Smiřice
fotografie jednotlivých domů smiřických ulic

9.května   -    Anežky Malé   -    A.Seligera   -    Brigádnická   -    Cukrovarská   -    Ed. Karla   -    Fučíkova   -    Govorova
Hankova   -    Hanzova   -    Hradecká   -    Husova   -    Jedličkova   -    Jiráskova   -    Komenského   -    Kpt. Jaroše
Krátká   -    Kršovka   -    Labská   -    Lidická   -    Mlýnská   -    Nádražní   -    Náměstí Míru   -    Nová   -    Nývltova
Ohrady   -    Palackého   -    Příční   -    Sídliště   -    Spojovací   -    Spořilov    -    U Elektrárny   -    U Stadionu
U Vlečky   -    Zahradní   -    Zámek   -    Zemanova   -    Žižkova

9.května
9.května
Anežky Malé
Anežky Malé
A.Seligera
A.Seligera
Brigádnická
Brigádnická
Cukrovarská
Cukrovarská
Ed. Karla
Ed. Karla
Fučíkova
Fučíkova
Govorova
Govorova
Hankova
Hankova
Hanzova
Hanzova
Hradecká
Hradecká
Husova
Husova
Jedličkova
Jedličkova
Jiráskova
Jiráskova
Komenského
Komenského
Kpt. Jaroše
Kpt. Jaroše
Krátká
Krátká
Kršovka
Kršovka
Labská
Labská
Lidická
Lidická
Mlýnská
Mlýnská
Nádražní
Nádražní
Náměstí Míru
Náměstí Míru
Nová
Nová
Nývltova
Nývltova
Ohrady
Ohrady
Palackého
Palackého
Příční
Příční
Sídliště
Sídliště
Spojovací
Spojovací
ulice Smiřic
Spořilov
ulice Smiřic
U Elektrárny
ulice Smiřic
U Stadionu
ulice Smiřic
U Vlečky
ulice Smiřic
Zahradní

Zámek
Zámek
Zemanova
Zemanova
Žižkova
Žižkova




,,Na této adrese",   je podrobný seznam domovních čísel v každé ulici.
,,Na této adrese",  se dozvíte jména majitelů domů.- vyhledávání podle mapy
,,Na této adrese",  najdete mapu se jmény ulic.

,,Na této adrese",  je průjezd autem ulicemi Smiřic na stránce Google Maps

Zpět na hlavní stránku




Smiřický Zpravodaj.
  Podíváme-li se do historie, dozvíme se, že jednotlivé domy byly nejdříve označovány jmény prvních majitelů ( kupců, stavebníků ). Teprve za panovníka Josefa II. bylo kolem roku 1780 zavedeno číslování domů. Ve Smiřicích došlo poměrně brzy ke změně číslování domů po katastrálním spojení města Smiřic a vesničky Smiřičky.
  Číslování domů bylo zavedeno z administrativních důvodů – pro lepší přehled. Číslovat se pochopitelně začínalo od jedničky a čísla narůstala podle toho, jak v místě přibývaly domy. Nejnižší čísla mívaly ty nejdůležitější domy v místě. Jedničku proto mívala zpravidla fara. Potom to bývala radnice ( rychta ), škola apod. Ve Smiřicích byla dominantní stavbou budova zámku.
  Číslování domů pokračovalo od začátku 19. století od zámku směrem na západ po jižní straně dnešních ulic: Palackého, Zemanovy a Hankovy až na Pácaltův kopec. Tam byl dům s popisným číslem 63. Odtamtud pokračovalo číslování směrem na východ v Hanzově ulici, Hankově, Zemanově, Palackého a Mlýnské. proto má restaurace Dvorana čp. 125 a bývalá radnice o kousek dál čp. 126. Číslování tehdy pokračovalo po Šternberkově nábřeží ( dnes U Stadionu ) až do dnešní Seligerovy ulice ( zde byl dům čp. 145 ). Teprve potom později byly stavěny domy mimo tyto ulice – vznikaly ulice nové – i proto máme ve Smiřicích i Novou ulici.

Ze smiřické kroniky:
Dne 17. června 1883
   konána slavnost pojmenování ulic města Smiřic v rodném domku Adolfa Ignace Mautnera rytíře z Markhofu. Slavnostní řeč přednesl Petr P. Skořepa. Prostranství před radnicí a školou a kostelem od domu Vinc. Slezáka č. 128 až k domu Albrechta Malburga č. 6 pojmenováno „Náměstí“; ulice za železným mostem „Sternbergovo nábřeží“; ulice vedoucí k Mautnerovu chudobinci „Mautnerova ulice“; hlavní ulice od č. 6 až ku prvnímu mostu „Palackého třída“; od prvního mostu až ke druhému, t.j. od domu Frant. Jakoubka až k domu Jana Schiefnera „Mezimostí“; ulice od dřevěného mostu směrem ke Zderazi „ Liebigova třída“; ulice od Kučerových k Holohlavům „Hansova ulice“; ulice od mostu u Schiefnerových ke dráze, sklepů a na kopec „Hankova třída“ a ulice mezi domy č. 23 a 24 na obec vedoucí nazvána „Hasičská ulice“. Ulice pojmenovány účelně podle dějin a vynikajících mužů národa i města Smiřic.

12. listopadu 1895 nazvána dosavadní ulice Hasičská mezi domy čp. 25 a 23, vedoucí k nové budově školní, ulicí Komenského
19. prosince 1895 nazvána ulice mezi domy čp. 21 a 17 ulicí Hasičskou.

28. ledna 1914 byly obecním zastupitelstvem nově pojmenovány ulice:
1. od Bergmannových čp. 209 k vodárně ulice Nievltova na počest Vincence Nievlta, majitele drogerie ve Dvoře Králové n./L. bývalého zdejšího lékárníka, z toho důvodu, že v ulici té postaven byl nákladem městské spořitelny, jejímž jmenovaný hlavním spoluzakladatelem, domek pro místní chudé a nyní tam jest umístěna obecní kuchyně Mautnerova
2. od domu Karla Volta čp. 247 směrem k domu Josefa Víta čp. 234 ulice Čechova
3. od domu Marie Hojné čp. 23 ke škole čp. 206 ulice Komenského
4. od betonového mostu na obec vedoucí ulice Hasičská
5. od domu Václava Černého čp. 180 k domu Josefa Jiráska čp. 186 ulice Havlíčkova
6. od brodku k nádraží ulice Jedličkova
7. od domu Antonína Litomiského čp. 46 k nádraží ulice Nádražní
8. náměstí Riegrovo (u kostela)

16. března 1916 přejmenováno bylo dosavadní náměstí Riegrovo na „Náměstí císaře a krále Františka Josefa I.“ a dosavadní „Lipová ulice“ přezvána „Třídou arcivévody Karla Františka Josefa“.

8.dubna 1919 přejmenováno obecním zastupitelstvem smiřické náměstí na Masarykovo náměstí a příční ulice za školou nazvána ulicí Legionářskou.

21. srpna 1924 pojmenována u příležitosti blížícího se jubilea 500 let od úmrtí hejtmana husitských vojsk Jana Žižky z Trocnova a Kalicha ulice u družstevních domků čp. 256 – 265 jeho jménem.

13. ledna 1928 pojmenovalo obecní zastupitelstvo nově se utvořivší ulice ve čtvrti města za Malburgovou vlečkou takto: od čp. 285 po čp. 294 „Za vlečkou“, čp. 274 – 286 „Spořilov“, čp. 305 – 315 „Na ohradách“

K trvalému uctění památky Mistra Aloise Jiráska (po jeho smrti) v našem městě pojmenovalo obecní zastupitelstvo ve schůzi 10. října 1930 dosavadní ulici Školskou ulicí Jiráskovou.

28. dubna 1933 usneseno obecním zastupitelstvem smiřickým k uctění památky před 10 lety zemřelého dr. Aloise Rašína, prvního ministra financí republiky Československé přezvati dosavadní třídu Liebigovu na třídu Rašínovu.

22. září 1941 přejmenován byl dosavadní Mautnerův městský chudobinec na Městský chudobinec a Mautnerova ulice přezvána na Mlýnskou ( protižidovská akce ). Tyršův most přezván byl 1.12.1941 na Mozartův.

24. srpna 1945 ve schůzi MNV bylo usneseno přejmenovati dosavadní ulici „U vlečky“ na ulici Anežky Malé, které v této ulici bydlela do doby, než byla Gestapem zatčena a popravena. Místní názvy ulic, pokud za okupace změněny, byly opět přejmenovány na původní jména.

11.června 1947 ve schůzi MNV pojmenovány byly ulice:
a. ulice mezi Mahlerovými a domem pí Čeřovské na ulici Eduarda Karla, místního rodáka, grafika světového jména
b. ulice Hasičská přejmenována na ulici Dr. Ot. Jedličky
c. ulice Mezimostí na ulici Josefa Zemana, autora „Pamětí města Smiřic n./L.
Všichni tři občané se o město Smiřice zasloužili.

7. října 1948 usneseno na plénu MNV přejmenovati čtvrť na Šternberku na nábřeží dr. Miloslava Tyrše.



Ze smiřického Zpravodaje roku 1990:
Změny názvů ulic a náměstí ve Smiřicích
Ještě před uzávěrkou tohoto čísla Zpravodaje jsme se dověděli, že ve smiřických obchodech jsou podepisovány listiny s požadavkem, aby bylo náměstí Míru přejmenováno na Masarykovo náměstí. Občané se však také ptají, co kdo má proti „míru“?
  Mír – to je hezká myšlenka. Mělo by zůstat u tohoto názvu – tímto názvem je pojmenováno náměstí s fontánou mezi restaurací Labe, samoobsluhou a poštou. Dříve se zde říkalo „Na obci“ – k východu byla „malá“ a k západu byla „velká“. Na té „malé“ stávala s velkou pravděpodobností kdysi místní katovna (asi v místě, kde je nyní pošta) – popraviště bylo směrem k Ohradám. Ještě k tomu míru – se jménem mír na rtech jsme prodávali i dávali zbraně i tam, kam nikdy přijít neměly. A mírová pomoc – to bývala zástěrka pro tvorbu osobních kont v zahraničí. No ne? Jak už je uvedeno v článku o T. G. Masarykovi, náměstí pojmenované jeho jménem už tu bylo – bylo zde už přibližně od roku 1920. Prezident T. G. Masaryk byl dokonce i Čestným občanem města Smiřic.
  Toto náměstí bylo původně tržním placem (v době, kdy tudy protékalo ještě rameno Labe, bylo skutečně jen pláckem). Za války bylo toto náměstí součástí „Hlavní třídy“ (hlavní smiřická ulice se tehdy nesměla jmenovat Palackého ulice). Po válce bylo toto náměstí opět „Masarykovo náměstí“. V blíže neurčené době (asi kolem roku 1950) se začalo používat názvu „Náměstí osvobození“. Ale oficiální informace o přejmenování schází – to v té době bylo běžné i u závažnějších věcí (někdy šlo o dlouhá léta ve vězení a jindy i o život). A právě u tohoto náměstí by bylo vhodné použít – ale po citlivé úpravě daného prostoru – opět Masarykovo jméno. V tomto čísle se dočteme o tom, že by se Anežka Malá dožila 80 let. Jejím jménem je také pojmenována ulice ve Smiřicích a mohu prohlásit, že jí tato pocta patří. Byla světlou ukázkou komunistky, která za své přesvědčení položila život. A pokud z příslušnosti ke straně něco měla, byly to jen nepříjemnosti. Škoda, že ti co přežili, byli poněkud jiní a ti, co se jen připojili, byli už docela jiní. Od těchto jisker se nerozhořel očistný oheň, ale hranice inkvizičních soudů.
  Sídliště gen. Govorova nese název po dalším čestném občanu města. Ty, kteří přijeli do Smiřic pod jeho vedením, u nás tehdy všichni (skoro všichni) vítali s nadšením. A s nadějí. Ty druhé, kteří sem přijeli v srpnu roku 1968, už vést nemohl – byl již mrtev. U tohoto názvu zvažme všichni pro i proti. Mohu-li jen slůvkem – za ta léta v boji proti fašismu a ať také připomíná i to, v co se může změnit naděje národa, pokud jej vedou slaboši, velikáši a darebáci.
  Fučíkova ulice – tady je souvislost s obcí nedoložitelná. „Prý a snad“ byl Julius Fučík i ve Smiřicích. To je možné. Ale určitě se tudy procházel Stanislav Novák se svým přítelem Bohuslavem Martinů. Vedla tudy totiž nejkratší a nejtišší cesta, které se místně říkalo „cestička“ k Labi. Po břehu vedla dál udržovaná promenádní cesta, kterou zničili zemědělci, aby mohli z nevykazovaných pozemků vykazovat větší hektarové výnosy na oficiálních hektarech. Zdalipak to jejich nástupci – Státní statek – dají opět do pořádku?
  Nová, Hradecká a Nádražní ulice – názvy věcné a bez fantazie. I když – ta „Hradecká“ byla kdysi „Liebigova“. Pašerák, faktor, továrník, sv. pán a později baron Liebig. Co ten toho věděl o chudobě a o životě! Proto také pomáhal a dával – ne každému – ale těm, co byli v neštěstí, vždycky. Proto na své náklady živil a ubytoval (spolu s p. Malburgem) ty, kteří přišli o vše při velkém požáru v roce 1839. Za to a za vydláždění města (zadarmo!) dík – pro čest „Liebigova třída“.
  Brigádnická ulice – tam se opravdu lidé na brigádách a při akci „Z“ nadělali hodně. Na jejich počest a oslavu zmizelo „nepříjemné jméno“ Legionářská ulice. Zde trochu váhám, je-li to správné. Ale v duchu říkám, že si dělníka vážím víc, než kopy světoznámých maršálů. Jenomže – nebyli ti legionáři vlastně stavitelé svobody?
  V tomto čísle jsme vám přinesli přehled o názvech těch částí města, u kterých by mohli naši občané uvažovat o jejich správnosti. V příštím čísle přineseme výčet ostatních názvů, kde nebude muset být na pochybách. Řada smiřických ulic je pojmenována po osobnostech a dějích, které již vymizely z povědomí občanů, ale z historického hlediska splňují oprávněnost jejich dalšího zachování.
  Protože i jména jsou poplatná době, měnily ulice své názvy v souladu s mírou nátlaku, či naopak rozumu. Současná situace vyžaduje velký díl uvážlivosti a znalostí. Proto i k návrhům na přejmenování přistupujme s rozvahou a citem.
Příspěvek o názvech ulic a náměstí připravil kronikář města a mluvčí Občanského fóra ing. L. Kupka.

ZEMANOVA ul.
  nese jméno významného pedagoga – místního rodáka. I to za války nacistům vadilo. Proto se do roku 1945 tato část města jmenovala „Mezimostí“. (Název Mezimostí je uveden už na pohlednici odeslané v roce 1914, přejmenována byla až v roce 1947 - pozn. P.)
HANKOVA ul.
  Tato ulice byla vlastně vyústěním ze Smiřic do Hořiněvsi. Proto je zde jméno velkého slávisty a nešťastného člověka Václava Hanky (rodáka z Hořiněvsi).
ul. EDUARDA KARLA
  Tenhle smiřický kluk z chudého řeznictví (dnes to zní jako pohádka – chudé řeznictví, že) se uplatnil jen díky dobročinnosti. Kreslířského nadání (až kreslířské posedlosti) si všiml Dr. Jedlička. Opatřil (dát nemohl – neměl) peníze a stipendium. Pilný Edík se stal později učitelem mistrů – Švabinského, Švengsbíra, Boudy a dalších. Eduard Karel vyryl dle návrhu Maxe Švabinského první Masarykův portrét na československé známky.
JIRÁSKOVA ul.
  Jméno významného českého spisovatele. Protože ve svých dílech zachytil významná období našich dějin, za okupace musela mít tato ulice název „Školní“.
JEDLIČKOVA ul.
  Tato kratičká ulice k Požární zbrojnici nese název poctivého Čecha, nadaného spisovatele a moc hodného doktora – Dr. Otakara Jedličky. Dobrota a obětavost mu rozbily manželství. Nechápající žena ho ještě ožebračovala. A jeho obětavost ho zabila. Ač sám nemocný, jel v mrazech k pacientovi na vesnici. Zápal plic a rychlá tuberkulóza – zůstala jen vzpomínka a jméno ulice.
NÝVLTOVA ul.
  má jméno po páteru Aloisu Nývltovi, který byl holohlavským děkanem. Proč byl jmenován čestným občanem, již není dnes zřejmé. Snad proto, že byl děkanem a církev byla v té době stejně vlivná, jako ještě nedávno strana.
O město se rozhodně více zasloužil Vincenc Nievelt – snad lékárník, občas 1. radní. Byl i zakladatelem Městské spořitelny Smiřické – prosperujícího peněžního ústavu, který vytvořil značnou část majetku města.
ŽIŽKOVA a HUSOVA ul.
  Tato dvě jména nám jsou všem dobře známá. Žižkova ulice zde již byla dávno a k ní rozhodně patří i ulice Husova – tak se patří. Husova ulice patří mezi „nejmladší“.
HANZOVA ul.
  Proč Hanzova? Primář MUDr. František Vojtěch Hanza se věděním a prací domohl značného majetku. Tehdy – za c. a k. Rakouska k tomu tyto vlastnosti stačily. Nemuselo se krást národu, aby bylo na vily, paláce a revíry. Značnou část svého majetku MUDr. Hanza odkázal na výstavbu nemocnice pro Smiřice a Holohlavy – jednalo se o částku 100 tisíc Kč (16,4 tisíc zlatých). Obce se tenkrát nemohly dohodnout a dát od roku 1867 dohromady další kapitál. Nakonec si nadaci rozdělily. Holohlavy svou část použily na stavbu školy uskutečněnou v roce 1931. Smiřice ve stejném roce postavily za svůj díl kapitálu Masarykův dům – původně jesle, školka a mateřská poradna – později malá školní budova. Část nákladů na stavbu tohoto domu hradil Masarykův fond sociální péče. Jak jsme již informovali, budova je již od podzimu 1989 zbořena.
ul. kpt. JAROŠE
  Hrdina a bojovník, který byl se stovkami a tisíci dalších obětován Stalinově ideji, že ten, kdo je statečný a vzepře se jednomu zlu, by se podruhé mohl vzepřít i zlu druhému. Proto hektakomba u Dukly, zastavení armád před bojující Varšavou a nechuť spojit se s gen. Golianem a Viestem ve Slovenském národním povstání. Rozhodnutí bylo jasné – čím více padne poctivých hrdinů, tím méně jich bude nutno likvidovat později.
SELIGEROVA ul.
  Antonín Seliger – 21letý partyzán, který padl v Jestřebích horách 9. května 1945 – tedy v době, kdy se již celá Evropa radovala z konce druhé světové války.
Pod bustou na hřbitově můžeme přečíst: „Jsem partyzán! Kdo je víc? Tvrdou osmahlou mám líc a z očí pomsta plane! Ať zítra se mnou cokoliv se stane, náš národ musí žít! Vlast volala, já šel.“
Ať jeho památka je zachována ve jménu ulice.
KOMENSKÉHO ul.
  patří ke vznikajícím ulicím. Ale takové jméno ulice již ve Smiřicích bylo. Jmenoval se tak kousek ulice Jiráskovy – od Palackého ulice k „Obci“. Název byl logický – souvisel se školou, ale zanikl.
To byla jména ulic, u kterých bylo použito jmen osob. Jsou to jména lidí, kteří působili ve Smiřicích, ale i jména osobností celostátního významu. Jména ulic však využívají i bývalých místních názvů, vyjadřují kudy nebo kam vedou:
KRŠOVKA
  Hned tento zkomolený název připomíná, že tudy dříve vedla poslední cesta člověka – na krchov (na hřbitov) k holohlavskému kostelu. Kdysi to byla nepatrná ulička chudých domků a dnes je to jedna z nejhezčích ulic města.
LABSKÁ, SPOJOVACÍ, PŘÍČNÁ a CUKROVARSKÁ ul.
  Jména těchto ulic věcně souvisejí se svým umístěním ve městě.
LIDICKÁ ul.
  by se mohla jmenovat po stovkách vesnic vyvražděných ve všech válkách, co kdy byly. Vždyť genocida nezačala fašismem. Znaly ji všechny církve středověku, armády od starověku a používali ji Španělé, Holanďané, Angličané i Američané proti domorodcům. I sovětské vládě nebyla cizí – Ukrajinci a Bělorusové by mohli vyprávět o tom, co je to „golokosť“. Proto, a na výstrahu před veškerým násilím a totalismem „Lidická“.
ul. 9. KVĚTNA
  byla nazvána po dni, kdy skončila II. světová válka v Evropě. To je hezký den – a správný kmotr.
SPOŘILOV
  vyjadřuje vlastnost těch, kteří ukládali korunu ke koruně své úspory. Proto si potom za účinné pomoci „Spořitelny smiřické“ nechali (všimněte si toho – nechali) postavit své skromné domky. Ti se ještě tenkrát nebáli měnových reforem, inflací a jiných metod úhrady státního bankrotu.
OHRADY
  Zde skutečně dříve byly ohrady – byly to ohrady na rozsáhlých pastvinách pro dobytek.
MLÝNSKÁ ul.
  Co říci? Mlýn tam stával nejméně od 15. století. Nejsem si zcela jistý, ale mám dojem, že buď část této ulice (možná i celá) se jmenovala „Mautnerova“. Toto jméno by se zde mělo opět objevit. Zásluhy rodiny Mautnerů o město a jeho lidi byly veliké. Dodnes je v užívání dům, kde byla zřízena školka pro smiřické děti (jedna z prvních v Čechách) a pro staré, chudé a bezmocné „špitál“ i se značnou nadací (Pozn. redakce: jde o dům čp. 111 zvaný dříve „chudobinec“). Dnes rodinu Mautnerů – původně židovskou – připomíná pouze náhrobek na vídeňském hřbitově.
ZAHRADNÍ a JABLOŇOVÁ ul.
  Jak již sám název napovídá, Zahradní ulice vznikla v místě, kde bývaly dříve zahrady – dnes je to také jedna z nejhezčích ulic ve Smiřicích. A „Jabloňová ulice“ je už na katastru Holohlav a ta teprve vznikne na místě zahrad. Jde o ulici, která bude souběžná s ulicí Na lávkách.
ZDERAZ
  Dnes už to může vypadat nepravděpodobné, ale zde bývala dříve vesnice, kterou její obyvatelé opustili začátkem protireformace. Kdyby tam dnes nebyla farma, tak by vesnici mohli osídlit novodobí exulanti, kteří ze Smiřic odešli v době od roku 1948 do roku 1989. Snad jsem na nikoho a na nic nezapomněl. Ale kdyby, člověk je omylný. Prosím čtenáře, omluvte a opravte mě.
  Děkuji Vám,ing. Lubomír Kupka, kronikář Smiřic



V našem městě je evidováno ke dni 28.8.2009 38 ulic a 679 adres, ( dne 6.8.2007 to bylo 593 adres ).
Celkem je v městských částech Smiřice, Trotina a Rodov přihlášeno k trvalému pobytu 3 057 ( 3 072 a 3 061 ) obyvatel.
Ladislavě Reichové děkuji za poskytnutí podrobností k názvům ulic.

počet lidí ve Smiřicích
počet lidí ve Smiřicích, zdroj Internet

  Usnesením Okresního národního výboru v Hradci Králové 14.2.1974 bylo rozhodnuto, že Městský národní výbor Smiřice je společným Národním výborem i pro obec Holohlavy, s účinností od 1.3.1974. V roce 1985 s účinností od 1.7. se ještě sloučila obec Rodov s městem Smiřice. Město Smiřice tak mělo tyto části 1. Holohlavy, 2. Rodov, 3. Smiřice, 4.Trotina.

  Usnesením ONV v Hradci Králové z 27.9.1990 a rady Východočeského krajského národního výboru Hradec Králové z 15.11.1990 bylo město Smiřice rozděleno na město Smiřice a obec Holohlavy, s účinností od 24.11.1990. Obec Holohlavy netvoří žádné části.

  Podle usnesení České národní rady č.367/1990 sb. o obcích, byl zrušen Městský národní výbor Smiřice. Byl ustaven městský úřad v čele se starostou.

  Pod panství Smiřice v roce 1651 patřilo 38 obcí. V této tobě měly Smiřice 29 domů. Blízká obec Smiřičky měla 18 domů. V jednu ves splynuly v roce 1654.
V roce 1870 měly Smiřice 1270 obyvatel a 150 domů.
V roce 1890 - 2247 obyvatel a 212 domů.
V roce 1921 - 2138 obyvatel a 258 domů.
1. prosince 1930 - 2238 obyvatel.
V roce 2001 - 3145 obyvatel a 536 obydlených domů.
Celkem je zde 614 domů a 1215 bytů ( obydlených jen 1106 bytů )
K 25.2.2008 je ve Smiřicích 600 adres, Trotině 11 adres a Rodově 63 adres.
Ke stejnému datu je v těchto třech částech Smiřic přihlášeno celkem 3 074 obyvatel.
Zdroj: web.mvcr.cz.