Po světové válce ( první ), která přivodila národní osvobození a rozbití Rakouska, zavládl v obci čilý ruch a pozornost obrácena byla na statek rodin.– fondu Habsburků, jehož pozemky svíraly obci a brzdily její rozvoj. Všeobecně uznáván požadavek správy školy a míst. škol. rady, aby obecná škola byla umístěna ve vhodné budově, na kterou byl střádán staveb. fond. O stavbě se již před válkou uvažovalo a tehdy byl navrhován Macháčkův sad proti hřbitovu. Toto položení bylo uznáno za nevhodné a bylo doporučeno m. š. radou, jednati se správou státního statku ve Smiřicích o vhodný pozemek pro novostavbu školy ze státem zabraných pozemků Habsburků. Obec rozšířila tuto žádost i o stavební místa pro žadatele z řad občanstva. Jednáním pověřen byl předseda m.š.rady a předs. stav. komise Vojtěch Prokop.
   Z počátku se zdálo, že jednání nepovede k cíli, ano došlo i ku prudké výměně názorů. Tehdejší vrchní hosp. rada Kratochvíl totiž zamítal věcné důvody obce poukazem, že je povinnen hájiti nyní již státního majetku. Teprve, když zmocněnec obce uplatnil zájmy historické a prohlásil, že bude obec tím nucena uplatniti nárok na odčinění křivdy, která se obci stala před r.1780 výměnou tehdejší školy obce za prastarou budovu děkanství a vynese nárok na vrácení pozemku, na kterém místo školy bylo postaveno děkanství, které by mohla obec na školu adaptovati, nastal obrat v jednání. ( Řídiliť se v té době politické kruhy názorem, že staré, historické křivdy mají býti dle možnosti odčiněny ). Sjednány byly na to předběžné podmínky smlouvy, které byly při následující jednání, za přítomnosti starosty obce Rudolfa Andrýse, definitivně dojednány a postupně i rozhodujícími činiteli schváleny. Dle tohoto ujednání postupoval velkostatek obci celý pozemek ,,na stráni“ až po státní silnici s podmínkou, že část pozemku při domku velkostatku čp. 67 ve výměře ca 20 a zůstane velkostatku, co stavební místo pro projektovaný dům ( případně hostinec ). Ing. J.Popek z Jaroměře vyměřil parcelaci pozemku, vyhotovil potřebné plánky ( trojmo ) a navržená parcelace byla schválena. Pozemky, pokud jich obec nepoužila sama, prodány byly do vlastnictví uchazečům pro stavbu. Tak postavena byla r. 1920 – 1922 čp. 85, 86, 87, 88, 89, 90, v r. 1923 čp. 91 a v roce 1924 čp. 96. Za 1 m2 zabrané plochy zaplatila obec velkostatku 1,50 Kč, mimo příslušné měření a převodní výlohy. Škola se stavěla r. 1931 – 1932.
   Růst nových obydlí na rozparcelované stráni podnítil i jiné zájemce, kteří po vydání zákona o stavebním ruchu sdružili se ku získání další stavební plochy. Tuto druhou, významnější akci jménem nájemníků vedl Vilém Štrumhaus, který jednal s vrchním radou Kratochvílem, zastupoval zájemce při vyvlastňovacím jednání, které vedl rada pol. správy Suttnar a staral se o uspíšení vlekoucího se řízení, dokonce zajel i na Ředitelství stát. statků Praha – Bubeneč, aby mohlo býti se stavbami brzo započato. Parcelaci pozemků vyměřil a provedl ing. Robert Čeřovský ze Smiřic a vyměřené parcely byly ve schůzi zájemníků rozděleny tak, že první od rozcestí obdržel František Peřina, kovář ( jeho potomek byl předseda MNV Holohlavy a potom i Smiřic – pozn. P. ), ( zanášel se úmyslem zříditi kovárnu ), druhou v uznání zásluhy při jednáních přiznali účastníci Vil. Štrumhausovi ( učitelka ve Smiřicích byla jeho dcera - pozn. P.) a ostatní parcely byly rozděleny veřejným losováním. Tím se stalo, že ještě dříve než byly ukončeny stavby na stráni, počala se stavěti i tato nová ulice. Postavilo se r. 1922 šp. 92, r. 1923 čp. 93, a r. 1924 čp. 95. Tato 3 čísla stavěl Oldřich Dmejchal, mistr zednický z Přelouče známý Vil. Štrumhause. V r. 1925 postavil František Peřina, kovář, domek na rohu čp. 98, který dle úsporného systému stavěla firma z Prahy ze dřeva s omítnutím. Dále v r. 1925 stavěla se čp. 94, 99, 100, 101, 102, 103, v r. 1926 čp. 104, 105, 106 a 107, takže v r. 1926 byla celá ulice postavena. Stavělo se sice úsporně, ale dobře. Někteří stavebníci ( dělníci od firmy Šteinský v Černožicích ) získali od firmy bezúročnou zápůjčku 15 000.- Kč a mimo skrovných úspor, vložili do stavby obyčejně hodně mnoho vlastní práce, aby získali vlastní obydlí.
   V tento čas stavěl stát pro Státní rolnickou školu ve Smiřicích při rozcestí státní silnice a okresní silnice na Rodov vedoucí školní statek, který dostal postupně čp. 110/a a vilový domek pro zaměstnance čp. 110/b, který později dostal nové čp. 130, dle nových nařízení. Na dvoře školního statku byla též projektována novostavba školní budovy hospodářské školy, která velmi slibně rozvíjela svoji kulturní činnost, a zemědělský dorost měl se školiti přímo na zemědělském objektu. V uprázdněném Smiřickém zámku byla plánována škola hospodyněk. Novostavba školy byla odložena a již k ní nedošlo.

   Čp. 67 – domek velkostatku při státní silnici.
   Postavil Josef Kotlant, vulgo Barvíř a patrně když se zjistilo, že pozemek patří velkostatku, tento domek koupil ( 1873 ), Kotlant si pak postavil nový domek na pozemku čp. 11.
   Při parcelaci celého pozemku č. parc.448 ,,na stráni“, kterou prováděl ing. J. Popek z Jaroměře se však opět zjistilo, že tehdejší názor, jako by byl Kotlant postavil domek na pozemku dvora nebyl správný. Pozemek č. kat. 499/3 a 449/2. ( který byl částečně již přiorán k č. kat. 448 ) na kterém domek stál byl obecní a teprve při tomto měření byl přivtělen ku stavební parceli č. kat 448/1, kterou si velkostatek při jednání o prodeji vymínil pro sebe, poněvadž v domku bydleli jeho zřízenci, kteří dávali pozor na polní pych ( Skokan Frant. a jiní ).
   Obec dle smlouvy kupní byla povinna provésti knihovní pořádek, v r. 1939 koupil od velkostatku domek Václav Novák, dlouholetý šafář a později i správce míst. dvora za 1.200.- Kčs a pozemek za 10.- Kčs za 1m2. Při tomto prodeji byla stavební parcela č.k. 448/1 rozdělena mezi 3 tehdejší žadatele: Nováka Václava a Jana ( syna kupujícího ) a dostala č. kat. 448/4, s příslušnými díly č.k.499/3 a 499/2, Chlupatý Václav, místní kovář z čp. 61 koupil zbývající č.k. 448/1 s dílem a) 499/2 a Václav Špriňar, obuvník koupil zbývající díl č.k. 448/2 s dílem b) 449/(?).
   Tak od původní parcely bylo odděleno 7a 43 m2 ( Chlupatý ) a 5a 73 m2 ( Špriňar ), do r. 1954 se na nich nestavělo a zemědělsky se obdělávají co oplocená zahrada.
    Holohlavská kronika p. Prokopa.


Foto pořízené při vítání sovětských vojsk v Holohlavech v květnu 1945, vzadu stojí asi dům čp. 92.
Zleva stojí Jarmila Hanzlová, Božena Hanzlová a Helda Plšková. Foto od Zdeňka Hanzla.

Vlevo: Čp. 92
V r. 1922 postavil Řehák Václav s manž. Marií Radoňovou rodinný domek pro svého jediného syna Josefa, který v něm v r. 1925 zařídil smíšený obchod a po smrti otce r. 1945 domek převzal s manž. Annou, roz Henclovou z čp. 62.
Oba manželé účastnili se činně kultur. života v obci, jmenovitě v ochotnickém spolku. Řehák Josef, z mládí dobrý sportovec, soudcuje při zápasech v župě Od 30.6.1949 zrušil a likvidoval vlastní obchod a přešel do výroby V.D.P. Černožice. Zrušený krám v r. 1953 upravil v obytnou místnost a vchod ze státní silnice byl zrušen.
Vpravo: Čp. 94
V r. 1925 postavil Josef Peřina, v r. 1957 byla provedena přístavba a vnitřní úprava.

Vlevo: Čp. 100
V r. 1925 postavil Jan Křeček z čp. 74
Vpravo: Čp. 99
V r. 1925 počal stavěti Čapek Jan, kterému finančně pomáhal jeho švagr Řezníček, od nichž novostavbu koupil a dodělával František Holata. Leč i ten po krátkém čase prodal vše Karlu Čapkovi z Jezbin a Marii Čapkové roz. Pištové z Rožnova. ( původní stavebník Jan Čapek nebyl s nimi v příbuzenském poměru ), v r. 1957 provedli jmenovaní vnitřní úpravu.

Vlevo: Pohled na bourání domu čp. 143. Vzadu již chybí stodola.

Domek čp. 142 stál na zahradě. V r. 1957 postavil Chlupatý V. z heraklit. domku z pohraničí, za pomoci Jos. Plška z Hřibojed aj. svépomocí na pozemku zakoupeném od K. Nepasického čp. 36 pro syna Mílu a choť jeho Růženu. ( Kovář Chlupatý se zastřelil, protože prý nechtěl dělat ve státním statku, syn se rozvedl a prožil život v hospodě - pozn. P)
Vpravo: 2.4.1977 při akci ,,Z" osazování kanalizačních výpustí. Vlevo přihlíží p. Luňáček, ?, p. Chlupatá - majitelka domu čp. 143 a ?. Pracuje vlevo p. Sokolovský a ?. - Smiř. archiv

Čp. 67 V r. 1920 postavil Josef Plšek, tesař. Jeho syn Josef, též dovedný tesař přivtěliv pozemky z parcelace odešel r. 1945 do Libotova v pohraničí, kde převzal statek, se kterým přešel do JZD. Stavení v Holohlavech si ponechal pro dcery a pro sebe do výměnku. R. 1958 přestavěl stodolu na byt Richtr Ladislav ( Richtr je z kroniky, dnes Richtera ), elektromechanik, kde se s rodinou ubytoval ( dům čp. 67 vlevo ) Vpravo: čp. 89:

Na www.sreality.cz se v dubnu 2010 objevil inzerát ( i foto ) na prodej domu čp. 89:
Cena: 4 999 000 Kč Budova: Cihlová Stav objektu: Velmi dobrý Vlastnictví: Osobní Umístění objektu: Klidná část obce Typ domu: Patrový Podlaží počet: 1 Plocha zastavěná: 963 m2 Plocha užitná: 320 m2 Plocha podlahová: 320 m2 Plocha pozemku: 1 497 m2 Plocha zahrady: 534 m2 Rok rekonstrukce: 1992 Voda: Místní zdroj Topení: Ústřední tuhá paliva Plyn: Plynovod Odpad: Kanalizace Komunikace: Asfaltová Bezbariérový přístup: Ano
Dvougenerační RD 6+2 v klidné části obce Holohlavy (okres Hradec Králové) se zahradou o velikosti 534 m2. Celý dům je kompletně klimatizovaný. Při vstupu do domu z přední části nemovitosti se nacházíme v zádveří, na které navazuje chodba s vchody do jednotlivých místností z přízemní obyvatelné části o velikosti 3+1, kde se nachází kuchyně s jídelnou, spíž, koupelna, toaleta, obývací pokoj a další dvě místnosti. Schodiště z přízemní obyvatelné části vede do 1.NP o velikosti 3+1, ve kterém se nachází chodba, jež přechází v další místnosti: koupelna, toaleta, obývací pokoj, ložnice a další místnosti. K 1.NP náleží balkon a terasa. Další:garáž,dvojgaráž,přístřešek,bazén,pergola,krb,kůlna

24.9.2011 je cena snížena na 3 700 000,- Kč

Vlevo: Čp. 86 V r. 1920 postavil Jan Rohlena
Vpravo: Čp. 85
V r. 1920 postavil Jan Kučera, ml. syn Jan Kučery, hrobaře, který s manželkou roz. Šafránkovou zařídil si povoznictví v Hradci Králové, kde také zemřel. V r. 192(?) získal domek koupí Rudolf Dašek, s manželkou roz. Vítkovou

Vlevo: Čp. 90
V r. 1922 postavil Josef Pultr, truhlář z č. 22, které prodal na úhradu novostavby Novákovi. Po krátké době ale skončil konkursem a řada pohledávek byla dubivoních ( ? ), pokud je nemuseli rukojmí uhraditi. Přestěhoval se do N. Hradce, kde zemřel.
V r. 1927 po exekuční dražbě převzal Vítek Jan z č. 9 připojiv polnosti od č. 9 a zřídiv z dílny chlév. Stodolu přistavěl r. 1928.

Vpravo: Čp. 131 stojí až na konci vesnice.
Na vlastním pozemku č.k. 44 u státní silnice postavila majitelka statku čp.36 Marie Nepasická, choť bankéře z Hradce Králové rodinnou vilku s krskovou zahradou r 1940