetní uzávěrka za rok 1883 podepsaná Antonínem Sehnoutkou, předsedou, Josefem Valáškem, účtyvedoucím a P. J. B. Mitiskou, kontrolorem.
   (Občanská záložna smiřická však trvala ještě i v další době a poslední zjištěný stručný zápis je z 18. ledna 1887.)

3 srpna ustanoveno, aby se hodiny od ponocných tak jako dříve vypískávaly, což se dělo až do léta 1889.

6. a 7. září konána slavnost odhalení pomníků MUDr. Otakara Jedličky na svědecké hřbitově.
   V sobotu na 6 září zahájen slavnostní večer v letním prosloven od básníka a profesora Václava Veverky, rodáka vlkovského, poté bylo divadelní představení (F.F.Šamberk "Karel Havlíček Borovský") a koncert hudby „Sokola kolínského“.

V neděli dne 7. září po ranním budíčku sjížděli se vlaky účastníci slavnosti. Vlak od Krkonoš přijel s dobrým půltisícem hostů a druhý od Prahy přivezl vedle velkého množství zástupců spolků z celého Polabí také slavnostního řečníka, básníka a spisovatele Ervína Špindlera, okresního tajemníka z Roudnice, z kraje posvátného Řípu.
   O 10 hodině sloužena byla v zámeckém kostele mše sv. a po této v 1/2 11 hod. za jásavé hudby, pod četnými spolkovými prapory začal se průvod malebně seřaděný vpřed pohybovati. Průvod ubíral se v čtyřstupech a čítal přes 1 000 účastníků, mimo tisíce lidu jej provázejícího.
   Rozsáhlé prostory hřbitova byly lidem posety. Spojené sbory pěvecké zapěly v mohutném chorálu „Já jsem Slovan duší, tělem“, načež následovala slavnostní řeč. Vylíčen život Jedličkův, který nadáním svým nejkrásnější naděje do budoucnosti sliboval, avšak v plné mužné síle sklácen smrtící ranou osudu, nedočkal se jejich splnění. Řečník zmínil se i o jeho činnosti novinářské, literární, spolkové, společenské a lékařské, též upozornil na zásluhy jeho o probuzení a uvědomění národního města Smiřic a celého okolí. Řeč skončena provoláním "Slávy" památce Jedličkově a pomník, církevně před slavnostní řečí posvěcený, odhalen.
   Pomník jest přes pět metrů vysoký, z hořického pískovce novopackým sochařem Suchardou umělecky provedený, štíhlý obelisk s věrnou podobou oslavencovou v bronzovém medailonu od mladého umělce Procházky z Prahy. V čele na podstavci je nápis, komu pomník na paměť postaven, po stranách kým a kdy byl zbudován s heslem, jež Jedlička v pamětní list "Národ sobě" r. 1880 byl vepsal:
   "I prostý řadový bojovník jest šťasten, může-li umříti s hrdým povznášejícím sebevědomím: „Konal jsem v boji za tebe, vlasti má a lidstva svobodo svatá, dle sil svých svoji povinnost!"
   (Obecní zastupitelstvo smiřické se již 4. září 1884 usneslo:
   “Aby pomník postavený zvěčnělému MUDr. Otakaru Jedličkovi, spisovateli a městskému lékaři ve Smiřicích i budoucím pokolením pro věčné časy v nynější své kráse zachován byl a upřímnou lásku k vlasti zvěčnělého spisovatele a vděčnost národa hlásati mohl, přijímá obecní zastupitelstvo jednohlasně pomník ten pro vždy pod ochranu svou a zavazuje se jej co majetek obce považovati, opravy jeho z obecního důchodu hraditi a jej vždy v celé kráse udržovati.”)
   Odpoledne (7.9.1884) byl za přehojné účasti koncert v restauraci "Na lednici", při kterémž prodáván Almanach, péčí výboru a redakcí Dr. Vil. Ryby, žurnalisty v Praze, k oslavě odhalení Jedličkova pomníku vydaný.

Z čistého výtěžku slavnosti Jedličkovy přes 600 zl. založena byla "Nadace MUDr. Otakara Jedličky" pro vzorného chudého žáka školy smiřické, která ke konci každého školního roku se uděluje.

Oba mosty k nádraží vedoucí byly velmi úzké a pro chodce nebezpečné, proto obec smiřická dala zříditi po obou stranách každého mostu železné lávky nákladem 1 300 zl. Také položen dlaždicový chodník s kvádrovým okrajem podél silnice v Mezimostí a od mostu u kostela a k domu Alb. Malburga, jakož i od Veverkových dolů po jižní straně Palackého třídy, čímž město na bezpečí a okrase nemálo získalo.

V tomto roce založil smiřický sbor učitelský s jinými ještě příznivci Ústřední matice školské "Místní odbor Ústřední Matice školské pro Smiřice a okolí". K novému odboru přistoupilo hned 61 členů a předsedou činného spolku byl zvolen obětavý vlastenec Jan Dušek, c.k. cukrmistr a za místopředsedu taktéž horlivý činovník Vincenc Nievelt, lékárník a radní města.

Na základě usnesení obecního zastupitelstva za dne 15. července 1883, 29. května 1884 a 15. srpna 1884, schváleného okresním zastupitelstvem v Jaroměři výnosem ze dne 27. října 1883 čís. 1 146 a ze dne 18. srpna 1884 číslo 1 362 převzala obec Smiřice neomezené a neodvolatelné ručení celým jměním a poplatní silou za vklady, jejich zúročení i všechny jiné závazky "Spořitelny Smiřické”, jež uvedena v život 1. ledna 1886.

1885

Rozpočet obecní na rok 1885 vykazoval:
   příjem 3 620 zl
   vydání 4 746 zl
   schodek 1 126 zl,
   který byl hrazen 16% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet školní vykazoval:
   příjem 1 zl 25 kr
   vydání 1 456 zl 25 kr
   jeví se tudíž schodek 1 455 zl,
   který byl hrazen 12% přirážkou k daním přímým.

22. a 23. března sehrály školní dítky divadelní hru "Láska k vlasti" od spisovatele J. K. Hraše-ho. (Jiný zdroj: Čistý výnos byl 86 zl 29 kr, které určeny k zakoupení nového školního harmonia. Morální účinek hry byl velkolepý.)

2. dubna 1885 rozloučil se Smiřicemi zdejší lékárník Vincenc Nievelt, městský radní, obětavý vlastenec, přítel školy a štědrý podporovatel všeho dobra. Přesídlil se do Jičína.

29. května 1885 konaly se volby do obecního zastupitelstva. Za starostu zvolen Josef Valášek, do městské rady Josef Hojný, Jan Juliš a Jan Čeněk; do výboru zvoleni: Vincenc Slezák, František Holeček, Josef Kaube, Josef Hejcman, Josef Fejgl, Antonín Sehnoutka, Antonín Valášek, Antonín Rynt, Jan Schiefner, Jan Motyčka, Bedřich Bartošek, Josef Míchal a Josef Litomyský.

12. července konána ustavujícího valná hromada pomocníků při První živnostenské jednotě ve Smiřicích a předsedou jejím zvolen Josef Kaube, obuvník. Stanovy v období trvání spolku několikrát byly měněny a činnost jeho na čas i zanikla. Účastnil se činně kulturního života v našem městě společně s jinými osvětovými spolky místními. Členy spolku mohli býti toliko řádně vyučení pomocníci členů První živnostenské jednoty, nikoliv pouze dělníci (nádeníci).

21. srpna shořela restaurace "Na lednici” s vedlejší přilehlou budovou, ve které bydlel panský cihlář Josef Albrecht. Pojistné 16 000 zl bylo vyplaceno.

8. prosince usnáší se obecní zastupitelstvo jednohlasně, aby výtěžek za hřbitova smiřického použil se k úhradě výloh na výstavbu pohodnice a zřízení mrchoviště, které byly v témže roce na podzim na katastru obce Hubiles (mezi Hubilesem se a Smržovem) zřízeny. Prvním nájemcem byl pohodlný Jan Hajzler a od 1. ledna 1886 platil ročně 40 zl nájemného a pohodnice (z bytu) a z dílce obecního pozemku.

Obecní dávka z nápojů pronajata byla za ročních 2 250 zl.

1886

Rozpočet obecní na rok 1886 vykazoval:
   příjem 3 610 zl
   vydání 5 020 zl
   jeví se tedy schodek 1410 zl,
   který byl hrazen 20% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet školní vykazoval:
   příjem 1 zl 37 kr
   vydání 1824 zl 37 kr
   schodek 1823 zl,
   který byl hrazen 15% přirážkou k daním přímým.

1. ledna byla otevřena "Spořitelna Smiřická”, jež byla městem Smiřicemi téhož roku zřízena. Obec Smiřice převzala na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 15. července 1883, 29. května 1884 a 15. srpna 1884, schváleného okresním zastupitelstvím v Jaroměři výnosem ze dne 27. října 1883 čís. 1 146 a za dne 18. srpna 1884 čís. 1 362 neomezené a neodvolatelné ručení celým jměním a poplatní silou za vklady, jejich zúročení a všechny jiné závazky spořitelny.
   Účelem jejím jest, aby podporovala smysl pro pracovitost a spořivost v nejširších kruzích obyvatelstva a poskytla jim příležitost úspory bezpečně a na úrok ukládati a je rozmnožovati.
   Prvním předsedou výboru a ředitelství byl starosta města Josef Valášek, prvním ředitelem kanceláře Josef Červinka, který také vedl účetnictví spořitelny od 1. ledna do 1. února 1886, kdy jmenován byl první účetní Čeněk Nentvich (do 15. října 1887, načež byl od 16. listopadu 1887 vystřídán účetním a od r. 1913 do r. 1926 správcem Josefem Kněžourkem).
   V prvním roce trvání tohoto ústavu vedl agendu 1 úředník (v r. 193 - pět úředníků), 415 vkladatelů uložilo si K 243 893,90, vlastní jmění spořitelny činilo K 2 001,90 (v r. 1932 - ve 47. roce trvání spořitelny mělo 6 709 vkladatelů uloženo 31 144 804,84 Kč a vlastní jmění spořitelny činilo Kč 4 228 120,84).

23. března povolilo obecní zastupitelstvo pro případ, že by se vytvořilo konsorcium pro výstavbu železniční trati Meziříčí - Smiřice (o kterémžto projektu se v této době hodně uvažovalo) částku 50 zl do reservního fondu.

7. července udělilo obecní zastupitelstvo řediteli obecné školy Petru Pavlu Skořepovi a bývalému městskému lékaři MUDr. Ferdinandu Pschornovi čestné měšťanství.

10. a 11. července důstojně oslaveno 25leté záslužné působení zdejšího ředitele školy Petra Pavla Skořepy. Odpoledne 11. července konán výlet smiřické mládeže školní za veliké účasti občanstva do Jakoubkovy zahrady Černožicích.

18. září a vyhořel dům čp. 12 Augustina Kolářského.

19. prosince pořádala Občanská beseda ve Smiřicích v městském hostinci přednášku učitele zdejší školy Karla Fürsta "O kyselině uhličité".

V roce 1886 ustanoven byl druhý obecní strážník který též ve spořitelně potřebné práce konal, se služným 200 zl a 40 zl na oblek. Nový strážník má též svítilny po městě rozsvěcovati.

V tomto roce zhotovil učitel zdejší obecné školy Karel Štěrba "Plastický plán města Smiřic z r. 1886" (Od autora jej zakoupila místní školní rada zde 10. července 1918 za K 300,-.)

1887

Rozpočet obecní na rok 1887 vykazoval:
   schodek v částce 1 560 zl, který byl hrazen 20% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet školní vykazoval:
   schodek v částce 1 814 zl, který byl hrazen 14% přirážkou k přímým daním.

13. ledna usneseno obecním zastupitelstvem, aby se vyjednávalo s děkanským úřadem v Holohlavech o vykoupení "desátku", který činil každoročně věrtel žita, městem Smiřicemi (Vykoupení uskutečněno v listopadu 1891.)

18. ledna je zjištěn poslední stručný zápis o Občanské záložně smiřické, jež zanikla (založ. r. 1862)

25. února výnosem místodržitelství v Praze číslo 14 639 schválena nadace Mautnerova pro ošetřování a výchovu mládeže v opatrovně a dětské zahrádce se základním jměním 10 000 zl.

3. dubna konána na podnět živnostenského spolku a za přispění městské rady ve Smiřicích v městském hostinci přednáška ředitele průmyslové školy v Jaroměři A. Studničky za velmi četné účasti.

20. dubna 1887 zemřela ve Vídni choť Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, Julie Marcellina Mautnerová, rozená Kadichová, spoluzakladatelka zdejšího chudobince. Smuteční prapory, soustrastné telegramy a slavné smuteční bohoslužby byly projevem úcty, lásky a vděčnosti k zesnulé veliké dobrodějce smiřické.



23. června 1887 zemřel v 39. roce věku svého vážený městský lékař MUDr. Alois Doubrava, rodák královéhradecký. Pohřbu jeho zúčastnila se mládež školní, sbor učitelský, obecní zastupitelstvo a veškeré zdejší jednoty a korporace.

Dne 29. října 1887 č. 36.681 jmenován c.k. zemskou školní radou v Praze Petr P. Skořepa, ředitel zdejší obec. školy, zástupcem c.k. okres. školního inspektora.

K uctění památky její věnoval A. Mautner 200 zl na rozdělení místním chudým.

20. června přijat byl návrh na zřízení okresního soudu ve Smiřicích a v záležitosti této vykonána řada intervencí o příznivé vyřízení žádosti města o tuto instituci u obcí, okresu, země, u úřadu říšských, ba: v lednu 1891 byla přijata deputace města panovníkem. K uskutečnění záměru nedošlo.
   Téhož dne

20. června věnovalo obecní zastupitelstvo 2 dukáty na 2 ceny vyznamenaným vystavovatelům hospodářské výstavy v Jaroměři a přijalo návrh na založení "Okrašlovacího spolku”.

23. června 1887 zemřel v 39. roce věku svého zdejší zasloužilý městský lékař MUDr. Alois Doubrava, rodák královéhradecký. Pohřbu jeho zúčastnilo se obecní zastupitelstvo, veškeré smiřické spolky a korporace, sbor učitelský a školní mládež.

26. července sděluje Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu, že zřídí novou budovu pro městský chudobinec a opatrovnu, což obecní zastupitelstvo s vděčností přijímá zároveň s vroucím přáním, aby dobrotivé nebe prodloužilo šlechetnému dobrodinci a lidumilu blažené dny jeho života, by dílo své ku potěše vděčných občanů záhy spatřiti mohl.

V létě po delším jednání s okresním výborem přistoupila obec ke dláždění hlavní ulice města kamenem z lomu Kramolna. Dlažbu (jízdní dráha v šířce 5 m) prováděl dlaždický mistr V. Šedivý. Při této dlažbě upraveny byly znovu i postranní rigoly, aby stékající voda měla větší spád. V dlažbě bylo pokračováno i v letech 1888 až 90.

29. října jmenován byl c.k. zemskou školní radou v Praze pod čís. 36 681 Petr P. Skořepa, ředitel zdejší obecné školy, zástupcem c.k. okresního školního inspektora.

28. prosince usnáší se obecní zastupitelstvo smiřické, aby obnoveny byly týdenní trhy obilní a výroční trhy na dobytek.

Ponocným vypláceno 90 zl ročně za službu a 10 zl podle zásluhy jako remunerace k Novému roku.

1888

Rozpočet obecně na rok 1888 vykazoval:
   příjem 3019 zl 98 kr
   vydání 4 916 zl 50 kr
   jeli se tudíž schodek 1 896 zl 52 kr,
   který byl hrazen 20% přirážkou k daním přímým.

Rozpočet Školní vykazoval:
   příjem 1 zl 51 kr
   vydání 1 744 zl 51 kr
   schodek 1 743 zl
   který byl hrazen 12% přirážkou k daním přímým.

19. března vypukl požár na velké obci v domku čp. 18 Josefa Vachka, obuvníka; i při tomto požáru účinkoval zdejší hasičský sbor.

27. března usneslo se obecní zastupitelstvo vybídnouti poslance za náš okres, aby pracoval k tomu, aby návrh zákona o konfesijní škole od knížete Lichtestejna byl ihned v prvním čtení zamítnut.

13. května lokalisoval zdejší hasičský sbor požár domků p. Kmínka a Škarytky čp. 66.

17. a 18. července 1888 konány volby do obecního zastupitelstva a dne 30. července zvolen za starostu Josef Valášek, za I. radního Josef Hojný, za II. radního Jan Juliš a za III. radního Jan Čeněk. Ve výboru zasedají: virilista za c.k. velkostatek Ignác Herrscher, c.k. vrchní správce, poté Vincenc Slezák, kupec, Petr P. Skořepa, ředitel školy a zástupce c.k. okresního školního inspektora, Josef Fejgl, rolník, Antonín Valášek, řezník, Bedřich Bartošek, klempíř, Jan Motyčka, c.k. účetní skladiště, Jan Hodek, rolník, Josef Litomyský, krupař, Josef Andrejsek, zednický mistr, Josef Míchal, pekař, Josef Červinka, lékárník, Jan Schiefner, obchodník, Josef Kaube, obuvník a Josef Lefnar, kupec.

19. srpna byl slavnostně položen základní kámen k Mautnerovu chudobinci a dětské opatrovně. Do základního kamene vložena zakládací listina, běžné peníze a současné noviny.
   Zakládací listina zní:
   "V čtyřicátém roce slavného panování našeho milého zeměpána Jeho Veličenstva Františka Josefa I., císaře rakouského a krále českého, za správy zemské svobodného pána barona Krause a cís. místodržitele království českého a c.k. okresního hejtmana královédvorského Krištofa Hotovce, pak c.k. okresního soudce jaroměřského J. Hejny vedly správu obecní následující osoby: Josef Valášek, starosta města a majitel domu čp. 104, Josef Hojný, I. městský radní a majitel čp. 11, III. radní Jan Čeněk, koželuh a majitel domu čp. 91. C.K. velkostatek zastupoval virilním hlasem Ignác Herrscher, vrchní správce panství smiřického, hořiněvského a Cerekvice, správcem důchodu byl Josef Mařánek, čp. 1, panským a městským lékařem byl MUDr. Antonín Hrubý a na fundaci hraběcí Marie Terezie z Gastheimu byl Jan Nep. Mitiska, 80iletý jubilejní farář zámecký a c.k. zádušní pokladny kontrolor. Ve správě duchovní sekretář byl důstojný Alois Nývlt, děkan a biskupský sekretář v Holohlavech a P. Jan Čapek, kaplan. Na šestitřídní škole obecné působili. Petr Pavel Skořepa, čestný ředitel a substitut cís. kr. okresního inspektora škol, pak Karel Fürst, Hynek Cerman, učitel, podučitel Karel Svatoš a Karel Štěrba a prozatímní podučitel Jan Beran. V městské spořitelně byl kanceláře účetní Josef Červinka a Alois Kudrnáč městským tajemníkem. Poštovní úřad vedla Františka Horáková, poštovní posel Jan Vachek, telegrafní úřad zastával Josef Frank a přednosta dráhy byl Tomáš Charvát.
   Téhož času byly v našem městě následující vlastenecké spolky:
   I. nejstarší byl pěvecký spolek "Hanka",
   II. dobrovolný spolek hasičů, založen od Jana Pavla Kučery, c.k. důchodního r. 1882.
   III. živnostenský spolek, založen r. 1882, prvním předsedou byl Jan Juliš (Poznámka kronikáře: založen byl v r. 1862, v r. 1882 byl obnoven).
   Ze závodů průmyslových budtéž zde jmenovány lihovar firmy Ed. A. Malburg a syn, majitelé čp. 6 a 7., c.k. pivovar a cihelna, c.k. cukrovar v nájmu Jindř. Beniese z Vídně, umělý válcový mlýn Šimona Kleina a synů, lékárníkem byl Josef Červinka.
   Se základní listinou touto vkládají se zároveň do základního kamene na věčnou památku běžné mince rakouské měny (9) a noviny.
   Ve Smiřicích dne 19. srpna 1888. Podpisy:
   Josef Valášek, starosta, Josef Hojný, I. městský radní, Jan Juliš, II. městský radní a předseda dobrovolného sboru hasičů, Josef Andrejsek, člen obecního zastupitelstva a předseda pěv. jednoty "Hanka", Josef Lefnar, velitel sboru dobrovolných hasičů, Vincenc Slezák, člen měst. zastupitelstva a dohlížitel školní a Alois Kudrnáč, městský tajemník.

26. srpna konán ve Smiřicích sjezd hasičských sborů župy severovýchodních Čech.
   O této velké hasičské slavnosti ze dne 26 srpna je učiněn poslední zápis v kronice Mitiskově.

V létě zřízen nákladem zl 169,94 při mostu u kostela na straně u městského hostince postranní lávka (chodník), neboť dříve byl most příliš úzký a živé frekvenci, zejména chodcům nevyhovoval. Na podzim pak zřízený v Mezimostí pobřežní zdi a potřebné kanály se současně prováděnou dlažbou hlavní ulice (silnice).

23. října přijat byl MUDr. Antonín Hrubý a za městského lékaře s ročním platem 200 zl.

1889

Rozpočet obecní na rok 1889 vykazoval:
   příjem 2981 zl 2 kr
   vydání 4820 zl 50 kr
   jeví tedy schodek 1839 zl 48 kr,
   který byl hrazen 20% přirážkou k daním přímým.

Rozpočet školní na rok 1889 vykazoval:
   1 zl 59 kr
   vydání 1741 zl 59 kr
   schodek 1740 zl
   který byl hrazen 12% přirážkou k daním přímým.
   Rozpočet ústavu chudých jevil:
   příjem 167 zl
   vydání rovněž 167 zl

24. ledna dáno povolení Josefu Andrejskovi k prodloužení kanálu z jeho domu čp. 94 až do mlýnského náhona učp. 86 (na jeho vlastní náklad).

7. března 1889 zemřel P. Jan Bohaboj Mitiska, zámecký farář a kronikář ve Smiřicích.
   Narodil se 20 srpna 1807 v Chlumci n./Cidl. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Litomyšli. Jako student učil se u profesora Reissiga a P. Němečka cizích řečem, zejména italštině a polštině, později napsal "Slovník českopolský”.
   Bohoslovecký ústav (seminář) studoval v Hradci Králové a po vysvěcení na kněze stal se kaplanem ve svém rodišti Chlumci n/Cidl., poté v Novém Hradci Králové, v Chocni a opět v Novém Hradci Králové. Roku 1853 byl jmenován farářem v Ličně na panství častolovickém. Později působil ve Voj. Městci a v Bystrém u Poličky. 6 února 1857 ustanoven fundančním zámeckým kaplanem ve Smiřicích, kde bylo mu dopřáno klidně působiti až do 82 let jeho života.
   Jan Boh. Mitiska ze svého 32iletého pobytu ve Smiřicích pilně se účastnil veřejného života. Byl členem místních spolků, stal se zádušním pokladním kontrolorem a dostal od biskupa Karla Hanla v Hradci Králové pochvalný dekret, podle něhož byl jmenován osobním farářem.
   Horlivě si všímal zdejších obyvatelů, znal jejich poměry společenské a hospodářské, pozoroval i všechen život veřejný, zjevy politické, sociální a hospodářské, a nejen pozoroval, ale i zaznamenával všechny důležité události místní a stal se tak prvním kronikářem města Smiřic.
   Jak plynul život veřejný po celá tři desetiletí, vše zapsáno je v kronice Mitiskově. Tím povstala kniha půlarchových rozměrů, čítající 315 stran. Množství obrázků a výstřižků z novin, úmrtních oznámení a znaků i fotografii vloženo je jako důkazy současných událostí. Některé stati kroniky jsou výpiskami z některých děl historických (z Palackého Dějin).
   V celku je kronika podána slohem prostým, nehledaným, místy až příliš širokým, jemu vlastním. Knihu tuto - ne bezcennou - "Kroniku” nazvanou, odkázal a daroval městu Smiřicům.
   V posledních letech svého života (v r. 1883) zřídil si na smiřickém hřbitově hrobku, do níž byl pochován. J. B. Mitiska zemřel jako kmet 82letý sešlostí věkem.

29. července pořízeny dvoje kontrolní hodiny pro ponocné (jedny z nich v ceně 33 zl 52 kr daroval obci Albrecht Malburg) a dosavadní odpískávání hodin pomocnými přestalo.

31. srpna a 1 září konána slavnost svěcení praporu První živnostenské jednoty ve Smiřicích. V předvečer uspořádán slavnostní průvod s lampiony a pochodněmi za doprovodu hudby městem a v sále hotelu “Andrejsek” slavnostní akademie, 1. září ráno budíček městem při střelbě a dopoledne vlastní slavnost svěcení praporu.
   Prapor sv. Václava byl zhotoven firmou Josef Neškudla v Jablonném n./Orl. nákladem 265 zl 10 kr.

12. října zúčastnilo se obecní zastupitelstvo zádušní mše sv. za nedávno zemřelého rodáka Smiřického a šlechetného lidumila města Josefa Gabriela.

15. října byla vysvěcena budova Mautnerova chudobince a školy mateřské postavená nákladem 16 514 zl 55 kr. Dobročinný zakladatel její Ad. Ig. Mautner, rytíř z Markhofu, daroval 200 zl na bohatou hostinu, 200 zl chudé mládeži školní a 100 zl. pro chudé města. Školní dítky obdržely ihned 100 zl. v nových stříbrných desetnících a druhých 100 zl dáno na základ pro obecní kuchyni, k čemuž přidal Albrecht Malburg, továrník zdejší, též 100 zl a obecní zastupitelstvo na počest šlechetného dárce vídeňského založilo nadaci 1 000 zl k udržování nově zřízeného dobročinného ústavu "Mautnerovy obecní kuchyně".

6. listopadu vznikl požár na dvoře zderazském, při čemž byl činný místní hasičský sbor.

2. prosince otevřena a svému účelu odevzdána mateřská škola zdejší za přítomnosti všech členů místní školní rady. Pěstounkou zvolena Laura Feltlová z Černožic s roč. služným 400 zl, bytem o 1 světnici a 1 komoře v chudobinci. Do školky zapsáno bylo 39 dítek.

9. prosince zahájila činnost místní Mautnerova obecní kuchyně a sytila denně 50 školních dítek a 20 městských chudých živným obědem. Protektorkou byla Stanna Malburgová, předsedkyní Hedvika Herrscherová a Růžena Valášková jednatelkou.
   (Z přípravy na kroniku:
   Ve výboru byly: Marie Hojná, Marie Feschlerová, Ant. Cermanová, Markéta Malburgová, Marie Schiefnerová a Marie Kováříková.)

22. prosince došla poslední zásilka největšího dobrodince smiřického Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, ke Štědrému večeru chudým školním dítkám smiřickým, a to: 12 obleků pro chlapce, 12 obleků pro dívky, 12 párů botek, 18 párů střevíců, 48 deštníků, 9 kartonů rozličných krásných předmětů, 10 zl. k ozdoby vánočního stromku a 50 zl místním dospělým chudým.
   Když ve Smiřicích:
   24. prosince na Štědrý den o nadílce při vánočním stromku vzpomínali podělení svého dárce ve Vídni, posvátné této chvíli duše jeho se vznášela již k nebes výšinám. Adolfa Ignáce Mautnera, rytíře z Markhofu, nebylo již mezi živými. Odešel v ctihodném stáří 88 let a jen šlechetné činy jeho, láska a vděčnost smiřických zůstaly u vděčné vzpomínce.

Pro věčnou paměť šlechetného dobrodince a rodáka našeho města vepsáno je do této knihy i několik dat o jeho životě a činnosti. Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu narodil se 7. února 1802 v domku čp. 111. Byla to stará pálenka, jež patřila c.k. komornímu panství Smiřice - Hořiněves. Tuto pálenku měli v nájmu rodiče jeho Israel a Terezie Mautnerovi.
   V roce 1834 najal Abrahám (později pokřtěný na jméno Adolf Ignác) Mautner, vrchnostenský pivovar a panskou vinopalnu v zámku smiřickém.
   Po největším požáru smiřickém r. 1839 vynikl již tento dobrodinec ve skutcích milosrdenství k pohořelým nešťastníkům a po delší dobu přes 80 trpících spolubližních každé poledne živným obědem nasycoval a i nemocným pokrmy domů posílal.
   Když poté vrchnost pivovar (na 40 sudů) sama převzala, odebral se r 1840 Abrahám Mautner s manželkou a dcerami do Vídně a tam přestoupil s celou rodinou k církvi římskokatolické a přijal na křtu v kostele sv. Rocha na předměstí Landstrasse jméno Adolf Ignác, manželka jeho, rozená Kadichová ze Semil, Julie Marcelina (narozená r. 1810, zemřela ve Vídni 21. dubna 1887).
   Učiniv mnohé vynálezy v oboru pivovarství a proslaviv se skutky lidumilnými byl vyznamenán řádem Františka Josefa a železné koruny a tím povýšen do stavu šlechtického. Ani v době povýšení nezapomněl svého rodiště a do pravé poloviny svého rytířského znaku přijal znak města Smiřic. Heslem jeho bylo "Pilnost a vůle”.
   Věren svému heslu nabyl velikého bohatství a stal se záhy majitelem velikého pivovaru v Simmeringu u Vídně, velkostatku Hodkov a mnohých velikých továren a průmyslových závodů.
   V r. 1861 jmenovalo město Smiřice rytíře Mautnera svým čestným měšťanem. Z vděčnosti zakoupil poté od smiřické vrchnosti svůj rodný domek čp. 111, bývalou starou pálenku a velikým nákladem nově přestavěl, zřídiv v ní 8 větších obytných místností a jednu nemocnici. Celou pak zařízenou budovu daroval 24. února 1865 rodnému městu svému Smiřicům. Tímto šlechetným skutkem stal se Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu s chotí svou Julii Marcelinou prvním velikým dobrodincem města, zvláště když prohlásil, aby dům tento byl útulkem a posledním obydlím chudých a chorých obyvatelů smiřických, ke kterémuž účelu připojil státní jistinu 2 000 zl.
   Když mu město Smiřice za tento veliký dar svou vděčnost projevovalo, slíbil šlechetný lidumil, že ve vhodných dobách k rozmnožení základního jmění na Mautnerův chudobinec milerád vzpomene.
   Příležitost k tomu naskytla se brzy. K oslavě a poctě zasnoubení arcivévodkyně Gisely věnoval Adolf Ignác Mautner rytíř z Markhofu r. 1873 nadaci 6 000 zl k vánoční a velikonoční nadílce chudých tohoto domu a rozmnožil její hodnotu opět velikomyslný tento dobrodinec i v r. 1886, když se svou dobrotivou chotí daroval chudobinci 10 000 zl ve státních úpisech. Tento veliký odkaz s povolením dárcovým určen pak k založení a vydržování dětské opatrovny s datem ve Vídni dne 13. ledna 1887. 21. dubna 1887 zemřela šlechetná choť dobrodincova Julie Marcelina Mautnerová z Markhofu.
   Byť milý rodák a mecenáš smiřický tolik již pro své rodné město učinil, přece ještě neustal. Na mysli mu tanula nová nádherná budova smiřického chudobince, plně svému účelu vyhovující. K tomu účelu koupil sousední dům čp. 112 a nákladem 15 000 zl byla vystavěna v r. 1888 nová budova: Mautnerův městský chudobinec a dětská opatrovna.
   Do základního kamene vložena byla 19. srpna 1888 pamětní listina, podepsaná starostou města Josefem Valáškem a jinými čelnými občany města, s 9 běžnými penízy a novinami.
   Adolf Ignác Mautner rytíř z Markhofu ač vzdálen svého rodiště, v mysli své často vzpomínkami do něho zalétal. Vzpomínal na své dětství, na dobu svého učení u Jana Valáška, mistra řeznického, na dobu přesídlení do Vídně, na výzkumy své v oboru kvasném, na rozmach svého jmění, na své šlechtictví. A přitom všem nezhrdl, nezpyšněl. Rád se hlásil k svým rodákům, rád zavítal mezi své, zvláště v r. 1880 v září pobyl ve Smiřicích, aby se potěšil se svými známými a všude byl ctěn a vážen.
   24. prosince 1889 klidně zesnul oplakáván svou rodinou i četnými svými přáteli, jejichž vděčnost trvá stále. Ještě v poslední vůli odkázal 1000 zl smiřické chudině a 500 zl obecní kuchyni Mautnerově. Zemřel v ctihodném stáří 88 let.
   Smiřice a smiřičtí chudí obyvatelé mají na velikého dobrodince svého Adolfa Ignáce Mautnera rytíře z Markhofu nejkrásnější památku, jež přetrvá věky.
   Věčná budiž mu čest!