Holohlavy - ulice Na Státní

Zpět na hlavní stránku        Úpravy silnice

V ulici je 8.9.2015 evidováno 30 adres:

61, 67, 92, 93, 94, 95, 98, 99, 100, 101, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 110, 130, 131, 246, 302, 303, 304
tyto čísla popisná stojí na levé straně ulice

č.p. 85, 86, 87, 88, 89, 90, 131 a 333
stojí na pravé straně ulice (myšleno od Hradce Králové)



Na Státní Jsou použity materiály z holohlavské kroniky a Okr. archivu Hradec Králové.

Vpravo:
meziválečná mapa ulice. Chybí zde čp. 99. Čp. 67 je dnes přemístěno na začátek ulice.





Na stránce Min. vnitra / Adresy v ČR jsou zapsaná 8.9.2015 čísla 303 a 304 - katastr je však nenašel.



Informace o domech jsem čerpal z holohlavské kroniky p. Prokopa.

-- Na této stránce -- jsou opravena chybná jména majitelů domů převzatá z holohlavské kroniky.






Na Státní
Pohled na silnici mířící na Jaroměř, Náchod a do Polska. Orlické hory se zdají blízko, do Náchoda je to 30 km. 20.5.2006

Na Státní
Vzácný pohled na prázdnou silnici I/33 (E67) při první vlně koronaviru Covid 19. 18.4.2020

Na Státní
Pohled na státní silnici mířící na Jaroměř od prvních domů vesnice. 20.5.2006

Na Státní
Letecký pohled ze dne 10.6.2008.

Na Státní
Pokračování fotografie nahoře 10.6.2008

    Po světové válce ( první ), která přivodila národní osvobození a rozbití Rakouska, zavládl v obci čilý ruch a pozornost obrácena byla na statek rodin.– fondu Habsburků, jehož pozemky svíraly obci a brzdily její rozvoj. Všeobecně uznáván požadavek správy školy a míst. škol. rady, aby obecná škola byla umístěna ve vhodné budově, na kterou byl střádán staveb. fond. O stavbě se již před válkou uvažovalo a tehdy byl navrhován Macháčkův sad proti hřbitovu. Toto položení bylo uznáno za nevhodné a bylo doporučeno m. š. radou, jednati se správou státního statku ve Smiřicích o vhodný pozemek pro novostavbu školy ze státem zabraných pozemků Habsburků. Obec rozšířila tuto žádost i o stavební místa pro žadatele z řad občanstva. Jednáním pověřen byl předseda m.š.rady a předs. stav. komise Vojtěch Prokop.
   Z počátku se zdálo, že jednání nepovede k cíli, ano došlo i ku prudké výměně názorů. Tehdejší vrchní hosp. rada Kratochvíl totiž zamítal věcné důvody obce poukazem, že je povinnen hájiti nyní již státního majetku. Teprve, když zmocněnec obce uplatnil zájmy historické a prohlásil, že bude obec tím nucena uplatniti nárok na odčinění křivdy, která se obci stala před r.1780 výměnou tehdejší školy obce za prastarou budovu děkanství a vynese nárok na vrácení pozemku, na kterém místo školy bylo postaveno děkanství, které by mohla obec na školu adaptovati, nastal obrat v jednání. ( Řídiliť se v té době politické kruhy názorem, že staré, historické křivdy mají býti dle možnosti odčiněny ). Sjednány byly na to předběžné podmínky smlouvy, které byly při následující jednání, za přítomnosti starosty obce Rudolfa Andrýse, definitivně dojednány a postupně i rozhodujícími činiteli schváleny. Dle tohoto ujednání postupoval velkostatek obci celý pozemek ,,na stráni“ až po státní silnici s podmínkou, že část pozemku při domku velkostatku čp. 67 ve výměře ca 20 a zůstane velkostatku, co stavební místo pro projektovaný dům ( případně hostinec ). Ing. J.Popek z Jaroměře vyměřil parcelaci pozemku, vyhotovil potřebné plánky ( trojmo ) a navržená parcelace byla schválena. Pozemky, pokud jich obec nepoužila sama, prodány byly do vlastnictví uchazečům pro stavbu. Tak postavena byla r. 1920 – 1922 čp. 85, 86, 87, 88, 89, 90, v r. 1923 čp. 91 a v roce 1924 čp. 96. Za 1 m2 zabrané plochy zaplatila obec velkostatku 1,50 Kč, mimo příslušné měření a převodní výlohy. Škola se stavěla r. 1931 – 1932.
   Růst nových obydlí na rozparcelované stráni podnítil i jiné zájemce, kteří po vydání zákona o stavebním ruchu sdružili se ku získání další stavební plochy. Tuto druhou, významnější akci jménem nájemníků vedl Vilém Štrumhaus, který jednal s vrchním radou Kratochvílem, zastupoval zájemce při vyvlastňovacím jednání, které vedl rada pol. správy Suttnar a staral se o uspíšení vlekoucího se řízení, dokonce zajel i na Ředitelství stát. statků Praha – Bubeneč, aby mohlo býti se stavbami brzo započato. Parcelaci pozemků vyměřil a provedl ing. Robert Čeřovský ze Smiřic a vyměřené parcely byly ve schůzi zájemníků rozděleny tak, že první od rozcestí obdržel František Peřina, kovář ( jeho potomek byl předseda MNV Holohlavy a potom i Smiřic – pozn. P. ), ( zanášel se úmyslem zříditi kovárnu ), druhou v uznání zásluhy při jednáních přiznali účastníci Vil. Štrumhausovi ( učitelka ve Smiřicích byla jeho dcera - pozn. P.) a ostatní parcely byly rozděleny veřejným losováním. Tím se stalo, že ještě dříve než byly ukončeny stavby na stráni, počala se stavěti i tato nová ulice. Postavilo se r. 1922 šp. 92, r. 1923 čp. 93, a r. 1924 čp. 95. Tato 3 čísla stavěl Oldřich Dmejchal, mistr zednický z Přelouče známý Vil. Štrumhause. V r. 1925 postavil František Peřina, kovář, domek na rohu čp. 98, který dle úsporného systému stavěla firma z Prahy ze dřeva s omítnutím. Dále v r. 1925 stavěla se čp. 94, 99, 100, 101, 102, 103, v r. 1926 čp. 104, 105, 106 a 107, takže v r. 1926 byla celá ulice postavena. Stavělo se sice úsporně, ale dobře. Někteří stavebníci ( dělníci od firmy Šteinský v Černožicích ) získali od firmy bezúročnou zápůjčku 15 000.- Kč a mimo skrovných úspor, vložili do stavby obyčejně hodně mnoho vlastní práce, aby získali vlastní obydlí.
   V tento čas stavěl stát pro Státní rolnickou školu ve Smiřicích při rozcestí státní silnice a okresní silnice na Rodov vedoucí školní statek, který dostal postupně čp. 110/a a vilový domek pro zaměstnance čp. 110/b, který později dostal nové čp. 130, dle nových nařízení. Na dvoře školního statku byla též projektována novostavba školní budovy hospodářské školy, která velmi slibně rozvíjela svoji kulturní činnost, a zemědělský dorost měl se školiti přímo na zemědělském objektu. V uprázdněném Smiřickém zámku byla plánována škola hospodyněk. Novostavba školy byla odložena a již k ní nedošlo.


Na Státní
Nedatované foto od Petra Peřiny.

Na Státní
Podobný pohled ze dne 2.12.2009