Holohlavy - Dlouhá ulice - levá strana ulice

Druhá strana Dlouhé ulice Celkové pohledny na Dlouhou ulici

Zpět na hlavní stránku

V ulici je 29.4.2010 evidováno 41 adres:
čp.1, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45,
46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 54, 64, 65, 66, 72, 74, 78, 80, 81, 83, 126, 179, 249, 250, 252 a 301
Popisy domů jsou převzaty z holohlavské kroniky p. Prokopa.
-- Na této stránce -- jsou opravena chybná jména majitelů domů převzatá z holohlavské kroniky.


Čp. 54 Postaveno na obecním pozemku v l. 1840 – 50. 9.11. 1875 prodali dle trhové smlouvy manželé Anna a Václav Chlupatý z čp. 22 manželům Kateřině a Josefu Skokanovým čp. 54 z č. kat 363/6 a past. 378 od statku 32. - 6.3.2007	Čp. 179 - 6.3.2007

Čp. 37 - původně statek uzavírala stodola, takže dům vzadu čp. 179 by nebyl vidět. Obchod je uzavřen. - 6.3.2007	Čp. 38 - 7.1.2006

První část fotografie od Hany Říhové ukazuje popisované domy na začátku ulice.
Lidé stojí před zavřenými vraty do parku.

Dlouhá ulice

Pokračování fotografie nahoře. Vlevo stojí čp. 38.

Čp. 37

  majitel v době psaní kroniky – Josef Zilvar - ( 1654, 1713 a 1722 usedlost ještě nestála - viz oprava nahoře )
  Původní chalupa postavena byla někdy po velkém povstání r. 1680 Václavem Mrdáčkem ( snad synem Mikoláše Mrdáčka, tehdy osazeného na statek čp. 28 ) na obecním pozemku a prvně je vedena v soupise r. 1713 s poznámkou nové chalupy na obci. Rod Mrdáčků, který byl tehdy rozšířen a držel též čp. 45 po selském vzbouření r. 1775 z obce úplně vymizel beze stop i v ústním podání.V té době dosazeni byli na chalupu Kučerové, původní rod osazený na čp. 35. Dle robotních povinností ( 13 dnů pěší roboty ) byla bez polí a dle vyvazovací tabely z r. 1850 domkař Mikoláš Kučera měl platiti 5 fl 35 kr náhradní jistiny a dle toho rovnal se čp. 7, 8, 27, 38, 39 a 49, tedy vesměs chalup bez polí.
  Mikoláš Kučera zemřel ještě téhož r. 1850 a vdova Kateřina se provdala za Jirku. Chalupu zdědil nejst. syn Josef Kučera, který 26.7.1869 zemřel a právo vlastnické zdědila jeho sestra Kateřina Kučerová, která se 15.11.1870 provdala za Václava Zilvara a matka Jirková měla na čp. 37 výměnek. Manželka Zilvara Kateřina však 7.4.1873 zemřela a zůstal po ní nezletilý syn Zilvar Josef ( mladší jeho sestra zemřela již 30.1.1873 ), otec nynějšího majitele, který chalupu po matce zdědil a otci jeho, Václavu Zilvarovi bylo knihovně zaručeno užívání.
  Josef Zilvar se oženil s Annou Junkovou, dcerou Jana a Františky Junkovými, tehdejšími majiteli čp. 26, kteří je prodali r. 1894 manželům Pultrovým a pozemky v Hradečnici a na Hořičkách přivtělili k čp. 37, kam se odstěhovali. Dlouhá ulice

Nynější majitel Zilvar Josef, syn s manželkou Jos. roz Řehákovou čp. 45 získali pozemky další ( vrhzábnice z dlouhol. pachtu a louku z pozemkové reformy ).

Čp. 38

1654 – nový chalupy na obci, 1713 – Mařena Sehnoutková, 1730 – Pavel Sehnout, Josef,. katastr – Jiří Sehnoutka, v čase psaní kroniky – Václav Jošt

Foto vpravo ukazuje dům čp. 38 v květnu 1958. Ofoceno od Jiřího Hrocha.

Zajímavá fotografie domů v této části Holohlav je na stránce o házenkářích:


Čp. 39 1654 – Matěj Kominík, 1713 / 1730 – Jan Chmelík, Josef. katastr – Jan Syruček, v době psaní kroniky – Jaroslav Černý. Louky: suchá - 7.1.2006	Na této fotografii ještě nestojí dům čp. 126. Čp. 39 má jiné uspořádání oken. Dále stojí čp. 40 a 41.

Čp. 126 - 7.1.2006	Čp. 40 - 7.1.2006

Čp. 40

  1654 – Lukáš Hlávka, 1713 / 1730 – Martin Jiránek, Josef. katastr – Jiří Rezek, v době psaní kroniky – Václav Knejp
  Louky: pod černožicí
  Po Rezkovi převzal chalupu Václav Knejp, děd dnešního Václava, z čp. 49, který přikoupil od čp. 16 Václava Chmelíka č. kat. 391 / 5 za 530 fl ( zlatých ) 1 korec – za 1,32 Kč za sáh r. 1886 ( na Hořičkách ). Jeho syn, Václav Knejp koupil 1908 od Fejgla ze Smiřic č. kat. 299 / 2 – 1 sáh za 1,55 Kč ( na před ( ? ) )
  Vnuk, Václav Knejp přistavěl r. 1937 nové obytné stavení čp. 126.


Čp. 41 - 7.1.2006	Čp. 42 - 7.1.2006

Čp. 41

  1654 – Jiřík Patriarcha, 1713 / 1730 – Jiřík Dvořák, Josef. katastr – Václav Růžička
  Názvy rolí: na šafránu – 4 str. 2 věr., Louky: v jespě
  Po Růžičkovi ( který byl rychtářem ) nastoupil praděd nynějšího majitele Václav Klouza z čp. 48 a po něm všichni tři Josefové.
  Od r. 1929 ( 1919 – pozn. P. ) jest vlastníkem nynější majitel ( r. 1934 zvolen co úř. náměstek starostou obce ), zastávali v různých dobách různé čelné funkce veřejné. Všichni Klouzové byli dobrými hospodáři a původní menší chalupu ( ač původní dřevěná stavba r. 1869 úplně shořela ) podstatně koupěmi rozšířili a stavení vybudovali. Posledně 1958.
  Ústní podání o rychtářství Růžičky nutno položiti před r. 1775, tedy do doby kdy tento rod držel nynější čp. 31 ( statek ) a Růžička jako rychtář je podepsán na řezané ceduli, kterou Zeman ( nevím zda správně ) v Pamětech Smiřic ke sporu o Libníkovice v r. 1638 přikládá. Podepsaní za Holohlavy jsou: Václav Růžička rychtář z Holohlav, Václav Hynek, svobodný, Václav Andrejsek, sedlák, Jan Karpíšek, sedlák a Jan Chýba konšel. Ve výpisu ze zemských desk z r. 1654 ani Růžička, ani Andrejsek uvedeni ještě nejsou a objevují se patrně teprve po změnách vyvolaných povstáním r. 1680. Růžička na čp. 31 a teprve r. 1777 ( Zeman str. 65 ) uvádí se na čp. 41, tudíž krátce po povstání r. 1775, jen co konšel. Lze se domnívati, že rod byl nuceným přesazením na chalupu trestán za účast na velkém povstání. ( 1777 rychtář Jan Hodek ). Starý rod Růžičků se pak dlouho neudržel a z obce vůbec zmizel.
  Dle dalšího šetření bylo nesporně zjištěno, že výše zmíněná řezaná cedule nepatří vlastně ke sporu o Libníkovice, nýbrž že je to listina o ujednání poddaných s hr. Paarem z r. 1772, čímž se správnost zápisu potvrzuje.

Čp. 42

1654 – Tomáš Peliš, 1713 – Mikoláš Andrejs, 1730 - Kateřina Andrejsová, Josef. katastr – Jiří Andres ( Václav Andrejsek ), v čase psaní kroniky – Antonín Pultr


Čp. 43 1654 – Jan Sedláček, 1713 / 1730 – Jan Uždil, Josef. katastr – Václav Valášek ( Václav Veverka ), v čase psaní kroniky – František Valášek ( měl dvě dcery a syna ) - fotografie od Světlany Šerešové roz Valáškové.	Čp. 43 - v lednu 1997 fotografoval starosta p. Hlava, Hol. archiv.

Čp. 43 - Hol. archiv.	Čp. 43 - květen 1998 - Hol. archiv.

Dnes má číslo 43 nový dům. - 16.7.2005	Čp. 44

Autor ( * 1956 ) těchto řádků v náručí p. Bohdanecké, pohled z ulice Na Kopečku, vzadu je vidět popisovaná trafika.	Děti z fotografie dole.

Fotografie v holohlavské kronice ukazuje trafiku s popisem: ,,č.p. 44 stav r. 1928 ( Jos. Pácaltová, Jos. Jošt, "

Čp. 44

  1654 – Lukáš Polický, 1713 – Jan Kubka, 1730 – Jan Barták, josef. katastr – ( Václav Petrák ) Václav Jarkovský, v čase psaní kroniky – František Karel
  Názvy rolí: na rodovský – 4 str. 0,5 věrt., pod chlomkem – 1 a 2, Louky: u Labe, za lávkou
  Při stavbě okresní cesty koupil Jilovský a Čech, směněno Voženílkovi za Hořička
  7. ledna 1836 převzal celou chalupu od Jana Jarkovskýho ( Jachovskýho - ? ) na základě kontraktu dosud uchovaného Václav Flégr ze Semonic, který jipředal r. 1873 svému synu Františkovi. Po něm převzala chalupu dcera Marie společně s manželem Karlem, který byl učitelem zde a později říd. uč. v Černožicích, r.1902 zemřel.
  R. 1917 prodala vdova vše nevlastnímu bratrovi Josefu Klouzovi čp. 41 otci nynějšího majitele od r. 1919.
  V roce 1923 dovolil majitel p. Motyčkové postaviti kiosk pro trafiku, kterou od této převzal Jaroslav Peřina z čp. 69 ( Školní ulice - pozn. P. ) a stále obchod s tabákem vedl až do r. 1953, čímž byla trafika zrušena, kiosek prodán a zbourán.
  R. 1958 přestavěli chalupu Ladislav Vokřál a Ludmila, dcera Jos. Klouzy čp. 41.


Čp. 45 - 7.1.2006	Fotografie od pana Koziny ukazuje vrata domu čp. 45 a pohled směrem ke kostelu.

Čp. 45

1654 – Jiřík Jirka, 1713 / 1730 – Jakub Mrdáček, Josef. katastr – Václav Mychek, v čase psaní kroniky – Václav Řehák Dlouhá ulice

  Po smrti Michkově vzal si vdovu Václav Řehák, šafář v Hoříněvsi. Pocházel ze Smržova. Po něm hospodařil dlouhou dobu jeho syn Karel Řehák. Původní stavení shořelo 1844 a bylo opět r. 1938 přestavěno synem Karla Řeháka, Václavem stávajícím majitelem. Původně byla chalupa bez pozemků a stávající stav ( 1953 ) vykazuje vesměs Řehákovy zakoupené ( částečně z dlouholetého – pachtu a parcelace ) pozemky.
  Rodina Michkova osadila prázdnou chalupu po selském vzbouření a Machek ( u Zemana ) ani Mychek ( v Josef. katastru ) není správné pojmenování – všichni se psali s měkkým i. Dle znaku ryby v původní omítce jest možno, že Michek měl vztah ku rybničnímu hospodářství a ve sčítání z r. 1813 jest uveden co „otlukář“
  Doplnění: Dcera Václava Řeháka je provdaná Kozinová.

V roce 2010 je dům čp. 45 na prodej. Z inzerátu vyjímám: Zastavěná plocha: 882 m2, plocha pozemku 2291 m2, rok rekonstrukce 1979. Cena 1 695 000 Kč.
Fotografie vpravo byla u inzerátu na sreality.cz.


Pohled z holohl. kostela z června 2002 na prostor Dlouhé ulice před domy čp. 46 a 47	Dvorek domu čp. 46 - 16.7.2005

Jeden obrázek ze staré pohlednice, ukazuje obchod v domě čp. 46. Hol. archiv, popis říká, že je to asi rok 1914.	Čp. 46 před zbouráním, na vloženém obrázku je podoba překladu nad dveřmi. - 16.7.2005

Čp. 46

  1654 – Jan Holič, 1713 – Jiřík Matějček, 1730 / Josef. katastr – Jiří Matějček,
  Názvy rolí: u ouvozu – 5 str. 3,5 věr.  Louky: u bažantnice, v jespě
  Rod Matějčků jest z nejstarších ze vsi. V době pobělohorské se připomíná na statku čp. 28 ( Andrýs Václav ) a až po r. 1650 již na čp. 46, které nepřetržitě drží. Při velkém ohni r. 1844 staré stavení shořelo a nové s obchodem postaveno.
  Otec František Matějček přikoupil as v r. 1893 kovářskou od čp. 29 a as r. 1895 od obce vozovou cestu t. zv. ouvozek, která byla zrušena a na jejím místě ponechán pouze příkop pro svod vody s povinností tento udržovati 1 m ve dně.
  Od čís. 19 od Matěje Skořepy v pokračování od ouvozku roli as 3,5, korce a od sl. Valáškové ze Smiřic 1,25 korce. U červeného kříže 1 korec. U příkopu 1,75 korce.
  Role u Labe koupil František Matějček od Litomyského, pekaře ze Smiřic as 3,5 korce a louku v jespě, která pocházejí od čp. 51 a as 1 korec od obce Smiřice s rolí sousedící přikoupil při stavbě okres. Silnice.
  Louku v bažantnici koupil 1895 od Václava Hojného z Černilova.
  Stavbu rozšířil o novou stodolu r. 1917.
  Matějčkové byli často konšeli i rychtáři, Fr. Matějček od r. 1905 – 1919 starostou obce.
  Matějček Josef koupil roli u Smiřic od Stránského ze Smiřic ( dříve Kýbl, Smiřice ) a k zaokrouhlení louky v bažantnici do této zabíhající klín od velkostatku Smiřice.

Stav ulice s domem čp. 46 - 16.7.2005


Čp. 46 - 24.4.2005.	11.9.2005

Čp. 46 - 2.10.2005	Prázdný prostor po domě čp. 46 - 9.10.2005

Na uprázdněném místě staví potomek rodiny Matějčků nový dům. - 17.2.2007	Na levé straně statku čp. 47 stála hospodářská budova - vlevo čp. 46. - 16.7.2005

Podobný pohled, jako vpravo nahoře, ale ze dne 17.2.2007	Obytná budova vpravo patří k bývalému statku čp. 47, novostavba vlevo vzadu má čp. 49.

Tato novostavba dostala čp. 10. - 23.8.2009	Čp. 10 a čp. 47. - 5.4.2009

Čp. 47

  1654 – Jiřík Fousek ( Housek ), 1713 / 1730 - Jan Černý, Josef. katastr čp. 42 – Matěj Kotlant
  Názvy rolí: za cihelnou – 23 str. 3,5 věr., na široký – 23 a. 3,5, na hořičkách a u chlomku – 10 a 3,5, u rybníka – 5 a 3,5.  Názvy luk: u jezera
  Statek tento udržel se stavebně i rozlohou rolí dle původního stavu až po dobu přítomnou, s tím, že louka na rybníce byla přikoupena od velkostatku ( za Liebiga ) po zrušení rybníka. ( viz. dosud zbytek hráze na holohlavské straně ). Vlastně ji koupil V. Nejman ( ? – pozn. P. ) z Rodova a manželka dostala věnem.
  Při ohni r. 1844 shořela celá živnost spolu s čp. 46, 45, 44 a 48. Byla znovuzřízena pouze s menšími změnami dislokačními. Oheň byl tak prudký, že se dobytek v chlévě udusil.
  Původní držitele, rodina Černých, přestěhovala se patrně do Smiřic, kde se po zmizení jména z obce často připomínají i mezi purkmistry města.
  V bouřlivých dobách po r. 1770 objevuje se v seznamu rok na čp. 47 sice jednou jméno Matěj Kotlant, ale v Grundgahaubuchu od r. 1801 je jasně co držitel uveden Jan Propílek. Dlouhá ulice

  Rodina Kotlantova usadila se trvale na statku teprve někdy po r. 1801, neboť ve sčítání z r. 1813 je na čp. 47 veden sedlák Jan Kotlant, starý 26 r. s manželkou Kateřinou 23 r. ( viz. též zápis o čp. 15 ) Se vší pravděpodobností byl synem Václava Kotlanta, výměníka z čp. 15 a mladším bratrem Anny Novákové.
  Nová rodina se na statku rozmnožila, jak je zřejmo ze zápisů u čp. 11, 17, 21 a hrála v minulém století v obci vynikající roli.
  Ve vyvazovací tabeli z r. 1850 je uveden rovněž Jan Kotland. Poslední mužský člen rodiny na statku Jan Kotlant, byl známým zemským a říšským poslancem a držitelem mnoha významných funkcí.
  Jediná dcera Anna, provdala se za statkáře Ornsta ze Správčic, kteří statek pronajali nájemci Šáchovi a v obci nesídlili.

Doplnění:
Z původního čp. 47 vznikly čtyři čísla popisná 10, 47, 49 a 250 ( v katastru nemovitostí je 1.5.2010 chybně uvedeno na mapě čp. 25 ) .

Na obrázcích:
Razítko Jana Kotlanta na darováné fotografii ze smiřického archivu.
Čp. 250 - již,,oddělené" od sousedního domu čp. 47 ( vlevo ). Vpravo vede ulička, kde se nacházejí domy čp. 49, 50 a 51. - 9.2.2008


Čp. 49 1654 – Václav Slezák, 1713 – Jan Sehnoutka, 1730 – Jan Šnautka ( ? ), Josef. katastr – Josef Knejp, v čase psaní kroniky - Václav Otčenáš. Foto ze smiř. archivu.	Čp. 49 - na stejném místě je dnes novostavba se stejným číslem. - 5.3.2007

Čp. 50 - 5.3.2007	Čp. 51 - 5.3.2007

Čp. 50

1654 – Jakub Michálek, 1713 / 1730 - Václav Karpíšek, Josef. katastr – Jan Karel, v čase psaní kroniky Josef Slezák
Názvy rolí: za sady 1 str. 0,25 věr. Louky: za lávkami

Čp. 51

1654 – Kryštof Svornik, 1713 – Jan Daněk, 1730 – Vavřinec Višina, Josef. katasrtr – Jiří Vojnar ( Václav Martinec ), kronika – Josef Vognar Louky: v jespině
Rodina Vojnarova se odštěpila od Vojnarů na čp. 11 ( 10 ), kde byli Vojnarové již asi 100 roků usedlí ( Jiří Vojnar byl asi bratrem Adama Vojnara na čp. 11 ). Stalo se tak někdy po r. 1730, neboť r. 1813 měl syn Jiří již výměnici Marii Vojnarovou ( 70 let ) s dcerou Kateřinou ( 43 let ) ( Původní české jméno Vojnar, j a g, nesprávně bylo germanisováno na Vognar. Naproti tomu i češtině je správné Vágner – Wagner ). Od té doby se rod na chalupě udržel, tuto postupně ( byla úplně ode dřeva ) úplně přestavěl a rozšířil o přikoupené pozemky. Kdy se změna jména na dnes užívané Vognar stalo, nedalo se dosud zjistiti, ale ještě ve vyvazovací tabele z r. 1850 uveden je Václav Vojnar a sčítání z r. 1813 ( Jiří Vojnar ) sdělával tehdejší rychtář Ignác Matějček, který jistě jména osadníků znal. Patrně se tak stalo, když používaný kurent nahradila latinka a na j se zapomnělo. To platí i o vlastnících čp. 32 ( Smiřická ulice – pozn. P. ), kteří se zase odvozují z čp. 51.


Čp. 78	Čp. 52

Čp. 52

  1654 / 1713 / 1730 – Václav Chyba, Josef. katastr – Jan Chyba, v době psaní kroniky ( 1931 ) – Jan Tuček
  Názvy rolí: za sadem – 2 str. 1,5 věr. ( bylo asi rozděleno na polovici k číslu 51 )  Louky: v jespě
  Rod Chybů, jeden z nejstarších ve vsi vyhynul po meči tím, že syn Václav padl ( a st. zemřel ) v Itálii, v držení chalupy byl až do r. 1871, kdy od manželky posledního majitele Jana koupil Václav Tuček, syn Jana Tučka čp. 10, který v r. 1824 zakoupil toto číslo od tehdejšího Matušky. Týž přistěhoval se z Jaroměře. Tuček koupil původní chalupu s pozemky výše uvedenými. Chybou přikoupené pozemky:
  1. od Václ. Rezka čp. 40 ( u kříže ).   2. od Václ. Jelínka čp. 28 ( pod Chlomkem ) koupil Vetchý z čp. 39 a od něho Slezák čp. 50.   3. od Štěpána Donskýho … Jan a … Rott z Rodova koupili na polovic Dan. Černý a Fejgl Jos. z Rodova.
  Václav Tuček, takto truhlář, ( děd nynějšího majitele Jana ) byl tehdy již vlastníkem čp. 10, ke kterému přikoupil: roli č.k. 314 a 313 ( hliník ) od velkostatku Smiřice, který byl směněn panstvím od od děkanství Holohlavy za pozemek na šafranici a po vybrání hlíny na cihly Tučkovi prodán. Rovněž koupil louku č.p. 109 a 110 od Jos. Chmelíka čp. 16. Hliník platil 400 zl. a louku též 400 zl. Oba tyto pozemky převedl k nově koupenému čís. 53 a čp. 10 bez polností ( jak je byl koupil ) prodal r. 1871. Janu Málkovi za 1000 zl. kočímu děkana Pokorného, původem ze Vřešťova.
  Syn Václav Tuček přikoupil dále č.p. 337 / 3 a 342 / 2 ( nad Libní ) od správce Pšorny r. 1898 za 3590 zl. ( necelých 400 zl. korec ).
  Stavení bylo rozbořeno nynějším majitelem J. Tučkem a úplně přestavěno, takže z původního stavu zůstala na místě pouze studna.
  R. 1959, kdy polnosti ( mimo záhumenky obhospodařovalo J.Z.D. ) přestavěl zeť J. Tučka František Jakubský ( skoro vlastnoručně ) chlév na novou bytovou jednotku pro svoji rodinu. Rád maká, ačkoliv je bankovním úředníkem a předsedou NV ( Národního výboru )

  Popis fotografie z hol. kroniky:
  Stará chalupa těsně před rozbořením a přestavbou - dole. Osoby zprava doleva: Václav Tuček, výměník a pamětník, Marie Tučková, žena, roz. Andrejsková z čp. 29, Jan Tuček, majitel s chotí Marií, roz. Dašková ze Vřešťova s dcerou Vlastou ( vdanou Jakubskou – pozn. P. )

Foto z holohlavské kroniky.

Dlouhá ulice

Zleva domy čp. 78 a 52. Pohled od hřbitova.

Dlouhá ulice

U cesty od rybníka v bývalém statkovém seníku dnes sídlí firma TOMAS má čp. 252.( ? - v katastru nemá čp. ). 5.3.2011

Dlouhá ulice

Poslední objekt před rybníkem je bývalý statkový ,,prasenčák" .( v katastru nemá čp. ) 5.3.2011