Spolek divadelních ochotníků v Holohlavech
Řádný člen Ű. M. D. O. Č. v Praze.

  Tento ochotnický spolek byl založen roku 1870. Zakladatelem je uveden v kronice Josef Mikeš učitel místní školy. Prvé jeviště bylo umístěno v hostinci pana Josefa Tučka č. 12 . Dřevěná konstrukce potažená plátnem a kresbou místního rodáka Jaroslava Jaroše, který namaloval i kulisy. V roce 1937 byla provedena rekonstrukce hostince v čp. 36 "U Nepasických" nájemce František Srkal. Byl zvětšen sál a přistavěno jeviště s líčírnou. Nové jevištní zařízení dodala firma J. Fert Brno. Kulisy, rampy, rozvodná deska a reostaty a j.
  Poslední hrou na starém jevišti pravděpodobně veselohra "Fanynko neplač". Na jevišti novém se započalo divadelní hrou "Probuzenci" za režie Josefa Pultra. Následovala zpěvohra " U naší kapličky". Režie Alois Jambora. Po založení spolku v roce 1870 byly uváděny hry, jak praví kronika "Vojnarka", "Maryša", "Otec", "Selská krev". Některé z nich byly i třikrát opakovány. Hra "Otec" byla uvedena na návsi čp. 20 v přírodě. Jiráskova M.D.Rettigová byla hrána pro celookresní soutěž ( Jaroměř ) třetí místo. Zpěvohry v přírodě ( školní park ): "Vesnice zpívá", "Dragouni na vesnici", "Pražáci na venkově". Každoroční kácení máje bylo ukončeno průvodem vesnicí a vyváděním děvčat. Tento průvod končil ve školním parku velkou scénou: "Staročeským kácením máje" se zpěvy a tanci.
  Neúplný seznam hraných divadel: zpěvohra "U naší kapličky", hra "Vojnarka", "Probuzenci", "Směry života", "Falešná kočička", "Dobrý táta", "Jedenácté přikázání ", "Zlaté kladivo", "Zorka" od dr. Minaříka hrána 4 krát. "Vrah jsem já", "Bouřliváci naší vesnice". Jednou z posledních her ochotníků byla hra, kterou napsal kronikář soused-zemědělec z čp. 13, po válce roku 1945 se stal také předsedou okresu Jaroměřského pan Vojtěch Prokop. Hra se jmenovala "Soumrak " a pojednávala o bouřlivých revolučních letech 1775, která skončila popravou dvou holohlavských sousedů ( Špringera a Víznara ) oběšením.
   Po opětné opravě hostince Nepasických a jeho rekonstrukci v r. 1986-88 bylo zařízení jeviště zlikvidováno necitelně ku škodě celé obce. Václav Hencl, rodák z naší obce, vyučený typograf, zastával dlouhá léta funkci jednatele ochotnického spolku. Vedl jednatelskou knihu i jiné záznamy důkladným způsobem. Měl za dlouhá léta jednatelského působení sbírku plakátů a jiných tiskovin. Oženil a odstěhoval se do Liberce a s ním zmizela veškerá ochotnická evidence. Snažil jsem se ještě něco nalézt, ale bez výsledku. Z významných osobností holohlavského divadla je nutno vzpomenout Václava - otce a jeho syna Aloise Jamborových zdejších holičů, hudebníků ( houslová škola ) výrobců vlásenek ( paruk ), pletení sítí, řezbářů loutek. Alois pracovitý režisér. Vynikající ochotníci: Josef Pultr, Josef Sehnoutka, Josef Řehák - herec.
   Tuto nesouvislou a neúplnou zprávu o činnosti holohlavských ochotníků sestavil Rudolf Andrýs, důchodce, Holohlavy čp.20
   Případné chyby laskavě, prosím omluvte.

------------------

Razítko nahoře bylo otištěno 1.2.1934 na žádosti:
... o povolení taneční zábavy na 1. plesu, pořádaném v sobotu dne 10. února 1934 o půl 8 hod večerní v sále hostince p. Josefa Tučka v Holohlavech.
Hudba p. Fr. Čertnera. Vstupné 5 Kč bez z. d. (zemské dávky)
Současně žádáme o povolení k překročení policejní hodiny do 4. hod. ranní.
Podpis Josef Ditrych jednatel

---

---

Časopis Pokrok 24.4.1924
Týdeník republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu pro župu královéhradeckou
   Sdružené dramatické odbory ve Smiřicích podaly pěknou ukázku své zdatnosti dne 20. t. m. v dramatě Beranově „Za roboty“. Je to tendenční dílko s násilnými obraty ve hře, spíš epicky nežli dramaticky založené, bez hlubší psychologie. Při dobré souhře a správně založených rolích nečinila by špatný dojem, ale pro školní děti nelze hru naprosto doporučiti. Pro ty je to strašení robotou totéž jako strašení peklem. Pláč dětí a útěk jich domů svědčil, že drama takové se jim naprosto nezamlouvá, a ty, které vydrželi poslouchat bez bázně, věnovaly pozornost pouze tomu hrubšímu zrnu, jehož ve hře je dost a dost. Večerní představení bylo nesporně lépe sehráno, ale tempo bylo opět více než vleklé. Vadilo, že scénám většinou málo sympatickým nebylo dodáno alespoň vnějšího sladění.

17.7.1924
Radostné byli školní mládeže  v Holohlavech.
   Všeobecný význam národního školství zvyšuje se ve venkovských obcích o tu okolnost, že škola a naši venkovští učitelé jsou často základem kulturní a veřejné činnosti v obci, neb mají na ní při nejmenším lví podíl. S jakým prospěchem dalo by se v našich vsích mnoho vykonati při dobré vůli učitelstva a podpoře občanů, svědčí zakončení školního roku ve škole naší. Péčí učitelského sboru uspořádána výstavka školních prací žáků v neděli 6. t.m.  všeobecně překvapila nejen jako něco méně obvyklého na vsi,  ale hlavně množstvím, pečlivým výběrem a často překvapujícím provedením prací, uvážíme-li spolu nedostatky a nedostatečné vybavení školy. Jaký zájem výstavka vzbudila, bylo nejlépe zřejmo z velké návštěvy a zájmu rodičů i občanstva. Jmenovitě ruční práce dívek i hochu zasloužili si chválu návštěvníků.
   Při této příležitosti odpoledne pořádaná schůze rodičů s učiteli svědčila, že tento první pokus seznámit rodiče s výchovným postupem pokrokové školy národní nad očekávání se zdařil. Byl milý a dojemný pohled na rodiče sedící v žákovských lavicích, s nevšedním zájmem sledující jímavé a poučné výklady pp.  učitelů Tonara a Rezka,  jejich lidový a milý způsob přednesu vnutil mnohému ze starých těchto žáků slzu v oku.
   Ukončení dne bylo večerní dětské představení “Zakletá princezna Zlatohlávka”  za veliké účasti v hostinci p.  Josefa Tučka uspořádané. Nelze kvalifikovat jednotlivé výkony  maličkých herců, ani mladičkých hudebníků školy p. Jambory,  kteří za pomoci několika místních hudebníků sami si doprovod obstarali, poněvadž kdo viděl, s jakou chutí a nadšením se hrálo na jevišti i dole, stěží by se odvážil něco vytýkati. Celkový dojem byl velice dobrý, jmenovitě stále se střídající pestré obrazy na jevišti samy o sobě by byly stačily upoutat zájem hlediště, i kdyby nebylo vynikajících výkonů, jako při představení tomto. A potom – kdo by se rád nedíval na děti, když jsou ve svém živlu pohádek a her.  Že na zdaru představení měla režie velký podíl,  uznal každý z účastníků.
   Představení opět za značné účastí opakováno v pondělí, při němž z rukou víl přijali pořadatelé Rezek a Tonar  kytice – dárky žáků, jako projev uznání a vděčnosti. Škoda, že mnohým z přítomných připomněli i brzký jejich odchod na nové působiště. Dle zpráv bude představení sehráno i ve Smiřicích a Černožicích.
   Zdařilým vystoupením školy vzbuzen byl značný zájem a novostavbu školní budovy, kterou chce obec v příštích letech stavěti, jakož i o naší školu vůbec.

---

V Státním okresním archivu Hradec Králové je uložen sešit se zápisy schůzí Spolku ochotníků,

zápisy začínají ale až v roce 1938. Zápisy z předcházejících roků jsem neviděl. Spolek divadelních ochotníků Holohlavy byl založen 20.ledna 1927. Tento spolek navazuje na dřívější ochotnickou skupinu. Datum založení spolku, napsané v sešitě, se shoduje s počítáním valných hromad. 22 valná hromada se uskutečnila 14.3.1949.

Výpis z valných hromad ochotníků Holohlavy
1938 -- byly sehrány dva kusy divadelních her

1939 -- byly hrány 3 hry, Na letním bytě v přírodě, a dvě v sále paní Nepasické. Jsou to Václav Lovčický z Lovčic (?) a Samozlovolné květy (?) Tyto dva názvy jsem nevyluštil asi správně.

1940 -- jsou uvedeny: třikrát hra M.D.Rettigová od Al.Jiráska v Holohlavech a jednou v Jaroměři na soutěži, kde se umístila na 4 místě. Dále opereta Pražáci na venkově od R. Branalda, jednou v Holohlavech a jednou v Račicích a ještě třikrát opereta Čechy krásné, Čechy mé. od B. Diviše. Dvě nacvičované hry byly opuštěny. Třináct členů spolku bylo přihlášeno do divadelního kursu, který pořádá divadelní jednota ve Smiřicích.

1941 -- se sehrálo sedm představení. Třikrát Čechy krásné, Čechy mé, jednou Před hájovnou v černém lese, a třikrát Vojnarka z toho jednou ve Smiřicích. Bylo upuštěno od nacvičování hry Paličova dcera pro nezájem ze strany herců.

1942 -- režíroval J. Pultr hry Vojnarka, Pod závojem, Zorka a Odpusť nám naše viny. Dále režisér V. Vencl uváděl detektivní hru Vrah jsem já. Je započato s nacvičováním her Dobrý táta rež. Vencla a po jeho odjezdu režiroval Sehnoutka a Divný chlap rež. Rudolf Andrýs.( v sešitě je jméno Vencl, asi má být Hencl )

1943 -- hra Dobrý táta se uváděl v Holohlavech a Habřině. Dále bylo možno vidět hry Na přelomu, Směry života, Falešná kočička, Hvězdy nad hradem a Zapadlý zvoneček. Ochotníci z Lochenic v Holohlavech sehráli dvě pohostinské hry, Střídavě oblačno a Bankrotáři.

1944 -- v tomto roce se nehrálo žádné divadlo

1945 -- v tomto roce se nehrálo žádné divadlo

1946 -- byly uvedeny tři představení Mariánka matka pluku, Praha je naše a Útrapy fořta Borovičky. Pohostinské představení Život volá v Holohlavech uvedl Ochotnický spolek Vrchlický z Jaroměře

1947 -- páni V.Řehák a A.Jambora režírovali hru Z českých mlýnů a pan Pultr hru Exekuce, ta se však nehrála pro nepochopení některých členů.

1948 -- A. Jambora režíroval hru Trikolora a hru Peldramové. Hru Národ pod křížem sehrál (?) Rajmova. Hry Třináct u stolu a Žalostný případ divadlo Jaroměř.

30.8.1959 byla sehrána hra od Jar. Kvapila Princezna pampeliška v režii Aloise Jambory.

Na jedné schůzi padl návrh na přítomnost četníka při hrách, pro zajištění pořádku. Jak je vidět nejenom dnes je mládež veselá. 13.2.1950 si zase stěžovali na naší mládež, která nejeví zájem o divadlo.
Pobavilo mě poděkování, které dostává dne 20.3.1944 za rok 1943 můj otec Václav Andrýs za neúnavné napovídání.

Jednou ročně se konaly valné hromady, byly to tyto:
5.1.1939 účast neznám------------------------30.4.1945 za účasti 28 členů souboru
12.1.1940 za účasti 25 členů souboru-----24.1.1946 za účasti 21 členů souboru
30.1.1941 za účasti 21 členů souboru-----29.1.1947 za účasti 22 členů souboru
23.2.1942 za účasti 24 členů souboru-----17.3.1948 za účasti 24 členů souboru
26.1.1943 za účasti 29 členů souboru-----14.3.1949 za účasti 30 členů souboru
20.3.1944 za účasti 24 členů souboru-----13.2.1950 za účasti 29 členů souboru

Na valné hromadě 31.1.1958 za účasti 22 členů souboru bylo navrženo a schváleno aby divadelní soubor přešel do Osvětové besedy Holohlavy. Tím spolek zanikl.

Pravidelné zápisy končí 30.1.1950, potom pokračují v roce 1959. 27.1.1958 zve Národní výbor Holohlavy spolkovou pokladnici paní Vackovou k likvidaci spolku. 3.6.1960 je vepsaný poslední zápis v sešitě ze schůze Divadelního výboru Osvětové besedy v Holohlavech za přítomnosti 17 členů souboru.

Vypsal Přemek Andrýs

---

Dětská představení

---

Výpisy z holohlavské kroniky:

  Kulturní život obce.
  Kulturní život obce byl po celá staletí odvislý od vrchnosti kněžské i světské a ze starších dob jest velmi málo bližších zpráv. I prastará škola byla v područí a odvislá od obou nadřízených. Činnost starých literátů, růžencových bratrstev apod. jest dnes neznáma. Některé poznámky o generálních vicitacích, o náboženských cvičeních, o různých církevních slavnostech, které obyčejně končívaly slavnou hostinou na děkanství, o zkouškách vikáře ve škole ( kanonické a školní vicitace ) a snad i dosti zkreslené tradice svědčí o tom, že hlavní činnost točila se kolem náboženských úkonů a tehdejší kantoři byli především řediteli kůrů a slavné mše za pomoci občanstva těšily se větší pozornosti a většímu uznání patronů, než učení ve škole, tím spíše, že jiná činnost veřejná byla často zavrhována a pokládána za výstřelky, neb rebelii.
  Přece však jest zřejmo, že i tato, různými ohledy podvázaná možnost veřejné činnosti, byla nesporně podkladem pro rychlejší rozvinutí kulturních akcí pozdějších. Z původních náboženských a dětských her vyrůstala pozdější význačná činnost divadelní, takže již r. 1870 po úspěšných produkcích dětí s dospělými, založen byl „Ochotnický spolek“ ( vlastně volné sdružení ochotníků ) místním čilým učitelem Josefem Mikešem, který se současně uvázal i v řízení s podmínkou, že část zisků bude věnována ve prospěch školní knihovny, do té doby velmi chudé. Činnosti této vedle místních občanů velmi činně se účastnil později i řídící učitel Novohradský a učitel Karel ( pozdější řídící učitel v Černožicích ). V té době účastní se činnosti již i místní úředníci velkostatku a cukrovaru v Černožicích. Na tehdejší poměry byla hra místních ochotníků na vysoké úrovni a jejich představení byla oblíbenými a vyhledávanými podniky kulturními celého okolí, hlavně ze Smiřic a Černožic, kde se tenkráte ještě nehrálo. Význační herci starší byli zejména: Adjunkt Kočí, st. st ve Smiřicích, správce Valdek z cukrovaru v Černožicích, Jan Skořepa se sestrou Annou ( provdanou Rouskovou ), Anna Novohradská, Jos. Feifrová, Tuček Josef a Václav, Jaroš Václav, Pultr Antonín, Voříšek František aj.
  Častá divadelní představení, výběr her a slušné výnosy svědčí o velmi dobré působnosti spolku. Činnost ochotníků řídili: zakladatel učitel Josef Mikeš 1870 – 73, do r. 1879 místní obchodník Charvát ( švagr Mikšův ) v č. 47, 1879 – 85 učitel Karel a říd. uč. Novohradský , po jejich odchodu hlavně adjunkt Kočí a různí místní ochotníci. Největší činnost vykazovali ochotníci za doby řízení učitele J. Pavelky r. 1896 – 1901, kdy staré zchátralé již jeviště bylo důkladně upraveno a za řízení Vojtěcha Prokopa r. 1901 – 1914, kdy pořízeno jeviště dosud stávající, které maloval místní rodák a ochotník Josef Jaroš, později malíř v Jaroměři; 1 pokoj maloval též místní malíř a ochotník Jan Tomek, dodnes malíř na Novém Hradci. V této době přetvořeno bylo dosud volné sdružení ochotníků v divadelní odbor při místním odboru N.J.S. s vlastní správou a jměním. Rovněž v té době zřízen byl jevištní fond za účelem zbudování stabilního jeviště, až místní poměry dovolí jeho zřízení v příhodné místnosti. Mimo starších her ( Klicpera, Pešková aj. ) sehrány byly téměř veškeré kusy stávající dramatické tvorby: Jirásek, Stroupežnický, Šamberk, Mrštíkové, Šubrt, Štolba, Štech, Horáková.
  Před veškeré nedostatky a obtíže nedostatečné scény, vynikající výkony ochotníků byly oceňovány obecenstvem, takže mnohá představení byla i třikráte sehrána a význačnější kusy po čase opět opakovány ( Vojnarka, Otec, Maryša, Seská krev, Poklad )

---

  Divadelní hra „Srdce“, oslava 50. Nár. divadla a 100. nár. hymny .
  V neděli, 27. ledna 1935 sehrál S.d. o. ( soubor divadelních ochotníků – P ) veselý obrázek z české vesnice „Srdce“ ve 3. jedn. od … Režie A. Jambora. Hráno bylo na oslavu 50. výročí postavení Nár. divadla a 100 leté výročí národní hymny. Proslov přednesl Ant. Krejčí, říd. učitel v.v., který vhodně doplnil mužský sbor pěv. jednoty „Hanka“ ze Smiřic procítěným zapěním národní hymny. Píseň výkonem i dojmem byla nejpůsobivějším místem oslavy. Kus sám, mimo nár. krojů, nezapadal dobře do tklivé nálady vybuzené případným úvodem. Všichni účinkující, i hudba, snažili se podati ve výkonu co nejvíce, takže obecenstvo bylo plně spokojeno, přes to, že kus sám byl by velmi dobře snesl některé škrty ku docílení větší živosti ve scéně i melodiích.

  Dětská hra „Hastrman“.
  Žáci zdejší školy sehráli 24. března 1935 v hostinci u Tučků na ochot. jevišti za spoluúčinkování Al. Jambory ( Hastrman ) Jos. Zilvara ( stárek ) pí. Merklové ( mlynářka ) a Macha Lad. ( 2. vodník ) a za řízení učitel. sboru báchorku se zpěvy od R. Robla a Jana Berana. Zpěv doprovázelo a meziaktí příjemně vyplnilo místní hudební kvarteto. Přirozená hra dítek, které hrály s vervou a chutí vyvolávala hlučnou pochvalu, jmenovitě roztomilý obrázek „V té naší louži“. Rovněž výkony dospělých byly prvotřídní a dětem nad zdarem spokojeností jiskřila očka. I výsledek 300 Kč na učebné pomůcky uspokojil

  Divadelní hra „Láska a věda“.
  Spolek divadelních ochotníků sehrál 1. prosince 1935 veselohru „Lááska a věda“ za režie Josef. Pultra s dobrým výsledkem.

  Divadelní hra „Jízdní hlídka" od Langra
  Vedeni snahou předvésti hodnotný kus, sdružili se naši ochotníci ( ve značné míře síly mladší ) v nadšenou a obětavou společnost, která veškeré úsilí věnovala nastudování a výpravě tohoto pozoruhodného kusu. Tato ušlechtilá snaha zaslouží si jmenování účinkujících: za režie Josefa Pultra 79 hráli: Matějku – Jos. Řehák, Kalaše – Jos. Pultr, Soukupa – Jambora Alois, Spidla – Rohlena Lad., Valenta – Peřina Jos. ml., Haška – Peřina Jaroslav ml., Strnada – Jošt Bohuslav, Nedbala – Mach Ladisl., Tajožný – Dašek Rud., 1. zajatec – Knejp Václ., 2. Zajatec – Hroch Jos., Mužík – Bohdanecký Frant., ml. – V sibiřské chatě, kterou vlastnoručně z materiálu p. Bohdaneckého zřídili a kterou s pozadím prof. st. rol. školy Turecký omaloval, vypjali se všichni účinkující k nadprůměrným výkonům a celek mohl směle závoditi s nejlepšími scénami okolí. Účinkující sami předem shlédli hru v Josefově a v Hradci Králové ( Východočeské divadlo ) a pokud mohl pisatel i dodatečně viděl hry v okolí, bylo předvedení hry i výprava její představě skutečnosti nejbližší, takže přímo mráz ovanul posluchače. To bylo příčinou, že mnozí viděli kus několikráte, ale okolí, lechtané lehoučkou a obhroublou operetou Zelená louka ve Smiřicích nepodpořilo kus v očekávané míře, snad i z té příčiny, že bylo častými návštěvami představení smiřických ( s vysokým vstupným ) finančně vyčerpáno. Na jevišti v Holohlavech hráno bylo 11.1.1936 pro děti, 12.1. 1936 odpoledne a večer, ale nedostatečná místnost nedovolila plného krytí velmi značné režie kusu.

   „Jízdní hlídka" v Černožicích
   Vysoká úroveň a naprostý morální úspěch místních představení hry, nadchl obětavé ochotníky tak, že opakováním doufali uhraditi schodek režie. Přijali pozvání z Černožic, kde v dělnickém domě 26. ledna 1936 opakovali. Dočkali se však zklamání. V týž den bylo pořádáno tamtéž několik podniků a návštěva byla slabá. Vzdor tomu byl výkon opět prvotřídní, ač roli četařů, za Jos. Řeháka, který utrpěl úraz na rychlo zastupoval p. Cejp z Černožic.

  „Jízdní hlídka" v Sendražicích.
  Výsledek zájezdu ochotníků do Sendražic byl příznivější a soudě dle místního zájmu tamní dvě představení 2. února 1936 odpoledne a večer byly by spolek sanovaly, ale opět psí počasí spiklo se proti dobré snaze. Poznamenati sluší, že při všech vystoupeních obětavě pomáhali Bohdanecký st. při inspici, Bohdanecký Lad., nápověda a Zilval Jos. co osvědčený dirigent střelby ( poskytl i povoz do Sendražic ).

  Divadelní hra „Madlenka z kovárny".
   Spolek divadelních ochotníků sehrál hru Madlénka z kovárny, obrázek se zpěvy od Baláka dne 29. března 1936 a po dobrém výsledku ji 12. dubna 1936 zopakoval.

  Divadlo v přírodě „Vesnice zpívá“.
   Po dlouhém čase sehráno bylo u nás opět 26. července 1936 divadlo v přírodě, obrázek z vesnice se zpěvy, od Baláka, „Vesnice zpívá“ a sice po prvé na hřišti u školy za večerního osvětlení, které bylo pro potřeby korporací a cvičení zařízeno do středu hřiště. Přes některé obtíže, které nastudování podobných výpravných kusů ssebou nese, mělo představení pěkný úspěch. Ve dne nejisté počasí se vyčasilo a pěkně vypravená scéna při elektrickém osvětlení hýřila pestrostí národních krojů, což i se zpěvy, doprovázenými místními hudebníky četnému obecenstvu se líbilo, takže rozcházelo se s uspokojením, přes skrovnou vnitřní hodnotu kusu a některé málo patrné nedostatky, omluvitelné spěšným uvedením hry na scénu. Vedle osvědčených ochotníků Rohleny L., Jambory Al., Krejčové L., Fejglové A., Peřiny Jos. ml. i mladší síly, jako Peřina Jar. ml., Bohdanecký Fr., Hroch Jos., Hloušková H. aj. pěkně se zavedli ( docela dvojzpěv Bohdanecký – Hloušková byl jedním z nejpůsobivějších míst ). Jako host spoluúčinkoval p. Cejp z Černožic ( bývalý herec z povolání ), který našim ochotníkům již dříve ochotně vypomohl v „Jízdní hlídce“ v Černožicích. O zřízení a vypravení jeviště se zvláště zasloužili p. Bohdanecký Fr. st. a Chlupatý Václ. ( světlo ). Režie zhostil se velmi obětavě Al. Jambora.

  Divadelní hra „Faninko neplač".
   Spolek divadelních ochotníků sehrál 20. prosince 1936 veselohru „Faninko neplač“, za réžie Al. Jambory.

  Divadlo v přírodě „Dragouni na Vesnici“.
  Po úspěchu hry „Vesnice zpívá“ loňského roku sehrál Ochotnický spolek 1. srpna 1937 o 8 hod. večer na školním hřišti hru se zpěvy, rovněž od Baláka „Dragouni na vesnici, s poněkud změněnými herci a za účasti hostů p. Ládra ze Smiřic a V. Pečenky z Černožic. Ač kus sám jest jemnějšího zrna, chyběla u porovnání s „Vesnicí“ na jevišti barvitost národních krojů. Rovněž zpěvy ( sbor nevyjímaje ) nedostatečně pomáhaly ku zvýšení nálady. Zlatým hřebem kusu bylo dobré vyzvednutí poměrů národa a armády a výstupy dragounů sklízely zaslouženě největší úspěch. K němu značně přispělo i herecké podání, které bylo na značné úrovni, takže obecenstvo spokojeno odcházelo. 13 členný orchestr řídil a kus vedl Alois Jambora. Z hostů se líbilo příjemné vystoupení a hra p.Ládra, z domácích Krejčové L., Dašek, Andrejsek, Hroch aj. dokazovali, že jsou schopni prvotřídních výkonů. Pěkná scéna i počasí. Slušný příjem rovnal se značné režii.

  Zahájení divad. her „Probuzenci“.
  V neděli, 31. října 1937 zahajoval spolek divad. ochotníků svoji činnost na novém jevišti v hostinci pí. Nepasické ( čp. 36 ) historickou hrou F. A. Šubrta „Probuzenci“. Odpolední představení pro děti. Večerní představení zahájeno bylo tryznou k uctění památky presidenta – Osvoboditele, při které případně promluvil p. Jiří Lefnar ze Smiřic. Píseň zapěly pěkné dcerky p. Josefa Křečka, recitoval Luboš Merkl. Zahajovací proslov p. Lefnara postrádal vzpomínku na dřívější divadelní činnost místní. Nebylo mu asi známo, že místní scéna byla první v okolí a stála svého času na výši doby. Představení samo za režie p. Jos. Pultra bylo ukázkou dekorační a krojové výpravy což obé lahodilo publikum, zvyklému na tísnivé poměry na sále. Překvapení bylo by bývalo úplné, kdyby nedostatečné obsazení úloh a nadprůměrné úsilí nápovědy nebylo rušilo souhru.. Vynikající výkon podala předvším pí. Řeháková v roli hraběnky Marie. Též herecké výkony ( Tomeš, hrabě Beauvalle, Kořínek, Lída aj. ) jednotlivců, svědčily o herecké vyspělosti. Velmi četná návštěva a dosažený úspěch budou dlouho upomínati na první vystoupení ochotníků na nové scéně, též i proto, že bylo spojeno s obtížemi, která stěhování do nových poměrů sebou pravidelně přináší.

  Divadelní hra „Teta Fany“.
  V neděli, 28. listopadu 1937 sehrál místní ochot. spolek veselohru „Teta Fany postrach rodiny“ od Branalda za režie Jos. Řeháka. Tato hříčka bylo dobře sehrána a vypravena, takže přes některé nedostatky hry se líbila a měla úspěch. Snaha ochotníků si zasloužila větší návštěvy.

  24.2.1946 – Divadlo „Nezlobte Emánka".
   Vzhledem k tomu, že u nás jeviště zahálelo, sehrála na něm Mládež církve československé veselohru „Nezlobte Emánka“, od Baláka. Obecenstvo po delší přestávce zdařilou hru vděčně uvítalo. Režie J. Jakl.

  11.3.1946 – Divadlo „Praha je naše“.
   Představení „Praha je naše“ od Lužanské bylo pop delší přestávce novým dokladem, že naši ochotníci jsou stále schopni, při dobré hře uspokojiti obecenstvo.

  27.10.1946 – divadlo „Paní Marjánka, matka pluku".
   27. října sehráli ochotníci hru Josefa Kajet. Tyla, Paní Marjánka, matka pluku, za režie Rudolfa Daška. Obecenstvo bylo vděčné za slušné provedení i za hodnotný kus, dlouho u nás nedávaný.

  2.1. 1947 – Divadlo „Trampoty pana lesního".
   2.ledna sehráli ochotníci veselohru „Trampoty pana lesního“ s dobrým úspěchem. Režie Josef Sehnoutka.

  16.2. 1947– Školní děti: divadlo Popelka.
   16.února pořádali školní děti za vedení učitelů a režie sl. Fan. Pultrové divadelní hru „Popelka“ od Frant. Procházky na ochotnickém jevišti u Srkalů. Rodiče a přátelé našich dětí neskrblili pochvalou, neboť představení i provedení se líbilo.

  9.3.1947 – Ochotníci Z českých mlýnů.
   V neděli, 9. března sehráli ochotníci ( odpoledne i večer ) známou divadelní hru „Z českých mlýnů“ od Karla Fořta za společné režie Jos. Řeháka a Al. Jambory. Zpěvy doprovázel místní hudební kroužek za řízení Václava Jambory. Hrály vesměs dobří ochotníci ( Krajánka - Al. Jambora, Jůlinku - Mil. Křečková, Filoménu – pí. Němečková, Zlámaného – Fr. Bohdanecký atd. ). Častý a hlučný potlesk svědčil o naprostém úspěchu.

  16.3 1947– Dětské divadlo „Kouzelné kladivo".
   V neděli, 16. března sehrály školní děti divadelní hru od J. Toucové-Metlerové „Kouzelné kladivo“, která zachycuje legendární postavu našeho 1. presidenta T.G.M. Režii vedl Jos. Sehnoutka a slavnostní proslov pronesl Rudolf Andrýs. Úspěch byl velmi slušný.

  Dětské divadlo: „Pro květinu míru" – 7.3. 1948
   Na oslavu narozenin přes. osvoboditele T.G.Masaryka sehráli děti naší školy, nacvičené a vedené učitelským sborem, pohádkovou hru o 3 jedn. „Pro květinu míru“ od j. Toncové- Metlerové, v sále host. u Srkalů, na ochotnickém, zdarma jim propůjčeném jevišti. Při živém obraze před divadlem promluvil o T.G. Masarykovi Pultr Josef, člen M.A.V.-N.F. I když dětská divadla mají v rodičích dětí vždy vděčné posluchače, učitelská režie zvládla přes 40 ogařů a dívek tak, že hra se líbila a při dobré výpravě byla oslavou důstojnou. Ochotně a obětavě pomohli scénáři Jambora Alois, Černý Jaroslav čp. 6, Štrumhaus František, Pácalt Jan a Rohlena Ladislav. Čistý výnos byl použit na zdokonalení školy.

  Ochotníci: „Trikolora" - 16.5.1948
   Místní ochotnický spolek sehrál ve sváteční neděli 16.5. odpoledne a večer divadelní hru „Trikolora“ od Boženy Rajské Smolíkové, za režie Jambory Aloise. Před zahájením přednesli zdejší žáci vhodné básně, písně a myšlenky ku shromážděným matkám. Vlastenecká, dobře sehraná a řízená hra působila podobně, jako „Národ pod křížem“.

  Divadlo „Peldramové" – 26.9. 1948
  Spolek divadelních ochotníků sehrál v neděli 26. září odpoledne i večer divadelní hru „Peldramové“ od Leska, za režie A. Jambory. Nová scéna ( sloupy v popředí poněkud zacláněly ), pečlivá výprava a režie, jakož i dobrá souhra vytvořily poměrně nejzdařilejší divadlo letošní sezóny a uhájily, v přátelské soutěži s hostujícími spolky velmi dobrou pověst našeho ochotnického spolku.

  Ochotnický spolek. v roce 1948
   Mimo již uvedenou divadelní činnost v místě, sehrál ochotnický spolek pohostinskou hru v Rožnově, kde oplatil ochotu tamějšího spolku dobře nacvičenou hrou „Trikolora“ s velmi pěkným úspěchem. Do pětiletky chystá přestavbu stísněného zákulisí svého jeviště a ještě plodnější činnost.

  Ochotníci: Paní ministrová – 3.4.1949
   3. dubna sehrál místní spolek divadelních ochotníků na spolkovém jevišti veselohru „Paní ministrová“ od Branislava Nušiče za režie Aloise Jambory. tato ukázka jugoslávské tvorby byla provedením jedním z nejzdařilejších představení spolku. Jmenovitě pí. Jamborová ( Paní ministrová ) překonávala ochotnickou normu. Také ostatní účinkující se přičinili takže hra dobře pobavila a měla úspěch.

  Divadlo: „Kolébka" – 5.6.1949
   5. června oplatil divadelní ochotnický spolek Jirásek v Jezbinách návštěvu našich ochotníků ( 24.4. ), kteří v Jezbinách v hostinci u Slunce s velkým úspěchem sehráli „Paní ministrovou“. Ochotnický spolek Jirásek se rovněž velmi pěkně uvedl dobře nastudovanou, vypravenou a sehranou hrou „Kolébka“ od Aloise Jiráska a sklidil zasloužený úspěch.

  Ochotníci „Večer veselých aktovek“ – 20.2.1955
  20. února, v neděli, pořádali místní „Ochotníci“ na svém jevišti v sále Jednoty ve 20. hodin „Večer veselých aktovek“,za režie Josefa Sehnoutky čp. 21 za jednotné vstupné 5 Kčs. Hrálo se:
  Čechov – „Námluvy“:
Štěpán Štěpánovič Čubakov – Jiří Matějček, Natalja Štěpánovna – Jana Sehnoutková, Ivan Vasiljevič Lomov – Václav Vébr
  „Zamilované psaníčko“:
Hanuš - Jiří Matějček, Ive, jeho žena – Jaroslava Palašová, Solohrad, jeho přítel – Josef Tvrdý, Špunt, kanc. sluha – Václav Knejp ml., Andulka, služka – H.Trojanová
  Hradčanský – „Osvědčený prostředek:
Paní Konvalinková – Lída Řeháková, Míla její dcera – Hedva Pultrová, Otokárek Bystrý – Václav Vébr, Slečna Kudlánkova – Mil. Pultrová, Čmelák – Josef Hojdík
  Meziaktí bylo vyplněno veselými i vážnými vložkami. Po delším odmlčení opět zase vlastní vystoupení místních ochotníků, povzbuzených loňským zájezdem ochotníků lejšovských.
Účinkující, většinou poprvé na prknech, snažili se podati dobrý výkon. Uvedeni jsou jmenovitě. Vyprodáno.

  Ochotníci „Cop“ – 10.4.1955 opakováno v Lejšovce 24.4.1955
  10. dubna, v neděli, sehráli opět místní ochotníci divadelní hru Vikové – Kunětické Cop. Účast 120 osob. Režie Josef Sehnoutka. Obecenstvo bylo spokojeno a ochotníci opakovali hru v Lejšovce, aby oplatili loňskou ochotu tamních ochotníků, kde byli přátelsky přijati.

  Divadlo „Ženský zákon“ – 26.6.1955
   26. června, v neděli, sehrál Závodní klub Cukrovar, n. p. ve Smiřicích – divadelní odbor v Holohlavech na ochotnickém jevišti v sále Jednoty divadelní hru od J.E. Tajovskýho „Ženský zákon“ Vstupné I. místo 5 Kčs, II. místo 4 Kčs. Režie Josef Pultr. Zváno bylo opět tištěnými cedulemi a slušná souhra ukazovala na zkušeného režiséra. Dlouhý titul v záhlaví pozvánek prozradil bohužel rozpor, jak se mají naši ochotníci nazývati a upamatoval na časté spory, které byly příčinou ochrnutí činnosti zdejších ochotníků, kdysi tak významné.

  Ochotníci Veselý večer –17.12. a 31.12.1955
  17. prosince, v sobotu, aranžovali místní ochotníci veselý večer z výstupů, tance a baletu za režie Sehnoutky Josefa. Spoluúčinkoval i parta tamburašů za řízení Standy Bureše. Programový večer byl pohostinsky opakován na Silvestra 31.12. ve Vlkově.